Shannarovo dědictví

Kapitola 31

Kde je Teel?

Morgan Leah si urychleně klekl vedle Steffa, dotkl se jeho tváře a na prstech ucítil chlad přítelovy kůže. Impulsivně položil Steffovi ruce na ramena a objal ho. Steff vypadal, že nic nevnímá. Morgan ruce odtáhl a zhoupl se na patách. Očima prohlížel temnotu kolem. Netřásl se zimou. V mysli mu neustále vířila stejná otázka, přebíhajíc z jednoho rohu do druhého, jakoby se chtěla schovat. Zlověstný šepot.

Kde je Teel?

Snažil se vyjmenovat různé možnosti. Odešla, aby donesla Steffovi vodu na pití, něco horkého k jídlu, nebo snad další deku? Chtěla se podívat do okolí, vyburcovaná ze spánku jedním z těch instinktů nebo šestým smyslem, udržujícím vás při životě, když jste neustále pronásledováni? Je blízko, vrátí se?

Možnosti se rozpadly na malé střípky a zmizely. Ne.

Znal odpověď. Vydala se do tajného tunelu. Odešla, aby na Výběžek přivedla vojáky Federace. Ještě jednou je zradí, naposledy.

Nikdo jiný než Damson, Chandos a já nezná druhou cestu — teď když je Hirehone mrtvý.

To mu řekl Padishar Creel, když mluvil o tajné chodbě ven — až teď si na to Morgan vzpomněl. Zachvěl se nad tou jasnou vzpomínkou. Jestliže uvažoval správně a zrádce byl Přízrak, který si přivlastnil Hirehoneovu podobu a následoval je do Tyrsisu, znamenalo to, že Přízrak měl i Hirehoneovy vzpomínky a znal také tunel.

A jestliže je Přízrak i Teel...

Morgan cítil, jak se mu vzadu na krku ježí vlasy. Federaci by trvalo dlouhé měsíce, než by se jí podařilo dobýt Výběžek obléháním. Ale co když obléhání mělo odvést jejich pozornost? Samotný Drtič, jen pouhá návnada? Už od začátku se mohla chtít Federace dostat na Výběžek tunelem, který se měl stát únikovou cestou pro psance!

Musím, něco udělat!

Morgan Leah pocítil obrovskou tíhu odpovědnosti. Musí opustit Steffa a jít okamžitě za Padisharem Creelem. Jestli se jeho podezření ukážou opodstatněn, musí Tell najít a zastavit.

Jestli.

Děs této možnosti mu stahoval hrdlo — Tell je možná tím nejhorším nepřítelem, který je všechny pronásleduje už od Posledního přístavu. Lhala jim. Především Steffovi, přesvědčeném, že mu zachránila život a který ji miloval. Smyčka se stáhla. Děs nepociťoval z možnosti zrady — vycházel z jistoty.

Steff spatřil záblesk děsu v jeho očích a rozzlobeně na něj vyštěkl. „Kde je Morgane? Ty to víš! Vidím to!“

Morgan se nesnažil utéci. Místo toho se podíval na svého přítele a řekl: „Myslím, že to vím. Ale ty musíš počkat tady, Steffe. Musíš mě nechat za ní jít samotného.“

„Ne.“ Steff tvrdohlavě kroutil hlavou, jeho vystrašená tvář se svraštila. „Jdu s tebou.“

„To nemůžeš. Jsi příliš nemocný...“

„Jdu, Morgane! Tak kde je?“

Trpaslík se horečnatě třásl, ale Morgan věděl, že pokud nepoužije sílu, nedokáže ho přesvědčit. „Dobře,“ souhlasil a pomalu se nadechl. „Tudy.“

Podepřel přítele a vyrazili do tmy. Nemohl z toho Steffa vynechat, přestože si uvědomoval, že s ním to bude všechno těžší. Prostě udělá, co bude muset. Náhle klopýtl a znovu se musel postavit na nohy. Zvednul i Steffa. Přehlédl provaz ležící na zemi. Zpomalil a uvědomil si, že neměl čas, promyslet si další postup. Začal si třídit myšlenky. Teel je zrádce. Steff se s tím musí smířit. Teel pro něho...

Zarazil se.

