Bouře přichází

45 Věž stojí

Egwain pomalu procházela ležením vzbouřenců, oblečená v karmínových šatech s rozstřiženými sukněmi pro jízdu na koni. Barva šatů vyodstín. Všimly si toho dokonce i služebné v táboře a svoje červené šaty prodaly nebo nastříhaly na hadry. Volala nemálo zvednutých obočí. Vzhledem k tomu, co červené adžah provedly, nebylo pravděpodobné, že by zdejší Aes Sedai nosily tento Egwain o karmínovou výslovně požádala. Ve Věži si sestry zvykly nosit pouze barvu vlastního adžah a tento zvyk jen napomáhal rozdělení. Ačkoli bylo v pořádku být hrdá na své adžah, bylo nebezpečné začít předpokládat, že nemůžeš věřit nikomu v šatech jiné barvy.

Egwain byla všech adžah. Dnes pro ni červená symbolizovala mnoho věcí. Blížící se znovusjednocení s červeným adžah. Připomínku rozdělení, které bylo třeba napravit. Znamení krve, která bude prolita, krve dobrých lidí, kteří bojovali, aby Bílou věž ochránili.

Krev mrtvých Aes Sedai, jimž ani ne před hodinou na Egwainin rozkaz usekli hlavu.

Siuan našla její prsten s Velkým hadem; bylo velice příjemné mít ho opět na prstě.

Obloha byla ocelově šedá a ve vzduchu se vznášel pach bláta, doprovázející rušné dění v táboře. Ženy uspěchaně praly prádlo, jako by se zpozdily při přípravě věcí pro své zákazníky na slavnost. Novicky běhaly – doslova – z hodiny na hodinu. Aes Sedai postávaly se založenýma rukama a očima připravenýma spálit každou, která nedržela tempo.

Cítí dnešní napětí, pomyslela si Egwain. A nemůžou se ubránit tomu, aby z toho necítily úzkost. Předchozí noc a seančanský útok, následované návratem amyrlin, která strávila celé ráno očišťováním Aes Sedai. A nyní odpoledne a vířící válečné bubny.

Pochybovala, že Bryneův tábor je ve stejném stavu. Jeho muži budou připravení k útoku; nejspíš mohli kdykoli během obléhání zaútočit téměř ihned poté, co by dostal rozkaz. Jeho vojáci válku rozhodnou. Egwain svým Aes Sedai nedovolí jet do bitvy a kličkovat kolem přísah, které jim zakazují používat sílu k zabíjení. Budou čekat tady a povolají je jen k léčení.

Nebo když se sestry z Bílé věže skutečně zapojí do boje. Světlo dej, ať Elaida pochopí, že je moudré jim to zakázat. Jestli proti sobě Aes Sedai navzájem použijí sílu, bude to skutečně temný den.

Může být tenhle den ještě temnější? napadlo Egwain. Mnohé Aes Sedai, které v táboře míjela, na ni hleděly uctivě, s bázní a trochu vyděšeně. Amyrlin se po dlouhé nepřítomnosti vrátila. A jí v patách zkáza a soud.

Přes padesát černých sester bylo utišeno a pak popraveno. Při pomyšlení na jejich smrt se Egwain dělalo špatně. Když Šeriam přišla na řadu, vypadala, že se jí téměř ulevilo, i když se brzy začala vzpírat a zoufale vzlykat. Přiznala se k několika zneklidňujicím zločinům, jako by doufala, že jí její ochota mluvit přinese milost.

Položili jí hlavu na špalek a usekli ji, stejně jako ostatním. Ten výjev bude mít Egwain navždy živě v paměti – její bývalá kronikářka, s hlavou přitisknutou na špalek, modré šaty a ohnivě rudé vlasy náhle zalité teplým zlatým světlem, jak se před slunce dostala tenčí vrstva mraků. Pak padající stříbřitá sekera, která si vyžádala její hlavu. Možná k ní vzor příště, až jí bude dovoleno stát se vláknem v jeho velké tapisérii, bude laskavější. Ale možná ne. Smrt nebyla únikem před Temným. Hrůza, kterou Šeriam na konci prožívala, naznačovala, že si při stínání hlavy mohla myslet přesně totéž.

