á pouť

9

Jaina se probudila náhle, ačkoli žádný zvuk nenarušil její transu podobný stav. Posadila se se smysly nastraženými vůči všemu, co je mohlo vyburcovat.

V lodi však vládlo tajuplné ticho. Toho, kdo byl zvyklý na hučení a řev motorů, muselo ticho na yuuzhanvongské fregatě znepokojovat. Jaina si nebyla úplně jistá, proč vlastně očekávala něco jiného; ostatně jaký zvuk vydává gravitace, když se dostanete do jejího vlivu? Vydává snad černá díra hlasitý srkavý zvuk pokaždé, když dovin basal nasaje protonové torpédo?

Poškrábala se na zátylku, natáhla se a zhluboka se nadechla. A uvědomila si, co ji probudilo.

Vzduch byl naplněn slabou, ale ostrou vůní, jež se nepodobala žádnému pachu, který znala. Jaina vyskočila z korálového kavalce a pospíchala do kokpitu.

Na nebi se vytvořilo předivo čar z hvězd, když loď vystoupila z hyperprostoru. Ta zvláštní vůně musela být jakýmsi druhem senzoru.

Hvězdy se proměnily v jednotlivé body, ale slabé čáry na nebi zůstaly – světlo hvězd se lámalo pod vlivem nějakého kovového, dosud neviditelného předmětu.

Zekk seděl v křesle pilota napjatý jako struna a nakláněl se k průzoru. „Už jsou tady!“ vyštěkl.

Jaina přiskočila ke křeslu pilota, sehnula se a podívala se Zekkovi přes rameno. Hnala se k nim nesourodá směsice lodí – některé z nich byly hapanské, jiné spíš připomínaly lodě pirátů a pašeráků.

Ganner vklouzl do křesla pro střelce a jeho hezká tvář se zachmuřila při vyhlídce, že bude muset střílet po spojencích.

Zekk se zaklonil a zlehka se dotkl hlavou, na níž měl nasazenou kuklu, Jainy. „Mám tě k tomu pustit?“

„Ne, jdu zpátky k únikovému modulu. Dokud nebude Tenel Ka na Hapesu, tohle může být první střetnutí z mnoha. Gannere, musíš ji chránit za každou cenu. To je teď nejdůležitější.“

„Vím, co mám dělat,“ řekl.

Jaina mu stiskla rameno na znamení toho, že rozumí jeho nezáviděníhodné situaci, a rozběhla se na záď fregaty. Tenel Ka se právě spouštěla do černého únikového modulu vejcovitého tvaru a soustředěně naslouchala rychle plynoucím Tahiřiným radám. Vedle stáli Tesar, Alema a Tekli.

Světlovlasá dívka vzhlédla, když se k nim Jaina přiblížila. Narovnala se a ustoupila.

„Jsi z nás největší odborník,“ připomněla jí Jaina. „Nemáme čas na oficiality. Tak co máš?“

Tahiri se zašklebila a pokrčila rameny. „Je připravená jako vždy. Nejradši bych letěla sama, ale je to její planeta.“

„Tenel Ka?“

Válečnice potvrdila svou připravenost zamračeným přikývnutím.

„Žádné osvětlení,“ poznamenala Jaina a kývla hlavou směrem k světélkujícím živým organismům, které se podobaly lišejníku a rostly uvnitř únikového modulu. „Leť na okraj královského města. Od západu slunce uplynuly dvě standardní hodiny, takže budeš mít aspoň nějakou naději, že tě předčasně neodhalí. Přistaň, co nejrychleji a co nejblíž města tak, abys nevyvolala pozornost. My ti je odlákáme, abys měla co nejvíc času.“

Tenel Ka pohlédla na Tahiri. Mladá Jedi pomohla jednoruké ženě přetáhnout si kognitivní kuklu přes hlavu. Tahiri ustoupila. Otvor modulu zaklapl a malé plavidlo se mírně nadzvedlo nad podlahu.

Jediové ustoupili dozadu. Dveře mezi nimi a modulem se zavřely a vnější vstup se otevřel. Únikový modul tiše vyrazil do tmavého vzduchoprázdna.

