á pouť

2

Anakin je mrtev. Jacen je ztracen.

Tyto myšlenky se znovu a znovu vynořovaly v otupělých smyslech Jainy Solo jako ozvěna ze zlověstných hvězd.

Tyto myšlenky přehlušovaly zvuky boje i povzbuzující výkřiky sedmi mladých Jediů, kteří se snažili řídit uloupenou yuuzhanvongskou loď. Stejně jako její druhové byla i Jaina potlučená a špinavá následkem několikadenní bitvy, která trvala příliš dlouho a stála příliš mnoho.

Pouze devíti Jediům se podařilo probojovat ze světolodi na toto menší plavidlo a odnést s sebou mrtvolu jejich mladého velitele. Uprchlíci se zmocnili yuuzhanvongské obdoby fregaty rychle a s obdivuhodnou lehkostí. Jaina si matně vzpomínala na spalující hněv a smrtící světlo, na svého přítele Zekka, jenž ji odstrčil od pilotního křesla a vrazil ji do yuuzhanvongského křesla pro střelce. Nyní dřepěla na kraji pro ni příliš velkého sedadla a pálila střelami z roztavených nerostů po koralskipperech, které pronásledovaly Jedie a ukradenou loď.

Jaina kupodivu lhostejně sledovala, jak cizí loď na její povel chrlí plazmu a jak se zničené koralskippery jako krátké jasně zářivé záblesky rýsují na pozadí temného vesmíru. Vše se odehrávalo jako v horečnatém snu a Jaina nebyla ničím jiným než člověkem, kterého trápí noční můra.

Jacen je ztracen.

Ne, to nebylo možné. Jacen žil. Musel žít. Jak by jinak mohla žít ona, kdyby Jacen nežil? Byl její součástí a ona byla součástí jeho už od narození. To, co byli, nebylo možné oddělit od toho, co znamenali jeden pro druhého.

Myšlenky se jí zbortily jako zasažený X-wing při nekontrolovaném pádu. Jaininy letecké instinkty zafungovaly a podařilo se jí pád vyrovnat.

S použitím Síly překročila hranice svých schopností a znalostí získaných během výcviku a snažila se nalézt svého bratra. Místo, kde se Jacen nacházel, bylo stejně černé a neproniknutelné jako sám vesmír. Zavrtala se hluboko do této temnoty a zoufale se snažila v sobě nalézt místo, které vždy patřilo Jacenovi. Avšak i to bylo jako zahalené závojem.

Jacen byl ztracen. Jaina necítila smutek, ale připadala si jako roztržená na dvě části.

Vtom proti unesené lodi vzplál výbuch plazmy. Jaina odpověděla vlastní střelou. Ta vyrazila proti blížící se plazmové kouli jako pomsty chtivá kometa. Dvě střely se srazily jako síly dvou oceánů a vychrlily do temnoty jiskry zářící plazmy.

Zekk obrátil loď na bok, až se šlachy pilotních rukavic napínaly k prasknutí, jak se snažil s lodí vyhnout smrtící spršce.

Naštěstí pro Jedie byli jejich yuuzhanvongští pronásledovatelé rovněž nuceni uhnout stranou. Díky tomu měli na chvilku relativní klid – nehrozilo bezprostřední nebezpečí, že budou zasaženi.

Jaina se otáčela ve svém křesle, až zahlédla světoloď, na níž padl Anakin a na které opustili Jacena. Připadalo jí zvláštní a jaksi nepatřičné, že se tak hrozné místo mohlo zmenšit na malý chuchvaleček černého korálu.

„Přijdeme pro tebe, Jacene,“ slibovala. „Jen vydrž a my se pro tebe vrátíme.“

Já se pro tebe vrátím, dodala v duchu. Kdyby to došlo tak daleko, šla by pro Jacena sama, jako šel Anakin na Yavin 4 vysvobodit Tahiri.

Teď byl Anakin mrtev a Tahiri, potlučená a přemožená žalem, seděla u jeho těla. Drobná světlovlasá dívka plála Silou jako nova – Jaina nemohla necítit její muka. Vazba mezi Anakinem a Tahiri byla jiného druhu než vazba mezi dvojčaty, ale zřejmě neméně silná.

Toto poznání ji zasáhlo jako rána do hlavy. Anakin a Tahiri. Bylo to zvláštní – a přece to tak bylo správné.