Nyní Egwain plně chápala, jak se Aielové při obyčejném výprasku mohou smát. Kéž by mohla pár dní trpět pod rákoskou, než muset nařizovat popravy žen, které měla ráda a pracovala s nimi!

Některé z přísedících se zasazovaly o výslechy místo poprav, ale Egwain trvala na svém. Padesát ženo bylo příliš mnoho, než aby je mohli odštítit a hlídat, a nyní, když se vědělo, že se dá utišení vyléčit, to nebyla možnost. Ne, historie prokázala, jak kluzké a nebezpečné mohou členky černého adžah být, a Egwain už unavovalo neustále se strachovat, co by se mohlo stát. S Moghedien se naučila, že za chtivost se platí, i když jde jen o chtivost po informacích. Ona a ostatní byly příliš dychtivé – příliš pyšné na své „objevy“ – než aby se postaraly o to, zbavit svět jedné ze Zaprodanců.

Nu, tady podobnou chybu nedovolí. Zákon byl jasný, sněmovna vynesla rozsudek a neproběhlo to v utajení. Verin zemřela, aby ty ženy zastavila, a Egwain se postará o to, aby její oběť nebyla zbytečná.

Odvedla jsi dobrou práci, Verin. Moc dobrou. Všechny Aes Sedai v táboře byly přinuceny znovu složit tři přísahy a našly se jen tři členky černých, které nebyly na Verinině seznamu. Provedla skutečně důkladný výzkum.

Strážci černých sester byli pod dohledem. Později, až budou moct věnovat pozornost tomu, aby oddělili ty, kteří jsou opravdu černí, od těch, kteří jsou jen rozzuření ztrátou svých Aes Sedai, je budou muset roztřídit. Většina z nich vyhledá smrt, dokonce i ti nevinní. Ty nevinné by možná mohli přesvědčit, aby zůstali naživu tak dlouho, aby se mohli zapojit do Poslední bitvy.

Navzdory všem Egwaininým opatřením téměř dvacet černých sester z Verinina seznamu uniklo. Nebyla si jistá, jak se to dozvěděly. Bryneovy stráže dopadly několik slabších při pokusu o útěk a jejich zadržení stálo několik vojáků život. Mnohé však přesto unikly.

Nemělo cenu nad tím brečet. Padesát černých bylo mrtvých; to bylo vítězství. Děsivé. Ale přesto vítězství.

A tak procházela ležením, obutá v jezdeckých botách a oblečená v červených šatech, rozpuštěné hnědé vlasy vlající ve větru a propletené karmínovými stužkami jako symboly potoků krve, které před hodinou prolila. Nevyčítala sestrám, které míjela, jejich kradmé pohledy, skrývanou starost nebo strach. A respekt. Byly-li předtím jakékoli pochybnosti o tom, že je Egwain amyrlin, tak nyní zmizely. Přijímaly ji a bály se jí. A už mezi ně nikdy znovu skutečně nezapadne. Byla od nich oddělena a navždy bude.

Postava v modrém se odhodlaně proplétala mezi stany a blížila se k Egwain. Důstojná žena se jí řádně uklonila, ačkoli vzhledem k tomu, jak rychle kráčely, se Egwain nezastavila, aby jí nechala políbit prsten s Velkým hadem. „Matko,“ řekla Lelaine. „Bryne vzkazuje, že je vše připraveno. Říká, že ideálním místem pro útok budou západní mosty, ačkoli navrhuje, abychom použili průchody a poslali jeho jednotky za linii Bílé věže. Ptá se, jestli to bude možné.“

Neznamenalo to použít sílu jako zbraň, ale dost se to tomu blížilo. Jemný rozdíl. Ale být Aes Sedai bylo o jemných rozdílech. „Pověz mu, že ten průchod otevřu sama,“ řekla.

