á pouť

18

Druhého dne brzy ráno se princ Isolder vypravil se stráží do uprchlického tábora. Snažil se ignorovat bystrozraké bojovníky, kteří ho těsně obklopovali. Tělesná stráž byla pro osoby v jeho postavení nezbytností a jen těžko si vzpomínal na těch pár chvil, kdy byl na své domovské planetě opravdu sám. Když ale procházel mezi řadami jednoduchých stanů, palčivě si uvědomoval, o co všechno tito lidé přišli a jak je musí okázalost hapanského dvora dráždit.

Jeho průvodce se zastavil u stanu, který se nijak nelišil od ostatních. „Nechte mě o samotě,“ nařídil Isolder. Přejel modrýma očima po svém doprovodu a dal tak najevo, že rozkaz platí i pro tělesnou stráž. Uklonili se a ustoupili.

Zaklepal na opěrný kůl a jako odpověď se ozvalo neurčité zabručení. Odhrnul stranou kus plachtoviny zakrývající vchod a vstoupil do první ze dvou místností.

Han a Leia Solovi seděli u malého skládacího stolku. Oba drželi kouřící hrnky a měřili si ho unaveným, ale ostrým pohledem.

Isoldera udivilo, jak si ti dva byli podobní. Bylo to něco, co se nedalo vysvětlit jejich společnými zážitky, ani těžkými ztrátami, které je nedávno postihly. Han Solo do puntíku odpovídal představě stárnoucího piráta. Zážitky z mnohaletého života dobrodruha byly vepsány v jeho vrásčitém a zjizveném obličeji. Dvoudenní strnisko mu dodávalo divoký výraz. Byl o něco tlustší, šedivější a tvrdohlavější – nic překvapivého.

Změna, která se stala s Leiou, byla děsivá. Krátké vlasy jí začaly odrůstat a trčely jí do stran. Na sobě měla přiléhavou leteckou kombinézu. Byla hubenější, než jak si ji Isolder pamatoval, a ve tváři nezkrášlené kosmetikou bledá. Přes její zanedbaný zevnějšek, nebo snad právě proto, vypadala na svůj věk mnohem mladší. Pryč však byly umně zapletené prstence hnědých vlasů, jemně zřasené pláště, královské držení těla – vše, co mu padlo do oka před dvaceti lety. Mohla by být jednou z tisíců unavených bojovnic chystajících se do další bitvy.

Potom se výraz její tváře změnil. Zvedla bradu, na rtech jí zahrál přívětivý úsměv a únava v ocích se skryla za dobře nacvičenou maskou. Princezna a diplomatka vstala, obešla stolek a vyšla mu vstříc s otevřenou náručí.

„Princi Isoldere,“ řekla srdečně. „Děkuji vám, že jste nás zde přijali. Lidé z Hapeské hvězdokupy toho pro nás tolik udělali.“

Uchopil ji za ruce a přitiskl si je ke rtům. „Fondor byla moje chyba, princezno. Pokoušela jste se mne varovat před vysláním flotily. Nechť mezi námi není nedorozumění v této záležitosti, ani v žádné jiné.“

„To vypadá, že máš něco na srdci,“ poznamenal Han a namáhavě se zvedl ze židle.

„Ne, zůstaň, prosím tě,“ řekl princ. „To, co vám musím říct, se týká vás obou.“

Han pokrčil rameny a přitáhl ke stolku bednu, zatímco Leia přinesla ještě jeden hrnek. Posadili se a usrkávali hustý silný nápoj. „Jaká byla cesta?“ zeptala se Leia.

