á pouť

8

Kontrolky na řídicím pultu Millennium Falconu ojediněle blikaly jako sluneční paprsky na stěnách laciné kantýny po několika dnech špatného počasí. Han Solo se na světélka zamračil, sevřel ruku v pěst a pořádně praštil do už tak hodně promáčklé části pultu. Kontrolky zamrkaly a ožily. Úkosem se podíval na druhého pilota a věnoval mu samolibý úsměv.

Leia zavrtěla hlavou s pohledem upřeným na malou obrazovku. „Nevypadá to dobře. Výsledky analýz od Artoo ukazují, že potřebujeme složitější opravy. A to brzy.“

Naklonil se k ní a studoval technické údaje. „No jo,“ připustil po chvíli. „Největší problém bude najít klidný místo.“

„Hvězdokupa Hapes,“ řekla klidně a zvedla oči k manželovi.

Podezíravě se na ni podíval. „Posledně jsem slyšel, že Hapani o návštěvy kdovíjak nestojí.“

„To je pravda. Ale není to tak dávno, co Teneniel Djo zaslala Senátu poselství, ve kterém navrhuje, aby se Hapes otevřel uprchlíkům. Chápu tvoje pochyby,“ řekla Leia v narážce na jejich neortodoxní námluvy a zbytky Hanovy nedůvěry vůči bývalému sokovi Isolderovi, dnes manželovi Teneniel Djo. „Ale vybrala jsem si sama a zatím jsem toho nelitovala. Tedy, ne moc.“

Nezmínila se o svém posledním setkání s bývalou královnou Hapesu, matkou prince Isoldera Ta’a Chume. Zmínila se o manželských potížích svého syna a jak si tenkrát přála, aby si Isolder raději vzal za ženu princeznu Leiu než Teneniel Djo, válečnici z odlehlého Dathomiru. Leia věděla, jak dokáže Ta’a Chume manipulovat se svým okolím, a poslední, co chtěla, bylo přilévat olej do ohně. V danou chvíli však jejich zájmy převažovaly nad podobnými ohledy.

„Tenel Ka byla příslušnicí jediského úderného týmu,“ připomněla. „Díky tomu je možné, a snad i pravděpodobné, že se Jaině podaří přistát s yuuzhanvongskou lodí na Hapesu.“

Hanovi se rozzářily oči. „To dává smysl. Je to rozumná holka, takže máš nejspíš pravdu.“ Situace se vyvíjela k jeho spokojenosti. Začal nastavovat kurz na hvězdokupu Hapes.

„Nezeptáme se Luka a Mary, co si o tom myslí?“

„Kdyby byla loď, co s ní letíme, jejich, pak jistě.“ Zazubil se, aby si nikdo jeho slova nemohl vykládat jako příliš ostrá, nastavil kurz a připravil se na hyperprostor.

Když byl skok proveden, dodal: „Podívej, jim může být úplně jedno, kde přistaneme. Zůstanou na planetě jen tak dlouho, dokud Mara nekoupí, nevyžebrá nebo neukradne nějakou loď, která je dopraví tam, kam odvezl Lando Bena.“

„Pravda,“ souhlasila Leia. Zavřela oči, aby se ubránila náhlému návalu slz, a snažila se nezávidět bratrovi a jeho ženě radost z blížícího se shledání s jejich synem.

Se svým dítětem, s Anakinem, se už nikdy neshledá. Dokonce nebude mít ani to morbidní potěšení spatřit jeho tělo při vzdávání poslední pocty během velebného jediského pohřebního obřadu.

Han se k ní natáhl a položil jí dlaň na hřbet ruky. „Víš, já tě miluju. Držíš se skvěle,“ řekl tiše. „Oba nás držíš.“

Otevřela oči a otočila se ke svému muži. „To není pravda. To ty jsi jediný důvod, že jsem to ještě nezabalila.“

„To taky není pravda. Ty jseš bojovnice, vždycky jsi byla. Kolik ran už jsi dostala, a vždycky ses zas postavila na nohy.“ Zamyšleně se poškrábal na bradě, jako by jeho přirovnání vyvolalo bezpočet vzpomínek. „Bolí tě to, viď?“

„Jenom když dýchám.“

Sklonil hlavu a přikývl. Žal byl všudypřítomný a rána se otevírala při každém dotyku, při každém závanu vzduchu. Po chvíli navrhl, aby si oba zkusili odpočinout.