Ne. Teel ne. Neříkej Teel. Teel je mrtvá. Nebo blízko smrti. Protože mezi tím není rozdíl. Takže ne Teel. Přízrak, který se v Teel ukryl.

Namáhavě dýchal a vláčel Steffa nocí. Přízrak musel opustit její tělo a vzít si Hirehoneovo, aby mohl sledovat Padisharovu malou společnost do Tyrsisu a tam je zradit Federaci. Pak Hirehoneovo tělo opustil, vrátil se do tábora a zabil hlídky. Jinak se na Výběžek nemohl nenápadně dostat. V táboře se znovu usadil v Teel. Steff si neuvědomil co se děje. Věřil, že Teel někdo otrávil. Přízrak ho nechal v tomto přesvědčení. Dokonce se mu podařilo vrhnout stín podezření na Hirehona povídačkou o tom, jak ho sledoval k útesu než upadl do bezvědomí Zajímalo ho, jak dlouho byla Teel Přízrakem. Dlouho, uvědomil si vzápětí.

Vybavil si ji v mysli. Prázdnou tělesnou schránku. Při té představě zaskřípal zuby. Vzpomněl si na Parovo vyprávění o Přízraku na Tofferském hřebenu. Zmocnil se těla děvčátka a snažil se do něj proniknout. Vybavil si děs a úlevu od bolesti, které Par vyjadřoval. S Teel to muselo být podobné.

Nemohl se tím déle zabývat. Blížili se k hlavní jeskyni. Vchod osvětlovaly pochodně. Stál tam Padishar Creel. Jak Morgan doufal, vůdce psanců zůstal naštěstí vzhůru. Zářil ve svém šarlatovém oděvu a povídal si s muži, starajícími se o raněné. Za pasem mu vysel meč a dlouhé nože.

„Co děláš?“ vykřikl rozhněvaně Steff. „Tohle je naše záležitost, Morgane! Jeho se netýká!“

Morgan hlasité protesty ignoroval a táhl ho do světla. Když k němu doklopýtali, Padishar Creel se otočil a chytil je za ramena.

„Oho, kamarádi — zpomalte! Proč se takhle vláčíte nocí?“ Když se Steff snažil vytrhnout, jeho stisk zesílil a hrubý potemněl. „Opatrně. V očích máš děs. Skončeme to. Co se stalo?“

Steff s pevným pohledem vzteky ztuhnul. Morgan váhal. Ostatní muži z Padisharovy společnosti zvědavě sledovali, co se děje. Stáli dost blízko, aby všechno slyšeli. Věnoval mu odzbrojující úsměv „Myslím, že jsem našel osobu, kterou jsi hledal,“ řekl velkému muži.

Padisharova tvář se na okamžik napjala a zase rychle uvolnila. „Ach, to je všechno?“ Jeho slova byla určena naslouchajícím psancům. Snažil se vložit do hlasu náznak pobavení. „Dobře, dobře, pojďme na chvíli stranou a povězte mi o tom.“ Položil jim ruce kolem ramen, kývl na své muže a odváděl horala i trpaslíka stranou.

Tam je zatlačil do stínu. „Co jsi našel?“ naléhal.

Morgan pohlédl na Steffa a pak zakroutil hlavou. Na těle cítil stékající pot a obličej mu zrudnul. „Padishare,“ řekl. „Teel zmizela. Steff neví co se s ní stalo. Myslím, že se mohla dostat do tunelu.“

Čekal s pohledem upřeným na obrovitého muže. Tiše ho zapřísahal, aby nechtěl vědět víc a nenutil ho nic vysvětlovat. Stále si nebyl úplně jistý a Steff mu v žádném případě neuvěří.

Padishar pochopil. „Přesvědčíme se. My dva, horale.“

Steff mu sevřel ruku. „Já jdu taky“ Tvář zalitou potem zvýrazňoval skelný pohled, ale o jeho odhodlání se nedalo pochybovat.

