á pouť

21

Lehký hapanský frachťák hladce vklouzl do tmy hyperprostoru a čtyři Jediové se pohodlně usadili na cestu na Gallinore. Ačkoli byla tato průzkumná výprava uskutečněna na Jainin podnět, v křesle pilota seděl Kyp Durron.

To ho mátlo, poněvadž jak vypozoroval, nebylo v Jainině povaze se někomu podřizovat. Vypadala spokojená s křeslem druhého pilota a zatím po většinu cesty trousila přes rameno směrem k Lowbaccovi a Tenel Ka vtipné poznámky. I když se snažil ze všech sil, Kypovi se nedařilo proniknout štíty vztyčenými hned za Jaininou veselou maskou – což byla skutečnost, která ho velmi překvapovala. Jen málo Jediů se mu mohlo rovnat v absolutní síle vůle, přesto si ho toto osmnáctileté děvče dokázalo držet od těla.

Protože Síla mu při prorážení jejích štítů nebyla nic platná, zkusil Kyp jiné metody. „Předpokládám, že ti tuto cestu posvětil plukovník Fel.“

Poprvé pocítil, že je Jaina mírně vyvedena ze svého klidu. „Nepotřebuju jeho svolení.“

„Možná ne, ale, čistě technicky, já ano.“

„Na co?“ opáčila. „Odkdy se zodpovídáš někomu jinému než sám sobě?“

Úkosem na ni pohlédl. „Nebuď tak tajnůstkářská, Jaino. Jednoho krásného dne se budeš muset naučit říkat, co si doopravdy myslíš.“

Její odpovědí bylo posměšné zasyknutí. „Jag Fel je samostatný průzkumník pouze volně spojený s Chissy. Potřebuje piloty a ty jsi souhlasil, že s ním budeš létat. To je vše. Proč by ses mu měl zodpovídat? Jsi přece mistr Jedi a velitel samostatné eskadry.“

„Jejíž všichni příslušníci jsou mrtví,“ odtušil. Jaina se odmlčela. Po chvíli řekla: „Ty tedy umíš zastavit lidi v rozletu.“

„To je získaná schopnost,“ odvětil. „Když se ti podaří lidi náležitě vyprovokovat ve správnou dobu, uslyšíš spoustu chvástavých řečí. Čas od času se hodí, když je dokážeš včas utnout.“

„A to je jedna ze schopností, kterým jsi mě chtěl naučit?“

Kyp se otočil v křesle a hleděl mladé Jedi do tváře. Klidně opětovala jeho pohled, její hnědé oči byly nečitelné. „Uvažovala jsi o mé nabídce? Opravdu se chceš stát mou učednicí?“

„Možná. Platí ještě ta nabídka? Nebo platila vůbec někdy?“

Ohlédl se do malé kabiny pro cestující. Lowbacca usilovně opravoval jakýsi malý mechanický strojek a Tenel Ka vypadala, že je zahloubaná do informací na velké datakartě. Ať už četla cokoli, tvářila se ještě zasmušileji než obvykle. Jejich další „cestující“ nebyl ve stavu, kdy by je mohl slyšet, i kdyby nebyl ukryt v úložném prostoru pro zavazadla.

„Když jsem tu nabídku učinil, chtěl jsem tě především znejistit,“ připustil. „Vyslechla jsi o mně všelijaké historky a vyslechla jsi i pár mých debat s mistrem Skywalkerem. Měla jsi sklony mi nedůvěřovat. Je mnohem těžší zapudit někoho, o kom uvažuješ, byť jen podvědomě, jako o možném učiteli.“

Přikývla a nebyla dotčená jeho drsnými slovy. „Myslela jsem si to. Nemám ráda, když mnou někdo takhle manipuluje, ale připouštím, že to bylo dobře vymyšleno. Když jsi mi řekl, že nedokončená yuuzhanvongská světoloď je superzbraň, prohnala jsem tvé tvrzení přes stejné filtry, jaké používám na slova jiných mistrů Jedi. Bez toho bych mohla prohlédnout mlhu a odhalit tvůj skutečný záměr.“

Z nějakého důvodu přiměl obdiv v jejím hlase Kypa zbystřit pozornost. „A teď, když to víš, můžeš mi věřit jako svému mistrovi?“

Místo odpovědi pohlédla směrem k úložnému prostoru, kde byl ukryt jejich nedobrovolný pasažér. „Věřila jsem ti včera večer.“

