á pouť

22

Leia viděla za svůj život západy sluncí na stovkách planet, znala jedinečné obrazárny Alderaanu, obdivovala pokladnice v nespočetných palácích a muzeích. Jen málo z toho však sneslo srovnání s pohledem na Hana a jeho malého synovce, kteří se navzájem měřili pohledem ze vzdálenosti několika centimetrů s naprosto stejným výrazem, v němž se zračily podezření i zvědavost.

Ben Skywalker uvelebený matce na klíně vyjádřil svůj názor jako první. Dítě vyrazilo radostný výkřik a zamávalo drobnými pěstičkami. Náhodná rána zasáhla Hana do nosu a přiměla ho udělat několik potácivých kroků vzad a chytit se za tvář beztak posetou modřinami.

„Roste jako z vody,“ pochválil ho.

Luke si odkašlal a Mara si zakryla tvář dlaní, aby nebylo vidět její samolibý úsměv. Švagr na ni vrhl posměšný pohled. „Celá maminka.“

„Počítal jsem s tím rizikem,“ řekl Luke dobromyslně. „O Benovi bychom se mohli bavit do rána, ale snad bys nás měl raději informovat o situaci na Hapesu. Můžeš začít tím, že nám vysvětlíš, proč vypadáš, jako by ses pral s wampou.“

„Skoro jsi uhádl – aspoň mi to tak připadalo,“ řekl Han a třel si bolavou bradu.

„Nepamatuje si moc podrobností,“ vložila se Leia do rozhovoru.

Několika slovy popsala události, které urychlily jejich odlet z Hapesu. „Podle svatebních darů se zdá pravděpodobné, že Ta’a Chume se vrací k nápadu najít pro Isoldera , vhodnou ženu. Han jí zjevně překáží v jejích záměrech. Jaga Fela, mladíka, který zasáhl do boje, napadlo, že možná chtěli Hana vyprovokovat k rvačce, místo aby provedli atentát obvyklým způsobem.“

„Málem jim to vyšlo,“ souhlasil Luke. „Nepotřebuju Sílu, abych věděl, kdo si začal.“

Han se zatvářil jako ztělesněná nevinnost a tázavě na sebe ukázal. Pak se jeho výraz změnil a oči dostaly nepřítomný výraz člověka, který je hluboce zamyšlen.

„Hane?“ ozvala se Leia.

„Jen přemejšlím o tom, co řekl Luke.“ Pohlédl na otlučené klouby na rukou. „Pamatuju se, že jsem uhodil první a pak možná ještě jednou nebo dvakrát. Vrací se mi to v takovejch útržcích. Je tam ještě něco, něco důležitýho. Jen si nemůžu vybavit co.“

„To přijde,“ řekla Leia s jistotou. „Nespěchej na to. Máš před sebou ještě několik dní na zotavení a ta nečinnost bude sama o sobě stačit, aby ses z ní – a ostatní kolem tebe taky – div nezbláznil.“

„No jo.“ Han se znovu dotkl brady a nešťastně vzdychl. „Mě jen štve, že si nemůžu vzpomenout, co jsem dělal. Zatím jsem si to vždycky pamatoval, dokonce i když jsem byl úplně namol.“

Mara se otočila k manželovi. „Co ty, Skywalkere? Budeš o mě taky ještě bojovat, až spolu budeme přes dvacet let?“ Zvedla jedno zlatavě rudé obočí.

Luke zachytil její pohled a dobromyslné dobírání. „Co myslíš tím ještě‘? Jen se o sebe postarej sama. Pokud na to zapomenu, stejně se nejspíš nedožiju našeho dvacátého výročí.“

Jediská válečnice si posunula vrtící se dítě na rameno a spokojeně se usmála. „Není nad to, když si dva lidi rozumí.“

Jaina se vrátila na Hapes o dva dny později, vyzbrojená objevy Sinsora Khala a několika datakartami se souvisejícími informacemi. Spolu s Lowbaccou pospíchali k Intrikánce a nemohli se dočkat, až se zase pustí do práce na yuuzhanvongské lodi.

Spojenými silami vtáhli únikový modul do malé ohrady a dali se do práce. Jaina vzala jeden z upravených implantátů. Přivezla si je v lahvičkách s živným roztokem bohatým na minerály a podporujícím rychlý růst, který objevil Sinsor. Koráloví tvorečkové byli pořád mnohem menší než ten, který opět implantovali pirátovi, ale Jaina si myslela, že by se ještě mohli hodit.

