á pouť

4

Kyp Durron pohodlně natáhl své štíhlé tělo, jak jen mu to jeho X-wing XJ umožňoval. Znovu se vrátil ke starým zvykům, které si vypěstoval během dvou let a nekonečných bitev, kterých bylo víc, než si byl ochoten připustit.

„Kolik jich asi bylo?“ zeptal se sám sebe nahlas.

Na ovládacím pultu se rozsvítilo světélko, jež signalizovalo hlášení od Nula-jedničky, otlučeného droida Q9, kterého Kyp nedávno lacino koupil z pozůstalosti jakéhosi moncalamarského filozofa.

JEDNÁ SE O ŽÁDOST O PŘESNÉ ÚDAJE, NEBO O ŘEČNICKOU OTÁZKU?

Kyp se pousmál a prohrábl si rukou tmavé, teď už hodně přerostlé vlasy. „No to je výborné. Už i droidi se zajímají o moje pohnutky.“

VŮBEC NE. FILOZOFICKÁ DEBATA JE V PODSTATÉ SNADNO ROZLIŠITELNÁ OD VÝZVY K AKCI.

„To jsem si všiml,“ řekl Kyp suše.

NICMÉNĚ, ABYCHOM SE VYHNULI MOŽNÉMU NEDOROZUMĚNÍ, NAVRHUJI VÁM UDÁVAT PŘÍMÉ ROZKAZY VE DRUHÉ OSOBĚ ROZKAZOVACÍHO ZPŮSOBU; NAPŘÍKLAD: „NASTAVTE SOUŘADNICE NA SOUSTAVU ABREGADO“ NEBO „ODVEĎTE ENERGII DO ZADNÍCH ŠTÍTŮ.“

„Co takhle: ’Hlaste se v centrále náhradních dílů o osobnostní transplantáť?“ opáčil Kyp.

Chvíli se nedělo nic. JE TO ROZKAZ, NEBO URÁŽKA?

„Vyber si.“

Kyp nechal Nula-jedničku, ať si o tom přemýšlí, a obrátil pozornost k úkolům, které byly před ním. Zaujal čelní pozici. Po obou stranách jeho X-wingu letělo šest starých stíhaček XJ. Byl to Kypův Tucet, nejnovější členové neustále se měnícího společenstva hrdinů, tuláků nebo zlosynů, podle toho, koho jste se na ně zeptali.

Kyp zkontroloval na navigační obrazovce jejich polohu. „Ještě pořád si hraješ na filozofa, Nula-jedničko?“

NEPODAŘILO SE MI POCHOPIT SKRYTÝ SÉMANTICKY VÝZNAM VAŠEHO DOTAZU.

„To měla být nápověda. Přestaň se zaobírat svým… centrálním koncovým rozhraním a věnuj se astronavigaci. Zanedlouho bychom se měli dostat na naše hyperprostorové souřadnice.“

COŽ JE MI DOBŘE ZNÁMO. JE MOŽNÉ MYSLET A JEDNAT SOUČASNÉ, odvětil droid.

„Je vidět, že ses v poslední době nezúčastnil žádné jediské schůze,“ pravil Kyp.

JSTE JEDINÝ JEDI, SE KTERÝM JSEM BYL ZKOORDINOVÁN. BOHUŽEL JSEM NEBYL NAPROGRAMOVÁN TAK, ABYCH BYL SCHOPEN CÍTIT VDĚK.

Kyp se ušklíbl. „To má být výtka, nebo urážka?“

VYBERTE SI.

„Tohle by si nedovolil ani Vong,“ postěžoval si Kyp a přepnul svůj komlink na vnější frekvenci.

„Takže, jdeme na to, Tucte. Naším hlavním úkolem je chránit loď, na jejíž palubě jsou jediští vědci. Poletíme ve skupinách po čtyřech. Každý z poručíků určí zadané cíle. Já vyhodnotím situaci, jakmile se dostaneme do coruscantského prostoru, a bude-li potřeba, upravím naši taktiku.“

„Nechce se mi věřit, že by se Skywalkerovi Jediové konečně rozhoupali,“ podotkl Ian Rim, Kypův nejnovější poručík.

