á pouť

10

Uloupená yuuzhanvongská loď letěla největší rychlostí, jaké byla schopna, a sledovala stěží rozeznatelný signál vysílaný únikovým modulem. Zekk seděl u kormidla. Tahiri měla na sobě navigační kuklu a dávala mu pokyny podle informací, které k ní proudily z navigačního mozku. Malé ruce, kterými svírala řídicí páky, měly bílé klouby, ale její hlas zůstával klidný a jistý.

Jaina s Lowbaccou seděli stranou a radili se. „S Tahiri jste odvedli vynikající práci, ale teď mám pro tebe jinou hádanku,“ řekla Jaina. „Danni Quee našla způsob, jak narušit komunikaci s yammosky. Je to jediné možné vysvětlení zmatku, který zavládl mezi Yuuzhan Vongy nad Coruscantem. Máš představu, jak to asi udělala?“

Wookiee se pustil do dlouhého vysvětlování, ovšem většina z toho, co říkal, dalece přesahovala její chápání.

Zvedla ruku, aby zastavila proud zmatených informací. „Odkud to všechno víš?“

Lowbacca zaváhal a pak zaštěkal odpověď.

Byl najat na práci ve výzkumném týmu, který řídily Danni Quee s Cilghal. Tomu Jaina rozuměla. Vědkyně citlivá vůči Síle a moncalamarská léčitelka byly duší jednoho z mnoha pokusů o pochopení yuuzhanvongské technologie. Před příchodem na akademii Jedi měl Lowbacca dvě vášně: počítače a studium rostlinného porostu na Kashyyyku. Druhá z nich ho přiměla, aby se samotný vydal do nebezpečných spodních pater pralesů na jeho domovské planetě během rituálu přijímání mezi muže a změřil síly se smrtící rostlinou sýřenou. Díky této kombinaci počítačových dovedností a biologických znalostí – nemluvě o jeho touze pokoušet se o nemožné – měl všechny předpoklady pro úspěšné studium.

Lowbacca vydal několik ostrých zaštěknutí.

„Ty jsi rozebíral zajaté lodě? Pak není divu, že jsi věděl, jak na světoloď,“ zabručela Jaina, když si vzpomněla na rošťárnu, kterou vyvedl malému nervovému centru. „Takže víš, jak Danni Quee zmátla yammoska.“

Wookiee zavrtěl hlavou a truchlivě zakňučel. Nebyl u toho, když na to Danni přišla.

„S tvojí průpravou, dokázal bys dojít ke stejnému výsledku?“ Lowbacca se zamyslel a pak souhlasně vyštěkl. „Ale uměl bys dojít o krok dál?“

Wookiee poslouchal s rostoucím zájmem, když mu Jaina lícila svůj plán. Chlupatá ramena se mu natřásala smíchem, když odcházel k dovin basalovi.

Jaina ho zmateně sledovala. Lowbacca za chvilku přiklusal a nesl v tlapách předmět, který jí připadal známý.

Podal malou kouli Jaině a zavrčel řadu pokynů. Do tváře se jí pomalu vkradl lišácký úsměv, když pochopila, co našel. Natáhla se, láskyplně mu načechrala chlupy na hlavě a dala se opět do práce.

„Je to, co si myslím?“ zeptal se Ganner a znechuceně hleděl na villipa.

Usmála se na staršího Jediho a obrátila se k Zekkovi. „Pusť mě do tvého křesla.“

Zekk jí uvolnil křeslo pilota, Jaina se v něm usadila, natáhla si kuklu a zaklepala na zvláštně vytvarovanou kouli.

„Jseš si jistá, že je to dobrý nápad?“ odvážil se poznamenat Zekk. „Můžeš současně mluvit a letět?“

Jediná její odpověď bylo posupné zafunění.

„Vždyť ani nevíme, kdo se nám ozve,“ trval na svém.

„To je sice pravda, ale je možné, že se dozvíme něco důležitého. Čím víc toho budeme o této lodi vědět, tím větší bude naše naděje na záchranu.“

Vnější vrstva villipa se odloupla a tkáň uvnitř se začala tvarovat do podoby Yuuzhan Vonga „naladěného“ na tohoto villipa. Za několik okamžiků držela Jaina v rukou děsivý obličej poznamenaný roztřepenými rty a změtí jizev.