„Nemáš dost sil, kamaráde.“

„To je moje věc!“

Padishar rychle otočil tvář do světla. Měl na ní plno šrámů a jizev z předchozí bitvy. Rudé čáry zrcadlily ještě hlubší rýhy v trpaslíkově obličeji. „Dobrá, není to moje starost,“ řekl tiše. „Pokud rozumíš.“

Vrátili se k lazaretu. Padishar si vzal stranou jednoho z psanců a nevzrušeně s ním mluvil. O obsahu hovoru se mohl Morgan jen dohadovat.

„Vzbuď Chandose,“ nařídil Padishar. „Řekni mu, že chci v táboře vyhlásit poplach. Zkontroluj hlídku, zjisti, jestli je naživu. Připravte se na ústup. Ať za mnou přijde do skrytého tunelu, k ústupové chodbě a vezme sebou několik mužů. Pověz mu, že se může vykašlat na utajení. Už nezáleží, kdo se o tom dozví. Teď běž a pospěš si!“

Muž pelášil pryč. Padishar mlčky kývl na Morgana a Steffa. Vedl je hlavní jeskyní do hlubších zákoutí, zaplněných zásobami. Rozžal tři louče, jednu si nechal, další dal horalovi a trpaslíkovi. Pak je vzal až úplně dozadu do nejskrytějšího kouta místnosti, kde ležely u skalní stěny uložené bedny. Podal svou louči Morganovi, chytil bedny oběma rukama a zatáhnul. Falešná stěna odpadla a odhalila skrytý tunel. Prošli dovnitř a Padishar posunul bedny zpátky na místo.

„Držte se pohromadě,“ varoval je.

Pospíchali tmou. Nad hlavou jim čadily louče a vrhaly do stínu své slabé žluté světlo. Široký tunel se kroutil a klikatil. Výběžky skal znamenaly číhající nebezpečí; nalézaly se tady kamenné rampouchy, jak stalaktity tak stalagmity. Ze stropu kapala voda a vytvářela na zemi louže. V jeskyních panovala zima a chlad si rychle našel cestu Morganovým oblečením. Následoval Padishara a chvěl se. Steff šel opatrně za nimi, rychle a přerývaně dýchal.

Morganovi najednou došlo, co udělají, až najdou Teel.

Po paměti si zkontroloval zbraně. U zad měl připevněn nový meč, za opaskem dýku a ještě jednu ukrýval botě. U pasu mu vysela zkrácená pochva a v ní zbytky Leahova meče.

Proti Přízrakům jsou bezmocní, pomyslel si s obavami. A k čemu nám bude Steff, i když vyjde pravda najevo? Co od něj mohou očekávat?

Kdybych jen měl své kouzlo...

Zahnal tu myšlenku. Uvědomoval si její zákeřnost. Nehodlal se znovu nechat spoutat nerozhodností.

Vteřiny ubíhaly a ozvěna vracela zvuk jejich spěšných kroku. Strop tunelu se nejdříve snížil, pak znovu rozšířil. Jeho velikost a tvar se neustále měnily. Prošli několika podzemními jeskyněmi, kde ani světlo loučí nedokázalo odhalit duté, klenuté prostory. O něco dál se otevřela skupina trhlin, některé téměř dvacet stop široké. Nad nimi se klenuly mosty, tvořené dřevěnými příčkami, spojenými tlustými lany, ukotvenými ve skále železnými hřeby. Když po nich přecházeli, mosty se houpaly a třásly, ale držely pevně.

Celou cestu hledali Teel. Nezanechala po sobě jedinou stopu.

Steff jim přestával stačit. Normálně měl ohromnou sílu a výdrž, ale nemoc — pokud to byla skutečně nemoc a nebyl otrávený, jak se začal domnívat Morgan — hodně ho vyčerpala. Několikrát upadl a se stále větší námahou se zvedal. Padishar ani jednou nezpomalil. Vůdce psanců mínil svá slova vážně — Steff se musel spolehnout jen na sebe. Trpaslíka držela na nohách jen jeho odhodlanost. Morgan netušil jak vydrží tempo, které vůdce psanců nasadil. Horal se na přítele otočil. Zdálo se, že ho Steff nevidí. Vystrašenýma očima pátral ve stínech a temnotě, ležící za hranicemi světla pochodně.

