Shannarovo dědictví

Kapitola 26

Morganu Leahovi vytanuly na mysli zasuté příběhy.

Zdálo se, že vyprávění o Drtičích se předávalo z děda na otce, z otce na syna, z generace na generaci. Neslo se vysočinou i většinou míst Jižní země. Muži je šeptali pozdě v noci u ohňů při sklenici piva a chlapcům, jako byl Morgan, poslouchajícím stranou, běhaly po zádech vlny vzrušení a hrůzy. Nikdo jim přesto moc nevěřil: zněly stejně jako ostatní strašidelné pověsti o Lebkonoších, Přízracích smrti a jiných zmizelých ale nezapomenutých stvůrách z dávných dob. Nikdo se jich nechtěl vzdát. Ať už lidé v Jižní zemi věřili v cokoli, ve Východní zemi žili Trpaslíci, kteří o pravdivosti příběhů nepochybovali.

Steff byl jedním z nich. Vyprávěl příběhy Morganovi, přestože je již Morgan slyšel. Vyprávěl je, ne jako legendy, ale jako pravdu. Trval na tom, že se staly. Byly skutečné.

Tvrdil Morganovi, že Drtiče stvořila Federace. Před sto lety, když válka proti trpaslíkům ustrnula na mrtvém bodě hluboko v divočině Anaru, když armádám Jižní země zkřížila cestu džungle a hory, a neprostupná křoví a skalní stěny jim bránily v tom dostihnout svou oběť a lapit ji, tehdy Federace Drtiče vytvořila. Trpaslíci na Federaci útočili. Jejich početné síly odporu odhodlaně unikaly zajetí a vyháněly okupanty ze své domoviny. Z brlohů v pevnůstkách ukrytých v bludišti kaňonů Krkavčích štítu a ze skrýší v zemi v okolních lesích napadali trpaslíci těžkopádnější armády Federace kdykoli se jim zlíbilo. Potom se dokázali ztrácet s lehkostí nočních stínů. Měsíce se táhly, Federace zůstávala na mrtvém bodě a tehdy se objevili Drtiči.

Nikdo jistě nevěděl odkud přišli. Někteří tvrdili, že to jsou stroje sestrojené konstruktéry Federace. Nemyslící ničitelé, jejichž jediným úkolem bylo rozbít obrannou linii trpaslíků. Jiní namítali, že stroje nedokážou to, co Drtiči. Jejich postup vyžadoval instinkt a vychytralost. Pár lidí šeptalo o kouzle. Ať byl jejich původ jakýkoli. Drtiči se objevili v divočině středního Anaru a začali lovit. Nic je nedokázalo zastavit. Neúnavně trpaslíky pronásledovali a pokud se jim dostali na dosah, zabili je. Válka skončila za necelý měsíc. Armáda trpaslíků byla zdevastovaná a páteř jejich odporu zlomena.

Poté se Drtiči vypařili stejně tajemně jako se objevili. Zůstaly jen příběhy, které byly s každým dalším vyprávěním více ponuré a zároveň i méně pravdivé. Časem by se jejich věrohodnost vytratila docela, nebýt trpaslíků, kteří zůstali jako živý důkaz tragických událostí.

Morgan Leah ještě chvíli zíral dolu a v hlavě mu ožívaly příběhy z dětství, pak odvrátil oči od té noční můry a zděšeně se podíval na Steffa. Trpaslík na něj také zíral a vypadal, jakoby chtěl z opevnění uprchnout, ve své zjizvené tváři měl sklíčený výraz.

„Drtič, Morgane. Drtič — po všech těch letech. Víš co to znamená?“

Morgan neměl čas, aby o tom přemýšlel. Najednou se vedle nich objevil Padishar Creel, který slyšel trpaslíka mluvit. Stiskl rukama Steffova ramena a přitáhl si ho tváří k sobě. „Dělej, řekni mi rychle co o té věci víš?“

„Je to Drtič,“ opakoval Steff nepřirozeným a upjatým hlasem, jakoby jméno vyjadřovalo všechno.