„Výborně, matko,“ odvětila Lelaine a sklonila hlavu jako dokonalá věrná služebnice. Bylo pozoruhodné, jak rychle se její chování vůči Egwain změnilo. Musela si uvědomit, že má jedinou možnost – zcela se k Egwain přimknout a vzdát se svých pokusů získat moc. Takto nevypadala jako pokrytec a možná získá postavení prostřednictvím Egwain. Za předpokladu, že Egwain si dokáže zajistit pozici jako mocná amyrlin.

Byl to dobrý předpoklad.

Lelaine musela rozčilovat změna Romandina chování. Žlutá čekala u cesty před nimi, jako na zavolanou. Měla na sobě šaty v barvě svého adžah a vlasy stažené do majestátního drdolu. Když k ní Egwain došla, udělala pukrle, a aniž Lelaine téměř věnovala pohled, zařadila se zprava vedle Egwain, daleko od Lelaine. „Matko,“ řekla Romanda. „Zjišťovala jsem, cos žádala. S těmi, které jsme poslaly do Černé věže, jsme nebyly ve spojení. Vůbec žádném.“

„Nepřipadá ti to divné?“ zeptala se Egwain.

„Ano, matko. S pomocí cestování už měly být zase zpátky. Přinejmenším měly poslat zprávu. To mlčení je znepokojivé.“

Vskutku znepokojivé. Ba co hůř, v delegaci byly Nisao, Myrelle, Faolain a Theodrin. Všechny přísahaly Egwain věrnost. Znepokojivá shoda okolností. Odchod Faolain a Theodrin byl zvlášť podezřelý. Údajně šly, protože nemají strážce, ale sestry v táboře ty dvě nepovažovaly za plnohodnotné Aes Sedai – i když by se to žádná z nich neodvážila říci Egwain do očí.

Proč ze stovek Aes Sedai v táboře byly do poselstva vybrány právě tyto čtyři? Byla to jen náhoda? To se nezdálo pravděpodobné. Ale co to tedy znamenalo? Poslal někdo záměrně pryč ženy věrné Egwain? Pokud ano, tak proč ne i Siuan? Byla to snad Šeriamina práce? Ta žena se před popravou přiznala k několika věcem, ale toto nebyla jedna z nich.

Každopádně se s těmi aša’many něco dělo. S Černou věží bude třeba se vypořádat.

„Matko,“ ozvala se Lelaine a upoutala Egwaininu pozornost zpátky k přítomnosti. Modrá se na svou soupeřku ani nepodívala. „Mám další novinky.“

Romanda tiše popotáhla.

„Mluv,“ řekla Egwain.

„Šeriam nelhala,“ pokračovala Lelaine. „Ter’angrialy používané pro snění jsou pryč. Všechny.“

„Jak je to možné?“ zeptala se důrazně Egwain a nepodařilo se jí zcela zakrýt hněv.

„Šeriam byla kronikářka, matko,“ řekla Lelaine rychle. „Jak je zvykem v Bílé věži, uchovávaly jsme ter’angrialy pohromadě a střežené. Ale… nu, jaký důvod by stráže měly Šeriam odmítnout?“

„A co myslíš, že nám měla v úmyslu říct?“ zeptala se Egwain. „Taková krádež by nešla utajit dlouho.“

„Nevím, matko,“ zavrtěla hlavou Lelaine. „Stráže říkají, že když si Šeriam brala ter’angrialy, vypadala… nervózně. Bylo to až včera večer.“

Egwain se zaťatými zuby uvažovala o Šeriaminých posledních přiznáních. Krádež ter’angrialů zdaleka nabyla ta nejvíc šokující věc, kterou zmínila. Elain bude zuřit; vyrobila všechny kopie, které byly ukradeny. Ačkoli žádná z kopií nefungovala tak dobře jako originál, fungovaly dostatečně. Nebude ráda, že se dostaly do rukou Zaprodancům.

