á pouť

16

Tenel Ka běžela po hřebeni zdobené strmé střechy, pohybovala se lehce a dokonale udržovala rovnováhu. Pod ní se rozkládalo rozlehlé vnitřní nádvoří a ze svého místa měla dobrý výhled na západní bránu. Po obou stranách vjezdu bylo rozmístěno několik stráží, které sloužily výhradně členům královské rodiny. Její otec se měl brzy vrátit a zlé tušení přimělo Tenel Ka osobně na jeho příjezd dohlédnout.

Zrychlila krok, když se přiblížila ke konci střechy, a vrhla se do prázdna. Snadno a bez pomoci svých jediských schopností přelétla třímetrovou mezeru a přistála přikrčená na nižší a plošší střeše budovy, v níž se nacházely palácové kuchyně.

Zatímco se úprkem hnala k západnímu okraji střechy, pozorovala parky a zahrady dole. Stráže přecházely po palácových hradbách a střežily bezpečí královské rodiny, ale čas od času se zdálo, jako by zapomínaly, kolik jejích příslušníků padlo za oběť členům vlastního rodu. Stejně jako zahradní bludiště byl kuchyňský trakt tím nejlepším místem pro přepadení. Navíc byl výhodně umístěný hned vedle západních hradeb.

Vzduch proťalo naříkavé vřeštění mosazných rohů oznamující příjezd prince Isoldera. Tenel Ka se přikrčila a opatrně se plížila k okraji střechy.

U dlouhého dřevěného stolu stálo několik kuchařů a vytvářelo z hromádky ulovených ptáků hlavní chod pro večerní hostinu. Pravidelné bušení sekáčku tvořilo kontrapunkt k brebentění mladých chlapců, kteří škubali peří. V pozadí této krvavé scény se rozkládaly záhony s bylinkami. Dva muži ve volných hapanských blůzách trhali hořké byliny na salát. Oba měli kapuce jako ochranu před palčivým odpoledním sluncem. Kolem chodili další služebníci a plnili jiné úkoly – trhali bobule na koláče, nosili z mlékárny přetékající džbery se smetanou a odsekávali ze stromů trsy ořechů.

Chladné šedé oči Tenel Ka slídily po zahradách a hospodářských budovách a pátraly po všem, co vypadalo neobvykle. Sledovala jakéhosi staršího muže, jak šplhá po schodech do blizčince, velké voliéry, do které se lákali buclatí blizové, aby v ní zahnízdili. Jejich drobná vajíčka s růžovou skořápkou patřila mezi hapeské delikatesy a dozajista měla být součástí večerního jídelníčku. Stařec namáhavě stoupal vzhůru, jednou rukou se přidržoval zábradlí a v druhé svíral košík na vajíčka.

Neobvykle velký košík na vajíčka.

Jediská válečnice vytrhla ze střechy plochou kamennou tašku a vztyčila se. Následně se v rychlém sledu za sebou odehrály tři věci:

Západní brána se otevřela, aby mohl projet Isolder. „Stařík“ vytasil z nadměrného košíku blaster a zamířil na prince. Tenel Ka vší silou mrštila taškou, která se roztočila proti atentátníkovi.

Zasáhla cíl jistě a taška narazila do paže takovou silou, že se atentátník zapotácel a skutálel se ze schodů. Sražený výstřel směřoval dolů do sadu, kde srazil se stromů zlatavé ovoce a vyplašil hejna ptáků, která se se skřehotáním rozlétla na všechny strany.

Palácové stráže obklopily atentátníka dříve, než dopadl na zem. Ubris, mohutná bojovnice, která sloužila princi ještě před tím, než se Tenel Ka narodila, škubnutím postavila útočníka na nohy a strhla mu kapuci.

Na nádvoří se rozhostilo ticho. Atentátníkem byla mladá žena, jejíž tvář všichni okamžitě poznali.

Tenel Ka slezla se střechy a důstojně nakráčela před opovážlivou ženu. Zastavila se několik kroků od ní a ostře pohlédla do tváře, která silně připomínala její vlastní.