Ten obličej znala. Každý v galaxii s přístupem na HoloNet ho znal. Byl to válečný pán Tsavong Lah. Před nedávnem rozeslal po galaxii zprávu, v níž vyzýval ke zničení Jediů a zajetí Jacena Sola. Jaina to holovideo viděla mnohokrát a krev se v ní vařila při každém shlédnutí znovu a znovu.

„Oběť se uskutečnila?“ zeptal se válečný pán.

Jaina si přidržela villipa blíž u obličeje a poslala bratrovu nepříteli břitký úsměv. „Ještě ne.“

Villip se zkroutil a hrozivě zamračil. „Měl ses se mnou spojit teprve tehdy, až bude tvůj úkol splněn, Nome Anore, ne dříve. Modli se, aby to nebylo kvůli hlášení o dalším nezdaru.“

Pohlédla na své přátele a v hnědých očích jí zajiskřilo něco, co připomínalo její dřívější odvahu.

„To je dobré, velmi dobré,“ žasla. „Tohle je loď Noma Anora! Jenže villip na něj dozajista není naladěný, jinak by Tsavong Lah poznal, že s ním hovoří někdo jiný.“

Ganner rozhodil rukama. „Já nevím, Jaino. Už jsi vypadala i líp.“

„A ty pořád vypadáš jako hrdina z holovidea. To má být nějaká spravedlnost?“ opáčila dobromyslně. „Nicméně, Lowbacca si myslí, že pomocí tohoto villipa podává pilot lodi, ať už je to kdo chce, hlášení admirálu flotily. Když se nad tím zamyslíte, dává to smysl. Nevím přesně, jak villip funguje, ale na základě toho, co jsem slyšela, si myslím, že umožňuje určité osobě mluvit s jinou určitou osobou. Ale co se stane, když se spojení přes villipa přeruší? Musejí mít nějaký způsob, kterým komunikují s lodí a ne jenom s osobou. Lowbacca tu věc našel, žije v nádrži s vodou. Možná že loď si sama villipa ladí a pilotovo spojení s lodí umožňuje komunikaci.“

„Kdo je tam?“ zeptal se válečný pán přísně.

Jaina obrátila pozornost opět ke kouli. „Asi takhle: spojila jsem se s tebou, abych ti ohlásila další nezdar,“ řekla, vracejíc mu jeho předešlá slova.

Tsavong Lahovy kruté oči se zúžily. „To není Nom Anor. Nejsi dokonce ani Yuuzhan Yong – villip překládá.“ Jeho tvář se zkřivila vztekem, když ho napadlo logické vysvětlení. „Jeedaiové!“

„Pochopils to naprosto správně,“ vysmívala se mu.

Dlouhou dobu se na ni obraz Tsavonga Laha jenom zlostně díval. Pak jeho rozřezané rty zkřivil zlověstný úsměv. „A ty se, předpokládám, nabízíš, že zaujmeš bratrovo místo.“

„Proč bych to dělala? Vím, že Jacena nikdy nepropustíš.“

„To je sice pravda, ale jsi si tak jistá svými důvody?“ posmíval se jí. „Jsi menší z dvojčat, to, které by bylo obětováno. Zřejmě tvým záměrům vyhovuje lépe, když držíš bratrův meč co nejdál od svého krku.“

Jaina začínala chápat, co tato „oběť“ obnáší. „My bychom spolu bojovali?“

„Ovšem! Tak se to dělá.“

Jaině se v mysli mihla vzpomínka na dobu, kdy byla s Jacenem držena v zajetí v Šeré akademii a nucena k výcviku pro temnou stranu. Museli trénovat boj se světelnými meči dávno před tím, než byli na takovéto zbraně připraveni, a bojovat o život s nepřítelem ukrytým v hologramu. Ji postavili proti Darthovi Vaderovi – symbolu její minulosti a předzvěsti její budoucnosti. Jacen nicméně čelil stejnému imaginárnímu protivníkovi. Ani jeden z nich si neuvědomil, dokud hologramové zobrazovací zařízení nebylo vypnuto, jak blízko měli k tomu, aby se zabili navzájem.

