Oheň z nebes

27 Cvičení v pokoře

„Vy jste bez kormidla,“ řekla Siuan šesti ženám, které seděly naproti ní na šesti různě tvarovaných křeslech. V místnosti samotné bylo všechno páté přes deváté. Na dvou velkých kuchyňských stolech, stojících u stěn, byly v úhledných řádkách naskládány brky, kalamáře a lahvičky s pískem. Připravené dodat světlo po setmění tu stály nejrůznější lampy, některé z polévané keramiky, jiné pozlacené, a svíce všech možných tlouštěk a délek. Na podlaze z hrubých omšelých prken ležel kus illianského hedvábného koberce syté modré, červené a zlaté barvy. Siuan s Leanou usadily na druhé straně koberce naproti ostatním tak, aby na ně všechny viděly. Okna byla otevřená, aby se vzduch uvnitř aspoň trochu pohnul, i když to nestačilo, aby tu přestalo být vedro. V okenních křídlech byly zasazené popraskané tabulky, některé byly dokonce nahrazené olejem napuštěným hedvábím. Siuan sama sebe přesvědčovala, že těmto ženám jejich schopnost usměrňovat nezávidí – určitě se přes to už přenesla – ale záviděla jim, že se žádná z nich nepotí. Sama měla tvář úplně mokrou. „Všechna ta činnost venku je jen na ukázku. Možná dokážete ohloupnout jedna druhou a možná dokonce i gaidiny – i když být vámi, nespoléhala bych se na to – ale mě oblafnout nedokážete.“

Přála si, aby se ke skupince nebyly přidaly Morvrin a Beonin. Morvrin byla i přes svůj mírný, občas mírně nepřítomný výraz ke všemu skeptická. Byla to statná hnědá sestra s prošedivělými vlasy, která vyžadovala šest různých důkazů, než uvěřila, že ryba má šupiny. A Beonin, hezká šedá s tmavě medovými vlasy a modrošedýma očima tak velkýma, že díky nim vypadala neustále polekaná – vedle Beonin vypadala Morvrin jako důvěřivka.

„Elaida má Věž v hrsti a vy víte, že Randa al’Thora povede špatně,“ říkala Siuan opovržlivě. „Bude čiré štěstí, jestli nezpanikaří a nenechá ho před Tarmon Gai’donem zkrotit. Víte, že ať už cítíte k muži, který usměrňuje, cokoliv, červené to cítí desetkrát víc. Bílá věž je nejslabší, když by měla být nejsilnější, a je v rukou hlupačky, když musí mít šikovné vedení.“ Nakrčila nos a jedné po druhé se podívala do očí. „A vy si tu sedíte, jen plujete s proudem se skasanými plachtami. Nebo mě snad dokážete přesvědčit, že tu děláte víc, než jen točíte palci a vypouštíte bubliny?“

„Ty souhlasíš se Siuan, Leano?“ zeptala se mírně Anaiya. Siuan nikdy nechápala, proč má Moirain tu ženskou ráda. Snažit se přimět ji udělat něco, co nechtěla, bylo jako plácnout do pytle s peřím. Ona se vám nepostavila, ani se nehádala. Prostě se jen mlčky odmítala pohnout. Dokonce teď, jak tu tak seděla, se sepjatýma rukama, vypadala spíš jako žena, čekající, až jí nakyne těsto, než jako Aes Sedai.

„Částečně ano,“ odpověděla Leana. Siuan po ní vrhla pronikavý pohled, který Leana ignorovala. „Určitě s tím, co se Elaidy týče. Elaida Randa al’Thora povede špatně stejně jistě, jako vede špatně Věž. A ohledně zbytku, vím, že jste tvrdě pracovaly, abyste sem sehnaly tolik sester, kolik tu máte, a určitě jste pracovaly stejně tvrdě, abyste něco provedly s Elaidou.“

Siuan si hlasitě odfrkla. Cestou šenkem zahlédla kousky z některých pergamenů, které Aes Sedai tak pozorně prohlížely. Seznamy zásob, příděly dřeva na přestavbu, úkoly pro rubání dřeva a opravy domů a čištění studní. Nic víc. Nic, co by vypadalo aspoň trochu jako zpráva o Elaidině činnosti. Hodlaly tu přezimovat. Stačilo, aby byla chycena jediná modrá poté, co se dozvěděla o Salidaru, jediná žena odvedená k výslechu – bude-li to řídit Alviarin, nedokáže zapřít moc – a Elaida se dozví úplně přesně, kam hodit síť. A ony si zatím dělaly starosti se zeleninovými záhony a dost velkou zásobou dříví na topení, než udeří první mráz.

„Tak to je mimo dosah,“ prohlásila Carlinya chladně. „Vy zřejmě nechápete, že už nejste amyrlin a kronikářka. Nejste dokonce ani Aes Sedai.“ Některé měly aspoň tolik slušnosti, že se zatvářily rozpačitě. Ne Morvrin a Beonin, ale ty ostatní. Žádná Aes Sedai nehovořila o utišení ráda, a nerada slyšela, i když jí to někdo připomínal. Považovaly to za zvlášť tvrdé před nimi dvěma. „Neříkám to, abych byla krutá. My obviněním proti vám nevěříme – i přes toho vašeho společníka – jinak bychom tu nebyly, ale nemůžete předpokládat, že mezi námi zaujmete své staré postavení, a to je prostý fakt.“

Siuan si na Carlinyu vzpomínala dobře jako na mladší i jako na přijatou novicku. Jednou za měsíc provedla nějaký menší přestupek, nějakou maličkost, která jí vysloužila hodinu či dvě úkolů navíc. Přesně jednou za měsíc. Nechtěla, aby si o ní ostatní myslely, že je samolibá puntičkářka. To bylo to jediné, co kdy provedla – nikdy neporušila žádné jiné pravidlo, ani neuhnula ze správné cesty, nebylo by to logické – a přesto nikdy nechápala, proč ji ostatní dívky stejně považují za mazlíčka Aes Sedai. Spousta logiky a ne moc zdravého rozumu, to byla Carlinya.

