á pouť

14

Zekk se usadil v křesle pilota v zajaté hapanské lodi a natáhl se k druhé pilotce, aby jí pomohl upevnit pásy. Podobně jako Zekk i Tenel Ka měla na sobě evakuační kombinézu s helmou po ruce. Odmítla jeho pomoc mávnutím ruky a hbitě si zapnula pásy; učinila to svojí jedinou rukou dokonce rychleji, než to Zekk zvládl dvěma.

Pohlédla na něj trochu vyzývavým pohledem a energie, která z ní díky Síle vyzařovala, jí dávala malou výhodu. Zekk dobře věděl, že to má jen velmi málo společného s její chybějící paží. Tenel Ka sice nebyla po svém zranění soutěživá o nic více než dřív, ale ani o nic méně.

Předstíral, jako by se zamračil. „To není spravedlivé!“ durdil se naoko. „Máš mnohem větší zkušenosti s hapanskými plavidly.“

„Žádné výmluvy,“ doporučila mu, ale na rtech jí zahrál náznak úsměvu, když se obrátila k řídicímu pultu a začala startovat motory.

Jaina strčila hlavu do kokpitu s úsměvem, jaký u ní Zekk už hodně dávno neviděl. „Zapni muziku a připravte se – bude tanec!“

Jediský pilot se ušklíbl, protože věděl přesně, co má na mysli. Hučení a jekot motorů hapanské lodi byly překvapivě příjemné po strašidelně tichých dovin basalech.

Podívala se na Zekka pozorněji a její úsměv pohasl. „Určitě to chceš provést takhle?“

Zekk příliš jiných možností neviděl. Obě lodě byly stále spojeny, pevně k sobě připoutány zvláštní hmotou, kterou vyloučil koralový trup Intrikánky. Byly vůči sobě otevřené jako dva propojené pokoje. Zekk zřetelně slyšel Lowbaccovo zdánlivě hrůzu nahánějící vytí, když Wookiee hnal zajaté piráty otvorem do yuuzhanvongské lodě.

A to byl právě, pomyslel si neradostně, ten problém – dvoumetrový oválný průchod mezi dvěma loděmi. Tahiri tvrdila, že yuuzhanvongská loď se dokáže vyléčit sama, ale s proraženým hapanským korábem se nedalo nic dělat. Kdyby loď odřízli, její pětina by zůstala nechráněná vůči vesmírnému vzduchoprázdnu. Samozřejmě, že ji mohli opustit, ale tím by přišli o opravitelnou nákladní loď a co víc, o čtrnáct stíhaček krátkého doletu uložených v jejím podpalubí.

Zdálo se, že v tuto chvíli nic z toho není pro Zekka kdovíjak důležité.

„Nejspíš to bude napínavé,“ řekl a pokusil se o bezstarostný tón. „Ještě nikdy jsem neletěl s tandemem.“

Jaina se zezadu přiblížila ke křeslu pilota, sehnula se, opřela si bradu o jeho rameno a objala ho oběma rukama kolem krku. Bylo to nevědomé, přátelské objetí, kterými se za ty roky počastovali mnohokrát. „V každém případě to není ta největší blbost, kterou jsme kdy udělali.“

„Kdo říká, že jo?“

Zasmála se a narovnala. Rychlý klapot jejích bot se vytratil, když prošla do yuuzhanvongské lodi.

Zekk pohlédl na Tenel Ka. Válečnice se na něj dívala chladnýma šedýma očima, které viděly mnohé. Ušklíbla se a obrátila pohled jinam.

„Je těžké žít mezi Jedii,“ řekla, když pocítila, že se zlobí. „Nemohla jsem truchlit pro Jacena v soukromí.“

„A já se nemůžu starat o Jainu, aniž by o tom každý věděl.“

„Starat?“ zopakovala Tenel Ka to poněkud nejasné slovo a hned ho zavrhla. „Ty se o ni bojíš. Ty se bojíš jí.“

„A neměl bych?“ řekl tiše.

