Oheň z nebes

28 V pasti

Jakmile Bryne na Běžníkovi projel kolem prvního domu ve vesnici, přistoupil k němu strážce v šedozeleném plášti. Bryne by poznal, že ten muž je strážce, už poté, co ho viděl udělat druhý krok, i bez všech těch aessedaiovských tváří, které se k němu v ulici obracely. Co ve jménu Světla dělá tolik Aes Sedai tak blízko Amadicie? Ve vesnicích, jimiž projížděli, se povídalo, že Ailron hodlá vznést nárok na tento břeh řeky Eldar, což znamenalo, že to chtějí bělokabátníci. Aes Sedai se uměly bránit dobře, ale jestli Niall vyšle přes Eldar legii, hodně těchto žen zemře. Pokud ještě dokázal poznat, jak dlouho je pařez vystaven vzduchu, tak tohle místo bylo ještě přede dvěma měsíci součástí lesa. Do čeho se to ta Mara dostala? Byl si jist, že ji najde tady. Vesničtí muži si pamatovali na tři mladé ženy putující společně, zvláště když se jedna z nich ptala na cestu do města opuštěného od bělokabátnické války.

Strážce, velký chlap se širokým obličejem, podle vousu Illiánec, se postavil s rozkročenýma nohama na ulici před Bryneova kaštanového valacha s velkou hlavou a uklonil se. „Urozený pán Bryne? Jsem Nuhel Dromand. Pojď, prosím, se mnou, neboť si s tebou někdo přeje hovořit.“

Bryne pomalu sesedl, stáhl si rukavice a nacpal si je za opasek s mečem. Mezitím obhlížel městečko. Prostý žlutohnědý kabátec, který teď měl na sobě, se na takovéhle cestování hodil mnohem víc než šedé hedvábí, v němž se vydával na cestu. Ten odložil. Aes Sedai, strážci i další lidé ho mlčky pozorovali, ale dokonce ani ti, kteří museli být sloužící, se netvářili překvapeně. A Dromand znal jeho jméno. Jeho tvář sice nebyla neznámá, ale on vytušil víc. I kdyby Mara byla – i kdyby všechny byly agentky Aes Sedai, tak to neměnilo přísahu, kterou složily. „Veď mě, Nuhele Gaidine.“ Pokud Nuhela toto oslovení nějak překvapilo, nedal to najevo.

Hostinec, do něhož jej Dromand zavedl – nebo to, co kdysi bývalo hostincem – vypadal jako hlavní štáb válečného tažení, samý ruch a shon. Totiž, jestli Aes Sedai někdy velely tažení. Serenlu zahlédl dřív než ona jeho, seděla v rohu s velkým mužem, který byl z největší pravděpodobnosti Dalyn. Když ho zahlédla, spadla jí brada málem až na stůl, a pak se na něj dívala úkosem, jako by nevěřila vlastním očím. Dalyn vypadal, že spí s otevřenýma očima, zíral do prázdna. Když ho Dromand prováděl kolem, žádná Aes Sedai ani strážce si ho na pohled nevšímali, ale Bryne by byl vsadil svůj zámek a panství, že každý z nich vidí desetkrát víc, než všichni civějící služebníci dohromady. Měl se obrátit a odjet, jakmile si uvědomil, kdo je ve vesnici.

Zatímco se klaněl, když ho strážce představoval šesti sedícím Aes Sedai, dával velký pozor – jenom hlupák byl v přítomnosti Aes Sedai neopatrný – ale v duchu byl u dvou mladých žen, které stály u zdi vedle čerstvě vymeteného krbu a vypadaly potrestané. Ohebná a štíhlá Domanka se na něj pro změnu usmívala spíš plaše než svůdně. Mara byla také vyděšená – řekl by, že je málem strachy bez sebe – ale jeho pohled opětovala stále stejně vzdorně. Ta dívka měla odvahu jako lvice.

„Rády tě vidíme, urozený pane Bryne,“ promluvila Aes Sedai s ohnivými vlasy. Byla maličko plnějších tvarů, měla šikmé oči a byla dost hezká, aby se na ni každý muž podíval pořádně i přes prsten s Velkým hadem na prstě. „Povíš nám, proč jsi tady?“

„Ovšem, Sheriam Sedai.“ Nuhel stál vedle něj, ale pokud nějaká žena potřebovala méně hlídat před jedním starým vojákem, tak si ji Bryne vůbec neuměl představit. Byl si jist, že již všechno vědí, a výraz jejich tváří, když vyprávěl svůj příběh, to potvrzoval. Aes Sedai nedaly najevo nic, co nechtěly, aby někdo viděl, ale aspoň jedna by byla mrkla, když mluvil o přísaze, pokud by to nevěděly dopředu.