Vytáhla z kapsy malý řezací nástroj a odřízla jím plátek z miniaturního dovin basala modulu. Přiložila jeden implantát k nerovnosti na organismu podobném skále a pak přitiskla plátek zpět na místo.

„Mělo by se to zahojit samo,“ řekla Jaina. „A jestli mám pravdu, tak by to mělo změnit gravitační stopu.“ Lowbacca zavrčel.

„Vím, že právě teď nás nemůžou sledovat, a ano, chci, aby to tak zůstalo. Jenže jediná věc, která je lepší než žádná informace, je klamná informace,“ odvětila Jaina. „Chceme, aby vysledovali a zničili jednu z jejich lodí – ne zrovna tuhle.“

Lowbacca byl dlouho zticha a pak ostře vyštěkl.

„To víš, že to bude fungovat,“ ujistila ho rázně. „Další krok je najít způsob přenosu, kterým by se daly implantovat další vongské lodě. K tomu budeme potřebovat piloty ochotné podstoupit souboj jeden na jednoho s našimi nezvanými galaktickými hosty.“

Wookieeho oči se chápavě rozsvítily.

„Správně,“ souhlasila. „Proto potřebujeme Kypa Durrona.“

Kyp se pohodlně usadil na durabetonové lavici a prohlížel si svého zajatce. Hapanský pirát plaval v bactové nádrži a zdálo se, že si tam ještě chvíli pobude. Teprve až se úplně vyléčí a bude na tom jako dřív, kromě ztracené paměti, Kyp ho propustí na svobodu.

Toto vědomí ho znepokojovalo méně než obvykle. Svoboda pro vesmírného lupiče se zdála být slabou náhradou za všecko, co musel vytrpět.

Kyp v duchu přepočítával zákony, které s Jainou porušili, a hranice, které překročili. Napomáhání vězňům k útěku před hapanskými úřady, únos jednoho z nich a jeho převoz na jinou planetu, jeho podrobení vědeckému zkoumání. Ani nechtěl vzpomínat na přesun piráta z jejich lodě do vědcovy laboratoře. Nemohl však pomíjet jeden konkrétní problém a závěry, které si z toho udělal.

Měl starost o Jainu.

Jak očekával, ukázala se být nadanou žákyní. Velmi rychle se podřídila jeho vedení a vymazala nebezpečné znalosti z mysli a paměti gallinorských vědců – včetně Lowbaccy, Jediho a pravděpodobně svého nejbližšího přítele.

Kyp s tím dokázal žít. Nedokázal ale přihlížet, když byl tento muž „testován“ ve stavu blízkém smrti. Jaina ano.

Jeho učednice přijala za svůj argument, že konečný výsledek je důležitější než způsob, kterým ho bylo dosaženo. Dovedla tuto filozofii až na nejzazší hranici a přiměla tím Kypa, aby se zamyslel nad tím, kde jsou vlastně její meze.

Kyp předpokládal, že na to existuje jakási kosmická spravedlnost.

„Co dál?“ zabručel. Kyp toužil porazit Yuuzhan Vongy. Jaina také.

Každý kousek energie, který vkládal do toho, aby ji udržel na uzdě, snižoval celkovou energii, kterou mohli oba směrovat přímo proti nájezdníkům. Ale jak daleko ji mohl nechat zajít?

A co bylo ještě důležitější: pokud a až přijde čas ji zastavit, dokáže to?

Jaina si uhladila sukni své róby a usadila se v křesle, které jí nabídla Ta’a Chume. V přiléhavých hapanských šatech se stále necítila pohodlně, ale už si začínala zvykat. „Slyšela jsem, co se stalo Trisdinovi.“

„A přišla jsi mi vyjádřit soustrast?“ zeptala se koketně bývalá královna-matka a natáhla se po poháru s vínem.

„Vlastně jsem si přišla prohlédnout jeho nástupce,“ odvětila Jaina stejným tónem.

