á pouť

1

První paprsky vycházejícího slunce vyznačily obzor na planetě Myrkr a její rozlehlé severské lesy zazářily světle zelenou barvou. Při pohledu z vesmíru byla planeta světle zelená stejně jako Yuuzhan’tar, dávno ztracený domov z yuuzhanvongských legend.

Dva Yuuzhan Vongové stáli u průzoru kněžské lodě a pozorně sledovali krajinu před sebou. Jeden byl vysoký a vyzáblý a jeho hubená aristokratická tvář s dozadu ustupujícím čelem byla znetvořená následky mnoha náboženských rituálů. Tyto jizvy a dokonale složený turban svědčily o tom, že se jedná o kněze vysokého postavení. Jeho společník byl mladší, statnější a tak impozantního zjevu, že na první pohled nebyl viditelný rozdíl mezi brněním a zbraněmi a tělem válečníka, který je nosil. Na náhodného pozorovatele musel působit jako dokonalá živoucí zbraň. Ve tváři měl ponurý výraz a vyvolával dojem dočasně zkrocené síly, která hrozila každou chvíli vybuchnout, i když zachovával uctivý postoj.

Kněz natáhl ruku se třemi prsty a ukázal na krajinu dole. „Úsvit: zářivá smrt noci,“ pronesl.

Harrarova slova následovala snůška otřepaných přísloví, ale jeho oči hleděly na vzdálený svět s neskrývanou úctou. Mladý bojovník se dvěma prsty dotkl čela ve zbožném gestu, ale jeho pozornost spíš než zářící Myrkr poutala bitva, která zuřila nad ním.

Na pozadí zeleného světa se rýsovala černá hrouda korálu yoriku, na tu vzdálenost ne větší než pěst. Tato obstarožní světoloď, na jejíž palubě našly útočiště stovky Yuuzhan Vongů se svými otroky a tkáňovými aparáty, se na pohled nelišila od mrtvého kusu skály. Když se však Harrarova kněžská loď přiblížila, bylo možno rozeznat účastníky bitvy – malé koralskippery bzučící a bodající jako ohniví komáři, plazmové střely pulzující v šíleném nepředvídatelném rytmu. Pokud život znamenal bolest, pak byla světoloď vskutku obdivuhodně živá.

„Přicházíme včas,“ všiml si kněz a úkosem pohlédl na mladého válečníka. „Zdá se, že se tito mladí Jeedaiové rozhodli dokázat, že budou důstojnou obětí!“

… jak říkáte. Eminence.“

Byla to zdvořilá, avšak roztržitá odpověď, jako by válečník nevěnoval knězi dostatečnou pozornost. Harrar si změřil svého společníka zkoumavým pohledem. Rozdíl mezi postavením kněze a válečníka byl zjevný, ale přesto neshledával na Khaleeovi Lahovi nic závadného.

Syn válečného pána Tsavonga Laha mezi Yuuzhan Vongy vyčníval. Jeho původně šedá kůže prosvítala pouze jako sotva viditelné proužky a spirály mezi početnými černými jizvami a tetováním. Velitelský plášť mu splýval z háků, které měl zasazené do ramenou. Další implantáty mu v podobě ostrých hrotů vyčnívaly z loktů a kloubů na rukou. Uprostřed čela mu trčel krátký silný roh – složitý implantát a znak vskutku zasloužilého vojáka.

Harrar se cítil poctěn, když byl tento slibný bojovník jmenován do jeho vojenské stráže, byl však i ostražitý a plný očekávání. Jako každý správný kněz Yun-Harly, bohyně lsti, měl i Harrar silný sklon k podvodům a úskokům. Jeho starý přítel Tsavong Lah byl mistrem mnohostranných řešení a nic menšího Harrar neočekával ani od mladého velitele.

Khalee se otočil a setkal se s pohledem kněze. Díval se na něj s úctou, ale zpříma. ,.Mohu mluvit otevřeně. Eminence?“

Harrar začínal pochybovat o úmyslech Tsavonga Laha, když posílal svého syna ke knězi bohyně Intrikánky. Otevřenost znamenala slabost – a to by se mohlo stát osudným.

„Uvaž, jak vidí situaci válečný pán.“ řekl zdánlivě povzbudivě, avšak v jeho slovech bylo cítit skryté varování.

Mladík uctivě přikývl. „Tsavong Lah vám svěřil obětování jeedaiských dvojčat. Zdar jeho posledního implantátu je stále v božích rukou a vy jste prostředník, jehož si zvolil. Koho má v úctě válečný pán, toho ctím i já.“ Po těchto slovech poklekl najedno koleno a uctivě sklonil hlavu.

Harrar by nejspíš raději slyšel něco jiného, ale Khalee Lah byl zřejmě spokojen. Vstal a znovu soustředil pozornost na světoloď.

