Věže půlnoci

KAPITOLA 27 Kdo se postaví

Nebráním se klást si otázky ohledně urozeného pána Draka, četla si Egwain ve své pracovně dopis. Vskutku, čím větší moc člověk má, tím důležitější kladem otázek je. Nicméně věz, že nejsem muž, který by svou věrnost rozdával jen tak, a já dal svou věrnost jemu. Ne kvůli trůnu, který mi dal, ale kvůli tomu, co udělal pro Tear.

Ano, každým dnem je nevypočitatelnější. Co jiného máme od Draka Znovuzrozeného očekávat? Rozbije svět. Věděli jsme to, když jsme se s ním spojili, stejně jako námořník musí občas věnovat svou věrnost kapitánovi, který svou loď vede přímo na břeh. Když se ti za zády zvedá bouře, kterou se nedá proplout, je břeh jedinou možností.

Přesto ve mně tvá slova vzbuzují obavy. Zničení zámků není něco, co bychom měli provést, aniž bychom se o tom pořádně poradili. Urozený pán Drak mě pověřil, abych pro něj postavil armádu, a já jsem to udělal. Pokud poskytneš průchody, které jsi slíbila, přivedu na místo setkání část jednotek společně s věrnými vznešenými pány a paními. Nicméně tě varuji, že přítomnost Seančanů na západ od mé země mne velmi zaměstnává. Většina mého vojska musí zůstat zde.

Vznešený pán Darlin Sisnera, král Tearu pod vládou

Draka Znovuzrozeného

Randa al’Thora

Egwain poklepala na papír prstem. Udělalo to na ni dojem – Darlin svěřil svá slova papíru, místo aby poslal posla, který by seje naučil zpaměti. Kdyby se posel dostal do nesprávných rukou, jeho slova se vždy dala popřít. Odsoudit člověka za zradu na základě svědectví jediného posla bylo složité.

Nicméně psaná slova… Smělé. Tím, že je napsal, Darlin říkal: „Nestarám se o to, jestli se urozený pán Drak dozví, co jsem napsal. Stojím si za tím.“

Ale nechat většinu armády doma? To nepůjde. Egwain namočila pero.

Králi Darline. Tvá starost o vlastní království je správná, stejnějako tvá věrnost muži, jehož následuješ.

Já vím, že Seančané představují pro Tear nebezpečí, ale nezapomínejme, že je to Temný, nikoli Seančané, kdo je v těchto zlých dnech naší prvořadou starosti. Možná je snadné považovat se za chráněné před trolloky, když jste tak daleko od bitevních linií, ale jak se budete cítit, až Andor a Cairhien, ležící mezi vámi, padnou? Seančany od vás dělí stovky mil.

Egwain se zarazila. Tar Valon od Seančanů také dělily stovky mil, a byl téměř zničen. Měl oprávněně obavy a to, že to zvažoval, z něj dělalo dobrého krále. Ona však potřebovala jeho vojsko na Merrilorském poli. Možná mu mohla nabídnout řešení, jak zůstat v bezpečí a zároveň pomoci s Randem.

Illian se prozatím drží, napsala. A slouží jako nárazník mezi vámi a Seančany. Poskytnu ti průchody a slibuji, že pokud Seančané vytáhnou proti Tearu, dám ti možnost ty průchody využít, abyste se mohli okamžitě vrátit a bránit svou zemi.

Zaváhala. Bylo pravděpodobné, že Seančané už v tuto chvíli mají cestování. Nikdo před nimi nebyl v bezpečí, bez ohledu na to, jak daleko či blízko jsou. Kdyby se rozhodli zaútočit na Tear, dokonce ani průchody by Darlinovi nemusely pomoct.

Zachvěla se, když si vzpomněla na dobu, kterou mezi Seančany strávila v zajetí jako damane. Nenáviděla je tak, až ji to samotnou někdy děsilo. Ale Darlinova podpora byla pro její plány zásadní. Zaťala zuby a pokračovala v psaní.

Drak Znovuzrozený musí vidět, jak jsme shromáždili všechny naše sily, aby se postavily jeho zbrklému záměru. Pokud to bude považovat za váhavé, nikdy ho od jeho úmyslu neodradíme. Prosím, přijď s celou svou armádou.