„Zdravím tě, sestřenko,“ pravila chladně. „Teta Chelik musí věru silně toužit po trůnu, když neváhá pro jeho získání obětovat vlastní dceru.“ Nečekala na odpověď, otočila se ke strážím a přikývla. Ubris odvlekla zrádkyni pryč.

Tenel Ka zhluboka vzdychla, protože dobře věděla, jaký trest její pokrevní příbuznou čeká. Útok na královskou rodinu se trestal smrtí, ale v poslední době se ukazovalo, že tento trest nemá dostatečně odstrašující účinek. Tímto způsobem by se vězeňské dvory brzy staly vážným soupeřem palácových kuchyní, pokud šlo o legální krveprolití!

Otočila se a šla přivítat otce. Princ stál u vnitřní stěny západní hradby a naslouchal svým osobním strážcům, kteří mu líčili, jak právě o vlásek unikl smrti. Byl to vysoký muž s postavou válečníka. Světlé vlasy měl přísně stažené dozadu do jednoduchého silného copu, takže dávaly vyniknout jeho výjimečně krásné tváři, dokonce i podle hapanských měřítek. Ze vzdálenosti několika kroků nevypadal o moc starší než Ganner Rhysode. Pouze výrazné kruhy pod očima a únava, která se v nich zračila, svědčily o tíze jeho let.

V pohledu, který věnoval Tenel Ka, se zračily pýcha i zasmušilost. „Princezno, právě mi řekli, že vám vděčím za život. Správný úsudek, rychlé jednání – nezbytné vlastnosti vladaře.“

Tenel Ka potlačila vzdychnutí a nastavila otci tvář k polibku. „Vítejte doma. Byla vaše cesta úspěšná?“

„Pojďte se mnou a povím vám o tom. Ale prosím vás – ne po střechách,“ dodal s úsměvem.

Odešli spolu z kuchyňské části do krytých vnitřních zahrad. I zde zůstávala Tenel Ka ve střehu, pátrala na stromech a v altáncích po známkách pohybu a porovnávala délku a tvar stínů s předměty, které je vrhaly.

„Jak jistě víte, vaše matka otevřela Hapes uprchlíkům,“ začal princ Isolder.

Tvář Tenel Ka se zachmuřila nad škrobeným a chladným tónem otcova hlasu. Vztahy mezi jejími rodiči byly už dlouho napjaté.

„Váleční vyhnanci potřebují nějaké útočiště,“ namítla.

„Ne že bych s tím nesouhlasil. Ale po tomto rozhodnutí královny matky je jisté, že nás čeká střetnutí s nájezdníky. Skoro celý poslední rok sháním a analyzuji všechny dostupné informace. Čím více porozumíme těmhle Yuuzhan Vongům, tím větší je naše naděje na přežití.“

Jedi už měla na jazyku, že ví o nájezdnících mnohem více, než by jí bylo milé.

„Vy jste mezi nimi po nějaký čas byla,“ pokračoval. „Řekněte mi, co jste se dozvěděla.“

V mysli Tenel Ka střídal jeden hrůzný zážitek druhý: vzpomínky na strašlivé dny zajetí na yuuzhanvongské světolodi, boj, který následoval, bolest nad tím, že tam musela zanechat mladíka, kterého milovala už odmalička. Co o tom měla otci povídat?

„Jsou naprosto oddáni své víře,“ řekla konečně.

Přikývl. „Četl jsem hlášení, které podala proradná kněžka Elan. Yuuzhan Vongové uctívají hlavně dva bohy: Yun-Harlu, bohyni-Intrikánku, a Yun-Yammku, Ničitele. Válčení a podvádění – to jsou hlavní záliby našich nepřátel.“

„Hovořili jsme se dvěma Yuuzhan Vongy přes jejich villipy,“ vyprávěla Tenel Ka. „Jeden z nich se zmínil o té Yun-Harle. Jaina pojmenovala ukradenou loď Intrikánka, když se pokoušela je rozhněvat a rozptýlit jejich pozornost. Byla úspěšná.“

„Z toho, co o Yuuzhan Vonzích vím, to považovali za rouhání,“ souhlasil Isolder.