„I když to, co se vám stalo, přísně dodrželo literu zákona,“ ozvala se laskavě Sheriam, „souhlasíme, že to bylo zlovolně nespravedlivé, ohromné pokřivení ducha zákona.“ Na opěradle křesla za její rusovlasou hlavou byla neuvěřitelná řezba něčeho, co vypadalo jako bojující klubko hadů. „Ať už se povídá cokoliv, většina obvinění proti vám byla tak slabá, že se jim měly vysmát.“

„Ne to obvinění, že věděla o Randu al’Thorovi a spikla se, aby ho ukryla před Věží,“ přerušila ji ostře Carlinya.

Sheriam kývla. „Ať je to jak chce, ale ani to nestačilo pro vykonaný trest. Ani jste neměly být souzené v tajnosti, dokonce bez možnosti se hájit. Nemusíte se bát, že se k vám obrátíme zády. Zařídíme, aby o vás bylo postaráno.“

„Děkuji ti,“ řekla Leana tichým, téměř třesoucím se hlasem.

Siuan se na ně zamračila. „Ani jste se mě nezeptaly na špehy, které jsem použila.“ Když spolu studovaly, měla Sheriam ráda, i když léta a postavení mezi nimi otevřela volnou hladinu. „Postaráno“ to určitě! „Je tu Aeldena?“ Anaiya už chtěla zavrtět hlavou, než se zarazila. „Myslela jsem si to, jinak byste věděly víc o tom, co se děje. Nechaly jste je posílat zprávy do Věže.“

Pomalu jim to začalo docházet. O Aeldenině úřadu nevěděly. „Vedla jsem síť špehů modrého adžah, než jsem povýšila na amyrlin.“ Další překvapení. „S trochou námahy se bude každá modrá agentka hlásit vám cestami, skrze které nebude vědět, kam zprávy nakonec chodí.“ Bude to chtít o hodně víc než jen trochu námahy, ale ona si již většinu sesumírovala v hlavě, a nebylo nutné, aby se to ony v této chvíli dozvěděly. „A můžou dál posílat hlášení i do Věže, hlášení o tom, co... budete chtít, aby si Elaida myslela.“ Málem řekla „budeme". Bude si muset dávat pozor na jazyk.

Jim se to, samozřejmě, nelíbilo. Ženy, které pečovaly o sítě vyzvědačů, mohly být pro většinu neznámé, ale ty, co je znaly, byly Aes Sedai do jedné. Vždycky to byly Aes Sedai. Tohle však byla její jediná páka, s níž se mohla prodrat do kruhů, kde se rozhodovalo. Jinak by ji s Leanou nejspíš nacpaly do nějakého srubu se služebnou, aby se o ně postarala, a možná by je čas od času navštívila nějaká Aes Sedai, která by se chtěla podívat na ženy, jež byly utišeny, než zemřou. Za takových okolností by to pak dlouho netrvalo.

Světlo, dokonce by nás mohly vyvdat! Některé Aes Sedai si myslely, že manžel a děti by mohli ženu zabavit natolik, aby jí to v životě nahradilo jedinou sílu. Nejedna žena, utišená tím, že natáhla příliš mnoho ze saidaru či při zkoušení, k čemu slouží ten který ter’angrial, zjistila, že jí vnucují možné manžely. Jelikož však ty, které se provdaly, vždycky odešly co nejdál od Věže a vzpomínek na ni, zůstávala tato teorie neprokázaná.

„Nemělo by být těžké,“ ozvala se Leana ostýchavě, „spojit se s těmi, které byly mýma očima a ušima, než jsem se stala kronikářkou. Důležitější však je, že jako kronikářka Věže jsem měla agentky i v samotném Tar Valonu.“ Několika z přítomných se překvapeně rozšířily oči, i když Carlinya je přimhouřila. Leana zamrkala, nejistě si poposedla a slabě se usmála. „Vždycky jsem si myslela, že je hloupé věnovat víc pozornosti náladám v Ebú Daru nebo Bandar Ebanu než náladám v našem vlastním městě.“ Musely pochopit, jak jsou špehové v Tar Valonu důležití.

„Siuan.“ Morvrin se předklonila v křesle s hodně vycpávanými lenochy a jméno pronesla rázněji, jako by chtěla zdůraznit, že neřekla matko. Její kulatá tvář teď vypadala spíš umíněná než klidná a její tvrdošíjnost začínala být hrozivá. Když byla Siuan ještě novickou, Morvrin si jenom zřídkakdy všimla neplech, které páchaly dívky kolem ní, ale když to udělala, postarala se o věci osobně způsobem, že všechny několik dní seděly vzpřímeně a chodily přikrčeně. „Proč bychom ti měly dovolit udělat to, co chceš? Byla jsi utišena, ženo. Cokoliv jste byly, teď už nejste Aes Sedai. Když budeme chtít jména těch agentek, obě nám je dáte.“ V tom posledním byla naprostá jistota. Ať tak nebo tak, řeknou je. Řeknou je, pokud je ty ženy budou dost chtít.