„Poučná a taky znepokojivá. Dozvěděl jsem se pár věcí, které by mohly být pro vaší rodinu důležité. U Yuuzhan Vongů se narození dvojčat považuje za zázrak. Dvojčata spolu bojují na život a na smrt a vítěz pak hraje ústřední roli při důležitých událostech.“

Han šťouchl do Leiy. „Buď klidná, drahoušku. Rozdáš si to s Lukem. Akorát budeš muset bojovat nečistě.“

Vrhla na manžela zamračený pohled. Zvedl ruce v předstírané omluvě a uličnicky se usmál, načež se jí v očích napůl pobaveně a napůl podrážděně zablýsklo. Isolder si pomyslel, že by mu byla stokrát milejší tato odpověď než klidná, předstíraná přívětivost, s níž se obrátila na něj.

„Omluvte, prosím, to přerušení,“ zamumlala.

„Ovšem. Tsavong Lah odhalil, veřejně a jednoznačně, své úmysly s vaším synem Jacenem. Je pravděpodobné, že teď se jeho zloba přesune na Jacenovo dvojče.“

Přívětivý výraz na Leiině tváři zmizel. „Jacen žije,“ řekla s jistotou.

Isolder tázavě pohlédl na Hana. „Nejspíš už jsi o tom slyšel,“ řekl Han. „My taky. Ale Leia říká, že není mrtvý, a já sázím na ni.“

Věnovala mu krátký vděčný pohled a opět se obrátila k Isolderovi. „Nicméně plně chápu vaše stanovisko. Zdá se, že Yuuzhan Vongové jsou posedlí představou oběti. Pokud mají podle nich dvojčata takovou moc, patrně chápou obětování dvojčat jako obzvlášť významný dar jejich bohům.“

„To není všechno,“ pravil princ. „Mluvil jsem s Tenel Ka a sledoval Jainu při práci na yuuzhanvongské lodi. Pojmenovala loď Intrikánka, což je odkaz jak na Yun-Harlu, intrikánskou bohyni, tak na ni samotnou. Chtěla tím vyzvat yuuzhanvongského kněze, aby pronásledoval ji a ostatní mladé Jedie. Ihned poté zmátla jejich schopnost sledovat uloupenou loď. Vypadá to, že je chce vyprovokovat, nebo dokonce přimět k tomu, aby přijali její roli intrikánské bohyně.“

Hanovo obočí vylétlo vzhůru a jeho ošlehanou tvář zkřivil potměšilý úsměv. „Tak bohyně, jo?“

Leia na něj nedůvěřivě pohlédla a bylo zřejmé, že nijak nesdílí jeho pýchu na pochybné metody jejich dcery.

Rychle potlačil úsměv. „Nemůžeš říct, že naše dítě neví, co chce.“

Leia vzdychla a odsunula se od stolu. „Promluvím s dcerou. Jaina si nikdy nedala říct.“

„Nemluvě o tom, jak je tvrdohlavá,“ přisadil si Han.

„Nebudu se s ní hádat. Jenom se ji pokusím přimět, aby nám své plány – ať jsou jakékoli – prozradila. Pak si nad nimi sedneme, řekneme k nim svoje, případně je vylepšíme a sladíme s našimi.“

Han mrkl na Isoldera. „Nechci se hádat,“ zopakoval. „Jenom buď tak laskavá a zajisti, aby ta ’diskuse‘ proběhla na otevřeným prostranství a kolem nebyly žádný hořlavý materiály.“

„Ty s námi nejdeš?“ zeptala se Leia.

„Mám ještě nějakou práci na Falconu. Vy dva jděte napřed.“

Hovořil uvolněně, bez podrážděného tónu, který provázel jeho dřívější jednání s Isolderem. Prince to nepřekvapovalo. Pohledy, které si Han a Leia vyměňovali, svědčily o tom, že mezi nimi zavládl vztah, který žádný bývalý nápadník nemůže ohrozit, natož zpřetrhat. Han letmo políbil manželku a nalil si další hrnek hustého kalného nápoje.

Když ale Isolder odhrnul plachtu, aby Leia mohla vyjít ven, zaslechl Hanovu tiše pronesenou radu: „Bacha na zadek, drahoušku.“

Princ pochopil, že Han tím nemyslel nebezpečí, které by snad mohlo hrozit od bývalého nápadníka. A jak znal Ta’a Chume, musel s ním naprosto souhlasit.

