á pouť

6

Za oknem generála Soontira Fela zuřila bouře, první v letošní zimní monzunové sezoně. Z vířících temných mraků se řinul ledový déšť a bubnoval na průhledy z transparioceli. Led pokrýval durabetonové přistávací dráhy a rampouchy visely z okapů baráků chisských kasáren v úhledných řadách jako zbraně vyrovnané v regálech zbrojnice. Vysocí piloti s modrou kůží si jistě vykračovali po kluzkých chodnících. Pomáhaly jim boty s hřeby na podrážkách a jejich vrozená obratnost.

Přestože v místnosti monotónně hučelo topné těleso, do Felových kloubů se vkrádal chlad. Chybějící oko ho bolelo v prázdném důlku, přestože na něm nosíval černou pásku. Poprvé v životě se cítil starý a unavený, zvlášť když pomyslel na úkoly, které před ním stály.

Přichází krutá zima, přemítal generál, zima, která může trvat několik corellianských roků. Chisská základna, poslední z mnoha, které Fel během let založil, byla umístěna v obzvlášť drsném prostředí nehostinného světa. Většina z jeho poradců neviděla žádný důvod, proč by mělo být místo pro základnu vybráno právě zde.

Fel mohl pouze doufat, že se Yuuzhan Vongové budou řídit stejnou logikou.

Odvrátil se od okna a prohlížel si důstojníka, který stál v pozoru před jeho stolem. Měl na sobě černou společenskou uniformu dvorní falangy syndika Mitth’raw’nuruoda s insigniemi plukovníka. Černé vlasy měl ostříhané nakrátko, takže byla dobře vidět dlouhá jizva, která se mu táhla od pravého obočí daleko za linii vlasů. Podél jizvy mu rostl tenký pramínek bílých vlasů, jako by chtěl zvýraznit jeho vyzrálost, která přišla příliš brzy a za příliš velkou cenu.

„To už jsme probírali, plukovníku,“ poznamenal Fel. „Tato falanga má přiděleny stejné úkoly, ke kterým jste se přihlásil sám. Bránili jsme se na Garqi. Bojovali jsme na Ithoru. Po tomto debaklu stáhlo imperiální velení admirála Pellaeona a domnívalo se, že to způsobí obrat. Na základě výsledku tohoto spojení a ukončení imperiální podpory nevidím velký přínos v povolávání dvorních falang.“

„Nesouhlasím.“ Mladý plukovník se uklonil, aby zdůraznil, že jeho slova vyjadřují názor, nikoli neúctu. „Připouštím, že nikdo, ani Nová republika, ani imperiální síly, ani Chissové, nemohl čelit biologickým zbraním, které zničily Ithor. Přítomnost dvorních falang na tom nemohla nic změnit. Nicméně Ithor je jediný svět, který byl zcela zničen. Při následujících taženích nájezdníci používali konvenčnější taktiku.“

„A v tom je právě problém. Jakých úspěchů jste dosáhl vy a vaši spojenci z eskadry Rogue při odrážení těchto útoků vedených ’konvenční taktikou‘?“

Mladý muž sevřel rty. „Moje dvě eskadry byly staženy krátce po Ithoru, pane. Neměli jsme ani čas, ani možnost nějak významně zasáhnout do bojů. To není výmluva, pane, to je prostě fakt.“

„Dvě eskadry,“ zopakoval generál. „Čtyřiadvacet clawcraftů a jedna signální loď. Co mohla tahle síla dokázat na Ord Mantellu? Nebo na Duru? Stovky, možná tisíce světů jsou v yuuzhanvongských rukou.“

„Při vší úctě, pane, byl jsem jmenován k tomuto dvoru, abych zde sloužil a hájil ideály velkoadmirála Thrawna.“

„Mezi které, řekl bych, nepatří hloupost,“ chladně podotkl generál. „Čekal jsem od vás trochu víc – ale to je ve vztahu otců a synů normální.“

Plukovník Jagged Fel přijal výtku s lehkou úklonou a trpkým úsměvem.