Leana se viditelně zachvěla, ale Siuanino křeslo zaskřípělo, jak se narovnala. „Vím, že už nejsem amyrlin. Myslíte si, že nevím, že mě utišily? Změnila se moje tvář, ale ne to, co bylo uvnitř. Všechno, co jsem kdy znala, mám pořád v hlavě. Využijte to! Pro lásku Světla, využijte mě!“ Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila – Ať shořím, jestli je nechám, aby mě uklidily někam, kde budu hnít! – a do odmlky promluvila Myrelle.

„Povaha mladé ženy, která odpovídá tváři mladé ženy.“ S úsměvem si poposedla na krajíček křesla s rovným opěradlem, které by klidně mohlo stát někde na statku ve světnici před krbem, pokud by se nějakému sedlákovi líbilo, že se z něj loupe lak. Obvykle se však neusmívala, lenivě a vědoucně zároveň, a tmavé oči, velké skoro jako oči Beonin, měla plné soucitu. „Jsem si jistá, že nikdo z nás nechce, aby ses cítila zbytečná, Siuan. A taky jsem si jistá, že všechny chceme plně využít tvých znalostí. Co víš, to pro nás bude velmi užitečné.“

Siuan nechtěla její soucit. „Zřejmě zapomínáte na Logaina a na to, proč jsem se s ním táhla celou cestu až z Tar Valonu.“ Tohle nehodlala nanést sama, ale jestli to chtěly nechat plavat... „Můj ‚potřeštěný‘ nápad?“

„Tak dobře, Siuan,“ řekla Sheriam. „Proč?“

„Protože prvním krokem, jak svrhnout Elaidu, je ten, že Logain odhalí Věži, i světu, bude-li třeba, že ho červené adžah ustavilo jako falešného Draka, aby ho mohlo svrhnout.“ Teď měla jejich plnou pozornost. „Červené ho našly v Ghealdanu nejméně rok předtím, než se prohlásil, ale místo aby ho přivedly do Tar Valonu, kde by mohl být zkrocen, tak mu do hlavy nasadily ten nápad, prohlásit se za Draka Znovuzrozeného.“

„Jsi si tím jistá?“ zeptala se tiše Beonin svým těžký tarabonským přízvukem. Seděla nehybně ve vysokém křesle s vyplétaným sedadlem a pozorně vše sledovala.

„Neví, kdo s Leanou jsme. Občas s námi cestou sem mluvil, pozdě v noci, když Min usnula a on nemohl odpočívat. Předtím neřekl nic, protože si myslel, že je za tím celá Věž, ale ví, že to byly červené sestry, které ho chránily a umluvily ho na Draka Znovuzrozeného.“

„Proč?“ chtěla vědět Morvrin a Sheriam kývla.

„Ano, proč? Každá z nás by si dala spoustu práce, aby byl takový muž zkrocen, ale červené sestry nežijí pro nic jiného. Tak proč by vytvářely falešného Draka?“

„Logain to nevěděl,“ řekla jim Siuan. „Asi si myslely, že víc získají tím, když polapí falešného Draka, než tím, když zkrotí ubohého hlupáka, který by mohl terorizovat jednu vesnici. Třeba mají nějaký důvod, proč chtějí větší zmatek.“

„Nenaznačujeme, že měly něco společného s Mazrimem Taimem nebo některým z ostatních,“ dodávala Leana rychle. „Elaida vám ale nepochybně poví, co budete chtít vědět.“

Siuan se dívala, jak si to mlčky přebírají. Ani je nenapadla možnost, že by lhala. To je výhoda utišení. Zřejmě je vůbec nenapadlo, že utišení by mohlo zpřetrhat všechna pouta ke třem přísahám. Pravda, některé Aes Sedai studovaly utišené ženy, ale jen nesměle a váhavě. Žádná nechtěla, aby se jí připomínalo, že by se něco takového mohlo stát i jí.

O Logaina se Siuan nebála. Ne dokud bude Min dál vidět to, co viděla. Bude žít dost dlouho, aby odhalil, co po něm Siuan bude chtít, jakmile ho na to umluví. Neodvažovala se riskovat, že se rozhodne jít svou vlastní cestou, což by klidně mohl udělat, kdyby mu to byla prozradila předtím. Ale teď to byla jeho jediná šance pomstít se těm, které ho zkrotily, když byl znovu obklopen Aes Sedai. Pravda, pomsta pouze proti červeným adžah, ale on se s tím spokojí. Ryba ve člunu byla lepší než celé hejno ve vodě.

Pohlédla na Leanu, která se usmála, jak nejméně to jen bylo možné. To bylo dobré. Leaně se nelíbilo, že jí Siuan až do dnešního rána neřekla, co má s tím mužem za lubem, ale Siuan žila příliš dlouho obklopená tajnostmi, aby pro ni bylo snadné odhalit víc, než musela, dokonce i přítelkyni. Myslela si, že nápad zaplést červené adžah s dalšími falešnými Draky byl dobře vymyšlený. Červené měly hlavní úlohu v jejím sesazení. Až bude tohle vyřízeno, možná už žádná červená nezbyde.

„Tohle hodně věcí mění,“ řekla Sheriam po chvíli. „Nemůžeme přece poslouchat amyrlin, která by udělala něco takového.“

„Poslouchat ji!“ vyjekla Siuan a poprvé se opravdu polekala. „Vy jste skutečně uvažovaly o tom, že se vrátíte políbit Elaidě prsten? Když víte, co udělala a udělá?“ Leana se v křesle zachvěla, jako by chtěla pár slov říci sama, ale dohodly se, že Siuan bude ta, která se rozčílí.