Vysušila dopis pískem a pak ho složila a zapečetila. Darlin a Elain byli vládci dvou z nejmocnějších království. Oba byli pro její plány velice důležití.

Další na řadě je odpověď na dopis Gregorina den Lushenose z Illianu. Ještě mu přímo neřekla, že má v Bílé věži Mattina Stepaneose, ale naznačila to. Také si promluvila se samotným Mattinem a dala mu najevo, že pokud si to přeje, může svobodně odejít. Nebude si zvykat na to, že drží monarchy proti jejich vůli.

Martin se nyní naneštěstí bál o život, pokud by se vrátil. Byl pryč příliš dlouho a měl za to, že Drak Znovuzrozený má Illian v kapse. Což nejspíš měl. To je ale binec.

Jeden problém po druhém. Gregorin, správce Illianu, velice váhal s podporou jeji věci – zdálo se, že se Randa bojí víc než Darlin, a Seančané pro něj nebyli vzdálená starost. Prakticky mu bušili na městské brány.

Napsala Gregorinovi rázný dopis a slíbila mu totéž, co Darlinovi. Možná by to mohla zařídit tak, že udrží Mattina stranou – což by si možná přáli oba muži, ačkoli neměla v úmyslu to Gregorinovi prozradit – výměnou za to, že Gregorin přivede svá vojska na sever.

Nejasně si uvědomila, co dělá. Používala Randovo prohlášení jako maják, pod nímž shromáždí a připoutá vládce k Bílé věži. Přijdou, aby podpořili její námitky proti rozbití zámků. Ale nakonec poslouží lidstvu v Poslední bitvě.

Ozvalo se zaklepání. Zvedla oči a spatřila Silvianu, jak nakukuje dovnitř. Žena držela dopis. Byl svinutý do těsné ruličky, jak jej přinesl holub.

„Tváříš se zachmuřeně,“ poznamenala Egwain.

„Invaze začala,“ řekla. „Strážní věže podél hranic s Momou se jedna po druhé odmlčují. Vlny trolloků postupují s černými vroucími mračny v patách. Kandor, Arafel a Saldeia jsou ve válce.“

„Drží se?“ zeptala se Egwain a pocítila bodnutí strachu.

„Ano,“ řekla Silviana. „Ale zprávy jsou nejisté a kusé. Tenhle dopis – jenž přišel od špehů, kterým věřím – tvrdí, že tak mohutný útok tu nebyl od dob trollockých válek.“

Egwain se zhluboka nadechla. „A co Tarwinovo sedlo?“

„Nevím.“

„Zjisti to. Zavolej sem Siuan. Mohla by vědět víc. Modré mají nejrozsáhlejší síť.“ Siuan samozřejmě nebude vědět všechno, ale bude v tom mít prsty.

Silviana krátce přikývla. Nevyslovila očividné – že síť modrých patří modrému adžah a amyrlin šiji nemá přivlastňovat. Nu, Poslední bitva byla za dveřmi. Je třeba udělat nějaké ústupky.

Silviana tiše zavřela dveře a Egwain zvedla pero, aby dopsala dopis Gregorinovi. Přerušilo ji další zaklepání, tentokrát naléhavější. Vzápětí dovnitř vtrhla Silviana.

„Matko,“ řekla. „Sešly se. Přesně jak jsi říkala!“

Egwain pocítila záchvěv rozmrzelosti. Klidně položila pero a vstala. „Tak tam pojďme.“

Spěšným krokem vyšla z pracovny. V kronikářčině předpokoji minula dvě přijaté – Nicolu, kterou právě pozvedly, a Nissu. Byla by ráda, aby obě získaly šátek ještě před Poslední bitvou. Byly mladé, ale mocné, a bude třeba každé sestry – dokonce i takové, která – jako Nicola – prokázala v minulosti mizerný úsudek.

Ty dvě přinesly zprávu o sněmovně; novicky a přijaté patřily k Egwaininým nejvěmějším, ale sestry si jich často nevšímaly. V tuto chvíli zůstaly tady, zatímco Egwain se Silvianou spěchaly ke sněmovně.

„Nemůžu uvěřit, že by něco takového zkusily,“ řekla Silviana cestou tiše.

