á pouť

19

„Nemohu uvěřit, že se nám konečně povedlo tu sithskou obludu probudit, aby nás pozdravila,“ bručela Jaina a okouzleně hleděla na villipa, kterého se jí konečně podařilo naladit.

Díval se na ni její obraz, poněkud pokřivený, jak by se pravděpodobně jevil skrze hustou mlhu a po několika panácích corellianské pálenky. Rty se pohybovaly synchronně s jejími a hlas, který zněl hlouběji, zastřeně a jaksi výhružně, hovořil v dokonalém dvouhlase s jejím vlastním. Jaina pohlédla na Lowbaccu a ušklíbla se. Yuuzhanvongské stvoření zopakovalo pohyb tváře pokřiveně, takže mu dodalo značně zlejší výraz.

Jaina zamrkala, překvapená svojí proměnou. „Ouvej. Doufám, že mě Yuuzhan Vongové uvidí právě takhle,“ řekla Lowbaccovi a kývla směrem ke svému villipovi.

Wookiee přenesl pohled z obrazu na originál a zvědavě naklonil hlavu na stranu. Pokrčil rameny, když mezi nimi neshledal velký rozdíl.

Jaina to nebrala jako urážku, jelikož Wookieeové obvykle rozlišovali lidské jednotlivce hlavně podle čichu. Pohladila villipa rukou. Když se opět proměnil v neforemnou hroudu, odstrčila se s křeslem od stolu a protáhla se.

„Budeme pokračovat zítra. Než podnikneme další kroky, musím si ještě něco zařídit.“

Lowbacca opět naklonil hlavu a tázavě zavrčel.

„Všechno ti povím ráno,“ řekla a vstala. „Jdi si na chvíli lehnout, sbal si věci. Když všechno půjde dobře, brzy odletíme. Se zcela umělou lodí,“ dodala, poněvadž věděla, jaká asi bude další Wookieeho otázka. „Sestavenou z kovových a keramických částí, vybavenou počítači a všemi ostatními roztomilými nesmysly.“

Wookiee spokojeně štěkl a zvedl složeného villipa. Jaina ho přátelsky poplácala po rameni a pospíchala z hangárů do svého pokoje v paláci. Těžko mohla žádat bývalou královnu Hapesu o laskavost v umaštěné opravářské kombinéze. Ta’a Chume už jednou vyslovila svůj názor na Jainin vzhled a Jaina to pochopila tak, že když dá najevo, že si vzala rady starší ženy k srdci, jednání s ní by to mohlo značně usnadnit.

O něco později, vydrhnutá, vymydlená a napasovaná do vypůjčených hapanských šatů, se Jaina vydala hledat Ta’a Chume. Získat audienci bylo mnohem snazší, než očekávala – hned první z palácových služebníků, na kterého narazila, ji zavedl rovnou do rezidence bývalé královny.

Když Jaina kráčela za sluhy zářícími mramorovými sály, uvažovala o dojmu, který měly patrně vzbudit. Byť Ta’a Chume už nebyla vládnoucí královnou, dozajista měla stále značný vliv. Sluhové by nezavedli Jainu rovnou k jejich paní, kdyby jim to nenařídila.

Ano, Ta’a Chume měla určitě něco za lubem.

Jaině se mihl ve tváři lehký úsměv a zmocnil se ji pocit očekávání ne nepodobný tomu, který zažívala při startování svého X-wingu, když vyrážela do bitvy.

Tento pocit nezmizel, ani když vstoupila do Ta’a Chuminy komnaty. Jaina poznala, že se ocitla na velitelském stanovišti, nehledě na hedvábí, lesk a umělecké předměty, kterými byla komnata vyzdobena.

Starší žena ležela v půvabné póze na pohovce obklopená asi tuctem lidí. Někteří byli oblečení do uniforem palácové stráže, ostatní si čmárali poznámky do malých datapadů. Sluhové se tiše míhali po pokoji a přinášeli vše potřebné ještě předtím, než o to byli požádáni. Jeden z nich obratně stáhl Jaině plášť z ramen a kývnutím ji vybídl, aby vstoupila.

Jaina zdvihla bradu a vešla do místnosti. Ta’a Chume si jí všimla a mrkla na důstojně se tvářícího sluhu.

