Drak Znovuzrozený

12 Amyrlinin stolec

Siuan Sanche přecházela pomalu po své pracovně a každou chvíli se zastavila a upřela modré oči na předmět, jenž vyrážel dech i králům, totiž na truhlici z vyřezávaného ebenového dřeva, stojící na velkém stole uprostřed pokoje. Doufala, že nebude muset použít žádný z pečlivě stylizovaných dokumentů ve skříňce uložených. Připravila a zapečetila je v tajnosti vlastní rukou pro nejrůznější případy. Na truhlici umístila ochranu, takže kdyby ji otevřel někdo jiný, obsah by se vmžiku změnil v popel. Nejspíš by se vzňala i skříňka sama.

„A spálila by toho zlodějského ptáčka, ať by to byl kdokoliv, takže by na to ta ženská nikdy nezapomněla. Aspoň doufám,“ zamumlala. Už posté od chvíle, kdy jí oznámili, že se Verin vrátila, si bezmyšlenkovitě upravila štólu na ramenou. Široká štóla jí visela pod pás a byly na ní pruhy v barvách všech sedmi adžah. Amyrlinin stolec byl ze všech adžah a z žádného, bez ohledu na to, z kterého adžah sama amyrlin pocházela.

Místnost byla vyzdobená, neboť patřila pokolením žen, které tuto štólu nosily. Vysoký nový krb a široký starý byly obloženy zlatým mramorem z Kandoru a šestihranné kachle na podlaze byly z leštěné krevele pocházející z pohoří Oparů. Stěny byly obloženy nějakým světlým pruhovaným dřevem tvrdým jako železo, do nějž byla vyřezána divoká zvířata a ptáci s neuvěřitelným peřím. Desky přivezli obchodníci Mořského národa ze zemí za Aielskou pustinou dávno předtím, než se vůbec narodil Artuš Jestřábí křídlo. Vysoké oblouky oken, jež byla nyní otevřená, aby dovnitř mohla vůně květin, vedly na balkon, z něhož bylo vidět do malé soukromé zahrady, kde amyrlin měla tak málo času se procházet.

Všechna ta nádhera byla ve zcela ostrém protikladu k nábytku, který si sem přinesla Siuan Sanche. Jediný stůl a pevná židle za ním byly obyčejné, i když je léta leštili včelím voskem, stejně jako jediná další židle v místnosti. Ta stála stranou, dost blízko, aby ji mohla přitáhnout, pokud si přála, aby se návštěvník mohl posadit. Před stolem ležel malý tairenský kobereček s vetkanými prostými vzory v modré, hnědé a zlaté barvě. Nad starým krbem pak visel jediný obrázek, maličké rybářské čluny v rákosí. Jinak tu bylo rozestavěno na půl tuctu stojanů s otevřenými knihami. To bylo všechno. Dokonce i lampy by zapadly do domu nějakého sedláka.

Siuan Sanche se narodila v chudé rodině v Tearu a pracovala na otcově rybářské bárce, právě takové, jaké byly na obrázku, v širokém ústí řeky nazývaném Dračí Prsty, a ani se jí nesnilo, že skončí v Tar Valonu. Dokonce ani po těch deseti letech od chvíle, kdy byla zvolena na stolec, se mezi vším tím přepychem necítila dobře. Její ložnice byla ještě prostší.

Deset let se štólou, pomyslela si. Skoro dvacet od chvíle, kdy jsem se rozhodla vyplout na tyto nebezpečné vody. A jestli teď uklouznu, budu si přát, abych zase vytahovala sítě.

Cosi se ozvalo a ona se otočila. Do místnosti vklouzla jiná Aes Sedai, žena s měděnou pletí a nakrátko přistřiženými tmavými vlasy. Amyrlin se vzpamatovala včas a promluvila vyrovnaným hlasem. Řekla jen to, co se od ní čekalo: „Co se děje, Leano?“

Kronikářka se uklonila stejně hluboko, jako by byl přítomen i někdo další. Aes Sedai byla skoro stejně vysoká jako většina mužů, a v Bílé věži byla hodností hned po amyrlin. Ačkoliv se znaly ještě jako novicky, když Leana občas trvala na dodržování důstojnosti amyrlinina stolce, chtělo se Siuan křičet.

