Vzpomínka na světlo

KAPITOLA 21 Chyba, kterou nelze přehlédnout

Siuan zakroutila ramenem. Zašklebila se, když jí v něm prudce zabolelo. „Yukiri,“ zabručela, „to tvoje tkanivo ještě potřebuje vylepšit.“

Drobná šedá tiše zaklela, zatímco se zvedala od vojáka, který přišel o ruku. Nevyléčila ho, místo toho jej nechala světštějším léčitelům s obvazy. Vydávat energii na léčení tohoto muže by bylo plýtváním, protože on už nikdy bojovat nebude. Musely si uchovávat sílu pro vojáky, kteří se mohou vrátit zpátky do bitvy.

Bylo to kruté. Ale toto byly kruté časy. Siuan s Yukiri se přesunuly k dalšímu vojákovi v řadě raněných. Muž, který přišel o ruku, přežije i bez léčení. Nejspíš. Měli žluté v Mayene, ale ty vydávaly energii na léčení Aes Sedai, kterým se podařilo přežít útěk, a vojáků, kteří stále mohou bojovat.

Po celém provizorním ležení, postaveném na arafelské půdě východně od brodu přes řeku, brečeli a sténali vojáci. Tolik zraněných, a Siuan a Yukiri patřily k těm několika málo Aes Sedai, kterým vůbec zbývala síla k léčení. Většina ostatních se vyčerpala otevíráním průchodů, aby jejich armádu dostaly ze sevření dvou útočících nepřátelských vojsk.

Šarský útok byl agresivní, ale zajišťování tábora Bílé věže je na nějakou dobu zaměstnalo a armádě to dalo čas uprchnout. Alespoň její části.

Yukiri použila rytí na dalšího muže a pak přikývla. Siuan si klekla a začala spřádat léčebné tkanivo. Nikdy v tom nebyla moc dobrá, a dokonce i s angrialem ji to stálo hodně sil. Přivedla vojáka, který byl na pokraji smrti, zpátky, když vyléčila ránu v jeho boku. Namáhavě oddechoval, neboť mnoho energie k léčení pocházelo z jeho vlastního těla.

Siuan se zapotácela a pak vyčerpaně klesla na kolena. Světlo, potácela se jako šlechtična první den na palubě lodi!

Yukiri si ji prohlédla a pak se natáhla pro angrial, malou kamennou květinu. „Běž si odpočinout, Siuan.“

Siuan zaťala zuby, ale podala jí angrial. Jediná síla jí vyklouzla a Siuan zhluboka vzdychla, napůl úlevou a napůl smutkem nad ztrátou nádherného saidaru.

Yukiri se přesunula k dalšímu vojákovi. Siuan se natáhla tam, kde byla, a její tělo si stěžovalo na nespočet modřin a rozbolavělých míst. Události během bitvy měla rozmlžené. Vzpomínala si na mladého Gawyna Trakanda, jak vráží do velitelského stanu a ječí, že Egwain chce, aby vojsko ustoupilo.

Bryne jednal rychle a shodil písemný rozkaz průchodem v podlaze. To byl jeho nejnovější způsob předávání rozkazů – šíp, k němuž je připevněna zpráva a dlouhý provázek, prohozený průchodem vysoko nad zemí. Šípy neměly hroty, jen malý kámen jako zátěž.

Bryne byl neklidný ještě před tím, než se objevil Gawyn. Nelíbilo se mu, jak se bitva vyvíjí. Způsob, jakým se trolloci přesouvali, ho varoval, že Stín něco chystá. Siuan si byla jistá, že měl rozkazy už připravené.

Pak se v táboře ozvaly výbuchy. A Yukiri na ně ječela, aby proskočili dírou v podlaze. Světlo, myslela si, že se ta ženská zbláznila! Jak se zdá, zbláznila se dost na to, aby jim všem zachránila život.

Ať shořím, jestli tady budu ležet jako kus včerejšího úlovku, pomyslela si Siuan s pohledem upřeným na oblohu. Vyškrábala se na nohy a pomalu vykročila novým ležením.