Zjevně se jednalo o jakýsi signál známý všem dvořanům, protože se všichni hluboce uklonili a okamžitě opustili komnatu. Všichni až na jednoho – neobyčejně hezkého světlovlasého mladíka, jehož si Jaina všimla už na recepci, která se konala v paláci před dvěma dny. Tehdy neustále stál exkrálovně po boku. Dlouze a zdvořile se na ni usmál a přistoupil k servírovacímu stolku pro láhev vína a tři poháry.

Ta’a Chume si odhrnula šarlatový závoj a usmála se na Jainu. „Vypadáš báječně, drahoušku, přesně jak jsem si myslela. Dnešní mládež si jen málokdy nechá poradit. A přišla jsi v pravou chvíli, zrovna jsem si chtěla udělat přestávku na občerstvení. Samozřejmě si dáš se mnou?“

Jaina se posadila do křesla, na které ukázala Ta’a Chume, a přijala sklenici čehosi, co připomínalo tekuté zlato. V šumivém víně kroužila maličká zářící zrnka. Opatrně z něj usrkla.

„Tak ne,“ poučil ji mladík s úsměvem. „Ukážu vám to.“ Posadil se vedle Jainy a sevřel ve svých dlaních její ruku, ve které držela pohár. „Točte s tím dokola, asi takto,“ řekl a pomalu kroužil jejich spojenýma rukama dokola. „Účelem je, aby se víno pomalu probudilo a přijalo teplo. Teprve potom získá svou lahodnou chuť.“

Jaina mu krátce a udiveně pohlédla do tváře, která byla příliš blízko a příliš hezká. Nejprve se jí chtělo vyprsknout smíchy – už viděla dokonalejší a přesvědčivější představení pouličních herců z Mos Eisley. Jediný pohled na Ta’a Chume ji přesvědčil, že by to nebylo moudré. Starší žena je sledovala s lehkým úsměvem a ostrým zkoumavým pohledem.

Jaina tedy postavila pohár na stolek a vytrhla ruku ze sevření. „Díky, ale tyhle věci mi nikdy moc nechutnaly.“

Rychlý, sarkastický pohyb Ta’a Chuminých rtů naznačil, že svými lehce odmítavými slovy udeřila na správnou strunu. „Byla jsi Trisdinovi představena?“

„Představena zrovna ne,“ řekla Jaina. Věnovala mladíkovi roztomilý a očividně neupřímný úsměv. „Ale jinak mi připadá, jako bychom se už někde viděli.“

Ta’a Chume se zasmála. „Myslím, že on to cítí stejně. Děkuji, Trisdine. To je zatím všechno.“

Dvořan vstal, jeho hezká tvář se dobromyslně usmívala a ničím nedávala najevo, že by se snad urazil nebo že by si byl vůbec nějakého náznaku urážky vědom. Při jeho odchodu ale Jaina zachytila náraz negativní emoce – ani ne tak zlosti, jako spíše hlubokého zklamání.

Ponořila se do něj o něco hlouběji a pocítila vrozenou vychytralost, mnohem větší, než by se dalo podle jeho tuctového projevu usuzovat. Poprvé se v ní probudila jiskřička zájmu o tohoto mladíka a upřeně sledovala, jak se vytrácí z místnosti.

„Trisdin má hezkou tvářičku, to však neomlouvá tvůj zájem o něj,“ pravila Ta’a Chume mírně obviňujícím tónem. „Před chvílí jsi ho dala naprosto nepokrytě najevo.“

Jainin pohled přeskočil zpět na královnu. „Necháváte ho sledovat?“

„Přirozeně. Proč se ptáš?“

„Je v něm hodně toho, co nechce, aby ostatní viděli.“ Zavrtěla hlavou. „Nic víc o něm nevím.“

„Zajímavé,“ podotkla Ta’a Chume. Položila svůj pohár vedle poháru Jainy. „Tak co jsi přišla projednat?“

„Jde o ty piráty, kteří byli přivezeni na Hapes, aby tu byli souzeni,“ začala. „Chtěla jsem se zeptat, jestli by bylo možné, abych jednomu nebo dvěma z nich položila několik otázek. V soukromí.“

Královna zdvihla jedno kaštanové obočí. „Za jakým účelem?“

„To by bylo dlouhé vysvětlování,“ vykrucovala se Jaina.