„Věž musí být silná,“ prohodila Carlinya hlasem tvrdým jako kámen v zimě. „Drak byl znovu zrozen, nadchází Poslední bitva a Věž musí být jednotná.“

Anaiya kývla. „Chápeme tvoje důvody, že nemáš Elaidu ráda, dokonce že ji nenávidíš. Chápeme to, ale musíme myslet na Věž a na svět. Přiznávám, že já Elaidu taky nemám ráda. Ale já nikdy neměla ráda ani Siuan. Není nutné mít amyrlin ráda. A není důvod se tak mračit, Siuan. Tys měla ostrý jazyk už jako novicka a během let se to ještě zhoršilo. A jako amyrlin jsi postrkovala se sestrami, jak se ti zlíbilo, a jen málokdy jsi vysvětlovala proč. To dohromady netvoří příjemnou kombinaci.“

„Zkusím... mluvit zdvořileji,“ utrousila Siuan suše. Copak ta žena čekala, že amyrlinin stolec bude zacházet s každou sestrou jako s přítelkyní z dětství? „Ale doufám, že to, co jsem vám řekla, změní vaše přání kleknout Elaidě k nohám.“

„Jestli má tohle být zdvořilejší řeč,“ podotkla nedbale, „tak bych tě mohla o zdvořilosti poučit víc sama, pokud ti dovolíme, abys za nás vedla síť špehů.“

„Teď se do Věže samozřejmě nemůžeme vrátit,“ řekla Sheriam. „Ne, když víme tohle. Ne, dokud nebudeme v postavení, abychom mohly Elaidu svrhnout.“

„Cokoliv udělala, červené ji budou podporovat dál.“ Beonin to řekla jako fakt, ne jako námitku. Nebylo tajemstvím, že červené se zlobí kvůli tomu, že od Bonwhin neměly amyrlin.

Morvrin přikývla. „Stejně jako další. Ty, které se k Elaidě přimkly natolik, že jsou přesvědčené, že nemají jinou volbu. Ty, které budou podporovat autoritu, jakkoliv špatnou. A některé z těch, které věří, že rozdělujeme Věž, když musí být stále jednotná.“

„Za všemi kromě červených lze zajít,“ podotkla Beonin uvážlivě, „vyjednávat s nimi.“ Přemýšlení a vyjednávání byly jedinými důvody existence jejího adžah.

„Zdá se, že pro tvoje agentky budeme mít využití, Siuan.“ Sheriam se rozhlédla po ostatních. „Pokud si tedy některá nemyslí, že bychom jí je měly sebrat?“ Morvrin zavrtěla hlavou jako poslední, ale udělala to, nakonec, poté, co si Siuan prohlížela tak dlouho, až ta měla dojem, že byla svlečena, zvážena a změřena.

Nemohla si pomoci, aby si nevydechla úlevou. Takže ne krátký život a usychání v chaloupce, ale životní cíl. Pořád by to mohl být krátký život – nikdo nevěděl, jak dlouho utišená žena může přežít. Tak Myrelle jí chtěla naučit mluvit zdvořileji, ano? Já té zelené lišce ještě ukážu – Budu držet jazyk za zuby a budu ráda, že se na mě bude jedině dívat, tohle udělám. Věděla jsem, jak tohle dopadne. Ať shořím, věděla jsem to.

„Děkuji vám, Aes Sedai,“ řekla tím nejpokornějším hlasem, na který se zmohla. Nazývat je tak ji bolelo, byl to další zlom, další připomínka toho, čím již není. „Budu se snažit dobře sloužit.“ Myrelle nemusela přikývnout tak spokojeně. Siuan si nevšímala tichého hlásku, který jí říkal, že by na Myrellině místě udělala totéž, i víc.

„Jestli smím něco navrhnout,“ ozvala se Leana, „tak nestačí čekat, dokud nebudete mít ve věžové sněmovně dost velkou podporu, abyste Elaidu sesadily.“ Siuan se zatvářila zaujatě, jako by to slyšela poprvé. „Elaida sedí v Tar Valonu v Bílé věži a pro svět je amyrlin. V této chvíli jste jenom houf uprchlic. Může vás nazvat vzbouřenkyněmi a pobuřovatelkami, a když to přijde z amyrlinina stolce, svět tomu uvěří.“

„Těžko můžeme zabránit tomu, aby byla amyrlin, dokud ji nesesadíme,“ podotkla Carlinya a poposedla si s ledovým opovržením. Kdyby byla měla svůj šátek s bílými třásněmi, byla by si ho prudce přitáhla.

„Můžete dát světu skutečnou amyrlin.“ Leana nemluvila jen k bílé sestře, ale k nim všem, každou si popořadě prohlédla. Byla si jistá tím, co říká, ale zároveň nabízela řešení, o němž jen doufala, že jej přijmou. Právě Siuan poukázala na to, že techniky, které používala na muže, lze upravit i pro ženy. „Viděla jsem v šenku i na ulicích Aes Sedai z každého adžah kromě červeného. Ať zvolí věžovou sněmovnu tady a ať sněmovna vybere novou amyrlin. Pak se můžete světu představit jako skutečná Bílá věž ve vyhnanství a Elaidu podat jako uchvatitelku. Když k tomu dodáte Logainovo odhalení, pochybujete, koho státy přijmou jako skutečnou amyrlin?“

Nápad se ujal. Siuan viděla, jak si to v hlavě převracejí. Ať už si ostatní myslely cokoliv, jedině Sheriam vyslovila námitku. „To bude znamenat, že Věž je skutečně rozdělená,“ poznamenala zelenooká žena smutně.