„Ano, ano, skvělé, perfektní!“ štěkl netrpělivě Padishar. „Je mi jedno co to je! Chci vědět jak ho zastavit!“

Zmatený a nesoustředěný Steff pokýval hlavou jakoby se pohyboval ve snu. „Nezastavíš ho. Nejde ho zastavit. Nikdo to nikdy nedokázal.“

Muži, kteří stáli nejblíže a slyšeli co trpaslík povídá, začali mumlat a řadami obránců prostupovalo zlé tušení. Morgan vypadal omráčeně; nikdy ještě neslyšel Steffa mluvit tak poraženě. Rychle pohlédl na Teel. Odváděla trpaslíka od Padishara a oči se jí zpoza masky třpytily jako dva úlomky skály.

Padishar si jich nevšímal a obrátil se raději k vlastním mužům. „Zůstaňte kde jste!“ zařval na reptající a ustupující obránce. Pohyb okamžitě ustal. „Rozčtvrtím prvního, kdo neposlechne!“

Vysíleně pohlédl na Steffa. „Nejde ho zastavit, říkáš? To si myslíš možná ty. Já to vidím jinak a tebe jsem považoval za schopnějšího, Steffe. Vždycky všechno jde!“

Zezdola se ozvalo škrábání a všichni se přitiskli k obrannému valu. Drtič už dosáhl úpatí útesu a začínal stoupat vzhůru. Zachytával se ve škvírách a puklinách, kde by lidské ruce a nohy nikdy nemohly najít oporu. Slunce se zalesklo na plátech jeho brnění a železném kopí a svaly jeho červího těla se zavlnily. Rozezněly se bubny Federace a rytmus jejich dunění prozrazoval pohyb stvůry.

Padishar si toho nevšímal a vyskočil na vrchol opevnění. „Chandosi! Tucet lučištníků ke mně — teď!“

Lučištníci se ihned objevili a jak rychle jen mohli vyslali na Drtiče déšť šípů. Ty se ale buď odrazily od brnění, anebo se bez účinku zabodly do jeho tlusté kůže. Dokonce i jeho oči, ty ohavné černé koule, které se líně otáčely ve směru jeho pohybu, vypadaly nezranitelné.

Padishar lučištníky odvolal. Z řad Federace se ozval jásot a zpěv, který se mísil s duněním bubnů. Vůdce psanců zavolal kopiníky, ale ani těžká dřevěná kopí s železnými hroty stvůru nezastavila. Rozlámala se anebo roztříštila na skalách a Drtič pokračoval dál.

Přinesli obrovské balvany a poslali je dolů přes okraj útesu. Několik jich do Drtiče narazilo. Ať o něj zavadily anebo do něj udeřily naplno, výsledek byl stejný. Postupoval dál. Znovu se ozvalo mumlání, které živil strach a nespokojenost. Padishar vykřikl, aby muži utichli, ale už to nebylo tak snadné. Rozkázal, přinést větve. Zapálili je a shodili dolů. Výsledek za mnoho nestál. Už rozzuřený nechal přinést soudek oleje, rozbít ho, vylít dolů po útesu a zapálit. Na holé skále divoce vzplál a zahalil blížícího se Drtiče v oblacích černého kouře a plamenech. Z řad Federace se ozval křik a bubny utichly. Ranním vzduchem se ve vlnách vzdouvalo horko. Obránci se museli stáhnout. Morgan ustoupil s ostatními. Steff a Teel se drželi u něho. Steffova tvář byla stažená a bledá, vypadal podivně zmatený. Morgan mu pomohl ustoupit a nemohl přijít na to, co se příteli stalo.

„Je ti špatně?“ zeptal se trpaslíka šeptem. „Steffe, co se děje?“

Ale nezdálo se, že muž dokáže odpovědět. Prostě zakroutil hlavou. Pak s námahou poznamenal: „Oheň ho nezastaví. To už je vyzkoušené, Morgane. Není k ničemu.“

Měl pravdu. Když horko a plameny opadly natolik, že se obránci mohli vrátit ke skalní stěně, Drtič stále postupoval nahoru. Sežehlý a zčernalý jako skála ke které se tiskl, dorazil na půli cesty k obráncům. Znovu se ozvaly bubny a zpěv vojáků Federace. Nadšený a sebevědomý zvuk zaplavil celý Výběžek.