Bez ohledu na to, co od té doby prožila, se hrůza těchto chvil k Jaině vracela ve snech.

Myšlenky se jí honily hlavou, zatímco se snažila vymyslet provizorní plán. Napadlo ji, že by možná bylo nejlepší vyjít vstříc představám válečného pána.

„Tak se to vždycky dělá,“ souhlasila a schválně myslela na Šerou akademii, aby byl z jejích slov cítit strach. „Jacen a já jsme dvojčata. Je to náš osud.“

„Takže si to uvědomuješ, a přesto před tím osudem utíkáš?“

Sklonila hlavu na znamení úcty. Na tváři vytvořené villipem se mihl náznak překvapení, který prokazoval, že její gesto bylo nějakým způsobem přeloženo.

„Máš pravdu, válečný pane. Loď Noma Anora má poruchu. Nemůžu dál utíkat.“

„Kde se nacházíš?“ zeptal se. „Zřejmě máš nasazenou pilotovu kuklu. Zeptej se lodi.“

„Okamžik, prosím.“ Opatrně villipa odložila, podívala se na Gannera a neslyšně vyslovila: Přiveď Lowbaccu.

Velký Jedi přikývl a vyběhl hledat Wookieeho. Za několik okamžiků se do hlavní chodby vynořila velká chlupatá pěst se vztyčeným palcem.

„Jdeme na to,“ zabručela Jaina a znovu se obrátila k villipovi.

„Loď neodpovídá,“ řekla omluvným tónem, který neměl daleko do pláče. „Existuje nějaká možnost, že by loď vypátral yammosk, který ji ovládá?“

„Nom Anor je samostatný agent. Jeho loď není podřízena žádnému yammoskovi. Někdy ale yammosk může zachytit ztroskotanou loď; dovin basalové mají silné sklony se na něho napojit.“

„Tento dovin basal churaví,“ řekla Jaina netrpělivě. „Připojení ho snad udrží naživu dost dlouho na to, abych…“

Nechala slova vyznít do ztracena. Po obrazu tváře Tsavonga Laha přelétl úsměv, když vytušil, co se mu Jaina snažila sdělit. Zjevně, pomyslel si, hraje o čas, aby stačila provést potřebné opravy v naději, že se jí podaří uniknout.

„Vyslal jsem agenty, aby mi přivedli oběť. Bezpochyby vás stíhají. Brzy se s nimi setkáš.“

Než stačila Jaina odpovědět, villip se složil do původního beztvarého stavu.

„Co teď?“ zeptal se Ganner.

Na Janiných rtech zahrál krutý úsměv. „Přijdou za námi.“

Válečný pán se posadil vedle porouchaného villipa a vykřikl rozkaz. Přiběhl podřízený a přinesl druhého, většího villipa.

Tsavong Lah zaklepal na kouli. Žádná odpověď. „Druhou rukou, válečný pane,“ poradil mu pobočník.

Rychle tak učinil a ignoroval toto poslední připomenutí, že jeho nový implantát je ještě slabý. Správně naladěný villip nepoznal dotek jeho transplantované paže!

Koule se proměnila a vytvořila obličej podobný jeho jak tvarem, tak výrazem. Zobrazený válečník byl mladší, tělo měl pevné, ale neméně zjizvené. Hranatou šedou tvář mu pokrývalo složité černé tetování. Z vysokého a širokého čela mu vyčníval nevelký roh.

„Válečný pane,“ ohlásil se Khalee Lah a uctivě sklonil hlavu.

„Našel jsem tu ženu,“ řekl válečný pán bez úvodu. „Nabídla, že se vzdá – je to samozřejmě trik, ubohý pokus získat čas uniknout. Ty teď přesvědčíš yammoska na palubě kněžské lodi, aby se spojil s fregatou a přijal tuto loď do své komunikační rodiny.“

„Zajisté, válečný pane.“

„Informuj Harrara, že může kontaktovat Jeedaie přímo přes villipa na lodi Ksstarr.“

Na tváři mladého válečníka se objevil výraz překvapení. „On má velitelského villipa?“

„Má ho v úschově,“ opravil ho Tsavong Lah. „Až budou Jeedaiové obětováni, předá ho tobě spolu s hodností a poctami, které k tomu náleží. Snaž se, aby tento den přišel co nejdříve.“