„Zapomínáš na Anakina Sola,“ vložila se do hovoru Veema, hezká baculatá žena, asi čtyřicetiletá. Kypovi se líbila – aspoň do té míry, do které si dovolil věnovat své osobní sympatie pilotům. O její nevázanosti se v jistých kruzích vyprávěly legendy a její svůdný úsměv patrně rozpoutal víc hospodských rvaček než kdejaký nerudný Gamorrean. Nicméně každý, kdo Veemě zkřížil cestu, brzy zjistil, že dovede být drsná jako durabeton a její schopnost pamatovat si sebemenší příkoří jí mohli závidět i Huttové.

„Naposledy jsem slyšela, že se Anakin vypravil do soustavy Yavin sám a navzdory rozkazům Skywalkera a Borska Fey’lyi,“ pokračovala Veema. Vydala ze sebe cosi, co bylo na půl cesty mezi vzdychnutím a zavrněním. „Mladej, hezkej, lehkomyslnej a možná i trochu šílenej – to je chlap podle mýho gusta! Seznámíš nás někdy, Kype?“

„Proč bych to dělal? Nic zlého tomu klukovi nepřeju.“

„Není jediný, kdo se nebojí jednat,“ poznamenala Octa Ramis, kromě Kypa jediná další Jedi v oddílu. Byla to zachmuřená žena, jejíž silná kostra svědčila o tom, že pochází z planety s vysokou gravitací. V jistou dobu zaujímala Octa krajně militantní postoje. Jako první z Jediů vstoupila do Kypová oddílu, nepočítáme-li nedlouhou a Silou podporovanou spolupráci s Jainou Solo na Sernpidalu.

„Slyšel jsem o několika horkokrevných Jediích, kteří měli, řekněme, až příliš aktivní přístup k Mírové brigádě,“ řekl lan Rim.

„No a co?“ zavrčela Octa. „Kdo se stará o to, co bude s těmi sithskými zbabělci? Jedi za Jediho – s tímhle nemám sebemenší problém!“

„Zato ostatní ano,“ podotkl Kyp a vzdychl. „Znám ty tři, o kterých mluví Ian. Možná bych se měl pokusit trochu jim přitáhnout uzdu.“

Vypnul komlink a obrátil se ke svému astromechovi. „Co to ze mě promluvilo, Nula-jedničko – hlas rozumu?“

NEJSEM NAPROGRAMOVÁN TAK, ABYCH OCENIL IRONII.

„Dejte mi sem radši Vonga,“ zabručel Kyp a znovu se spojil se svou eskadrou.

„Mluvte na mě, Tucte.“

„Co se týče množství zabitých nepřátel, sázím dva kredity na Veemu,“ prohlásil Ian Rim. „Nikdo neumí prokouknout chlapy všech ras tak jako ona!“

Ozval se ženský smích, ale Kyp slyšel v tom zvonivém hlase skrytou hrozbu. „To aby ses připravil, že mi za svoji výhru koupíš panáka!“

„S tím se počítá. Chce si někdo přisadit?“

Jejich žvanění se změnilo v nezřetelný šum, když Kyp zapojil Sílu. Plně důvěřoval svým instinktům a smyslům, že mu pomohou v nastávajícím boji tak jako mnohokrát předtím.

„Jsi nějak potichu, Kype,“ poznamenal hlas v éteru.

„Jen navenek.“

Mluvil bez rozmýšlení. Po jeho odpovědi se na chvíli rozhostilo ticho následované rozpačitým smíchem. Žádný z pilotů vlastně dosud nezažil, když se probudila Kypová temnější stránka, ale všichni o tom už leccos slyšeli. Nikdo se neodvážil mluvit o tom, čím kdysi byl a co udělal.

Ale pořád na to museli myslet.

„Pět kreditů na Octu,“ prohlásil Kyp rozmarně. „A jestli překonáš Veemu o víc než tři, Octo, přidám ti Nula-jedničku jako bonus.“

„V tom případě vyhraju jen o dva,“ řekla Octa chmurně.

