Křižovatka soumraku

Doslov Odpověď

Rand se oknem díval na to, jak prší. Od Páteře světa se přihnala další bouře. Od Dračí stěny. Říkal si, že jaro musí přijít každým dnem. Jaro vždycky nakonec přišlo. Sem do Tearu dříve než domů, i když to zatím moc na jaro nevypadalo. Oblohou proletěl modrostříbrný blesk a trvalo hodně dlouho, než zahřmělo. Blesky v dálce. Rány v boku ho bolely. Světlo, po tak dlouhé době ho bolely i volavky vypálené v dlaních.

„Občas je bolest jediné, co ti řekne, že ještě žiješ,“ šeptal Luis Therin, ale Rand si hlasu ve své hlavě nevšímal.

Dveře za ním se otevřely, a když se ohlédl přes rameno, uviděl muže, jenž právě vstoupil. Bashere měl krátký kabát ze šedého hedvábí a měňavý plášť a za pásem měl zastrčenou vedle meče i hůl vrchního maršála Saldeie, slonovinovou tyčku zakončenou zlatou vlčí hlavou. Holínky s ohrnutými manžetami se mu leskly. Rand se snažil, aby nebylo vidět, jak se mu ulevilo. Byli pryč dost dlouho.

„Tak co?“ zeptal se.

„Seanchané jsou přístupní,“ odvětil Bashere. „Úplní blázni, ale jsou přístupní. Žádají ale o setkání s tebou. Osobní setkání. Vrchní maršál Saldeie není Drak Znovuzrozený.“

„S tou paní Suroth?“

Bashere zavrtěl hlavou. „Zřejmě dorazil člen jejich královské rodiny. Suroth chce, aby ses sešel s někým, kdo se jmenuje Dcera Devíti měsíců.“

Za bleskem v dálce následovalo další zahřmění.