Mezi psanci zavládlo zděšení. Začaly se ozývat pochybnosti. Nikdo už nevěřil, že se podaří Drtiče zastavit. Co udělají, až se k nim dostane? Když ho zjevně nezraní kopí a šípy, zastaví ho meče? Zoufalí psanci si to dokázali představil.

Jen Axhind a jeho Skalní trollové nevypadali znepokojeně. Stáli na druhém konci obranné linie psanců a hájili plošinu, svažující se ze srázu ke stěně útesu. Zbraně drželi připravené a v nastalé vřavě se změnili v ostrov klidu. Mlčeli. Pozorovali Padishara Creela a zjevně čekali co vymyslí.

Padishar jim pokynul. Všiml si něčeho, co všichni ostatní přehlédli. Svitla jiskřička naděje pro obléhané psance.

„Chandosi!“ volal, postrkoval své muže zpátky na místa a sám sestoupil dolů ke zdi. Objevil se jeho huňatý pobočník s černou bradou. „Přineste všechen olej, který máme. Na vaření, na čištění, prostě všechen! Neztrácej čas otázkami, prostě to udělej!“

Chandos zavřel pusu a pospíchal pryč. Padishar se otočil a vrátil se do řady k Morganovi a trpaslíkům. „Připravte jeden z výtahů!“ zavolal. Pak se nečekaně zastavil. „Steffe, Jak se chovají tyhle stvůry na kluzkém povrchu, tihle Drtiči? Jak se dokážou uchytit?“

Steff se na něj netečně podíval jakoby dostal naprosto hloupou otázku a nehodlal se jí zabývat. „Nevím.“

„Ale musí se něčeho držet, aby mohli šplhat, ne?“ naléhal stále mohutný muž. „Co když se udržet nemohou?“

Otočil se a zmizel, aniž by čekal na odpověď. Začínalo vedro. Musel si svléknout halenu, protože z něho stékal pot a podrážděně ji odhodil stranou. Chňapl po zkřížených řemenech jednoho z psanců, utáhnul je na sobě, popadl sekeru s krátkým topůrkem, zastrčil ji do smyčky v jednom řemeni a vyrazil ke kraji útesu. Morgan ho následoval. Pochopil, co se psanec chystá udělat. Chandos pospíchal z jeskyní a následovala ho tlupa mužů se soudky různých tvarů a velikostí.

„Naložte je,“ rozkázal Padishar a pokynul jim. Zatímco nakládali, položil ruce na pobočníkova široká ramena. „Spustím se ve výtahu těsně nad tu příšera a vyleju na ní olej.“

„Padishare!“ Chandos se zatvářil zděšeně.

„Ne, teď poslouchej. Když nebude moci šplhat, Drtič se nahoru nedostane a když se nebude mít čeho chytit, nebude moci šplhat. Ten slimák se na oleji ani nepohne. Možná dokonce spadne.“ Zachechtal se. „Nevypadá to krásně?“

Chandos zakroutil svou huňatou hlavou a v očích mu zablýskl zuřivý pohled. Trollové se shromáždili okolo nich a poslouchali. „Myslíš si, že tě Federace pustí tak daleko? Její lučištníci tě rozsekají na kousky!“

„Když mi je udržíte od těla, tak ne.“ Jeho úsměv zmizel. „Kromě toho, starý příteli, jinou možnost nemáme.“

Rozeběhl se k výtahu a schovával se přitom za jeho hrazením, aby představoval co nejmenší cíl. „Jen mě nenechte spadnout,“ zakřičel na ně a pevně stiskl sekeru.

Výtah začal klesat dolů. Chandos muže rychle spouštěl k místu, kde nahoru lezl Drtič. Už se dostal dost vysoko, vypadal jako rozmáznutá černá šmouha. Z řad Federace se ozval křik, když viděli co se děje a oddíl lučištníků se připravil. Psanci čekali. Chráněni svým obranným postavením, následný útok opětovali. Dole se ihned dopředu přesunulo několik nových řad a na skalní stěnu kolem klesajícího výtahu dopadal déšť šípů. Psanci se nenechali zahanbit. Rady útočníků se rozprchly a ustoupily.

Rozhodli se použít katapulty a na stěnu útesu začaly dopadat velké kameny. Vojáci Federace drtily okolí křehkého výtahu. Jedna salva kamení zasáhla výtah a přirazila ho k útesu. Dřevo zapraskalo a rozlétly se třísky. Přímo pod ním vzhlédl vzhůru Drtič.