Yukiri tvrdila, že její tkanivo není až tak neznámé, ačkoli Siuan o něm nikdy neslyšela. Obrovský polštář vzduchu, který měl ochránit toho, kdo padal z velké výšky. Jeho vytváření upoutalo pozornost Šařanů – ze všech možností právě Šařané\ - ale unikli. Ona, Bryne, Yukiri a pár pobočníků. Ať shoří, dostali se ven, přestože vždy, když si na ten pád vzpomněla, sebou škubla. A Yukiri pořád opakovala, že si myslí, že tohle tkanivo by mohlo být klíčem k objevu létání! Bláznivá ženská. To, že Stvořitel nedal lidem křídla, mělo dobrý důvod.

Brynea našla na okraji nového tábora, jak vyčerpaně sedí na pařezu. Před ním na zemi ležely dvě válečné mapy, v rozích zatížené kameny. Mapy byly pomačkané; popadl je, když stan kolem něj začal vybuchovat.

Pitomec, pomyslela si. Riskovat život pro dva kusy papíru.

„… podle hlášení,“ řekl generál Haerm, nový velitel illiánských rytířů. „Je mi líto, můj pane. Zvědové se neodváží plížit ke starému táboru příliš blízko.“

„Po amyrlin žádné stopy?“ zeptala se Siuan.

Bryne i Haerm zavrtěli hlavou.

„Hledejte dál, mladíku.“ Siuan zahrozila Haermovi prstem. Při slově „mladíku“ zvedl obočí. Světlo spal tu mladou tvář, kterou dostala. „Myslím to vážně. Amyrlin žije. Najdete ji, rozumíš?“

„Já… Ano, Aes Sedai.“ Prokazoval jí určitou úctu, ale ne dostatečnou. Tihle Illiánci nevěděli, jak se k Aes Sedai chovat.

Bryne mávnutím ruky poslal muže pryč a projednou to vypadalo, že nikdo nečeká, aby se s ním setkal. Všichni byli nejspíš příliš vyčerpaní. Jejich „ležení“ vypadalo spíš jako sbírka uprchlíků před strašlivým požárem než jako armáda. Většina mužů se zabalila do plášťů a usnula. V tom, jak usnout kdykoli a kdekoli mohou, byli vojáci lepší než námořníci.

Nemohla jim to mít za zlé. Ona byla vyčerpaná ještě před tím, než dorazili Šařané. Teď byla unavená k smrti. Posadila se na zem vedle Bryneova pařezu.

„Pořád tě bolí ruka?“ zeptal se Bryne a natáhl se, aby jí namasíroval rameno.

„Cítíš, že ano,“ zabručela Siuan.

„Jenom se snažím být milý, Siuan.“

„Nemysli si, že jsem zapomněla, že za tuhle modřinu můžeš ty.“

„Já?“ zeptal se Bryne pobaveně.

„Prostrčils mě tou dírou.“

„Vypadalo to, že nejsi připravená skočit.“

„Právě jsem se k tomu chystala. Už jsem tam skoro byla.“

„Tím jsem si jistý,“ řekl Bryne.

„Je to tvoje vina,“ prohlásila Siuan paličatě. „Svalila jsem se. Nechtěla jsem se svalit. A Yukirino tkanivo… děsné.“

„Zabralo,“ řekl Bryne. „Pochybuju, že by o sobě moc lidí mohlo říct, že přežili tři sta kroků dlouhý pád.“

„Až moc se do toho hrnula,“ prohlásila Siuan. „Nejspíš si přála, abychom skočili. Všechny ty řeči o cestování a tkanivech pohybu…“ Odmlčela se, částečně proto, že měla vztek sama na sebe. Tohle byl mizerný den i bez toho, aby brblala na Brynea. „Kolik jsme jich ztratili?“ To nebylo o moc lepší téma, ale musela to vědět. „Už přišla hlášení?“

„Téměř polovinu vojáků,“ řekl Bryne tiše.

Horší, než čekala. „A Aes Sedai?“

„Zbylo nám jich asi dvě stě padesát,“ řekl Bryne. „Ovšem část z nich je v šoku, protože přišla o strážce.“

To byla ještě větší katastrofa. Sto dvacet Aes Sedai, které zahynuly během pár hodin? Z toho se bude Bílá věž vzpamatovávat velice, velice dlouho.

„Je mi to líto, Siuan,“ řekl Bryne.