„Není to to, co si myslíš,“ odpověděla Egwain. „Ony se mě nepokoušejí sesadit. Rozkol mají ještě příliš čerstvě v paměti.“

„Tak proč se sešly bez tebe?“

„Existují způsoby, jak se postavit amyrlin, aniž bys ji sesadila.“

Už nějakou dobu to čekala, ale nerozčililo ji to o nic méně. Aes Sedai naneštěstí budou vždy Aes Sedai. Bylo jen otázkou času, než se někdo rozhodne, žeji připraví o moc.

Došly ke sněmovně. Egwain otevřela dveře a vešla dovnitř. Její příchod přivítaly klidné pohledy Aes Sedai. Všechna sedadla nebyla obsazená, ale dvě třetiny ano. Překvapilo ji, že vidí tři červené přísedící. Co Pevara a Javindhra? Jak se zdálo, jejich dlouhá nepřítomnost v této době přiměla červené k činům. Nahradily je Raečin a Viria Connoralovy. Tyto sestry byly teď po smrti Vandene a Adeleas jediné pokrevní sestry v Bílé věži; zvláštní volba, ale ne nečekaná.

Byly zde Romanda i Lelaine. Klidně hleděly Egwain do očí. Bylo tak zvláštní vidět je tady s tolika sestrami, s nimiž předtím byly ve sporu. Společný nepřítel – Egwain – dokázal zahojit neomezeně rozporů. Snad by ji to mělo potěšit.

Lelaine byla jediná modrá a také zde byla pouze jedna hnědá: Takima, která vypadala, že jí není dobře. Hnědá sestra s kůží barvy slonoviny se vyhýbala Egwaininu pohledu. Byly zde dvě bílé, dvě žluté – včetně Romandy – dvě šedé a všechny tři zelené. Při pohledu na ně Egwain zaskřípala zuby. K tomuto adžah by se bývala připojila, a ono jí způsobilo největší zármutek!

Egwain je nepokárala za to, že se sešly bez ní; prostě se nechala Silvianou ohlásit a pak prošla mezi nimi. Pak se obrátila a posadila se na amyrlinin stolec, zády k obrovskému rozetovému oknu.

Tam zůstala mlčky sedět.

„Nuže?“ zeptala se nakonec Romanda. Se šedými vlasy svázanými vysoko v drdolu vypadala jako matka vlčice, sedící na římse před svým doupětem. „Řekneš něco, matko?“

„O této schůzce jste mě neinformovaly,“ řekla Egwain, „takže předpokládám, že ode mne nechcete nic slyšet. Jen jsem se přišla podívat.“

Zdálo se, že to je přivedlo do rozpaků. Silviana se postavila vedle ní a nasadila jeden ze svých nejnespokojenějších výrazů.

„Tak dobře,“ řekla Romanda. „Mám za to, že jako další jsme chtěly vyslechnout Saroiju.“

Zavalitá bílá byla jednou z přísedících, které po pozvednutí Elaidy z Bílé věže odešly, ale v Salidaru odvedla svůj díl potíží. Egwain nepřekvapilo, žeji zde vidí. Žena vstala a okatě se na Egwain ani nepodívala. „Přidám svoje svědectví. Během dnů… nejistoty ve Věži…“ – to znamenalo rozkol; jen málo sester o tom bylo ochotno hovořit otevřeně – „… udělala amyrlin přesně to, co naznačovala Romanda. Zaskočila nás, když žádala vyhlášení války.

V souladu se zákony existují prostředky, které v průběhu vyhlášené války dávají amyrlin téměř absolutní moc. Tím, že jsme se nechaly nalákat k vyhlášení války Elaidě, jsem amyrlin poskytly způsob, jak si sněmovnu podmanit.“ Rozhlédla se po místnosti, ale k Egwain se neobrátila. „Podle mého názoru se o něco takového pokusí znovu. Tomu je nutno předejít. Tato sněmovna má amyrlininu moc vyvažovat.“

Posadila se.

