17

Jaina pootevřela jedny z dveří, které vedly do tanečního sálu, a nakoukla dovnitř. Očima přejela nablýskané shromáždění a hledala vysokou štíhlou postavu v prostém černém oděvu. Místnost byla jako převalující se moře zářivých barev a třpytících se šperků.

Necítila Jagovu přítomnost. Podobně jako někteří ostatní lidé, které znala – Wedge Antilles, Talon Karrde nebo otec –, Jagova osobnost dávala najevo svou přítomnost prostřednictvím energie, která se podstatně lišila od vyzařování Jediů, ale svým způsobem také velice silné.

A teď, když o tom uvažovala, objevila v obvyklém jediském chápání Síly další slabinu. Nedokázali s její pomocí působit na Yuuzhan Vongy či na lidi jako Han nebo Jag. Možná, že „světlá“ a „temná“ koneckonců nebyly žádné protiklady, ale prostě dvě stránky Síly, která se ukazovala být mnohem rozmanitější a složitější, než si kdokoli z nich dokázal představit. Zbystřila smysly ve snaze zachytit nějaké náznaky této širší perspektivy.

Náhle pocítila silnou přítomnost jiné osoby a její myšlenky se ztratily jako čepel vypnutého světelného meče. Prudce se otočila a stanula tváří v tvář Kypu Durronovi.

Dlouho se beze slov dívala mistru Jedi do očí, vyvedená z rovnováhy a lehce dezorientovaná působením jeho moci na své smysly. V okamžiku jeho příchodu byla zcela bez ochrany. Jaina měla pocit, jako by se probudila z hlubokého transu a zjistila, že hledí přímo do slunce.

Natáhl ruku za ni a přirazil dveře, takže se ocitli sami v chodbě.

Jaininy ochranné štíty bleskově naskočily a jednotlivosti jejich nečekaného setkání začaly nabývat obrysy.

Kyp měl oblečený obyčejný pískový jediský oděv a vlnité vlasy, které už tu a tam prokvétaly stříbrem, mu splývaly na ramena. Pečliví ovládaný hněv z něho tryskal v návalech a výraz v lesknoucích se zelených očích nenechával nikoho na pochybách, na koho tento hněv směřuje.

Jaina bojovně vystrčila bradu a nevědomky napodobila matčinu královskou pózu. „Kype, předpokládám, že jsi nechal za sebou desítky sluhů a stráží, kterým jsi zmátl mysl, takže teď dezorientované bloudí po paláci. To je tvůj styl, že? Nemluvě o tom, že je to jediný způsob jak vysvětlit tvoji přítomnost zde.“

„Dostat se odsud bude snazší. A ty půjdeš se mnou.“

„To sotva,“ řekla chladně.

„Rozmysli si to. Přišel jsem, abych tě odvedl na bratrův pohřeb.“

To bylo poslední, co Jaina očekávala. Kypovo strohé sdělení jí strhlo závoj ze srdce a její smysly na okamžik naplnily zděšení, vztek a bolest nad Anakinovou smrtí.

Jaina rychle zahnala tyto pocity a nahradila je hněvem, který si v ničem nezadal s Kypovým. Dala si ruce v bok a zahleděla se na něho tak upřeně, že odvrátil pohled. „Ty mě chceš ’odvést‘? Ty a který sithský pán?“

Namířil na ni prst gestem, které jí silně připomnělo otce v návalu rodičovského hněvu. „Nedělej potíže, Jaino.“

„Řekni mi jediný dobrý důvod.“

Pátravě na ni pohlédl a výraz v jeho očích zahnal veškeré vzpomínky na otce. „V těchhle šatech nemůžeš směrovat Sílu. Není v nich dost místa, kudy by se protlačila ven.“

Jaině se nahrnula krev do tváří, ale nenapadla ji žádná ostrá odpověď. Co bylo horší, musela připustit, že jeho slova jsou pravdivá. Světelný meč nechala ve své komnatě – rudé šaty, které jí pevně obepínaly tělo, nebyly k jeho nošení uzpůsobené.

Jainu napadla znepokojivá myšlenka: kdyby teď měla světelný meč u sebe, použila by ho. Kyp zvedl jedno obočí, když pocítil její nevyslovenou výzvu.

Jaina se pohybovala na neznámém území a vůbec si nebyla sama sebou jistá. Jedna věc však byla nad slunce jasná – teď, když jí Kyp tak znenadání připomněl pohřeb, těžko se mu mohla vyhnout.

„Půjdu se převléknout,“ řekla chladně.

Kyp setřásl z ramene kožený řemen a hodil jí plátěný batoh. Kývl hlavou k salonku, kde před chvílí Jaina mluvila s Ta’a Chume. „Tamhle.“ Se skřípěním zubů a sršícíma očima napochodovala Jaina do místnosti. Dveře se za ní zavřely, a když se prudce otočila, spatřila u nich stát Kypa se založenýma rukama. „To nemyslíš vážně,“ řekla mu.