Dostali se už na míli hluboko, když se před nimi zatřpytilo světlo. Z nepatrného bodu se brzy stala jasná záře. Padishar se nenamáhal zpomalit nebo nějak maskovat jejich příchod. Tunel se rozšířil a prostor před nimi ozařovaly louče. Morganovo srdce prudce bilo na poplach.

Vstoupili do obrovské podzemní jeskyně plné světla. Do trhlin ve zdech a podlaze byly zastrkané louče a naplňovaly vzduch kouřem a pachem zuhelnatělého dřeva a hořící smůly. Uprostřed jeskyně rozdělovala podlahu od jednoho konce k druhému hluboká klikatící se průrva, nepravidelně se zužující a zase rozšiřující. Nejužší místo překlenovala mohutná železná konstrukce. Na bližší straně stál stroj, kterým se most zvedal a spouštěl. V této chvíli spojoval most obě části jeskyně. Plochá skála za mostem vedla do tunelu, ztrácejícím se ve tmě.

U mechanismu mostu stála Teel a bušila do něj.

Padishar Creel se zastavil a Morgan se Steffem vedle něho. Teel je zatím neviděla, ani neslyšela. Jejich kroky přehlušilo hlasité bušení a světlo z jejich pochodní se v ozářené jeskyni ztrácelo.

Padishar odložil svou louči. „Zablokovala mechanismus. Most už nejde zvednout.“ Vyhledal očima Steffův pohled. „Když jí nezastavíme, přivede na nás Federaci.“

Steff zíral s očima široce otevřenýma. „Ne!“ zalapal nevěřícně po dechu.

Padishar si ho nevšímal. Vytáhl svůj meč a vykročil.

Steff se k němu vrhnul, zakopl, upadl a zuřivě vykřikl: „Teel!“

Rychle se otočila. V ruce držela železnou tyč na jejímž hladkém povrchu se leskly vruby v místech, kterými mlátila do mechanismu. Morgan teď tu pohromu jasně viděl: rumpály naprosto rozbité, volně visící řemenice a obnažené soukolí. Stála k nim tváří. Její maska, beztvarý cár kůže omotaný kolem hlavy, neprozrazovala nic z toho, co si myslela. V očích měla tmu a stín.

Padishar sevřel oběma rukama svůj meč a pozvedl čepel do světla. „Končíš, děvče,“ štěknul na ní.

Jeskyni naplnila ozvěna a Steff, který stál zase na nohou se kymácel kupředu. „Padishare, počkej!“ ječel.

Aby ho zadržel, Morgan po něm skočil, chytil ho za ruku a strhnul ho zpátky. „Ne Steffe, tohle není Teel! Už ne!“ Steffovy oči se leskly vzteky a strachem. Morgan začal rychle a klidně vysvětlovat hlubokým hlasem. „Poslouchej mě. Tohle je Přízrak. Steffe. Kdy jsi naposledy viděl její tvář pod maskou? Uvědomuješ si to? Tohle už není Teel. Teel odešla už dávno.“

Vztek a strach se změnily v hrůzu. „Morgane ne! Věděl bych o tom! Poznal bych, kdyby to nebyla ona!“

„Steffe poslouchej...“

„Morgane, on ji zabije! Nech mě jít!“

Steff se mu vytrhl, ale Morgan ho znovu chytil. „Steffe, podívej se co udělala! Zradila nás!“

„Ne!“ vykřikl trpaslík a uhodil ho.

Morgan se svalil na hromadu, síla úderu ho ohromila. Nemyslel si, že Steffovi zbylo ještě tolik síly. Zvedl se na kolena a sledoval, jak se trpaslík žene za Padisharem. Vykřikoval něco, čemu horal nerozuměl.

Steff dohonil obrovského muže jen několik kroků od Teel. Trpaslík překvapil Padishara zezadu, uchopil ruku držící meč a srazil ji k zemi. Padishar zlostně vykřikl, snažil se uvolnit a přitom upadl. Steff se dostal nad něho a obtočil ho jako chobotnice.

Ve zmatku zasáhla Teel. Vrhla se k nim s napřaženou železnou tyčí. Údery dopadaly v rychlém a neodvratitelném rytmu. Seběhlo se to v několika vteřinách. Padishar se Steffem zůstali ležet v tratolišti krve na podlaze jeskyně.

Morgan vrávoravě vstal a vyčkával.