„Je tu Verin, matko, a žádá o přijetí. Řekla jsem jí, že máš mnoho práce, ale ona žádá –“

„Tolik práce zase nemám, abych s ní nepromluvila,“ přerušila ji Siuan. Věděla, že to bylo příliš rychle, ale nezáleželo jí na tom. „Pošli ji sem. Není třeba, abys zůstávala, Leano. Promluvím s ní o samotě.“

Mírně zvednuté obočí bylo jedinou známkou kronikářčina překvapení. Amyrlin zřídkakdy přijímala návštěvy, dokonce ani byla-li tou návštěvnicí nějaká královna, bez své kronikářky. Ale amyrlin byla amyrlin. Leana se jí cestou ven poklonila a ve chvilce její místo zaujala Verin a poklekla, aby mohla políbit prsten s Velkým hadem na Siuanině prstě. Hnědá sestra měla pod paží poměrně velký kožený ranec.

„Děkuji za přijetí, matko,“ začala Verin, když se narovnala. „Nesu naléhavé zprávy z Falme. A víc. Ani pořádně nevím, kde začít.“

„Začni, kde chceš,“ řekla Siuan. „Tyto pokoje jsou stráženy pro případ, že by někoho napadlo použít dětské triky k odposlouchávání.“ Verin překvapeně zvedla obočí a amyrlin dodala: „Od té doby, cos odjela, se hodně změnilo. Mluv.“

„Takže to nejdůležitější, Rand al’Thor se prohlásil za Draka Znovuzrozeného.“

Siuan cítila, jak jí padá kámen ze srdce. „Doufala jsem, že to je on,“ pravila tiše. „Dostala jsem zprávu od dvou žen, které mi mohly sdělit jen to, co samy zaslechly, a takové zprávy teď přicházejí s každou kupeckou lodí či kupeckým povozem, ale nebyla jsem si jistá.“ Zhluboka se nadechla. „Přesto si myslím, že znám den, kdy se to stalo. Věděla jsi, že ti dva falešní Draci už nedělají potíže?“

„To jsem neslyšela, matko. To jsou dobré zprávy.“

„Ano. Mazrim Taim je v rukou našich sester v Saldeii a toho ubožáka z Haddon Mirku, Světlo se slituj nad jeho duší, zajali Tairenové a na místě ho popravili. Nikdo zřejmě ani nezná jeho jméno. Oba chytili ten stejný den, a podle toho, co se povídá, i za stejných okolností. Zrovna bojovali a vítězili, když se náhle po obloze mihlo obrovské světlo a na okamžik se objevil obraz. Existují tucty různých verzí, co to vlastně bylo, ale výsledky byly v obou případech stejné. Koně se pod falešnými Draky vzepjali a shodili je. Oba zůstali ležet v bezvědomí a jejich stoupenci začali křičet, že jsou mrtví, a utekli z pole, a tak byli falešní Draci zajati. Některé z mých zdrojů vyprávějí o vidině na obloze nad Falme. Sázím zlatou marku proti starému říčnímu okounovi, že to bylo ve chvíli, kdy se Rand al’Thor prohlásil.“

„Pravý Drak se znovu zrodil,“ řekla Verin spíš k sobě, „a tak už vzor nemá pro falešné Draky místo. Vypustily jsme Draka Znovuzrozeného do světa. Světlo se nad námi smiluj.“

Amyrlin podrážděně zavrtěla hlavou. „Udělaly jsme, co bylo třeba udělat.“ A jestli to zjistí třeba poslední novicka, do rána mě utiší, jestli mě dřív neroztrhají na kusy. Mě a Moirain a Verin, a nejspíš taky každou, kterou budou počítat mezi naše přítelkyně. Nebylo snadné pokračovat v tak velkém spiknutí, byť o něm věděly jen tři ženy, když by je zradila i nejbližší přítelkyně a považovala to za svou povinnost. Světlo, jak moc ráda bych věděla, že by to neudělaly po právu. „Aspoň je bezpečně v rukou Moirain. Ona ho povede a udělá, co bude třeba. Co mi ještě chceš povědět, dcero?“

Místo odpovědi Verin položila kožený vak na stůl a vytáhla z něj zakřivený zlatý roh se stříbrným nápisem, vloženým kolem devaje. Položila roh na stůl a vyčkávavě se podívala na amyrlin.

Siuan ani nemusela být blízko, aby věděla, co tam stojí psáno. Tiam mi aven Moridin isainde vadin. „Hrob není překážkou mému volání.“

„Valerský roh?“ vydechla. „Tys ho sem přinesla celou tu cestu, stovky leguí, když po něm všude pátrají hledači? Světlo, ženská, ten měl zůstat Randu al’Thorovi.“

„Já vím, matko,“ odvětila Verin klidně, „ale hledači všichni čekají, že na roh narazí při nějakém úžasném dobrodružství, a ne v pytli u čtyř ženských doprovázejících nemocného mládence. A Randovi by to nijak neprospělo.“