Jeho syn sklonil hlavu a hluboce se uklonil. „Jsem poctěn, válečný pane, ale udělal bych to bez ohledu na odměnu. Můj služební postup není ničím ve srovnání se službou našim bohům.“

Válečný pán přijal tato zbožná slova mlčky. „Jdi a konej.“

Mladý válečník se znovu uklonil a villip se rychle složil. Rty Tsavonga Laha se stáhly v úsměšek, když villipa pozoroval. „Zdá se, že Harrar nám selhává,“ řekl dobrácky, „a nejen v jedné věci.“

Jaina letěla přímo k Tenel Ka a řídila se instrukcemi, jež dostala od Tahiri. Nevšimla si, kdy se villip začal měnit. Teprve Zekkovo tiché zaklení obrátilo její pozornost zpět k živoucí komunikační kouli.

Zobrazila hubený, takřka esteticky vyhlížející obličej, ne tak křiklavě zjizvený jako u válečného pána. Hlavu měl umně ovázanou pruhem látky.

„Harrar, kněz Yun-Harly, bohyně Intrikánky,“ řekl obraz stroze. „Budu mít tu čest dohlížet na tvou oběť.“

„Potěšení na mé straně,“ řekla Jaina suše a pokračovala: „A děkuji za radu. Marně jsem si lámala hlavu, jak tomuto skalisku říkat. Intrikánka zní docela dobře.“

„To není vhodné. To není možné. Na jménu lodě záleží víc, než si možná umíte představit.“

„Vyžaduje to zvláštní spřízněnost, dokonalejší naladění,“ pravila Jaina. „Má to být jedna z věcí, které si možná neumím představit?“

Yuuzhan Vongova tvář vzplanula hněvem. „Žádný z ubohých uskoků, které máš v hlavě, ničemu neposlouží. Naladění bylo změněno. To, že s tebou mohu mluvit, svědčí o tom, že yammosk na mé lodi navazuje spojení s vaším dovin basalem. I ta malá kontrola, kterou máte nad Ksstarr –“

„Intrikánkou“ opravila ho Jaina.

„– bude zrušena,“ dokončil, nevšímaje si přerušení.

Tahiri slabě vykřikla. K její cti si nesundala navigační kuklu.

„Navazuješ spojení?“ zopakovala Jaina s předstíraným znepokojením.

„Je navázáno.“

Jaina otočila villipa vzhůru nohama a přiměla ho, aby se složil a přerušil spojení s knězem. S triumfálním úsměvem se otočila ke svým přátelům. Vlna zděšení a nelibosti ji zasáhla jako fyzický úder.

„Než něco řeknete, dovolte mi, abych vám to vysvětlila. Lowbacca si trochu pohrál s lodními senzory. Přijímáme jejich signál, ale blokujeme náš.“

„Tím si nemůžeš být jistá!“ namítl Zekk.

„Já si jsem jistá,“ vmísila se Tahiri. „Yuuzhanvongské lodě ovládají gravitaci. To jim umožňuje pohyb, ochranu a dokonce i navigaci. Já se těmi věcmi zabývám, takže to musím vědět.“

„Pokračuj,“ naléhal Ganner.

„Senzory shromažďují informace na základě změny gravitačních polí. Každá loď má svůj charakteristický znak, něco jako stopu.“

„Správně,“ skočila jí Jaina do řeči. „Lowbacca použil některé díly z Hornetu k vytvoření mechanického rušení. Dovin basal neví, že signály, které vysílá k yammoskovi, jsou zmatené.“

„To by se snad dalo provést,“ řekl Ganner, ale jeho hlas zněl stále pochybovačně. „Jenže jestli se mýlíš, Yuuzhan Vongové nás mohou sledovat až na Hapes. V tom případě bychom ohrozili planetu – celou soustavu –, která není s to se ubránit.“

„Stejně vědí, že tam máme namířeno,“ poznamenala Jaina, „což znamená, že yuuzhan vongský útok na Hapes je hotová věc. Nakonec se jim budou muset postavit.“

„Oni?“ zeptal se Ganner a udiveně na ni pohlédl. „My ne?“

„Já musím být někde jinde. Vy ostatní můžete jít se mnou, nebo zůstat, jak budete chtít.“

„Půjdeš hledat Jacena,“ konstatoval Ganner.