„Vypadá to, že mám dnes volné odpoledne.“

Přikývla a pustila se do vyprávění. „Před několika měsíci, když Jacen se strýčkem Lukem cestovali společně, narazili na yuuzhanvongské ležení, kde pracovali otroci mnoha ras. Vongové těmto otrokům implantovali malé tvory korálovitého tvaru, něco jako zařízení na ovládání mysli, zažírající se do jejich osobností. Jacen byl zajat a dostal implantát. Naštěstí mu strýček Luke toho tvora vyřízl dříve, než mu mohl vážněji ublížit, až na to, že mu po něm zůstala malá jizva tady.“ Jaina se odmlčela a dotkla se tváře těsně pod lícní kostí.

„Slyšela jsem o těch implantátech. Pokračuj.“

„Na Yavinu Čtyři měli otroci méně agresivní implantáty. Zřejmě Yuuzhan Vongové zjistili, že nemyslící otroci nejsou tak zdatní jako ti, kteří si zachovají zbytky svých osobností. Na Garqi byli tito otroci přinuceni bojovat. Pokud vím, všechny tyto implantáty jsou obměnami jednoho a téhož tvora.“

Ta’a Chume zamyšleně přikývla. „A když Yuuzhan Vongové dokážou toho tvora modifikovat pro různé účely, proč ne vy?“

„Taky mě to napadlo,“ souhlasila Jaina. „Pokud zajatí piráti dostali implantáty – a já bych se vsadila, že ano –, ráda bych jim ty implantáty nechala vyjmout a upravit.“

„Skvělý nápad, ale pozor. Jistě jsi uvážila jeden očividný problém: představují-li tito tvorové mentální spojení mezi otroky a jejich yuuzhanvongskými pány, nebudou Yuuzhan Vongové schopní poznat každou změnu?“

„Těžko říct. Yuuzhan Vongové mohou pomocí mentálního přenosu vydávat rozkazy svým otrokům, ale zdá se, že nedokážou zachytit, co si otroci myslí. Kdyby to dokázali, Anakin by nikdy nemohl proniknout na jejich základnu na Yavinu Čtyři.

Na druhou stranu,“ pokračovala, „existují různé verze těchto implantátů a je těžké zjistit, co všechno dokážou. Jenom se potřebuju ujistit, že v nich nejsou žádné informace, které by se daly odeslat.“

„Jsi si jistá, že to dokážeš?“

Jaina se na královnu dlouze a chladně usmála. Pak zvedla svoji sklenici a pohlédla ke dveřím. Použila Sílu a vyslala silný impulz k osobě, kterou vycítila za nimi.

Trisdin vešel takřka okamžitě a dal tím jasně najevo, že poslouchal za dveřmi. Ta’a Chuminy oči byly ledově chladné.

Dvořan přešel k Jaině, posadil se vedle ní a vzal do dlaní Jaininu ruku i s pohárem, který v ní držela.

„Tak ne,“ poradil jí s přátelským úsměvem. „Ukážu vám jak. Točte s tím dokola, asi takto. Musíte víno pomalu probudit, aby přijalo teplo. Teprve potom –“

„Získá svou lahodnou chuť,“ přerušila ho Ta’a Chume chladně. „Děkuji, Trisdine. Jednou to bohatě stačilo. Nech dveře trochu pootevřené, až odejdeš. Chci slyšet, jak se tvé kroky vzdalují. Rychle vzdalují,“ dodala ostře.

Zmateně na královnu pohlédl a vstal, aby udělal, co mu bylo řečeno. Obě ženy chvíli poslouchaly, jak dvořan odchází. Ta’a Chume se otočila k Jaině a sledovala ji s neskrývanou úctou – a notnou dávkou pochybností. „To ti vyšlo hezky.“

„Až příliš hezky,“ odtušila Jaina. „Pokusila jsem se mu vymazat z paměti všechno, co jsem vám říkala, a jak bylo vidět, přetočila jsem ho trochu moc. Jak jste sama řekla, ten trik s pohárem vína nestál za opakování.“

„Přesto to bylo velice působivé,“ pravila Ta’a Chume zamyšleně. „Jak by se takové schopnosti hodily královně-matce!“

Jaině se v mysli mihla představa Ta’a Chume jako Jedi. Zahnala ji, co nejrychleji to šlo. „Potřebuju vědět, co ty vongské komunikační aparáty dovedou. Slibuju, že ti piráti si nic z toho nebudou pamatovat.“

„Proč by na tom mělo záležet, když skončí ve vězení?“

„Nezáleželo by –pokud by ve vězení opravdu skončili.“

„Chápu.“ Ta’a Chume se souhlasně pousmála. „Udělat z nich špiony nebo sabotéry, to zní slibně.“

„Nepokouším se změnit loajalitu pirátů. Co chci, je nahlédnout do yuuzhanvongské technologie. Moc toho o nich nevíme a náš nedostatek vědomostí je jejich nejsilnější zbraň. Novorepublikoví vědci pracují na rozluštění některých otázek a už dosáhli jistých úspěchů. Ty implantáty mohou být dalším klíčem k záhadě jejich komunikace.“

Královna se zamyslela. „Ale nemáš dostatek odborných znalostí,“ řekla nakonec a znovu se tak dostala k jádru problému.

