Bouře přichází

30 Stará rada

Gawyn si na svého otce pamatoval velice málo – ten muž nikdy nebyl příliš otcem, alespoň ne jemu – ale velice dobře si vzpomínal najeden den v zahradách caemlynského paláce. Gawyn stál vedle malého jezírka a házel do něj oblázky. Kolem prošel po růžové pěšině Taringail s mladým Galadem po boku.

Výjev byl v Gawynově mysli stále živý. Těžká vůně růží v plném květu. Stříbrné vlnky na jezírku, rybky, rozprchávající se před malým kamínkem, který na ně právě hodil. Otce si dokázal dobře vybavit. Vysoký, hezký, s lehce zvlněnými vlasy. Galad byl už tehdy přímý a vážný. Za pár měsíců Galad Gawyna zachrání před utopením právě v tomto jezírku.

Gawyn slyšel, jak jeho otec pronáší slova, která Gawyn nikdy nezapomněl. Ať si člověk o Taringailu Damodredovi jinak myslel cokoli, tahle rada zněla pravdivě. „Existují dvě skupiny lidí, kterým bys nikdy neměl důvěřovat,“ říkal ten muž Galadovi, když procházeli kolem. „První jsou hezké ženy. Druhá jsou Aes Sedai. Světlo ti pomoz, synu, pokud budeš muset kdy čelit nějaké, která patří k oběma.“

Světlo ti pomoz, synu.

„Zkrátka si nemyslím, že bychom v této věci měli porušit amyrlinin výslovný příkaz,“ říkala Lelaine upjatě, zatímco míchala atrament v nádobce na stole. Navzdory tomu, jak je krásné ženy fascinovaly, jim žádný muž nevěřil. Ale málokterý si uvědomoval to, co říkal Taringail – že hezké děvče, jako uhlík, který vychladl právě tak, že už nevypadal horký, může být mnohem, mnohem nebezpečnější.

Lelaine nebyla krásná, ale byla hezká, zvlášť když se usmála. Štíhlá a půvabná, s tmavými vlasy bez jediné špetky šedi a mandlovou tváří s plnými rty. Hleděla na něj očima, které byly příliš příjemné na pohled, než aby patřily tak prohnané ženě. A zdálo se, že to ví. Chápala, že je právě tak dost přitažlivá, aby poutala pozornost, ale ne tak omračující, aby si muži dávali pozor.

Byla to žena toho nejnebezpečnějšího druhu. Taková, která vypadala skutečně, která přiměla muže si myslet, že by si mohli udržet její pozornost. Nebyla hezká jako Egwain, v jejíž společnosti jste toužili trávit čas. Úsměv této ženy ve vás vyvolal touhu přepočítat si nože na opasku a v botě, abyste měli jistotu, že zatímco nebudete dávat pozor, neskončí vám některý z nich v zádech.

Gawyn stál vedle psacího stolu ve stínu modrého stanu s rovnou střechou. Nenabídla mu, aby se posadil, a on o tu výsadu nepožádal. Rozhovor s Aes Sedai, zvláště důležitou Aes Sedai, vyžadoval rozum a rozvahu. Raději zůstane stát. Možná ho to udrží víc ve střehu.

„Egwain se vás snaží chránit,“ řekl Gawyn, když ovládl svůj pocit marnosti. „Proto vám přikázala nesnažit seji zachraňovat. Zjevně nechce, abyste se vystavovaly nebezpečí. Je až příliš obětavá.“ Kdyby nebyla, dodal v duchu, nikdy by vám nedovolila přinutit ji předstírat, že je amyrlinin stolec.

„Vypadá, že šije svým bezpečím jistá,“ řekla Lelaine a namočila pero do atramentu. Začala psát na kus pergamenu; nějaká zpráva. Gawyn ji zdvořile nečetl přes rameno, ačkoli si všiml, jak to bylo z její strany záměrné. Nebyl tak důležitý, aby se mohl dožadovat jeji plné pozornosti. Rozhodl se nedat najevo, že si je urážky vědom. Pokus o zastrašení Brynea k ničemu nevedl; na tuto ženu to bude účinkovat ještě méně.

„Snaží se, abyste si nedělaly starosti, Lelaine Sedai,“ řekl místo toho.

„Já se v lidech docela vyznám, mladý Trakande. Nemyslím si, že se obává, že je v nebezpečí.“ Zavrtěla hlavou. Její parfém voněl jako jabloňové květy.

„Já tě nechci zpochybňovat,“ odvětil. „Ale možná kdybych věděl, se s ní dorozumíváte, mohl bych to posoudit lépe. Kdybych mohl…“

„Varovali tě, aby ses na to neptal, dítě,“ řekla Lelaine měkkým melodickým hlasem. „Záležitosti Aes Sedai nechej Aes Sedai.“

Byla to prakticky stejná odpověď, jakou mu dávaly všechny sestry, když se na to vyptával. Zklamaně sevřel čelisti. Co čekal? Zahrnovalo to použití jediné síly. Po vší té době, kterou strávil v Bílé věži, měl stále jen malou představu o tom, co síla dokáže a co ne.

„Amyrlin si každopádně mysli, že je docela v bezpečí,“ pokračovala Lelaine. „To, co jsme se dozvěděly z Šemerinina příběhu, jen potvrzuje to, co nám Egwain řekla. Elaida je tak zaslepená mocí, že právoplatnou amyrlin nepovažuje za hrozbu.“

Neříkala mu všechno. Gawyn to poznal. Nikdy se mu z nich nepodařilo vymámit přímou odpověď ohledně toho, co je s Egwain v tuto chvíli. Zaslechl řeči, že je ve vězení a už se nemůže volně pohybovat jako novicka. Ale dostat informace z Aes Sedai bylo asi stejně snadné jako stloukat máslo z kamení!