„Ano,“ řekl suše. „O této záležitosti si ještě musíme promluvit.“

„Jistěže,“ odvětila. „Ale prozatím bude lepší, když se od ní budeš držet dál. Jméno mé rodiny a moje kontakty v eskadře Rogue ti dopomohly k úspěšnému útoku na vongské loděnice na Sernpidalu. Bez urážky, tvoje jméno a pověst by neměly, řekněme, stejný vliv na můj současný úkol.“

Tato slova vyvolala u Kypa hořký smích, také ho ale zabolela a přiměla k ostré odpovědi. „Proč jsi tedy nepoužila moji databázi? Neposkvrněná pověst Jaga Fela by bývala dodala tomuto záhadnému podniku zdání důvěryhodnosti.“

Posměšný výraz v Jaininých ocích zmizel, ale i nadále se nepřestala usmívat. „Nejspíš nechtěl tuto pověst poskvrnit spojenectvím s umaštěnou vzpurnou mechanickou,“ řekla nenucené.

Kyp pocítil v jejích slovech skrytou pravdu a jeho hodnocení Jainy se významně změnilo.

Vždycky nahlížel na nejstarší dítě Solových jako na jediskou princeznu – ne snad jako na rozmazleného fracka, dobře věděl, že jí nebyla cizí tvrdá práce ani osobní traumata, ale jako na šťastlivce, který měl k dobru milující rodinu, nezměrné nadání, dokonalý výcvik a pohodlný život. Nehledě na to si Jaina myslela, že ji syn barona Fela považuje za osobu s nepříliš příjemnou povahou. Zvláštní na tom bylo, že měla nejspíš pravdu.

Ještě podivnější bylo Kypovo rostoucí podezření, že Jag Fel se zas tolik nemýlí. Ačkoli o tom Kyp předtím nepřemýšlel, mohlo by to být logické vysvětlení jeho neschopnosti proniknout Jaininými mentálními štíty. Temnou stranu bylo nesmírně obtížné vnímat – jak se mohl na vlastní kůži přesvědčit. On a Jaina, nehledě na jejich rozdílné osudy a zážitky z mládí, si možná byli víc podobní, než si myslel. Většina Jediů byla ochotna riskovat své životy. On a Jaina byli připraveni riskovat mnohem víc.

Jaina se k němu naklonila a zamávala mu rukou před očima. „Druhý pilot volá Kypa Durrona. Ohlaste se, samotářský Jedi.“

Probral se ze zamyšlení a věnoval jí, jak doufal, povzbudivý úsměv. „Pro názory plukovníka Fela bych se netrápil. Je vynikající pilot a v téhle válce dělá, co může. Ale jak už jsem říkal každému, kdo je ochoten mě poslouchat, a desítkám těch, kdo nejsou, Jediové musejí udělat víc.“

„Souhlasím. Jednu věc jsem se naučila už dávno, a sice že nemůžeš opravit loď, aniž by sis ušpinil ruce,“ řekla tiše.

Chvíli na sebe hleděli v dokonalém porozumění.

V pozadí Kypový mysli se ozval slabý varovný hlas, který ho upozornil, že toto je dcera Hana Sola, připomněl mu, jak obrovský dluh má vůči starému příteli a za co všechno vděčí Luku Skywalkerovi. Co měl v úmyslu provést s Jainou, bude považováno za další zradu a tentokrát nebude moct čekat slitování.

Kyp si byl plně vědom nebezpečí na cestě, po které se vydal, a věděl, že Jainina kapitulace by ho měla znepokojovat. Po pravdě řečeno ale vítal její odklon od tradičního jediského uvažování.

Anakin Solo byl mrtev a spolu s ním zemřela i největší Kypova naděje na nové a komplexnější pojetí Síly. Snad byla Jaina tím, kdo měl širší vizi. Viděl, jak se automaticky ujala velení, jak se ostatní mladí Jediové bez výhrad podřizovali jejím sebejistým rozhodnutím. Možná měla dost energie i důvěryhodnosti k tomu, aby vytrhla Jedie z jejich vlastní omezenosti.

A pokud ne, přinejmenším tu budou dva Jediové, kteří budou cítit zadostiučinění z toho, že odevzdali vše, co měli, a využili všechny zdroje, které měli, aniž se ohlíželi na osobní ztráty.