Naklonila se dopředu a její šedé oči ho napjatě pozorovaly. „Jaký význam pro ně mají dvojčata?“

Isolder se zamyslel. „Soudě podle informací, které máme, je narození dvojčat u Yuuzhan Vongů velmi neobvyklé. Vzpomínám si na tři případy. Každý byl považován za předzvěst nějaké významné události. Pokaždé jedno z dvojčat zabilo to druhé a čekala ho pak velká budoucnost.“

Tenel Ka zamyšleně přikývla. „A co když některé z dvojčat zemře jiným způsobem?“

„Nevím. Zdá se, že se na to zbylé i nadále nahlíží jako na významnou osobnost. Proč se ptáte?“

„Jacen Solo je mrtvý,“ řekla stroze, „a Yuuzhan Vongové vědí, že má sestru-dvojče.“

Isolder na ni soucitně pohlédl. „Chápu.“

„Při vší úctě, myslím, že nechápete. Ano, obávám se o Jainino bezpečí, ale Yuuzhan Vongové jsou schopni daleko horších věcí než někoho zabít. Tahiri, přítelkyně Anakina Sola, byla zajata na Yavinu Čtyři a předána tvárcům. Zjizvili jí tělo a implantovali do mozku vzpomínky, pomocí kterých se ji snažili přetvořit na něco, co by se jim více podobalo.“

„Jaina v jejich moci není.“

„Ne, přímo ne. Jenže pokud ji Yuuzhan Vongové začnou považovat za ústřední postavu nějaké důležité události, mohou vytvořit situaci, která ji přinutí tuto roli hrát. Je to jeden ze způsobů přetváření.“

Isolder ji konejšivě poplácal po rameni. „Je to důvtipná mladá dáma se silnou vůlí.“

„To je pravda,“ souhlasila Tenel Ka, „ale cesta, kterou si zvolila, mě zneklidňuje. Tím, že otevřeně vyhlásila své spříznění s bohyní Intrikánkou, jim poslala výzvu, kterou nemohou odmítnout. A tím, že přijala tuto roli, se už začíná přizpůsobovat yuuzhanvongským očekáváním. Nechci domýšlet, jak by asi Jainina ’velká budoucnost‘ mohla vypadat podle toho, jak si ji nájezdníci představují, a toho, jak se ona teď chová.“

„Tolik se to liší od toho, co všichni musíme dělat? Nikdo se nerodí bez tíhy očekávání.“

Přerušila ho prudce zdviženou rukou. „Pokud mě tímto chcete dotlačit na hapeský trůn, radši ušetřete čas sobě i mně.“

Otec byl chvíli zticha. „Už jste se po svém návratu viděla s matkou?“

„Ovšem!!

„Pak jste se přesvědčila, jaká je situace: pokud nepřevezmete trůn vy, udělá to někdo jiný.“

Tenel Ka začala přecházet sem tam a snažila se vymyslet nějakou výmluvu. Avšak přízrak královny-matky Chelik byl příliš reálný. Ta žena byla neteří Ta’a Chume a legitimní následnicí. Rozhodně odsoudí útok své dcery na Isolderův život a nikdo na světě jí nedokáže, že v tom byla nějak zapletená. Tenel Ka o tom ovšem věděla, stejně jako její churavá matka.

Není divu, že Hapes odjakživa nedůvěřoval všem těm jediským schopnostem! Vládnoucí královny-matky přežívaly díky svým schopnostem předstírat a manipulovat ostatními. Nestály o nikoho, kdo uměl prohlédnout jejich nástrahy a odhalit jejich zvrácené povahy, byť je skrývaly za dvojitými rudými závoji a krásnými tvářemi.

Tenel Ka si o své rodině nedělala žádné iluze. Chelik ještě nebyla ta nejhorší z možných nástupkyň Ta’a Chume. Taková Alyssia, Chelikčina mladší sestra, byla ještě nevyzpytatelnější. Alyssia byla příliš mazaná na to, aby na Isoldera otevřeně zaútočila. To spíš lstivě zatáhla Chelikčinu dceru do aktivit jakoby v zájmu její matky. Dívka bude za tento zločin popravena a ztráta dědičky oslabí Chelikčino úsilí o získání trůnu.