„Nejspíš nebudu moct spát,“ řekla Leia, ale sotva ta slova vyřkla, uvědomila si, jak těžká má víčka. Uplynulý den trval příliš mnoho hodin, odehrálo se v něm příliš mnoho bojů, přinesl příliš mnoho smutku. Tíha toho všeho přikovala Leiu ke křeslu druhého pilota a uvrhla ji do neklidného spánku.

Probudila se náhle, když se stará loď otřásla a přešla na podsvětelnou rychlost. Ohlédla se po Hanovi a strnula uprostřed pohybu.

Hrbil se nad ovládacím pultem se zachmuřenou tváří a snažil se zvládnout loď. Před nimi se vynořilo sedm velkých temných předmětů.

Leia se prudce vztyčila v křesle. „Pás asteroidů?“

Z děl na spodku lodi vyšlehly laserové paprsky, jak Luke s Marou zareagovali na nebezpečí. Zářivé čáry proudily neomylně proti svým cílům – a pak prostě zmizely.

Leia zadržela dech a dlouze vzdychla. „Tak tohle nechápu.“

„Dovinbasalový miny,“ řekl krátce Han. Konečně Falcon zpomalil na rychlost, kdy se s ním dalo manévrovat, a obraz pod nimi se zaostřil. Ve vesmíru se vznášely desítky velkých, skaliskům podobných předmětů a každý z nich vypadal jako srdce nějakého gigantického netvora – černé díry na jasném pozadí hvězd.

Han zručně manévroval skrz pásmo živých asteroidů. Když byli mimo nebezpečí, mrkl na navigační kontrolky. „Ty věci nás vytáhly z hyperprostoru. Musejí fungovat jako interdikční pole.“

Leia už sestavovala jejich nové souřadnice a chystala další skok do hyperprostoru. „Kolik takových vytažení Falcon snese, než se rozpadne?“

Pokrčil rameny. „Tak pět šest.“

„Takže kolik?“ naléhala. „Pět, nebo šest?“

Podíval se na Leiu a jeho tvář okamžitě dostala věcný výraz. „Tváříš se vážně.“

Zaškaredila se a natáhla ruku k ovládacím páčkám. „Chci znát nejhorší možný scénář a něco s tím udělat.“

Byli vytaženi z hyperprostoru ještě dvakrát, než vletěli do Mlžného závoje, tajuplného mračna, které obklopovalo hvězdokupu Hapes. „To nebylo špatný,“ poznamenal Han, když nechali závoj za sebou. „Ani nás to moc nezpomalilo.“

„A tebe teď zajímá, proč nás tolik otravují,“ uvažovala Leia. „Pokud…“

Han na ni ostře pohlédl. „Pokud ty věci neznají způsob, jak zaznamenávat, co se děje. Vongové by nás mohli sledovat. Je docela možný, že vědí, že jsme tady.“

„A oni taky,“ odvětila a ukázala hlavou na pohled, který se jim naskytl.

Falcon se dovlekl na vesmírnou trasu, která byla takřka stejně zaplněná jako ty před Coruscantem. Lodě všemožných tvarů proudily do přístavů královského města a prolétávaly trasou, kterou vymezovaly dva hapanské bitevní draky. Několik menších lodí poletovalo sem tam a odřezávalo cestu plavidlu, které se snažilo vyhnout se kontrolnímu stanovišti.

„Corellianskej frachťák,“ poznamenal Han a ukázal hlavou na velkou nákladní loď. „Tamhleto je republikový diplomatický plavidlo. Zdá se, že na Hapesu uvidíme spoustu známejch tváří.“

Leia jen zavrtěla hlavou, ohromená a zděšená z pohledu, který se jí naskytl. V čase, kdy doprovázela uprchlíky z jednoho světa na druhý, se seznámila s některými smutnými skutečnostmi. Yuuzhan Vongové nebrali žádné ohledy na uprchlická sídla; naopak útočili na světy, které poskytovaly útočiště lidem, jež válka vyhnala z domovů. Vzhledem k dlouhodobé izolaci Hapesu a nedávnému zničení jeho flotily se tento nový kurz zdál být nejen podivný, ale přímo sebevražedný. Zdecimovaná hapanská flotila nebyla schopná zadržet ani menší yuuzhanvongský útok.

