á pouť

20

Vypůjčený landspídr Jaga Fela tiše klouzal ulicemi hapanského města. Jindy by mu možná výstavní domy s tropickými zahradami připadaly zajímavé, ale dnes byl příliš ponořen do myšlenek, než aby se staral o své okolí.

Většinu svého dvacetiletého života zasvětil Jag studiu válečné taktiky a strategie, nejprve doma u rodiny a pak na chisské vojenské akademii. Skoro stejně času jako studiu válečného umění věnoval také rozvoji myšlení a řešení logických problémů, jakož i létání. Když se ale střetl s Jainou Solo, všechny pracně nabyté vědomosti ho zradily.

Jaina Solo byla jistě vynikající pilotka, ale její umění se s jeho nemohlo měřit. Při simulovaných letech ji sestřelil skoro pokaždé. Mohl tudíž jmenovat několik Chissů, kteří létali pod jeho velením a přinejmenším se jí vyrovnali, pár jich bylo dokonce lepších. Jaina byla Jedi, což bylo zajímavé, ale pro něho v podstatě bezvýznamné.

Ráno se pokusil znovu Jainu vyhledat, aby dal do pořádku jejich vztah pošramocený nepochopitelnou hádkou, ale místo toho se dozvěděl, že právě odletěla na jiný svět v rozlehlé Hapeské hvězdokupě. A vzala s sebou jednoho z Jagových nejlepších pilotů, aniž by ho požádala o svolení, formálně či jinak.

Zlobilo ho, že nepožádala o uvolnění Kypa Durrona. Dokonce i pilotka z eskadry Rogue by měla brát větší ohledy na předpisy!

Ona je však nebrala a teď byli s Kypem oba pryč.

A Jag mířil do uprchlického tábora, což mu dávalo ještě menší smysl než to, co provedla Jaina.

Ale měl-li Jag být k sobě upřímný – což vždy a za všech okolností byl, ačkoli se často mohl přesvědčit, že je to nanejvýš nepříjemný zvyk – musel si přiznat, že hlavním účelem této návštěvy bylo setkat se s nechvalně známým Hanem Solem.

Princezna Leia pohrdla výhodným osobním i politickým svazkem ve prospěch ničemy – bezcharakterního bývalého imperiálního důstojníka, jenž nalezl útočiště mezi pašeráky. Pokud pro její volbu existovalo nějaké logické vysvětlení, Jag měl v úmyslu ho pochopit. A pokud žádné neexistovalo, potom snad svazek, z něhož se zrodila Jaina Solo, by mu mohl posloužit k osvícení – nebo možná jako odstrašující přiklad.

Jag ani nezaznamenal, kdy nechal město za sebou. Rozlehlé hangáry byly plné lodí a uprchlíků, z nichž většina se zdála být rozhodnutá odletět. Vášně plály a bílé uniformy hapanské milice byly toho jasným důkazem.

Za hangáry se táhly rozsáhlé volné prostory – parky, jezera a hluboké lesy, kam jezdili obyvatelé královského města na lov a za zábavou. Ty byly teď dány k dispozici uprchlíkům. Když se Jag přiblížil, snažil se zahlédnout něco z vyhlášené krásy tohoto kraje.

Velikost uprchlického tábora ho ohromila. Rady stanů se táhly bývalou parkovou alejí a ztrácely se ve vzdáleném lese. Jag ukázal stráži u vchodu své doklady a vydal se mezi zdánlivě nekonečné řady stanů.

V uprchlickém táboře panoval neuvěřitelný hluk a zápach. Vyhnanci z Coruscantu se tlačili těsně u sebe a tisíce hlasů vytvářely hlasitou disharmonickou symfonii. V úzkých uličkách se to hemžilo bytostmi nejrůznějších druhů. Většina z nich Jaga rychle míjela s odvráceným pohledem a dávala najevo okázalý nezájem, který vytvořily stísněné podmínky v táboře.