„To je hrozný příběh, urozený pane Bryne.“ Tahle se jmenovala Anaiya. I s tou bezvěkou tváří vypadala spíš jako vzkvétající selka než jako Aes Sedai. „Přesto mě však překvapilo, že jsi je sledoval tak daleko, i když to jsou křivopřísežnice.“ Mařiny světlé líce získaly jasně rudou barvu. „Je to nicméně velká přísaha, která by neměla být porušena.“

„Naneštěstí,“ ozvala se znovu Sheriam, „ti zatím nemůžeme dovolit, abys je odvedl.“

Takže to přece byly agentky Aes Sedai. „Velká přísaha, která by neměla být porušena, a vy jim přesto hodláte bránit, aby ji dodržely?“

„Ony ji dodrží,“ řekla Myrelle a vrhla po dvojici u krbu pohled, po němž se obě narovnaly, „a můžeš být klidný, ony již litují, že utekly poté, co ji složily.“ Tentokrát zrudla Amaena. Mara se tvářila, že začne kousat kamení. „Ale zatím to nemůžeme dovolit.“ Nezaznělo zatím žádné adžah, ale Bryne měl dojem, že ta tmavá hezká žena je zelená a ta statná, s kulatou tváří, oslovená Morvrin, zase hnědá sestra. Snad to bylo tím úsměvem, který Myrelle vrhla po Dromandovi, když ho ten muž uvedl dovnitř, a to, jak se Morvrin tvářila, jako by myslela na něco jiného. „Popravdě řečeno, ony neřekly, kdy budou sloužit, a my pro ně máme práci.“

Tohle byla hloupost. Měl by se omluvit, že je rušil, a odjet. A to byla taky hloupost. Ještě než k němu na ulici přistoupil Dromand, věděl, že nejspíš Salidar neopustí živý. V lese kolem místa, kde zanechal své muže, bylo asi padesát strážců, pokud ne stovka. Joni a ostatní by svou kůži sice prodali dost draho, ale on je nepřivedl celou tu cestu, aby tu zemřeli. Jenže když už byl takový trouba, že se nechal párem očí vlákat do téhle pasti, tak už mohl docela dobře dojít i tu poslední míli. „Žhářství, krádež a napadení, Aes Sedai. To byly zločiny. Byly souzeny, odsouzeny a složily přísahu. Nemám však námitky, aby zůstaly tady, dokud s nimi neskončíte. Mara mi může dělat pucfleka, když ji nebudete potřebovat. Poznačím si hodiny, které odpracuje pro mě, a odečtu jí je od služby.“

Mara rozzlobeně otevřela ústa, ale skoro jako by Aes Sedai věděly, že se pokusí promluvit, šest párů očí se k ní otočilo zároveň. Ona se ošila, pusu zase rychle zavřela a pak se na něj zlobně mračila, se zaťatými pěstmi u boků. Bryne byl rád, že nemá v ruce nůž.

Myrelle se tvářila, že je jí do smíchu. „Raději by sis měl vybrat tu druhou, urozený pane Bryne. Podle toho, jak se na tebe dívá, by k tobě byla mnohem... milejší."

Bryne zpola čekal, že Amaena zrudne, ale to ona ne. A prohlížela si ho – jako by ho odhadovala. Dokonce si s Myrelle vyměnily úsměv. No, koneckonců byla Domanka, a teď to bylo znát mnohem víc, než když ji viděl naposled.

Carlinya, dost chladná, aby vedle ní ostatní vypadaly přívětivě, se předklonila. Bryne se měl před ní na pozoru, a také před tou Beonin s velkýma očima. Nebyl si jist proč. Jen snad, že kdyby tu probíhala velká hra rodů, tak by řekl, že obě ženy páchnou ctižádostí. Možná se zapletl právě do něčeho takového.

„Měl bys vědět,“ pronesla Carlinya dost chladně, „že žena, kterou znáš jako Maru, je ve skutečnosti Siuan Sanche, dříve amyrlin. Amaena je doopravdy Leana Sharif, která bývala kronikářkou.“

Měl co dělat, aby nevyvaloval oči jako nějaký venkovský balík. Teď, když to věděl, viděl v Mařině tváři – v Siuanině – tvář ženy, která ho přinutila couvnout, změkčenou mládím. „Jak?“ bylo vše, co řekl. Bylo to skoro všechno, na co se zmohl.