„Už to není ta Jaina, kterou jsem znala v akademii, ale koho tahle válka nezměnila?“

To nemohl popřít. „Stejně se mi to nelíbí.“

„Ani jí ne,“ řekla Tenel Ka klidně. „Jaina by se stala vůdcem nehledě na okolnosti. Bitva u Myrkru ji srazila na tuto cestu dřív, než si stačila uvědomit, kde to může skončit. Vůdcovství si žádá schopnost nalézat kompromisy, rovnováhu. Pro nikoho to není důležitější než pro samotného vůdce. Musí se umět rozhodnout pro akci a zvážit všechna svá rozhodnutí vzhledem k cíli, jehož chce dosáhnout, ostatní vyplývá z podstaty.“

Zamyšleně na bojovnici pohlédl. „Ty už jsi o tom přemýšlela.“

„Hodně,“ přiznala se. „Jaina se snaží vyrovnat se svou ztrátou tím, že na sebe bere odpovědnost. Je to dobré řešení, které jí pomáhá sebrat se. Jenže tím, že se odřezává od své bolesti, zároveň ztrácí důležitý vyrovnávací prvek.“ Tvář jí zvážněla. „Viděla jsem, co se z vůdce, kterému chybí tato rovnováha, může stát. Musíme na ni dávat dobrý pozor.“

Zekk se odvrátil. „Budeš ji muset hlídat sama. Já odcházím.“

„Ty bys opustil přítele?“ zeptala se přísně. „Jako jsi ty opustila Jacena?“ odsekl.

Nic v tváři Tenel Ka neprozradilo, jak ji tato slova zasáhla. „Vím, žes to tak nemyslel,“ řekla klidně. „Vím ale taky, že kdyby Jacenovi hrozilo nebezpečí, že sklouzne na temnou stranu, udělala bych všechno, co by bylo v mých silách, abych ho vytáhla zpět.“

To bylo poprvé, kdy jeden z nich vyjádřil svou starost o Jainu slovy. Na chvíli se odmlčeli, znepokojení chmurnými možnostmi.

„A co když se ji nepodaří vytáhnout zpět?“ zeptal se Zekk. „I já jsem šel tou cestou a vím, co Temní Jediové umějí. Jestli k tomu dojde, někdo ji bude muset zastavit.“

„Za každou cenu,“ souhlasila a znovu nahlas vyjádřila jejich společné obavy.

„Ale já bych to nedokázal. Nezáleží na tom proč, prostě bych to nedokázal.“

„Chápu.“ Tenel Ka se upřeně zahleděla před sebe. „Pak uděláš dobře, když odejdeš.“

Jaina si natáhla kognitivní kuklu a snažila se uvést Intrikánku do pohybu.

Loď odmítala poslušnost, zmatená okolnostmi, které nechápala, a masivním kovovým trupem, který k ní byl připojen. Jaina zaskřípala zuby a zapochybovala, je-li tento pokus o její záchranu rozumný. Možná se jim podaří v této sestavě odletět a přistát, ale v případě napadení by nebyli schopni se účinně bránit.

V dálce se vynořila trojice kosmických lodí, tak náhle, až se Jainy zmocnil zlověstný pocit, že je svými nevyslovenými obavami přivolala. Sotva viditelné světelné čáry vyklouzly z hyperprostoru a zpomalily na dobře rozeznatelné, rychle se blížící body.

Popadla komlink, který smontoval Lowbacca, a zapnula vnější frekvenci. „Zde poručík Jaina Solo z eskadry Rogue na palubě yuuzhanvongské fregaty Intrikánky. Loď je v moci Nové republiky. Na palubě nejsou žádní Yuuzhan Vongové. Opakuji, toto není nepřátelská loď. Nestřílejte.“

„Uklidni se, Intrikánko. Jsme tady, abychom tě bezpečně doprovodili dolů,“ ozval se známý hlas – hlas, který Jaina nejméně očekávala nebo si přála slyšet.

„Kype Durrone,“ řekla chladně. „Můžeš to rovnou otočit. S tebou bych nešla, ani kdybych se topila v moři a tys mě chtěl vytáhnout.“

„Vyslechni mě, než zahájíš palbu. Tví rodiče jsou na Hapesu, v centru pro uprchlíky. Slíbil jsem princezně, že tě přivedu. Klidně mě k ní můžeš poslat zpátky s prázdnýma rukama, ale oba víme, kam až může člověka zavést pomstychtivost.“

Přijala jeho černý humor mlčky a přemýšlela o jeho slovech a pravděpodobných následcích jeho přítomnosti. Její rodiče měli co dělat sami se sebou i bez dalšího zármutku, který se, jak se zdálo, za Kypem Durronem pokaždé táhl jako kouř z rozbitého výfuku.