Q9 rozhořčeně zapípal, což vyvolalo výbuch srdečného smíchu – částečně proto, že Octina odpověď uvolnila vzniklé napětí a částečně proto, že každý pilot eskadry věděl, že ji myslí smrtelně vážně.

Většina velitelů, které Kyp znal, vyžadovala od svých pilotů, aby byli před bitvou potichu a soustředění. Kyp podporoval vzájemné škádlení a vtipkování. Zaměstnávalo to mysl a dovolovalo emocím, aby vypluly na povrch. Nebylo mu známo o žádném z pilotů – aspoň z těch, co byli dosud naživu –, že by si promýšlel, jak bude v bitvě postupovat. Rychlost a zuřivost soubojů jeden na jednoho byla záležitostí instinktů, reflexů a štěstí. Nikdo by nikdy nepodezíral Hana Sola z podobného filozofování, a přitom létal déle a lépe než každý, koho Kyp znal.

Když přišlo na věc, o čem se dalo přemýšlet? Yuuzhan Vongové museli být zastaveni: to bylo celé. Až dnešní boj skončí, ať vystrašení starci mudrují o tom, jak se nepříteli mohlo podařit proniknout až ke Coruscantu. On už tou dobou bude na cestě do další bitvy.

Kyp mrkl na navigační panel a vydal pokyn přejít na světelnou rychlost. Jakmile byl skok proveden, obklopilo ho ticho a tma. Silou vůle, založené částečně na Síle, částečně na dlouhých zkušenostech, se přinutil na chvíli se prospat, dokud mohl.

Probudil se náhle, když čidla hlásila blížící se výstup z hyperprostoru. Hvězdy se opět rozzářily a světélka na ovládacím panelu ožila.

Jedi pohlédl na displej, na němž svítilo množství ikon, z nichž každá představovala nepřátelské plavidlo. „Chceš mi něco říct, Nula-jedničko?“

EMPIRICKÉ ÚDAJE NAZNAČUJÍ, ŽE NEOCEŇUJETE INTELIGENCI.

Když už nic jiného, droid se aspoň vyjadřoval zdvořile. Kypa se zmocnila hrůza, když si uvědomil, že vede své piloty přímo do bitevní vřavy.

Nebe nad Coruscantem bylo v jednom ohni. Lodě všech velikostí a druhů se hnaly pryč od světa odsouzeného k záhubě. Očekávala je obrovská yuuzhanvongská flotila. Několika lodím se podařilo uniknout, spíš díky všeobecnému chaosu než nějaké koordinované obraně. Po peruti Jediů nebylo ani stopy.

Tucet se přiblížil a udržoval klínový tvar. Jediným signálem jejich zděšení byly ztichlé komlinky.

Jeden z Tuctu, raný prototyp XJ, ale v dobrém stavu, se propadl pod formaci a začal zaostávat jako vyděšené batole.

Kyp se zamračil. „Pětko, hlas se.“

Loď se rychle vrátila na své místo. „Tady Pětka.“

Hlas zněl směšně mladě – chlapecké bručení, ze kterého se teprve měl stát mužný baryton. Pilot, Chem, byl syn bohaté diplomatky, sběratelky, která zaplnila malé skladiště nablýskanými loděmi, jež nikdy nevzlétly. V den svých čtrnáctých narozenin Chem ukradl matčinu oblíbenou loď a vydal se po stopách Kypová Tuctu. Nepožádal o přijeti – prostě následoval eskadru z jedné mise na druhou. Po několika standardních měsících a ztrátě a výměně tolika pilotů, že se to Kypovi ani nechtělo počítat, vzal Chema do svého oddílu. Od té doby kluk zničil sedm vongských koralskipperů a rozházel své dědictví za tak zbytečné věci, jako byly nové XJ, třaskavé střely a pohonné hmoty.

„Soustřeď se, Pětko. Nerad bych viděl, jak ti ten tvůj bourák poškrábou,“ napomenul ho Kyp mírně.