Jaininy oči se zalily slzami, které rozložily blížící se proud roztaveného zlata na smrtící duhu. Zekk v křesle pilota tlumeně zaklel a prudce zvedl příď fregaty šikmo doleva. Při strmém manévru yuuzhanvongské lodi se jim zhoupl žaludek. Plazma olizovala břicho lodě, která s hlasitým jekotem těsně míjela nepravidelné korálové výstupky.

Jaina vytrhla levou ruku z živé rukavice a přes kognitivní kuklu, která jí zakrývala obličej, si pěstí utřela slzy. Mezitím ohnula prsty pravé ruky a zakroužila jimi, aby zaměřila cíl. Vrazila levou ruku zpátky do rukavice a sevřela ji v pěst. Vzápětí jejich loď vyplivla na útočící koralskipper kouli hořící plazmy – a v následujícím okamžiku Jaina odpálila další střelu.

Jainina střela zasáhla yuuzhanvongskou loď přesně v okamžiku mezi vztyčením štítu a útokem. Z jejího trupu vylétly úlomky černého korálu a příď dostala zlověstnou rudou barvu, jak se přes ni převalila vlna rozžhaveného nerostu. Po průzoru yuuzhanvongského pilota se rozběhly praskliny.

Jaina vypálila znovu a ještě jednou, dva smrtící útoky načasované s dovedností vypěstovanou během dvou dlouhých let strávených na nesčetných misích. Vystupující gravitační studna koralskipperu pohltila první střelu, ale druhá už byla na vážně poškozený trup příliš. Loď se rozlomila na dva kusy a její život vyprchal do vesmírné prázdnoty. „Já vím, jaké to je,“ procedila Jaina skrz zuby. Jejího ramene se dotkla malá pevná ruka. Ucítila přítomnost Tenel Ka prostřednictvím Síly – byla tam, ale docela jiná. Teprve po chvíli si Jaina uvědomila, proč je tomu tak: pocity její přítelkyně, obvykle jasné a zřetelné jako vytasený blaster, byly pečlivě ukryté.

„Děláme pro Jacena správnou věc,“ pravila Tenel Ka přesvědčivě. „Protože mají jen jedno dvojče, neublíží žádnému. Mysleli jsme si to už dřív, ale teď máme důkaz. Oni nechtějí zničit tuto loď.“

„Hm, ani bych neřekl,“ zabručel Zekk a provedl prudký úhybný manévr, aby se vyhnul další plazmové střele.

„Ale je to tak,“ řekla válečnice ostře. „Zekku, dva roky létáš s nákladními loďmi – opravdu přínosné, ale slabá průprava pro tento útěk.“

„Jo? Tak tady je jiný fakt: Jestli jsem si dobře všiml, dělám manévr za manévrem a zatím se mi daří držet nás naživu.“

„A tady jsou další,“ odsekla Tenel Ka. „Jaina byla členkou eskadry Rogue. Měla přístup k materiálům výzvědných služeb Nové republiky ohledně nepřátelských plavidel. Má za sebou víc leteckých soubojů než vy všichni dohromady. Jestli to chceme přežít, musíš ji nechat pilotovat.“

Zekk chtěl protestovat, ale přerušila ho nová přehradná palba. Divoce zakličkoval, aby se vyhnul blížícím se střelám, a nasměroval loď do prudkého únikového výkrutu. Náhlé přetížení hodilo Tenel Ka do sedadla za pilotem. Zabručela něco svou rodnou řečí a snažila se zvládnout divoké přemety lodi.

Jaina se pevně zapřela nohama do hrbolaté korálové podlahy a tak odolávala zničujícímu přetížení. Očekávala, že se její kognitivní kukla vyboulí jako laloky dagobažské bahenní ještěrky, ta však zůstala na místě, jako by se nic nestalo. Zapamatovala si to pro příště. Pro kteroukoli novorepublikovou loď by tento manévr znamenal nevyhnutelnou zkázu; vnitřní gravitace yuuzhanvongské lodi byla zřejmě mnohem dokonalejší a přizpůsobivější.