Pokrčila rameny. „Pochyboval o tom někdy někdo?“

„O co ti jde, Jaino?“ řekl Zekk mírně. „O záchranu zjevně ne. Nemyslíš si doopravdy, že bys mohla Jacena zachránit – dokonce ani ty nemůžeš být tak… optimistická,“ volil nejisté slova, když si všiml bouře, kterou věštily její oči. „Jak to vidím já, chceš se pomstít.“

„Což vede na temnou stranu,“ řekla netrpělivě. „Ušetři mě – už jsem slyšela všechny argumenty. Několikrát. Já to vidím tak, že Jediové mají jednat. Jednat! Nemáme čas na filozofické debaty. Kvůli tomu došlo ke sporu mezi Jacenem a Anakinem a jejich nekonečné hádky o tom, jací by Jediové měli být, je oba stáhly do propasti.“

„To není fér,“ zašeptala Tahiri. „To je kruté.“

„Opravdu? Tak se podívejme na fakta: Anakin je mrtvý, Jacena zajali. Pokud se Jediové, kteří ještě zbyli, budou dál hádat, budeme vybiti a Yuuzhan Vongové zvítězí.“

Dlouho mlčky rozvažovali pochmurnou logiku jejích slov.

První promluvila Alema. „My Twi’lekové máme pořekadlo: Když se nechceš rozhodnout, rozhodne se bez tebe.“

„Musíš to udělat,“ souhlasil Ganner.

„Je čas vyrazit na lov!“ vykřikl Barabel ze svého místa na zádi. „Budeš potřebovat ranhojičku,“ řekla Tekli a rezignovaně vzdychla. Jaina se otočila k Zekkovi a tázavě na něho pohlédla. „Zůstanu na Hapesu, nebo půjdu tam, kde mě bude nejvíc zapotřebí,“ řekl tiše a v očích měl smutek.

Kdo by ho mohl potřebovat víc než Jacen? Jaina potlačila nával zlosti a přijala jeho rozhodnutí strohým přikývnutím. Nijak se však nepokusila před ním skrýt své pocity.

Na okamžik ucítila, jak Zekk zakolísal, cítila, jak síla její představy vítězí nad jeho hlubokým přesvědčením.

Pokušení z ní tryskalo, divoce a prudce. Snad se jí podaří Jacena nějak osvobodit, ale bylo by to pro ni snazší, kdyby měla po boku dalšího mladého Jediho. Kdyby se jí podařilo přemluvit Zekka, ostatní by se bez výjimky přidali na její stranu.

Pod její velení.

Bylo to logické vyústění toho, kam se její myšlenky ubíraly, přesto Jaina spěšně z této cestičky uhnula. Rychle a obratně se od Zekka odpoutala a doufala přitom, že nepostřehl, že ne on sám sebe, ale ona ho přiměla pochybovat o jeho těžce vybojovaných zásadách. Nejistota, která se mihla v jeho vnímání Síly, svědčila o tom, že byla úspěšná – že si neuvědomil, čeho se málem dopustila.

Stáhla si pilotovu kuklu a hodila ji Zekkovi. „Potřebuju být chvíli sama,“ řekla náhle a odvrátila se od ostatních Jediů.

Vydala se k malé kabině, kam uložili Anakinovo tělo. Nikdo ji nenásledoval, ale cítila jejich úlevu, že konečně začala podnikat kroky, aby „něco udělala se svým žalem.“

Zřejmě byl nejvyšší čas. Bezprostředně po té hrozné ztrátě Jaina jednoduše odložila své city stranou. Ve skutečnosti to nebyl zas tak velký rozdíl v porovnání s roky, po které musela čelit soustavnému ostřelování emocemi druhých lidí.

Na chvíli se zastavila na prahu a zahleděla se na cizího člověka, který tiše spočíval na yuuzhanvongské pryčně. Vypadal, jako by odpočíval, a jeho nehybná postava se málo podobala představě, která byla nesmazatelně vrytá v Jainině paměti. Prach z bitvy z něj smyli, strašlivé rány mu ovázali a pokryli čistou látkou – plátnem a kůží sehnanými bůhvíkde.