„Já taky ne, pane. Za těchto okolností bych se radši setkal s válečným pánem osobně než se zákonným majitelem této lodi.“

„Má pravdu,“ skočil jim Ian Rim do řeči. „Kdysi jsem chodil s Chemovou matkou. Myslel sis, že Vongové jsou oškliví a zlí?“

„Ona o tobě taky mluví hezky,“ odsekl Chem, aniž vypadl z role. „Nebo přinejmenším o tvém leteckém umění. Říká, že kdyby nebylo zbytí, mohl by z tebe být nejlepší pasák nerfů na Corellii.“

Kyp se v duchu zasmál při pomyšlení, jak jeho letecké eso sedí na neohrabaných pasteveckých saních – představa, která mohla být pro pasáka nerfů až urážlivá. Krátká výměna názorů nicméně poněkud uvolnila napětí, které cítil z každého z pilotů. U všech, až na jednoho. Nejmladší pilot byl i nadále ovládán pocitem neklidu a strachu. Přepnul na přímé spojení. „Nějaké problémy, Pětko?“ Chvíli bylo ticho. „Světla zhasínají, pane. Světla na Coruscantu.“ Jedi chápavě přikývl. Hluboko pod nimi se nikdy nespící planetární město postupně nořilo do tmy, do první opravdové noci od dávno zapomenutých časů. Yuuzhanvongská výsadková plavidla, velká jako hory, zakrývala velkou část městského panoramatu a připravovala se zahájit vražedné dílo. Náporové čluny chrlily roztavené nerosty tak horké, že po jejich zásazích ze zářících věží zbyly jen hroudy černé škváry. Nepřátelské transportéry plivaly koralskippery jako proud sprostých nadávek. Asteroidům podobné lodě tančily svůj tanec smrti jako meteorický roj ovládaný jakousi neviditelnou zlou silou.

Pak se eskadra koralskipperů prudce obrátila směrem k Tuctu a na Kypově čelním štítu rozkvetl výbuch plazmy.

„Naším úkolem je zadržet noc, Cheme. Pamatuj na to a nenech se ničím rozptylovat.“

„Rozkaz!“

Kypový senzory se rozzářily a upozornily ho, že z hyperprostoru se vynořila další flotila. Kyp pohlédl na jediskou peruť a zasténal. „Flotila“ se skládala ze zhruba tuctu X-wingů, několika poškozených E-wingů a dalších lodí, které se nedaly určit. Všechny tvořily obrannou hráz kolem poškozené korvety.

„Tahle Danni Quee cestuje ve velkém stylu. Dělá to na tebe dojem, Nula-jedničko?“ zeptal se tak tiše, aby to komlink nezachytil.

JEŠTĚ NE.

„No, aspoň v něčem se shodujeme.“

Kyp přepnul přístroj zpět na společnou frekvenci. „Podle posledního cvičení, Tucte. Na můj signál se rozdělíte na čtveřice. Poručíci, hlaste cíle. Ať vás provází Síla.“

Yuuzhanvongská flotila zareagovala na nové nebezpečí sérií vybroušených, takticky dokonalých manévrů. Několik koralskipperů a jeden náporový člun se vydaly vstříc jediské peruti. Další plavidla se střemhlav vrhala na evakuační lodě jako útočící jestřapýři a lákala na sebe stíhačky z obou eskader. Ostatní i nadále mířila směrem k Tuctu.

„A co teď?“ zabručel Kyp. „Je jich tu dost na to, aby nás obklíčili!“

Přední koralskippery začaly chrlit plazmu. Kyp vydal signál k rozdělení a poklepal na své ovladače. Upravená přídavná raketa ho vyslala na kolmo stoupající dráhu. Střela neškodně prolétla mimo…

… a plnou silou narazila do jedné z lodí za ním – do lodě, která tam neměla být.

Kyp neviděl náraz, ani neslyšel výbuch či zvuk kovu a keramiky trhaných na kusy. Dobře však cítil nával mladíkova zděšení a beznaděje následovaný smutným poznáním, co ho stála chvilková nepozornost.

„Cheme,“ procedil skrz zaťaté zuby.

Jedi setřásl pocit viny a žalu doprovázené přílivem energie Síly. Jeho dlouhé prsty tančily na ovladačích a zasypávaly blížícího se Yuuzhan Vonga krupobitím laserových střel.