Jaina se mrzutě zašklebila a přikývla. „Já jen umím létat se vším, co funguje, a opravit všecko, co nefunguje – pokud se bavíme o běžných plavidlech. Vongská technologie mi neříká nic. Chtěla jsem zjistit, jestli by se někdo na Gallinoru nenechal přemluvit a pomohl mi.“

„Gallinore,“ řekla Ta’a Chume zamyšleně. „Ano, to by mohlo vyjít.“

„Četla jsem, že mnoho jedinečných bytostí na Gallinoru bylo biologicky zmutováno,“ pokračovala Jaina. „Zdá se mi, že gallinorští vědci by mohli být postupům a záměrům yuuzhanvongských tvárců blíž než vědci z Nové republiky.“

„Souhlasím,“ přikývla Ta’a Chume. „A z toho, že oni nejsou vědci z Nové republiky, plyne další výhoda. O jejich objevy se můžeš podělit s Republikou, teprve až budeš chtít, až dosáhneš svého cíle – nebo taky vůbec ne.“

Jaina vydržela královnin dlouhý upřený pohled a ticho, které zavládlo, potvrzovalo její souhlas s tímto postřehem.

Starší žena se usmála. „Zařídím, abys dostala lodě a zásoby, které budeš na cestu potřebovat, a dám ti s sebou nějaké doporučující dopisy. Bude tě doprovázet plukovník Fel?“

Jaina zavrtěla hlavou dříve, než si to stihla rozmyslet. Prostě se jí nezdálo správné do toho Jaga zatahovat.

„Tenel Ka samozřejmě poletí. Je vynikající průvodkyně.“

Jedi se ušklíbla. „Pochybuju, že bude schvalovat tuto misi nebo moje metody.“

„Nemusí o nich vědět. Ale uvědom si obtíže, na jaké bys mohla narazit, kdybys byla nucena provést své plány tajně a bez pomoci. Je někdo jiný, komu můžeš věřit, někdo pragmatičtější než moje vnučka?“

Jaině se okamžitě mihl hlavou obraz – hubený obličej lemovaný prameny černých, stříbrem prokvetlých vlasů a zelené oči, které se smály, naléhaly a zrazovaly.

„Znám někoho,“ řekla stručně. „Jen si nejsem jistá, jestli mu můžu věřit.“

Ve vězeňské cele seděli tři schoulení muži a očekávali, jak se s nimi vypořádá hapanská spravedlnost. Panovalo mezi nimi ponuré ticho. Stále měli na sobě červený oděv jako onoho dne, kdy vzali na palubu své lodi princeznu, proti které se postavit bylo jako utkat se s rozzuřenou rancorkou. Boule a modřiny, jimiž byla jejich těla posetá, bolestně svědčily o nečekaně silném odporu mladé Jedi.

Z chodby zaslechli tiché kročeje. Muži se narovnali a vyměnili si významné pohledy. Nastal čas uskutečnit plány, které si předtím šeptem domluvili. Útěk byl riskantní a vyhlídky na úspěch krajně nejisté, ale jinou možností byl jen rychlý soud a pomalá poprava. Nic lepšího je nečekalo.

Jejich vůdce vstal a zaujal vedle dveří bojový postoj, se kterým poněkud kontrastovalo jeho povadlé břicho. Nebylo tomu tak dávno, kdy byl Crimpler nadějný lorellský kickboxer – dosud neporažený, jehož věhlas, a to i mezi soupeři, neustále rostl. Pak přišla zpráva o yuuzhanvongské invazi a byl odveden k hapanskému letectvu a vyslán do, podle jeho názoru, předem ztracené války. Katastrofa u Fondoru jenom potvrdila to, co už dávno věděl.