Rysy patřily Anakinovi. I výška a postava. Bleděmodré oči měl zavřené a nepoddajné hnědé vlasy pečlivě učesané. Jaina přistoupila blíž a bez rozmýšlení mu je rozcuchala láskyplným gestem starší sestry, které používala jen výjimečně.

Tiché kroky za ní prozradily přítomnost Tekli. „Tak je to lepší,“ souhlasila Chadra-Fanka. „Takhle vždycky vypadal.“

Jaina se otočila k malé ranhojičce, oči měla suché a srdce chladné. „Děkuji ti za všechno, co jsi tady udělala. Nechtěla jsem, aby ho matka viděla v tom stavu.“

Otočila se a tiše odešla. Při tom jasně cítila žal, který tryskal z Chadra-Fanky. Přijímala ho s povděkem: zdálo se být správné, že aspoň někdo dokázal pro Anakina truchlit.

Přes hradbu, kterou obklopila své srdce, si Jaina uvědomovala, že Tekli netruchlí jenom pro Anakina, ale i pro ni.

Harrar se posadil vedle villipa a pohlédl na mladého válečníka, který přecházel po místnosti jako zvíře v kleci.

„Ta Jeedai přerušila spojení,“ podotkl Harrar.

Khalee Lah se dvěma prsty dotkl čela. „Vlastní krví jsem se zavázal, že ji přivedu, ale teď přísahám před vámi a všemi bohy, že prožije své poslední dny v mukách a zemře beze cti!“

Kněz zamítl tento slib netrpělivým mávnutím ruky. „Zaznamenal jsi její slova? Jako by tím naznačovala, že přejmenování lodě na Intrikánku ve skutečnosti může znamenat novou identifikaci plavidla podle jeho pilotky.“

„Myslíte, že je tak rafinovaná?“ posmíval se Khalee Lah.

„Je z dvojčat. To má zajisté určitý význam i pro nevěřící, jinak by bohové tolik nestáli o tuto oběť.“

„Je jak Jeedai, tak i dvojče,“ souhlasil válečník, „ale pozor, Eminence, abyste nepodporoval kacíře, kteří přisuzují těmhle Jeedaiům příliš mnoho moci. Ta žena není ani stínem všemocné Yun-Harly.“

’Jistěže ne,“ souhlasil kněz, ale zvláštní pochybnosti se ho stále držely. „Doprovoď mě,“ řekl a odkráčel se poradit s opatrovníkem svého yammoska.

Dorazili do síně, kde byl umístěn obrovitý velitel bitev. „Navázali jste spojení s Ksstarr?“ zeptal se stroze. Opatrovník se uklonil. „Ano, Eminence.“

„Chci si to ověřit.“

„Zajisté!“ Opatrovník ustoupil stranou, aby Harrar mohl položit ruku na pokrouceného tvora s mnoha chapadly.

Po chvíli Harrar pohlédl na opatrovníka. „Spojení je navázáno. To ti nepřišlo divné, že Ksstarr přesto nijak nereagovala?“

„Je nemocná,“ odvážil se říct opatrovník.

„Mlčí!“ odsekl Harrar. Otočil se ke Khaleemu Lahovi a čekal, až si válečník uvědomí význam tohoto sdělení.

Na zjizvené tváři se objevilo zděšení. „To není možné,“ řekl nevěřícně. Nehledě na svou menší postavu a pravidla protokolu odstrčil kněze stranou a sám položil ruku na nervová čidla.

„To není možné,“ zopakoval, jako by si odmítal uvědomit strašlivou pravdu, kterou sděloval yammosk. „Jaina Solo yammoska nějak zablokovala: informace proudí k ní, ale ne zpátky ke kněžské lodi!“

Harrar ho odvedl stranou. „Varoval jsi mne před srovnáváním těchto lidí s naší velikou a nevyzpytatelnou Yun-Harlou a bylo to správné. Ale možná bys měl uvážit možnost, že její cesty jsou nevyzpytatelnější, než sis myslel.“

Khalee Lah na chvíli strnul v pyšném postoji, ale jeho zjizvená tvář měla nejistý výraz. Nakonec sklonil hlavu a neobratně přikývl.

„Možná,“ souhlasil.