Leia Organa Solo si byla vědomá, že dokonce i v těžkých časech jsou jistá pravidla neporušitelná. Nemohla se pohybovat v palácovém komplexu, aniž by vzdala čest panující královně-matce.

Ohlásila u brány své jméno a byla rychle uvedena do komnat Teneniel Djo. Uniformovaná stráž ji zavedla do místnosti, která byla zařízena spíše jako ložnice než přijímací salonek. Leia v první chvíli nepoznala ženu, která se namáhavě zvedla z křesla, aby ji uvítala.

Když přišla Teneniel Djo jako mladá žena na Hapes poprvé, byla svým způsobem rarita: prostá, přímá válečnice mezi pletichářskými aristokraty, nepříliš hezká žena v zemi, kde byli lidé proslulí svou krásou. Malou, podsaditou postavou se odlišovala od mrštných Hapanů, stejně jako svou schopností vnímat a používat Sílu. Leia okamžitě poznala, že tato schopnost zeslábla natolik, že z ní skoro nic nezůstalo.

Řídnoucí hnědé načervenalé vlasy Teneniel Djo byly zplihlé a pleť jí vybledla a dostala nezdravou sinalou barvu. Byla nesmírně pohublá. Oči měla hluboko zapadlé a tak bezvýrazné, že bylo snadno možné se zmýlit a považovat ji za slepou. Neustálé intriky na hapanském dvoře musely dathomirskou válečnici sužovat jako pomalu působící jed. Leia tušila, že porážka u Fondoru a ztráta nenarozeného dítěte byly pouze poslední rány.

Objaly se. Teneniel Djo odstrčila Leiu na délku paží a odevzdaně si ji prohlížela. „Tebe si vybrali?“

Leia zaváhala, nebyla si jistá, jak má odpovědět nebo na co se má zeptat. „Přiletěla jsem na Hapes s uprchlíky,“ řekla a pomyslela si, že tento přístup je stejně bezpečný jako každý jiný. „Máme s Hanem v plánu brzy odletět.“

Nic v královniných očích nenaznačovalo, že její slova vnímá. „Tenel Ka má prsten.“

„Ovšem,“ souhlasila Leia.

Malá žena se odvrátila a znovu upřela nepřítomný pohled do zahrady. Leia se několikrát pokusila zapříst s Teneniel Djo rozhovor, nic však nemohlo proniknout podivnou mlhou, která ji obklopovala.

Nakonec zanechala marné snahy a tiše vyšla z pokoje. Zavřela za sebou dveře a kývla hlavou dvěma strážným, kteří hlídali venku. Zasalutovali jí, ale Leia si všimla podrážděného výrazu v očích jednoho z mužů. Ohlédla se přes rameno a sledovala jeho pohled.

Směrem k nim kráčel volným krokem jakýsi mladík v jasně červeném oblečení královského dvora a s nesmírně samolibým výrazem. S přehnanou zdvořilostí se uklonil.

„Má úcta, princezno Leio. Ta’a Chume si přeje s vámi mluvit.“

Podle toho, jak to řekl, si Leia nebyla jistá, jestli jí úctu skutečně vyjádřil, nebo milostivě udělil. „A vy jste?“

„Trisdin Gheer, Ta’a Chumin společník.“

Na tvářích strážných se objevily rudé skvrny. Leia cítila jejich pobouření a rozpaky a pochopila, že byla uražena. Poslat pro ni gigola, aby ji přivedl, bylo vskutku krajně neomalené.

To dávalo Leie dvě možnosti: spolknout urážku a tvářit se, že nezná hapanské zvyky, nebo na ni reagovat a tvářit se nevlídně. Vypadalo to, že Ta’a Chume je dnes ve skvělé formě.