K jeho úžasu koralskipper, který byl větší, než bylo obvyklé, změnil kurz na jediskou korvetu a spolykal všechny střely, které na něj směřovaly.

Kyp ohromeně zavrtěl hlavou. Technika přerušované palby byla vynalezena na začátku války proti zvláštnímu způsobu obrany pomocí miniaturních černých děr, jež vytvářeli nepřátelští dovin basali. Yuuzhan Vongové, nebo aspoň tenhle, zřejmě našli nějaký způsob, jak takovému útoku čelit.

„Chceš tančit?“ řekl Kyp vztekle. „Tak pojď. Já tě povedu.“

Prudce vyrazil. Déšť laserových střel vyznačoval cestu. Několik koralskipperů přispěchalo větší lodi na pomoc. Když je Jedi odvádí pryč, dobře si všiml tvaru a průměru ochranného štítu velké lodi. Prudce uhnul a dostal válečné plavidlo, které ho míjelo, mezi sebe a útočníky právě na tak dlouho, aby stihl odpálit dvě třaskavé střely. Rychle se vrhl stranou, táhl Yuuzhan Vonga za sebou a nechal střely plout jako neškodné trosky.

Octa okamžitě zareagovala na tento signál. Spolu se třemi podřízenými piloty spustili přerušovanou laserovou přehradnou palbu na velký koralskipper.

Kyp použil Sílu a vyslal plovoucí střely na velký skip. Obrátil proud energie Síly a zastavil střely těsně mimo dosah dovin basala.

Zatímco Octa zaměstnávala velký skip, Kyp rychle zhodnotil vývoj bitvy, která zuřila vedle nich. Velkému corellianskému frachťáku, který nejspíš nesl uprchlíky z planety, se podařilo prorazit blokádu pouhých pár kilometrů od jediské korvety. Několik koralskipperů se okamžitě soustředilo k útoku. Uprchlíci nevědomky vedli útočníky přímo k lodi Danni Quee.

„Veemo, dostaň ten frachťák odsud,“ nařídil Kyp.

Kvarteto X-wingů XJ vyrazilo v sevřené formaci proti nepřátelským lodím. Laserová palba bojovala s proudy plazmy, jak se Kypovi piloti snažili odvrátit pozornost nepřátel od unikající lodi s uprchlíky.

Tenký proud plazmy pronikl křídlem Veeminy lodi. XJ vychýlen z rovnováhy se divoce zakymácel, naprosto se vymkl kontrole a zřít se přesně na loď, kterou ochraňoval. XJ explodoval – a výbuchem byl zasažen i levý fúzní motor frachťáku.

Na boku zasaženého frachťáku se objevila velká žhavá trhlina ozářená vnitřní explozí. Kyp, jakkoli soustředěný na vlastní boj, pocítil prudký nával hrůzy a poté náhlé přetržení nitek všech životů na nešťastné lodi.

Za cenu velkého duševního úsilí obrátil Kyp pozornost opět na velký koralskipper. Yuuzhan Vong si zjevně povšiml pomoci poskytované staré korvetě. Velký koralskipper neúprosně mířil k plavidlu Danni Quee. Zbloudilý laserový paprsek zasáhl jednu z třaskavých střel. Vybuchla a z její zlověstně růžové špice vyrašil květ bílého plamene. Skip už však stačil odletět z dosahu výbuchu.

Kyp už ale tuto střelu nepotřeboval. Nařídil Octině eskadře přeskupit se a zaujmout obranné postavení kolem lodi s jediskými vědci.

„Jak říká mistr, na velikosti nezáleží,“ procedil skrz zuby.

Uvolnil druhou střelu a nestaral se o to, že ji spolkla jedna z kmitajících černých děr u koralskipperu. Ponořil se hluboko do sebe a pátral po schopnostech, které nepoužil už mnoho let.

Kdysi dávno Kyp takto ovládl loď a odtáhl ji z běsnícího středu plynného obra. Nyní se s použitím Síly zmocnil zničeného frachťáku.

Ten vyrazil s ohromující lehkostí a neochvějně mířil vzduchoprázdným prostorem k zaštítěnému koralskipperu.