„Byl jste vycvičen chisskými taktiky,“ pokračoval baron Fel. „Řekněte mi: máme lodě, zbraně, personál a v tomto případě také znalosti potřebné k tomu, abychom se mohli nájezdníkům postavit?“

„Nemáme,“ připustil Jag. „Mohu mluvit otevřeně?“

Baron souhlasně pokynul rukou.

„Chisští učenci soudí, že mezi galaxiemi musely putovat celé generace Yuuzhan Vongů. Tihle nájezdníci nejspíš nepovažují takzvané Neznámé oblasti za vážnou překážku.“

„Souhlasím,“ pravil baron Fel. „Jenže chisský parlament si to nemyslí a stejně tak vůdcové Impéria. Směr invaze vede přímo ke Světům Jádra, což u mnohých vyvolává dojem, že se nájezdníci zcela vyhnou jak chisskému, tak imperiálnímu území.“

Po tomto sdělení se Jagovy světle zelené oči zúžily a čelisti se sevřely. „Tato falanga nebyla nikdy vedena v duchu uvažování zkostnatělých chisských senátorů nebo imperiálních politiků, jejichž primárním zájmem je osobní moc. Vyšla během mé nedávné nepřítomnosti holokostka oznamující změnu politiky?“

Generál zvedl obočí. Jag sklonil hlavu na znamení toho, že si je vědom svého nevhodného chování, ale že se za ně rozhodně nemíní omlouvat.

„Chisští mocipáni předstírají, jako by syndik Mitth’raw’nuruodo nikdy neexistoval, ale přitom o nás moc dobře vědí. Posílají své syny a dcery do akademií a na základny řízené našimi falangami. Víc než ochotně přijímají ochranu a technologie, které získal Thrawn a které jim poskytují spojenci, a rádi přijmou vše, co jim my, pokračovatelé v naplňování velkoadmirálových plánů, nabídneme.

Ale my můžeme udělat víc.“ Jag rozčileně pokročil vpřed a přestal dbát na formality. „Dobře víš, s čím vším se tu setkáváme. Yuuzhan Vongové možná zastihli Borská Fey’lyu a jeho lid nepřipravené, ale Chissové už dlouho něco podobného očekávali. Ve skutečnosti jsme odrazili nepřátele, kteří se mohli přehnat galaxií a zanechat novým nájezdníkům jen málo toho, co by ještě mohli zničit!“

Baron přimhouřil oči a našpulil rty, když uvažoval o synových vášnivých slovech. „Mluvíš o sobě, jako bys byl Chiss. To se tak opravdu vidíš?“

Jag zamrkal a snažil se nedbat této zdánlivé výčitky. „Je těžké vidět se jinak,“ řekl opatrně. „Vychovali mě Chissové, vycvičili mě. Jejich pravidla, způsob života a očekávání jsem přijal za své.“

„Při přijetí tohoto způsobu života jsi překročil míru a výsledkem je to, že velíš svým bývalým chisským spolužákům,“ pokračoval jeho otec. „Čím vyšší hodnost, tím vyšší zodpovědnost. Plán, který navrhuješ, ukazuje málo zodpovědnosti za piloty pod tvým velením.“

Jagův obličej nedával najevo, co si o tom myslí, ale jeho držení těla se lehce změnilo a vrátilo se do předpisového vojenského postoje. „Pane, smím vás požádat o stručný seznam mých nedostatků, abych se k nim mohl vyjádřit?“

„Víte, jak zastavit Yuuzhan Vongy?“

Jagovi po čele přeběhl lehký stín. „Ne, pane.“

„Tak něco vymyslete. Podejte hlášení. Až lépe pochopíme jejich taktiku a strategii, dostanete vaše eskadry zpět a ještě mnohem víc.“

Jag vrhl na otce krátký nevěřícný pohled. „Rozkaz, pane!“

Baron se zašklebil a poklepal na malou kovovou kostku na stole. „Možná budete litovat, že jste tolik stál o to, abyste mohl slyšet toto hlášení. Tento holovid právě dorazil od našich agentů v Jádře. Kromě jiných věcí obsahuje i záznam výzvy Leiy Organy Solo obráncům Coruscantu. Nabádá je, aby se nevzdávali, tak jako se nevzdala ona, nehledě na nedávnou smrt jednoho z jejích dětí.“