„Jsou jisté věci, které by muži neměli vědět,“ odvětila chladně Sheriam, „a většina žen jakbysmet.“

Mara – ne, stejně dobře na ni mohl myslet pod jejím vlastním jménem – Siuan byla utišena. To věděl. Muselo to mít něco společného s utišením. A jestli ta Domanka s labutí šíjí bývala kronikářkou, tak se byl ochoten vsadit, že byla utišena též. Avšak mluvit kolem Aes Sedai o utišení byl docela dobrý způsob, jak zjistit, jak tvrdí doopravdy jste. Kromě toho, když s vámi začaly Aes Sedai mluvit záhadně, nedaly by vám přímou odpověď, ani kdybyste se zeptali, jestli je obloha modrá.

Byly velmi dobré, tyhle Aes Sedai. Ukolébaly ho a pak, když si přestal dávat pozor, tvrdě ho udeřily. Měl nepříjemný pocit, že ví, co se mu snaží ulehčit. Bude zajímavé zjistit, zda se nezmýlil. „To ale nemění nic na přísaze, kterou složily. Kdyby pořád byly amyrlin a kronikářka, mohl by je ke splnění přísahy donutit každý zákon včetně tarvalonského.“

„Jelikož nenamítáš nic proti tomu, že tu zůstaneš,“ řekla Sheriam, „můžeš mít Siuan jako svou osobní služebnou, když ji nebudeme potřebovat. Přeješ-li si, můžeš mít všechny tři včetně Min, kterou jsi zřejmě po celou dobu znal jako Serenlu.“ Z nějakého důvodu to Siuan podráždilo stejně tolik jako to, co bylo řečeno o ní. Cosi si zabručela, i když ne dost hlasitě, aby to někdo slyšel. „A jelikož nic nenamítáš, urozený pane Bryne, tak zatímco zůstaneš tady u nás, je tu jistá služba, kterou bys nám mohl poskytnout.“

„Vděk Aes Sedai není malý,“ podotkla Morvrin.

„Tím, že budeš sloužit nám, posloužíš Světlu a spravedlnosti,“ dodávala Carlinya.

Beonin kývla a pak vážně pronesla: „Sloužil jsi věrně Morgase a Andoru. Služ nám stejně dobře, a na konci tě nebude čekat vyhnanství. Nic, oč tě požádáme, neohrozí tvou čest. Nic, oč požádáme, neuškodí Andoru.“

Bryne se zamračil. Opravdu se dostal do hry rodů. Občas si říkal, že daes dae’mar musely vymyslet Aes Sedai. Zřejmě ji hrály i ve spánku. Bitva byla jistě mnohem krvavější, ale také mnohem čestnější. Jestli se jednou rozhodly tahat za jeho provázky, tak za ně tahat budou – ony to dokážou ať tak nebo tak – ale teď přišla chvíle ukázat jim, že není jen bezduchá loutka.

„Bílá věž je rozdělená,“ pronesl bezvýrazně. Aes Sedai se rozšířily oči, ale on jim nedal příležitost promluvit. „Adžah se rozdělily. To je jediný důvod, proč jste všechny tady. Vy určitě nepotřebujete jeden dva meče navíc –“ pohlédl na Dromanda a ten kývl na souhlas – „takže jediný způsob, jak vám můžu sloužit, je ten, že po mně chcete, abych vedl vojsko. Tedy abych nejdřív nějaké postavil, pokud nemáte další tábory, kde je mnohem víc mužů, než jsem viděl tady. A to znamená, že se hodláte postavit Elaidě.“ Sheriam se tvářila usouženě, Anaiya ustaraně a Carlinya chtěla promluvit, ale on pokračoval. Ať poslouchají. Tušil, že v příštích měsících se jich ještě naposlouchá až až. „No dobře. Já Elaidu nikdy neměl moc rád a nejsem přesvědčený, že z ní bude dobrá amyrlin. Důležitější ale je, že můžu sestavit vojsko, které se dokáže postavit Tar Valonu. Hlavně jestli víte, že dobývání bude velmi krvavé a dlouhé.