„Nezatahuj moji rodinu do dalšího z tvých špinavých triků – jestli jsou vůbec na Hapesu.“

„Zde plukovník Jag Fel, poručíku Solo,“ vmísil se další hlas. „Viděl jsem vaši matku na Hapesu a žádost o doprovod přišla přímo z kontrolního stanoviště. Kyp Durron mluví pravdu a je pod mým velením.“

Jainu zašimral kolem žaludku zvláštní, nejasný pocit a srdce se zmocnil krátký záchvěv radosti jako jarní větřík. Ze všech sil se snažila obojí potlačit.

„Pod vaším velením? Nevěřte tomu,“ řekla stroze. „Když Kyp dovede překroutit jediské zásady, může vás přinutit, abyste si myslel, co bude chtít.“

„Děkuji za vaši starostlivost, přesto doufám, že moje vůle není až tak slabá.“

„Já taky,“ odtušila, trochu dotčená ledovým tónem, který zazněl v Jagově hlase. Tu reakci však mohla čekat. Piloti byli známí svou pýchou a ona ji právě zranila. Přesto, byl-li Jag rozhodnut letět s Kypem, někdo by mu měl sdělit, že si zahrává s ohněm.

„To je vám podobné. Ale místo abyste kryla záda mně, měla byste se spíš starat o svá.“

Vypnula kom a soustředila se na řízení lodě. Intrikánka se nechtěla smířit se svou mechanickou souputnicí a Jaina s lodí sváděla tichý, avšak zuřivý souboj, když se jí snažila zabránit, aby setřásla pirátské plavidlo. Nakonec vnímavá fregata souhlasila s kompromisem.

„Lowbacco, Gannere, mohli byste dát ten vyříznutý kus na místo?“

„Snad je nechceš nechat na holičkách?“ protestovala Alema Rar.

„Loď to tak chce,“ odvětila. „Dostane tím možnost vyléčit se. Je to dobré opatření.“

Lowbacca máchnutím ruky odehnal Gannera, objal svými dlouhými pažemi oválný kus korálu a s námahou ho zvedl. S hlasitým žuchnutím ho postavil před otvor a pak ho ramenem zatlačil na místo. Z okolních stěn začala okamžitě prosakovat tmavá olej ovitá tekutina, která rychle zaplňovala prasklinu a připojovala proražený kus zpět ke stěně.

Jaina zapnula kom. „Zekku, jestli můžeš uzavřít proraženou kabinu, udělej to. Pro všechny případy.“

„Už se stalo.“

Obrátila svou pozornost k hlavnímu úkolu – řízení lodě a udržování mentálního spojení s druhým pilotem. Řeč byla k ničemu, protože neexistovala slova, kterými by spolu mohly komunikovat dvě tak rozdílné technologie. Dva piloti se dorozumívali pomocí svých pocitů a domů a dokonale vyrovnávali rychlost a směr, takže spolu dokonale ladili. Jainu nemohlo napadnout nic jiného, než přirovnat jejich společný let k tanci, a přesně tak to taky cítila – jako tanec dvou obrovitých, nerovnocenných partnerů.

Všechno šlo dobře, dokud nedosáhli hapeské atmosféry. Intrikánka se otřásla, když se její dovin basal napojil na planetární gravitaci. Bylo slyšet hlasitý, sténavý skřípot, který oznamoval, že žár a turbulence při návratu do atmosféry trhají pouto mezi oběma loděmi. Zprávy, které k Jaině přicházely kognitivní kuklou, byly zkomolené, jako by loď byla úplně zmatená.

Náhle Jaina přestala vidět jejich naděje v růžových barvách. Mrkla přes rameno. Tahiri stála těsně za ní, na místě, které, jak se zdálo, zaujímala čím dál tím častěji. „Tahiri, ty už jsi s těmito loděmi létala. Jak si přistávala?“

„Většinou tvrdě,“ přiznala se dívka.

Loď se otřásla a vztyčila příď, jako by se blížila k zemi. „Panikaří,“ ujistila Jaina. „Myslí si, že ji připojená loď stahuje dolů.“

„Pusť mě, já to zkusím,“ nabídla se Tahiri a vystrčila Lowbaccu z křesla navigátora. Nasadila si kuklu. Po chvíli zavrtěla hlavou. „Není to dobré. Už neposlouchá.“

„Slyšíš to, Zekku?“ zavolala do komlinku.