Kývl směrem k malovanému paravánu. Jaina za něj s tichým zaklením zašla a postavila ohradu mezi sebe a mistra Jedi. V batohu byl pár nízkých měkkých bot, které, jak poznala, patřily matce, jediský oděv, stejný, jaký měl na sobě Kyp, a světelný meč. Jaina ho zapnula a spatřila čepel známé modrofialové barvy.

„Tys byl v mém pokoji.“

„To není těžký zločin,“ odtušil. „Vypni ten světelný meč, než tě přemůže pokušení vzít spravedlnost do vlastních rukou.“

Vypnula palcem zbraň a věnovala se složitému rozepínání vypůjčených šatů. Konečně si je svlékla a přehodila na druhou stranu paravánu. Volný jediský oděv pro ni znamenal úlevu – tedy, znamenal by, kdyby si ho oblékala za jiných okolností.

Nakonec vyšla ven, zachmuřená, ale rozhodná. „Ať to máme za sebou.“

Kyp vyšel postranními dveřmi a minul velký počet stráží a číšníků, kteří vypadali naprosto zmateně, přesně jak Jaina předpokládala.

Jainin hněv pominul stejně rychle, jako se jí zmocnil. Nemohla dost dobře odsuzovat samotářského Jediho za to, že udělal totéž, co by udělal každý jiný Jedi bez řečí a výčitek. Strýček Luke používal ovládnutí mysli cizích lidí zcela běžně, když jim pomáhal řešit jejich každodenní záležitosti, stejně jako jeho první mistr Obi-Wan Kenobi. Zdálo se, že nikdo si nekladl otázku, je-li pro Jedie správné používat Sílu k přemožení jiné mysli. V tomto ohledu se Kyp nijak nelišil od konzervativnějších Jediů. Jenom byl v této konkrétní činnosti mimořádně dobrý.

Přešli nádvořím k hospodářským budovám, kde byly zaparkovány různé královské dopravní prostředky. Kyp se usadil v landspídru. Jeho dlouhé prsty zručně přeběhly po ovladačích a vozidlo zavrčelo a ožilo.

Jaina se posadila za něj. Landspídr se nadzvedl a tiše klouzal ulicemi. Nechali královské město za sebou, minuli doky a vydali se kolem rozlehlého uprchlického tábora. Kyp zamířil do hustého stínu obecního lesa a řídil landspídr po úzkých cestičkách, které se klikatily vzhůru do pozvolného svahu.

Rychle stoupali na vrchol hory, stromy začaly řídnout a vystřídalo je křoví. Nad obzorem se objevily oba měsíce a vrhaly své bledé světlo na podivné skalnaté útvary, které vroubily vrchol hory. Tam, s vážnými tvářemi jasně ozářenými stovkou pochodní, se už shromáždila její rodina a přátelé.

Kyp zastavil landspídr v uctivé vzdálenosti. Jaina se rychle vyškrábala z landspídru a kráčela ke skupince. Už to, že přijela s Kypem, bylo špatné, tím hůře, že byla stejně oblečená. Ani za nic nehodlala hrát roli svědomité učednice a kráčet uctivě po jeho boku.

Jainin pohled přejel shromáždění, začal u rodičů a pak klouzal po překvapivě početné skupině. Byli tam všichni, kteří přežili výpravu na Myrkr. Tenel Ka stála stranou, stále ještě v bohaté toaletě, kterou měla na sobě dříve večer. Vedle ní stál Jag Fel a Jaina si všimla ještě několika dalších, jejichž slavnostní oděvy ostře kontrastovaly se smutečním oblečením ostatních. Jejich přítomnost poněkud zmírnila Jaininy rozpaky nad jejím neobvyklým příjezdem – Kyp zjevně dal vědět i některým dalším hostům v paláci.

Potom její pohled bezděčně padl doprostřed shromáždění a zahnal všechny další úvahy.

Anakin byl přinesen sem a uložen na vysoký plochý balvan. Obklopoval ho kruh zářících pochodní, které ho oddělovaly od těch, kdo ho přišli vyprovodit na poslední cestu.

Stíny se rozpohybovaly a do osvětleného kruhu vstoupila Tahiri. „Anakin mi zachránil život,“ řekla prostě. „Yuuzhan Vongové zavřeli mé tělo do klece a pokusili se udělat totéž s mou myslí. Anakin přišel na Yavin Čtyři, sám, a vysvobodil mě.“

Umlkla a rozhlédla se po světle pochodní. Na její zjizvené tváři se objevil výraz dojetí, jako by touha ještě jednou následovat Anakina byla příliš silná na to, aby ji mohla ovládnout. Leia vystoupila a položila ruku dívce na rameno. Jaina neviděla matce dobře do tváře, ale zdálo se, že její výraz přiměl Tahiri ustoupit. Dívčina ramena se zvedla a klesla, jak zhluboka vzdychla a uvolnila své místo dalšímu.