Podle Kypova mínění žádný opravdový strážce nemohl dělat nic jiného.

Gallinore, proslulý svými duhovými drahokamy, byla zelená planeta s neuvěřitelně rozmanitým rostlinstvem a živočišstvem. Duhové drahokamy, živé bytosti, kterým trvalo tisíce let, než dosáhly dospělosti, byly jen některé z divů místních polí a lesů. A mnozí z těchto živoucích tvorů byli vytvořeni nebo upraveni v laboratořích v jediném městě na planetě.

Zatímco Tenel Ka odešla jednat s městskými úřady a Kyp hlídal „zavazadla“, Jaina s Lowbaccou se vydali k rozlehlému výzkumnému centru.

Ta’a Chumin doporučující dopis jim zajistil veškerou pomoc a přístup do všech laboratoří a ke všem přístrojům. Během několika okamžiků seděl Lowbacca u terminálu a jeho chlupaté prsty se míhaly po klávesnici, když zkoumal záznamy gallinorských výzkumů a hledal cokoli, co by mohlo spojovat technologie, kterým on a Jaina rozuměli, s tajemstvími Intrikánky, jejich uloupené yuuzhanvongské lodě.

Jaina se obrátila k techničce, která postávala u Wookieeho ramene. „Potřebuju mluvit se Sinsorem Khalem. Můžete mi říct, kde bych ho našla?“

Tváří mladé ženy se mihl zvláštní výraz, nicméně vytáhla komlink a ohlásila Jaininu žádost. Za chvíli přišla ozbrojená eskorta a vedla ji bludištěm čistých bílých chodeb. Zanechali ji před velkými dveřmi, kývli směrem ke čtečce dlaní umístěné vedle dveří a odešli výrazně rychlejším krokem, než jakým ji přivedli.

Jaina pokrčila rameny a položila dlaň na přístroj. Dveře zazářily duhovými barvami a otevřely se. Zabouchly se za ní s prásknutím, které připomínalo rachot dveří vězeňské cely.

Vkročila do velké místnosti přeplněné přístroji a aparáty, které ležely v takovém nepořádku, že se Jaina na chvíli domnívala, že vidí následek čelní srážky dvou velkých lodí.

Jaina se plížila po místnosti a zkoumala ji jako bitevní pole. Když ujistila vše, co potřebovala, vyklouzla ven stejnou cestou, kterou přišla, vrátila se chodbami ke vchodu a zamířila zpět k lodi.

Rychle vylíčila situaci Kypovi. Poslouchal pozorně a se záhadným výrazem. Jednou se mu zablýsklo v očích, když zakončila své návrhy poznámkou: „Navrhl jsi mi, abych se stala tvou učednicí. Tohle bude začátek.“

„Tak taková je tvoje cena,“ poznamenal. „Máš o sobě vysoké mínění.“

Jaina rozhodila rukama. „Jsem poslední se Solů. To už musí něco stát. Chceš mě, nebo ne?“

Dva Jediové si dlouho upřeně hleděli do očí. „Víš, že o tom nikdy nebudeme smět mluvit,“ řekl Kyp.

„Komu bych o tom vykládala?“ odsekla. „Strýčku Lukovi?“

Pomalu přikývl se zrakem stále upřeným na ni. „Tak dobře. Uděláme to.“

O dvě hodiny později stála Jaina za Lowbaccou, stejně jako když se naposledy rozcházeli. Wookiee potřásl hlavou, jako by si ji chtěl pročistit, a pak začal pečlivě studovat terminál, jako by se teprve seznamoval s jeho systémem. Čas, který strávil pečlivým mazáním všech důkazů o Jainině návštěvě, byl zapomenut.

Obrátila se k techničce, která stála za nimi. „Potřebuju mluvit se Sinsorem Khalem. Můžete mi říct, kde bych ho našla?“

Žena zareagovala na její žádost se stejným zmateným výrazem, jaký měla, když na ni odpovídala poprvé. Díky Kypovi si nic z předchozího rozhovoru nepamatovala.

Vydala rozkazy komlinkem, načež přišlo několik ozbrojených strážných, aby Jainu odvedli do vědcova doupěte. Nicméně nasadili pomalejší tempo než poprvé. Jaina předpokládala, že se budou divit, kde přišli k modřinám, které objeví nad ránem.

Opět ji zanechali přede dveřmi. Potřetí toho dne vstoupila Jaina do vědcova doupěte.