Morgan Leah stál na kraji srázu spolu se Steffem a Teel a s hrůzou všechno pozoroval. Výtah s Padisharem Creelem se rozhoupal, jakoby se dostal do divokého větru.

„Držte ho!“ zakřičel Chandos na muže u lan a zoufale se snažil vytáhnout Padishara zpět. „Držte ho pevně!“

Ale oni ho pouštěli. Lano jim vyklouzlo a stáhlo je ke kraji útesu kde se zuřivě snažili udržet. Do srázu se zabodly šípy vojáků Federace a dva z mužů klesli. Nikdo na jejich místo nenastoupil, protože byli všichni nejistí co mají ve zmatku útoku dělat. Chandos se s vytřeštěnýma očima ohlédl přes rameno. Lano proklouzlo ještě víc.

Neudrží ho, uvědomil si s hrůzou Morgan.

Se zuřivým křikem vyrazil kupředu. Ale Axhind již jednal. S nečekanou rychlosti se prodral mezi čumily a sevřel provaz ve svých mohutných rukách. Ostatní zmatené ustoupili. Obrovský troll držel výtah s Padisharem Creelem zcela sám. Pak se objevil jeho společník a po něm další trollové. Napjali síly a podle povelů, vykřikovaných Chandosem z kraje útesu, tahali mocně za lano.

Morgan se znovu podíval z útesu. Parmský hvozd se rozléval jako temně zelené moře, splývající na obzoru s bezmračnou modrou oblohou, plnou sladkých vůní a vnucující pocit, že se zastavil čas. Výběžek se změnil v ostrov, uprostřed něhož vládl zmatek. Na úpatí útesu leželi na hromadách umírající vojáci Federace. Jejich řady se protrhly. Sevřené oddíly se rozlezly ve snaze zaútočit. Katapulty vymršťovaly své nálože a ze všech stran létaly šípy. Výtah se stále houpal na laně jako malá návnada, jen pár palců nad černou stvůrou, prokousávající se kupředu.

Pak se náhle v koši vztyčil Padishar Creel, krátkou sekerou rozštípl první ze soudků s olejem a vylil jeho obsah po stěně útesu i na Drtiče. Hlavu a horní polovinu těla příšery zalila třpytící se tekutina. Obluda se zastavila. Obsah druhého a třetího sudu následoval ten první. Drtič a stěna útesu se koupali v mastnotě. Šípy lučištníků Federace dopadaly kolem vzpřímeného Padishara. Nakonec klesl, zasažen několika šípy.

„Vytáhněte ho!“ vykřikl Chandos.

Trollové v odpověď zatáhli, zatímco přihlížející psanci zuřivě křičeli a stříleli dolů na řady lučištníků Federace.

Ale pak se Padishar zase postavil. Ze zbývajících dvou soudku vylétly třísky a jejich obsah znovu tekl na stěnu útesu a na Drtiče. Bestie zůstala viset a už se nehýbala. V ostrém dopoledním slunci stékaly po jejím těle i útesu proudy třpytivého oleje.

Náhle katapult přímo zasáhl výtah a roztříštil ho na kusy. Když se jeho koš rozletěl, psanci na srázu vykřikli. Padishar nespadl: chytil se lana a houpal se na něm, poskytujíc tak skvělý terč pro šípy a kamení. Po rukou a hrudi mu stékala krev. Jak se snažil udržet, svaly na těle se mu napínaly.

Lano s Padisharem začalo rychle stoupat ke kraji srázu, kde ho už chytili jeho lidé, aby ho vytáhli do bezpečí. Na bitvu se na chvilku zapomnělo. Chandos mamě na všechny křičel, ať se vrátí. Psanci ho neposlechli a seběhli se kolem ležícího vůdce. Po chvíli se Padishar znovu postavil na nohy. Z ran mu po těle krev tekla, z pravého ramene a levého boku mu trčely hluboko zabodnuté šípy. Tvář měl bledou a staženou bolestí. Natočil se k šípu ve svém boku, zašklebil se a vytáhl ho ven.

„Běžte zpátky ke stěně!“ zařval. „Hned!“

Psanci se rozprchli. Padishar se protlačil před Chandose, doklopýtal ke srázu a podíval se dolů na Drtiče.