„Odřízni nás,“ vyštěkl.

Jaina sdělila svůj záměr lodi, načež prudce stočila fregatu na stranu. Spojení se okamžitě uvolnilo a Intrikánka odlétla od pirátského korábu.

Srdce měla až v hrdle, když sledovala poškozenou loď, jak vývrtkou pomalu klesá k zemi. Pouhé metry je dělily od katastrofy, když se Zekkovi konečně podařilo vývrtku vyrovnat. Otočil loď vzhůru, nastartoval repulzorové motory, plavidlo zpomalilo a začalo se vznášet. Nákladní loď sestoupila do přístaviště a spočinula na zemi ztěžka, ale bezpečně.

K Jainině úlevě se Intrikánka uklidnila a následovala svoji někdejší partnerku dolů do doků. Jakmile se yuuzhanvongská fregata dotkla země, doporučila jí Jaina, aby si odpočinula, a strhla si kuklu.

Ostatní Jediové opustili loď dříve, než stačila vypnout motory. Když se dostala k poklopu, uviděla je, jak stojí spolu v malém hloučku. Několik hapanských vojáků dohlíželo na vykládání stíhaček z nákladového prostoru zajatého plavidla, jiní odváděli piráty pryč.

Jaina seběhla z rampy a její oči hledaly Zekka. „Nemělas jinou možnost,“ řekl, než stačila otevřít ústa. „Na mé lodi byli dva lidé, na tvé dvacet. Být tebou, musel bych udělat to samé.“

Jaina mu poděkovala pokývnutím hlavy. Než stačila něco říct, Tahiri popadla za ruku první úřednici z doků, která šla právě kolem. „Kde bychom mohli sehnat levitační nosítka? Máme na palubě raněného. Potřebujeme ho dopravit k jeho rodičům v uprchlickém táboře.“

Žena se jí vytrhla a mávla rukou směrem k travnaté ploše za přístavištěm. Řady zraněných ležely na bílých nosítkách. Mnozí z nich měli tváře zakryté přikrývkami. „Lituji, ale ten váš teď není nic mimořádného.“

Jaina přimhouřila oči. Postavila se vedle Tahiri, upřela pohled na úřednici a lehce mávla rukou. „Teď půjdete do uprchlického tábora, najdete Hana a Leiu Solovy a oznámíte jim, že přiletěla jejich dcera.“

Úřednice vyvalila oči, pouze částečně kvůli rozhodnému chování drobné Jedi. „Ten raněný, o kterém jste mluvila. Není to náhodou Anakin Solo?“

Jaina se málem zapotácela. „Vy už o tom víte?“

„Kdo by nevěděl!“ řekla a její hlas zněl takřka uctivě. „Na HoloNetu – nebo na tom, co z něj zbylo – dávali výzvu princezny Leiy k lidu Coruscantu od začátku bitvy skoro pořád. To víte, že jim dám vědět!“

Žena odkvapila. Tahiri přešlápla z nohy na nohu a ohlédla se po yuuzhanvongské lodi. Zmocnila se jí netrpělivost a odpor a takřka neodolatelná touha utéct pryč. Přesto si Jaina neuměla představit bloudění po uprchlickém táboře s nebožtíkem na nosítkách.

„Možná by bylo lepší počkat na mé rodiče tady,“ navrhla Jaina.

V Tahiřiných očích se zeleně zablýsklo. „Jak tě vůbec mohlo napadnout nechat tady Anakina jen o nanovteřinu déle, než je nutné!“

Jaina málem poznamenala, že Anakinovi už to může být jedno. Bylo však těžké zapomenout na to, co ji přimělo vynést bratrovo tělo ze světolodi za cenu obrovského rizika pro ni samotnou i pro ostatní mladé Jedie.

Potlačila rozhořčení a vysvětlila jí: „Ber to rozumně. Přece nemůžeme chodit sem a tam po Hapesu s levitačními nosítky. Rodiče mu budou chtít vystrojit pohřeb – tedy, máma určitě. A sama dohlédne, aby všechno proběhlo vhodnou a důstojnou formou.“

Úřednice se brzy vrátila s levitačními nosítky a dvěma zachmuřenými pomocníky. „Vypadají, že jsou náramně poctěni,“ řekla Tahiri prostořece.