„Ta už je rozdělená,“ sdělila jí Siuan poněkud kousavě a okamžitě si přála, aby to nebyla udělala, když se na ni všechny podívaly.

Tohle měla být čistě Leanina poznámka. Siuan sama měla pověst schopné manipulátorky a ony mohly docela dobře mít podezření ke všemu, co navrhne. Proto taky začala tím, že je tak tvrdě napadla. Nebyly by jí uvěřily, kdyby byla začala mírnými slovy. Bude k nim přistupovat, jako by si pořád myslela, že je amyrlin, a dovolí jim, aby ji usadily. Ve srovnání s ní se bude Leana tvářit, že mnohem víc spolupracuje, a předloží jim jenom to nejnutnější, takže jí budou ochotněji naslouchat. Hrát svou úlohu nebylo těžké – dokud nedošlo na doprošování. Pak by je nejradši pověsila na slunce, aby uschly. Sedět tady a nic nedělat!

Nemusela sis dělat starosti s tím, že budou podezíravé. Ony si myslí, že jsi zlomená třtina. Jestli všechno půjde dobře, tak by neměly nikdy zjistit opak. Užitečná třtina, avšak slabá, na kterou nikdo nepomyslí dvakrát. Bylo to bolestné uspořádání, ale Duranda Tharneová jí v Lugardu ukázala, jak je to nezbytné. Přijmou ji jedině za svých vlastních podmínek a ona to prostě bude muset využít co nejlépe.

„Kéž bych na to pomyslela sama,“ pokračovala. „Teď, když to slyším, tak vám Leanin nápad dává možnost, jak znovu postavit Věž, aniž byste ji nejdřív musely rozebrat na kusy.“

„Pořád se mi to nelíbí.“ Sheriamin hlas zpřísněl. „Ale co se musí stát, to se stane. Kolo tká, jak si kolo přeje, a Světlo dej, aby vytkalo Elaidu z její štóly.“

„Budeme muset vyjednávat s těmi sestrami, které ještě zůstávají ve Věži,“ přemítala Beonin jen zpola k sobě. „Amyrlin, kterou zvolíme, musí být zkušená vyjednavačka, ano?“

„Bude muset jasně myslet,“ přisadila si Carlinya. „Nová amyrlin musí být žena s chladnou hlavou a logikou.“

Morvrin si odfrkla natolik hlasitě, že všechny nadskočily v křeslech. „Sheriam má mezi námi nejvyšší postavení a držela nás pospolu, když jsme utíkaly na deset různých stran."

Sheriam důrazně zavrtěla hlavou, ale Myrelle jí nedala možnost promluvit. „Sheriam je skvělá volba. Vím, že můžu slíbit, že za ní půjde každá přítomná šedá sestra.“ Anaiya otevřela ústa a z jejího výrazu bylo zřejmé, že hodlá souhlasit.

Nastal čas to zarazit dřív, než se to vymkne z ruky. „Smím něco navrhnout?“ Siuan si myslela, že se jí pokora daří mnohem víc než poddajnost. Byla to námaha, ale říkala si, že by se to měla naučit. Myrelle není jediná, co se mě bude pokoušet nacpat do podpalubí, jestli některou napadne, že jsem přestoupila hranici. Ať je jakákoliv. Jenže ony se nejen pokusí, ony to udělají. Aes Sedai očekávaly – ne, vyžadovaly – úctu od každého, kdo Aes Sedai nebyl. „Mně se zdá, že ať už vyberete kohokoliv, měl by to být někdo, kdo nebyl ve Věži, když jsem... byla sesazena. Nebylo by snad nejlepší, kdyby žena, co znovu sjednotí Věž, byla taková, kterou by nikdo nemohl obvinit, že si toho dne zvolila stranu?“ Jestli se bude muset takhle chovat moc dlouho, tak se jí z toho udělají vrásky.

„Někdo velmi silný v jediné síle,“ dodávala Leana. „Čím silnější bude, tím lépe bude vyhovovat pro všechny úkoly Věže. Nebo bude, až bude Elaida pryč.“

Siuan ji málem kopla. Tahle myšlenka měla počkat celý den, aby přišla na přetřes, až začnou skutečně zvažovat jména. Společně s Leanou věděly dost o každé sestře, aby našly nějakou slabost, nějakou pochybnost, kterou chtěly nenápadně nadhodit při úvahách o tom, zda se hodí pro štólu a hůl. Radši by se brodila nahá mezi hejnem pilounů, než dovolila těm ženám, aby si uvědomily, že se s nimi snaží manipulovat.

„Sestra, která byla mimo Věž,“ řekla Sheriam a kývla. „To je vynikající nápad, Siuan. Velmi dobrý.“ Jak snadno sklouzly k tomu, že ji začaly poplácávat po hlavě.

Morvrin našpulila rty. „Nebude snadné ji najít, ať už zvolíme kohokoliv.“

„Síla zužuje možnosti.“ Anaiya se rozhlédla po ostatních. „Nejenže bude muset být lepším symbolem, přinejmenším pro ostatní sestry, ale zvládání jediné síly často jde ruku v ruce se silnou vůlí, a ta, kterou vybereme, ji rozhodně bude potřebovat.“

Carlinya a Beonin připojily svůj souhlas jako poslední.