Tohle jsou ale moje podmínky.“ Ony do jedné ztuhly, dokonce i Siuan a Leana. Muži nekladli podmínky Aes Sedai. „Za prvé, velet budu já. Vy mi řeknete, co udělat, ale já rozhodnu jak. Vy dáte rozkazy mně a já je předám vojákům pod mým velením, ne vy. Ne, dokud s nimi nebudu já na prvním místě souhlasit.“ Několik jich otevřelo ústa, Carlinya a Beonin jako první, ale on pokračoval. „Já přijímám muže, já je povyšuji a já je trestám. Ne vy. A za druhé, jestli vám řeknu, že se něco nedá provést, tak zvážíte to, co říkám. Nechci převzít vaši autoritu –“ stejně byla jen malá šance, že by to dovolily – „ale nechci vidět, jak moji muži zbytečně umírají, protože vy nerozumíte válčení.“ Stane se to, ale bude-li mít štěstí, bude to pouze jednou. „Za třetí, jestli s tímhle začnete, budete v tom pokračovat až do konce. Já položím hlavu na špalek, a každý muž, který půjde se mnou, taky, a kdybyste se za půl roku rozhodly, že Elaida jako amyrlin je lepší než válka, dotáhly byste k tomu špalku každého z nás, koho byste chytily. Státy se nejspíš do občanské války ve Věži nezapletou, ale jestli nás opustíte, nenechají nás naživu. Elaida na to dohlédne.

Nebudete-li s tím souhlasit, tak nevím, jak bych vám mohl posloužit. Jestli mě svážete jen jedinou silou, aby mi mohl Dromand podříznout krk, nebo skončím beze cti na špalku, pořád budu mrtvý.“

Aes Sedai nepromluvily. Dlouho na něj jen hleděly, až ho začalo svrbět mezi lopatkami. Napadlo ho přitom, zda je snad Nuhel připravený mu vrazit dýku do zad. Pak Sheriam vstala a ostatní ji následovaly k oknům. Bryne viděl, jak se jim pohybují rty, ale nic neslyšel. Jestli chtěly své rokování skrýt za jedinou sílu, budiž. Nebyl si jist, kolik z toho, co po nich chce, z nich skutečně vymáčkne. Všechno, pokud byly rozumné, ale Aes Sedai občas považovaly za rozumné dost podivné věci. Ať už se však rozhodnou jakkoliv, bude to muset přijmout s co největší elegancí, na jakou se zmůže. Byla to dokonalá past a on si ji vyrobil sám.

Leana se na něj podívala a usmála se tak, až bylo úplně jasné, jako by to řekla nahlas, že se nikdy nedozví, oč přišel. Brynea napadlo, že by to byl skvělý lov, kdyby ho vodila na vařené nudli. Domanské ženy nikdy neslíbily ani polovinu toho, co jste si mysleli, a daly vám jen tolik, kolik se rozhodly, a svá rozhodnutí měnily vmžiku.

Návnada z jeho pasti na něj vyrovnaně hleděla a pak přešla blíž, až se musela zaklonit, aby mu viděla do očí, a pronesla tichým, rozzuřeným hlasem. „Proč jsi to udělal? Proč jsi nás sledoval? Kvůli stodole?“

„Kvůli přísaze.“ Kvůli páru modrých očí. Siuan Sanche nemohla být o víc než o deset let mladší než on, ale on si musel neustále připomínat, že to je Siuan Sanche, když hleděl na tvář skoro o třicet let mladší. Ty oči však byly stejné, tmavomodré a odhodlané.

„Přísaze, kterou jsi mi dala a porušila. Za to bych měl tvou službu zdvojnásobit.“

Ona spustila zrak, zkřížila ruce na prsou a zavrčela: „O to už bylo postaráno.“

„Myslíš, že tě potrestají za porušení přísahy? I kdyby ti naplácaly na zadek, neplatí to, pokud to neudělám já.“

Dromandův smích zněl zpola pohoršeně – ten muž musel mít stále ještě potíže vyrovnat se s tím, kým Siuan bývala, a Bryne si nebyl ani příliš jist, že je nemá také – a jí tvář potemněla tak, až dostal strach, že by ji mohla ranit mrtvice. „Já už dostala dvojnásobně naloženo, jestli ne víc, ty hromado smradlavejch rybích vnitřností! Ty a to tvoje počítání hodin! Ani hodina se nebude počítat, dokud nebudeš mít všechny tři z nás zpátky na svým statku, ani kdybych musela být tvůj... pucflek, ať je to cokoliv... dvacet let!“

Takže tohle taky naplánovaly, Sheriam a ostatní. Mrkl na jejich poradu u oken. Zřejmě se rozdělily do dvou sobě odporujících skupin. Sheriam, Anaiya a Myrelle na jedné straně a Morvrin a Carlinya na druhé, s Beonin někde uprostřed. Byly připraveny mu vydat Siuan a Leanu a – Min? – jako úplatek nebo úlitbu, ještě než vůbec vstoupil. Byly zoufalé, což znamenalo, že se ocitl na slabší straně, ale možná byly dost zoufalé, aby mu poskytly to, co potřeboval, aby vůbec měl šanci na vítězství.

