á pouť

5

Jaina se svalila do křesla pilota, příliš vyčerpaná na to, aby dokázala usnout. Ucítila, že se k ní někdo blíží, otočila se a spatřila Tekli, mladou chadra-fanskou ranhojičku.

Malá chlupatá Chadra-Fanka vypadala zmateně – všechny čtyři nosní dírky na jejím vzhůru ohnutém nose byly rozšířené, jako by cítila ve vzduchu nebezpečí. Velké kulaté uši měla složené dozadu, takže připomínaly ubývající půlměsíce, a její rychlé, sotva postřehnutelné pohyby způsobovaly, že její hlodavci podoba vynikala víc než jindy.

Jaina se narovnala v křesle. „Jak je Tahiri?“

„Spí,“ vzdychla ranhojička. „Zafixovala jsem jí zlomenou ruku a ošetřila rány, jak nejlépe to šlo. Ale sny jí opravdu nezávidím.“

Sny. Jaina zamyšleně svraštila tvář. „Proč riskovat? Při první příležitosti ji uvedu do uzdravujícího transu.“

„To by bylo moudré.“

Tekli stála tiše a ruce s dlouhými prsty tiskla pevně k sobě. Vypadala, jako by se snažila sebrat myšlenky, nebo snad odvahu.

Jaina ji unaveně pohladila po neupravené hnědé srsti. „Nejsme na recepci. Co kdybychom odhodily protokol a začaly mluvit otevřeně o všem, co nás trápí?“

„Nastavila jste kurz na Coruscant.“

„Správně.“

„Je to moudré? Letíme v nepřátelské lodi. Nemůžeme se spojit s městskými věžemi a sdělit jim naši identitu a úmysly.“

Jaina si založila ruce. „Kolik myslíš, že má Republika živých yuuzhanvongských lodí?“

Malá Chadra-Fanka zamrkala. „Nevím.“

„Naposledy jsem slyšela, že dvě. Teď už budou nejspíš obě mrtvé a k ničemu. Zdá se, že nedokážou žít dlouho bez pravidelné péče tvárců – vongských údržbářů. Je tady velká šance, že se Republika bude chtít zmocnit živé lodě i s pilotem a že nám dovolí přistát.“

„Jako to udělali v případě domnělé yuuzhanvongské přeběhlice, kněžky Elan?“

Jaina dlouze vzdychla. „Vím, kam míříš. Jak může Republika vědět, že nejsme falešní uprchlíci? Klidně si mohou myslet, že jsme na sebevražedné misi a že máme na Coruscant shodit nějakou biologickou zbraň.“

„Napadlo mě to. Nepochybně to může napadnout i ostatní.“

Jaina pohlédla na Lowbaccu, který se stále opatrně probíral navigačním mozkem fregaty. „Co ty na to, Lowie? Existuje možnost, že by tahle věc změnila hyperprostorovou navigaci, aniž by musela zpomalit na podsvětelnou rychlost?“

Wookiee na ni nevěřícně pohlédl, pak obrátil oči v sloup a znechuceně zavrtěl hlavou.

Nevšímala si toho a pokračovala: „Takže vnikneme do coruscantského prostoru a budeme se držet stranou hlavních tras, než se připravíme k dalšímu skoku do hyperprostoru. Musí tu přece být nějaké místo, kde tahle hrouda přistane celá a ne jako sprška kamení. Odtamtud se nám snad podaří dostat se na obydlené místo, odkud bychom mohli komunikovat.“

Chadra-Fančiny uši, dosud zplihle visící dozadu, se zvedly a nabyly obvyklého kulatého tvaru. „Ano. To bude mnohem lepší.“

„Napadá tě nějaký cíl?“ Lowbacca vyštěkl svůj návrh.

„Gallinore,“ přemítala Jaina. „To je v Hapeské hvězdokupě, ale je to poměrně blízko. Když si budeme počínat opatrně, snad bychom se tam mohli dostat, aniž by nás zaměřili.“

„Gallinore dobře znám,“ ozvala se Tenel Ka. „Mohlo by se to povést.“

„Ale poletíme rovnou přes yuuzhanvongské území,“ podotkl Ganner. „Může se stát, že vletíme rovnou do silného gravitačního pole dovin basalů.“

„Správná poznámka,“ souhlasila Jaina. „Tento skok nás provedl prostorem obsazeným nepřítelem. Otázka je, jak se yuuzhanvongské lodě dostávají skrz gravitační pole?“

Lowbacca ukázal na navigační mozek a vydal ze sebe několik rázných zavrčení a zaštěknutí.