„Vyslanče Gheere,“ zopakovala přívětivě, leč rázně. „Musím se vám omluvit – vaše jméno mi nic neříká. Neviděla jsem ho na diplomatických seznamech, ani jsem vás neslyšela mluvit v Senátu. Že byste byl nový člověk v Ta’a Chuminých službách?“

Samolibý úsměv se vytratil. „Přišel jsem do paláce teprve nedávno.“

„Nu, jsem si jistá, že o vás vbrzku uslyšíme víc. Zdá se, že Ta’a Chumini diplomatičtí zástupci vždy postupují rychle.“ Usmála se. „Nebo ne?“

Strážní je s potlačovaným smíchem sledovali, jak odcházejí chodbou. Trisdin nasadil rychlé tempo a o navázání dalšího hovoru se ani nepokusil. Zavedl Leiu do malého přijímacího salonku a odkráčel.

Ta’a Chume vstala, aby se přivítala s Leiou. O Trisdinovi už nepadlo ani slovo. „To bylo od vás hezké, že jste navštívila Teneniel Djo. Smutná historie, že?“

„Procházíme těžkým obdobím,“ podotkla Leia.

„Ale jsou i takoví, kteří nesou ještě těžší břemena a s elegancí a grácií, jako například vy.“ Starší žena naklonila hlavu. „Upřímnou soustrast se ztrátou vašich synů.“

„Anakin je mrtev,“ řekla Leia a myšlenky jí krátce zalétly k pochmurným pohřebním obřadům, jichž se předešlý večer zúčastnila, a strašlivé hrůze, když cítila svého syna vracet se k Síle. „Jacen je jenom nezvěstný.“

„Ovšem,“ řekla Ta’a Chume uhlazeně a nezúčastněně. „Vaše dcera musí být pro vás velkou útěchou. Přála bych si, aby Teneniel Djo dokázala přenést na svou dceru podobný smysl pro povinnost, ale to je možná ten nejmenší nezdar, který naši královnu potkal. Ale už dost o hapanských potížích. Předpokládám, že byste ráda viděla Jainu.“ Vyšla na chodbu. Leia ji následovala.

„Máte nějaké tušení o dalších Jaininých plánech?“ zeptala se Ta’a Chume.

V Leiině podvědomí se ozvaly výstražné signály. „Jak dalece můžeme plánovat v takovýchto časech?“ odvětila. „Veškeré síly musíme zaměřit na přežití. Jaina je stíhací pilotka, a výtečná. To teď vyžaduje veškerou její pozornost.“

„Tuším, že je velitelkou eskadry?“

„Ne. Je v eskadře Rogue a považuje za štěstí, že tam může být. Většina velitelů Rogue se stala legendou.“

„Nepochybně se jí stane i ona. Války vytvářejí legendy, i když se jejich úspěchy poněkud přikrášlují.“

„Proč ten náhlý zájem o mou dceru?“

Královna-matka rozhodila rukama. „Přišla jsem o nejstaršího syna, a jak víte, Isolder je do tohoto konfliktu hluboce zatažen. Je pro nás mnohem těžší vidět naše děti bojovat, než kdybychom měli čelit nebezpečí sami.“

Leie přišlo divné, že s ní Ta’a Chume mluví, jako by byly vrstevnice. Předtím nevynechala jedinou příležitost, aby Leie připomněla její relativní mládí a podřízené postavení.

„Jaina už není dítě,“ poznamenala Leia. „Ani Isolder ne.“

Ta’a Chume pobaveně přimhouřila oči. „Teď jste je zmínila ve správném pořadí. Isolder má mnoho dobrých vlastností, ale cesta k moudrosti je pro muže delší. Žádné ženě se nemůže rovnat muž jejího věku.“

„Zajímavý názor.“

„Který se mnou zjevně sdílíte. Han Solo je o několik let starší, předpokládám.“

„Má rychlý start na té cestě k moudrosti,“ odtušila Leia.

Vyšly z hlavní budovy paláce na jasné slunce. Ta’a Chume pokynula k obrněnému landspídru, většímu než obvykle a řízenému po zuby ozbrojeným pilotem.