Siuan si udržovala nehybnou tvář a usmívala se jen v duchu. Rozbití Věže změnilo mnoho věcí, kromě ní i mnoho z nich změnilo způsob myšlení. Tyto ženy vedly sestry, jež se tu shromáždily, a teď tu probíraly, kdo by měl předsedat jejich nové věžové sněmovně, jako by to nebylo právě rozhodnutí sněmovny. Nebude těžké přimět je k tomu, i když velmi jemně, aby uvěřily, že nová amyrlin by měla být taková, kterou budou moci ovládat ony. A bez jejich vědomí povede je i novou amyrlin, kterou vybrala jako svou nástupkyni, ona sama. S Moirain pracovaly tak dlouho na tom, aby nalezly Randa al’Thora a připravily jej, obětovaly tomu tolik ze svého života, že nehodlala v žádném případě riskovat, že zbytek zpacká někdo jiný.

„Směla bych vyslovit další návrh?“ Pokoru prostě neměla v povaze. Bude si muset najít něco jiného. Vyčkávala a snažila se, aby neskřípala zuby, než Sheriam kývla, že může pokračovat. „Elaida se bude snažit zjistit, kde je Rand al’Thor. Čím dál na jih jsem se dostala, tím častěji jsem slyšela povídat, že opustil Tear. Myslím, že opravdu odešel, a myslím, že jsem přišla na to, kam se vydal.“

Nebylo třeba, aby říkala, že ho musejí najít dřív než Tar Valon. Všechny to chápaly. Nejenže by s ním Elaida zcela jistě nezacházela dobře, ale kdyby ho dostala do drápů a odstíněného a pod svou kontrolou ho vystavila, veškerá naděje na její svržení by byla pryč. Vládci velmi dobře znali proroctví, i když jejich poddaní obvykle nikoliv. Panovníci by jí z nezbytí povolili i tucet falešných Draků.

„Kam?“ vyštěkla Morvrin o okamžik před Sheriam, Anaiyou a Myrelle, které vyhrkly všechny dohromady.

„Do Aielské pustiny.“

Chvíli panovalo ticho, než řekla Carlinya: „To je směšné.“

Siuan spolkla hněvivou odpověď a usmála se – jak doufala –omluvně. „Možná, ale četla jsem něco o Aielech, když jsem byla novicka. Gitara Moroso si myslela, že některé z aielských moudrých by mohly být schopné usměrňovat.“ Gitara byla tehdy kronikářkou. „V jedné z knih, kterou mi půjčila k přečtení, starou věc z toho nejzaprášenějšího rohu knihovny, stálo, že Aielové sami sebe nazývají Lidem Draka. Nevzpomněla jsem si na to, dokud jsem se nesnažila rozlousknout, kam mohl Rand zmizet. V proroctvích stojí ‚Tearský Kámen nepadne, dokud Lid Draka nepřijde', a při dobytí Kamene byli Aielové. Na tom se shodují všechny klepy i povídačky."

Morvrin náhle vypadala duchem nepřítomná. „Vzpomínám si na ty dohady o moudrých, když jsem byla čerstvě pozvednuta k šátku. Kdyby to byla pravda, bylo by to úžasné, ale Aielové nejsou k Aes Sedai o nic vstřícnější než ke komukoliv jinému, kdo vstoupí do Pustiny, a jejich moudré mají zřejmě nějaký zákon či zvyk, který jim zapovídá hovořit s cizinci, aspoň tak jsem to pochopila, což znamená, že je nesmírně obtížné dostat se dost blízko, aby se dalo vycítit, zda nějaká z nich –“ Náhle se zachvěla a zadívala se na Siuan a Leanu, jako by uvažovala, zda to nebyla jejich chyba. „To je tenká sláma na upletení košíku, něco, nač si vzpomínáš z knihy zřejmě napsané někým, kdo Aiela v životě neviděl.“

„Velmi tenká sláma,“ řekla Carlinya.

„Ale stojí za to poslat někoho do Pustiny?“ Chtělo to námahu položit to jako otázku a ne jako požadavek. Siuan napadlo, že by se mohla pěkně zapotit, jestli nepřijde na jiný způsob. Obvykle se natolik ovládala, že si vedra nevšímala, ale ne teď, když se snažila táhnout tyto ženy s sebou, aniž by si všimly její sevřené pěsti ve svých vlasech. „Nemyslím, že by se Aielové pokoušeli ublížit Aes Sedai.“ Ne pokud bude dost rychlá, aby jim ukázala, že je Aes Sedai. Siuan si nemyslela, že by to udělali. Musely se toho odvážit. „A jestli je v Pustině, Aielové to budou vědět. Pamatujte na Aiely v Kameni.“

„Možná,“ připouštěla Beonin pomalu. „Pustina je velká. Kolik budeme muset poslat lidí?“

„Jestli je Drak Znovuzrozený v Pustině,“ řekla Anaiya, „první Aiel, jehož potkáme, to bude vědět. Události podle toho, co se povídá, ho následují. Nemohl by ani vyklouznout na oceán, aniž by to nešplouchlo tak, že by to bylo slyšet ve všech koutech světa.“

Myrelle se jemně usmála. „Měla by být zelená. Žádná z vás se nespojí s více než jedním strážcem, a dva tři gaidinové by mohli být v Pustině užiteční, dokud v ní Aielové nepoznají Aes Sedai. Vždycky jsem chtěla vidět nějakého Aiela.“ Za aielské války byla novickou a nedovolili jí opustit Věž. Ne že by se války, kromě při léčení, Aes Sedai nějak účastnily. Vázaly je tři přísahy, pokud by nebyl napaden Tar Valon, nebo možná až samotná Věž, a ta válka nikdy nepřekročila řeky.