„Anakin Solo mi zachránil život,“ opakoval tichý, nejistý hlas. Na světlo vystoupil mladý chlapec z řad uprchlíků a Jaině se rozechvělo srdce.

Byl takřka přesným obrazem bratra v jeho věku – světle hnědé rozcuchané vlasy, ledově chladné modré oči, dokonce i dolíček uprostřed brady.

„Nikdy jsem se s Anakinem nesetkal,“ vyprávěl chlapec. „Prý jsem mu podobný. Nevím, proč ta paní na Coruscantu chtěla, abych takhle vypadal. Slibovala, že má matka a sestry budou v bezpečí, když jim dovolím, aby mi změnili obličej. Nevím proč,“ opakoval. „Vím jen, že to, že jsem vypadal jako Anakin, mě zachránilo. Možná to zachránilo i moji rodinu.“

„Viqi Shesh,“ zabručel Kyp a vyslovil jméno nevyzpytatelné senátorky, které Jaina už nějakou dobu nedůvěřovala. „Han mi o tom řekl.“

Jaina v duchu přidala další jméno do seznamu zatím nevyřízených účtů. Vyvalila oči, když na světlo vystoupil otec.

„Anakin mi zachránil život,“ řekl tiše. „Mně a lidem na plně obsazený lodi, kterou bych byl nechal spálit na škvarek. Udělal na Sernpidalu těžký rozhodnutí a bylo to správný rozhodnutí. Doufám, že o tom ví.“

Jaině poklesla čelist, když do světla vykročil Kyp Durron. „Znal jsem Anakina hlavně z vyprávění, ale domnívám se, že jednoho dne budu smět stanout před patřičným shromážděním a říct mu, jak změnil – dokonce zachránil – můj život. Skutky hrdinů jsou jako vlny, které se šíří prostřednictvím Síly. Anakin žije dál, ovlivňuje a vede ty, kdo měli to štěstí a slyšeli jeho jméno. Většina z nás, co jsme tady, používá Sílu – tento mladík byl jejím ztělesněním.“

Vystupovali další a další, ale Jaina už nevnímala jejich slova. Vždy věděla, že Anakin byl jiný, zvláštní. Přišlo jí divné, že zrovna Kyp Durron dokázal naleznout slova, na která ona nemohla přijít.

Konečně hlasy umlkly a světlo pochodní se ztlumilo. Měsíce dospěly k zenitu, přiblížily se k sobě a společně začaly klesat po svých drahách k zubatému zalesněnému obzoru. Luke zdvihl jednu pochodeň a vykročil vpřed.

Nadešla chvíle, které se Jaina děsila nejvíce. Anakin byl mrtev a chápala, že to, co z něj zůstalo, nebylo ničím jiným než prázdnou schránkou. Ona však bojovala s nasazením všech prostředků, aby získala od Yuuzhan Vongů jeho tělo, a k čemu to všechno bylo? Aby tu teď stála a dívala se, jak se mění v popel? To nebylo správné. Nic kolem Anakinovy smrti nebylo správné.

Luke Skywalker přistoupil ke kamennému katafalku a přiblížil k němu pochodeň. Oheň vzplanul a Anakinovo tělo pohltila zlatá záře.

Oheň se rozsypal do tisíců tančících jisker. Zvolna stoupaly k nebi a třpytily se v temnotě jako nově zrozené hvězdy. Pomalu mizely do noci a Jaině se zdálo, že hvězdy září o něco jasněji.

Oči se jí zalily slzami, když hleděla na prázdný katafalk. Záblesk pochopení se mihl v nejhlubších koutech její mysli – snad náhlé pochopení toho, že Anakin věděl, co se může stát, a počítal s tím. Jaina zamrkala, aby zahnala slzy, a srazila štíty kolem svých citů.

Spatřila, jak k nim přichází Zekk. Jaina strnula. Kdyby se ji teď někdo pokusil obejmout, pukla by jako rozpálené sklo.

Kyp udělal několik kroků dopředu a šikovně se postavil mladému Jedimu do cesty. Zekk přenesl pohled z ní na mistra Jedi a zachmuřeně stáhl tmavé obočí.