„Pche,“ prohlásila Siuan, „většina z nich se ke mně stejně chovala jako k rybím vnitřnostem. Jako amyrlin mě nesnášely, smály se, když mě svrhly, a když jsem se vrátila, dělaly si ze mě služku.“

Bryne přikývl a stáleji masíroval rameno. Cítil, že navzdory svým slovům trpí. Mezi mrtvými byly dobré ženy. Mnoho dobrých sester.

„Někde tam je,“ prohlásila Siuan paličatě. „Egwain nás překvapí, Bryne. Dávej pozor.“

„Když budu dávat pozor, tak to nebude moc velké překvapení, ne?“

Siuan zabručela. „Pitomče.“

„Máš pravdu,“ řekl vážně. „V obojím. Myslím, že nás Egwain skutečně překvapí. A jsem pitomec.“

„Bryne…“

„Jsem, Siuan. Jak mi mohlo ujít, že zdržují? Chtěli nás zabavit, dokud se neshromáždí to druhé vojsko. Trolloci se stáhli zpátky do kopců. Defenzivní manévr. Ale takoví trolloci nejsou. Předpokládal jsem, že na nás jen chtějí nalíčit past, a proto odtahují mrtvoly a připravují se vyčkávat. Kdybych na ně zaútočil dřív, mohli jsme se tomuhle vyhnout. Byl jsem příliš opatrný.“

„Chlap, co celý den přemýšlí o úlovku, o který přišel kvůli bouřce, skončí tím, že promarní dobu, kdy je obloha jasná.“

„Chytré úsloví, Siuan,“ řekl. „Ale generálové mají rčení, které napsal Fogh Neúnavný. ‚Když se nepoučíš ze svých proher, ovládnou tě.‘ Nechápu, jak jsem to mohl dopustit. Jsem vycvičený, jsem připravený lip, než co předvádím! Tohle není chyba, kterou můžu přehlédnout, Siuan. V sázce je samotný vzor.“

Promnul si čelo. Ve slabém světle zapadajícího slunce vypadal starší, jeho tvář vrásčitá, ruce křehké. Bylo to, jako by ho tato bitva obrala o desítky let. Vzdychl a nahrbil se.

Siuan nevěděla, co na to říct.

Mlčky seděli.

Lyrelle čekala před branami té takzvané Černé věže. Potřebovala všechen svůj výcvik, aby nedávala najevo zklamání.

Celá tahle výprava byla od začátku katastrofa. Nejdřív je Černá věž odmítla vpustit dovnitř, dokud červené nedokončí práci, a potom následovaly problémy s průchody. Pak přišly tři bubliny zla, dva pokusy ze strany temných druhů je povraždit a varování amyrlin, že se Černá věž v boji připojila na stranu Stinu.

Na naléhání amyrlin poslala Lyrelle většinu svých žen, aby bojovaly po boku Lana Mandragorana. Zůstala tu jen s několika sestrami, aby hlídaly Černou věž. A teď… teď tohle. Co to má znamenat?

„Můžu vás ujistit,“ řekl mladý aša’man, „že nebezpečí pominulo. Vyhnali jsme M’Haela a ostatní, kteří se obrátili ke Stínu. Zbytek z nás kráčí ve Světle.“

Lyrelle se obrátila ke svým společnicím. Zástupce za každé adžah, společně se zálohou – pro niž zoufale poslala dnes ráno, když za ní aša’man poprvé přišel – v podobě třiceti sester. Přijaly Lyrelle jako vůdce, byť zdráhavé.

„Promluvíme si o tom,“ řekla a kývnutím hlavy mladého aša’mana propustila.

„Co uděláme?“ zeptala se Myrelle. Zelená tu s Lyrelle byla od začátku, jedna z mála, které neposlala pryč, částečně proto, že chtěla mít poblíž její strážce. „Jestli někteří z nich bojují za Stín…“

„Zase je možné otevírat průchody,“ řekla Seaine. „Od chvíle, kdy jsme uvnitř cítily to usměrňování, se na tom místě něco změnilo.“

„Já tomu nevěřím,“ řekla Myrelle.