Tentokrát se Jagovy oči upřely přímo na generála. „Kterého?“

Fel zvedl jedno obočí. „Promiňte?“

„Které z dětí velvyslankyně Solo padlo v boji?“

„Myslím, že Anakin. Mladší syn.“

Jag zamyšleně přikývl a na jeho tváři se objevil výraz, který se velmi podobal úlevě. „Jsou nějaké zprávy o zbylých dvou?“

Baronovým pohledem se mihl záblesk pochopení. „Předpokládám, že už jste se s dvojčaty Solovými setkal?“

„S Jacenem ne. Jaina Solo je pilotkou v eskadře Rogue.“

„Aha. Jenom mě zajímalo, proč na vás tak důležitá zpráva, jako je pád Coruscantu, neudělala takřka žádný dojem.“

Jag se lehce zapýřil a jeho očima se mihl poněkud zmatený výraz. Baron Fel tušil, že v tomto bodě jeho syn také nemá úplně jasno. Nu což, brzy se to dozví.

Jag se rychle ovládl a vrátil se ke svým obvyklým způsobům. „Coruscant nebyl jen napaden, on byl dobyt?“

„Vypadá to tak. To nás přivádí k vašemu dalšímu úkolu. V posledních letech byla Nová republika zmítána rostoucími rozpory. Ztráta jejich hlavního sídla by je mohla rozdělit na hodně dlouho.“

Baron se odmlčel. Dlouho pozoroval svého syna. „Poletíte přímo do malstrómu.“

Jag se upřeně zadíval ven z okna na ledovou bouři, která tam zuřila. „K tomu jsem byl vycvičen.“

„Pak je vše v pořádku.“ Baron Fel vstal a podal synovi jinou holokostku. „Zde jsou nejnovější vojenské informace i technická data nových lodí, se kterými poletíte. Výběr pilotů ponechávám na vás.“

„Poletí se mnou Shawnkyr Nuruodo, moje zástupkyně.“ Když chtěl generál protestovat, Jag bojovně vystrčil bradu. „Připomněl jste mi mou zodpovědnost a učinil jste tak naprosto oprávněně. Mám tu čest dělat zvěda syndiku Mitth’raw’nuruodovi, ale raději bych neriskoval životy chisských pilotů, pokud to nebude nezbytně nutné. Je nanejvýš pravděpodobné, že je budeme všechny potřebovat tady.“

„A Shawnkyr?“

Na Jagových rtech zahrál lehký úsměv. „Shawnkyr je věrná členka falangy odpadlíků, pane. Nezůstala by pozadu, kdybych jí to přikázal.“

„Aha. Moudrý velitel se vždy snaží dávat takové rozkazy, které jsou splnitelné. Co myslíte, proč posílám právě vás?“

Natáhl paži vpřed. Krátce si stiskli ruce, potom Jag o krok ustoupil a stroze se uklonil.

Baron Fel sledoval syna, jak míří ke dveřím. Když osaměl, posadil se do křesla, ramena mu poklesla a na tváři se mu rozhostil zachmuřený výraz.

Nebylo možné udržet Jaga stranou šířícího se konfliktu. Soontir Fel to chápal, protože Jaga dobře znal. Na základě svých dlouholetých zkušeností věděl i to, s čím se asi mladý muž setká. Výčitky, že poslal svého nadějného dvacetiletého syna do nejspíš předem ztracené bitvy, ho neúprosně tížily.

Davinovi bylo zhruba stejně jako Jagovi, když byl vyslán do své poslední bitvy a jeho sestra Cherith byla dokonce ještě mladší.

Soontir Fel vstal a začal přecházet po místnosti. Nikdy předtím nezanedbával své povinnosti a neudělá to ani teď. Ale ještě nikdy ve své dlouhé kariéře nestál před obtížnějším rozhodnutím: poslat své třetí dítě do boje a nejspíš i na smrt.