„Zítra ráno se s mistrem Skywalkerem vracíme na Eclipse.“

Založila si ruce a chápavě přikývla. „Takže tohle je rozloučení.“

„Nejdeš s námi?“

„Teď ještě ne.“

Stál nerozhodně před ní, jako by čekal na nějaká slova vysvětlení. Jaina dostala nápad a okamžitě ho použila. „Kyp mi nabídl, abych se stala jeho učednicí.“ Roztáhla ruce, aby si mohl prohlédnout její vypůjčený oděv. „Uvažuju o tom, že se s ním možná vydám na zkušební let.“

Zekk si ji chvilku mlčky prohlížel. „V tom případě máš pravdu – tohle je rozloučení.“

Prudce se otočil a odešel.

Jaina spustila ruce podél boků a podařilo se jí trpce se usmát. „Tedy, to bylo surové.“

„Zvykej si na to,“ utěšoval ji Kyp. „Jakmile jednou vyslovíš nějakou výmluvu – což trvá asi tak patnáct nanovteřin – zjistíš, že Jediové-odpadlíci žijí ve světě teplotních extrémů. Všechno je buď moc horké, nebo moc studené.“

Nevěřícné pohledy, které na ni mířily, ji vzpamatovaly. „Výmluvy? Jak si můžeš být jistý, že jsem nemluvila vážně?“

„Ne, jistěže si nejsem jistý,“ bránil se, „ale v tom případě si nejsi jistá ani ty. Až si to rozmyslíš, dej mi vědět. Zatím hodně štěstí s tvými přáteli,“ pravil a kývl směrem k několika mladým Jediům, kteří k nim kráčeli a tvářili se rozhořčeně. „Až to s tebou vyřídí, můžeš si vzít ten landspídr. Nevracím se do města.“

Načež i on zmizel ve tmě a nechal Jainu samotnou čelit nadcházející spoušti.


Ráno zahájila Tenel Ka nový den dvacetikilometrovým výběhem, po němž následovalo hodinové cvičení se zbraněmi pod přísným dohledem otcova učitele šermu. Stařec pozorně sledoval její cviky.

Nakonec spokojeně přikývl. „Meč a oštěp jsou dobré jako vždy. Nohy jsou lepší. Budete se muset pokud možno vyhýbat soubojům s kopím nebo holí.“

Tenel Ka přijala jeho rady krátkým přikývnutím, i když si byla vědoma, že jejich praktický dopad je omezený. V mnoha ohledech byl Hapes zaostalou společností. Tělesná cvičení, kterým se naučila pod vedením starých mistrů, ji udržovala v dobré kondici, ale byla prakticky nepoužitelná v soubojích, jež ji čekaly.

Stále v lehkém koženém oděvu ušitém z dathomirské ještěří kůže se Tenel Ka jako každé ráno vydala do matčina pokoje. Zdálo se, že Teneniel Djo bývá potěšena touto připomínkou domova.

Když vcházela do matčiny komnaty, pocítila Tenel Ka mrazení v zádech. Nikdy nevěděla, co tam najde.

Jako obvykle zastihla matku, jak sedí u okna a dívá se na zahradu. Husté rudohnědé vlasy jí vybledly do mdlého neurčitého odstínu a byla velice pohublá. Její vzezření nepříjemně připomínalo hladového ptáčka v zimě, příliš omámeného chladem a větrem, než aby mohl uletět. Když ale Tenel Ka vstoupila, vzhlédla a její hnědé oči se při pohledu na oděv z ještěří kůže toužebně zaleskly.

„Kdysi býval jasně zelený,“ poznamenala. „Teď už je obnošený a vytahaný. Kdy jste si nechala naposledy zhotovit kožený oděv? Před rokem, skoro před dvěma,“ zamyšleně si odpověděla na svou otázku. „Nejméně tak dlouho už drží Yuuzhan Vongové Dathomir.“

Tenel Ka si přitáhla židli k matce. Ten den vypadala nezvykle svěže a bystrýma očima pátravě hleděla na dceru.

„Máte starosti. Yuuzhan Vongové?“

„V těchto dnech se neděje nic, co by nějak nesouviselo s nájezdníky.“

„Přijdou, to je jisté,“ pravila Teneniel Djo věcně. „Musíte se připravit.“

Potlačila vzdech. „Matko –“

Královna se natáhla a pohladila ji po koleni, aby předešla dobře známým protestům. „Vím, co máš na srdci. Nikdy jsi nechtěla vládnout a já bych tě do toho nikdy nenutila. Vzala jsem si muže, ne korunu. Brzy nebudu mít ani jedno. Isolder si najde moji následovnici.“

„Jsi každým dnem silnější,“ odporovala Tenel Ka.