Při těchto slovech se Egwain ve skutečnosti ulevilo. Člověk si nikdy nemohl být jistý, k jakým pletichám v Bílé věži dochází. Toto setkání znamenalo, že její plány postupují tak, jak doufala, a že její protivnice – tedy, nu, její zdráhavé spojenkyně – si nevšimly, co dělá doopravdy. Měly příliš mnoho práce s tím, že se zabývaly věcmi, které udělala před mnoha měsíci.

Což neznamenalo, že nejsou nebezpečné. Když jste však nebezpečí předvídali, dalo se zvládnout.

„Co můžeme dělat?“ zeptala se Magla. Zalétla pohledem k Egwain. „Myslím tím, abychom byly prozíravé. Abychom se ujistily, že sněmovna není nijak omezena.“

„Nemůžeme vyhlásit válku,“ prohlásila Lelaine rozhodně.

„Ale vyhýbat se jí?“ řekla Varilin. „Vyhlásíme válku mezi dvěma polovinami Bílé věže, ale ne proti Stínu?“

„Válka,“ ozvala se váhavě Takima, „proti Stínu, je už vyhlášená. Je nutné to prohlásit oficiálně? Nestačí samotná naše existence? Vskutku, copak naše přísahy jasně neříkají, jaké je naše postavení?“

„Ale musíme učinit nějaké prohlášení,“ řekla Romanda. Byla mezi nimi nejstarší a to ona měla jednání vést. „Něco, co jasně uvede ve známost, jakou má sněmovna pozici, aby to amyrlin odradilo od neuváženého volání do války.“

Vypadalo to, že Romanda se vůbec nestydí za to, co tady udělaly. Podívala se přímo na Egwain. Ne, ona a Lelaine Egwain jen tak neprominou, že si za kronikářku zvolila červenou.

„Ale jak něco takového dáme najevo?“ zeptala se Andaja. „Chci říct, co uděláme? Prohlásíme jako sněmovna, že se válka vyhlašovat nebude? Nebude to znít směšně?“

Ženy umlkly. Egwain se přistihla, jak přikyvuje, i když ne přímo tomu, co bylo řečeno. Byla pozvednuta za neobvyklých okolností. Kdyby nechala sněmovnu být, ta by se pokusila získat větší moc než ona. Dnešek mohl být klidně krokem k tomuto cíli. Moc amyrlinina stolce nebyla v průběhu staletí stejná – jedna mohla vládnout téměř absolutně, zatímco jinou ovládaly přísedící.

„Myslím, že sněmovna jedná moudře,“ promluvila Egwain opatrně.

Přísedící se k ní obrátily. Některé vypadaly, že se jim ulevilo. Ty, které ji znaly lépe, se však tvářily podezíravě. Nu, to bylo v pořádku. Raději ať ji považují za hrozbu než za dítě, na které je třeba pouštět hrůzu. Doufala, že ji nakonec začnou respektovat jako svoji vůdkyni, ale omezený čas jí dával jen omezené možnosti.

„Válka mezi frakcemi uvnitř Věže byla jiný druh boje,“ pokračovala Egwain. „Byla to samotnou svou podstatou moje bitva jakožto amyrlin, protože původně se rozkol týkal amyrlinina stolce.

Ale válka proti Stínuje mnohem větší než jediná osoba. Je větší než vy nebo já, větší než Bílá věž. Je to válka všeho živého a stvoření, od nejposlednějšího nuzného žebráka až po nejmocnější z královen.“

Přísedící to mlčky zvažovaly.

Romanda promluvila jako první. „Takže by ses nebránila tomu, aby sněmovna převzala kontrolu nad vedením války a řídila vojska generála Brynea a věžovou gardu?“

„To záleží na tom,“ řekla Egwain, Jak by bylo nařízení formulováno.“

V chodbě za dveřmi se ozval nějaký hluk a do sněmovny vtrhla Saerin, doprovázená Janjou Frende. Střelily po Takimě zničujícími pohledy a ta se schoulila jako vyděšený pták. Saerin a ostatní sestry, které Egwain podporovaly, se o této schůzce dozvěděly hned po Egwain.

Romanda si odkašlala. „Možná bychom se mohly podívat, jestli je v zákoně o válce něco, co nám může pomoct.“

„Jsem si jistá, že už ho máš důkladně prostudovaný, Romando,“ řekla Egwain. „Co navrhuješ?“

„Existuje opatření v tom smyslu, že sněmovna převezme vedení války,“ řekla Romanda.