Jaina se vzepřela v křesle pilota, když unesená yuuzhanvongská loď akcelerovala na rychlost světla. Míhající se a blikající světla, která vyznačovala poslední boj Coruscantu, se spojila do čar, jež se ztrácely v dálce a pak zmizely.

Uvítaly je ticho a tma hyperprostoru. Jaina si strhla pilotní kuklu a zuřivě se oběma rukama škrábala ve vlasech. Bylo to málo platné, obraz zkázy Coruscantu to nezaplašilo. Srdce jí stále bušilo v chaotickém rytmu ničení a v uších jí zněla bitevní vřava. S vypětím všech sil se trochu uklidnila a otočila se k Lowbaccovi.

„Jsi pašák. Kam letíme?“

Wookiee odpověděl hlubokým zasténáním a gestem, které podezřele připomínalo pokrčení rameny.

„Ty to nevíš?“ vyzvídala Tenel Ka, která se přiblížila rychlými kroky. „Jak to, že to nevíš?“

Lowbacca uraženě zafuněl a jeho pohled se střetl s šedýma očima Tenel Ka, které si ho zpytavě prohlížely. Jaina položila Wookieemu ruku na rameno.

„Skok do otevřeného prostoru bylo to nejlepší, co se v naší situaci dalo udělat. Lowbacca nám získal čas, abychom si mohli promyslet další postup. Společně.“

„Zavolám ostatní,“ řekla Tenel Ka odměřeně.

Za chvíli se vrátila s ostatními Jedii. Jednou rukou držela Tahiri kolem pasu způsobem, který byl napůl podporou a napůl sesterským objetím.

Tahiri byla skoro celá obalená obvazy a bactovými náplastmi, ale ani sebevětší Teklina péče nemohla zmírnit prázdnotu v jejích očích a žal, který z ní vyzařoval. Chadra-fanská ranhojička je následovala jako malý hnědý stín a upírala velké černé oči na svou pacientku.

Jaina přitáhla Tahiri ochranný krunýř k tělu a zkoumavě se na mladou Jedi zadívala. „Vypadáš líp.“

„Lip než co?“ řekla Tahiri.

Tón dívčina hlasu byl plný hořkosti a hněv v ní stoupal jako tlak páry. Jizvy na čele – památka na zajetí na Yavinu 4 – doplňovaly černomodré popáleniny a malá, ale ošklivá sečná rána. Zjevně odmítala dát si tyto rány ošetřit.

Zekk a Ganner si vyměnili rychlý starostlivý pohled, který svědčil o tom, že už její stav nejednou probírali. Jaina si to uvědomila a pocítila nával zlosti. Tahiri přežije – už přežila. Nebyla jediná, kdo ztratil Anakina. Všichni byli pokořeni. Neustále se zabývat ztrátami by jim v dané chvíli nijak nepomohlo.

„Loď je na tom dost špatně,“ řekla Jaina bez úvodu. „Podle toho, co jsem pochopila z pilotní kukly a co zjistil Lowbacca při prohlídce lodi, myslím, že ji dokážeme opravit a nakrmit.“

„Nakrmit?“ skočil jí Ganner do řeči. „Měl bych se bát, kdybych se zeptal, čím?“

„Ledaže bys byl skála,“ odsekla Jaina. „Musíme s lodí co nejdřív přistát. Otázka je, kde.“

„Byli jsme pryč jen pár dní, a přece jsme po návratu našli Yuuzhan Vongy až na Coruscantu,“ poznamenala Alema Rar. „Jak můžeme vědět, které světy jsou obsazené a které ne?“

„Takže se nabízí, abychom letěli na Barab Jedna,“ pravil Tesar. Plazu podobný Jedi odhalil tesáky, což Jaina pochopila jako šelmovský úsměv. „Domov Barabelů neleží ve směru invaze. To je dobré. Ale když Yuuzhan Vong přijde, bude to lepší.“

Jaina si začínala na černý humor v pozadí Barabelovy řeči zvykat a zdálo se jí, že tuší, kam míří. „Tak povídej.“

Šupinatou tvář zkřivil lišácký úsměv. „Na Nal Huttě jsou Vongové vetřelci. Jak by jim asi říkali na Barabu?“

„Kořist?“ navrhla.