Mladá pilotka se zamračila. „Co tím myslíš, že je loď prostě obletí? Jak to funguje?“

Wookiee pokrčil rameny. Jaina se zatvářila starostlivě, když si uvědomila možné následky. Po chvíli si řekla, že nemá cenu se tím zabývat. „Má k tomu ještě někdo něco? Alemo? Tesaře? Co ty, Zekku?“

„Ty jsi pilot,“ pokrčil rameny Zekk. „Ale vím, kam míříš – měli bychom se dohodnout dřív, než bude potřeba jednat. Gallinore zní dobře. Jak dlouho ještě budeme v hyperprostoru, Lowie?“

Wookiee zvedl mohutnou chlupatou tlapu a začal odpočítávat od pěti do jedné. Jaina sáhla po kognitivní kukle a přetáhla si ji přes hlavu.

Náhleji zaplavily odlesky světla – ne očekávané, náhlé objevení se rozmazaných hvězdných čar, nýbrž spousta zmateně vířících, přerušovaných záblesků.

Nebe nad Coruscantem bylo zaplavené prchajícími transportními plavidly, jako blesky se míhajícími E-wingy a X-wingy a podivně nedisciplinovanými eskadrami koralskipperů. Krátké oslepující výbuchy se rozsvěcely a hasly v rychlém sledu jeden za druhým.

Lowbacca vyčítavě zavyl.

„Vím, že to není tvoje chyba,“ zařvala Jaina a zakličkovala, aby se vyhnula několika růžovým bleskům, které vylétly z laserových děl X-wingu. „Nezabloudil jsi. Tohle je Coruscant.“

„Tohle byl Coruscant,“ zabručel Zekk a jeho hlas zněl dutě zděšením a lítostí.

Ganner ho odstrčil a vrhl se na sedadlo střelce. „Sežeň je dohromady, Jaino, a já je zadržím.“

Před nimi se rozzářila malá modrá kometa. Střela zableskla a ztratila se pouhých několik metrů před lodí. Druhý útok následoval vzápětí – na korálový trup se obořila přehradná palba z laserových zbraní. Fregata se otřásla. Na Jedie se snesl hustý černý prach.

„To byly republikové lodě,“ řekl ponuře Ganner. „Nemůžu palbu opětovat!“

Místo toho vyslal na yuuzhanvongský skip plazmovou střelu. Alema Rar se na něj vrhla, uchopila ho oběma rukama za paži a vyrvala ji z cílící rukavice.

„Tohle je k ničemu,“ varovala ho. „Ještě chvíli v tom pokračuj a budou po nás střílet všichni!“

Jaina otevřela svou mysl tak daleko, kam předpokládala, že mohou dosáhnout senzory lodi. Informace ji doslova zaplavily. Údaje byly zdrcující a závěr nevyhnutelný:

Coruscant byl ztracen a prchající lodě Nové republiky čelily obrovské přesile invazních jednotek.

Twi’lečka měla pravdu: jakýkoli pokus o pomoc by jenom vyvolal hněv Yuuzhan Vongů a dostal by jediské uprchlíky přímo mezi válčící strany.

Pohlédla na Lowbaccu a tázavě naklonila hlavu. Na chvíli se ve Wookieeho tváři odrážely pouze její rozporné pocity. Váhavě poznamenal, že nepřítel našeho nepřítele je náš přítel.

Než stačila Jaina odpovědět, kuklou jí do mysli prolétlo varování. Bleskově stočila pohled na protonové torpédo, které k nim mířilo jako černomodrá čára.

„Něco mi říká,“ odpověděla a vyhnula se střele z republikové lodi, „že dneska si moc přátel nenaděláme.“

Leia se mrzutě zašklebila, když notoricky známý X-wing skočil přímo do letové dráhy Falconu.

„Jsi si jistý, že Kyp Durron není propojený s tím popleteným yammoskem?“ řekla uštěpačně.

„Tak se dívej,“ pravil Han samolibě a plácl dlaní do ovládacího pultu. Proti Jediho lodi vylétla třaskavá střela. Jako kdyby to očekával, Kyp strhl svůj X-wing do ostrého vývrtkovitého obratu. Hanova střela plnou silou zasáhla skip, který Kypa pronásledoval.

