á pouť

Epilog

Noční nebe nad hapeským královským městem stále krvácelo a zářilo, když Jaina dosedla s Intrikánkou na přistávací plochu. Pohlédla vzhůru a vůbec ji nemrzelo, že musela opustit bitvu před jejím rozuzlením.

To nebyla její válka, její cesta. Flotila Teneniel Djo dorazila včas a pod velením Jaga Fela rychle zatlačovala Yuuzhan Vongy. Toho ještě byla Jaina svědkem, když vyzvedávala zraněného mistra Jedi na palubu své lodi. Dohlédla, aby byl Kyp bezpečně vynesen z lodi, a zajistila mu lékařskou péči. Pak se vydala vyřídit to, kvůli čemu přišla.

Ta’a Chume se nacházela v paláci v domácím vězení, dokud nebylo ukončeno vyšetřování smrti Teneniel Djo. Rychle vstala, když do komnaty vešla Jaina, a přejela očima po dívčině letecké kombinéze.

„Co bitva?“

„Vítězíme.“

„Měla bys tam být a velet.“

Jaina pokrčila rameny. „Plukovník Fel si vede dobře. Královna-matka Tenel Ka si umí vybírat správné lidi.“

Ta’a Chume vyslechla tuto zprávu mlčky. „S mou pomocí ses mohla stát slavnou královnou.“

Jaina vzdychla a založila si ruce na prsou. „Velká čest pro mě.“

„Co tvoje přísaha pomsty?“

„Nejste na seznamu, jestli vás trápí zrovna tohle. Už je konec,“ prohlásila. „Se vším. Vím, kdo jsem – válečnice, sestra a dcera hrdinů.“

Výraz královniny tváře se změnil. „Málokdy se mýlím, ale teď vidím, že jsi blázen, stejný, jako byla tvá matka.“

Dlouho pokračovala v tomto duchu a řečnila, i když Jaina už opustila palác.

Tenel Ka na ni čekala před střeženými komnatami. „Říká se, že hněv pochází z temné strany,“ pravila zachmuřeně. „Jenže ti, co to říkají, nikdy nepotkali Ta’a Chume.“

Jaina se pousmála a pak si všimla šibalského výrazu v kamarádčiných očích. Z náhlého popudu se vrhla přítelkyni do náruče. Tenel Ka ji objala zdravou paží.

„Nebude to snadné,“ řekla nová královna. „Ani pro mě, ani pro tebe. Zdá se mi, že tvoje cesta bude obtížnější než moje. Alespoň nebudeš sama.“

Jaina se vymanila z jejího objetí. „Ty taky ne.“

Jedinou odpovědí Tenel Ka bylo lehké pousmání. Zvedla ruku v důstojném královském gestu a odešla rychlým krokem s hrdě vztyčnou hlavou. Její odhodlání pramenilo ze Síly a Jainy se zmocnil tak tísnivý pocit, až jí vhrkly slzy do očí.

Rychle ovládla své emoce. Byla to právě tato věc – schopnost vcítit se do přátel a bratrů –, která ji dostávala do potíží. Teď si uvědomovala, že je před ní dlouhá cesta zpět, na které si nemohla dovolit žádné odbočky.

Když kráčela zpět ke své lodi, přemýšlela o cestě, která ji čekala. Musela navštívit všechny přátele, kteří ji varovali, rodinu, která si o ni jistě dělala starosti. Na každém kroku jí lidé budou klást otázky. Bude je muset přesvědčit, že temná strana už nemá žádný vliv na její činy, na její rozhodování. Nicméně měla tušení, že osobou, kterou bude nejtěžší přesvědčit, bude ona sama.

Kyp Durron byl už v hangáru a nakládal zásoby do lehkého hapanského frachťáku. Na čele měl bactovou náplast.

„Nikdy bych si nepomyslel, že sem přijdeš,“ řekl. „Už je skoro čas k odletu.“

„K odletu?“ zopakovala Jaina.