Takže dezertoval a přidal se k pirátům, kde mohla být jeho praxe v odhalování a využívání slabých míst soupeřů náležitě využita. Tenel Ka hrubě podcenil, což byl nezdar, který ho stále pálil. Teprve teď doopravdy pochopil antijediský postoj ni’korishských fanatiků. Crimpler to viděl tak, že nelze-li protivníka přečíst, nelze ani vyhrát zápas. A právě proto, podle jeho názoru, Yuuzhan Vongové vítězně táhli galaxií.

Muž, který vešel do cely, byl oblečený do barev palácové stráže, ne však do uniformy. Crimpler ho ocenil jediným rychlým pohledem – vysoký a statný, ale nepředstavoval skutečné nebezpečí. Svaly vypěstované anaboliky a pilným posilováním byly dobře patrné, ale prakticky k ničemu. Při pohledu z dálky ho bylo možno považovat za příslušníka stráže, s čímž nejspíš počítal. Pravděpodobně nájemný vrah. Nebylo by to poprvé, kdy se královská rodina rozhodla obejít soud a přistoupit rovnou k popravě.

Crimpler vyrazil vysokým kopem a mířil na mužův nos. K jeho údivu muž zvedl předloktí a útok zablokoval.

Natlačil se do cely, odstoupil od otevřených dveří a zvedl obě ruce v mírumilovném gestu.

„Do obličeje ne,“ řekl prosebně. „Musíš to udělat tak, aby to vypadalo věrohodně, bohužel, ale ušetři můj obličej.“

Crimpler ochotně provedl boční kop, kterým muže zasáhl těsně pod žebry. Strážný se zlomil v pase a se supěním klesl na kolena. Zdvihl ruku na znamení, že má dost.

Pirát nečekal, že se situace takto vyvine. Popadl muže za hladké blonďaté vlasy a strhl mu hlavu dozadu. „Co to má znamenat? Co to na nás zkoušíš?“

Mužovy rty se chvíli bezzvučně pohybovaly, jak se snažil popadnout dech. „Musíte utéct,“ vypravil ze sebe konečně. „Použijte lodě zaparkované vedle strážního stanoviště před věznicí. Přístupové a startovací kódy.“ Poklepal si na kapsičku u blůzy.

Crimpler surově zatahal muže za vlasy. „Proč?“

„Jsi NťKorish,“ odtušil muž, jako by to vysvětlovalo vše.

A svým způsobem tomu tak bylo. S válkou za dveřmi a churavějící královnou-matkou na trůně byl Hapes semeništěm politických intrik. Antijediské hnutí bylo stejně dobrý odrazový můstek pro ambiciózní ženu na cestě k moci jako každý jiný, a Hapes rozhodně netrpěl nedostatkem takových žen. Crimplera na okamžik napadlo, která z nich asi vykročila právě po této cestě.

Jeho zvědavost měla krátký život stejně jako strážný. Crimpler odhodil mužovu mrtvolu stranou a prohledal ji. Slíbené kódy byly na místě a v botách a rukávech bylo zastrčeno několik nožů a krátký omračovací obušek.

Crimpler rychle rozdal zbraně a úkosem pohlédl na zamřížované okno z transparioceli vysoko na stěně jejich cely.

„Tohle byl nějaký pitomec, ale někomu jde určitě o prachy,“ řekl zamyšleně. „Za chvíli bude večeře. Většina strážných vyrazí na obchůzky. Jdeme.“

Překročil mrtvé tělo a vyhlédl ven. Tři muži vyrazili a rozběhli se po tiché chodbě. Když se přiblížili k místu, kde chodba zatáčela, varoval je smích dvou blížících se strážných. Přitiskli se ke zdi a číhali na správný okamžik k útoku.

Crimpler vyskočil proti strážným, vysoko vymrštil obě nohy a vší silou nakopl muže do krků. Ještě ve vzduchu dal nohy k sobě, prohnul se dozadu a dopadl měkce na ruce. Odrazil se od nich a provedl elegantní salto vzad. Přistál na nohy, jednou poskočil a vyrazil vpřed.

Jenže strážní už leželi na podlaze, ochromení prvním útokem a doražení zbylými dvěma piráty, kteří už věděli, co mají dělat s noži, které jim prozíravě zanechal ni’korishský zrádce.

Oba piráti rychle svlékli strážným uniformy a oblékli si je. Crimpler v roli vězně kráčel mezi nimi a všichni se rychle vydali ke strážnici.