Drtič stále nehybně visel, jakoby byl ke skále přilepený. Lučištníci a katapulty Federace pokračovali v palbě na obranu psanců, ale jejich úsilí polevilo. Čekali, co se stane.

„Spadni, zatraceně!“ vykřikl zuřivě Padishar.

Drtič se pootočil, posunul se trochu doprava a snažil se dostat z třpytivého olejového povlaku. Jak se kroutil a hrbil, aby se udržel, skřípaly mu hlasitě drápy. Olej vykonal svou práci. Stisk stvůry začal povolovat, nejprve pomalu, potom rychleji, jak se jedna jeho končetina za druhou začaly pouštět. Z řad Federace se ozvaly výkřiky zděšení. Psanci se radovali. Drtič klouzal dolů stále rychleji. Neúnavně mrskal válcovitým tělem pokrytým olejem, které za sebou zanechávalo lesklou stopu. Pustil se, a s drcením kovu a kostí se valil dolů. Dopadnutí jeho těla zvedlo obrovský oblak prachu a celý útes se zatřásl.

Drtič ležel nehybně na úpatí útesu a jeho mohutné tělo se chvělo.

„Dokonalé,“ vydechl Padishar Creel, svezl se k zemi a unaveně zavřel oči.

„Vyřídil jsi ho skvěle!“ vykřikl Chandos a dřepl si vedle něj. Zuřivě se smál. Morgan, stojící opodál, zjistil, že se také usmívá.

Ale Padishar prostě zakroutil hlavou. „Tohle není konec. Možná tak pro dnešek. Zítra jistě přivedou dalšího. Vylili jsme všechen olej, co budeme dělat?“ Otevřel své tmavé oči. „Vytáhněte ze mě ten šíp, potřebuji se trochu vyspat.“

Toho dne už Federace nezaútočila. Stáhla armádu na kraj lesa a tam se postarala o mrtvé a raněné. Na místě zůstaly jen katapulty, pravidelně vynášející k obloze svůj náklad, který většinou nedoletěl. Celé ostřelování bylo spíš otravné než účinné.

Bestie bohužel nechcípla. Vypadalo to, že se sebrala a loudavě odplazila do úkrytu v Parmském hvozdu. Nešlo odhadnout, jak vážné bylo její poranění, ale nikdo nepředpokládal, že ho viděli naposledy.

Padisharu Creelovi ošetřili rány a uložili ho do postele. Bolestí a ztrátou krve značně zeslábl, ale o všechnu sílu nepřišel. Když Chandos dohlížel na to, jak je o něj pečováno, vydával Padishar pokyny jak pokračovat v obraně Výběžku. Museli sestrojit zvláštní zbraň. Morgan o ní slyšel mluvit Chandose, shromažďujícího vybranou skupinu mužů. Poslal je do největší z jeskyní, kde ji měli postavit. Práce na ní začala téměř ihned, ale když se Morgan zeptal co připravují, nechtěl o tom Chandos mluvit.

„Až přijde čas, uvidíš, horale,“ odpověděl nevrle. „Nech to tak být.“

Morgan nenaléhal, ani neměl jinou možnost. Bezcílně se vydal na místo, kam Teel odvedla Steffa. Našel přítele zabaleného v dekách a s vysokou horečkou. Když položil ruku na Steffovo čelo, Teel horala podezíravě sledovala, jako hlídací pes, který nikomu nevěří. Morgan jí nemohl z ničeho vinit. Tiše se Steffem chvíli mluvil. Trpaslík téměř nevnímal. Bylo lepší, nechat ho spát. Horal se zvednul, naposledy pohlédl na mlčenlivou Teel a odešel.

Zbytek dne se procházel mezi opevněním a jeskyněmi. Dohlížel na armádu Federace, Padishara i Steffa. Hodiny pomalu plynuly a nic se neměnilo. Morgan zjistil, že uvažuje o tom, jak může někomu prospět, když tráví čas s těmihle psanci, ať jsou to bojovníci odboje nebo ne, je tady chycený v pasti, daleko od Para a Colla a události, které o tomto světě rozhodují. Jak vůbec může své přátele najít? Zcela jistě se nepokusí dostat do Parmského hvozdu. Rozhodně ne, pokud ho obléhá armáda Federace. Damson Rhee není padlá na hlavu.