„Jak dlouho myslíš, že potrvá oprava Falconu?“ zeptala se. „Těžko říct. Proč?“

Věnovala mu pohled plný starostí. „Ať už si to Teneniel Djo uvědomuje, nebo ne, učinila z Hapesu další cíl Yuuzhan Vongů.“

„Ta neurozená rycritka bude poslední královna-matka a smrt nás všech!“ soptila Ta’a Chume a přecházela po drahocenné mozaice, která pokrývala podlahu v její komnatě.

Pohledný mladík se pohodlně rozvalil na pohovce a sledoval vysokou ženu v rudém závoji napůl starostlivě a napůl rezignovaně.

Podle jeho způsobu uvažování bylo těžké se Ta’a Chume zavděčit a nebezpečné si ji pohněvat, na druhou stranu byla nadmíru mocná, bohatá a velkorysá ke svým oblíbencům. Nikdo nemohl popřít, že bývalé královně-matce přibývaly roky, ale stále ještě byla nápadně krásná – měla štíhlé, pěkně tvarované tělo, půvabné lícní kosti, které pomáhaly pleti vzdorovat ochablosti a zvetšelosti, jež přináší věk, a záplavu zlatorudých vlasů jen tu a tam prokvetlou šedinami. Zkrátka a dobře, Trisdin mohl být se svým údělem vcelku spokojen.

„Teneniel Djo vládne skoro dvacet let navzdory svým omezeným možnostem,“ poznamenal. „To zajisté svědčí o síle a stabilitě královského dvora.“

Ta’a Chume šlehla po svém oblíbenci pohledem plným jedu. „Jdi mezi obyčejné lidi. Co říkají o princi Isolderovi?“

Najednou mu vyschlo v krku: „Lid ho miluje –“

Přerušila ho netrpělivým panovačným gestem. „Neopovažuj se mi tu vykládat nějaké milosrdné lži! Můj syn poslal velkou flotilu Konsorcia do bitvy, ve které byla zničena. Od katastrofy u Fondoru mu nejméně sedmkrát ukládali o život. Několikrát dokonce členové královské rodiny!“

Většinu z těchto pokusů zosnovala Alyssia, neteř Ta’a Chume, která se jí nápadně podobala jak vzhledem, tak povahou. Trisdin rád myslel na tyto dvě ženy jako na ráno a večer, a kdykoli to bylo možné, dělil svůj čas mezi ně.

„Kde je princ teď?“ zeptal se co nelhostejněji. „Doufám, že v bezpečí?“

Ta’a Chume přestala přecházet po komnatě a změřila si mladíka zkoumavým pohledem. „Přesvědčila jsem ho, aby odletěl z planety.“

„To muselo být těžké. Princ není z těch, kdo by utíkali před nebezpečím.“

„Naopak; musí mu běžet vstříc! Ale dokonce i Isolder se umí poučit. Fondor mu dokázal, že pustit se do akce dřív, než nashromáždíme dostatek informací, může být osudné. Nebylo těžké přesvědčit ho o důležitosti vyšetřovací mise. Ví, jak je teď Hapes zranitelný, a přeje si zjistit o nájezdnících co nejvíce. Díky Teneniel Djo brzy dostane možnost ověřit si své znalosti v praxi!“

„Nechápu, proč dovolil Teneniel Djo otevřít Hapes uprchlíkům.“

Ženiny oči nad závojem vzplanuly. „Nemá ani právo jí odporovat, ani moc, aby tak učinil. Ona je královna-matka.“

„A tudíž bychom ji měli ctít… tak dlouho, dokud si dokáže udržet trůn,“ řekl Trisdin, který dobře chápal svou roli. Ta’a Chume svou snachu nenáviděla, ale zároveň střežila její titul a moc. Možná by si přála smrt mladší ženy – možná by ji i byla schopna zařídit –, ale nestrpěla žádnou neúctu vůči královské důstojnosti.