„Musíme mít jistotu,“ prohlásila Seaine. „Nemůžeme během Poslední bitvy nechat Černou věž bez dozoru. Musíme se o ty muže postarat, ať tak či onak.“ Muži z Černé věže tvrdili, že jen pár z nich se připojilo ke Stínu a že usměrňování bylo výsledkem útoku černých adžah.

Dráždilo ji, když je slyšela ta slova používat. Černé adžah. Bílá věž celá staletí popírala, že by mezi Aes Sedai byly temné družky. Naneštěstí se ukázala pravda. To neznamenalo, že chce Lyrelle poslouchat, jak muži to označení jen tak nenucené používají. Zvláště muži jako tito.

„Kdyby na nás chtěli zaútočit,“ řekla Lyrelle zamyšleně, „udělali by to v době, kdy jsme nemohly uniknout průchody. Prozatím budu předpokládat, že ten… problém ve svých řadách vyčistili. Tak jak to musela udělat i samotná Bílá věž.“

„Takže půjdeme dovnitř?“ zeptala se Myrelle.

„Ano. Spojíme se s muži, které nám slíbili, a pokud se to nevyjasní, vytáhneme pravdu z nich.“ Lyrelle znepokojovalo, že jim Drak Znovuzrozený odmítl nejvýše postavené aša’many, ale když sem dorazila, vymyslela plán. Pořád by měl fungovat. Nejdřív požádá, aby jí muži předvedli, jak dokáží usměrňovat, a spojí se s tím, kterého bude považovat za nejsilnějšího. Pak ho přiměje, aby jí prozradil, kteří z těch, co se zde učí, jsou nejnadanější, aby se s nimi její sestry mohly spojit.

Potom… nu, doufala, že to zahrne většinu z těch mužů. Světlo, to je ale zapeklitá situace. Muži, kteří mohou usměrňovat a bezostyšně se procházejí kolem! Nevěřila té povídačce o tom, že je poskvrnění očištěno. Samozřejmě, že tihle… muži… by něco takového tvrdili.

„Občas,“ zamumlala Lyrelle, „toužím po tom, abych se mohla vrátit a dát si pár pohlavků za to, že jsem tenhle úkol přijala.“

Myrelle se zasmála. Ona nikdy nebrala věci tak vážně, jak by měla. Lyrelle byla rozmrzelá, že zameškala příležitosti, které se v Bílé věži během její nepřítomnosti naskytly. Sjednocení, boj se Seančany… V takových dobách se daly prokázat vůdcovské schopnosti a žena si mohla vysloužit pověst svou silou.

V době otřesů se objevovaly příležitosti. Příležitosti, o něž nyní přišla. Světlo, to pomyšlení ji ale rozčilovalo!

„Půjdeme dovnitř,“ zavolala k hradbám, obklopujícím bránu před ní. Pak, tišeji, pokračovala ke svým ženám: „Držte jedinou sílu a buďte opatrné. Nevíme, co by se tam mohlo stát.“ Kdyby na to přišlo, její ženy by se vyrovnaly většímu počtu nevycvičených aša’manů. Logicky by se nemělo nic stát, Jistě, ti muži jsou pravděpodobně šílení. Očekávat od nich logické chování bylo tedy… nelogické.

Velká brána se otevřela a vpustila její lidi dovnitř. To, že se rozhodli dokončit hradbu kolem svých pozemků dřív, než postavili věž, o těchto mužích něco vypovídalo.

Stiskem kolen pobídla koně vpřed a Myrelle a ostatní ženy ji za zvuků klapajících kopyt následovaly. Lyrelle objala zdroj a použila to nové tkanivo, které jí prozradí, zda nějaký muž poblíž usměrňuje. U brány je však neuvítal ten mladík, s nímž před chvílí mluvila.

„Co to má znamenat?“ zeptala se Lyrelle, když se k ní připojila Pevara Tazanovni. Lyrelle červenou přísedící znala, třebaže ne dobře.

„Požádali mě, ať vás doprovodím,“ řekla Pevara vesele. „Logain si myslel, že známá tvář by vás mohla uklidnit.“

Lyrelle potlačila úšklebek. Aes Sedai neměly být veselé. Aes Sedai měly být klidné, soustředěné a – pokud už něco jiného – přísné. Muž by se měl na Aes Sedai podívat a okamžitě začít uvažovat o tom, co provedl a jak to může napravit.