Královna se slabě usmála. „Nepředpokládám, že brzy umřu. Ale vládnout také nemohu.“

Otočila se k oknu a ukázala přes větve tzimerových ořešáků. „Tam, v té mlze. Tam se ve skrytých loděnicích staví nová flotila místo té, která byla zničena u Fondoru.“

Tenel Ka hleděla na matku a nevěděla, co má odpovědět. Královna si stáhla z prstu prsten s velkým smaragdem a podala ho dceři. „To není drahokam, ale holokostka. Obsahuje důležité informace. Vezmi ji do úschovy a postarej se, aby ji má nástupkyně dostala, až bude potřeba.“

Tenel Ka zaváhala a pak si prsten navlékla na prst. „Málokdy nosím takové věci. Asi bych měla začít, aby tenhle nebyl tak nápadný.“

Vybledlé obočí Teneniel Djo se zvedlo a povzbudivě se usmála. „Dobrý nápad.“

Její úsměv zmizel a zdálo se, že spolu s ním vyprchala i její energie. Lesk v jejích očích pohasl a náhle vypadala menší, starší a nesmírně unavená.

Tenel Ka políbila matku na tvář a vyšla z komnaty. Čekal ji ještě jeden nepříjemný rozhovor.

Vydala se na leteckou základnu královské rodiny, do velké stavby nedaleko paláce. Yuuzhanvongská loď byla dopravena do města v obavách ze sabotáže a byla obklopená početnou ostrahou.

Více mužů než obvykle, všimla si Tenel Ka. Někteří z nich měli na sobě typické červené uniformy palácové stráže. Postavili se do pozoru, když procházela kolem nich, a vzdali jí čest způsobem vyhrazeným pro členy královské rodiny.

„Sem nahoru,“ ozval se velitelský hlas.

Tenel Ka pohlédla vzhůru na můstek, který obklopoval velkou halu. Nahoře stáli spolu její babička a otec. Ne úplně spolu, poopravila původní dojem. Vzdálenost mezi nimi a držení otcových ramen svědčily o tom, že mezi nimi zase došlo k nějakému sporu.

Dopoledne zjevně vypadalo ne na jeden, ale na dva nepříjemné rozhovory. Tenel Ka vyběhla po schůdcích nahoru a už nemyslela na to, aby to měla rychle za sebou a mohla se věnovat Jaině.

Kývnutím pozdravila otce a políbila tvář, kterou jí nastavila Ta’a Chume. „Už jste dnes mluvili s Jainou?“

Bývalá královna se zakabonila a kývla směrem k nepřátelské lodi.

Než stačila promluvit, vzduch prořízlo podrážděné zavytí Wookieeho. Stráže dole se rozestoupily, aby Lowbacca mohl projít. Spolu s Tenel Ka byl jediný příslušník jediské úderné jednotky, který se rozhodl zůstat na Hapesu, a spolu s Jainou jediný civilista, který měl přístup na tuto přísně střeženou základnu.

Tenel Ka sledovala Lowbaccu s velkým znepokojením. Wookieeho přátelství s Jainou spolu se vznětlivou povahou a oddaností typickými pro jeho druh namalovaly jeho vnímání širokými jednoduchými tahy. Zdálo se, že si neuvědomoval změny, které se děly s jeho přítelkyní, a že byl srozuměn se vším, co Jainu napadlo.

Wookiee namáhavě kráčel k fregatě a v náručí nesl velkou bednu s kamením. S těžkým žuchnutím ji položil na zem a začal kameny vkládat po jednom do otvoru, který se objevil v trupu lodi. Nakonec se sehnul a zvedl prázdnou bednu. Loď vyplivla světle šedý oblázek, který Lowbaccu zasáhl přímo do zadku. Wookiee nadskočil, prudce se otočil k lodi a se vzteklým zavytím jí zahrozil pěstí.

V poklopu se objevila Jainina hlava. Tvář měla umazanou a její polodlouhé hnědé vlasy vypadaly, jako by si je česala ve větrném tunelu.

„Hej, to jsem nebyla já! Copak můžu za to, že je ten krám vybíravý v jídle?“

Tato poznámka způsobila, že Tenel Ka smutně vzdychla. Tolik to připomínalo Jainu, jaká byla ještě před dvěma roky. „Vypadáte ustaraně,“ všiml si Isolder.

„Spíš je mi smutno,“ připustila. „Ráda se dívám na Jainu, když se hrabe v lodi, dokonce i v takovéhle.“

„To mě mrzí, že si to myslíte,“ řekla exkrálovna jedovatě. „Má se starat o jiné věci. Tahle mladá dáma je rozený vůdce. Měla by dělat to, k čemu je předurčená, a ne si hrát na mechanika!“

„Snad dělá přesně to. Když porozumíme nepřátelským lodím, může nám to dát obrovskou výhodu,“ pravil Isolder. „Je obdivuhodné, jak cílevědomě se pokouší vyřešit záhadu, kterou pro nás stále znamenají.“

Tenel Ka zavrtěla hlavou. „Ona neřeší záhadu. Ona ji vytváří.“

Ta’a Chume se zablýsklo v očích. „Zajímavý názor. Mohla byste ho rozvést?“

Jedi pokrčila rameny. „V tuto chvíli je to jenom pocit. Je mimořádně obtížné číst v Jaině pomocí Síly.“