„Tebe to baví, co?“ vyjela zuřivě Siuan ve chvíli, kdy pohnul očima. „Ty hlupáku. Světlo tě spal, že jsi takový trouba s kapřím mozkem. Teď, když víš, kdo jsem, tak tě těší, že se ti budu muset klanět a plazit se před tebou.“ Zatím nevypadala, že by něco takového dělala častěji. „Proč? Protože jsem tě donutila vycouvat z Murandy? To jsi takový ubožák, Garethe Bryne?“

Snažila se ho rozzlobit. – Uvědomila si, že řekla příliš mnoho, a nechtěla mu poskytnout čas si to promyslet. Možná už nebyla Aes Sedai, ale manipulování s lidmi měla v krvi.

„Byla jsi amyrlin,“ pravil klidně, „a dokonce i králové amyrlin líbají prsten. Nemůžu říct, že se mi líbilo, jak jsi se tenkrát chovala, a možná bychom si měli někdy v budoucnu v klidu promluvit o tom, zda to, co jsi udělala, zatímco se půlka dvora dívala, bylo nutné, ale pamatuj si, že sem jsem šel za Marou Tomanes, a byla to Mara Tomanes, koho jsem žádal. Ne Siuan Sanche. Jelikož se pořád ptáš proč, zeptám se já. Proč bylo tak důležité, abych dovolil Muranďanům loupit na naší straně hranice?“

„Protože tvůj tehdejší zákrok mohl zničit důležité plány,“ odpověděla a každé slovo znělo, jako by zarážela hřebík, „právě jako tvůj zákrok ohledně mě tady. Věž rozpoznala jednoho mladého pohraničního pána jménem Dulain jako muže, který by jednoho dne s naší pomocí mohl Murandy skutečně sjednotit. Těžko jsem mohla připustit možnost, že by ho tvoji vojáci mohli zabít. Mám tady nějakou práci, urozený pane Bryne. Nech mě to dodělat a můžeš si vychutnat svoje vítězství. Natruc se do toho zapleť a všechno pokazíš.“

„Ať už pracuješ na čemkoliv, tak jsem si zcela jistý, že Sheriam a ostatní zařídí, abys to udělala. Dulain? Nikdy jsem o něm neslyšel. Zatím ale moc neuspěl.“ Jeho názor byl, že Murandy zůstane slepencem všech téměř nezávislých urozených pánů a paní, dokud se kolo neotočí a nenadejde nový věk. Muranďané si říkali Lugarďané či Mindeáňané nebo jakkoliv jinak dřív, než řekli jméno svého státu. Pokud se ho vůbec namáhali vyslovit. Urozený pán, který by je mohl sjednotit a který by měl kolem krku Siuanin obojek, by mohl přivést značný počet mužů.

„On... zemřel.“ Na tvářích jí naskočily rudé skvrny a zdálo se, že bojuje sama se sebou. „Měsíc po tom, co jsem odjela z Caemlynu,“ zamumlala, „ho nějaký andorský sedlák střelil šípem při krádeži ovcí."

Nemohl si pomoci, aby se nezasmál. „To ty sedláky jsi měla přinutit pokleknout, ne mě. No, teď už si s takovými věcmi nemusíš dělat starosti.“ To byla jistě pravda. Ať už ji hodlaly Aes Sedai využít jakkoliv, teď ji nikdy nepustí k moci či k rozhodování. Litoval ji. Neuměl si představit, jak se tahle žena vzdává a umírá, ale ztratila skoro tolik, kolik jen bylo v životě možné, pokud by rovnou neumřela. Na druhou stranu se mu nelíbilo, když ho nazývala ubožákem nebo hromadou smradlavých rybích vnitřností. Co bylo to další? Hlupák s kapřím mozkem. „Odteď se můžeš zabývat tím, abych měl čisté boty a připravenou postel.“

Oči měla jako škvírky. „Jestli chceš tohle, urozený pane Bryne, tak sis měl vybrat Leanu. Ona by na to mohla být hloupá dost.“

Jen tak tak, že nevytřeštil oči. Způsob, jakým fungovala ženská mysl, ho nikdy nepřestával udivovat. „Zavázala ses mi sloužit, jakkoliv se rozhodnu,“ podařilo se mu zasmát se. Proč to dělá? Věděl, kdo je i kdo byla. Ale ty oči ho pořád pronásledovaly, vyzývavě se na něj upíraly, i když si myslela, že nemá nejmenší naději, právě jako teď. „Zjistíš, co jsem za muže, Siuan.“ Chtěl ji tím uklidnit po vtipu, který udělal, jenže z toho, jak ztuhla, to zřejmě vzala jako výhrůžku.