Vysoký muž s narezlým vousem a v rudém laboratorním plášti jí vyšel vstříc. Tvář mu zářila přívětivým úsměvem. „Poručík Solo! Objekt je připraven. Jen pojďte, začneme ihned.“

Proplétala se za Sinsorem Khalem zdánlivě neuspořádaným bludištěm stolů a počítačových sestav k velkému lesklému kovovému stolu. Na jeho okrajích byl úzký žlábek, který ústil do odtoku. Zajatý pirát byl už připoután tváří dolů ke stolu.

Jaina se ze všech sil snažila nemyslet na to, jak se tu ocitl a co je to stálo. A jak už dříve připomněl Kyp, bylo to něco, o čem nikdy nebudou smět mluvit.

„Ani nemůžu slovy vyjádřit, jak jsem rád, že se konečně dostanu k této nové biotechnologii. Tak se podíváme, co tu máme.“

Rychle přistoupil k pirátovi a uchopil malý laserový nástroj. Rychlými a zručnými pohyby vyjmul korálový implantát a vhodil ho do malé nádobky.

„Provedeme testy na živočichu samotném i na objektu. Krevní testy, vzorky tkání, mozková činnost – budete to všechno mít natotata.“

Vědec se okamžitě pustil do práce a zjevně zapomněl na její přítomnost. Jaina stála stranou a bez odporu sledovala, jak Sinsor shromažďuje vzorky a ukládá informace do svého počítače.

„Zajímavé,“ říkal zamyšleně s pohledem upřeným na obrazovku. „Velmi zajímavé.“

Jaina přišla blíže a koukla mu přes rameno. Na obrazovce byly vidět sloupce čísel a pohybující se obraz čehosi, co připomínalo hejno dagobianských žabích pulců ve vejčitém obalu.

„Toto je jedna buňka izolovaná z nadledvinek. Vidíte ty malé pohyblivé černé tečky? Jsou geneticky příbuzné s korálovým tvorem.“

„Rozmnožuje se to třením?“

„Svým způsobem. Korálové útesy jsou společenství živých organismů. Yuuzhan Vongové tato společenství zkultivovali a sestavili z nich něco, co funguje jako jeden živočich. Ten korál je zjevně schopen reprodukce tak, že rozvádí krevním řečištěm mikroskopické zárodky do každé buňky.“

„Ale jak ten implantát s těmito zárodky komunikuje?“

Vědec poklepal na obrazovku. Obraz zmizel a objevila se dlouhá řada symbolů. „Toto je genetický kód zárodků nalezených v krevním řečišti. Porovnám ho se zárodky z ostatních částí těla objektu. Pokud se mé předpoklady potvrdí, tyto zárodky by se měly mírně lišit podle toho, odkud byly izolovány – z krve, neuronů, sleziny a tak dále. Přesto jsou částmi jednoho organismu, dokonce i když jsou rozptýlené. A já se domnívám, že když se rozšíří, vytvoří v těle hostitele něco, co bychom mohli nazvat složeným organismem. Impulzy vysílané do centrální korálové jednotky se přenášejí pomocí hostitelova těla. Tento přenos, při němž jeden organismus navazuje na druhý, patří k velkým tajemstvím vědy.“

Jaina pochopila a pomalu přikývla. „Kdybyste chtěl některý z těchto implantátů pozměnit, jak byste to udělal?“

„Prozkoumáme genetický kód zárodků a určíme, které části jsou přirozeného původu a které vypadají jako implantované. Tyto nové doplňky či změny jsou nejúrodnější půdou pro adaptaci.“

Jaina se zašklebila. „A kolik let to bude trvat?“

Sinsor se zdál být mírně dotčen. „Možná se budete divit, jak snadno čitelné mohou tyto spletence být pro zkušené oko. Naše počítačová technika je vyspělá a mnohem rychlejší než cokoli, co mají ve výbavě takzvaní vědci v Republice.“

„Myslíte, že byste dokázal jednoho z těchto tvorů pozměnit?“

„Jsem o tom přesvědčen. Přijďte ráno a měli bychom být připraveni pohrát si s jejich příští generací.“

Jaina přikývla a prošla zaplněnou laboratoří ke dveřím. Čtečka dlaně na této straně neotevřela dveře hned, ale odeslala její požadavek do hlavního řídicího stanoviště. Kovový hlas ji ujistil, že její eskorta dorazí v krátkém čase, takže se posadila a čekala.