Kolem sabaccového stolku sedělo šest strážných. Crimpler rychlým kopem zvrhl stolek a přitiskl jím k podlaze tři z nich. Zbytek boje proběhl téměř stejně rychle. Piráti překročili mrtvoly a vyšli na přistávací plochu.

„Tři lodě,“ zabručel jeden z mužů. „Jde to nějak moc hladce.“

Stejná věc napadla i Crimplera, ale teď už nebylo návratu. „Nech si to, až budeš psát paměti. Jdeme!“

Muži se vyškrábali do lodí. Crimpler se vytáhl do omláceného E-wingu a začal startovat motory. Ale jeho pohyby byly podivně zpomalené, jako kdyby se pohyboval ve vodě nebo zápasil s noční můrou.

S rostoucí hrůzou sledoval zbylé dva piráty, jak bez překážek odlétají. Jeho prsty se zastavily, jako by byly přilepené k ovládacím páčkám yuuzhanvongským rosolem blorash.

Poklop E-wingu se otevřel a Crimpler zíral do tváře hubeného zelenookého muže.

„Je to on?“ zeptal se muž někoho, kdo stál mimo Crimplerovo omezené zorné pole.

Po jeho šíji přejely drobné prsty a nalezly nepatrnou bulku, kam mu Yuuzhan Vongové umístili kousíček korálu – věc, která ho označovala jako výstavní banthu a identifikovala jako spolehlivého spolupracovníka.

„Tenhle bude stačit.“

Hlas zněl mladě a žensky a Crimpler zahlédl hezkou tvář s velkýma světle hnědýma očima, které na něj hleděly zpod ofiny zářivě hnědých vlasů. V té tváři, v těch očích nebylo nic, co by vysvětlovalo, proč se Crimplerovo ochrnuté tělo zachvělo strachy.

Následovala strašlivá bolest a temnota, které sevřely jeho mysl jako obrovská nemilosrdná pěst.

Bylo zvláštní, že přitom pocítil úlevu. Alespoň tentokrát ho jeho instinkty nezklamaly! Příčinou jeho nesnází byla tato dívka, to bylo víc než jasné. Crimpler stále dovedl ocenit nejsilnější stránky protivníka. Tato příjemná myšlenka byla poslední, než se propadl do temnoty.

Ta’a Chume vhodila lístek s hlášením do karafy s temně rudým vínem a sledovala, jak se jemný plastopapír rozpouští na beztvarou kaši. Nezdálo se pravděpodobné, že by někdo dokázal zprávu rozluštit, protože byla stylizována jako oslavná báseň od platonického ctitele a obsahovala spoustu poetických obratů a velice složitý kód.

Pro bývalou královnu-matku byla zpráva nezpochybnitelná. Jaina se v Trisdinovi nemýlila. Podrobnější prozkoumání Trisdinových styků ho odhalilo jako zvěda Alyssie, jedné z Ta’a Chuminých neteří. Pečlivě zmanipulovaná šeptanda ho přesvědčila, že piráti, kteří napadli Tenel Ka, byli ve skutečnosti najatí vrazi, kteří byli schopní skoncovat se současnou královnou-matkou i její jediskou dědičkou, jen kdyby se jim podařilo uprchnout z vazby a pokusit se o to znovu. Podle rozpouštějící se zprávy bylo Trisdinovo tělo nalezeno v prázdné cele pirátů.

A tak Trisdin zahynul jako zrádce, kterým skutečně byl. Nechat muže jednat podle jejich přirozených sklonů byl podle Ta’a Chuminých zkušeností nejlepší způsob, jak je ovládat.

Vmanipulovat ho do „osvobození“ pirátů byla nejpohodlnější cesta, jak se mladíka zbavit – a tím podpořit úmysly nového Ta’a Chumina chráněnce.

Teď, když byla Jaina bezpečně mimo Hapes, nastal čas jednat. Ta’a Chume sáhla po tenoučkém listu papíru a začala sepisovat stejně zašifrovanou odpověď. Přišel čas vypravit nového vyslance, který by vyřešil další problém – problém, s nímž se Ta’a Chume setkala už dříve a který byl jedním z mála nezdarů, kterých trpce litovala.

Před dvaceti lety se Han Solo odmítl vzdát své princezny ve prospěch hapanské královské rodiny. Tentokrát hodlala Ta’a Chume zařídit, aby se rozhodl docela jinak.