Jaina zamířila ke kokpitu, ale zarazila se, když jí do cesty vstoupila Tahiri. Dívka vypadala křehce, ale rozhodně. „Co mám udělat?“

„Jdi najít Lowbaccu,“ řekla jí Jaina. „Pořád pracuje na sledovacím systému. Znáš yuuzhanvongskou řeč lépe než kdokoli z nás. Třeba bude loď sdílnější, když najde dobrého posluchače.“

Mladé Jedi se vytratila barva z tváří, ale bez váhání vyrazila hledat Wookieeho.

Jaina chápala Tahiřin strach a věděla, z čeho pramení. Anakin jí řekl pár věcí o tom, jak byla Tahiri vysvobozena z Yavinu 4. Ukradli loď a kognitivní kukla napadla Tahiřinu pravou identitu tím, že vyvolala „vzpomínky“, které do ní tvárci implantovali. Zajímavé, přemítala.

Fregata se roztřásla a rozhoupala, když se ocitla v krupobití hapanských střel. Jaina vrávorala chodbou a odrážela se od jedné stěny ke druhé, jak se loď kymácela a uhýbala palbě.

S námahou se dostala do kokpitu a strhla pilotní kuklu Zekkovi z hlavy. „Říkalas, že si vedu docela dobře,“ namítl trpce.

„To jsem nejspíš lhala,“ řekla přívětivě a narazila si řídicí aparát na hlavu.

Rychle jí uvolnil křeslo, ale než se Jaina posadila, stále se neklidně díval do průzoru.

Lodní senzory ji zaplavily informacemi a žádná z nich nebyla dobrá.

„Hyperpohon je pryč,“ oznámila, když vytočila loď v úhybném manévru. „Dovin basal každou chvíli taky dohraje. Vypadá to, že máme na výběr ze dvou možností: ukrýt se, nebo uniknout.“

„Zkus uniknout,“ navrhla Alema.

Jaina dělala, co mohla, kličkovala mezi pohyblivými poli laserových záblesků a protonových torpéd. Neochvějně vedla své pronásledovatele od Hapesu, od Tenel Ka.

Alema vydechla úlevou. „Setřásli jsme je! Dobrá práce.“

Jaina zkontrolovala nebe za nimi pomocí periferního vidění, které kukla umožňovala. Vzdálenost mezi yuuzhanvongskou lodí a jejími pronásledovateli se postupně zvyšovala. Stále však pokračovali v palbě, i když byli daleko mimo dostřel. Jaina si všimla nepatrné odchylky v jejich dráze a zjistila, že nyní směřují k malému černému bodu – lodi tak malé, že by byla nepostřehnutelná, kdyby ji zezadu neosvětlily záblesky smrtících střel.

„U huttského slizu! Našli Tenel Ka,“ vyhrkla Jaina. Prudce otočila loď a vrhla se zpět do bitvy.

„Zdá se, že ji zaměřil roj stíhacích Hornetů,“ řekl Ganner. „Zaleť blíž. Odsud je můžu zničit, ale ne zneškodnit.“

Na loď směřovala třaskavá střela. Ganner proti ní vyslal výbuch plazmy a Jaina prudce strhla loď, aby se vyhnula následné explozi.

„Zdá se, že hapanští piloti nesdílejí tvůj názor,“ vykřikla.

Starší Jedi se na ni nevěřícně podíval. „Co tím chceš říct?“

Fregata se přehnala kolem dvojice hapanských lodí, které také změnily kurz a pokračovaly v pronásledování. Jestli si chceš povídat, fajn, ale pusť do křesla někoho, kdo chce střílet!“

„Jen se dostaň k nim a drž se jich,“ řekl.

Prudce s lodí vystoupala, obrátila ji a střemhlav se snesla mezi dvě lodě pronásledovatelů. Dovin basal měl co dělat se sprškou laserových střel, ale Jaina pevně držela kurz, aby Ganner mohl dobře zaměřit cíl.