Bylo zřejmé, že Sinsor Khal byl vězeň. Poté, co ho viděla při práci, si Jaina pomyslela, že jeho lhostejný přístup ke zdraví svých pacientů ho jistě nejednou dostal do potíží se zákonem. Na druhé straně mu toto vězení-nevězení dávalo vynikající možnost k beztrestnému experimentování.

Myslela na to, co asi přinese zítřejší ráno. Bezpochyby musel existovat nějaký způsob, jak vnutit její vůli upravenému tvorovi – i všem dalším příjemcům.

To vyvolalo zajímavou otázku: na yuuzhanvongské tvory nepůsobila Síla, přesto někteří z nich – například lambentový krystal v Anakinově světelném meči – někdy komunikovali pomocí jakýchsi telepatických schopností s jedinci citlivými vůči Síle. Což bylo v rozporu s logikou a popíralo vše, co bylo Jaině o povaze Síly známo. Jaina si uvědomovala, že se blíží k novému objevu – cítila ho jako stín zachycený na hranici periferního vidění.

Zavřela oči a nechala se prostoupit pocity. Kypící život na Gallinoru ji zaplavil jako němý příboj. Její smysly naplnila jasně zelená hudba lesa a otázky, které neuměla rozluštit, splynuly s bzučením hmyzu a zpěvem ptáků.

Tvář se jí pomalu rozjasnila. Pokud se odpovědi na její otázky skrývaly v gallinorské divočině, pak Jaina znala jedinou osobu, která je mohla najít.

Cesta vedla po úzké skalní římse těsně přiléhající ke strmému srázu. Tenel Ka jistě stoupala po stezce, její svalnaté nohy se ohýbaly a natahovaly s lehkostí a půvabem, že to Jaině připomínalo letícího ptáka. Tenel Ka odložila svůj jediský plášť a oblékla si krátký oděv z ještěří kůže, který měla raději, a zlatavě rudé vlasy měla pevně spletené do jediného silného copu. Její paže se lehce komíhaly do rytmu kroku a chybějící předloktí nebylo zezadu vůbec patrné.

Stezka se rozšířila na malou plošinku, odkud bylo vidět na hustě zalesněné údolí a hory na druhé straně. Dathomiřanka zastavila a čekala na ostatní Jedie. Jaina s námahou udělala posledních pár kroků a ztěžka dosedla na velký balvan.

„Nádherný výhled,“ řekla směrem k Tenel Ka. „Už jsem to opravdu potřebovala.“

Její kamarádka přikývla. „Jako my všichni. Při pronásledování jsme se naseděli až moc. Je těžké udržet se v kondici, v jaké jsme byli za studentských let.“

Lowbacca se vydrápal nahoru právě včas, aby uslyšel tuto poznámku, a vztekle zařval na znamení nesouhlasu.

„Klidně se můžeš ráno vrátit k počítači,“ řekla mu Jaina.

Tenel Ka pozorně zkoumala nedalekou horu a oči se jí rozzářily. Ukázala na druhou stranu předělu směrem ke skalnatému svahu. „Když se dobře podíváte, uvidíte otvor do jeskyně. Vidíte ta barevná světla?“

Jaina si zastínila oči rukou a překvapeně zamrkala. „Co to je?“

„Říkáme jim ohniví draci. Je to obrovský létající hmyz, který může vydávat barevné světlo stejně jako teplo a energetické výboje. V noci je na ně úchvatný pohled. Slunce se chýlí k západu. Za chvíli vylétnou ze svých skrýší.“

Lowbacca pohlédl na zapadající slunce a zavrčel.

„Zůstaňme tu,“ navrhla Jaina. „Jistě, stezka je strmá, ale je jedno, jestli po ní máme jít nahoru, nebo dolů.“

„Šla jsem po této stezce mnohokrát. Není to těžké a ten pohled stojí za to,“ pravila Tenel Ka. „Když jsem byla malá, zkoušeli vysadit ohnivé draky na Hapesu, jim se však na žádné jiné planetě než této nedaří.“

Její úsměv ztvrdl. „Babička nesnáší odpor, dokonce ani od samotné přírody ne. Pamatuji se na slavnostní osvětlení, umělou mechanickou a chemickou nádheru, která měla vytvořit světla jako od ohnivých draků. Nebylo to ono.“

„Zůstaneme,“ řekla Jaina a pohlédla na Wookieeho. Lowbacca souhlasně zabručel a všichni tři usedli a dívali se.