Nemýlí se? Morganovi najednou připadalo možné, že pokud by znala bezpečný způsob, jak se sem dostat, vyzkoušela by ho. Zamyslel se. Co když vedlo na Výběžek více cest? Určitě tady měla být! Přestože, Výběžek vypadal nedobytně, Padishar Creel nikdy neohrozí své muže. Nedopustil by, aby zůstali v pasti na skále. Nějakou únikovou cestu má připravenou. Nebo cestu dovnitř.

Rozhodl se, že ji najde. Než se k tomu dostal, začínalo se šeřit. Padishar se již probudil a Morgan ho našel jak sedí na kraji postele a studuje s Chandosem několik hrubě načrtnutých kreseb. Někdo jiný by odpočíval a snažil se znovu nabrat sílu; Padishar mohl jít rovnou do boje. Když k nim přicházel, oba muži k němu vzhlédli a Padishar odložil kresby, aby na ně nebylo vidět. Morgan váhal

„Horale,“ pozdravil ho hlasitě. „Pojď se ke mně posadit.“

Překvapený Morgan přistoupil a posadil se na proutěný koš plný kovových součástí. Chandos kývl, beze slova vstal a odešel.

„Jak se má tvůj přítel trpaslík?“ zeptal se Padishar příliš nenápadně. „Už je mu líp?“

Morgan si muže prohlížel. „Ne. Něco je s ním v nepořádku, ale já nevím co.“ Odmlčel se. „Nevěříš nikomu? Dokonce ani mně.“

„Obzvlášť tobě ne.“ Padishar chvilku čekal, nasadil odzbrojující úsměv, který se mrknutím oka ztratil. „Nemohu si dovolit někomu věřit. Stalo se toho příliš, než abych se zabýval takovým přepychem.“ Posunul se a tvář se mu bolestí zkřivila. „Tak povídej. Co tě přivádí? Přišel jsi s něčím, co mi chceš říct?“

Ve skutečnosti, Morgan na úkol zjistit kdo je zradil, který mu Padishar dal, během událostí z dnešního rána zapomněl. Nic na to neřekl; prostě zavrtěl hlavou.

„Mám otázku.“ oznámil. „O Parovi a Collovi Ohmsfordových. Myslíš, že by se Damson Rhee mohla pokusit je sem dostat? Vede na Výběžek ještě jiná cesta, kterou by mohla použít?“

Padishar mu věnoval neproniknutelný, a zároveň významný pohled. Nastalo ticho. Morganovi najednou zatrnulo, když si uvědomil jak asi vypadá, když pokládá takovou otázku.

Zhluboka se nadechl. „Neptám se kde je, jen jestli...“

„Chápu, na co se ptáš a proč.“ řekl vůdce psanců a zarazil jeho protesty. Na drsné tváři se mu kolem očí a úst objevily vrásky. Padishar chvilku mlčel a pozorně si horala prohlížel. „Shodou okolností tu jiná cesta opravdu je,“ řekl nakonec. „Ačkoliv to jsi uhodl sám. Víš o taktice dost na to, abys věděl, že musí být vždycky víc než jedna cesta oběmi směry.“

Morgan mlčky přikývl.

„Jenom musím dodat, horale, že by Damson Rhee neriskovala, vláčet sem ty dva z údolí, když je Výběžek v obležení. Počká s nimi v bezpečí v Tyrsisu nebo jinde, podle toho, jak to bude situace vyžadovat.“

Odmlčel se a upřel na něho pevný pohled plný skrytých myšlenek. Potom pokračoval: „Nikdo kromě Damson. Chandose a mě o druhé cestě neví, a Hirehone je mrtvý. Necháme to tak, dokud nezjistíme, kdo nás zradil, souhlasíš? Nerad bych, aby se k nám Federace dostala zadem, zatímco bude držet přední bránu zavřenou.“

Morgan na takovou možnost dosud nepomyslel. Zamrazilo ho z toho. „Je ta tajná cesta bezpečně ukrytá?“ zeptal se váhavě.