Hanovi zacukalo v koutku úst. „To jsem ho naučil já.“

„Teď se vytahuješ, nebo si stěžuješ?“

„Kyp bojuje na naší straně,“ připomněl jí. „Každý nemusí souhlasit s jeho metodama, ale nikdo pro nás nedělá víc než on.“

Leia zavřela oči a opět pocítila návaly věčně přítomné bolesti následované těžkými obavami, že může přijít o další dvě děti. „Máš docela pravdu. Kyp dělal všechno, co mohl, aby tvou dceru do té záležitosti zatáhl.“

Han se na chvíli odmlčel a razil si cestu skrz plovoucí hřbitov právě zničených lodí s mnohem větší opatrností, než situace vyžadovala.

Leia si příliš pozdě uvědomila, jak hluboce ho její slova ranila. Na Sernpidalu Han ztratil Chewbaccu. Byl dost pověrčivý na to, aby viděl planetární hřbitov jako místo, kde se mu nikdy nebude dařit. Podle jeho způsobu uvažování byla Jainina mise na Sernpidalu selháním, kterému se stěží dalo zabránit.

Úkosem pohlédla na svého muže. Jeho zachmuřený výraz a strnulý pohled vyvolával vzpomínky na hrozné měsíce po Chewbaccově smrti a marnou snahu smířit se se ztrátou lidí, které miloval. Když ji jako blesk zasáhla zpráva o Anakinově smrti, byla natolik zahlcena vlastní bolestí, že to nebyla schopna Hanovi nějak šetrně sdělit; pokud si vzpomínala, hodila po něm to hrozné sdělení jako durabetonovou cihlu. A teď Han vypadal, jako by ho zasáhla přesně mezi oči.

Leiy se zmocnily výčitky svědomí. Nebyla sama, kdo ztratil syna.

Pohladila Hana po ruce. „Žal je něco, co nutí lidi jednat sobecky a hloupě.“

Nedůvěřivě se na ni podíval. „To mluvíš o mně?“

„Teď zrovna ne,“ řekla a vzdychla. „Omlouvám se, Hane. Jaina se o sebe umí postarat a sernpidalská mise nejspíš skončila tím, že se zvýšilo válečné úsilí. To ale nemění nic na tom, že Kyp Jaině lhal. Co hůř – použil Sílu, aby ovládl její úsudek. Já mu prostě nevěřím.“

„Luke ano.“

„Luke je…“ Chvíli hledala správný výraz. „Optimista.“

Han zlostně zafrkal. „Odkdy jseš takhle příjemná?“

Jeho žena odpověděla unaveným úsměvem a znovu se obrátila k navigačnímu počítači. Prsty se jí zarazily nad tlačítky. „Kam to vlastně letíme?“ uvažovala nahlas.

Řítil se na ně neovládaný skip. Z kanónů umístěných na spodní části Falconu vyšlehly záblesky ohně a brzy Luke Skywalker proměnil plavidlo v hromadu štěrku. Do předních štítů narazil pořádný kus korálu. Světla v kabině se rozblikala a pak se neochotně znovu rozsvítila.

„Hlavně pryč odsud,“ řekl Han. „Nevysvětluj si to špatně: jsem rád, že máme Luka a Maru na palubě. Tvůj bratr to se zbraněma docela umí, ale neumí to jako, hm –“

„Ty?“ nadhodila Leia.

Hanovi se podařilo docela úspěšně napodobit někdejší samolibý úšklebek. „Nechci se vytahovat.“

Začala zadávat souřadnice pro krátký hyperprostorový skok. Její prsty se pohybovaly čím dál tím pomaleji, až se zastavily. Zmocnil se jí zvláštní pocit – Silou vnímaná přítomnost čehosi, co spíš připomínalo rostoucí bouřkový mrak než živou bytost. Svraštila obočí a snažila se tomu přijít na kloub.

Nadskočila, když jí sáhl na rameno. „Co je s tebou? Jseš napjatá jak struna,“ všiml si.

Náhle bylo vše jasné. Vzpřímila se v křesle a odtáhla se od Hana. „Jaina!“

Zbledl. „Není snad…“

„Ne,“ řekla rychle Leia. „Ale je pořád v ohrožení– jenže teď je nablízku. Otoč to, leť zpátky do bitvy.“

Když Han otočil Falcon, Leiiny hnědé oči pozorně zkoumaly rozbouřené nebe. Yuuzhanvongská fregata se vymanila ze sevření těsně pronásledovaná několika X-wingy. Koralskippery se slétly k fregatě a vytvořily kolem ní obranný val. Letecké formace se rozpadly na několik dvojic lodí, které spolu sváděly nerovné souboje, a situace na bojišti se zvrhla do nepřehledných šarvátek.