Když vjely na pozemky Černé věže, Pevara se zařadila vedle ní. „Logain, který tomu teď tady velí, posílá pozdravy,“ pokračovala Pevara. „Během útoků byl vážně raněn a ještě se zcela neuzdravil.“

„Bude v pořádku?“

„Určitě. Měl by být na nohou během pár dní. Myslím, že ho bude třeba jako vůdce aša’manů, až se zapojí do Poslední bitvy.“

Škoda, pomyslela si Lyrelle. Bylo by mnohem snazší Černou věž ovládnout, kdyby v jejím čele nestál falešný Drak. Bylo by lepší, kdyby zemřel.

„Jsem si jistá, že jeho pomoc bude užitečná,“ řekla Lyrelle. „Ale pokud jde o jeho vůdcovství… Uvidíme. Pověz mi, Pevaro. Slyšela jsem, že spojit se s mužem, který dokáže usměrňovat, je jiné než s obyčejným. Prošla jsi tím?“

„Ano,“ odpověděla Pevara.

„Takže je to pravda?“ zeptala se Lyrelle. „Obyčejné muže je možné pomocí pouta donutit k poslušnosti, ale aša’many ne?“

Pevara se toužebně usmála. „Ach ano, jaké by to bylo? Ne, pouto nedokáže aša’mana přinutit. Budete muset použít vynalézavější prostředky.“

To nebylo dobré. „Jak moc jsou poslušní?“ zeptala se z druhé strany Aledrin.

„Myslím, že to záleží na konkrétním muži,“ odpověděla Pevara.

„Pokud není možné je přinutit,“ řekla Lyrelle, „poslechnou své Aes Sedai v boji?“

„Nejspíš ano,“ řekla Pevara, i když to pronesla jaksi nejednoznačně. „Musím vám všem něco říct. Úkol, který mě sem přivedl, stejně jako ten váš, je bláhový.“

„Skutečně?“ zeptala se Lyrelle klidně. Potom, co udělaly Siuan, bude nějaké červené stěží věřit. „Pročpak?“

„Kdysi jsem na tom byla jako vy,“ řekla Pevara. „Připravená spojit se s aša’manem ve snaze ho ovládnout. Ale přijely byste do jiného města a vybraly si tam jenom tak padesát mužů, abyste se s nimi spojily jako se strážci? Spojit se s aša’manem jen pro to spojení je bláhové. Neovládne je to. Myslím, že z některých aša’manů budou skvělí strážci, ale – jako z mnoha mužů – z jiných ne. Navrhuju, abyste se vzdaly plánu, že se spojíte přesně se čtyřiceti sedmi, a vzaly si ty, co budou nejochotnější. Získáte lepší strážce.“

„Zajímavá rada,“ řekla Lyrelle. „Ale jak jsi zmínila, aša’manů bude třeba na bojišti. Není čas. Vezmeme si sedmačtyřicet nejsilnějších.“

Pevara si povzdechla, ale když minuly několik mužů v černých kabátech se dvěma špendlíky na vysokých límcích, už nic neříkala. Lyrelle cítila, jak ji svědí kůže, jako by se do ní zavrtával hmyz. Muži, kteří dokáží usměrňovat.

Lelaine měla pocit, že Černá věž je pro plány Bílé věže životně důležitá. Ale Lyrelle nepatřila Lelaine. Patřila sama sobě a byla právoplatná přísedící. Kdyby se jí podařilo najít způsob, jak Černou běž dostat do své pravomoci, možná by se pak konečně mohla vymanit zpod Lelainina palce.

Za to spojení s aša’many stálo. Světlo, ale nebude se jí to líbit. Nějak musejí všechny tyto muže dostat pod kontrolu. Drak už bude čím dál šílenější a v tuto chvíli nespolehlivý, poskvrněný dotekem Temného na saidinu. Mohlo by se jej podařit zmanipulovat tak, aby povolil spojení se zbytkem těchto mužů?

Nemít kontrolu prostřednictvím pouta… to bude nebezpečné. Představila si, jak jde do bitvy s oddílem dvou či tří tuctů aša’manů, kteří jsou s ní spojení a podřízení její vůli. Jak by toho mohla dosáhnout?

