A Stín padl na zemi a svět byl rozerván kámen po kameni. Oceány uprchly, hory byly pohlceny a národy byly rozehnány do osmi koutů světa. Měsíc byl jako krev a slunce bylo jako popel. Moře vřela a živí záviděli mrtvým. Všechno bylo roztříštěno a všechno, krom vzpomínek, bylo ztraceno, zvláště jedna vzpomínka na toho, kdo přivodil Stín a Rozbití světa. A tomu říkali Drak.
A stalo se za oněch dní, jako tomu bylo již dříve a jako tomu bude opět, že Temnota ztěžka spočívala na zemi a tiskla srdce lidí, a vše zelené zesláblo a naděje umřela. A lidé volali Stvořitele, řkouce: Ó, světlo nebes, světlo světa, nechej Slíbeného, ať se zrodí z hory, jak praví proroctví, jako se zrodil za dob minulých a jako se zrodí i v časech, jež přijdou. Nechť Jitřní kníže zpívá zemi a vše zelené poroste a údolí vydají ovečky. Nechť nás vojsko pána Úsvitu zaštítí před Temnotou a ochraňuje nás veliký meč spravedlnosti. Nechť Drak opět vyjede na větrech času.