Jediným jednotícím faktorem, kterého si Jag všiml, byla neblahá předtucha, která se vznášela nad ležením jako těžký pří kro v. Nebylo pochyb, že všichni obyvatelé tábora znali postup yuuzhanvongské agrese. Přítomnost uprchlíků byla pro nájezdníky silným lákadlem. Měl pocit, jako by už někdo stiskl známý červený knoflík a všichni očekávali následný výbuch.

Jag odpočítával stany, až dorazil k tomu, který byl přidělen rodině Sólových. Když se přiblížil na několik kroků, zaslechl tlumené údery a mručení, které se ozývaly zpoza ohrádky. Náhlé vzplanutí vařiče na malém prostranství mezi tímto stanem a sousedním odhalilo několik postav rýsujících se za stěnou durahedvábného obydlí – neklamný obraz nerovného boje.

Jag vytasil z opasku na zbraně charric a dal se do běhu. Prudce odhrnul závěs a vrazil dovnitř.

Vzduchem se mihla pěst a zasáhla ho do obličeje. Jag se zapotácel a udělal několik kroků zpět.

Trvalo mu sotva vteřinu, než se vzpamatoval z rány, ale útočník už obrátil pozornost k dalšímu protivníkovi, vysokému muži v hapanské uniformě. Útočník mu uštědřil ránu, po které se Hapan otočil a zřítil se tváří dolů na rozkládací stolek.

V koutku mužova roztrženého rtu zahrál známý potměšilý úsměv, s nímž se vrhl na statného bojovníka, který ho očekával přikrčený v obranném postoji. Oba hlučně upadli na zem a strhli s sebou provizorní poličku s několika kusy otlučeného kameninového nádobí.

To byl tedy Han Solo, Jainin otec.

Se zvláštním pocitem osvícení Jag rychle obhlédl bojiště. Han Solo a muž, kterého strhl k zemi, se namáhavě postavili na nohy. Teď se potáceli pod stanem, občas se drželi zápasnickými chvaty a v následujícím okamžiku zatínali pěsti a uštědřovali si krátké direkty.

Hapan v uniformě klečel a odstrkával se od rozbitého stolku. Zvedl ruku k opasku a šmátral po blasteru.

Jag vypálil slabou omračující střelu, po které muž upadl dopředu, a namířil zbraň na druhého útočníka – statnou Hapanku, která oběma rukama popadla židli a zvedla ji nad hlavu. Pak s ní prudce mrštila směrem ke dvěma zápasícím mužům.

Jag rychle vypálil další omračující výboj, ale po jeho zásahu žena sletěla dopředu, což jen zvýšilo razanci beztak silné rány. Tři zápasící lidé se zřítili k zemi ve změti rukou a nohou.

Jag pokročil vpřed, zvedl muže v uniformě – jediného, který se ještě hýbal – a odhodil ho od starého hrdiny Rebelie. Hapan dopadl na zem u stěny stanu a zmizel pod durahedvábím. Jag si ho dále nevšímal a poklekl u nehybně ležícího muže.

Han Solo dopadl zprudka tváří dolů do rozbitého nádobí. Na spánku, kam ho zasáhla židle, se mu už rýsovala velká boule. Jag ho opatrně otočil a trhl sebou, když spatřil hlubokou ránu, která se v ostrém úhlu táhla od lícní kosti vzhůru a ztrácela se ve vlasovém porostu. Prošedivělé vlasy byly ztmavlé a mokré od krve.

Jag rychle vstal a vyběhl ze stanu. Popadl za ruku procházejícího Bothana, který měl na sobě něco, co připomínalo vojenskou uniformu.

Bothanovy kočičí oči se výhružně zúžily a vytrhl chlupatou ruku z Jagova sevření.

„Zavolejte stráže a okamžitě sežeňte zdravotního droida,“ vyštěkl Jag. „Han Solo potřebuje lékařskou pomoc.“

Jak Jag očekával, Bothanovy oči se rozšířily. „Hned,“ řekl ochotně. „Uvědomím ostatní, aby vyhledali Leiu Solo.“

Odkvapil a Jag opět zmizel ve stanu. Účinky krátce působících omračujících výbojů vyprchaly a útočníci zmizeli. Jag se rozhlédl, čím by zastavil krvácení z ran Hana Sola, a teprve teď si všiml zářící hromádky u jedné ze stěn stanu.