„Vezeme něco zásob na jediskou základnu. Tvá matka mě požádala, abych tě přivezl.“

Jainu píchlo u srdce, když si uvědomila, jak asi zprávy o jejím úpadku působily na Leiu. „Máma už přišla o dvě děti.“

„Tak přivezu aspoň tebe.“

Její pohled se setkal s Kypovýma zádumčivýma zelenýma očima. S velkým přemáháním sklopila štíty, které ji udržovaly v její izolaci. Co když byl Kyp jediný člověk, který jí rozuměl, jediný, před kterým se nemusela uzavírat?

Kyp jí hodil krabici s potravinami. Zasunula ji do nákladového prostoru a otočila se pro další. Pracovali mlčky v dokonalém souladu. Brzy byla loď naložená a mistr Jedi se svou učednicí se připoutali na svých sedadlech.

„Tak, a co teď?“ zeptala se, když se usadili.

„Co chceš dělat?“

Jaina se zamyslela. Vždy bývala sebejistá – impulzivní, až arogantní. Tyto vlastnosti byly teď potlačeny a nahradila je hluboká pokora mající původ v Síle. „Samozřejmě budu dál létat, ale nejsem si jistá, jestli mě eskadra Rogue ještě bude chtít.“

„Tak pokračuj v cestě, na kterou ses vydala. V odboji se uplatní i intrikánka. Rychle se rozhoduješ, máš strategické vlohy.“

Přemýšlela o tomto nápadu a zdál se jí docela dobrý. „To není špatné,“ připustila. „A ty?“

Kyp se na ni plaše usmál. „Budu pracovat na obnovení Rady Jediů, na dosažení souladu místo nešváru.“

Dala se do smíchu. „Viděla jsem matku, jak se potýká s podobnými věcmi. Věř mi, z toho se může stát ten nejhorší úkol, jakého ses kdy ujal!“

Pokrčil rameny. „Ani jeden z nás si nikdy nic neulehčoval. A mimochodem, slyšel jsem, že Jag Fel si sjednal schůzku s tvým strýcem Lukem. Pokud je na obzoru jediská ofenzíva, vůbec bych se nedivil, kdyby byl v centru dění.“

Jaině zalil srdce náhlý příval štěstí. Toužebně přemítala, jestli si někdy zaslouží přátelství muže, jako byl Jag, někoho, kdo podobně jako Leia nikdy neuhnul z cesty hrdiny.

Pokud Kyp zachytil Jaininy myšlenky, byl natolik taktní, že to nedal najevo. „Připravena?“

Odpověděla krátkým přikývnutím a obrátila pohled k výzvám, které před ní stály.

Khalee Lah vešel do Harrarovy komnaty a poklekl na jedno koleno.

„Bitva pro nás skončila neúspěchem,“ řekl stroze. „Jeedaiové unikli. Zdá se, že jsem se nakazil kacířstvím, protože jinak by mi bohové dovolili zemřít ve slavné bitvě. Můj nezdar znamená jen to, že byl pošpiněn můj klan. Jméno válečného pána, jehož nazýváte svým přítelem.“

Kněz ho mlčky vyslechl. Žádost byla více než jasná. Místo odpovědi se s odporem natáhl pro mechanický aparát a podal ho válečníkovi.

„Oznámím Tsavongu Lahovi, že jeho příbuzný padl v boji následkem úskoku Jeedaiů, zabit vlastními muži. Připevni tohle ke své lodi a stane se, jak jsem řekl.“

Khalee Lah sklonil hlavu a vzal si zařízení. Vstal a odešel z místnosti.

Když Harrar osaměl, vzal villipa a ohlásil Tsavongu Lahovi vše, co slíbil. „Ukázalo se, že Jaina Solo je mnohem důstojnější protivník, než jsme očekávali,“ uzavřel, „a zdá se, že ještě nějaký čas potrvá, než bude možno přistoupit k obětování dvojčat.“

„Byla to vůle bohů,“ pravil Tsavong Lah. „Pokračujte v pronásledování a později si o té záležitosti pohovoříme.“

Villip se rychle složil a zanechal Harrara hluboce zamyšleného. Jeho nezdar nebyl potrestán tak krutě, jak očekával, a kněz klamu si pomyslel, že nejspíš nebyl jediný, kdo neuspěl.

Mohlo se stát, uvažoval, že Jacen Solo nakonec nepřežil?