Leia přišla na zřejmé a logické vysvětlení. Jaina se vrátila z mise a zamířila přímo k nejbližšímu stanovišti eskadry Rogue. To by jí bylo podobné. Za situace, která právě v komunikaci panovala, bylo možné, že se jí nepodařilo včas odeslat zprávu.

Zatímco si Leia rovnala myšlenky, z jednoho koralskipperu vytryskla plazma a přímo zasáhla jeden z X-wingů. Pocítila nejasný nával vzteku od Jaininy mysli, když se republikový pilot rozplynul spolu se svou lodí, který pak vystřídaly chladnější a temnější emoce.

Starostlivě svraštila obočí, když ucítila palčivou stopu touhy po pomstě, která vedla k lodi její dcery.

„Tam,“ řekla a ukázala na fregatu a nevelkou flotilu X-wingů, které tvrdošíjně pokračovaly v jejím pronásledování. „Tam je Jaina.“

Hanova tvář se rozzářila úsměvem. Sklonil se ke komu. „Kype, přidáš se k eskadře Rogue.“

Jedinou odpovědí z Jediho X-wingu byly nevěřícné protesty droida Q9.

„Jaina se s těma X-wingama pokouší sundat ten středně velkej šutr, tak aby z toho nebyl ňákej malér,“ vysvětloval Han. „Co myslíš: může yuuzhanvongská loď letět takhle rychle a takhle šikovně manévrovat a pořád při tom mít aktivovaný štíty?“

„Hned to zjistíme.“

Kyp se otočil, udělal široký oblouk a přiblížil se k fregatě seshora. Z jeho X-wingu se řinuly proudy červeného světla, které bičovaly nepřátelskou loď. Dovin basal pohltil většinu Kypových střel pomocí miniaturních černých děr a obratnými a úspornými manévry se mu podařilo vyhnout se takřka všem zbývajícím.

„To není špatný,“ zabručel Han a zamračeně sledoval yuuzhanvongskou loď střední velikosti.

Vtom se nepřátelská fregata pokusila o únik a opsala úzkou stoupající kličku.

Leia křečovitě sevřela Hanovu ruku. „Letí přímo do tvé palebné dráhy!“

„Jo.“

Tato lakonická odpověď vynesla Hanovi nedůvěřivý a pochybovačný pohled. Vymanil se z Leiina sevření a natáhl se pro komlink pro vnitřní komunikaci. „Ta velká je moje, Maro. Ty si můžeš vyzobat všechno ostatní, co nám přivede do cesty.“

„Ty jsi kapitán,“ odvětila jeho švagrová.

Leiina tvář se vyjasnila, když náhle pochopila, kudy se jeho myšlenky ubírají. „Jaina? V té nepřátelské lodi?“

„Je jedinej způsob, jak to zjistit.“

Han vypálil proti fregatě raketu a počkal o vlásek déle než Kypovi. Yuuzhanvongská loď obratně uhnula stranou, jako by pilot tento útok právě čekal. Hanova raketa zasáhla jeden ze skipů, který ji chránil zezadu. Štítová jednotka spolkla prvního útočníka, ale Mara dokončila dílo dvěma dalšími rychle za sebou odpálenými střelami.

„Je to Jaina,“ řekl Han s jistotou. „Tisíce pilotů by dokázalo takhle uhnout s X-wingem, ale kolik jich umí takovej flák skály roztančit jako twi‘leckou baletku?“

„Hane –“

„Dva,“ prohlásil a sám si odpověděl na otázku. „A já jsem ten druhej.“ Leia si pořád nebyla jistá a obrátila se k Síle, aby rozptýlila její pochyby. Opět se spojila s Jainou. A opět vnímala ne živou, impulzivní energii, s níž si vždy svou dceru spojovala, ale přítomnost bouřkového mraku – chladnokrevného, zlověstného, nelítostného.

Leia se zamračila. Hněv Jainu zavedl na temnou stranu. Kolikrát už o tom slyšela. A přece bylo v emocích, které tryskaly z její dcery, něco známého, něco, co ji znepokojovalo, něco, co Leie silně připomínalo, jak vnímala svého otce – ne přízrak Anakina Skywalkera, který ji prosil o odpuštění, nýbrž jeho dřívější, živoucí vtělení Dartha Vadera.