„Stručně řečeno, ukazuje se, že bitva se nevyvíjí tak, jak jsme předpokládali. Nejspíš ani ne tak, jak hlásil Nom Anor.“

Harrar svraštil zjizvené čelo. O yuuzhanvongském vyzvědači si myslel své. Jenže Nom Anor měl funkci vykonavatele a nebylo možné ho jen tak kritizovat.

„Taková slova by mohla být považována za velezrádná, mladý příteli.“

„Pravda nikdy není velezrada,“ prohlásil Khalee Lah.

Kněz pečlivě zvážil jeho slova. Kněžstvo Yun-Harly a některé politické frakce by tuto větu nejspíš pochopily jako ironickou slovní hříčku, avšak mladíkův hlas zněl tak, že nebylo pochyb, že ji myslí upřímně.

Harrar pohlédl na válečníka a setkal se s jeho vážným výrazem. „Vysvětli mi to.“

Khalee Lah ukázal na malou tmavou siluetu, která se rychle vzdalovala od světolodi šikmo vůči dráze kněžské lodi. „To je Ksstarr, fregata, která přivezla na Myrkr Nom Anora.“

Kněz se naklonil blíž k průzoru, ale jeho zrak nebyl ani zdaleka tak ostrý jako zdokonalené implantáty Khaleea Laha. Zaklepal na průzor rukou. Na průhledné ploše začala okamžitě sem a tam rejdit tenká membrána a čistila ji. Živá tkáň nabyla opět původního tvaru a zvětšila vypouklinu, aby poskytla ostřejší a zvětšený obraz.

„Ano,“ zabručel kněz, když si všiml charakteristických hrbolů a výstupků na spodní straně blížící se lodě. „A pokud je bitva s Jeedaii všechno, jen ne vyhraná, jak hlásil Nom Anor, proč tedy prchá? Musím s ním okamžitě mluvit!“

Khalee Lah se otočil ke dveřím a opakoval Harrarova slova, tentokrát jako rozkaz. Stráže, které tam stály, se udeřily pěstí do opačného ramene a odpochodovaly splnit nařízení svého velitele.

Rychlý klapot chitinových bot ohlásil příchod podřízeného. Do místnosti vešla válečnice s křiklavým zelenožlutým tetováním. Na rukou s mohutnými drápy jí spočíval vrásčitý tvor. Uklonila se, ukázala villipa Harrarovi a položila ho na malý stolek.

Kněz ji propustil roztržitým mávnutím a začal strkat do živé koule. Svrchní vrstva se ohrnula a její měkká tkáň se začala skládat do podoby zjizvené tváře Noma Anora. Jeden oční důlek měl prázdný a zapadlý a zhmožděné oční víčko jako by se bořilo do modrého pytle pod ním. Plaeryin bol s jedem, kdysi typická ozdoba Noma Anora, byl odstraněný a vykonavatel zřejmě ještě nedostal svolení, aby si ho vložil zpátky.

Harrar spokojeně přimhouřil oči. Nom Anor opakovaně neuspěl, ale ještě ani jednou za to nebyl pohnán k odpovědnosti. Dopouštěl se jednání naprosto nehodného Yuuzhan Vonga a svaloval vinu na druhé. Harrar byl za svou roli v neúspěšném špionážním komplotu dočasně degradován; Nom Anor dostal jenom důtku, byť jeho agenti měli na neúspěchu akce nezanedbatelný podíl. Harrar měl dojem, že jeho potlučená tvář byla důkazem toho, že konečně došlo na božskou spravedlnost. I když byl obraz Nom Anora nezřetelný, vyjadřoval nechuť a obavy.

„Eminence,“ začal Nom Anor.

„Podejte hlášení,“ stroze ho přerušil Harrar.

Nom Anor přimhouřil jediné oko a Harrar si na okamžik pomyslel, že vykonavatel bude protestovat. Jako agent působící v terénu se Nom Anor jen málokdy musel zodpovídat kléru. Jeho sebevědomé mlčení však v Harrarovi vyvolalo obavy, že podezření Khaleea Laha mělo daleko ke kdovíjak strašnému odhalení.

„Prohráli jste?“

„Máme ztráty,“ opravil ho Nom Anor. „Voxynská královna a její potomci byli zničeni. Dva jediští vězňové držení na světolodi byli osvobozeni. Uprchli a s nimi i několik dalších.“

Harrar pohlédl na Khaleea Laha. „Viděl jste záchrannou loď nevěřících?“

Oči válečníka se rozšířily a na okamžik se na jeho zjizvené tváři mihl výraz hrůzy – prchavý pocit, který se bleskově změnil v hněv.

„Zeptejte se, kdo Ksstarr řídí: vykonavatel, nebo nevěřící?“

Tato možnost Harrara nenapadla. Rychleji předal přes naladěného villipa.