Taková byla královská rodina, královský dvůr a vůbec celá hapanská společnost. Tenel Ka nemohla pochopit život založený na těchto hodnotách. Měla se jako Jaina změnit podle očekávání svých nepřátel?

„Mohla byste o této možnosti aspoň uvažovat?“ naléhal Isolder.

Tenel Ka si prohrábla své červenozlaté vlasy spletené jako obvykle do copů, jaké nosily dathomirské válečnice. „Nejsem vládkyně, jsem válečnice.“

„Kdo jiný by měl vládnout v době války? Vaše babička se vás jistě také snažila přesvědčit, abyste se dala na tuto cestu.“

„Vlastně jsem s ní ještě ani pořádně nemluvila,“ řekla. Její pozornosti neuniklo, že od jejich příchodu se Ta’a Chume více věnovala Jaině než své královské dědičce. Nežárlila na ni, spíš o ni měla velkou starost. Jaina nebyla hloupá, ale možná že nezjistila, co má stařena v úmyslu.

Napadla ji hrozná myšlenka. Možná že skutečné nebezpečí nehrozilo hapeskému trůnu od větví rodového stromu, ale od kořenů. Na Ni’Korish, královnu-matku před Ta’a Chume, se vzpomínalo kvůli její smrtelné nenávisti k Jediům. Možná si ale Ta’a Chume uvědomila možnosti, které spojenectví s Temnými Jedii skýtalo, a pokoušela se vmanévrovat Jainu na tuto cestu, aby tím sloužila jejím cílům. S vnučkou Dartha Vadera po boku by Ta’a Chume mohla snadno uniknou všem nástrahám a získat trůn zpět. Žena, která nařídila vraždu snoubenky svého nejstaršího syna a snad i jeho samotného, byla schopná čehokoli.

„Vypadáte ustaraně,“ všiml si princ. „Je s Ta’a Chume všechno v pořádku?“

„Je stejná jako vždycky.“

„Aha,“ pravil Isolder pomalu. „V tom případě je ke starostem více než dostatečný důvod.“

Tenel Ka zachmuřeně přikývla. Poprvé spolu otec s dcerou naprosto souhlasili.

Sál v královském paláci, v němž se konala recepce, zářil světly svící. Byl to rozkošný anachronismus, který hapanským diplomatům očividně nevadil. Na tomto světě byla vůbec spousta věcí, které Jaině připomínaly to, co jí matka vyprávěla o Alderaanu – tradice, formality, důraz na krásu, umění a kulturu. Bylo jí, jako by se přenesla do veselých a bezstarostných starých časů.

Sálem zněla tlumená hudba a hudebníci decentně ukrytí ve výklencích hráli na nástroje, které znala Jaina jenom z knih. Čerstvé květiny naplňovaly místnost opojnou vůní a číšníci se nenápadně pohybovali mezi hosty, odnášeli talíře a dolévali poháry.

Jaina byla z živých číšníků poněkud nesvá, ale v celém paláci se nenacházel ani jeden droid. Ani jídla neměla onu nevýraznou, stejnorodou chuť jako obvyklé syntetické pokrmy. Jelikož se jednalo o diplomatickou recepci, byl na ni jakožto syn imperiálního barona pozván i Jag Fel. Seděl naproti Jaině nastrojený v černé slavnostní uniformě. Možná by ji i mohl zaujmout… kdyby bývala měla lepší náladu, nemluvě o pohodlnějších šatech.

Zatahala za ozdobné šňůry, jež jí stahovaly pas, a vzhlédla k Jagu Felovi, který ji pozoroval. „V letecké kombinéze bych se cítila líp,“ postěžovala si.

„To jistě, ale i v tomhle vypadáte skvěle.“

To byla zdvořilá slova a očekávaná odpověď. Jaina už vyslechla stovky podobných komplimentů během diplomatických jednání. Ale po žádném z nich se jí jako teď nenahrnula krev do tváří – reakce, kterou, jak se zdálo, žádný jediský výcvik nedokázal potlačit.