Vypálil dvakrát a rozehnal lodě pronásledovatelů plazmovými střelami. Jeden z Hornetů vybuchl a proměnil se v úlomky kovu, druhému se podařilo střele vyhnout. Letící úlomky ale rozpáraly tenký kov křídel třetí lodě a poslaly ji do neovladatelné vývrtky. Polekaný Ganner poslal další střelu úmyslně vedle.

„Utočí na nás,“ připomněla mu Jaina.

„Vždyť jsem tu loď málem zasáhl!“

„Jistě, kdyby byla velká jako bitevní křižník! Když už je nechceš trefit, aspoň je zaměstnej.“

Starší z Jediů se odvrátil se zaťatými zuby a dobře ukrytými myšlenkami.

Hapanské lodě mezitím pokračovaly v bombardování yuuzhanvongského plavidla. Tesar u štítů dělal, co mohl, ale střel bylo příliš mnoho a navíc na krátkou vzdálenost. Znovu a znovu se loď otřásala, jak se laserové střely zarývaly do jejího trupu. Co bylo horší, Jaina cítila, že přetížený dovin basal je u konce se silami. Únikový modul odletěl někam do tmy a žádná z hapanských lodí už ho nepronásledovala.

Teď, když byla Tenel Ka v bezpečí, Jaina obrátila loď a vrhla veškerou energii, kterou ze sebe plavidlo dokázalo vymáčknout, do únikového manévru. Hapanské lodě je chvíli pronásledovaly a pak zanechaly marného úsilí.

„Letí nás ohlásit,“ řekla Alema pochmurně.

Twi’lečka ukázala na průzor. Za ním se v tříšti kovových úlomků pomalu převalovala jedna z lodí, které Ganner nechtěně zničil. Hornet nebyl příliš poškozen – pouze zadní část jeho hmyzího trupu chyběla.

„Jestli chceme tu loď zachránit kvůli součástkám, nemáme moc času.“

„Komunikační systém! Dobrý nápad,“ souhlasila Jaina.

Znovu zamířila na bitevní pole. Po několika marných pokusech se Tesařovi podařilo nastavit dovin basala tak, že vyvinul právě tolik gravitační síly, aby přitáhl poškozenou loď.

Loď byla prázdná – snad měl pilot dost času se katapultovat. Ovládání se zdálo být nepoškozené a Lowbacca byl zjevně potěšen při představě nadcházející práce s obvody a kovem.

Netrvalo dlouho a našel, co hledal. S triumfálním řevem nakráčel do kokpitu a táhl za sebou odmontovanou komunikační jednotku s připojenou baterií. Postavil zařízení na podlahu, naladil volací frekvenci a podal mluvicí aparát Jaině.

„Zde poručík Jaina Solo, pilotka eskadry Rogue na palubě zabavené nepřátelské fregaty. Ohlaste se.“

Musela výzvu několikrát zopakovat, než se z komlinku ozvalo známé zapraskání. „Nikdy jsem si nemyslela, že statická elektřina může znít tak příjemně,“ zabručela.

„Zde Hesha Lovett, kapitán hapanského královského plavidla,“ ohlásil se ženský hlas. „Dostali jsme hlášení o yuuzhanvongské lodi. Je vaše, poručíku Solo?“

„Nerada se vytahuju,“ řekla Jaina suše. „Potřebujeme povolení k přistání. Čím dřív se dostaneme z téhle věci, tím líp.“

Chvíli bylo ticho, potom kom opět se zapraskáním ožil. „Samozřejmě, Jaino. Všichni přátelé Tenel Ka jsou na Hapesu vždy vítáni.“

Jaina nadskočila překvapením. Zvučný, kultivovaný hlas s rázným úsečným přízvukem patřil beze vší pochybnosti Ta’a Chume, babičce Tenel Ka.