Šla po něm beze spěchu. Při pohledu na ni prolétly Morganovi hlavou vzpomínky. Viděl ji jako malou, odhozenou dívku, se kterou se setkal v Posledním přístavu v potemnělé kuchyni babi Elisy a tety Jilt. Pod kapucou skrývala vlasy medové barvy. Na tváři měla připevněnou zvláštní koženou masku. Pamatoval si ji, jak poslouchá u táborového ohně debaty, které vedli členové malé společnosti, jdoucí přes Vlčí hřbety. Vzpomněl si, jak se tiskla ke Steffovi na úpatí Dračích štítů, před tím, než se setkali s Allanonem. Vždy podezíravá, odtažitá, zběsile se bránící.

Odehnal představy pryč. Právě srazila Padishara a Steffa. Už je něčím jiným. Něčím příliš hbitým, silným a nebezpečným. I přesto se těžko smiřoval s tím, že může být Přízrakem. Ještě těžší bylo uvěřit, že je všechny tak oklamala a zradila.

Uvolnil meč a čekal. Bude muset být rychlý, víc než rychlý. Vzpomněl si na stvůry z Jámy. Samotné železo k jejich zabití nestačilo.

Tell se přikrčeně přiblížila. Její oči v masce připomínaly černé jezero. Odrážel se v nich rozhodný a tvrdý pohled. Morgan udělal rychlý falešný výpad a pak zlomyslně seknul na dívčiny nohy. S přehledem uskočila. Seknul znovu — jednou, podruhé. Odrazila ho. Náraz ostří meče na železnou tyč ho na okamžik ochromil. Přetlačovali se a čekali, až ten druhý udělá chybu.

Následovala série úderů, při kterých se střetávala plocha meče s železnou tyčí. Ostří Morganovy zbraně se náhle roztříštilo. Vrhnul se na tyč a zbylým jílcem vyrazil železo Tell z ruky. Jak meč tak i tyč zmizely ve tmě.

Tell se ihned na Morgana vrhla a začala ho škrtit. Měla neuvěřitelnou sílu. Jak přepadával dozadu získal zlomek vteřiny. Rukou sevřel dýku a vrazil ji do jejího žaludku. Překvapeně ustoupila. Odkopnul jí a vytáhnul dýku z boty. Rychlým pohybem vrazil Tell její čepel do boku a táhl směrem vzhůru.

Silným úderem ho srazila k zemi. Přistál s bolestivým výkřikem a zjistil, že má vyražený dech. Před očima mu poletovaly hvězdičky, ale nakonec se mu podařilo nabrat vzduch do plic. Namáhavě se vyškrábal na nohy.

S dýkami stále zabodnutými v těle, stála Tell na stejném místě. Ohnula se, klidně je vytáhla a zahodila.

Ví, že jí nemůžu ublížit, pomyslel si zoufale. Nemám nic, co jí zastaví.

Přibližovala se k němu bez znatelné známky zranění. Na oděvu měla trochu krve. Za maskou nešlo rozeznat žádný výraz. Oči i rty odrážely prázdnotu, mrazící jako led. Morgan ustupoval a na podlaze jeskyně se snažil najít jakoukoli zbraň. Objevil železnou tyč a zoufale jí popadnul.

Tell vypadala naprosto netečně. Kolem její postavy zaznamenal podivný pohyb, pulzující temnotu přilepenou k jejímu tělu — věc, která ji ovládala se připravovala.

Morgan znovu ustoupil. Snažil se dostat k průrvě. Podaří se mu nalákat tu věc dostatečně blízko spádu, aby ji mohl shodit? Zabije ji to? Nevěděl. Ale bylo naprosto jasné, že nikdo jiný jí nezastaví. Jenom on stojí mezi muži z Výběžku a Federací. Jestliže selže, zemřou.

Bez kouzel — nejsem dost silný!

Dostal se na pár stop od kraje štěrbiny. Teel bleskově překonala vzdálenost mezi nimi. Švihnul železnou tyčí, ale ona ji chytila do ruky, vytrhla mu ji a odhodila pryč.