„Matko,“ řekla Lelaine tišeji. „Co to další Šeriamino… tvrzení?“

„To o Zaprodankyni v Bílé věži, převlečené za Aes Sedai?“ řekla Egwain. Šeriam tvrdila, že ter’angrialy předala téhle… osobě.

Lelaine a Romanda šly mlčky a upíraly pohled před sebe, jako by spekulace byly příliš skličující.

„Ano, předpokládám, že má pravdu,“ řekla Egwain. „Zaprodanci pronikli nejen do našeho tábora, ale i do vznešených kruhů Andoru, Illianu a Tearu. Tak proč ne i do Bílé věže?“ Nedodala, že Verinina kniha potvrzovala přítomnost jedné ze Zaprodanců. Připadalo jí, že nejlepší bude udržovat rozsah Verininých poznámek v tajnosti.

„Nedělala bych si s tím příliš velké starosti,“ řekla Egwain. „Vzhledem k útoku na Věž a našemu návratu se mi zdá pravděpodobné, že Zaprodankyně – ať už je to kdokoli – bude považovat za rozumné vyklouznout pryč a najít si pro své pikle snadnější cíl.“

Zdálo se, že to Lelaine ani Romandu neutěšilo. Trojice došla na kraj tábora Aes Sedai, kde na ni čekali koně a spolu s nimi velký oddíl vojáků a jedna přísedící z každého adžah, s výjimkou modrého a červeného. Modrá tam nebyla, protože Lelaine byla jediná v táboře; důvod pro nepřítomnost červené byl očividný. To byl jeden z důvodů, proč se Egwain rozhodla obléci do rudé, jakožto jemný náznak toho, že při nastávajících činech mají být reprezentována všechna adžah. Bylo to pro dobro všech.

Když Egwain nasedala, všimla si, že ji v uctivé vzdálenosti opět sleduje Gawyn. Kde se tu vzal? Od rána spolu nemluvili. Nasedla, on učinil totéž, a když se společně s Lelaine, Romandou, přísedícími a vojáky obrátila k odjezdu z ležení, Gawyn je v bezpečné vzdálenosti následoval. Egwain si ještě nebyla jistá, co s ním.

Vojenský tábor byl převážně opuštěný. Stojící stany byly prázdné, zem udupaná nohama a kopyty a nezůstali zde téměř žádní vojáci. Brzy po odjezdu z ležení Egwain uchopila zdroj a držela ho, tkanivo připravené pro případ, že by na ně někdo během cesty zaútočil. Stále nevěřila tomu, že Elaida nepoužije průchod, aby se zapojila do útoku. Jistě, falešná amyrlin nejspíš měla plné ruce práce s následky seančanského útoku. Ale právě taková očekávání – předpokládat, že je v bezpečí – Egwain dostaly do zajetí. Byla amyrlin. Nemohla se vystavovat riziku. Rozčilovalo ji to, ale věděla, že dny samostatných akcí, kdy si vyrážela ven, jak sejí zamanulo, nenávratně skončily. Pár týdnů předtím ji místo zajetí mohli zabít. Salidarská vzpoura by uvázla na mrtvém bodě a Elaida by dál zastávala postavení amyrlin.

Její vojáci jeli k bitevním liniím u vesnice Darein. Z Bílé věže se stále kouřilo – uprostřed ostrova se v kruhu zvedal široký závoj dýmu a zastíral bílou špici. Dokonce i zdálky byly na budově znát jizvy po seančanském útoku. Zčernalé díry, jako zkažené kousky na jinak zdravém jablku. Když se Egwain na Věž dívala, stavba téměř jakoby sténala. Stála tak dlouho, tolik toho zažila. A nyní byla tak těžce zraněná, že ještě následujícího dne stále krvácela.