„To vyžaduje amyrlinin souhlas,“ řekla Egwain zbytečně. Pokud šlo Romandě o tohle, tak jak měla v úmyslu získat Egwainin souhlas poté, co se sešly bez ní? Možná měla jiný plán.

„Ano, to by vyžadovalo souhlas amyrlin,“ řekla Raečin. Byla to vysoká tmavovláska a ráda nosila vlasy spletené v cůpcích a stočené na temeni. „Ale říkalas, že považuješ za moudré, že toto opatření učiníme.“

„Tedy,“ řekla Egwain a snažila se, aby to znělo, jako když je zahnaná do kouta, „souhlasit se sněmovnou je něco docela jiného než přivolit k nařízení, které mi zakáže každodenní práci s armádou. Co má amyrlinin stolec dělat, když ne dohlížet na válku?“

„Podle toho, co víme, se dohaduješ s králi a královnami,“ řekla Lelaine. „To vypadá jako vhodný úkol pro amyrlin.“

„Takže se postavíš za takové nařízení?“ zeptala se Egwain. „Sněmovna bude dohlížet na armádu, zatímco já dostanu oprávnění jednat s monarchy světa?“

„Já…“ řekla Lelaine. „Ano, s tím bych souhlasila.“

„Myslím, že bych mohla i já,“ řekla Egwain.

„Budeme o tom hlasovat?“ řekla Romanda rychle, jako by po tom návrhu skočila.

„Tak dobře,“ řekla Egwain. „Kdo stojí za tímto postupem?“

Rubinde vstala a k ní se připojily Faiselle a Farnah, další dvě zelené. Raečin a její sestry se rychle zvedly, ačkoli Barasine sledovala Egwain přimhouřenýma očima. Jako další vstala Magla a Romanda se k ní zdráhavé připojila. Ferane pomalu vstala. Po ní Lelaine. S Romandou po sobě vrhaly pohledy jako dýky.

To bylo devět. Egwain s bušícím srdcem pohlédla na Takimu. Žena vypadala velmi znepokojeně, jako by se pokoušela pochopit Egwainin plán. Totéž platilo pro Saroiju. Chladně uvažující bílá si Egwain pozorně prohlížela a tahala se za ucho. Náhle vytřeštila oči a otevřela pusu, aby něco řekla.

V tu chvíli do síně dorazily Doesine a Yukiri. Saerin okamžitě vstala. Štíhlá Doesine se rozhlédla po ženách kolem. „Za jaký krok se stavíme?“

„Důležitý,“ řekla Saerin.

„Tak to myslím, že se za něj taky postavím.“

„Stejně jako já,“ řekla Yukiri.

„Zdá se, že došlo k menšímu konsenzu,“ řekla Saerin. „Sněmovna dostala autoritu nad armádou Bílé věže, zatímco amyrlin získala oprávnění jednat s monarchy světa.“

„Ne!“ vykřikla Saroija a zvedla se. „Copak to nechápete? On je král! Drží Vavřínovou korunu. Právě jste amyrlin daly výhradní odpovědnost zajednání s Drakem Znovuzrozeným!“

Ve sněmovně zavládlo ticho.

„No,“ řekla Romanda, „ona určitě.” Když se obrátila a spatřila Egwaininu klidnou tvář, slova jí odumřela v hrdle.

„Řekla bych, že měl někdo žádat větší konsenzus,“ prohlásila Saerin suše. „Ale už se vám docela účinně podařilo oběsit na kratším provaze.“

Egwain vstala. „Když jsem mluvila o moudrém rozhodnutí sněmovny, myslela jsem to vážně, a nikdo se neoběsil. Od sněmovny je moudré, že mě pověřila vedením jednání s Drakem Znovuzrozeným – bude potřebovat pevnou, známou ruku. Také moudře vidíte, že detaily řízení armády si žádají příliš mnoho mé pozornosti. Budete ze svých řad chtít vybrat někoho, kdo projde a odsouhlasí všechny požadavky na zásoby a plány verbování generála Brynea. Ujišťuji vás, že je jich hodně.