„Ty ne,“ řekla jí Sheriam, „ani žádná členka tohoto sněmu. Souhlasilas, že tohle dovedeš do konce, Myrelle, ve chvíli, kdy jsi souhlasila, že zasedneš s námi, a to neznamená, že když se začneš nudit, odejdeš si pryč. Bojím se, že než skončíme, bude tu víc vzrušení, než bychom si přály.“ Za jiných okolností by z ní byla výborná amyrlin. Za těchto byla prostě trochu příliš silná a sebejistá. „Ale zelené... Ano, taky myslím. Dvě?“ Zelenýma očima přelétla ostatní. „Určitě?“

„Kiruna Nachiman?“ navrhla Anaiya a Beonin dodala: „Bera Harkin?“ Ostatní kývaly, až na Myrelle, která podrážděně krčila rameny. Aes Sedai sice netrucovaly, ale ona k tomu teď měla dost blízko.

Siuan si podruhé vydechla úlevou. Byla si jistá, že její dedukce jsou správné. Rand někam zmizel, a pokud by byl někde mezi Páteří světa a Arythským oceánem, už by se o tom povídalo. A ať už byl kdekoliv, bude tam Moirain s rukou na jeho límci. – Kiruna a Bera budou určitě ochotné doručit dopis Moirain, a měly dohromady sedm strážců, kteří by měli Aielům zabránit je zabít.

„Nechceme tě s Leanou unavovat,“ pokračovala Sheriam. „Požádám jednu ze žlutých sester, aby se na vás obě podívala. Třeba vám dokáže nějak pomoct, nějak vám ulevit. Nechám vám najít pokoje, kde si můžete odpočinout.“

„Jestli už máš být naší správkyní zvědů,“ dodala starostlivě Myrelle, „musíš si uchovat sílu.“

„Nejsem tak křehká, jak si asi myslíte,“ namítla Siuan. „Kdybych byla, mohla bych vás sledovat skoro dva tisíce mil? I když jsem měla po utišení slabost, je to pryč, věřte mi.“ Pravdou bylo, že znovu našla středisko moci a nechtěla ho opustit, ale to mohla těžko říci nahlas. Všechny ty ustarané oči, které se na ni a na Leanu upíraly. No, Carlinyiny sice nebyly zvlášť ustarané, ale ostatních ano. Světlo! Ony nechají novicku, aby nás uložila do postele a my si mohly zdřímnout!

Po zaťukání na dveře hned vstoupil Arinvar, Sheriamin strážce. Byl Cairhieňan, nijak zvlášť vysoký a navíc štíhlý, ale přes šedé vlasy na spáncích měl tvrdou tvář a pohyboval se jako levhart na lovu. „Na východě je asi dvacet jezdců,“ sdělil jim bez úvodu.

„Nejsou to bělokabátníci,“ řekla Carlinya, „jinak bys nám to zřejmě ohlásil.“

Sheriam se na ni podívala. Mnoho sester se naježilo, když jiná vstoupila mezi ně a jejich gaidiny. „Nesmíme jim dovolit se odsud dostat a snad ohlásit naši přítomnost. Můžete je chytit, Arinvare? Byla bych raději, kdybyste je nezabíjeli.“

„Obojí by mohlo být těžké,“ odpověděl. „Machan říká, že jsou ozbrojení a vypadají jako veteráni. Stojí za desetkrát víc mladších mužů.“

Morvrin si rozzlobeně odfrkla. „Musíme udělat jedno nebo druhé. Odpusť mi, Sheriam. Arinvare, dokážou gaidinové dostat nenápadně blíž pár čilejších sester, aby kolem nich setkaly prameny vzduchu?“

Muž nepatrně zavrtěl hlavou. „Machan říká, že si mohli všimnout pár strážců na hlídce. Určitě by si všimli, kdybychom přivedli jednu nebo dvě z vás blíž. Ale pořád se blíží.“

Siuan a Leana nebyly jediné, kdo si vyměňoval polekané pohledy. Jen málokterý muž dokázal zahlédnout strážce, když ten nechtěl být viděn, dokonce i bez měňavého gaidinského pláště.

„Tak musíte podniknout, co považujete za nejlepší,“ prohlásila Sheriam. „Bude-li to možné, zajměte je. Ale žádný nesmí uniknout, aby nás neprozradil.“

Než se mohl Arinvar pořádně uklonit, s rukou na jílci meče, stál vedle něj další muž, tmavý a zarostlý jako medvěd, vysoký a širokoplecí, s vlasy na ramena a krátkou bradkou s oholeným horním rtem. Ty plynulé pohyby strážce se k němu jaksi nehodily. Mrkl na Myrelle, svou Aes Sedai, a s těžkým illianským přízvukem hlásil: „Většinu těch jezdců můžem zastavit, ale jeden je potíž sám o sobě. I kdyby moje stará matička tvrdila něco jinýho, pořád bych poznal Garetha Brynea i za tu chvilku, co jsem ho viděl.“