„Jaina dozajista pracuje v královských hangárech. Pěšky to není daleko, ale dávám přednost tomuto opatření.“ Oči jí potemněly. „Včera byl na prince Isoldera spáchán pokus o atentát, přímo zde, v paláci.“

Leia poděkovala královně za starost a nastoupila do obrněného vozidla. Vzneslo se do vzduchu a odklouzalo k hangárům – mnohem pomaleji, než bylo Leie milé. I když byl uprchlický tábor nejisté a snad i nebezpečné místo, doufala, že přesvědčí dceru, aby odešla z paláce a vrátila se s ní do tábora.

Nalezla Jainu v plavidle, které se podobalo spíše kusu skály, jak zkusmo dloube do malé vroubkované koule.

„Známý pohled,“ poznamenala Jaina s úsměvem. „Zase se vrtáš v lodi.“

Jaina odstrčila malou kouli. „Nic nefunguje tak, jak má,“ postěžovala si. „Nemám dráty, obvody, kabely. Co mi chceš?“

Leia si přiložila prsty ke spánkům a dělala, jako by měla závrať. „To je trochu náhlá změna tématu.“

„Mami,“ řekla Jaina unaveně. „Tak už to vysyp.“

„Tak dobře. Byl za mnou princ Isolder.“ Stručně jí vylíčila Isolderovy starosti.

„Yuuzhan Vongové chtějí pochytat všechny Jedie,“ připomněla jí Jaina. „Moje situace se kdovíjak nezhoršila. Upřímně, spíš se bojím o tebe.“

„O mě?“ Leia vypadala překvapeně, ale pak se jí tvář vyjasnila. „Aha. Nejspíš ses dověděla o mé první reakci na Anakinovu smrt. Cítila jsem, že umírá, a něco se ve mně rozbilo. Bez táty bych možná nenašla cestu zpět. Je pro mě nejsilnější opora.“

„Stejně jako jsi byla ty pro něho, když umřel Chewbacca. Vypadá to, že jste si kvit.“

Leia se pousmála. „Záleží na tom, kdo to počítá. Teď zase o tobě.“

„Ale žádné okolky, mami.“

„Chceš jít rovnou k věci?“ otázala se Leia. „Tak dobrá: nedokážu tě vnímat prostřednictvím Síly. Cítím, že jsi nablízku, ale nic víc.“

Jaina zhluboka vydechla. „Neber si to osobně. Vybudovala jsem si ochranu. V poslední době se stala spousta věcí, které bych nechtěla sdílet s nikým, koho mám ráda, ani s půlkou lidí, kterými opovrhuji.“

„Je toho na tebe moc,“ řekla Leia laskavě.

Mladá žena pokrčila rameny.

Leia se chystala položit ruku dceři na rameno, ale pak si to rozmyslela. „Tak. Pověz mi o téhle lodi.“

Jaina vypadala, že se jí ulevilo, když se změnilo téma rozhovoru. „Teprve začínáme chápat yuuzhanvongskou technologii. Sháním všecky dostupné informace o blokačním zařízení, které použila Danni Quee nad Coruscantem.“

„Podle toho, co vím, ten blok vytváří vysílač, který účinně mate signály vysílané jejich yammoskem.“

„Správně. Yammosk komunikuje pomocí přímého přenosu myšlenek. To se velmi těžko blokuje. To, co vyvolává zmatek, je zařízení, které ztěžuje yammoskovi myšlení. Malé, ale velice silné komunikační zařízení se připojí k torpédu nebo podobné zbrani a nastřelí se do trupu lodi, ve které se nachází yammosk. Slyšela jsem, že Dannin tým jich připravil stovky, aby si byli jistí, že jednomu z nich se podaří proniknout ochrannými štíty lodě a přilepit se na ni. Komunikační jednotka je zkonstruována tak, aby mohla přijímat signály o velmi vysoké frekvenci, které způsobí, že se lodí začnou šířit vibrace, které yammosk nemůže ignorovat.“