Jag měl dojem, že krátce zahlédl sošky, šňůry azurových perel a ozdobné kovové skříňky naplněné drahokamy. Teď však nebyl čas se tím zabývat. Odkopl malovanou vázu a zvedl cosi, co vypadalo jako plátěná košilka. Zmačkal ji a chystal se ji přiložit na ránu.

„Počkejte,“ ozval se ženský hlas.

Starší a vážnější podoba Jainy se protlačila kolem něj a poklekla vedle Hana Sola. Její prsty něžně vklouzly do zcuchaných vlasů a něco tam hledaly. Zamračila se a vytáhla ostrý úlomek.

„To bude dobré. Nebyl moc hluboko,“ zabručela a natáhla ruku. Jag jí podal zmačkanou košilku. Opatrně jí jednou rukou zakryla ránu. Druhou položila manželovi na prsa. Oči měla zavřené a na tváři se jí rozhostil výraz soustředěného naslouchání. Do stanu vjel zdravotní droid a jemně odstrčil Leiu stranou. Jag jí podal ruku, kterou přijala s přirozeným půvabem. Vstala a sledovala zdravotního droida, jak ošetřuje zraněného muže.

„Na lebce je malá prasklinka,“ prohlásil droid.

„Na Hanově lebce. Jak je to možné?“ žasla.

Dlouze se nadechla, aby se uklidnila. Když se obrátila k Jagovi, byla to už zase ta sebejistá, dokonale se ovládající diplomatka z recepce nad Ithorem, kde ji poprvé spatřil.

„Slyšela jsem, že jste ukončil boj a zavolal pomoc. Děkuji vám. Budu vám vděčná za cokoli, co mi o tom přepadení řeknete.“

Vylíčil jí scénu, ke které se náhodou připletl, stručně popsal útočníky a upozornil Leiu na hromádku cenností v rohu stanu. Vyrazila krátký zděšený výkřik.

„Zdá se mi, že to nebyl pokus o loupež,“ usoudil.

„Ty věci nejsou moje,“ řekla Leia přiškrceným hlasem, „a nikdy nebudou.“

„Myslím, že vám nerozumím,“ řekl Jag.

Leia na něj pohlédla. „Dávání věna je hapanský zvyk. Před dvaceti lety vyslal princ Isolder na Coruscant své vyslance a obdaroval mě hromádkou šperků poněkud větší, než je tahle.“ Odmlčela se a trpce se usmála. „Zřejmě moje cena časem klesla.“

„Spíš bych řekl, že hapanské zdroje těžce postihla válka.“

Tentokrát se žena usmála s nefalšovaným pobavením. „Až tahle válka skončí, plukovníku, mohl byste udělat kariéru v diplomatických službách. Teď bych ale měla ještě pár otázek. Říkal jste, že někteří z útočníků měli uniformy. Jaké?“

„Hapanské královské gardy, myslím. Uniformy byly z jednoho kusu, jako letecká kombinéza. Docela těsné, tmavočervené.“

„Ani Ta’a Chume by neměla tu drzost poslat najaté vrahy v uniformách,“ řekla Leia zamyšleně. „Museli přijít za mnou, a našli tu místo mě Hana. Jejich nabídka ho nejspíš nepotěšila.“

Droid se otočil k nim. „Pacient je stabilizován. Může být převezen do nemocnice. Vozidlo zdravotní služby čeká před vjezdem do tábora. Dovolte, abych zařídil převoz.“

Leia přikývla a droid odjel. Poklekla vedle manžela a ve tváři se jí mihl nerozhodný výraz.