Těší mě, že jste pochopily, že amyrlin potřebuje pomoc, avšak velmi nelibě nesu utajenou povahu tohoto setkání. Nepokoušej se popírat, že bylo utajené, Romando. Vidím, že chceš něco namítat. Pokud si přeješ promluvit, věz, že tě pomocí tří přísah přiměju odpovědět přímo.“

Žlutá spolkla svou poznámku.

„Jak to, že jste se nepoučily, jak je takové jednání pošetilé?“ zeptala se Egwain. „To máte tak krátkou paměť?“ Postupně pohlédla na každou ženu a uspokojilo ji, kolik jich sebou trhlo.

„Nastal čas,“ pokračovala Egwain, „aby došlo ke změnám. Navrhuji, aby se už žádné další takovéhle schůzky nekonaly. Navrhuji, aby bylo do věžového zákona zapsáno, že pokud kterákoli přísedící opustí Bílou věž, její adžah musí určit zástupkyni, která za ni bude v její nepřítomnosti hlasovat. Navrhuji, aby bylo do věžového zákona zapsáno, že se jednání sněmovny nemůže konat, pokud nejsou přítomny všechny přísedící nebo jejich zástupkyně nebo přímo nepošlou zprávu, že se nemohou zúčastnit. Navrhuji, že amyrlin musí být informována – a musí jí být poskytnuto rozumně dost času přijít, pokud si to přeje – o každém jednání sněmovny s výjimkou případu, kdy ji nelze najít neboje nějakým způsobem indisponována.“

„Troufalé změny, matko,“ řekla Saerin. „Navrhuješ změnit tradice, které se budovaly celá staletí.“

„Tradice, které se až dosud zneužívaly ke zradě, pomluvám a rozdělení,“ odvětila Egwain. „Je načase, aby se tahle mezera zavřela, Saerin. Když byla naposledy účinně využita, černé adžah nás zmanipulovaly a přiměly svrhnout amyrlin, na její místo pozvednout hlupačku a rozdělit Věž. Víte o tom, že se to v Kandoru, Saldeii a Arafelu hemží zplozenci Stínu?“

Několik sester zalapalo po dechu. Jiné, včetně Lelaine, přikývly. Takže na modrou síť se stále dalo spolehnout. Dobře.

„Poslední bitva je tady,“ řekla Egwain. „Já svůj návrh nestáhnu. Buď se za něj teď postavíte, nebo budete – na věčné časy – známé jako ty, kdo to odmítly. Nedokážete se za soumraků věku postavit za otevřenost a Světlo? Nepostaráte se o to – pro dobro nás všech – aby nebylo možné svolat jednání sněmovny, aniž byste se ho zúčastnily? Kohokoli vynechat znamená, že byste to mohly být vy.“

Ženy mlčely. Ty, co stály, si jedna po druhé sedaly, aby se připravily na další hlasování.

„Kdo stojí za tímto nařízením?“ zeptala se Egwain.

Vstaly. Světlo požehnej, vstaly – jedna po druhé, pomalu, zdráhavé. Ale vstaly. Do poslední.

Egwain zhluboka vydechla. Možná se hašteřily a pletichařily, ale poznaly, co je správné. Sdílely stejné cíle. Když spolu nesouhlasily, bylo to proto, že měly rozdílné názory na to, jak těchto cílů dosáhnout. Někdy bylo těžké na to nezapomínat.

Přísedící, které vypadaly otřeseně z toho, co udělaly, nechaly jednání rozpustit. Venku se začínaly shromažďovat sestry, překvapené tím, že se sněmovna schází. Egwain kývla na Saerin a další své zastánkyně a se Silvianou po boku vyšla z místnosti.