Padishar sešpulil rty. „Dokonale. Teď běž na večeři, horale. A pamatuj, že máš mít oči otevřené.“

Vrátil se zpátky ke kresbám. Morgan chvilku váhal a přemýšlel co ještě říct, pak se náhle otočil a odešel.

Denní světlo se ztrácelo ve večerní tmě a začaly se objevovat hvězdy. Morgan seděl na opačné straně srázu, kde se ve skupině osik skrývala malá paseka. Díval se přes údolí Parmského hvozdu na poloviční měsíc, jak se pomalu zvedá z obzoru na tmavou oblohu. Srovnával si v hlavě myšlenky. Až na tlumené zvuky z jeskyní, kde se pracovalo na Padisharově tajné zbrani, tábor utichl. Katapulty a luky utichly. Muži Federace i Hnutí buď spali, nebo se zaobírali vlastními úvahami. Padishar se radil s trolly a Chandosem. Morgana k tomu nepřizval. Steff odpočíval, horečka už mu nestoupala, ale stále byl nemocný a slabý. Nedalo se dělat nic jiného, než spát nebo přemýšlet. Morgan Leah si vybral to druhé.

Uvědomoval si, že není hloupý. Připouštěl, že chytrost zdědil po svých předcích, mužích jako byli Menion a Rome Leah, kdysi skutečných princů a hrdinů. Také dlouho a tvrdě pracoval na lstivosti. Podařilo se mu ji dovést k naprosté dokonalosti. Federace mu k tomu poskytovala pádné důvody. Strávil celé své mládí snahou vyzrát nad představiteli Federace, okupujícími a vládnoucími jeho vlasti, jak je při každé příležitosti dráždit, aby se nikdy nemohli cítit v bezpečí, nechat je zakusit marnost a zklamání, které by je jednoho dne navždy vyhnalo z Leahu. V to uměl chodit dobře; možná nejlépe. Znal všechny triky a většinu z nich sám vymyslel. Když měl příležitost a čas, myslelo mu to lépe než komukoli jinému.

Smutně se usmál. Přinejmenším si to o sobě vždycky myslel. Nyní přišel čas, přesvědčit se, jestli se nemýlil. Musel přijít na to, jak je možné, že Federace tak často věděla, co zamýšlejí, proč psance, bratry z údolí, malou společnost z Posledního přístavu spojovala smůla? A především, kdo za to mohl?

Stále se s tím nedokázal srovnat.

Opřel se o pokroucený, v trávě zarostlý starý kmen, přitáhl si kolena k bradě a uvažoval.

Seznam zrad byl dlouhý. Někdo upozornil Federaci, když je Padishar vzal do Tyrsisu pro Shannarův meč. Někdo zjistil, co se chystali udělat a prozradil to veliteli hlídek Federace, ještě než tam dorazili. Jeden z vašich, řekl velitel Padisharovi. Později někdo udal polohu Výběžku armádě, která ho nyní obléhala, opět někdo, kdo věděl, kde a jak ho najít.

Zamračil se. Napadlo ho, že zrady začaly již dříve.

Za předpokladu, že někdo poslal Žravce, aby je vystopoval ve Vlčích hřbetech a promluvil si s Přízrakem na Tofferském hřebenu, kde pavoučí skřeti unesli Para, doprovázela je zrada celou cestu do Posledního přístavu. A jak je někdo mohl sledovat z Posledního přístavu?

Tu možnost ihned zavrhl. To nebylo v silách nikoho.

V tom je víc, než jen tahle hádanka. Zahlédl Hirehona v Tyrsisu a toho někdo později zavraždil v Parmském hvozdě. Nesměl zapomenout na usmrcenou hlídku u vytažených zdviží. Co měly tyhle události společného?

Několik minut se snažil všechny ty úlomky srovnat v mysli a čekal, že ho něco napadne. Z temnot Parmského hvozdu se ozýval křik nočních ptáků. Do tváře mu vanul teplý a vonný vítr. Když nic nového nepřicházelo, vzal všechny ty úlomky a snažil se je uspořádat tak, aby zlé hádanky vytvořily srozumitelný obraz. Čas kolem něj tiše plynul. Úlomky do sebe nechtěly zapadnout.

Něco mu chybělo.

Promnul si ruce. Zkusí to jinak. Zapomene na všechno, co se nehodí a uvidí, co zbylo. Dlouze se nadechl a uvolnil se.