Ta’a Chume vyprskla víno, kterého se právě napila, a odložila pohár. „Nemýlila ses v něm. Jeho věrnost byla předstíraná. Zastihla ho zvěst, že uvěznění piráti mohou posloužit jeho zájmům a zájmům ženy, kterou by rád viděl na mém trůně.“

Jaina rychle pochopila, kam královna míří. „Takže jste to nebyla vy, kdo ho poslal, aby je osvobodil.“

„Ne přímo, ne.“

„A kdyby ho nebyli zabili sami vězňové, byl by zatčen a obžalován z velezrady.“

„Podle hapanských zákonů.“ Ta’a Chume zvedla zvídavě obočí. „Nesouhlasíš?“

„Ale ano. Ať se přihodilo cokoli, vy zůstáváte mimo. Předpokládám, že vazby na tu potenciální královnu-matku se dají vysledovat.“

„Přirozeně. Jmenuje se, mimochodem, Alyssia. Tento poslední skandál snad bude stačit, aby byla zbavena vlivu. Pokud ne, možná tě požádám o pomoc.“

Jaina souhlasně přikývla. Položila pohár zlatého vína, z kterého upíjela. „Povězte mi něco o Sinsoru Khalovi.“

„Kdysi to býval uznávaný hapanský vědec. Jeho odbornost byla přesně taková, jakou jsi potřebovala. Bohužel dosáhl této odbornosti za cenu úděsných – a veskrze nezákonných – pokusů. Ale předpokládám, že k tomuto závěru jsi už dospěla sama.“

Jaina přikývla. „Jsou i další, jako je on?“

Žena si ji dlouho zkoumavě prohlížela. „Kolik jich potřebuješ?“ Ohrnula nos, když se Jaina nevěřícně zasmála. „Žádný pokrok se neprosazuje snadno. Na cestě dochází k mnoha nezdarům, a jestliže veřejnost dnes považuje jejich omyly za zločinné, zítra přivítá výsledky jejich práce s otevřenou náručí. Intelektuálně zvídavé muže a ženy je třeba podporovat a povzbuzovat, držet je mimo dosah kritických očí těch, kdo v sobě mají více smyslu pro spravedlnost než předvídavosti.“

„Takže jste je zavřela a ukryla,“ upřesnila Jaina.

Ta’a Chume odmítavě mávla rukou. „Většina z nich si toho ani nevšimla. Dobře vybavená laboratoř a možnost svobodně pracovat znamená pro tyto vědce splněný sen, nikoli trest. Yuuzhan Vongové jsou realita, moje milá, se kterou se musí něco dělat. Co navrhuješ?“

Jaina jí rychle popsala další fázi svého plánu. Bývalá královna-matka pozorně poslouchala a poskytla jí několik rad.

„To je skvělé,“ řekla, když Jaina konečně skončila. „Tvoji bratři budou pomstěni a obrana Hapesu výrazně posílena. Postarám se o to, abys měla vše, co potřebuješ.“ Natáhla štíhlou, šperky ozdobenou ruku.

Jaina uchopila podávanou ruku bez váhání, ale nikoli bez jistých pochybností. Už několik dní žila v paláci a přijímala rady a pohostinnost starší ženy. Dnes ale překročila další mez. Kyp Durron ji sice mohl považovat za svou učednici, Jaina se však nemohla zbavit pocitu, že její skutečná výchova se pomalu, ale jistě přesouvá do rukou hapeské exkrálovny.

Prudce vstala. „Raději se do toho dám.“

„Jistě,“ souhlasila Ta’a Chume.

Jaina se otočila a vyšla ze salonku s nevysvětlitelnou touhou být co nejdále od Ta’a Chume. Rychle zahnula za roh a musela prudce zastavit, aby nevrazila do Tenel Ka.

Zdravá ruka dathomirské válečnice se vymrštila, aby Jainu zadržela. „Často odcházím od babičky tímto tempem.“

Jaina se usmála dříve, než si uvědomila, jak málokdy se Tenel Ka uchyluje k humoru.

„Nějak často se teď scházíš s Ta’a Chume,“ poznamenala druhá Jedi.

„Nabídla mi bydlení v paláci,“ pokrčila Jaina rameny. „Nemůžu ji jen tak ignorovat.“

„To je pravda. Ale trávíš s ní víc času, než by zdvořilost vyžadovala.“

„Mně to nevadí. Tobě ano?“

Tenel Ka tuto jedovatou otázku přešla. „Jsi Jedi. Měla by sis uvědomit, že od mé babičky nemůže vzejít nic dobrého.“

„Má starost o Hapes,“ odsekla Jaina. „Aspoň někdo by měl mít.“

„Neznám nikoho, kdo by neměl. Jestli přijde na Hapes válka, budeme bojovat.“

„A prohrajete! S Yuuzhan Vongy se nedá bojovat tradičními jediskými metodami. Jejich válečníci a jejich živé zbraně jsou mimo dosah Síly. Abychom se jim mohli postavit, musíme jim rozumět. Musíme je porazit jejich vlastními zbraněmi.“