Trisdin se postavil na dlouhé nohy a přistoupil k Ta’a Chume. Postavil se za ni a začal jí zkušenými pohyby masírovat ramena. „Takových starostí,“ postěžoval si. „Yuuzhan Vongové, debakl u Fondoru, problémy s nástupnictvím.“ Ta’a Chume se pod jeho rukama napjala. „To se ještě nevyřešilo?“

„Ne,“ odpověděla krátce.

Ovinul jí paže kolem těla. „Škoda že váš královský choť dokázal zplodit pouze syny. Jaká skvělá královna by byla z jedné z vašich dcer! Ostatně, jste stále ještě mladá…“

Přerušil ho její uštěpačný smích. „Tak o tohle ti jde? Kdepak, ani trochu netoužím po dalším královském choti, a i když mi můžeš říkat, co chceš, drž se laskavě se svým pochlebováním v mezích možného!“

Trisdin si toho nevšímal. „Stejně je to hanba, že Isolderova dcera upřednostňuje matčinu kulturu.“

„Kulturu!“ posměšně zopakovala Ta’a Chume. „To prokazuješ dathomirským čarodějnicím příliš velkou poctu. Nicméně, Tenel Ka je schopná dost.“

„Ale vždyť nemá žádný smysl pro zodpovědnost! Odmítá sloužit Hapesu, jako jste sloužila vy – a i nadále sloužíte.“

Ta’a Chume se opět jala přecházet po pokoji. „Otázka královského následnictví se stala předmětem sporu mezi mým synem a jeho ženou. Isolder se drží tisícileté tradice a chce, aby jeho dcera vládla, což je správné a vhodné. Teneniel Djo trvá na tom, aby se Tenel Ka svobodně rozhodla, jakou cestu si zvolí.“

„Aspoň že si Teneniel Djo přála porodit další dítě.“

„Přála? Trvala na druhém dítěti! A to vyvolalo další potíže. Můj syn je hrdý a dobře ví, jak se dathomirské čarodějnice chovají k mužům. Teneniel Djo a její soukmenovkyně považují muže jen za něco o málo lepšího, než jsou otroci či chovný dobytek!“

Trisdina napadlo, že by se mohl zajímat, jak se to vlastně liší od hapanského matriarchátu, ale rychle tento nápad, o kterém věděl, že je sebevražedný, potlačil.

„Není pochyb, že Isolderova nespokojenost způsobila, že vyslal Konsorcium do války. Nedivil bych se, kdyby následný neúspěch způsobil to, že se stal citlivějším vůči všem náznakům neúcty či urážek, než by byl, kdyby to dopadlo jinak. Třeba neshody mezi princem a jeho královnou pominou, až se uzdraví jeho zraněná pýcha.“

„Sotva,“ řekla exkrálovna ponuře. „Isolder má v úctě silné ženy. Co by jinak mohl obdivovat na divošce jako Teneniel Djo? Jak by mohl dobrovolně přijmout podřízenou roli vůči někomu, kdo toho tak zjevně není hoden?“

„Potom je řešením najít mu vhodnou královnu.“

Tato slova se rovnala velezradě, která znamenala okamžitou a jistou smrt, ale Ta’a Chume pouze přikývla.

„V tom je právě ten problém,“ řekla zamyšleně. „Čeká nás válka. V naší situaci se jí nemůžeme vyhnout. Potřebujeme ženu, bezohlednou a inteligentní, takovou, která má velitelské zkušenosti.“

„Tomuto popisu odpovídáte jen vy.“

Zavrtěla hlavou. „Jakmile královna-matka abdikuje ve prospěch své následnice, je neobyčejně těžké získat moc zpět. Lid potřebuje královnu-válečnici a Teneniel Djo, přes všechny její nedostatky, tuto představu naplňuje.“

„Princezna Leia taky,“ namítl, protože tušil, kam Ta’a Chume svými úvahami míří.