„Dobrá,“ svolila Jaina. „Můžou ho vynést z lodě.“ Řekla jim, kde najdou bratrovo tělo. Za pár okamžiků se pomocníci vynořili z lodě a nesli nosítka zakrytá bílou plachtou. Tahiřiny oči se zalily slzami.

Jaina se prudce odvrátila a udělala několik rychlých kroků od mladé Jedi. Zkřížila ruce na prsou, opřela se o Intrikánku a dívala se přes rušné doky kamsi do dáli.

Po chvíli zpozorovala, že se k nim blíží dvoumístný landspídr. Ještě ani pořádně nezastavil a Leia se vyřítila ven a pospíchala za dcerou. Oči jí zářily radostí.

Náhle se zastavila, když jí zrak padl na nosítka, a barva se jí ztratila z tváře.

„Přivezli jsme Anakina s sebou,“ řekla Jaina. „S Jacenem to nevyšlo. Je mi to líto.“

Leia se zhluboka nadechla, aby se uklidnila, a zvedla bradu, takže dostala známý, velitelský výraz. Jaina koutkem oka zahlédla, jak Tahiri napodobila gesto starší ženy, jako by vnější forma mohla posloužit jako nádoba, která v sobě obsahovala něco z Leiiny síly.

Vykročila vpřed a objala dceru. „S Jacenem si nedělej starosti,“ řekla konejšivě. „Někdy vypadá křehce, ale přežije to.“

Jaina ztuhla, jak ji matčina poznámka vyděsila. Byla přece vůči Síle citlivá stejně jako každý vycvičený Jedi. Jak v sobě mohla potlačit tohle?

Očima hledala otcovu tvář. Han se ostražitě díval hned na ni, hned na Leiu. Musel z Jaininých očí vyčíst pravdu, poněvadž náhle mu tvář zešedla a vypadal najednou k smrti unavený a… starý.

Najednou měla Jaina další důvod, proč nenávidět Yuuzhan Vongy.

Její pohled sklouzl z povadlé tváře muže, který byl současně jejím otcem i dětským hrdinou. Vyvinula se z matčina objetí a ponechala ruce na Leiiných ramenech. „Mami, Jacen je mrtvý. Všichni jsme to cítili.“ Tak či onak, dodala tiše.

Starší žena zavrtěla hlavou. „Ještě žije,“ tvrdila klidně, ale s neochvějnou jistotou.

Na okamžik nebyla Jaina schopná slova. Ustoupila stranou, aby mohla Leia čelit alespoň té smutné skutečnosti, která ležela přímo před ní.

Žena dlouho stála a dívala se na nehybné tělo svého nejmladšího dítěte zahalené bílou plachtou. Stěží skrývala slzy, které se jí hrnuly do očí. Natáhla třesoucí se ruku a ohrnula plachtu, která zakrývala Anakinův obličej. Jedna malá kapička jí zanechala vlhkou stopu na tváři, utřela si ji a usilovně mrkala. Han, kterému se také leskly oči, k ní přistoupil a vzal ji za ruku. Když ale opět pohlédla na Jainu, stále mrkajíc, aby zadržela slzy, byl Leiin hlas klidný. „Bylo to těžké?“

Jaina pohlédla na nosítka. „Řekněme, že jim to nijak neusnadnil.“

„To by neudělal,“ řekla Leia se slabým, smutným úsměvem. „Ale myslela jsem tebe. Byla jsem krátce v zajetí Yuuzhan Vongů, takže tuším, co všechno jsi musela přestát – a co všechno možná ještě čeká Jacena. Ale přežila jsem a ty taky. A Jacen taky přežije. Musíme tomu věřit.“

Leia se opět dlouho dívala na svého padlého syna. Něžně ho pohladila po tváři a sklonila se, aby ho políbila na čelo. Konečně se otočila a odešla. Její manžel a dcera si vyměnili bezmocné pohledy a kráčeli za ní.