„Několika Jediům se podařilo zmocnit se velení fregaty,“ připustil Nom Anor. „Pronásledujeme je a jsme přesvědčení, že zajetí této lodě rozmnoží počet našich vítězství.“

Zajetí. Harrarovi se sevřel žaludek, neboť toto jediné slovo potvrdilo totožnost uprchlých Jediů.

„Zajetí!“ zopakoval posměšně Khalee Lah. „Lepší by bylo rozdrtit tuto zneuctěnou věc na koralový prášek! Který yuuzhanvongský pilot by si přál sloužit na lodi poskvrněné nevěřícími?“

„Několik Jediů podlehlo našim bojovníkům,“ pokračoval Nom Anor neohlížeje se ani na knězovy sympatie, ani na válečníkovo pohrdání. „Mladší z bratrů Sólových byl zabit. Válečný pán bude potěšen, až se dozví, že Jacena Sola jsme zajali živého.“

’Jacen Solo,“ zopakoval Harrar. „Co je s Jainou Solo, jeho dvojčetem?“

Rozhostivší se ticho trvalo tak dlouho, že se villip začal skládat do původního tvaru.

„Pronásledujeme ji,“ řekl konečně Nom Anor. „Jediové nedokážou řídit loď, jako je Ksstarr, příliš dlouho.“

„Hrozné je, že ji vůbec řídí!“ prohodil Khalee Lah.

Harrar ho zpražil pohledem a znovu se obrátil k villipovi. „Předpokládám, že toho Jacena Sola nebudete brát s sebou, až zahájíte pronásledování jeho dvojčete. Říká se, že Jeedaiové se mohou navzájem domlouvat na dlouhé vzdálenosti bez pomoci villipů nebo technických prostředků. Je-li tomu tak, zcela jistě upozorní svůj ženský protějšek, že se blížíte.“

Khalee Lah pohrdavě zafuněl. „Který lovec pověsí zvonky na krky své smečky bissopů?“

Tato poznámka, jakkoli netaktní, překvapivě vyvolala na tváři Harrara úsměv. Podle jeho názoru byl Nom Anor poskvrněn dekadencí a slabostí nevěřících. Představa vykonavatele, jak se brodí bahnem a smrdutou vodou v patách dravé smečky ještěropsů, byla jak absurdní, tak dojemná.

Vykonavateli chvíli trvalo, než zvážil Harrarovu připomínku. „Máte vojenskou stráž?“

„Ano, kněze doprovází dvanáct koralskipperů. Přejete si, abychom zahájili pronásledování Jainy Solo?“

Villipova tvář se ohnula dopředu a zpět na znamení souhlasu. „Jak jste si správně všiml, riziko kontaktu mezi těmi jediskými dvojčaty je vysoké. Dopravím Jacena Sola přímo k válečnému pánovi.“

„Takže smetanu zase slízne vykonavatel, zatímco jeho neúspěchy odnese kněz,“ zavrčel Khalee Lah.

Harrar se odvrátil od villipa. „Učíš se rychle,“ poznamenal uznale. „Ale pro tuto chvíli ponechme ambice Noma Anora stranou. Byl jsi určen, abys mě doprovázel na Myrkr, nic víc. Mým úkolem je zajistit obětování jeedaiských dvojčat. Musím je pronásledovat. Nejsi povinen jít se mnou.“

Válečníkova odpověď následovala okamžitě. „Ta Jeedai, ta Jaina Solo, letí na živé lodi. To mě uráží. Uprchla ze světolodi. To se nemělo stát. Je dvojče, což znamená, že buď patří bohům, nebo uskuteční velké činy. To, co udělala, je rouhání. Budu ji pronásledovat až do posledního koutu této galaxie, jen abych dostal i ji.“

„To jsou silná slova,“ odtušil Harrar. Opět se obrátil k čekajícímu vykonavateli. „Zajmeme Jainu Solo.“

„Váháte. Jste si jistý, že budete úspěšný?“

„Je to rozkaz válečného pána,“ řekl suše Harrar. Mrkl na Khaleea Laha a rozhodně dodal: „A křížová výprava.“

Jeho sarkasmus na Khaleea Laha nezapůsobil. Válečník důstojně sklonil hlavu na znamení souhlasu a v jeho tváři zazářilo cosi, čeho si Harrar občas všiml, ale nikdy úplně nepochopil.

Knězi přeběhl mráz po zádech. Podobný fanatismus jako ten Khaleea Laha mu vždy připadal poněkud nebezpečný. Válečníkova bezmezná víra dodávala Harrarovým bodrým slovům zlomyslně ironický význam, který kněz vždy spojoval se svou bohyní.

A neříkalo se snad, že Yun-Harla si schovává své nejzákeřnější triky pro ty, kdo jí slouží nejlépe?