„Máte strach poslat ho do hapanského zdravotnického zařízení,“ usoudil Jag. „Odpusťte, ale skutky generála Sola z dob jeho mládí mi nejsou neznámé. Bezpochyby nejsem jediný, kdo o nich ví. Nemohl by tento útok být obyčejným pokusem o pomstu?“

Chvíli přemýšlela a pak přikývla. „Bystrý postřeh. Nebylo by to poprvé, co Hana vyprovokovali k rvačce. Jakmile padne první rána, kdo dokáže, jestli je následná smrt dílem náhody, nebo se jedná o vražedné spiknutí?“

„Taky si myslím. Chápu taktiku, ale nechápu účel.“

„Bývalá královna-matka není spokojena s panující královnou a nejednou dala najevo, že mě považuje za její možnou nástupkyni. Je nanejvýš pravděpodobné, že pro ni Han představuje ’potíže‘, problém, který musí být odstraněn.“

Jag ohromeně potřásl hlavou. „Dokonce i bývalá královna-matka snad musí dodržovat zákony.“

„To jistě, jenže Ta’a Chume je nevyzpytatelná a pomstychtivá. Já se nemohu odvolávat na hapanské zákony, aniž bych riskovala odvetná opatření vůči uprchlíkům, a ona ví, že ji znám natolik dobře, abych si to uvědomila.“ Vzdychla. „Jsem v ošemetné situaci. Snad do toho Jaina bude vidět lépe. Je ubytována v královském paláci.“

„Bohužel, dnes brzy ráno odletěla z Hapesu na Gallinore. Vlastně jsem vám to přišel říct,“ dodal chvatně, když zahlédl v ženiných očích výraz smutku, nebo snad lítosti. I když to bylo pravdě stejně vzdálené jako každá jiná záminka, pod kterou přicházel, přece jen doufal, že Leia uvěří, že ho její dcera za ní poslala, aby ji uvědomil o jejím odjezdu.

Leia na sobě nedala nic znát. „V tom případě bych asi měla Hana odsud odvézt. Uprchlíci jsou rozptýlení, většina Jediů odcestovala a já už tu taky pomalu nemám co na práci. Budete s Jainou v kontaktu?“

„Samozřejmě.“

Slova mu splynula ze rtů dříve, než si uvědomil jejich následky. Leie se zablýsklo v očích – bylo v nich vidět zamyšlení, které k jeho údivu vystřídal výraz hluboké úlevy.

Dorazilo zdravotní vozidlo a Jag odehnal otázky, které nemohl položit, a pomohl droidům naložit zraněného muže na repulzorová nosítka.

Když vyšli ze stanu, Leia se k němu obrátila. „Už jste toho pro nás tolik udělal, ale mohu vás ještě o něco požádat? Zajděte do hangárů a zeptejte se na Millennium Falcon. Najdete u něj mladého Jediho. Jmenuje se Zekk. Vypadá trochu jako Kyp Durron v mladším vydání – tmavé vlasy, zelené oči, přibližně stejně vysoký…“ Nechala nedokončenou větu viset ve vzduchu a zkoumavě si Jaga prohlížela.

Jaga na okamžik napadlo, že Leia uvažuje o tom, že tento popis by se klidně hodil i na něho. Podle jeho názoru se kolem Jainy motalo příliš mnoho tmavovlasých a zelenookých mužů.

„Řekl byste mu, aby připravil Falcon k odletu? Vyřiďte mu, ať svolá všechny Jedie, kteří ještě nesehnali loď.“

Jag slíbil, že zařídí vše, o co ho požádala, a kráčel spolu s ní vedle nosítek k východu z tábora. Když se loučili, zeptal se: „Co mám vyřídit Jaině?“

„Povězte jí, co se stalo otci. Měla by o tom vědět. Vyřiďte jí, že jsme odletěli za strýčkem Lukem. Ona už bude vědět kam.“ Leia zaváhala a na tváři se jí opět rozhostil zamyšlený výraz. „Řekněte jí – a tohle je důležité –, že pevně věřím, že najde cestu zpátky.“

Jag svraštil čelo, protože nevěděl, zda správně pochopil její na první pohled rozporné pokyny. „Nejsem si jistý, jestli jsem vám správně rozuměl.“

„Ani ona nebude,“ řekla Leia, když odcházela. „Aspoň nějakou dobu si ani ona nebude jistá.“