Nikdy předtím si Leia nedokázala představit, že by Jaina, nejpragmatičtější a nejméně konfliktní z jejich dětí, mohla sklouznout k temné straně Síly. Znovu se s Jainou spojila, tentokrát ještě naléhavěji. Skrz Sílu cítila potlačovanou bolest své dcery, její pečlivě skrývané city – a její nepřiznanou touhu po pomstě. Leiu napadlo, že led může být stejně smrtící jako oheň.

„Uvažuj,“ řekl Han stručně. „Yuuzhan Vongové by si mohli myslet, že za ten manévr fregaty může ten jejich zmatenej yammosk, ale dřív nebo pozdějc bude Jaina muset s barvou ven.“

Rychle setřásla obavy a zapnula komlink na vnější frekvenci. „Zde Leia Organa Solo na palubě Millennium Falconu. Yuuzhanvongská fregata ve vaší blízkosti je pod velením mé dcery, poručíka Jainy Solo. Její yuuzhanvongská eskorta o tom neví. Zastavte palbu a my se postaráme o ty koralskippery a o to, aby fregata unikla.“

Po krátkém váhání X-wingy ukončily pronásledování a odletěly pryč.

V interkomu zapraskalo. „Leio, jsi si tím jistá?“ zeptala se Mara. „Nerada to říkám, ale já tam venku Jainu necítím.“ Mrkla na Hana, který přikývl. „Jsme si jistí.“

Yuuzhanvongská fregata, která teď měla cestu volnou, vyrazila prudce vpřed a zmizela v hyperprostoru. Falcon ji následoval krátkým skokem, který Leia předtím naprogramovala.

Han svěsil ramena. Jeho ruka našla její a stiskla ji. „Udělali jsme správnou věc, viď? Jako že jsme nechali možného nepřítele uniknout?“

Mimovolný podtón jeho slov Leiou otřásl. Její pohled se setkal s manželovým a v jeho očích se zračily velké pochybnosti.

„Byla to Jaina,“ řekla rozhodně a mínila to jako odpověď i způsob, jak se vyhnout dalším otázkám.

Přimhouřil oči. „Tak proč vypadáš tak ustaraně?“

Na okamžik byla Leia v pokušení rozdělit se s ním o své pochyby, aby zjistila, jestli se rozptýlí, když je vysloví nahlas. Pokud se však mýlila, bylo by z její strany sobecké, ba přímo kruté nasadit takové myšlenky Hanovi do hlavy. Nikdy by nepodezírala Hana z nějakého přehnaného ochranářství, ale Jaina byla vždy dítě, se kterým si nejlépe rozuměl, které po něm zdědilo jeho schopnosti a záliby, dítě, které ho všude následovalo. Han by strašlivě trpěl, kdyby měli o Jainu v této válce přijít, ale už v bitvách ztratil mnoho jiných přátel a po čase se s tím vždy dokázal vyrovnat. Ale tohle – ne, tohle by nikdy nepochopil.

„No tak?“ naléhal Han. „Co se děje?“

Leia se rozhodla odhalit mu část pravdy. „Jacen s Jainou nebyl. Pořád ho vnímám,“ dodala rychle, „ale s ní nebyl.“

Han chápavě přikývl. „Pak musíme doufat, že oba najdou cestu zpátky.“

Zavřela oči, opět polekaná mimovolnou věcností jeho odpovědi. „Máš pravdu. Už jsou velcí a leccos dokážou. Ale není to lehké, připustit si, že už jdou vlastní cestou.“

„Není.“ Pokusil se o samolibý úsměv a podařil se mu jemný, zřejmě úmyslně chabý vtip. „A odkdy někdo z nás stojí o to, aby to bylo lehký?“

Leia to přijala s povděkem. Humor potlačil trýznivou bolest – aspoň na okamžik, po který trval Hanův úsměv.

„Jedna nula pro tebe, ty můj pilote. Kdybych pro to chtěla důkaz, stačí si vzpomenout, že jsme pořád ještě manželé.“

Naklonil se k ní a opřel své čelo o její. „Nedávno jsem si to ověřoval.“

Poddala se jeho síle spojené s něhou, kterou, jak se obávala, už dávno kamsi založili. Zvedla k Hanovi tvář a zašeptala: „Ověř si to znovu.“