Raději se odvrátila a sledovala první tanec. Princ Isolder vedl svou dceru spletí složitých kroků. Tenel Ka tančila, jako by bojovala – s mimořádným půvabem a dokonalým soustředěním.

„Rád bych věděl, co by se stalo muži, který by jí šlápl na nohu,“ přemítal Jag.

Jaina na něho překvapeně pohlédla a povšimla si nepatrného sarkastického zakřivení koutku úst. „Jejich hlavy jsou vystavené na stěně sálu s trofejemi,“ pravila s předstíranou vážností.

Jeho tvář se roztáhla do širokého úsměvu a Jaině div nevyskočilo srdce z hlubokého výstřihu. Opět se otočila k tanečnímu parketu, který se pomalu plnil dalšími tanečníky. Náhle kývla směrem k nim a řekla: „Teď jsou všichni zaujatí tancem. Snad bych se mohla vytratit a po nějakých těch trofejích se poohlédnout.“

Jag vstal a obřadně se uklonil. „Směl bych mít tu čest a také se zúčastnit úhybného manévru?“

S potlačovaným smíchem přijala nabídnutou ruku. Zamíchali se do kroužícího davu a razili si cestu ke dveřím.

Ruku v ruce vyšli do haly a čtverácky se usmívali jako nezbedné děti. Toto byla nová stránka zasmušilého mladého pilota, která Jainu přitahovala. Soudíc podle výrazu Jagovy tváře a zvědavosti, kterou cítila pomocí Síly, i pro něho byl tento hravý okamžik něčím dosud nepoznaným.

Jedny z táflovaných dveří se otevřely a ze sálu vyšla do haly štíhlá postava v červených šatech. „Jaino, doufala jsem, že budu mít možnost si s tebou pohovořit.“

Radostná chvíle byla pryč. Jag pozdravil bývalou královnu krátkou zdvořilou úklonou a omluvil se. Kývl Jaině a ztratil se v kroužícím davu. Ta’a Chume zamířila do malého salonku na opačné straně haly. Ani jedna z žen nepromluvila, dokud se neposadily.

„Bavíš se dobře?“ otázala se Ta’a Chume.

„Právě jsem se začínala bavit.“

V královniných očích se zablýsklo, ale ponechala Jainina slova bez komentáře. „Tanec měla zahájit Teneniel Djo, ale nedostavila se. Víš proč?“

Jaina zavrtěla hlavou.

„Zdraví jí to nedovolilo. Čekala druhé dítě a dědičku hapeského trůnu, nebo přinejmenším aspoň syna, který by si našel vhodnou nevěstu. Pak přišel útok na Fondor a zničení hapanské flotily. Teneniel Djo sice není Jedi, ale je, jak vy, myslím, říkáte, citlivá k Síle.“

„To je pravda,“ potvrdila Jaina.

„Ucítila zničení flotily a smrt našich pilotů. Šok z toho byl větší, než mohla unést. Dítě se narodilo předčasně a narodilo se mrtvé. Teneniel Djo se z toho zatím nezotavila.“

Pohrdání, které bylo slyšet v Ta’a Chumině hlase, dostalo Jainu do úzkých. „Pomocí Síly je možné cítit fyzickou bolest a zažívat silné emoce. Jedna z věcí, které se Jediové učí, je chránit se před jejím neustálým působením. Vnímavost Teneniel Djo je silnější než její schopnost obrany. To ale neznamená, že je slabá osobnost.“

„Tak či onak, mě nezajímá filozofie, ale vládnutí. Moje snacha není schopna zúčastnit se diplomatické recepce, natož vést celé Konsorcium do války. Isolder není hloupý, ani se nehodlá vyhýbat povinnostem. Nastal čas, aby se rozvedl s Teneniel Djo a našel si novou ženu, takovou, která bude schopna vládnout v době války.“

Jaina ostražitě sledovala starší ženu. „Nechápu, proč mi to říkáte.“

„Jsi jedna z těch, která se v těchto složitých situacích dokáže orientovat. Tvá matka byla vládkyně – něco jako královna – po mnoho let. Pověz mi, kdo má v tvé rodině hlavní slovo?“