Starší žena souhlasně přikývla. „Schopnost skrýt myšlenky a obrnit se vůči citům je k ničemu, jak nám názorně a bolestně dokazuje onemocnění vaší matky. Ale vaši pozornost jistě vzbudilo něco jiného, nějaká zcela konkrétní událost.“

Tenel Ka chladně pohlédla na babičku v reakci na poznámku o matce, ale nakonec potlačila hněv. „Jaině s Lowbaccou se podařilo zablokovat sledovací mechanismus fregaty. Tehdy nám to pomohlo uniknout. Domnívám se, že hledá další způsob, jak toho využít.“

Isolder přikývl. „Taková znalost by pro nás mohla být mimořádně cenná.“

„To je pravda. Jenže vzhledem k tomu, kdo Jaina je – Jedi a dvojče Jacena Sola –, si nemůže dovolit žádnou nerozvážnost a neměla by zbytečně riskovat. Něco chystá a já nedokážu sledovat, kudy se její myšlenky ubírají.“

„Možná bych měl promluvit s jejími rodiči,“ řekl princ zamyšleně.

„A co vás vede k domněnce, že budou mít na svou dceru větší vliv než vy na Tenel Ka?“ vyštěkla Ta’a Chume a vrhla na dívku zuřivý pohled. „Když už se do toho musíte plést, promluvte si přímo s Jainou. Třeba bude dost chytrá na to, aby si nechala poradit.“

Princ stáhl rty nad takovým odsudkem. Než mohl odpovědět, jejich pozornost upoutaly lehké kroky na schůdcích na můstek.

Nahoru vystoupal Jag Fel. Zarazil se, když spatřil hapanská veličenstva, a hluboce se uklonil. „Prosím za prominutí. Hledám Tenel Ka. Kapitán stráží mě poslal sem.“

Ta’a Chume si všimla jeho černé letecké kombinézy a přilby, kterou držel pod paží. Pohlédla na vnučku. „Tuším, že jste se domluvili na společném odletu. Hapes vám málokdy stál za to, abyste ho poctila svou přítomností na více než pár dnů.“

„Doufal jsem, Vaše Veličenstvo, že by mi Tenel Ka mohla pomoct najít Jainu. Sháním letce pro průzkum tohoto sektoru.“

Ta’a Chume ukázala na fregatu. Z otevřeného plavidla se ozýval hýkavý wookieeský smích doprovázený ženským hlasem vyšperkovaným proudem peprných nadávek.

„Je dobře, že máte bojové zkušenosti,“ řekla suše. Zvedla velitelsky ruku, aby upoutala pozornost nejbližšího strážného, a ukázala nejprve na Jaga a potom na yuuzhanvongskou loď. Jagova ruka vylétla ke skráni a předpisově jí zasalutoval.

„Hodně štěstí,“ řekla Jagovi Ta’a Chume a propustila ho lehkým pokynutím. Mladý pilot se znovu uklonil a okamžitě odešel, jak se slušelo. Ovšem dolů do haly seskakoval ze schůdků s mrštností, která měla málo společného s protokolem.

Bývalá královna sledovala jeho rychlý odchod s pobaveným úsměvem. „Nemá naději získat Jainu pro tohle, ani pro nic jiného,“ prohlásila. „Dejte na mě, každý zájem nakonec vyprchá. Jaina nebude ztrácet čas s obyčejným pilotem.“

„Její matka nesmýšlí jako vy,“ poznamenal Isolder. Ta’a Chume se otočila k synovi s blahosklonným úsměvem. „Jaina není jako její matka, ačkoli mě neudivuje, že vy nerozeznáte jednu hezkou tvářičku od druhé.“

Ohromeně zamrkal, když pochopil smysl jejích slov. „Takhle jsem o ní nikdy neuvažoval!“

„Taky dobře,“ řekla královna kousavě. „Já bych neronila slzy, kdybyste se rozhodl najít si jinou královnu, naopak, byla bych radši, kdybyste se poohlédl někde jinde. Vychování, výcvik a temperament Jainy Solo by se nám hodily, ale je to mladá žena a potřebovala by správné vedení. Pokud nemáte v úmyslu vládnout Hapesu sám, bylo by dobře, kdybyste si našel dospělejší choť.“

Isolder odvrátil zrak. „Žádný muž nemůže vládnout Hapesu,“ řekl dutým hlasem.