A přesto stála. Světlo jim požehnej, stála. Zvedala se do výšky, zraněná, avšak pevná, ukazovala vzhůru ke slunci, skrytému za mraky. Vzdorovala všem, kdo ji chtěli zlomit, ať zevnitř, či zvenčí.

Bryne se Siuan čekali na Egwain na zadním konci armády. Byla to vskutku nesourodá dvojice. Bitvami ostřílený generál s prošedivělými spánky a tváří jako tvrdý kus brnění. Pevný, tvořený liniemi. A vedle něj Siuan, drobná žena ve světle modrých šatech a s hezkou tváří, vypadající dost mladě na to, aby byla Bryneova vnučka, ačkoli byli téměř stejně staří.

Když se Egwain přiblížila, Siuan se í v sedle uklonila a Bryne zasalutoval. Pořád měl ustaraný pohled. Zdálo se, že se za svou účast při záchraně stydí, přestože se na něj Egwain nehněvala. Byl to čestný muž. Pokud byl přinucen se k nim přidat, aby ochránil ty ztřeštěnce Siuan a Gawyna, zasloužil si pochvalu za to, že je udržel naživu.

Když se k nim Egwain připojila, všimla si, že Siuan s Brynem jedou blízko u sebe. Přiznala Siuan konečně, že ji ten muž přitahuje? A… na Bryneovi bylo nyní cosi povědomě elegantního. Dostatečně nepatrné, aby si to mohla jen namlouvat, ale ve spojení s jejich vztahem…

„Konečně ses spojila s dalším strážcem?“ zeptala se Egwain Siuan.

Žena přimhouřila oči. „Ano,“ řekla.

Bryne vypadal překvapeně a trochu v rozpacích.

„Snaž se, ať se nedostane do průšvihu, generále,“ řekla Egwain s pohledem upřeným Siuan do očí. „Poslední dobou v nich lítá často. Napůl mám chuť dát ti ji jako pěšáka. Věřím, že by jí vojenská organizace mohla prospět a připomenout jí, že poslušnost je někdy důležitější než iniciativa.“

Siuan svěsila hlavu a odvrátila pohled.

„Ještě jsem se nerozhodla, co s tebou udělám, Siuan,“ řekla Egwain mírnějším hlasem. „Ale vzbudila jsi můj hněv. A ztratila mou důvěru. Pokud ti mám ještě někdy věřit, budeš muset utišit to první a roznítit to druhé.“

Otočila se od Siuan ke generálovi, který vypadal, že je mu špatně. Nejspíš kvůli tomu, že byl nucen cítit Siuaninu hanbu.

„Oceňuji tvou odvahu, generále, žes jí dovolil se s tebou spojit,“ řekla mu Egwain. „Uvědomuju si, že zabránit jí, aby se nedostala do průšvihu, je téměř nemožný úkol, ale mám v tebe plnou důvěru.“

Generál se uvolnil. „Udělám, co bude v mých silách, matko,“ odpověděl. Pak obrátil koně a přejel pohledem řady vojáků. „Je tady něco, co bys měla vidět. Když dovolíš?“

Přikývla, otočila koně a po Bryneově boku se rozjela po cestě. Vesnice byla vydlážděná, obyvatelstvo vystěhováno do bezpečí a hlavní tepna lemována tisícovkami Bryneových vojáků. Siuan se připojila k Egwain a Gawyn je následoval. Mávnutím ruky Egwain přikázala Lelaine s Romandou zůstat s ostatními přísedícími. Jejich nová poslušnost se ukazovala být užitečnou, hlavně vzhledem k tomu, že se zjevně rozhodly snažit se jedna druhou překonat v získávání Egwaininy přízně. Teď, když byla Šeriam mrtvá, pravděpodobně obě soupeřily o místo její nové kronikářky.