Dojely k řadě mužů v černých kabátech, kteří čekali na okraji vesnice. Lyrelle s ostatními se k nim přiblížily a Lyrelle je rychle spočítala. Čtyřicet sedm včetně toho, který stál vpředu. O jaký trik se to tady snaží?

Ten v čele vykročil vpřed. Byl to statný muž ve středních letech a vypadal, jako by nedávno prodělal těžkou zkoušku. Pod očima měl tmavé kruhy a kůži bledou. Nicméně měl pevný krok a klidný pohled, když se podíval Lyrelle do očí a uklonil se.

„Vítejte, Aes Sedai,“ řekl.

„A ty jsi?“

„Androl Genhald,“ řekl. „Byl jsem pověřen velením tvých sedmačtyřiceti, dokud nebudou spojeni.“

„Mých sedmačtyřiceti? Vidím, že už jste zapomněli podmínky. Máme dostat kteréhokoli vojáka nebo zasvěceného, kterého chceme, a oni nemohou odmítnout.“

„To vskutku ano,“ přikývl Androl. „To je pravda. Naneštěstí všichni muži v Černé věži kromě těchto jsou buď plnoprávní aša’manové, nebo byli v naléhavé záležitosti odvoláni. Kdyby tu byli, samozřejmě by poslechli Drakovy rozkazy. Zajistili jsme, aby vám jich tu čtyřicet sedm zůstalo. Vlastně čtyřicet šest. Jak vidíš, se mnou už se spojila Pevara Sedai.“

„Počkáme, až se ostatní vrátí,“ řekla Lyrelle chladně.

„Bohužel,“ odvětil Androl, „nemyslím, že se vrátí hned tak brzy. Pokud máte v úmyslu zapojit se do Poslední bitvy, budete si muset vybrat rychle.“

Lyrelle na něj pohlédla přimhouřenýma očima a pak se podívala na Pevaru, která pokrčila rameny.

„Tohle je trik,“ řekla Lyrelle Androlovi. „Dětinský trik.“

„Já myslel, že je docela chytrý,“ odvětil Androl chladným hlasem. „Hodný Aes Sedai, dalo by se říct. Bylo vám slíbeno, že vaší žádosti vyhoví každý příslušník Černé věže s výjimkou plnoprávných aša’manů. Tak to bude. Každý z nich, koho se vám podaří požádat.“

„Nepochybně jste mi vybrali ty nejslabší z vás.“

„Vlastně,“ řekl Androl„ jsme vzali dobrovolníky. Jsou to dobří chlapi, všichni do jednoho. Jsou to ti, kteří se chtěli stát strážci.“

„Drak Znovuzrozený se o tom dozví.“

„Podle toho, co jsem slyšel,“ řekl Androl, „se právě každou chvíli chystá k Šajol Ghúlu. Hodláte se tam k němu připojit jenom proto, abyste si stěžovaly?“

Lyrelle sevřela rty.

„Jde o tohle, Aes Sedai,“ řekl Androl. „Drak Znovuzrozený nám dnes ráno poslal zprávu. Nařídil nám, abychom pochopili jedno: že o sobě nemáme uvažovat jako o zbraních, ale jako o mužích. No, a muži si mohou zvolit svůj osud, zatímco zbraně ne. Tady jsou vaši muži, Aes Sedai. Važte si jich.“

Androl se znovu uklonil a odešel. Pevara zaváhala a pak obrátila koně a rozjela se za ním. Když žena hleděla na Androla, Lyrelle v její tváři cosi spatřila.

Takže o tohle jde, pomyslela si. Není o nic lepší než zelená. Od někoho v jejím věku bych čekala víc.

Lyrelle byla v pokušení tuto manipulaci odmítnout, jít za amyrlin a ohradit se proti tomu, co se stalo. Jenže… zprávy z amyrlinina bojiště byly zmatené. Něco o armádě, která se nečekaně objevila; podrobnosti nebyly dostupné.

V tuto chvíli by amyrlin její stížnosti určitě neudělaly radost. A jistě, jak si Lyrelle přiznala, chtěla mít tu záležitost s Černou věží vyřešenou.