„Co tím myslíš? On má bojovat v Tarmon Gai’donu. Roh má povolat mrtvé hrdiny z hrobů, aby bojovali v Poslední bitvě. Copak Moirain zase naplánovala něco nového, aniž by to se mnou nejdřív probrala?“

„Tohle není Moirainina práce, matko. My plánujeme, ale kolo tká, jak si kolo přeje. Rand na roh nezatroubil. To udělal Matrim Cauthon. A Mat teď leží dole a umírá na spojení s dýkou z Shadar Logothu. Pokud ho tu nevyléčíme.“

Siuan se zachvěla. Shadar Logoth, mrtvé město tolik pošpiněné, že se do něj báli vstoupit i trolloci, a měli k tomu dobrý důvod. Čirou náhodou se dýka z toho místa dostala do rukou mladému Matovi a pokřivila a pošpinila ho svým zlem, které před dávnými dobami zabilo město. A teď zabíjelo Mata. Čirou náhodou? Nebo to byla práce vzoru? On je, koneckonců, také ta’veren. Ale... Mat zatroubil na roh. Potom –

„Dokud Mat žije,“ pokračovala Verin, „není pro ostatní Valerský roh ničím víc než pouhým rohem. Ovšem jestli zemře, může na něj zatroubit jiný a ukout nové spojení mezi člověkem a rohem.“ Pohled měla vyrovnaný a zřejmě jí nedělalo starosti, co právě navrhovala.

„Mnoho lidí ještě zemře, než skončíme, dcero.“ A koho jiného mohu použít, aby na něj zatroubil? Už nemohu riskovat a vracet ho teď Moirain. Možná by to mohl být jeden z gaidinů. Možná. „Vzor ještě musí jasně určit jeho osud.“

„Ano, matko. A roh?“

„Prozatím,“ řekla amyrlin po chvíli, „najdeme nějakou skrýš, o které budeme vědět jenom my dvě. Pak uvážím, co dělat dál.“

Verin kývla. „Jak pravíš, matko. Ovšem za pár hodin se jedna věc rozhodne za tebe.“

„To je vše, co pro mne máš?“ štěkla Siuan. „Jestli ano, tak to musím vyřídit s těmi třemi uprchlicemi.“

„Je tu ta záležitost se Seanchany, matko.“

„Co je s nimi? Všechny mé zprávy se shodují v tom, že uprchli zpátky přes oceán, nebo odkud to vlastně přišli.“

„Vypadá to tak, matko. Ale obávám se, že se s nimi ještě střetneme.“ Verin vytáhla z opasku v kůži vázaný notýsek a začala jím listovat. „Mluví o sobě jako o Předběžnících, o Těch, kdo přišli předtím, a mluví o návratu a o tom, že získají zpět zemi, která jim patří. Zapsala jsem si všechno, co jsem se o nich dozvěděla. Samozřejmě jen od těch, kteří je opravdu viděli, nebo s nimi měli co do činění.“

„Verin, děláš si hlavu s perutínem v Bouřlivém moři, když nám teď okusují sítě pilouni.“

Hnědá sestra dál otáčela stránky. „Vhodné přirovnání, matko. Perutín ohnivý. Jednou jsem viděla velkého žraloka, kterého perutín zahnal na mělčinu a on tam zahynul.“ Prstem poklepala na jednu stránku. „Ano. Tohle je nejhorší, matko. Seanchani používají jedinou sílu v boji. Používají ji jako zbraň.“

Siuan pevně sepjala ruce. Zprávy přinesené holuby o tom také mluvily. Většinou jenom z doslechu, ale pár žen psalo, že to vidělo na vlastní oči. Jediná síla používaná jako zbraň. Když o tom psaly, každá kapka inkoustu málem hystericky křičela. „To nám už způsobuje potíže, Verin, a ještě nám jich způsobí mnohem víc, až se ta zpráva roznese, čímž se ještě hodně nafoukne. S tím ale nemohu nic dělat. Sdělili mi, že ti lidé odešli, dcero. Máš snad opačný důkaz?“

„No, to ani ne, matko, ale –"

„Dokud ho nebudeš mít, budeme se věnovat těm pilounům u našich sítí, než nám prohryžou díry do člunu.“

Verin váhavě zavřela notes a zastrčila si jej zase za pás. „Jak pravíš, matko. Jestli se smím zeptat, co hodláš udělat s Nyneivou a těmi dvěma dívkami?“

Amyrlin zaváhala a zamyslela se. „Než s nimi skončím, budou si přát, aby mohly dojít k řece a prodat se jako návnada.“ Byla to prostá pravda, ale bylo možné ji chápat více způsoby. „Takže se posaď a pověz mi všechno, co ty tři řekly nebo udělaly za tu dobu, cos byla s nimi. Všechno."