Tesař opět zasvítil svými tesáky a přátelsky ji poplácal po rameni.

Ganner obrátil oči v sloup. „Když už jsme s tímhle odletěli z našich soustav, co kdybychom mluvili vážně? Lowbacca zmínil Gallinore. Když už jsme se dostali tak daleko a nenarazili na žádné dovinbasalové miny, hlasuji pro něj taky.“

„To dává smysl,“ souhlasil Zekk. „Pokud je mi známo, Yuuzhan Vongové zatím neplánují útok na tento systém. Ale v úvahu přichází ještě něco jiného. Hapes je blíž než Gallinore. Je i hustěji osídlený a je nanejvýš pravděpodobné, že bychom loď dokázali zprovoznit dřív, když bychom nemuseli bloudit na nějaké pusté planetě.“

„To je sice pravda, ale od obyvatel pusté planety zas hrozí menší nebezpečí, že se pokusí sestřelit yuuzhanvongské lodě,“ podotkla Alema Rar.

Zekk smířlivě přikývl. „Trochu jsem se coural po lodi a našel něco, co vypadá jako únikový modul. Kdybychom přišli na to, jak ho vypustit, jeden z nás by mohl letět napřed a všechno připravit.“

Všichni se tázavě podívali na Tenel Ka. „Pokud jsou všichni pro, poletím,“ souhlasila. „Ale je tady něco, co o Hapesu musíte vědět. Domov mého otce už léta pohlíží na Jedie nepřátelsky.“

Ganner se krátce suše zasmál. „To dnes není nikterak originální postoj. Budeme se tam cítit jako doma.“

„To ještě není všecko,“ začala Tenel Ka.

Ostatní se podívali na Jainu a pak rychle odvrátili zraky.

Vystrčila bradu a rozhodla se kousnout do kyselého jablka. „Centerpoint,“ vyslovila název superzbraně, která nešťastnou náhodou zničila stovky hapanských lodí. „Byl to Anakin, kdo se zbraní manipuloval, a jeden z rodiny Solů, kdo z ní vypálil. Jsem si jistá, že se najde víc než dost Hapanů, kteří budou z této ztráty vinit mě a všechny Soly. Takže vyložme sabaccové karty na stůl, Tenel Ka. Jaké přijetí mohou Solové a Jediové očekávat?“

Uběhlo pár okamžiků, než válečnice odpověděla. „Zajímavé,“ řekla nakonec a v jejím hlase nebyl ani nejmenší náznak humoru.

Alema vzdychla a založila si ruce na prsou. „Tak jo. Aspoň si jednou užiju trochu toho vzrušení.“

Rovněž ostatní souhlasili – ovšem bez twi’leckého sarkasmu. Jaina si nechávala svůj názor do poslední chvíle pro sebe a využila získaného času, aby si promyslela další možnosti.

Její poslední návštěva na Hapesu byla narušena pokusem o atentát na bývalou královnu-matku, babičku Tenel Ka, a terčem útoku se stali i Tenel Ka a dvojčata Solovi. Tato událost nebyla ničím mimořádným. Ve svých osmnácti letech mohla Jaina napočítat více útoků na svůj život, než měla její matka účesů. Lidé se pokoušeli ji zabít – tak to prostě bylo. To na Jainino váhaní velký vliv nemělo. Mnohem víc ji znepokojovala obava, že hvězdokupa Hapes zatím mohla vybudovat dokonalou strategii útoků proti Yuuzhan Vongům.

Neměla nejmenší tušení, jak by ten útok měl vypadat. Věděla jen tolik, že osvobození Jacena Sola bylo to poslední, co by si spousta Yuuzhan Vongů přála.

„Jaino?“ pobídl ji Ganner.