Generál odvedl Egwain k předním řadám a Egwain si připravila tkanivo vzduchu, jen pro případ, že by někdo jejím směrem vystřelil šíp. Siuan na ni pohlédla, ale nic k tomu opatření nepodotkla. Nemělo by být třeba – věžová garda by na Aes Sedai nikdy nevystřelila, dokonce ani v takovémto konfliktu. Nicméně o strážcích se nedalo říci totéž, a nehody se stávaly. Pro Elaidu by bylo velmi výhodné, kdyby její soupeřku trefil do krku zbloudilý šíp.

Projeli vesnicí a nakonec se zastavili poblíž Dareinského mostu, majestátní bílé konstrukce, která se klenula přes řeku do Tar Valonu. Zde bylo to, co Bryne chtěl, aby viděla: na západ těsně od vrcholku mostu, opevněná za barikádou kamenů a velkých klád, se ukrýval oddíl věžové gardy. Vypadalo to, že je jich asi tři sta. Na druhé straně řeky stáli na hradbách další vojáci. Dohromady jich nebylo víc než tisíc.

Bryne tady měl útočné vojsko o síle deseti tisíc mužů.

„Tedy, vím, že nám v útoku nikdy nebránilo množství protivníků,“ řekl Bryne. „Ale věžová garda by měla být schopná vyslat to boje víc mužů, zvlášť s povolanci mimo území města. Pochybuju, že celé ty měsíce trávili tim, že u ohně vyřezávali kolíky a vzpomínali na staré časy. Pokud má Chubain alespoň trochu rozumu, cvičil nové rekruty.“

„Tak kde všichni jsou?“ zeptala se Egwain.

„To ví jenom Světlo, matko,“ řekl Bryne a zavrtěl hlavou. „Překonat tyhle nás bude stát pár mužů, ale ne moc. Porazíme je na hlavu.“

„Opravdu jim Seančané mohli až tak ublížit?“

„Nevím, matko,“ odpověděl Bryne. „Včera v noci to bylo zlé. Spousta ohně, spousta mrtvých. Ale odhadl bych ztráty na stovky, ne tisíce. Možná věžová garda odklízí trosky a hasí ohně, ale pořád si myslím, že poté, co nás tady viděli se formovat, shromáždili by větší sílu. Prohlédl jsem si ty mládence dalekohledem a zahlédl jsem nejedny kalné červené oči.“

Egwain zamyšleně seděla, vděčná za čerstvý větřík, vanoucí proti proudu podél řeky. „Nezabýval ses tím, zda je tento útok moudrý, generále.“

„Nemám ve zvyku zpochybňovat rozkazy, matko.“

„A kdybych se tě zeptala, co si o tom myslíš?“

„Kdyby ses mě zeptala?“ řekl Bryne. „Nu, útok dává z taktického hlediska smysl. Přišli jsme o výhodu cestování, a pokud můžou naši nepřátelé libovolně doplňovat zásoby a vysílat posly, kdykoli se jim zachce, tak jaký má obléhání význam? Nastal čas buď zaútočit, nebo se sbalit a odejít.“

Egwain přikývla. A přesto cítila, jak stále váhá. Zlověstný kouř na obloze, zmrzačená Věž, vyděšení vojáci bez posil. Všechno jako by ji šeptavě varovalo.

„Jak dlouho můžeme čekat, než naprosto nezbytně musíš začít s útokem, generále?“ zeptala se.

Zamračil se, ale nezpochybňoval ji. Zalétl pohledem k obloze. „Připozdívá se. Možná hodinu? Potom už bude příliš velká tma. Když máme takovouhle početní výhodu, raději bych do toho nepřidával nevypočitatelnost nočního boje.“

„Pak tedy hodinu počkáme,“ řekla Egwain a pohodlněji se usadila v sedle. Ostatní se zatvářili zmateně, ale nic neřekli. Amyrlinin stolec promluvil.