Pak už ležela na něm a silně ho škrtila. Nemohl dýchat. Bojoval. Snažil se dostat z jejího ocelového stisku. Byla příliš silná. Oči se mu bolestí zavíraly a v ústech cítil příchuť mědi.

Něco těžkého na něho dopadlo.

„Teel, ne!“ slyšel, jak někdo křičí — přízračný hlas plný bolesti a vysílení.

Steff!

Ruce uvolnily sevření. Trochu se vzpamatoval a spatřil trpaslíka jak se jí snaží odvléct pryč. Přes tvář se mu táhla krvavá šmouha a na hlavě měl tržnou ránu.

Morgan zatápal pravou rukou u opasku a našel jílec Leahova meče.

Teel se Steffovi vytrhla, otočila se a zacloumala s ním. V očích se jí objevil zuřivý pohled. Ani maska nedokázala zakrýt napjaté šlachy na jejím krku. Z pochvy vytrhla Steffovu dýku a zabořila ji hluboko do jeho hrudi Steff se svalil na záda a lapal po dechu.

Potom se otočila, aby skoncovala s Morganem. Zrovna se nad ním začala sklánět, když jí vrazil do žaludku zlomené ostří Leahova meče.

Ustupovala a přitom nesmírně křičela.

Aniž by chtěl, Morgan se musel odtáhnout. Jílec meče však z ruky nepustil. Pak se začalo dít něco zvláštního. Leahův meč se začal zahřívat a zářit. Cítil, jak ožívá.

Kouzla! Och, bože — přicházela kouzla!

Ostřím proběhla síla, spojila je dohromady a vlila se do Teel. Vybuchl v ní karmínový oheň. Její ruce škubaly na ostří, těle i na tváři. Maska odpadla. Morgan Leah nikdy nezapomene, co spatřil. Tvář stvořenou v nejčernějších koutech podsvětí. Zpustošenou, zkroucenou podobu lidského tvora oživeného démony. Teel se ztratila. Za tváří zůstal pouze Přízrak, věc temnot bez jakékoliv hmoty, prázdnota, pohlcující světlo.

Neviditelné ruce bojovaly, aby Morgana odhodily pryč, zbavily ho jeho zbraně i jeho duše.

„Leah! Leah!“ vykřikl tisíc let staré bojové heslo svých předků, králů a princů své země. Upnul se na toto jediné slovo. Stalo se pro něho talismanem.

Křik Přízraku se změnil v slábnoucí jekot. Temnota, která ho tvořila se rozpadla a -vytratila. Teel se vrátila jako malý, potácející se balík bez života. Dopadla přímo na něj, mrtva.

Morganovi trvalo několik minut, než sebral sílu a Teel odstrčil. Ležel v louži vlastního potu a krve. Přibitý k podlaze jeskyně vahou mrtvé dívky, naslouchal náhlému tichu. Hlavou se mu honila jediná myšlenka. Přežil.

Pak se mu začal zrychlovat tep. Zachránila ho kouzla. Kouzla Leahova meče. Neztratila se! Přinejmenším nějaká jejich část. Jestliže zůstala část, možná půjde ostří zase zacelit, kouzla uchovat, moc...

Uprostřed přemítání se zarazil a myšlenky odehnal. Nadechl se, napjal svaly a odstrčil Teel stranou. Byla překvapivě lehká. Když se překulil na všechny čtyři, podíval se na ni. Její scvrklé tělo vypadalo, jakoby nemělo kosti. Sešklebená tvář byla zjizvená. Démoni, které předtím spatřil, už v ní nebyli.

Pak slyšel Steffa namáhavě lapat po dechu. Protože nedokázal vstát, musel se k příteli připlazit. Steff ležel na zádech a z hrudi mu stále trčela dýka. Morgan ji začal vytahovat, ale pak toho nechal. Stačil jediný pohled, aby pochopil, že tím příteli už nepomůže. Jemně se dotkl trpaslíkova ramene.

Steff zamrkal, otevřel oči a podíval se na něj. „Teel?“ zeptal se mírně.

„Je mrtvá,“ odpověděl Morgan šeptem.