„To bylo vítězství,“ řekla kronikářka, jakmile se ocitly o samotě. Zněla spokojeně. „Ale i tak ses vzdala kontroly nad svou armádou.“

„Musela jsem,“ odpověděla Egwain. „Kdykoli mi mohly velení sebrat; takhle jsem dostala něco na oplátku.“

„Autoritu nad Drakem Znovuzrozeným?“

„Ano,“ řekla Egwain, „ale hlavně jsem měla na mysli uzavření té mezery ve věžovém zákoně. Dokud bylo možné, aby se sněmovna poměrně utajeně scházela, šlo moji autoritu – autoritu každé amyrlin – obejít. Když teď budou chtít manévrovat, budou to muset dělat přede mnou.“

Silviana jí věnovala vzácný úsměv. „Řekla bych, že vzhledem k tomu, že dnešní události jsou výsledkem podobného manévrování, matko, v budoucnu si to lépe rozmyslí.“

„O to šlo,“ řekla Egwain. „I když pochybuju, že Aes Sedai někdy přestanou manévrovat. Prostě se jim nesmí dovolit zahrávat si s Poslední bitvou nebo Drakem Znovuzrozeným.“

V Egwainině pracovně stále čekaly Nicola s Nissou. „Vedly jste si dobře,“ řekla jim Egwain. „Velmi dobře. Vlastně vám hodlám dát větší odpovědnost. Jděte do prostoru pro cestování a odtud do Caemlynu – královna vás tam bude čekat. Přineste zpátky předměty, které vám dá.“

„Ano, matko,“ zazubila se Nicola. „Co nám dá?“

„Ter’angrialy, “ odpověděla Egwain. „Užívané k navštěvování světa snů. Začnu vás a některé další učit, jak se s nimi zachází. Ale nepoužívejte je bez mého výslovného svolení. Pošlu s vámi pár vojáků.“ To by mělo stačit, aby ty dvě nic neprovedly.

Obě přijaté se uklonily a nadšeně odběhly. Silviana pohlédla na Egwain. „Nenechala jsi je slíbit, že budou mlčet. Jsou to přijaté a budou se chvástat, že se budou učit zacházet s ter’angrialemT

„Na to spoléhám,“ řekla Egwain a zamířila ke dveřím pracovny.

Silviana zvedla obočí.

„Nemám v úmyslu dovolit, aby se těm děvčatům něco stalo,“ řekla Egwain. „Vlastně toho budou v Tel’aran’rhiodu dělat mnohem méně, než si podle mých slov nejspíš myslí. Rosil ke mně byla až dosud shovívavá, ale nikdy by mi nedovolila přijaté ohrozit. Jde mi jen o to, aby se rozběhly správné klepy.“

„Jaké klepy?“

„Gawyn vraha vyplašil,“ řekla Egwain. „Už celé dny nedošlo k žádné vraždě a nejspíš bych mu za to měla blahořečit. Ale ten zabiják se stále schovává a já jsem v TeTaran’rhiodu zahlédla černé sestry, jak mě pozorují. Když je nemůžu chytit tady, chytím je tam. Ale nejdřív musím najít způsob, jak je přimět věřit, že vědí, kde nás najít.“

„Pokud ti jde o to, aby našly tebe, a ne ta děvčata,“ řekla Silviana klidným, ale ocelovým hlasem. Bývala správkyní novicek.

Egwain se přistihla, jak se šklebí při vzpomínce na to, co se od nijako od přijaté očekávalo. Ano, Silviana měla pravdu. Bude si muset dát pozor, aby Nicolu a Nissu nevystavila podobnému nebezpečí. Ona to přežila a posílilo ji to, ale přijaté by neměly procházet takovými zkouškami, nebyla-li jiná možnost.

„Postarám se o to,“ řekla Egwain. „Prostě jenom potřebuju, aby začaly šířit klepy, že se chystám na velice důležitou schůzku. Když položím solidní základy, náš přízrak nedokáže odolat a přijde nás odposlouchávat.“

„Troufalé.“

„Nezbytně nutné,“ řekla Egwain. S rukou na klice zaváhala. „Když už je řeč o Gawynovi, zjistilas, kam do města utekl?“

„Vlastně jsem o tom dostala zprávu dnes ráno, matko. Zdá se, že… tedy, on není ve městě. Jedna ze sester, která doručovala tvoje zprávy královně Andoru, se vrátila s informací, že ho tam viděla.“

Egwain zasténala a zavřela oči. Ten chlap bude moje smrt. „Řekni mu, ať se vrátí. I přes to, jak mě rozčiluje, ho budu v nadcházejících dnech potřebovat.“

„Ano, matko,“ řekla Silviana a vzala list papíru.

Egwain vešla do pracovny, aby dál pracovala na dopisech. Zbývalo málo času. Tak velmi, velmi málo.