Rychle zapátrala ve své mentální databázi, jak správně oslovit hapanské veličenstvo. „Děkuji vám, královno-matko. Nebyla jsem si jista, zda budeme vítáni. Byli jsme přinuceni střílet po hapanských lodích.“

„Stíhací Hornety,“ řekla žena přezíravě. „Spíš piráti. Zvědové, kteří se zúčastnili bitvy, byli z jejich přítomnosti znechuceni stejně jako z vaší. Je má vnučka s vámi?“

Popravdě Jaina doufala, že bude zaměřena hapanskými zvědy. „Ne tak docela. Letěla napřed v únikovém modulu, aby nám připravila cestu. Neměli jsme jinou možnost, jak se s vámi spojit, dokud jsme nepřitáhli jednoho Horneta a nepoužili jeho kom.“

„Upozorním všechny hlídky, aby očekávali přílet mé vnučky. Rozhodně přistaňte v královských docích a jděte rovnou do paláce. Zařídím, abyste byli očekáváni a aby vás nechtěli poslat do uprchlického tábora.“

„Uprchlického?“

„Ano,“ pravila exkrálovna a dala si záležet, aby toto jediné slovo znělo patřičně znechuceně. „Ty ale budeš mým hostem, ty a tví přátelé. Sejdeme se v paláci.“

Jainu napadlo, že bývalá královna-matka projevuje nečekané, až podezřelé nadšení z jejich příjezdu.

První, co ji napadlo, bylo zeptat se proč. Avšak na dětství strávené pod dohledem přísného protokolárního droida nešlo tak snadno zapomenout. Dcera Leiy Organy Solo si vyměnila s Ta’a Chume několik zdvořilostí a mluvila tak opatrně a poslouchala tak pečlivě, jak to pozorovala během mnoha let u své matky. Ale Ta’a Chume také nebyla včerejší, a když bylo spojení ukončeno, Jaina si musela přiznat, že rozhovor skončil remízou.

Klesla do křesla pilota. „Ta’a Chume má něco za lubem.“

„Jak to víš?“ zeptal se Ganner.

Pokrčila jedním ramenem. „Ona má vždycky něco za lubem.“

Vzduch prořízl radostný Wookieeho řev. Lowbacca vpadl do kokpitu a roztočil se s Tahiri v jakémsi podivném bujném tanci. Postavil ji na zem a teatrálně máchl tlapou směrem k navigačnímu mozku.

„Podařilo se,“ řekla Tahiri úslužně, ale bez nadšení.

„Našel jsi Tenel Ka?“

Lowbacca se zašklebil a vklouzl do křesla navigátora. Narazil si kuklu na hlavu a nedočkavě nahrbil mohutná ramena. Po chvíli Jaina pocítila skrze Sílu, že se ho zmocnila úzkost.

Pomocí kognitivní kukly přesunula pozornost na navigaci. Odpovědi, které k ní došly, ustoupily do pozadí a zůstal nejasný mentální obraz, stín, který musel sledovat Lowbacca.

„Únikový modul se pohybuje pryč od Hapesu!“ řekla. „Buď je mimo trasu, nebo ho někdo zajal.“

Wookiee souhlasně zakňučel a začal nastavovat kurz na stíhání.

Tenel Ka pocítila náhlý náraz a uslyšela skřípot háků hledajících místo na zachycení se na hrbolatém korálovém trupu. V okamžiku jejího zadržení se uvolnil proud stále čerstvých vzpomínek. Bolest, pocit porážky a vztek – všechny emoce zrozené během jejích dnů v yuuzhanvongském zajetí – zaplavily Jedi jako proud horské bystřiny.

Uslyšela mechanické bzučení a uvědomila si jeho význam. Malé vrtáky vnikaly do lodi, šroubovaly ji k zachycovacím ramenům a nedávaly jí nejmenší naději na osvobození. Žádná yuuzhanvongská loď by neposkvrnila svá ramena takovýmito nástroji.

Uklidněná si sundala kognitivní kuklu a uhladila své válečnické copy, jak nejlépe to šlo.

Teď, když stres z řízení únikového modulu pominul, Tenel Ka uvolnila zábranu, kterou vybudovala mezi sebou a miniaturní živoucí lodí. Pečlivě střežila svou nezávislost a používala Sílu, jen když to bylo nezbytně nutné. Podle jejího způsobu uvažování bylo udržování jistého odstupu mez sebou a Yuuzhan Vongy nebo jakýmkoli jejich stvořením naprosto přirozené.