„A tak jste také zablokovali sledovací zařízení této lodě?“

„Ne, je tady jeden důležitý rozdíl,“ řekla Jaina. „Yuuzhanvongské lodě komunikují pomocí přímého přenosu myšlenek mezi jejich piloty, kteří zas komunikují se svými veliteli pomocí villipů. Všecko to koordinuje yammosk. Ačkoli yammosk komunikuje na základě mentální projekce, spousta informací k němu přichází jinou formou. Yammosk sleduje jednotlivé lodě pomocí jejich charakteristických gravitačních stop.“

„Pokračuj,“ řekla Leia s rostoucím zájmem.

„Pomocí gravitačních stop,“ opakovala Jaina. „Vesmírná technologie Yuuzhan Vongů je založena na jejich ovládání gravitace. Malé gravitační výkyvy vytvářejí hnací sílu. Lodě se pomocí využití gravitace nejenom pohybují, ale také brání a dokonce i navigují. To, jak lodě získávají informace o svém okolí, je neuvěřitelně složité. A každá yuuzhanvongská loď může být rozpoznána jinými loděmi pomocí nepatrných rozdílů v gravitačních výkyvech, jimiž se lodi od sebe liší. Nazývám to charakteristická gravitační stopa. Protože tyto lodi jsou živé bytosti, domnívám se, že jejich gravitační stopy jsou něco jako otisky prstů, které se nikdy nemohou shodovat. Ještě jsem neměla možnost to prověřit, ale udělám to.“

„To by mohlo být nebezpečné.“

„Jistě, ale pochop, jak užitečná pro nás tahle informace může být! Teď umíme blokovat signály jejich yammoska – aspoň do té doby, než tvárci zjistí, jak je možné se tomuto vysokofrekvenčnímu rušení vyhnout. Ale uvaž, co všecko bychom mohli udělat, kdybychom dokázali nejenom blokovat jejich signály, ale i zasílat jim mylné informace?“

„S využitím Intrikánky,“ zabručela Leia.

Jaině se divoce zablýsklo v očích. „Pochopilas.“

Zamyšleně pohlédla na dceru. „Jak to chceš provést?“

„Ještě na tom pracuju,“ připustila Jaina. Její pohled zabloudil k Lowbaccovi, který se skláněl nad něčím, co vypadalo jako obrovský villip.

„V tom případě tě nechám.“

Když se matka měla k odchodu, chytila ji Jaina za ruku. „Díky, mami.“

„Za co?“

„Že jsi nepřivedla Kypa Durrona.“

Leie zahrál na rtech trpký úsměv. „Nikdy jsem nevěřila, že by ses vážně chtěla stát jeho učednicí. Když se táta před Kypem zmínil, že se nechystáš přijít na Anakinův pohřeb, vydal se za tebou s rafinovaností pomstychtivého Gamorreana. To s tím učením u Kypa Durrona beru jako popíchnutí, inspirované jeho netaktností.“

„Tak nějak to bylo,“ řekla nepřítomně Jaina. „Je táta hodně naštvaný, že jsem málem nešla na Anakinův pohřeb?“

„Jelikož jsem ho musela hnát na vzpomínkové shromáždění na počest Chewbaccy div ne holí, myslím, že tě chápe. Jenom se snaž pochopit ty jeho.“ Chtěla ještě něco dodat, ale pak si to rozmyslela. „Doufala jsem, že tě odvedu zpátky do tábora, ale vidím, že to nejde. Máš práci tady. Buď opatrná.“

Jaina slíbila, že bude, dívala se za matkou a netrpělivě čekala, až odezní rychlý klapot jejích kroků. Sebrala villipa a pokračovala v pokusech naladit ho.

Vyrušilo ji zaklepání na otevřený vstup. S kletbami se ztěžka vydala k průlezu. Na okamžik se ocitla v rozpacích, když zjistila, že návštěvníkem je Jag.