Přesto byl po určitou dobu hovor nemožný. Jaina si rychle prošla seznam uprchlíků, když zvažovala slova Tenel Ka. Přežilo devět Jediů, jenom o jednoho víc, než byla polovina jejich původního stavu. Tahiri bylo teprve patnáct a loď pilotovat nemohla. Byla těžce zraněna na těle i na duši a Tekli, chadra-fanská ranhojička, s ní měla plné ruce práce. Plazovitý Tesar, jediný přeživší barabelský bojovník, opravoval štíty na zádi. Lowbacca byl zapotřebí všude a od té chvíle, co uprchli, pobíhal po lodi a látal rány, které živoucí loď utrpěla. Když jeho pokusy nebyly úspěšné, střídavě loď přemlouval a vyhrožoval jí tak šťavnatými wookieeskými výrazy, že Em Teedee, bezradný tlumočnický droid, se ocital v těžkých nesnázích, aby vymyslel přijatelnější eufemismy.

Takže zbývali Tenel Ka, Alema Rar a Ganner Rhysode. Jaina okamžitě vyřadila Tenel Ka. Yuuzhan vongská plavidla nebyla zařízena pro jednoruké piloty. Alema rovněž nepřicházela v úvahu. Twi’lečka byla emočně labilní – Jaina cítila, jak balancuje na pokraji bezmyšlenkovité pomstychtivé posedlosti. Kdyby ji posadili do křesla pilota, napadlo by ji provést sebevražedný střemhlavý útok přímo na nechráněné břicho světolodi. Ganner byl silný Jedi, muž vpravdě impozantního zjevu, jehož úkolem při této misi bylo sloužit jako vějička místo skutečného vůdce – Anakina. Byl třída, ale ne dost dobrý pilot na to, aby je dostal z téhle šlamastyky.

Jaina si uvědomila, že Tenel Ka má pravdu. Anakin zemřel při záchraně Jediů ze smrtelného nebezpečí. Svou poslední misi svěřil do rukou Jacena, ne jejích, ale byla to ona, kdo ji měl dotáhnout do konce. Za Jedie – aspoň za Jedie na této lodi – teď nesla zodpovědnost ona.

Vtom se k Jaině donesl slabý hlas, stěží slyšitelný v jekotu, hučení a kvílení, které vydávala padající těžce poškozená loď. V hlubokém koutku její mysli se krčila malá postavička, která plakala zoufalstvím. Jaina zabouchla dveře a uklidnila bušící srdce.

„Potřebuji, aby mě Ganner vystřídal,“ řekla, jakmile byla zase schopná mluvit.

Tenel Ka přeběhl po tváři stín pochybnosti, ale setřásla ho a vstala. Za okamžik se vrátila v doprovodu staršího Jediho.

„Někdo musí zaujmout moje místo střelce,“ vysvětlila Jaina. Vstala a nechala si rukavice i kuklu. „Není čas, abych tě učila, jak se s tím zachází – radši střílej se mnou, dokud se do toho nedostaneš. Sedadlo je dost velké pro nás oba.“

Po krátkém zaváhání Ganner vklouzl do křesla. Jaina se mu rychle uvelebila na klíně.

Zasmál se a objal ji kolem pasu. „Abych si na to nezvykl.“

„Nech toho,“ řekla Jaina a ukázala na blížící se skip. „Ruce budeš potřebovat na něco jiného.“

Zekk na ně hněvivě pohlédl, ale Jaina si z Gannerova flirtování nic nedělala. Ganner byl vysoký, tmavovlasý a tak neuvěřitelně hezký, že Jaině připomínal staré holovidy prince Isoldera. Velká jizva na tváři jenom zvyšovala výsledný dojem. Když Ganner zapojil veškeré své osobní kouzlo, účinek jeho feromonů mohl konkurovat i Falleenům, Jaina však věděla, jak se mu bránit. Před nedávnem Jacen maskoval svou vážnou povahu těžkopádnými vtipy. Nejlepší zřejmě bylo si Gannera nevšímat.

„Strč ruce do rukavic a polož svoje prsty na moje,“ nařídila mu. Když Ganner vsunul ruce do pružných rukavic, Jaina do něj pronikla svojí Silou. Scházela jí Jacenova empatie, ale její vlastní schopnosti na předání představ Gannerovi stačily.

Při míření a palbě vytvořila mentální obrazy toho, co viděla – bitvu zvýrazněnou silně zvětšeným náhledem, který umožňovala kognitivní kukla, rozmazané soustředné kruhy mířidel. Skrze Sílu cítila prudkou intenzitu Gannerova soustředění a její mysl a vůle se zarývaly do jeho jako laserový paprsek. Brzy se jeho prsty začaly pohybovat s jejími v dokonalém souladu. Když se jí zdálo, že je připraven, vytáhla ruce z rukavic, strhla si z hlavy kuklu, opatrně se mu zvedla z klína a natáhla mu kuklu na hlavu.