„Pokud jde o Jacena,“ osmělil se Han a jeho hlas se trochu třásl. „Já tomu taky nechci věřit, ale… Musí bejt nějakej způsob, abysme si byli jistý. Třeba by Luke mohl –“

„Ne,“ pravila Leia rozhodně. „Nemohl. Jacen žije. Vím to. Jenom neumím vysvětlit, proč to vím a jak.“

„Všichni jsme Jacena cítili,“ řekla Jaina a opatrně dodala: „Vypadalo to jako… rozloučení.“

„Já to taky cítila. Je ale rozdíl mezi smrtí a ztrátou vědomí. Cítila jsem Anakinovu smrt. Jacenovu ne.“

„Já taky ne, a to jsem jeho dvojče.“ Zhluboka se nadechla. „Mami, myslím, že bys měla zvážit možnost, že sis ji prostě odmítla připustit. Mateřská intuice je silná věc, ale to jsou instinkty půl tuctu dokonale vycvičených Jediů taky.“

„Nezačínej s tím zase,“ varoval ji Han. „Ne před svojí matkou, a hlavně ne teď.“

Jaina na něj vrhla nevěřícný pohled.

„Nekoukej na mě, jako bych právě nakopnul Ewoka,“ řekl Han. „Zaslechnul jsem, že se ti nelíbilo, že se nestala Jedi, že tam nebyla jako matka.“ Namířil na ni prstem. „Už to nikdy neříkej.“

Několik okamžiků si otec a dcera zlostně hleděli do očí. Nakonec Jaina pohodila hlavou a stroze přikývla.

„No dobře, možná jsem v poslední době řekla pár věcí, na které nejsem pyšná. Ale chtěl bys ty, aby tě posuzovali podle tvých tří-čtyř nejhorších poznámek, které jsi řekl od začátku téhle války?“

Hanovo mlčení bylo výmluvnější než slova.

„Neposuzuj mě podle několika hloupých poznámek,“ opakovala tiše. Pohlédly s Leiou jedna na druhou. „Zdá se mi, že máma to nedělá.“

Matka se pousmála. „Byla jsem mladší než ty, když jsem se stala členkou Senátu. Prakticky ihned jsem začala využívat svého postavení ke krytí mé práce pro Povstání. Bail Organa se mě pokusil od toho odradit. Řekla jsem mu, že je zbabělec.“

„No, a je to,“ řekla Jaina, jako by tím bylo vše vyřízeno.

Hanův pohled přeskočil z ženy na dceru. Nikdy předtím si nebyly tak podobné jako v tuto chvíli. Zmateně zavrtěl hlavou. „A já si myslel, že silnější jsou Vongové,“ zabručel.

Jaina ho krátce a silně objala. „Dávej pozor na mámu,“ zašeptala.

Han si ji přidržel na délku paží a pohlédl směrem ke hloučku vážných mladých Jediů, kteří se shromáždili u Anakinových nosítek. „Ty nezůstaneš?“

„Právě jsem se rozloučila.“ Jaina se vyvinula z jeho náruče, vyměnila si ještě jeden pohled s matkou a bez ohlédnutí odkráčela.

Byl to čirý instinkt, který přiměl Hana vyrazit za ní. Leia ho rázně zastavila a položila mu ruku na hruď.

„Je to tvá dcera,“ připomněla mu Leia. „Musí se se svojí ztrátou vyrovnat sama, jak bude chtít a kdy bude chtít.“

Han se zamyslel a tvářil se přitom jako muž, který se dívá do zrcadla a nelíbí se mu, co vidí. Zašklebil se a přejel si rukou po obličeji.

„Je to moje dcera,“ připustil, „a já jsem pitomec.“

V jeho očích se zračila omluva za všechno, co udělal a řekl během měsíců, které následovaly po Chewbaccově smrti. Leia se přinutila k chabému úsměvu. „Nebuď na sebe tak přísný.“

„No jo, dobrá.“ Umlkl a jeho pohled se pomalu a váhavě přesunul na zakrytá nosítka.

„Doufám, že to Anakin viděl stejně jako Jaina,“ řekl nakonec. „Nesnesl bych pomyšlení, že by mě soudil – nebo ještě hůř, soudil sebe – podle tří-čtyř nejpitomějších věcí, který jsem řekl od tý doby, co začala tahle válka.“

„On to ví,“ řekla. „A nesoudí tě podle nich.“

Pohlédl na ni se zamyšleným výrazem. „Říkáš to s takovou jistotou. S Jacenem si jseš taky jistá, viď?“

„Ano.“

Chvíli přemýšlel a pak přikývl. „To mi stačí.“

Srdce jí přeteklo. Vrhla se Hanovi do náruče – do posledního bezpečného přístavu v galaxii – a zabořila hlavu do jeho prsou, aby zakryla slzy, které už nedokázala zadržet.