„Jsem téhož názoru! Potíž je v tom, že někdo mu vládnout musí.“ Zvedla obočí. „Třeba nadešel čas, abych znovu usedla na trůn.“

„Nikdy,“ pravil princ. „To nedovolím.“

„To vy nemůžete ovlivnit!“ odsekla. „Jestliže nebude vládnout vaše dcera, musí vládnout vaše žena. Pokud toho Teneniel Djo není schopná, najděte si ženu, která to dokáže. Protože jestli to neuděláte, někdo z mé rodiny prázdný trůn obsadí a není nejmenších pochyb, že nás tři přitom zavraždí! Vybírejte a konejte rychle, nebo přijdete o možnost to změnit!“

Otočila se na patě a rozzlobená odešla. Isolder se za ní chvíli díval, pak se otočil a odešel opačným směrem.

Tenel Ka náhle prohlédla. Upřeně zírala na nepřátelskou loď a odhodlanou mladou ženu, která se právě stala oporou dalšího pilota.

Teď už chápala, proč ji Ta’a Chume nenutila převzít hapeský trůn. Našla si jinou dívku, která vyhovovala jejím úmyslům ještě lépe.


Stráže se rozestoupily a vpustily Jaga do lodě. Vystoupal do ní po můstku, obyčejné nakloněné rovině podobné jako u většiny lodí třídy fregat. Tím však veškerá podobnost končila. Nepřátelská loď připomínala spíše asteroid než jakoukoli jinou loď, kterou kdy viděl. Váhavě se dotkl rukou trupu. Jeho povrch byl drsný a nepravidelný jako korálové útesy v oceánech Rhigaru 3, modrého měsíce s takřka tropickým podnebím, který obíhal kolem výcvikové akademie syndika MituYraw’nuruoda.

Jag si nedovedl představit, jak mohli Yuuzhan Vongové přimět kolonii drobounkých tvorečků, aby vytvořili plavidlo schopné letů do vesmíru. Tyto lodě prý byly živé, prakticky schopné vnímání. Opatrně na trup zaklepal.

Reakce byla okamžitá a prudká. Náhle se před ním zjevila Jaina Solo a její hezká tvář byla potemnělá studem a vztekem. Když ho uviděla, zastavila se před ním v otevřeném průchodu s rukama v bok.

Jag na ni chvíli mlčky civěl. Byla takřka celá zmazaná světle zeleným gelem a několik chomáčů vlasů jí trčelo vzhůru jako blyštivé hřebíky.

„Přišel jsem nevhod,“ řekl konečně.

„Jak se to vezme,“ odsekla. „Jestli si chcete dát sprchu, máte štěstí. Na téhle lodi jedna je a právě jsem zjistila, jak se pouští.“

„Aha,“ řekl účastně.

Její hnědé oči si ho zkoumavě prohlížely. „Ale vy asi nepotřebujete, aby vás někdo ještě trochu poplival a naleštil. A když říkám poplival‘, ani si neumíte představit, jak doslova to myslím.“

Dlouho spící pocit se probudil, natolik vzdálený, že mu chvíli trvalo, než si vzpomněl, jak se mu říká. Chissové se zpravidla nikdy nenechávali unést hněvem a Jag se naučil tomu své chování přizpůsobovat. „A co tedy potřebuji?“

Jeho chladný tón měl na děvče paradoxní účinek. Jaině se rozsvítily oči. „Ještě se ptejte. Motáte se mi tady a vytrhujete mě z práce.“

„Přišel jsem vám nabídnout loď a místo v eskadře Vanguard.“

„Děkuju,“ řekla odměřeně, „ale já loď mám. Potřebuje jenom trochu seřídit.“

Změřil ji pohledem. Její neupravený zjev ho pobavil a jeho hněv ustoupil. „A jak to jde?“ otázal se zdvořile. Zvedla bradu. „Skvěle. Žádné problémy.“

Hněvivý pohled hnědých očí ho vyzýval, aby jí začal odporovat. Jag si přál, aby mohl zůstat a udělat to. Představa souboje s Jainou Solo byla překvapivě svůdná. Nicméně, jeho eskadra čekala.

„Možná bych vás měl nechat pracovat.“

„Správně. Dobře. Udělejte to.“

V jejím pohledu se zračilo stejně silné přání, aby odešel, jako byla Jagova touha zůstat. To ho zabolelo. Krátce se uklonil na rozloučenou a odešel ráznými kroky, aniž se ohlédl.

Jediná věc zabránila Jaině, aby si nenahrábla plnou hrst slizu, kterým byla pokrytá, a nehodila ji po vzdalujícím se pilotovi: její důstojnost toho dne už utrpěla dost.

Pokrčila rameny a vrátila se do lodě. Lowbacca stál těsně za dveřmi a na tváři zarostlé ryšavými chlupy mu zářil široký úsměv.

„Nevím, co je na tom k smíchu,“ osopila se na něj.

Měl v sobě tolik drzosti, že se zachechtal.