„Leia má dobrý původ, výcvik i zkušenosti,“ souhlasila Ta’a Chume, „ale je spíš diplomatkou než bojovnicí. A zcela upřímně: nevyhnutelně by to způsobilo další manželské problémy. Můj syn by k ní velmi záhy začal cítit odpor. Je pro něho zkrátka příliš ženská.“

A možná, pomyslel si Trisdin, příliš ženská i pro Ta‘ a Chumel Původní odpor bývalé královny vůči Teneniel Djo pramenil především z toho, že mladší žena odmítala nechat si radit, být ovládána.

„Vy byste si zjevně nepřála vidět na hapeském trůnu slabou ženu,“ poznamenal Trisdin. „Ale Isolder by možná byl s velmi mladou ženou mnohem spokojenější. Nezáleží na tom, jak schopná by byla v jiných ohledech, ale získal by pocit, že má situaci pod kontrolou. Pochopitelně, že mladá královna by potřebovala moudrého a zkušeného rádce, a žádná žena, která má rozum, by se nešla o svých problémech radit s manželem.“

Ta’a Chume si ho chvíli zkoumavě prohlížela. Pak se jí kolem očí udělaly vrásky, neklamné znamení, že se pod závojem usmívá.

„Nebylo mi dopřáno mít dceru vlastní krve, ale ty říkáš, že bych pořád ještě mohla najít nadějnou následnici a vychovat si ji podle svých představ.“

„A Isolder bude šťasten a nebude vám překážet, až na tom budete pracovat.“

Zpoza karmínového závoje vytryskl smích. „Trisdine, ty jsi k nezaplacení! Teď jdi a přichystej se na večerní slavnost.“

Pomalu odkráčel, velmi spokojený sám se sebou. Ta’a Chume úsměv vydržel, dokud za jejím současným oblíbencem nezaklaply dveře. Potom přešla k pohovce, klesla na ni a zhluboka vzdychla.

Nad Hapesem se stahovalo více mračen, než mohl Trisdin vědět nebo si jen představit. I když vlastně u moci nebyla, Ta’a Chume měla své zdroje a lidi, kteří jí zůstali věrní. Jedna z těchto frakcí, velká a mocná klika, kterou založila ještě její matka, byla v jádru proti Jediům a čím dál tím agresivnější. Věci už zašly tak daleko, že jí nezbývalo než se jim nějak revanšovat, pokud nechtěla přijít o jejich podporu. Takovou ztrátu nemohla riskovat – byli příliš silní, než aby jim mohla dovolit získat vliv na jiných místech. Tato frakce musela být buď uchlácholena, nebo zničena.

A ačkoli vražedné útoky na královskou rodinu nebyly ničím novým, Ta’a Chuminy starosti, jak udržet sebe a svůj rod naživu, neustále rostly.

Teneniel Djo jí při tom nijak nepomáhala. Ta hrozná Síla způsobila po debaklu u Fondoru nárazové vlny, kvůli kterým Teneniel přišla o dlouho očekávané druhé dítě. Mimo palác se o tom ještě nic nevědělo; Ta’a Chume to odmítala zveřejnit pod záminkou, že její snacha potřebuje čas na zotavení a smutek, než se vydá oficiální prohlášení.

Po pravdě řečeno, Ta’a Chume takový zármutek považovala za sobecký projev slabošství, za luxus, který si Hapes nemohl dovolit. Podporovala Teneniel Djo tak dlouho jednoduše proto, že jiná možnost – puč provedený některou z jejích neteří – byla ještě méně žádoucí. Alyssia byla malá zkorumpovaná ničemnice, ale také veskrze praktická žena. Jako královna-matka by ze všeho nejdříve nechala zavraždit Ta’a Chume a její potomky. Tím si byla Ta’a Chume naprosto jista, protože přesně to by udělala ona sama.

Ovšem Trisdinovy myšlenky skýtaly nové možnosti. Strohým přikývnutím zpečetila Ta’a Chume osud svého syna, jeho ženy a celého Hapesu.

Teď už zbývalo jenom nalézt vhodnou mladou ženu, kterou by Isolder schválil, a ubohá Teneniel Djo skončí.