Náhle si uvědomil, že slyší Aes Sedai, tiché mumlání hlasů, které okamžitě umlkly. Stály tam vedle sebe a hleděly na něj s nečitelnými výrazy. Ne, hleděly na Siuan. Když se vydala zpět k místu, kde stále ještě stála Leana, sledovaly ji očima. A jako by Siuan jejich pohledy cítila, s každým krokem zrychlovala. Když se vedle krbu znovu obrátila, z její tváře se nedalo vyčíst víc než z jejich. Byla to úžasná žena. Nebyl si jist, zda by si na jejím místě vedl stejně dobře.

Aes Sedai čekaly, až k nim přijde. Když stál u nich, řekla Sheriam: „Přijímáme tvé podmínky bez výhrad, urozený pane Bryne, a zavazujeme se, že je dodržíme. Jsou velmi rozumné.“

Přinejmenším Carlinya si podle všeho myslela, že vůbec nejsou rozumné, ale jemu na tom nezáleželo. V případě potřeby byl připraven se vzdát všech kromě poslední, totiž že se nevzdají.

Poklekl na místě, kde stál, pravou pěst přitiskl na kus koberce, a ony ho obstoupily a každá mu položila ruku na skloněnou hlavu. Nezáleželo mu na tom, zda použijí jedinou sílu, aby ho zavázaly splnit přísahu, či při pátrání po pravdě – nebyl si jist, zda mohou něco z toho udělat, ale kdo mohl vědět, co Aes Sedai dokážou? – a jestli myslely něco jiného, on s tím stejně nemohl nic udělat. Lapený párem očí, jako nějaký připitomělý vesnický kluk. Měl kapří mozek. „Zavazuji se a přísahám, že vám budu věrně sloužit, dokud nebude Bílá věž vaše..."

Už plánoval. Thad a jeden, možná dva strážci na druhém břehu řeky, aby dohlédli na to, co mají bělokabátníci za lubem. Joni, Barim a pár dalších dole v Ebú Daru. Joni alespoň nebude polykat jazyk pokaždé, když se podívá na „Maru“ a „Amaenu", a každý muž, kterého pošle, bude vědět, jak verbovat.

„...postavím a pak povedu vaše vojsko podle svých nejlepších schopností...“

Když tiché bzučení hlasů v šenku utichlo, Min vzhlédla od vzorů, které lhostejně črtala na stůl prstem namočeným do vína. Logain se také zavrtěl, což byl div, ale jen aby civěl na lidi v místnosti, nebo možná skrze ně. To se dalo těžko poznat.

Gareth Bryne a ten velký illianský strážce vyšli ze zadního pokoje první. V pozorném tichu Min zaslechla, jak Bryne říká: „Vyřiď jim, že tě poslala holka z ebúdarské taverny, jinak tvoji hlavu narazí na kůl.“

Illiánec zařval smíchy. „Nebezpečné město, Ebú Dar.“ Vytáhl zpoza opasku kožené rukavice, začal si je natahovat a pak vyšel na ulici.

Když se objevila Siuan, hovor se znovu rozproudil. Min neslyšela, co jí Bryne říkal, ale ona se vyřítila za strážcem a cosi si pro sebe vztekle vrčela. Min měla nepříjemný pocit, že se Aes Sedai rozhodly ctít tu hloupou přísahu, na niž byla Siuan tak pyšná, ctít ji od této chvíle. Kdyby dokázala sama sebe přesvědčit, že dvojice strážců líně se opírajících o zeď si toho nevšimne, okamžitě by vypadla ze dveří a seděla na Růžence.

Sheriam a ostatní Aes Sedai vyšly poslední s Leanou. Myrelle usadila Leanu ke stolu a začala s ní cosi probírat, kdežto ostatní obcházely po místnosti, zastavily se u každé Aes Sedai a krátce s ní promluvily. Ať už jim řekly cokoliv, vyvolalo to nejrůznější reakce, od úplného zděšení po potěšené úsměvy, i přes tu slavnou aessedaiovskou vážnost.