Z náhlého popudu se natáhla vzhůru a oběma rukama popadla Wookieeho za dlouhé chlupy na hlavě. Přitáhla si jeho hlavu dolů k sobě, políbila ho na čelo a přitiskla se k němu v krátkém pevném objetí. Když od něj odstoupila, byla podstatně čistší než před malou chvilkou.

Lowbacca, celý popletený, na ni nechápavě zíral. Z brady mu skanul velký chomáč gelu a s hlasitým plesknutím dopadl na durabetonovou podlahu. Podíval se na svůj kožich hustě pokrytý slizem a zuřivě zaštěkal.

„Teď teprve je to k smíchu,“ sdělila mu Jaina.


Planeta známá pod názvem Hapes se dvakrát otočila kolem své osy od doby, kdy se z temného prostoru vynořila Harrarova kněžská loď. Po celý čas knězův válečník a posádka pracovali bez oddechu, aby vysledovali uloupenou loď.

Když nakonec přišel Khalee Lah do knězových komnat, Harrar zcela správně tušil, že přišel přiznat porážku.

„Ztratili jsme průzkumnou loď,“ uzavřel válečník, „a několik zrádných otroků.“

„Překvapuje mě, že se ti hapanští nevěřící stále úspěšně brání,“ řekl Harrar zamyšleně. „Utrpěli těžké ztráty u Fondoru, a přesto stále bojují a bojují dobře. Naším hlavním úkolem je získat zpět Jainu Solo, ale vypadá to, že tato Hapeská hvězdokupa nám poskytne další cenné oběti.“

„To není moc pravděpodobné,“ pravil válečník odmítavě. „Ti, kdo bojují, jsou uprchlíci z Coruscantu. Od nich bychom mohli získat nějaké dary bohům, ale ne od těch hapanských zbabělců.“

„Dostali jsme hlášení, že několik lodí bylo zničeno druhem známým jako Chissové. Je to národ, který žije odloučeně na hranicích této galaxie.“

„V této galaxii je bezpočet ras,“ řekl Khalee Lah. „Chisských lodí je příliš málo na to, aby pro nás představovaly vážnější hrozbu.“

Knězem proběhl nával hněvu. Hrdost byla pěkná věc, ale moudry vůdce nikdy nezapomíná na možnost nezdaru. Ne poprvé ho napadlo, jestli přítomnost Khaleeho Laha na palubě jeho kněžské lodi neznamená spíše pokání než poctu. „Že by se jednalo o průzkumníky?“ nadhodil.

Válečník se zamyslel. „To je možné.“

„Když jich malá hrstka bojuje tak dobře, co teprve, kdyby nás napadli všemi silami? Bylo by dobré dozvědět se víc o tom, co jsou tito Chissové zač a proč sem přiletěli.“

Khalee Lah se zamračil. „Naším hlavním úkolem je znovu získat dvojčata Solova. Osud válečného pána je v našich rukou.“

„A my ten úkol splníme,“ řekl Harrar a musel se hodně přemáhat, aby zůstal klidný. „Osud válečného pána závisí také na tom, kolik informací užitečných Yuuzhan Vongům dokážou kněží Yun-Harly získat. Přiměj svoje bojovníky, aby vynaložili všechny síly a zajali jednoho z těch Chissů.“

Khalee Lah se stále tvářil pochybovačně, proto kněz dodal: „Jediská dvojčata budou brzy v našich rukou. Čekají tě nové výzvy, nová sláva. Pokud se ukáže, že ti Chissové jsou zdatní nepřátelé, kdo jiný by mohl vést útok na jejich domovské světy lépe než Khalee Lah?“

„V tom se shodneme.“ Válečník se usmál a vypadalo to, jako kdyby se roztřepené okraje jeho zjizvených rtů proměnily v krátké úzké tesáky.

Harrar postřehl v očích Khaleeho Laha zrození nové touhy a byl spokojen. Pokud mladý válečník viděl v každém nevěřícím příležitost k získání slávy a povýšení, bylo méně pravděpodobné, že je odbude coby „bezcenné protivníky“. Už jednou se této chyby dopustili u Jainy Solo. Harrar tušil, že by mohla být dost chytrá na to, aby toho dokázala využít.

Snad, uvažoval, byla tahle samozvaná intrikánka přesně tím, co o sobě tvrdila – bytostí dostatečně chytrou a silnou na to, aby se mohla rovnat Yun-Harle. To pomyšlení ho současně děsilo i přitahovalo.

„Vypadáte ustaraně, Eminence,“ všiml si Khalee Lah.

„Zamyšleně,“ opravil ho Harrar. Slabě se pousmál, aby ukryl své kacířské nápady pod maskou cynického pobavení. „Válka je často plná ironie. Rád bych věděl, co by si asi pomyslel velitel těchto nevěřících z daleka, kdyby věděl, že každý jeho útok neznamená pro Yuuzhan Vongy zastrašení, ale výzvu!“

Загрузка...