Tenel Ka svraštila tvář. „Opatrně, děvče. Hrozí, že se při pokusech porozumět nepříteli dostaneš příliš daleko. Není možné něčím se dlouho zabývat, aniž by tě to ovlivnilo.“

Jaina ohrnula nos. „Až budu mít pocit, že si musím nechat tetovat obličej, určitě ti dám vědět.“

„Tak jsem to nemyslela,“ řekla rychle Tenel Ka. „Mám na mysli věci, které jsou mnohem –“

„To byl vtip,“ skočila jí Jaina netrpělivě do řeči. „A já si zas pro změnu myslím, že až tahle válka skončí, nikdo z nás nebude jako dřív, dokonce ani Jediové ne. Možná, že hlavně Jediové ne.“

Tenel Ka dlouho mlčela. Přímý pohled jejích šedých očí změkl, jako by ho zahalily úvahy o možnostech budoucího vývoje. Vypadala ustaraně.

„Možná že máš pravdu,“ souhlasila tiše.

Kněžská loď klouzala po nebi jako zlověstný drahokam a záře hvězd se odrážela od jejích početných ploch. Velekněz Harrar stál ve velitelské kabině hluboko v srdci lodi vedle nádrže s yammoskem a jeho zuřivý pohled přeskakoval z tvora s množstvím chapadel na tetovaného válečníka, který stál po jeho boku.

„Vám se nepodařilo znovu navázat kontakt?“ vyslýchal Khaleeho Laha.

Bojovník sklopil zjizvenou hlavu. „Ne, Eminence,“ připustil. „Tvárci problém nadále zkoumají.“

Harrar začal přecházet po kabině. „Život válečného pána závisí na jediské oběti. Vyžaduje ji!“

„Ohlásilo se nám několik našich spolupracovníků z Mírové brigády. Objevili dva lidi zajaté Jeedaii, které hledáme.“

Harrarovo zjizvené obočí se zachmuřeně stáhlo., Jaký mohla mít důvod, aby je poslala zpět?“ řekl zamyšleně.

„Oni tvrdí, že uprchli.“

„A kněžka Elan o sobě tvrdila, že je přeběhlice. Tihle Jeedaiové dokázali zablokovat yammoska – to je velmi nečekaný vývoj. Co by nám tak ještě mohla provést?“

Válečník pohrdavě zasupěl. „Odpusťte mi mou troufalost, Eminence, ale zdá se mi, že připisujete této nevěřící příliš velký vliv.“

Klapot těžkých bot ohlásil příchod lidí. Khalee propustil stráž roztržitým mávnutím a obrátil se k pirátům.

„Mluvte,“ vyzval je.

Piráti vypověděli svou verzi příběhu plnou vytáček a hovořící v jejich prospěch, kterou už Harrar slyšel. Když už to nemohl dále vydržet, přerušil je. „Takže když byli vaši bojovníci přemoženi jednorukou ženou, vydali jste vaši loď a nechali se zajmout.“

„Ale pak jsme uprchli a vrátili se,“ odvážil se říct jeden z mužů. „To přece něco znamená.“

„Jistěže,“ souhlasil Harrar. „Ale co přesně, to se teprve musí zjistit.“

Pokynul Khaleemu Lahovi. Válečník se vrhl vpřed a jeho ruce se jenom míhaly vzduchem. Po několika rychlých a přesných úderech se muži odpotáceli dozadu, drželi se oběma rukama za hrdla a lapali po dechu jako ryby na suchu. Harrar vytáhl z rukávu malý korálový úlomek a vyřízl jím otrokům jejich implantáty. Pozorně si je prohlédl.

„Zdá se, že jsou nezměněné. Pusťte ty muže.“

Khalee Lah vrazil pěst každému muži do břicha. Klesli na kolena a přerývaně dýchali.

„Obětujte je,“ nařídil Harrar, „a potom nastavte kurz na hvězdokupu Hapes.“

Válečník se hluboce uklonil. „Eminence, nemáme dostatek sil k úspěšnému útoku na planetu takové velikosti.“

„Nepotřebujeme na tu planetu útočit,“ pravil kněz chmurně. „Chceme jenom tu Jeedai. A pokud se příliš nemýlím, přijde za námi sama.“