„Přišel jsem kvůli omluvě,“ řekl bez úvodu.

Jaina založila ruce. „Fajn, ale rychle. Mám práci.“

„Vlastně jsem si myslel, že si ji vyslechnu od vás.“

Obočí jí vylétlo vzhůru. „V tom případě doufám, že nemáte nabitý program, protože to vypadá, že tu budete stát pěkně dlouho. Neudělala jsem nic špatného.“

„Schválně jste se pokoušela vyvolat hádku.“

„Vážně? A co?“

Chvíli na ni hleděl a rukou si prohrábl krátké černé vlasy. „Jak může mít alderaanská princezna takovou dceru?“

Jaina vzplanula hněvem. „Chcete stručnou odpověď, nebo vám to někdo musí vysvětlit dopodrobna pomocí tabulek a grafů?“

Na tvářích se mu objevily barevné skvrny. „Tak jsem to nemyslel a jsem si jistý, že vy to víte.“

Jeho nezdar ji zvláštním způsobem uspokojoval. Kdyby se bývalo jednalo o šermířský souboj, Jaina by si byla připsala bod. V předtuše vítězství použila Sílu a zkoumala emoce, které vnímala v silné mladíkově osobnosti. Byl rozhněvaný, ve značných rozpacích a nebyl si docela jistý úmysly, s nimiž za ní přišel.

Nejistota, řekla si. Ze všech pocitů, které u Jaga Fela vnímala, ho tento znepokojoval nejvíc. Vytvořila v duchu hustou mlhu a vyslala ji k Jagovi jako psychický úder. Svraštil obočí a zmateně se rozhlédl kolem.

„Proč jste tady, Jagu?“ řekla, aby ho ještě trochu pozlobila.

Rychle se uklidnil. „Tenel Ka mi řekla, že budete cvičit s Kypem Durronem. Jelikož Kyp létá pod mým velením, smím předpokládat, že se přidáte k eskadře Vanguard?“

„Tenel Ka měla špatné informace. Stejně jako vy, pokud se domníváte, že Kyp pro někoho něco udělá, pokud to nevyhovuje jemu samotnému.“

Dlouho si ji beze slova prohlížel. „I kdyby to byla pravda, mám takový dojem, že Kyp není jediný, kdo tady nehraje čistou hru.“

„A vyhrává,“ dodala samolibě.

„Jelikož vás tato představa zjevně uspokojuje, doufám, že pravidla vojenské služby mohou být pro jisté osoby upravena.“ Hluboce a nanejvýš formálně se uklonil a odešel.

Ke svému překvapení si Jaina uvědomila, že se šklebí jako dobře živený Hutt. Týrání chisského velitele byla po dlouhé době první věc, která ji opravdu potěšila. Sledovat ho, jak odchází, jí přinášelo uspokojení z více než jednoho důvodu. Jag Fel byl jedním z onoho druhu lidí, kteří vypadali dobře, ať jste se na ně dívali z kterékoli stránky.

Pocítila, že se k ní blíží Lowbacca. Postavil se vedle ní a tázavě zavrčel.

„Nemám nic proti Jagu Felovi,“ poznamenala. „Může s ním být velká legrace, ať už chce, či nechce.“

Lowbacca utrousil posměšnou poznámku nad jejím pojetím zábavy.

Její radostná nálada se zakalila, když si uvědomila pravděpodobný zdroj Lowbaccova zájmu. „Nech si to,“ odsekla. „Nemám náladu dál si povídat s temnou stranou.“

Otočila se a zmizela v lodi. Wookiee zmateně svraštil chlupaté čelo, když pochopil výbuch své přítelkyně. Po chvilce pokrčil rameny. Strýc Chewbacca ho často varoval, že lidé mají sklony dělat všechno složitější.

Vzhledem k tomu, co se dělo mezi Jainou Solo a černovlasým pilotem, s ním Lowbacca nemohl nesouhlasit.