Náhle jí do otevřené mysli vnikla známá směs vřelosti a humoru, přátelství a zklamání.

„Jacen,“ řekla nejisté, když rozpoznala přítomnost toho, kdo pro ni znamenal víc než kdokoli jiný.

Na okamžik zaplavil Tenel Ka pocit naprostého štěstí, které považovala za neskutečné ode dne, kdy si uvědomila, že Jacen v ní nevidí nic jiného než kamarádku. Avšak štěstí bylo darem, který byl stejně pomíjivý, jako sladký. Světlo, které bylo Jacenem, zesláblo a pak vzplálo jako mučivý bílý žár.

Tenel Ka, nehledě na svou stoickou odvahu a dokonalou tělesnou kondici, vykřikla vzteky a bolestí.

Síly ji opustily a emoce, po celý život pečlivě skrývané a potlačované, vybuchly jako sopka na Dathomiru. Jako smyslů zbavená se vrhla proti stěnám svého vězení, tloukla do korálu pěstí rozhodnutá dostat se ven, najít Jacena a bojovat a zemřít, aby ho osvobodila.

Pak světlo zhaslo a jeho zmizení byla rána ještě více zničující než ta první.

Tenel Ka byla jako omráčená a dlouho tiše seděla v černé tmě. Rty se jí pohybovaly a vytvářely němá slova odmítnutí, jejichž zvuk nedokázala protlačit přes podivný chuchvalec v krku.

Únikový modul prudce narazil do jakési lodě a do korálové ulity se s hukotem zakrojily řezací nástroje. Tenel Ka unaveně pohlédla na odloženou kognitivní kuklu. Pokud by si ji znovu nasadila, dokázala by otevřít trup silou vůle. Její pocity byly ještě natolik čerstvé, že nesnesla pomyšlení na spojení s lodí.

Modul se s praskotem rozlomil a Tenel Ka spadl do klína pořádný kus korálu. Odsunula ho stranou a odepnula si od opasku světelný meč.

„Nepřibližujte se,“ řekla velitelsky a podivila se, jak chladně a sebevědomě její hlas zněl.

Ze světelného meče Tenel Ka vyšlehlo silné tyrkysové světlo. Trvalo pár okamžiků, než si v trupu prosekala otvor, kterým vylezla ven, a rychle se vztyčila se zbraní mírumilovně skloněnou, ale pro všechny případy v pohotovosti.

Kolem modulu se shromáždil nejméně tucet osob, všichni lidské rasy a všichni zjevně Hapané. Dávní předkové Tenel Ka bývali piráti, kteří se vzájemně trumfovali, kdo si najde a zajme tu nejkrásnější družku. Z toho, co bylo původně podivným měřítkem společenského postavení, se postupně stalo jakési druhové šlechtění. Nakonec byli lidé na Hapesu vyšší a hezčí než lidé z ostatních světů Hapeské hvězdokupy. Všichni její zachránci byli vysocí a krásní, ačkoli někteří z nich vypadali dost ošuměle.

Stáli tiše, zřejmě překvapeni, že nalezli jediskou bojovnici místo očekávaného Yuuzhan Vonga. Chladné šedé oči Tenel Ka si je jednoho po druhém prohlížely.

Někteří členové posádky měli na sobě rudé uniformy, což prozrazovalo, že jde o příslušníky královské gardy. Všimla si i několika unavených civilistů, kteří měli na šatech připevněné kusy vybledlé červené látky. Dokonce i ti, kdo měli na sobě okázalé bílé uniformy letectva Hapeského konsorcia, nosili na nich červené označení, byť to byl jen smaltovaný přívěsek nebo šátek. Toto provizorní vyjádření soudržnosti způsobilo, že se v jejím podvědomí rozezněly varovné signály.

„Co je to za loď?“ zeptala se přísně.