„Každá si vyberte dva,“ řekla Lyrelle svým společnicím. „Pár z nás si vezme jenom jednoho. Faolain a Theodrin, to platí i pro vás. A všechny si s tím pospěšte. Chci být odtud co nejrychleji pryč.“

Pevara Androla dohonila, právě když vklouzl do jednoho z domků.

„Světlo,“ řekla. „Zapomněla jsem, jak studené dokážou některé z nás být.“

„No nevím,“ odvětil Androl. „Slyšel jsem, že některé z vás nejsou tak špatné.“ „Dávejte si na ně pozor, Androle,“ řekla a ohlédla se. „Mnohé z nich ve vás uvidí jenom hrozbu nebo nástroj, který lze využít.“

„Tebe jsme přesvědčili,“ řekl Androl a vešel do místnosti, kde nad šálky teplého čaje čekali Kanler, Jonneth a Emarin. Všichni tři se začínali zotavovat z boje, nejrychleji z nich Jonneth. Emarin z nich nesl nejhorší jizvy, většinou emocionální. Stejně jako Logaina ho podrobili obrácení. Pevara si všimla, že někdy zírá do prázdna a ve tváři má vystrašený výraz, jako kdyby vzpomínal na něco strašlivého.

„Vy tři byste tady neměli být,“ řekla Pevara s rukama založenýma v bok Emarinovi a zbylým dvěma. „Vím, že vám Logain slíbil povýšení, ale pořád máte na límcích jenom meč. Kdyby vás některá z těch žen viděla, mohla by si vás vzít jako strážce.“

„Neuvidí nás,“ zasmál se Jonneth. „Než bychom stačili zaklít, Androl by nás prostrčil průchodem!“

„Takže co uděláme teď?“ zeptal se Kanler.

„Co bude Logain chtít,“ odpověděl Androl.

Logain se od toho krutého zážitku… změnil. Androl jí pošeptal, že je teď zachmuřenější. Méně mluvil. Stále vypadal odhodlaný zapojit se do Poslední bitvy, ale prozatím shromáždil muže a dumal nad věcmi, které našli v Taimových pokojích. Pevara se obávala, že obracení v něm něco zlomilo.

„Myslí si, že v těch válečných mapách, které našel u Taima, by mohlo něco být,“ řekl Emarin.

„Půjdeme tam, kde Logain usoudí, že budeme nejvíc k užitku,“ odvětil Androl. Přímá odpověď, která toho však právě moc neříkala.

„A co urozený pán Drak?“ zeptala se Pevara opatrně.

Cítila Androlovu nejistotu. Přišel za nimi aša’man Naeff, který přinesl zprávy a pokyny – a s nimi určité náznaky. Drak Znovuzrozený věděl, že v Černé věži není všechno v pořádku.

„Záměrně nás nechal samotné,“ řekl Androl.

„Přišel by, kdyby mohl!“ prohlásil Jonneth. „Přísahám.“

„Nechal nás, ať sami unikneme,“ řekl Emarin, „nebo sami padneme. Stal se z něho tvrdý muž. Možná bezcitný.“

„To je jedno,“ řekl Androl. „Černá věž se naučila přežít i bez něj. Světlo! Vždycky přežívala bez něj. Stěží s náma měl něco společného. To Logain nám dával naději. To Logainovi bude patřit moje věrnost.“

Ostatní přikývli. Pevara cítila, že se zde děje něco důležitého. Stejně se na něj nemohli spoléhat věčně, pomyslela si. Drak Znovuzrozený zemře v Poslední bitvě. Úmyslně či ne, dal jim možnost osamostatnit se.

„Jeho poslední rozkaz si ale vezmu k srdci,“ řekl Androl. „Nebudu jen zbraň. Poskvrnění je očištěno. Nebudeme bojovat, abychom zemřeli, ale abychom žili. Máme důvod žít. Dejte to vědět ostatním a přísahejme, že jako svého vůdce podpoříme Logaina. A pak do Poslední bitvy. Ne jako nohsledi Draka Znovuzrozeného, ne jako figurky amyrlinina stolce, ale jako Černá věž. Naši vlastní muži.“

„Naši vlastní muži,“ zašeptali ostatní tři a přikývli.