V zemi obřích trav

KAPITOLA 19. PŘI ČAJI

Za kulatým stolem v jídelně profesora Taraseviče, kde jeho žena klidně a beze spěchu podávala čaj, probíhala rozmluva z počátku trochu žertovným tónem.

„A co když,“ pravil profesor Tarasevič, míchaje lžičkou ve sklenici, „náš Dumčev od své nevěsty jednoduše utekl jako Gogolův Podkolesin? Skočil s okna a děti na ulici to ani nezpozorovaly. Anebo si zahrál na schovávanou.“

Profesor žertoval a smál se. Zřejmě se snažil vytrhnout mne z mého neklidného tíživého stavu. Tolik času jsem tím už ztratil, a všechno nadarmo! Podaří se mi vůbec někdy najít toho Dumčeva?

Má stísněnost se přenesla i na profesora. Najednou ztichl a zvážněl.

Když jsme tak nějakou chvíli seděli mlčky, řekl:

„Prášky a pilulky z Dumčevovy laboratoře… Snad bychom mohli dát udělat chemický rozbor, abychom poznali jejich složení a vzorec. Chemický rozbor nás přiblíží zase o krok k pravdě a možná, že nám napoví i něco o objevech, které náš nezvěstný Dumčev uskutečnil.“

„Máte pravdu, na téhle analyse závisí celé rozluštění,“ souhlasil jsem.

Nu, máme tady jednoho vynikajícího chemika — analytika. Bydlí po celý rok, v létě i v zimě, v Lomonosovově osadě vědeckých pracovníků. Je to člověk s velkými zkušenostmi, pohotový a vynalézavý. Jeho slova tlumočí poznatky skutečné pokrokové vědy. Jmenuje se Gerasim Andrejevič Obodov.“

„Štěpáne Jegoroviči, dáme mu tedy Dumčevovy prášky a pilulky k rozboru!“

Na víc profesor Tarasevič dodal:

„Možná, že si analysa vyžádá několika dní. Napíšu chemiku Obodovovi ještě dnes a pošlu mu zároveň s dopisem jednu pilulku a trochu toho prášku. Za dva, za tři dni budeme znát výsledek. Škoda, že tu už nebudete! Kam vám mám napsat?“

Ale já jsem byl tak zaujat tím záhadným případem a tak blízko jsem už viděl jeho rozluštění, že jsem se na místě rozhodl:

„Neodjedu! Zajdu si pro výsledek rozboru k chemiku Obodovovi do osady vědeckých pracovníků sám.“