V komu se ozval zlověstný smích Iana Rima. „Lstivý jako vždycky, Kype! Nenechte ho uniknout, Tucte!“ vykřikl.

Poručík provedl prudký obrat a jeho dva zbylí piloti v patách za ním. Kroužili kolem velkého koralskipperu a odřezávali mu cestu k ústupu za přestřelky s ostatními nepřátelskými skipy. Jejich riskantní manévry si záhy vyžádaly daň – Ianová loď se dostala do křížové palby Yuuzhan Vongů. Na dvojí výbuch plazmy jeho štíty nestačily a loď se rozplynula v zářících záblescích plazmy a roztaveného kovu.

Piloti, jimž Ian velel, tvrdošíjně pokračovali v nastoleném kurzu. X-wingy dál útočily na velkou loď a nutily ji držet kmitající štíty nahoře, když se přiblížil zničený frachťák. Teprve v poslední chvíli se zbylé X-wingy obrátily a vyrazily do bezpečí.

Frachťák se vůbec nedostal do těsné blízkosti. V jednu chvíli tam byl, v následující prostě zmizel v prázdnu. Co následovalo, nebylo přesně to, co měl Kyp v plánu.

Počítal s fyzickým nárazem, nebo, když se to nepodaří, s tím, že by frachťák mohl zahltit dovin basalovu kapacitu a učinit velký koralskipper zranitelný vůči útoku. Nikdy by ho nenapadlo, že několik černých děr u skipu se může sloučit v jednu a obalit yuuzhanvongskou loď jako rukavice obrácená naruby. Najednou však frachťák zmizel. S ním i koralskipper.

A s nimi i unikající X-wingy.

Smrt zasáhla piloty s takovou rychlostí, že si ji ani strach, ani rozum nedokázaly uvědomit. Nikdo z nich nezaregistroval její příchod. Ke Kypovi nedošel žádný z jejich posledních pocitů – pouze náhlý, takřka ohlušující výbuch ticha.

Bolest a pocit viny zaplavily Kypa jako temná vlna. Napjal všechny síly a rázně potřel tyto pocity dřív, než stačily narušit jeho soustředění a jeho rozhodnost. Nesměl to připustit. Nesměl se poddat nejistotě, která tak ochromila jeho jediské kolegy.

Nemohl nicméně popřít, že se odhodlal k masivnímu použití energie Síly a tím, ač neúmyslně, zavinil smrt lidí, kteří mu byli tolik blízcí.

Kyp se přinutil znovu se soustředit na boj. Rychle vyhodnotil situaci. Zbyla už jenom Octa a dva z jejích pilotů. Ve čtyřech ještě mohli způsobit nepříteli nějaké ztráty.

Přivolal zbytek Tuctu a určil sektor, který zjevně nebyl bojem zasažen. „Přeskupíme se do čtyřkové formace pod mým velením.“

Lodě okamžitě poslechly a kličkovaly mezi jediskými plavidly.

Náhle k němu dorazila vlna žalu od Octy Ramis vystřídaná na okamžik trýznivým prozřením a nakonec vztekem. Kyp se ani moc nedivil, když si uvědomil, že se nezlobí na Yuuzhan Vongy, ale na něho.

„Mistr Skywalker měl pravdu,“ pronesla smrtelně vážným hlasem „Klidně to považuj za dezerci.“

Její X-wing XJ vybočil z formace a obloukem zamířil zpět k jediské peruti. Po chvíli ji následovali zbylí dva příslušníci její eskadry.

Kyp ji nechal být.

Padlo dalších devět jeho pilotů a připojili svá jména k prodlužujícímu se seznamu těch, kdo od začátku války zahynuli pod jeho velením. I když jejich smrt Kypa silně tížila, bral to jako otázku válečného štěstí. Dosud nikdy ale nepřekročil hranici, kterou si dávno předtím stanovil, a nezpůsobil smrt svých druhů v energii Síly. V této smutné chvíli se mu zdálo, že tímto jediným skutkem smazal vše dobré, co kdy vykonal, všechny neotřesitelné argumenty, všechno, za čím si stál.

Chvilka nerozhodnosti, nic víc, ale cena za ni byla vysoká. Koralskippery se sesypaly na Octiny lodě jako smečka voxynů.