Na co čekala. Co jí napovídaly její instinkty? Čas ubíhal, Egwain o tom přemýšlela, a nakonec si uvědomila, proč se zarazila. Jakmile udělá tento krok, nebude návratu. Včera v noci Bílá věž trpěla; bylo to poprvé, kdy proti ní nepřátelské vojsko použilo jedinou sílu. Egwainin útok bude další poprvé; poprvé, kdy jedna skupina Aes Sedai povede vojáky do bitvy proti jiné skupině. Už dřív mezi sebou ve Věži bojovaly různé frakce; šarvátky mezi jednotlivými adžah, z nichž některé se zvrhly v krveprolití, jako ta po Siuanině sesazení. Tajné dějiny se o takových událostech zmiňovaly.

Nikdy se však rozpory nedostaly ven ze samotné Věže. Aes Sedai nikdy nevedly vojáky přes mosty. Když to teď Egwain udělá, navždy se to bude spojovat s její vládou jakožto amyrlin. Čehokoli jiného dosáhne, bude nejspíš zastíněno tímto dnem.

Doufala, že bude osvobozovat a sjednocovat. Místo toho se obrátí k válce a podmaňování. Když to tak muselo být, ten rozkaz vydá. Ale chtěla počkat až do posledního možného okamžiku. Pokud to znamenalo strávit ponurou hodinu pod zataženou oblohou a na frkajících koních, kteří cítili napětí svých jezdců, budiž.

Bryneova hodina uběhla. Egwain váhala ještě pár minut – tak dlouho, jak se odvážila. Ubohým vojákům, stojícím na mostě, nedorazili žádné posily. Prostě jen odhodlaně vyhlíželi zpoza své malé barikády.

Egwain se zdráhavé otočila, aby vydala rozkaz.

„Vida, vida.“ Bryne se předklonil v sedle. „Co má být tohle?“

Egwain se obrátila zpět k mostu. V dálce, stěží viditelný, se přes jeho vrcholek blížil průvod. Vyčkávala příliš dlouho? Poslala Bílá věž posily? Zaplatila za svou tvrdohlavou neochotu životy svých mužů?

Ale ne. Nebyli to vojáci, ale ženy v sukních. Aes Sedai!

Egwain zvedla ruku, aby zarazila jakýkoli případný útok svých vojáků. Průvod dojel přímo k opevnění věžové gardy. Vzápětí před barikádu předstoupila žena v šedých šatech, doprovázená jediným strážcem. Egwain zamžourala ve snaze rozeznat ženinu tvář a Bryne ji rychle podal dalekohled. Egwain ho vděčně přijala, ale už předtím ženu poznala. Andaja Forae, jedna z nových přísedících sněmovny, vybraná po rozdělení. Šedé adžah. To naznačovalo ochotu vyjednávat.

Ženu obklopila zář síly a Siuan zasyčela, až několik vojáků poblíž zvedlo luky. Egwain opět zvedla ruku. „Bryne,“ řekla přísně, „nedovolím, aby někdo vystřelil dřív, než k tomu dám svolení.“

„Zůstaňte stát, chlapi!“ zařval Bryne. „Jestli jenom nasadíte šíp, stáhnu vám kůži z těla!“ Vojáci okamžitě připravené luky sklonili.

Žena v dálce použila tkanivo, které Egwain nedokázala rozeznat, a pak promluvila zjevně zesíleným hlasem. „Chtěly bychom mluvit s Egwain al’Vere,“ řekla Andaja. „Je přítomná?“

Egwain utkala vlastní tkanivo na posílení hlasu. „Jsem tady, Andajo. Řekni ostatním, které jsou s tebou, ať vyjdou ven, abych je viděla.“

Překvapivě příkaz poslechly. Vynořilo se devět dalších žen a Egwain si každou pozorně prohlédla. „Deset přísedících,“ řekla, vrátila Bryneovi dalekohled a uvolnila tkanivo, aby mohla mluvit, aniž by ji slyšeli všichni. „Dvě z každého adžah kromě modrého a červeného.“

„To zní slibně.“ Bryne se poškrábal na bradě.

