Drowova dcera

26. Stezky

Černý rubín zářil ve světle svíček krvavou červení. Shakti Hunzrin se sklonila nízko nad misku a krátkozrakýma očima se vpíjela do scény, která jí byla magicky předložena. Nisstyre byl mrtvý a Lirielin poslední posměšek jí neustále zněl v hlavě. Tenhle pohled však jednoznačně dokazoval, že nakonec neprohrála.

V temném kruhu věštecké misky se skvěla ošklivá tvář Shaktina nového spojence – tvora z jiné sféry. Ne z Propasti, ale z jiného, mnohem méně známého místa. Jen málo drowů vědělo o existenci těchto tvorů a ještě méně se jich s nimi spojovalo. Ti, kteří tak učinili, kráčeli po tom nejtenčím ledě. Na druhém břehu čekal příslib velké moci, ovšem neustále hrozilo proboření se do temných vod šílenství a nekonečného otroctví. Riziko to bylo nesmírné, ale stejně tak i odměna.

Shakti Hunzrin si vyvinula chuť na oboje, a to téměř ve stejné míře.

V Promenádním chrámu truchlili následovníci Eilistraee nad padlými a věnovali se podle tradičního zvyku zraněným: tancem a zpěvem. Strašidelná cizí hudba naplňovala jeskyni po celé dny. Některé písně sloužily jako modlitby za vyléčení a jiné jako oslava vítězství ve jménu Temné panny.

Vyvolení nacházeli v tanci sílu a útěchu, přesto si stále dokázali najít dost času na praktičtější záležitosti. Drakovo bohatství bylo přidáno do chrámové pokladny, aby posloužilo všem, kteří utrpěli nebezpečími Přístavu Lebek. Část peněz měla být použita na výchovu a výcvik drowích dětí, které byly přidány mezi obyvatele Promenády. Qilué se úkolu ujala osobně a se stejným zápalem, s jakým saň hlídá vejce.

Ani Liriel nezahálela. Pracovala a tančila po boku stříbrovlasé drowí elfky a věnovala se čemukoliv, co bylo právě třeba udělat. Čas od času se vypravila do Přístavu Lebek, kde hledala dobrodružství a plánovala další kroky. Nesměla zapomenout na to, že většinu cesty má stále před sebou a potřebná runa není v jejích představách dosud plně zformovaná.

Také se často zdržovala v chodbě před Fjodorovou komnatou. Zranění se mu sice hojila, ale velmi pomalu, a tak k němu byla vpuštěna až třetího dne po bitvě. Musela mu toho hodně říct, potřeboval vědět, co ho čeká.

Rašemenec naslouchal všemu, co mu Liriel o runové magii řekla. Nejdříve vyprávěla o formování, kdy se během objevné cesty vytvářela podoba runy. Pak o rytí runy do kmene posvátného stromu jménem Potomek Yggsdrasilův za použití dlátka skrytého v těle Poutníkova amuletu. A nakonec o seslání kouzla, které změnilo získanou moudrost v sílu.

„Takže vidíš, že musím jít na Ruathym. Už jsem zaplatila za cestu. Loď odplouvá za několik dní.“

Fjodor přikývl a uchopil ji za ruku. „Je správné, že musíš jít, má malá vráno. V mé zemi by žádná wychlaran ani nezvážila, že by se vzdala moci ve prospěch někoho jiného, jako jsi to ty udělala v dračí jeskyni. Nikdy na to a ani na tebe nezapomenu.“

Drowí elfka se na něj upřeně zadívala. Nejdřív se dostavilo pochopení, následované zuřivostí. Vyškubla ruku z jeho sevření a vyskočila na nohy. Hlavu držela vysoko vztyčenou a oči jí planuly. „To máš po tom všem o mně tak nízké mínění? Nebo snad pochybuješ, že nejsem dostatečně mocná kouzelnice, abych Poutníka ovládla pro nás pro oba?“

„O to nejde,“ řekl pochmurně. „Nepochybuji ani o tvém přátelství, ani o tvé moci. Cesta, kterou popisuješ, však není pro mě.“

Liriel o krok couvla. Nikdy ji nenapadlo, že by s ní Fjodor prostě nechtěl jít. „Ale to je země tvých předků!“ snažila se ho přesvědčit.

„Je to skutečně vhodná dajemma,“ souhlasil Fjodor zvolna a roztával pod příslibem v jejích očích, „ale nechci tě ohrozit. Je pro tebe velmi riskantní cestovat se mnou v takovém stavu.“

Tak o tohle tedy jde, ulevilo se Liriel. Lidé se starají o tak podružné věci! Riziko!

„Rozhodně to není nudné,“ souhlasila šťastně a posadila se na kraj postele. „Musíš se ale dát rychle dohromady, loď odpluje, jakmile kapitána propustí z vězení. Nemyslela jsem si, že by právě v Přístavu Lebek mohl někdo takhle skončit, ale Hrolf Nezkrotný má na podobné věci nos. Opravdu, říkám ti…“

Fjodor si s úsměvem položil hlavu na polštář a spokojeně vyměnil roli vypravěče za posluchače. Se vzrůstajícím vzrušením naslouchal tomu, jak před ním Liriel nastiňuje plány, které dalece přesahují jeho vlastní představy o dajemmě. Dokonce ani on, tkadlec snů, se podobných neodvážil. I kdyby se mu nakonec nepodařilo záchvaty ovládnout, tahle výprava za pokus rozhodně stála.

Nejvíc ho však potěšilo vědomí, že jejich společná cesta je teprve začátkem.