Kyp vrazil mezi ně pevně rozhodnut, že jich vezme s sebou tolik, kolik jen bude možné.

Najednou začala síla yuuzhanvongských útoků z nevysvětlitelných důvodů slábnout. Několik koralskipperů se otočilo a zamířilo pryč podivným klikatým letem, jako by byli opilí. Octa Ramis využila tohoto zdánlivého zmatku a jala se je pronásledovat. Ostatní X-wingy ji následovaly.

Proti Octině lodi vyrazily dva skipy. Nepřátelské lodě o sebe lehce zavadily, odskočily od sebe a vyrovnaly dráhy letu. Ihned se vrátil a prudce zaútočily z boku.

Na X-wingy dopadly plnou silou úlomky korálu jako smrtící šrapnel. Obě neovladatelné lodě přešly do vývrtky a zmizely. Pouze Octě se podařilo zařadit do těžce pochroumané jediské flotily.

„Úkol splněn,“ řekla nevzrušeně.

Kyp mohl jenom přikývnout. Už několik měsíců se družina Danni Quee pokoušela zablokovat yammoska, ohyzdnou telepatickou příšeru, která koordinovala akce mnoha lodí. Soudě podle náhlého zmatku propuknuvšího mezi Yuuzhan Vongy byli úspěšní.

Ale on, Kyp Durron, selhal. Opět.

Pocítil nával smutku a deset těžkých let pojednou ztratilo svůj význam. Chvíli Kyp prožíval stejná muka jako při bratrově smrti. Zaplavila ho melancholie a zoufalství, které se ho zmocnily v onu hroznou chvíli.

„Jaino,“ zašeptal náhle a nevěděl vlastně proč.

Kyp potřásl hlavou, jako by si ji chtěl vyčistit. Ovšemže věděl o hezké a pragmatické Jaině Solo – který Jedi ne? – jenže ta, pokud mu bylo známo, nebyla zrovna jeho krevní skupina. Nebylo mezi nimi nic, co by vysvětlovalo toto letmé spojení; popravdě řečeno, její reakce po útoku na sernpidalskou lodní líheň naznačovala, že v případě potíží by ho s klidem nechala na holičkách.

V tom se na nebi objevila známá loď, otlučená starožitnost, přesto jedna z největších legend v galaxii. Za ní poletovaly tři koralskippery a chrlily smrtící horninu.

„To teda ne,“ zařekl se v duchu Kyp a zjistil, že se zase dokáže v reakci na toto nové nebezpečí do jisté míry soustředit. „Falcona nedostanete.“

Jedi odhodil zbývající dvě rakety a pomocí Síly je navedl na nepřátelské lodě. Opět je zastavil v nevelké vzdálenosti od živoucích lodí. Zaměstnal dovin basaly skipů náhlou laserovou palbou a pak jeho rakety udeřily. Dvě nepřátelské lodě explodovaly. Úlomky korálu se roztavily při průletu mezi kapkami plazmy vyvrhované třetí lodí.

Jedi přepnul na vnější frekvenci. „Millennium Falcone, tady Kyp Durron. Nestojíte o wingmana?“

„U konkurzu jsi prošel na výtečnou, hochu. Jsi přijat.“

Nevzrušený hlas Hana Sola o něco ulehčil Kypovým starostem.

Úleva však netrvala dlouho. Yuuzhanvongský náporový člun udělal nemotorný obrat a pustil se za Falconem. Pilot si toho všiml a zaklel tak, že to Kyp neslyšel od té doby, co byl otrokem v dolech na koření na Kesselu.

„Máš nainstalovaný ty pomocný vertikální rakety, jak jsem ti radil?“ vyzvídal Han. „Mám je.“

„Fajn. Tak si je zapni.“

Kyp zapnul přídavný pohon. Zdálo se mu, že se mu hlava zavrtává mezi ramena, když loď náhle prudce poskočila. Obrovská kometa z plazmy, která by snadno dokázala pohltit celou loď, zanechala žhavou stopu na místě, kde se ještě před okamžikem nacházel – a řítila se přímo na loď jeho přítele.