Trpaslíkova zjizvená tvář se stáhla bolestí a pak se znovu uvolnila. Vykašlal krev. „Je mi to líto, Morgane. Líto... Nechtěl jsem nic vidět, nemohlo to skončit jinak.“

„Nebyl jsi sám.“

„Měl jsem si připustit... pravdu. Nebránit se jí. Já jsem... asi nechtěl, řekl bych.“

„Steffe, zachránil jsi nám život. Kdybys mě nevzbudil...“

„Poslouchej mě. Poslouchej, horale. Jsi můj nejbližší přítel. Chci abys... něco udělal.“ Znovu zakašlal a pak se snažil mluvit srozumitelně. „Chci aby ses vrátil do Posledního přístavu a ujistil se... že babi Elisa a teta Jilt jsou v pořádku.“ Křečovitě zavřel oči a znovu je otevřel. „Rozumíš mi, Morgane? Budou kvůli Teel v nebezpečí...“

„Rozumím,“ skočil mu do řeči Morgan.

„Jsou všechno co mi zbylo,“ zašeptal Steffa natáhl se, aby stiskl Morganovi ruku. „Slib mi to“

Morgan mlčky přikývl a pak řekl, „slibuji.“

Steff si povzdechl a slova, která vypustil z úst byla pouhý šepot. „Miloval jsem ji, Morgane.“

Jeho ruka dopadla na zem a on zemřel.

Vše, co následovalo, zůstalo pro Morgana Leaha jako v mlhách. Ležel nějakou dobu po Steffově boku zcela ochromen. Na nic jiného se nezmohl. Potom si vzpomněl na Padishara Creela. Přinutil se zvednout a jít vůdce psanců zkontrolovat. Nalezl ho v bezvědomí, ale živého. Ruku měl přeraženou, jak se snažil odrazit rány železnou tyčí a na hlavě krvácel ze sečné rány. Morgan mu zavázal zranění na hlavě, aby zabránil ztrátě krve. Ruku nechal být. Neměl teď čas ji narovnávat.

Mechanismus řídící most byl rozbitý, nedokázal ho nijak opravit. Jestliže Federace vyrazí dnes v noci do tunelů — a Morgan předpokládal, že ano — pak most nedokáže zvednout, aby jim zabránil v postupu. Do svítání zbývalo jen pár hodin. Vojáci Federace jsou už pravděpodobně na cestě. Přestože je nepovede Teel, pravděpodobně nebudou mít problémy sledovat tunel až k Výběžku.

Napadlo ho, co se stalo s Chandosem a muži, které měl vzít s sebou. Měli by už dorazit.

Rozhodl se, že nemá smysl riskovat a čekat na ně. Musí se odtud dostat. Protože se mu nepodařilo probudit Padishara, bude ho muset nést. Steff tady bohužel zůstane.

Trvalo několik minut, než všechno připravil. Nejdříve se postaral o Leahův meč, opatrně ho vsunul zpět do provizorní pochvy. Pak odnesl Teel a hned potom Steffa na kraj praskliny a shodil je dolů. Až do poslední chvíle si nebyl jistý, jestli to má opravdu udělat. Zanechalo to v něm nepříjemný pocit a vnitřní prázdnotu.

Byl neskutečně unavený a zesláblý. Nevěřil, že se dokáže tunely sám vrátit zpět. A to má na starost ještě Padishara. Nějak se mu podařilo přítele dostat na ramena a s jedinou pochodní v ruce se vydal na cestu.

Zdálo se mu, že putuje dlouhé hodiny. Nic neviděl a slyšel jen zvuky vlastních bot, škrábajících o kámen. Znovu a znovu se ptal sám sebe, kde jenom muže byt Chandos? Proč nepřišel? Už přestal počítat, kolikrát vlastně upadnul, zakopával o kameny v tunelu i svou vlastní únavu. Kolena a ruce měl odřené a krvavé, tělo mu vypovídalo poslušnost. Myslel na různé věci, na dětství, rodinu, na dobrodružství, které s Parem a Collem prožil, na klidného, spolehlivého Steffa a trpaslíky z Posledního přístavu. Chvílemi plakal lítostí, jak všichni dopadli, jak byla minulost ztracená. Když se ocital na pokraji zhroucení, mluvil na Padishara, ale ten ho nevnímal.

Cesta se zdála nekonečná.