„Mohly by tu být i proto, aby žádaly moji kapitulaci,“ poznamenala Egwain. „Dobře,“ řekla hlasem opět zesíleným pomocí jediné síly. „Co ode mne chcete?“

„Přišly jsme,“ začala Andaja. Zaváhala. „Přišly jsme tě informovat, že se sněmovna Bílé věže rozhodla pozvednout tě na amyrlinin stolec.“

Siuan ohromeně zalapala po dechu a Bryne zaklel pod vousy. Několik vojáků zamumlalo něco o tom, že je to past. Egwain však jen zavřela oči. Troufala se doufat? Předpokládala, že její nechtěná záchrana přišla příliš brzy. Ale pokud předtím, než ji Siuan s Gawynem sebrali, položila dostatečně silné základy…

„A co Elaida?“ zeptala se. Otevřela oči a její hlas zazněl prostorem. „Svrhly jste další amyrlin?“

Na druhé straně bylo chvíli ticho. „Radí se.“ Bryne zvedl dalekohled.

Vzápětí Andaja promluvila. „Elaida do Avriny a’Roihan, strážkyně zámků, plamen Tar Valonu, amyrlinin stolec… byla zajata při včerejším útoku. Není známo, kde se nyní nachází. Považujeme ji za mrtvou či jinak neschopnou plnit své povinnosti.“

„U Světla!“ Bryne sklonil dalekohled.

„Nic jiného si nezasloužila,“ zamumlala Siuan.

„Žádná žena si nic takového nezaslouží,“ řekla Egwain Siuan a Bryneovi. Mimoděk zvedla prsty ke krku. „Bylo by lepší, kdyby zemřela.“

„Mohla by to být past,“ řekl Bryne.

„Nechápu jak,“ ozvala se Siuan. „Andaju vážou tři přísahy. Na tvém seznamu černých nebyla, že ne, Egwain?“

Egwain zavrtěla hlavou.

„Pořád se mi to nezdá, matko,“ řekl Bryne.

Egwain znovu vytvořila tkanivo. „Necháte mou armádu vstoupit? Přijmete ostatní Aes Sedai zpátky do společenstva a znovu vytvoříte modré adžah?“

„Tyto požadavky jsme očekávaly,“ řekla Andaja. „Budou splněny.“

Zavládlo ticho, přerušované jen šploucháním vody o břehy pod nimi.

„Pak přijímám,“ řekla Egwain.

„Matko,“ ozvala se Siuan obezřetně. „Mohlo by to být unáhlené. Možná by sis měla promluvit s…“

„Není to unáhlené.“ Egwain uvolnila tkanivo a pocítila příval naděje. „Je to to, co jsme chtěly.“ Změřila si Siuan. „A kromě toho, kdo jsi, že mě chceš poučovat o unáhlenosti?“ Siuan sklopila oči. „Generále, připrav se překročit s muži most a přiveďte zezadu přísedící. Pošli s tou zprávou běžce zpátky do tábora Aes Sedai a zajisti, ať tví muži u ostatních mostů nic nepodnikají.“

„Ano, matko.“ Bryne obrátil koně a vydal nezbytné rozkazy.

Egwain se zhluboka nadechla a pobídla koně na most. Siuan zamumlala rybářskou kletbu a vydala se za ní. Egwain slyšela, jak je následuje i Gawynův kůň a pak oddíl Bryneových vojáků na generálův strohý rozkaz.

Egwain přejížděla nad vodou a vlasy, protkávané červenými stužkami, za ní vlály. Pocítila zvláštní význam okamžiku, jakési uvědomění, když přemýšlela nad tim, čemu se všichni právě vyhnuli. Tyto pocity brzy vystřídaly narůstající uspokojení a radost.

Její bílá klisna lehce vyhodila hlavou a hedvábná hříva pohladila Egwain po rukou. Přísedící na mostě se obrátily, aby se vydaly do města. Věž se zvedala přímo před nimi. Zraněná. Krvácející.

Avšak přesto stála. Světlo, stála!