Nad horami se setmělo a ohniví draci začali vylétávat ze svých jeskyní. Brzy utvořili hejno, které rychle a půvabně kroužilo. Na tmavnoucím nebi po něm zůstávaly zářivé různobarevné čáry.

Jediové nadšeně sledovali úchvatné divadlo. Na tváři Tenel Ka se objevil výraz nostalgického uspokojení.

„Měli bychom se vrátit, než bude úplná tma,“ řekla váhavě a vstala.

Začali opatrně sestupovat po stezce a občas se ohlédli směrem k údolí, nad nímž stále kroužili ohniví draci. Hejno se doširoka roztáhlo a jeho světla zářila krátkými rychlými záblesky.

„Jsou na lovu,“ vysvětlovala Tenel Ka. „Ty krátké záblesky jsou asi signály, kterými se svolávají.“

Jaina se otočila, aby lépe viděla. Klopýtla na uvolněném kamenu a byla by upadla, kdyby ji byl Lowbacca nechytil za ruku. Napomenul ji krátkým zaštěknutím.

„Dávala jsem pozor,“ bránila se. „Jenže jsem nepoužila Sílu, takže chceš nejspíš říct, že…“

Zmlkla, když zapojila své smysly. Pocítila hrozící nebezpečí.

Sáhla po světelném meči a otočila se směrem k vrcholu hory. Snášelo se na ně několik obrovských tvorů na nehlučných křídlech. Jaina pocítila temný závan a spatřila jasně zelený záblesk.

Čepel světelného meče vyrazila vstříc útoku. Otočila se na místě, aby zvýšila sílu obranného úderu, a fialová čepel vnikla do zářícího tvora, který se na ni snášel.

To změnilo směr útoku a gigantický hmyz se roztočil ve vzduchu, zřítil se na stezku a kutálel se dolů přímo na Tenel Ka. Válečnice ho přeskočila a ještě v letu zapnula svůj tyrkysový světelný meč.

Jaina se instinktivně sehnula a sekla mečem nad hlavou. Obrovské pavučinové křídlo ji zahalilo jako závoj a tvor, který o něj právě přišel, prudce narazil do úbočí hory. Odrazil se, chvíli se kutálel po úzké stezce a nakonec se zřítil ze svahu. Vytryskla z něj sprška barevných jisker jako z přeťatého drátu.

Jaina odhodila křídlo a zaujala obranný postoj. Zapojila své smysly, protože nebylo vidět nic než sloupec slabého přerušovaného světla – „světelná střela“, již vnímala během prvního útoku, nebyla nic jiného než useknutý sosák ohnivého draka. Tvorové vypadali jako krvežíznivý hmyz, který viděla v močálech desítek světů, ale jejich rozměry byly takové, že se to vymykalo jakékoli představivosti.

Tenel Ka vypnula světelný meč. „Je tma,“ upozornila. „Světla by mohla přilákat další.“

Wookiee však zůstal ve střehu a tázavě zavrčel na Tenel Ka. „Nikdy jsem neslyšela, že by se takto chovali. Loví v hejnech a jsou prý inteligentní.“

„Nejspíš dost na to, aby nám připravili malé rozptýlení,“ odtušila Jaina. Rozhlédla se po údolí. Po nebi se stále míhaly záblesky lovícího hmyzu.

Tenel Ka se ohlédla po světelných záblescích. „Nikdy bych si nemyslela, že jsou schopní zaútočit ze zálohy.“

Jaině se náhle rozbřesklo a v její mysli začal okamžitě vznikat plán. Tenel Ka na ni vrhla tázavý pohled.

„Jen jsem trochu přemýšlela o válečné taktice,“ vysvětlovala Jaina. „Zásadní a rozšířenou chybou je podceňování nepřítele. Jediové neočekávají, že by je mohl přelstít hmyz.“

„To je pravda,“ řekla Tenel Ka smutně.

„A stejně tak Yuuzhan Vongové neočekávají, že by je mohli přelstít nevěřící‘,„ dodala tiše Jaina. Předvede Yuuzhan Vongům přesně to, co očekávají, a pak, jako lovící ohniví draci, na ně zaútočí ze zálohy.