„Ona umí najít kompromis lépe než většina ostatních lidí,“ řekla Jaina stručně. „Otec se s ní nehádá. Většinou.“

„Velmi pragmatický přístup,“ souhlasila Ta’a Chume. „Jak vidím, neztotožňuješ se s předsudky, které kolem manželství panují. Není to ani trochu takové, jak o tom píší básníci, spíš se jedná o pragmatické, vzájemně výhodné spojení, o něco, do čeho vstupujeme, když nám to přináší prospěch, a co opouštíme, když to pro nás přestane mít smysl.“

Jaina začínala chápat, kam Ta’a Chume míří. „Uvažujete o matce na místě Teneniel Djo a já v tom mám hrát roli prostředníka. Při vší úctě, Vaše Výsosti, tenhle nápad si můžete rovnou vyhodit z hlavy.“

Královnino obočí vylétlo vzhůru. „To jsi pokaždé tak upřímná?“

Jaina pokrčila rameny. „Šetří to čas. Kdo ví, jak dlouho bychom jinak chodily okolo téhle horké kaše?“

„Možná. Nu, mluvme tedy o příjemnějších věcech. Syn barona Fela se zdá být nadějný mládenec.“

„Je vynikající pilot.“

„Ty taky. Ale chceš-li být úspěšnou velitelkou, musíš vědět o mužích přinejmenším tolik, abys je dokázala správně ohodnotit.“ Kysele se pousmála. „Moc od nich nečekej.“

Jaina vstala. „Budu si to pamatovat.“

Královna ji sledovala, jak odchází, a pak její pohled přelétl k malovanému paravánu. „Tak co tomu říkáš?“

Do místnosti vešel mladík ve slavnostním oděvu. „Asi jsem něco přeslechl,“ poznamenal Trisdin. „Kdybych o tom nevěděl, myslel bych si, že nabádáte svou chráněnku, aby si začala s tím takzvaným šlechticem, který nemá vkus.“

Ta’a Chume vrhla na svého favorita vychytralý pohled. „Společenské způsoby plukovníka Fela jsou zcela v souladu s konvencemi života u dvora a jeho válečná reputace je bez poskvrnky. Je svědomitý, pohledný a navíc idealista – velmi mi připomíná prince Isoldera v jeho věku.“

Žena se usmála jako lovící kočka manka. „Jaina Solo má slabé povědomí o svém osobním kouzlu a půvabu. Musí je objevit, než se je naučí používat.“

„Ach tak!“ pravil pomalu. „Je nanejvýš nepravděpodobné, že by tak nezkušené děvče mohlo nějak zapůsobit na ženatého prince, navíc na muže, který se ucházel o její matku a který je otcem jedné z jejích přítelkyň.“

„Jaina nemá dost zkušeností pro mé úmysly, zatím. Možná že by nám v tom tenhle Jag Fel mohl pomoci.“ Ta’a Chume se chladně usmála na svého chráněnce. „Co se týče tvého příspěvku v této záležitosti, máš volné ruce.“

Trisdinovy modré oči se zúžily, když pochopil, jaké služby od něj tak nenucené a samozřejmě očekává. „Bude mi potěšením,“ souhlasil a v jeho hlase zazněl potměšilý tón.

Ta’a Chume na něj pohlédla s porozuměním, ale nijak pohoršené. „Snaž se ji okouzlit,“ poučovala ho. „Stůj při ní a soucitně jí naslouchej, až jejího hezkého mladého pilota potká nešťastný, leč nevyhnutelný konec.“

Odešla, zatímco Trisdin se za ní díval s vyvalenýma očima. Hodlal splnit vše, co po něm Ta’a Chume žádala – ostatně neměl příliš na výběr –, ale nemohl nepomyslet na to, jaký asi bude jeho vlastní „nevyhnutelný konec“.

A podle toho, jak znal Ta’a Chume, se Trisdina zmocnilo tušení, že dalším, kdo bude potřebovat útěchu, bude princ Isolder.