„Beru výhrady Tenel Ka vážně,“ řekla na vysvětlenou, proč tak dlouho váhala s odpovědí, „ale souhlasím se Zekkem. Desítky světů se bojí yuuzhanvongské odvety a nepřijímají žádné uprchlíky. I kdybychom letěli republikovou lodí, mohli bychom být odmítnuti, a to nejednou. Možná bychom mohli přistát na nějaké řídce obydlené planetě, ale dostat se odtamtud by mohl být problém. S pomocí styků Tenel Ka si budeme moct opatřit lodě a zásoby, které potřebujeme, abychom byli opět akceschopní.“

„To zní dobře,“ souhlasil Ganner. „Uvidíme, co se Lowbaccovi podaří zjistit o tom únikovém modulu.“

Wookiee nerozhodně zabručel.

Jaina se k němu prudce otočila. „Tys to slyšel? Co to má znamenat?“

Lowbacca naznačil sejmutí kognitivní kukly. Pustil se do dlouhého vysvětlování o navigačním mozku, jak analyzuje gravitaci těles a využívá těchto údajů při svých zaměřovacích výpočtech. Únikový modul, byť byl spojen s fregatou, si zachovával systém vnitřní gravitace, kterou vnímal neuvěřitelně citlivý navigační mozek.

Jainu něco napadlo. „Takže říkáš, že navigace lodi je založena na analýze každé planety, každého asteroidu a čehokoli, k čemu se přiblíží, jako nezávislé entity a tato nezávislost spočívá v jedinečnosti gravitace každé z těchto entit?“

Wookiee se na chvíli zamyslel a pak souhlasně vyštěkl.

„Co zkusit malé gravitační vlnění?“ zeptala se. „Takové, jaké využívají yuuzhanvongské lodě k pohonu?“

Lowbacca naklonil hlavu na stranu a vrhl na ni tázavý pohled.

„Předtím, než vypustíme Tenel Ka, chci si být jistá, že dokážeme únikový modul sledovat,“ vysvětlovala Jaina. „Podle toho, co říkáš, se mi zdá, že právě takhle by se to dalo udělat.“

Lowbacca, zaujat tímto nápadem, se loudal tuto teorii ověřit. Ostatní Jediové se rozešli za svými povinnostmi nebo dopřát si zaslouženého odpočinku. Jaina přijala Zekkovu nabídku, že ji na chvíli vystřídá, a odešla do jednoho z malých korálových přístěnků, které sloužily jako kabiny.

Jakmile osaměla, zahrál jí na rtech krátký vítězný úsměv. Pokud se její domněnky potvrdí, znamená to, že yuuzhanvongská loď dokáže identifikovat jinou loď podle jejích jedinečných gravitačních znaků.

Jaina byla přesvědčená, že Lowbacca dokáže najít způsob, jak rozlišit lodní „signály“. Její kamarád byl pořádně tvrdohlavý, dokonce i na Wookieeho. Jakmile měl v hlavě nápad, nebylo možné ho od něj odtrhnout ani tepelným detonátorem. A pokud uspěje, Jaina bude zase o krok blíž k nalezení svého bratra.

„Jdeme si pro tebe,“ slibovala, když se natahovala na tvrdou úzkou pryčnu. „Já tě najdu, Jacene, slibuju.“

Odmlčela se a zhluboka dýchala, dokud nebyla schopná ovládnout směsici hněvu, žalu a pocitu viny, které vyvolávaly vzpomínky na bratra.

„A až tě najdu, budeme muset zařídit pár věcí,“ dodala a naplnila svá slova právě takovým množstvím energie a hněvu, aby upoutala Jacenovu pozornost, ať byl kdekoli.

Pokusila se zaslechnout nějakou odpověď, nějaký slabý signál, že ji její dvojče slyšelo. Ze bylo.

Ticho.

Vzdychla a další pokus vzdala. Nachystala se k jediskému transu, hlubokému a uzdravujícímu spánku.

Její poslední myšlenkou byla vděčnost za to, že ji do tmy nemohou následovat žádné sny.