Když se pak konečně objevil Chandos s hrstkou psanců a Axhindem doprovázeném svými trolly, Morgan už nešel. Zhroutil se v tunelu vyčerpáním.

Po zbytek cesty ho spolu s Padisharem nesli: Snažil se vysvětlit, co se stalo, přestože si nebyl jistý, co přesně říká. Věděl, že někdy naprosto nesouvisle blouzní. Pamatoval si, že Chandos říkal něco o novém útoku Federace, který mu zabránil přijít dříve. Pamatoval si nesmírně silné, mozolnaté ruce muže, který ho držel.

Když se znovu dostali na výčnělek, byla ještě tma. Výběžek se opravdu otřásal pod novým útokem. Další rozptýlení na odvrácení pozornosti od vojáků plížících se v tunelech. Situace vyžadovala okamžité řešení. Neustále přilétaly mraky šípů a kopí. Obléhací věže se sunuly kupředu. Podařilo se jim odrazit bezpočet pokusů o výstup. I přesto se jim podařilo dokončit přípravy na ústup. Ranění se mohli vydat na cestu. Muži, kteří nedokázali jít po svých, byli posazeni na vozíky. S těmi putoval i Morgan. Nesli je zpět do jeskyní, kde začínaly tunely. Objevil se Chandos. Zatímco mluvil, naklonil svou divokou tvář s černým knírem blíž k Morganovi.

„Všechno je v pořádku, horale,“ vzpomínal si později Morgan na mužova slova, přestože hlas vnímal jako slabý bzukot. „Vojáci Federace se dostali do tajného tunelu, ale přeřízli jsme závěsné mosty. Zpomalí je to — dostatečně dlouho, abychom se dostali bezpečně pryč. Vydáme se jinými tunely. Také vedoucí ven. Zná je jen Padishar. Je to těžší sestup, víc zatáček a pár chytáků, které musíme zvládnout. Ale Padishar ví, co dělat. Nikdy neponechává nic náhodě. Už se vzpamatoval a dohlíží na to, aby se všichni dostali ven. Starý Padishar je houževnatý. Ale rozhodně ne víc, než ty. Zachránil jsi mu život. Dostal si ho odtamtud právě včas. Teď si odpočiň, zatím můžeš. Nebude to trvat dlouho.“

Morgan zavřel oči a usnul. Spal slabě, často ho budil rachot vozíku, na kterém ležel a zvuky mužů, namačkaných nad ním. Šeptali a křičeli bolestí. Tunely zaplňovala temnota, mlhavá čerň, kterou nedokázalo dostatečně proniknout ani světlo pochodně. Viděl kolem procházet tváře a těla, ale převažující vzpomínku zanechávala neproniknutelná noc.

Zdálo se mu, že jednou nebo dvakrát uslyšel souboj, třesk zbraní a chrapot mužů. Nebylo to nic naléhavého, nic nenapovídalo, že hrozí vážné nebezpečí. Po chvíli usoudil, že se mu to zdá.

Nakonec se přinutil procitnout, nechtěl už spát, protože když nevěděl, co se děje, měl ze spánku strach. Nezdálo se, že by se něco změnilo. Vypadalo to, že spal jen pár minut.

Zvednul hlavu a páteří mu projela bodavá bolest. Znovu se položil a vzpomněl si na Steffa a Teel, na to jak tenká čára dělí život od smrti.

Přistoupil k němu Padishar Creel. Na hlavě měl velký obvaz a ruku přidělanou k dlaze. „Vítej, kamaráde,“ pozdravil ho tiše.

Morgan kývl, zavřel oči a znovu je otevřel.

„Odcházíme,“ řekl muž. „Všichni, díky tobě. A Steffovi. Chandos mi všechno vyprávěl. Měl neuvěřitelnou odvahu.“ Odvrátil svou drsnou tvář. „Hmm, Výběžek jsme ztratili, ale je to malá cena za naše životy.“

Morgan zjistil, že o ceně životů nechce mluvit. „Pomoz mi vstát, Padishare,“ řekl tiše. „Chci odtud odejít po svých.“

Vůdce psanců se usmál. „A myslíš že my ne, kamaráde,“ zašeptal.

Natáhl k němu svou zdravou ruku a pomohl Morganovi na nohy.