Jedi sebou trhl, když dosáhl přímého spojení s lodí. Rychle se však zorientoval a poslal proti blížící se střele chuchvalec plazmy. Dvě střely se srazily a nebe se rozzářilo kusy plazmy jako při slavnostním ohňostroji. Gannerův vítězný pokřik zanikl ve sténání a otřesech lodi. Několik kousků plazmy se rozstříklo po fregatě a nezabránily tomu ani účinné štíty, ani Zekkovy pokusy o únik.

„Tenel Ka má pravdu,“ řekla Jaina. „Pusť mě k tomu, Zekku.“ Pilot zavrtěl hlavou v kukle a provedl s lodí stoupavý obrat. „Zapomeň na to. Nejsi ve stavu pilotovat.“

Dala si ruce v bok. „Ne? Uvědom si, že každý z vás může strávit pár dní v bactové nádrži, tebe nevyjímaje.“

„Tak jsem to nemyslel. Nikdo by neměl lítat po tom, co přišel o… po tom, co se stalo tam dole,“ dokončil váhavě.

Nastalo ticho naplněné bolestí z utrpěné ztráty a čerstvými, příliš živými vzpomínkami.

Potom Jaina zachytila útržek vzpomínky, která Zekka trápila nejvíc – představa drobné rozcuchané mladé ženy v roztrhané kombinéze vrhající blesk na yuuzhanvongského válečníka. Chvíli trvalo, než Jaina poznala v zakrvácené tváři se zuřivým pomstychtivým výrazem svou vlastní.

Náhle ji došlo, čeho se Zekk obává. V Šeré akademii poznal temnou stranu z první ruky a obával se jí stejně jako Jacen. Domníval se, že po takové ztrátě a v takovém stavu mysli nemůže zaujmout místo pilota. Prostě jí nevěřil.

Jaina se chystala vzepřít bolesti z této nové zrady, ale žádná nepřišla. Nejspíš ji ztráta Jacena postrčila kamsi za hranici bolesti.

Vyvolala v mysli představu planoucího blesku, který se instinktivně vynořil na její volání. Naplnila ji takovou silou, že se vzduch takřka rozezvučel energií a takřka na hranici smyslového vnímání se objevila kovová vůně blížící se bouře. S největší silou, jaké byla schopna, přenesla tuto představu na starého kamaráda.

„Vypadni z toho křesla, Zekku,“ řekla mu chladně. „Než se přestanu ovládat.“

Zaváhal jen na okamžik, pak si strhl kuklu a vstal. Když se pohled jeho zelených očí setkal s jejím, bylo v nich tolik zmatku, lítosti a starostí, že Jaina ihned ukončila jejich silové spojení. Dobře tento výraz znala – viděla ho mnohokrát v matčiných očích během těch hrozných měsíců, které následovaly po Chewbaccově smrti, kdy otce trýznil žal a pocit viny.

Na podobné věci ale teď nebyl čas.

Jaina vklouzla do křesla pilota a propojila se s lodí. Její prsty se zručně míhaly po organickém ovládacím pultu a odpovídaly na senzorické impulzy, které do ní proudily přes kuklu. Ano, tohle byl ekvivalent hyperpohonu. A tohle čelní štít. Navigační centrum pro ni zůstávalo záhadou, ale Lowbaccovi se během jejich útěku podařilo ho částečně zprovoznit přes jedno z nervových center světolodi. Mladý Wookiee si už dokázal poradit s řadou neřešitelných problémů a teď si lámal hlavu nad narýsovanými souřadnicemi.

Vtom projelo Jaininou myslí kvílení výstražných senzorů. Množství hlasů beze slov se na ni sypalo ze všech koutů lodi.

Pohled na jejich situaci ji probral jako proud studené vody. Řítilo se na ně několik plazmových střel zaměřených na spodek lodi – zjevně oblíbený terč. Koralskippery se přesunuly do pozic za zádí a nad ní, další se blížily zespodu a z obou stran. Přímo k nim směřovala další loď, prozatím v bezpečné vzdálenosti, ale rychle se blížila.

Ať udělá cokoli, zničující přehradné palbě nemohli uniknout.