Nikdo je nemohl sledovat. Rozhodně ne celou dobu. Takže zrádce mají ve vlastní řadě. Je to někdo z nich. A jestli ten má na svědomí i Žravce a Přízraky, všechno, co se stalo od chvíle, kdy dorazili do tábora psanců, musí to být někdo z jejich původní malé společnosti. Par. Coll, Steff. Teel nebo on sám? Na chvilku se vrátil k Teel. O ní toho věděl nejméně. Nemohl se přinutit pomyslet na to, že zrádce je buď jeden z mladíků z údolí nebo Steff. Ale proč by to měla být zrovna Teel? Netrpěla přinejmenším stejně jako Steff?

Co s tím vším měl společného Hirehone? Proč někdo zabil muže z hlídky u výtahu?

Zarazil se. Někdo se chtěl tajně dostat buď dovnitř anebo ven z tábora psanců. Dávalo to smysl. Ale výtahy byly nahoře. Chtěl se tedy dostat do tábora, aby tak zůstala jeho totožnost utajena.

Zápasil s těmi možnostmi. Všechny se vracely zpátky k Hirehoneovi. Hirehone byl klíč. Co když v Tyrsisu viděl Hirehona? A ten je skutečně prozradil Federaci? Ale Hirehone se po svém odchod nikdy na Výběžek nevrátil. Jak tedy mohl zabít hlídku? A proč by potom někdo zabíjel jeho? Kdo? Co když bylo zrádců víc? Hirehone a kdo další?

Něco do sebe zapadlo.

Když mu ta myšlenka prolétla hlavou. Morgan Leah sebou trhnul. Kdo tu byl nepřítel? Opravdový nepřítel? Ne Federace. Skutečný nepřítel byly Přízraky. Neřekl jim to snad Allanon? Nevaroval je před nimi? A Přízraky na sebe mohly vzít podobu i hlas kohokoliv. Přinejmenším některé. To tvrdil Cogline.

Morgan cítil jak se mu zrychluje tep a tváře hoří vzrušením. Tady nešlo o živého člověka. Tady šlo o Přízraky! Úlomky hádanky do sebe najednou začaly zapadat. Přízrak se mezi ně mohl vetřít aniž by o tom věděli. Přízrak na ně mohl zavolat Žravce, poslat zprávu jinému Přízraku na Tofferský hřeben, dostat se do Tyrsisu dřív než Padisharova skupina, zjistit co mají v úmyslu a dostat se odtud dřív než se vrátili. Přízrak se jim mohl dostat až k tělu. A mohl vypadat jako Hirehone. Ne, to mohl být Hirehone! Přízrak ho potom, co mu posloužil, mohl zabít a zabil i hlídku u výtahu, protože mohla prozradit, že ho viděla, ať už měl tvář kohokoli. Nahlásil polohu výběžku armádě Federace a dokonce jí vyznačil cestu po které jít!

Kdo? Zbývalo jen určit to...

Morgan pomalu klesl na kmen za sebou a na hádanku znal odpovědět. Věděl kdo. Steff nebo Teel. Musel to být jeden z nich. Spolu s ním byli jedinými Členy společnosti od samého začátku, od Posledního přístavu na Výběžek, do Tyrsisu a zpátky. Teel vypadala podivně téměř celou dobu v Tyrsisu. Jenom jeden jeden z trpaslíků, nebo spíš Přízrak v něm, měl možnost vyklouznout ven a vrátit se zpátky. Navíc spolu trávili většinu času sami.

Ztuhnul pod váhou podezření, které na něho dopadlo. Na chvíli si myslel, že se zbláznil. Udělal chybu a musí začít znova. Ale nemohl. Věděl, že má pravdu.

Dotíral na něj vítr. Zahalil se hluboko do pláště i přesto, že byl teplý večer. Seděl bez hnutí v bezpečí svého útočiště a pečlivě zkoumal závěry, k nimž došel i úvahy, které ho pomalu dovedly k poznání. V táboře psanců vládlo ticho a on si představil, že je jedinou živou lidskou bytostí v celém obrovském rozlehlém Parmském hvozdu.

Hrome.

Steff nebo Teel.

Instinkt mu prozradil, že zrádce je Teel.