Jeden z mužů, vysoký blondýn, který jí vzdáleně připomínal otce, se neohrabaně uklonil. „Vítejte na Starsprite, princezno. Nacházíte se na palubě křižníku Beta dřívějšího hapeského letectva.“

Tenel Ka přimhouřila oči, když jí došlo, co to znamená. Křižník Beta byl malá bitevní loď, lépe ovladatelná než mnohem větší hapanské křižníky třídy Nova. Podobné křižníky byly nasazeny ve velkém počtu u Fondoru. Zbylo jich jen několik. Většinu posádky tvořila zřejmě různorodá společnost uprchlíků: dezerterů z bitvy o Fondor stejně jako pašeráků, svědků toho, jak byla jejich živnost rozmetána yuuzhanvongskou invazí.

Jeho uvítání ji nepřekvapilo. Našlo by se jen málo Hapanů, kteří by nepoznali v jednoruké Jedi se zlatě rudými vlasy svou vzpurnou princeznu. Jelikož se jednalo o piráty a dezertéry – tedy ne právě úctyhodné muže a ženy –, Tenel Ka napadlo, že za ni budou chtít co možná nejvyšší výkupné. Ale jen se tato myšlenka objevila, hned ji zase zapudila nenávist, která ze všech vyzařovala.

Poznání jí projelo jako prudké palčivé bodnutí. „Vy jste Ni’Korishové,“ zavrčela a pojmenovala frakci, již ovlivňovala její prababička, královna-matka, která nenáviděla Jedie a dělala všechno pro to, aby je vyhubila. „Slyšela jsem zvěsti o pokusu o převrat, o útoku zbabělců, co se skrývají ve stínu. To jste byli vy?“

Její věznitel odpověděl posměšnou úklonou.

„Řekni mi, jak úspěšní NťKorishové byli? Je má matka ještě naživu?“ naléhala.

„Bohužel ano,“ odvětil velitel. „Ale dlouho už trůn neudrží.“

Tenel Ka mu věnovala zlověstný úsměv. „To jí tedy křivdíš, jestli si myslíš, že odstoupí z trůnu výměnou za můj návrat. A tvá nabídka koupit si svobodu za tuto cenu mě uráží.“

Opětoval její úsměv, ale zatvářil se přitom ještě hrozivěji a nevyzpytatelněji. „Nikdy bychom si nedovolili urazit královnu-matku nebo její jediskou dceru. Yuuzhan Vongové nicméně neberou takový ohled na záležitosti cti a protokolu.“

Jeho úmysly byly jasné. Světelný meč Tenel Ka vylétl do ochranné polohy. „Mě nedostanete.“

„Princezno, vy mě zraňujete!“ protestoval a položil si ruku na srdce. „Vrátíme vás na Hapes, aniž vám kdo zkřiví vlas. I když jsme možná dezertéři, nejsme zrádci. Jediné, co po vás žádáme, je vaše pomoc při stíhání Jacena a Jainy Solo. Jste-li opravdová hapeská princezna, jistě nám ráda pomůžete pomstít se těm, kdo obrátili Centerpoint proti hapanské flotile.“

Tenel Ka pocítila nával hněvu, ale zachovala klid. „Víš, co se stalo velvyslanci Nové republiky, který padl do rukou Yuuzhan Vongů? Byl zavražděn, jeho kosti byly vyzdobeny drahokamy a zlatem a poslány zpět jeho přátelům. Takovému osudu bych nevystavila ani nepřítele, natož přítele!“

Jeho obličej se zachmuřil a pohlédl na houf uniformovaných mužů. „V tom případě se bohužel budeme muset spokojit s vámi. Pokud Jaina Solo uvažuje stejně jako vy, třeba bude chtít vyměnit sebe za vaši svobodu.“

„Nebude mít možnost.“

Než kterýkoli z Hapanů stačil vytasit zbraň, tyrkysové ostří Tenel Ka vyrazilo proti nim jako protonové torpédo.

Všichni v nákladovém prostoru se nejprve dali na útěk, zastrašení hněvem v šedých očích mladé Jedi a zářící zbraní v jejích rukou.

Pak ale vůdce Ni’Korishů vytáhl zpoza opasku vibronůž a ostatní si také uvědomili, že mají zbraně.

Postoupili vpřed a rychle Tenel Ka obklíčili.