Han však prudce obrátil Falcon šikmo doleva. Střela se mihla mimo a vzala s sebou dva dezorientované koralskippery, než vychladla a proměnila se v rotující kus skály.

Stará loď se vyrovnala a rychle letěla pryč, zanechávajíc za sebou zvláštní klikatou stopu, jak se Han obratně vyhýbal letícím střelám. Náhle se Falcon prudce naklonil na pravobok. Kolem se mihl další mohutný projektil, minul ho, ale břicho lodi se rozžhavilo do ruda. Falcon se nečekaně vyrovnal. Nad ním se srazily dva zmatené koralskippery.

„Hele, já těm lidem říkal, aby si zapnuli pásy,“ stěžoval si Han a odpovídal někomu, jehož hlas byl mimo dosah komu. „Že bys musela vydat královskej výnos?“

Hanův něžně škádlivý hlas pomohl určit osobu, jíž byly jeho sarkastické poznámky určeny. Kyp pocítil zašimrání v oblasti žaludku při představě, že se setká tváří v tvář s Leiou Organou Solo.

Velice Hanovu ženu obdivoval, ale její přítomnost mu často nepříjemně připomínala rozdíl mezi jeho skutky v mládí a jejími. Leia se stala členkou Imperiálního senátu v šestnácti, hrdinkou povstalecké Aliance o dva roky později. Kyp v šestnácti vstoupil do učení k dnes už dávno mrtvému pánovi ze Sithu. Završil svůj mladistvý věk uvedením mistra Skywalkera do mrtvolného transu, násilným vymazáním paměti omwatské vědkyně, zmocněním se superzbraně a zničením planety se všemi jejími obyvateli. Díky zásahu Luka Skywalkera byly Kypoví jeho zločiny prominuty. Kyp si nedělal iluze, že na ně někdo zapomene, přinejmenším ne on sám. Princezna Leia mu nepřipomínala, kým byl, spíš to, co z něj mohlo být.

Na druhé straně, Leiina přítomnost na Falconu mohla vysvětlit, proč Jaina tak důrazně pronikla do Kypový mysli. Leia neprošla kompletním jediským výcvikem, ale Kyp se domníval, že její vrozené schopnosti se takřka vyrovnaly schopnostem jejího bratra. Třeba jí dcera dala o sobě vědět a ona jí mimoděk vyslala odpověď prostřednictvím Síly. Nedávno se Kyp doslechl, že Solovy děti se účastní jakési tajné mise.

„Z tvojí poslední poznámky usuzuju, že Leia letí s tebou jako druhý pilot,“ osmělil se Kyp.

„Už to tak vypadá,“ přitakal Han. Kyp nepotřeboval Sílu, aby v jeho hlase uslyšel vroucí cit. Zněla však z něj také velká únava a jakási zranitelnost – věci, které by si Kyp s Hanem nikdy nespojoval.

„Je všechno v pořádku?“

Hanův smích zněl poněkud nucené. „Leia je plná elánu, jestli se ptáš na tohle. A navíc máme na palubě dva mistry Jedi – je tady Luke a Mara. Co se nám může stát?“

NĚKTERÉ CIVILIZACE VĚŘÍ, ŽE KLÁST ŘEČNICKÉ OTÁZKY ZNAMENÁ POKOUŠET OSUD, poznamenal Nula-jednička.

Kyp zlostně zrušil vnější spojení. „Ptal se tě někdo na něco?“ osopil se na droida.

řečnické otázky nejsou přímo určené nikomu. Proto JE možná osud vztahuje NA SEBE.

„Kdo ti dělal filozofické naprogramování, ty komiku? Osud je vztahuje na sebe!“ posmíval se Jedi. „Kecy, to mě tak uživí!“

EMPIRICKÁ DATA, KYPE DURRONE, UKAZUJÍ, ŽE DĚLÁTE PŘESNĚ TO.

Kypovi zmrzl úsměv na rtech. Vypnul komunikační obrazovku, která ho spojovala s protivným Q9, a zhluboka vzdychl.

Zakormidloval vedle Falconu a sledoval vířící nebe v očekávání dalšího boje.