„Zůstaň tady,“ nařídila Min Logainovi a odsunula rozvrzanou židli od stolu. Doufala, že nezačne dělat potíže. Zíral na tváře Aes Sedai, přebíhal z jedné na druhou, a zřejmě si uvědomoval víc než za poslední dny. „Prostě posečkej u stolu, než se vrátím, Dalyne.“ Už vyšla ze cviku, být v přítomnosti lidí, kteří znali jeho skutečné jméno. „Prosím.“

„Prodala mě Aes Sedai.“ Byl to šok, slyšet ho mluvit po tak dlouhé době mlčení. Zachvěl se a kývl. „Počkám.“

Min zaváhala, avšak jestli mu dva strážci nedokážou zabránit provést nějakou hloupost, tak místnost plná Aes Sedai určitě ano. Když dorazila ke dveřím, odváděl muž, který vypadal jako podomek, pryč mohutného kaštanového valacha. Usoudila, že to bude asi Bryneův kůň. Jejich vlastní koně nebyli nikde v dohledu. Tolik k útěku ke svobodě. Dodržím tu zatracenou přísahu! Dodržím! Ale nyní již mi nemůžou zabránit dostat se k Randovi. Udělala jsem, co Siuan chtěla. Musejí mi dovolit odejít za ním. Jediná potíž byla v tom, že Aes Sedai rozhodovaly samy o tom, co musejí udělat, a obvykle také i o tom, co musejí udělat ostatní.

Siuan ji málem srazila k zemi, jak se zamračeně hnala zpátky se stočenou pokrývkou pod paží a sedlovými brašnami přes rameno. „Hlídej Logaina,“ sykla tiše, aniž by zpomalila. „Ať s ním nikdo nemluví.“ Napochodovala ke schodišti, kde jakási šedovlasá žena, služebná, odváděla Brynea nahoru, a zařadila se za ně. Z toho, jaký pohled muži upírala na záda, by se měl Bryne modlit, aby nesáhla po svém noži.

Min se usmála na vysokého štíhlého strážce, který ji následoval ke dveřím. Stál pět kroků daleko a skoro se na ni nepodíval, ale ona si nedělala iluze. „Jsme tu hosty. Jsme přátelé.“ On její úsměv neopětoval. Zatracení muži s nehybnými tvářemi! Proč nemohou dát aspoň maličko najevo, co si myslí?

Když se vrátila ke stolu, Logain si prohlížel Aes Sedai. Skvělá chvíle, kdy ho chtěla Siuan umlčet, právě když začal znovu vykazovat známky života. Potřebovala si se Siuan promluvit. „Logaine,“ řekla tiše a doufala, že ji žádný ze strážců nedbale opřený o zeď neslyší. Tihle muži, jakmile jednou zaujali pozici, zřejmě skoro ani nedýchali, jen když ji jeden z nich sledoval. „Myslím, že bys neměl nikomu nic říkat, dokud ti Mara neřekne, co má v plánu. Vůbec nikomu.“

„Mara?“ Temně ohrnul rty. „Myslíš Siuan Sanche?“ Takže si vzpomínal na to, co v omámení slyšel. „Copak tady někdo vypadá, že by si chtěl se mnou promluvit?“ Znovu začal zamračeně studovat šenk.

Nikdo nevypadal, že by si chtěl promluvit se zkroceným falešným Drakem. Až na dva strážce, kteří jim zřejmě vůbec nevěnovali pozornost. Kdyby nevěděla, že je to holá nemožnost, byla by řekla, že Aes Sedai v místnosti jsou vzrušené. Předtím těžko vypadaly netečně, ale nyní rozhodně projevovaly víc energie, rozmlouvaly ve skupinkách a dávaly strážcům rázné rozkazy. Papíry, které předtím tak napjatě studovaly, nyní většinou ležely bez povšimnutí. – Sheriam a ostatní, co předtím odvedly Siuan pryč, se vrátily do pokojíku vzadu, ale Leana teď měla u stolu dvě úřednice a obě ženy psaly, až se z nich kouřilo. A do hostince přicházely další Aes Sedai, mizely za těmi hrubými plaňkovými dveřmi a již nevycházely. Ať už se tam stalo cokoliv, Siuan rozhodně něco pěkně rozvířila.