Siuan na něho vytřeštila oči. Ruce i nohy měla náhle studené. Hodně se povídalo o tom, že Myrelle se za tohoto Nuhela a další dva své strážce skutečně provdala ze vzdoru ke konvencím a zákonu v každé zemi, o které kdy Siuan slyšela. Byla to absurdní myšlenka, jež jí teď prolétla ohromenou myslí, a ona v té chvíli měla pocit, jako by jí na hlavu spadl stěžeň. Bryne, tady? To je nemožné! Je to šílené! Ten muž je přece nemohl sledovat celou tu cestu kvůli.....Oh ano, mohl a udělal by to. Tenhle ano. Cestou si říkala, že je jenom rozumné dávat si pozor, aby za sebou nezanechala žádnou stopu, že Elaida ví, že nejsou mrtvé, ať už se povídá cokoliv, a nepřestane je hledat, dokud je nenajde nebo dokud nebude svržena. Siuan podráždilo, že se nakonec musela zeptat na směr, přestože myšlenka, která ji hryzla jako žralok, se netýkala toho, že by Elaida mohla nějak najít jistého kováře v jedné malé altarské vísce, ale toho, že kovář byl pro Brynea jako namalované znamení. Říkala sis, že je to hloupost, viď? A teď je tady.

Dobře si vzpomínala na střetnutí s ním, když ho musela přinutit poslechnout v té záležitosti s Murandy. Bylo to jako ohýbat silnou železnou tyč nebo stlačovat nějakou velkou pružinu, která mohla vyskočit, kdyby jen na chviličku povolila. Musela sebrat všechnu svou sílu, aby to zvládla, musela ho veřejně pokořit, aby zajistila, že zůstane ohnutý či stlačený tak dlouho, jak potřebovala. Těžko mohl nesplnit to, co slíbil na kolenou, omlouvaje se a prose ji za odpuštění, což sledovalo padesát šlechticů. S Morgasou bylo těžké jednání samo o sobě a Siuan nehodlala riskovat, že Bryne královně poskytne důvod konat proti jejím nařízením. Zvláštní pomyšlení, že tenkrát s Elaidou pracovaly ruku v ruce, aby přivedly Morgasu k rozumu.

Musela se sebrat. Byla jako omráčená, myslela na všechno možné, jen ne na to, co bylo nutné. Soustřeď se. Teď není čas panikařit. „Musíš ho poslat pryč. Nebo ho zabít.“

Ještě nedomluvila, ale již věděla, že to byla chyba. Její slova zněla příliš naléhavě. Dokonce i strážci se na ni podívali, a Aes Sedai... Nikdy předtím nepoznala, jaké to je pro někoho, kdo nevládne jedinou silou, když se na něj v plné síle obrátí ty oči. Cítila se nahá, dokonce i její mysl jako by byla obnažená. I když věděla, že Aes Sedai nemohou číst myšlenky, pořád se chtěla přiznat ke všemu dřív, než vyjmenují její lži a zločiny. Doufala, že nevypadá jako Leana, s rudou tváří a vykulenýma očima.

„Ty víš, proč tu je.“ Sheriam mluvila s chladnou jistotou. „Vy obě to víte. A ty se mu nechceš postavit. Natolik, že bys nás nechala, abychom ho pro tebe zabily.“

„Existuje jen pár velkých vojevůdců.“ Nuhel je vypočítával na prstech ruky navlečené v plechové rukavici. „Agelmar Jagadský a Davram Bashere neopustí Mornu, myslím, a Pedron Niall vám určitě nebude k ničemu. Kdyby ještě žil Rodei Ituralde, byl by zapadlý někde v tom, co zbývá z Arad Domanu.“ Zvedl silný palec. „A tak zbývá Gareth Bryne.“

„Takže ty myslíš, že potřebujeme velkého vojevůdce?“ zeptala se tiše Sheriam.

Nuhel a Arinvar se na sebe sice nepodívali, ale Siuan měla stále pocit, že si vyměnili pohledy. „Je to tvoje rozhodnutí, Sheriam,“ odpověděl Arinvar stejně tiše, „tvoje a ostatních sester, ale jestli se hodláte vrátit do Věže, mohli bychom ho využít. Pokud tu však hodláte zůstat, dokud pro vás Elaida nepošle, tak nikoliv.“ Myrelle se tázavě zadívala na Nuhela a on kývl.

„Zdá se, že jsi měla pravdu, Siuan,“ řekla suše Anaiya. „Gaidiny jsme neoklamaly.“

„Otázkou je, zda bude souhlasit s tím, že bude sloužit nám,“ ozvala se Carlinya a Morvrin kývla dodávajíc: „Musíme ho přimět, aby uviděl náš případ tak, že si bude přát nám sloužit. Nepomůže nám, když se rozhlásí, že jsme zabily nebo uvěznily tak význačného muže ještě předtím, než jsme vůbec začaly.“

„Ano,“ řekla Beonin, „a musíme mu nabídnout odměnu, která ho k nám pevně připoutá.“

Sheriam se otočila k oběma mužům. „Až urozený pán Bryne dorazí do vesnice, nic mu neříkejte, přiveďte ho prostě k nám.“ Jakmile se za strážci zavřely dveře, její pohled zpřísněl. Siuan to poznala. Byl to ten stejný jasně zelený pohled, který srážel novicky k zemi dřív, než Sheriam vůbec promluvila. „Tak. Teď nám povíš přesně, proč je Gareth Bryne tady.“

Nebyla jiná volba. Kdyby ji přichytily i při té nejmenší lži, začaly by se dotazovat na všechno. Siuan se zhluboka nadechla. „Uložili jsme se na noc ve stodole poblíž Korských Pramenů v Andoru. Bryne je tam pánem, a...“