Min by byla moc ráda, kdyby u stolu měla Siuan. Ještě lepší by bylo, kdyby ji měla na pět minut někde stranou. Jenže ta teď nepochybně tloukla Brynea po hlavě jeho sedlovými brašnami. Ne, Siuan, by nezašla tak daleko, i přes všechno to zlobné mračení. Bryne nebyl jako Logain, jenž působil dojmem, že je větší než život sám ve všech směrech, ve všech pocitech. Logainovi se dařilo Siuan přemoci pouhou svou velikostí. Bryne byl tichý, rezervovaný a rozhodně ne malý muž, ale těžko si vynucoval poslušnost. Min nechtěla muže, na něhož se pamatovala z Korských Pramenů, za nepřítele, ale nemyslela si, že by proti Siuan dlouho vydržel. Možná si myslel, že mu bude po danou dobu pokorně posluhovat, ale Min nepochybovala, kdo nakonec bude dělat to, co bude chtít. Jenom si o něm s tou ženskou chtěla promluvit.

Jako by ji Mininy myšlenky přivolaly, Siuan tu dupala ze schodů s rancem prádla pod paží. Spíš pochodovala. Kdyby byla měla ocas, byla by jím mrskala. Na chvíli se zarazila, pohlédla na Min a Logaina, a pak vyrazila ke dveřím vedoucím do kuchyně.

„Zůstaň tady,“ varovala Logaina Min. „A prosím, neříkej nic, dokud si s tebou... Siuan nepromluví.“ Bude si muset zvyknout na to, znovu lidi nazývat jejich pravými jmény. Logain se na ni dokonce ani nepodíval.

Dohonila Siuan v chodbě před kuchyní. Mezerami mezi rozeschlými prkny ve dveřích do kuchyně se do chodby neslo rachocení a šplouchání drhnutých hrnců a nádobí.

Siuan se poplašeně rozšířily oči. „Proč jsi ho tam nechala samotného? Je ještě naživu?“

„Podle toho, co vidím, bude žít věčně. Siuan, nikdo se s ním nechce bavit. Ale já si musím promluvit s tebou.“ Siuan jí nacpala bílý ranec do náruče. „Co je to?“

„Zatracený prádlo zatracenýho Garetha Brynea,“ ucedila drahá žena. „Jelikož jsi taky jedna z jeho služek, tak mu je můžeš vyprat. Já si musím promluvit s Logainem dřív, než to udělá někdo jiný.“

Min ji chytila za ruku, když se snažila protáhnout kolem. „Jednu minutku si na mě vyšetříš. Když Bryne přišel, měla jsem vidění. Byla to aura, býk, co si trhá růže, který má kolem krku, a... To ostatní je jedno, důležitá je aura. Nikdy jsem to pořádně nepochopila, ale ta aura je moc důležitá.“

„Kolik jsi z toho poznala?“

„Jestli chceš zůstat naživu, tak se ho radši drž.“ Přes panující vedro se Min zachvěla. Vidění s „jestli“ předtím měla pouze jednou jedinkrát, a tamto i tohle značila nebezpečí. Už tak dost špatné bylo vědět, co se stane. Jestli začne zjišťovat, co by se mohlo stát... „Vím jenom tohle. Jestli ti zůstane nablízku, budeš žít. Jestli se dostanete moc daleko od sebe na moc dlouho, umřete. Vy oba. Nevím, proč jsem v jeho auře viděla něco o tobě, ale zřejmě jsi toho součástí.“

Siuan mohla úsměvem loupat hrušky. „To budu mnohem radši plout v hnijícím člunu plným měsíc starých úhořů.“

„Vůbec mě nenapadlo, že po nás půjde. Opravdu nás donutí jít s ním?“

„Och, to ne, Min. On povede naše vojsko k vítězství. A z mého života udělá Jámu smrti! Tak on mi má zachránit život, co? Nevím, jestli to za to stojí.“ Zhluboka se nadechla a uhladila si suknice. „Až to vypereš a vyžehlíš, přines mi to. Já mu to zanesu nahoru. Než půjdeš dneska večer spát, můžeš mu vyčistit boty. Máme pokoj – díru – vedle jeho, takže mu budeme nablízku, kdyby nás volal, abychom mu natřásly ty jeho zatracený polštáře!“ Byla pryč, než se Min zmohla na odpor.

Když se podívala na hromádku košilí, byla si jistá, že ví, kdo bude prát všechno Bryneovo prádlo, a nebude to Siuan Sanche. Rand zatracený al’Thor. Zamilujte se do muže a skončíte u praní prádla, i když bude patřit jinému muži. Když vešla do kuchyně, aby si vyžádala necky a horkou vodu, prskala skoro stejně jako Siuan Sanche.