Gawyn se nadechl. Nemohl popustit uzdu hněvu. Kdyby to udělal, nepřiměl by Lelaine poslouchat. A on ji potřeboval. Bryne se bez svolení Aes Sedai nehne a pokud zatím Gawyn dokázal říct, největší naděje, že ho získá, spočívala v Lelaine nebo Romandě. Vypadalo to, že všichni poslouchají buď jednu, nebo druhou.

Gawyn naštěstí zjistil, že je může vzájemně využít. Návštěva u Romandy téměř vždy vyvolala pozvánku od Lelaine. Samozřejmě že důvod, proč ho především chtěly vidět, neměl s Egwain moc společného. Rozhovor se nepochybně brzy stočí tím směrem.

„Možná máš pravdu, Lelaine Sedai,“ zkusil to jinak. „Možná Egwain věří, že je v bezpečí. Ale není možné, že se mýlí? Nemůžeš přece vážně věřit tomu, že Elaida dovolí ženě, která se prohlásila za amyrlin, aby se svobodně potulovala po Věži? To je očividně jen způsob, jak se pochlubit zajatou soupeřkou, než ji nechá popravit.“

„Možná,“ odvětila Lelaine a pokračovala v psaní. Měla uvolněný, zdobný rukopis. „Ale nemusím amyrlin podporovat, dokonce i když se mýlí?“

Gawyn neodpověděl. Samozřejmě, že mohla amyrlin neuposlechnout. Věděl toho o politikaření Aes Sedai dost, aby chápal, že k tomu dochází pořád. Ale vyslovit to nahlas by k ničemu nevedlo.

„Nicméně,“ řekla Lelaine nepřítomně, „možná bych mohla přednést návrh sněmovně. Snad bychom mohly amyrlin přesvědčit, aby vyslechla novou prosbu. Uvidíme, jestli dokážu zformulovat nový důvod.“

„Uvidíme“ nebo „možná bychom mohly“ nebo „zvážím, co udělat“. Nikdy jasný závazek; každá polovičatá nabídka byla řádně namazaná husím sádlem, aby se z ní dalo lépe vykroutit. Světlo, aessedaiovské odpovědi už ho začínaly unavovat!

Lelaine k němu zvedla oči a obdařila ho úsměvem. „A teď, když jsem souhlasila, že pro tebe něco udělám, budeš možná ochoten mi něco nabídnout. Velké činy si jen zřídka nežádají spolupráci mnoha společníků, to možná víš.“

Gawyn si povzdechl. „Řekni mi, co potřebuješ, Aes Sedai.“

„Podle všech hlášení si tvá sestra vede v Andoru obdivuhodně,“ prohlásila Lelaine, jako by téměř totéž neříkala při posledních třech setkáních s Gawynem. „Nicméně aby si zajistila trůn, musela šlápnout pár lidem na prsty. Jaká myslíš, že bude její politika ve věci ovocných sadů rodu Traemane? Za vlády tvé matky byly vyměřené daně pro rod Traemane velmi příznivé. Zruší Elain tuto zvláštní výsadu, nebo seji pokusí použít jako med k ukonejšení těch, kdo stáli proti ni?“

Gawyn potlačil další povzdech. Vždycky to skončilo u Elain. Byl přesvědčený, že Lelaine ani Romanda nemají žádný skutečný zájem Egwain zachránit – příliš je těšila moc, která v její nepřítomnosti narůstala. Ne, scházely se s Gawynem kvůli nové královně na Lvím trůnu.

Neměl ponětí, proč by se Aes Sedai z modrého adžah zajímala o sazbu daně z ovocného sadu. Lelaine by nezajímal zisk; tak to mezi Aes Sedai nechodilo. Ale chtěla by páku, cestu, jak si zajistit výhodné spojení s andorskými urozenými rody. Gawyn se zdráhal odpovědět. Proč té ženě pomáhat? K čemu to bylo dobré?

Ale přesto… mohl si býtjistý, že Lelaine nebude pracovat na Egwainině osvobození? Jestliže už tato setkání Lelaine k ničemu nebudou, bude v nich pokračovat? Bude Gawyn odříznutý od jediného zdroje vlivu – jakkoli malého – který v táboře má?

„Nu,“ řekl, „myslím, že moje sestra bude přísnější, než bývala matka. Vždycky si myslela, že výhodnější postavení pěstitelů ovoce už není ospravedlnitelné.“

Viděl, že si Lelaine začala nenápadně dělat poznámky dolů na pergamen. Byl to skutečný důvod, proč vytáhla atrament a pero?

Nezbývalo mu než odpovídat tak pravdivě, jak dokázal, ačkoli si dával pozor, aby ho nepřinutila prozradit přiliš mnoho informací. Jeho vztah k Elain bylo to jediné, s čím mohl obchodovat, a musel svou užitečnost dávkovat tak, aby vydržela dlouho. Rozčilovalo ho to. Elain nebyla herní žeton, byla to jeho sestra!

Ale nic jiného neměl.

„Rozumím,“ řekla Lelaine, „a co severní třešňové sady? Ty v poslední době nedávaly příliš dobrou úrodu a…“

Když odcházel ze stanu, vrtěl Gawyn hlavou. Lelaine ho skoro hodinu vyslýchala ohledně andorských daňových sazeb. A Gawyn si opět nebyl jistý, jestli mu návštěva přinesla něco užitečného. Jestli to tak půjde dál, nikdy Egwain neosvobodí!

Jako vždy čekala před stanem novicka v bílém, aby ho vyprovodila z vnitřního tábora. Tentokrát to byla malá kyprá žena, která vypadala, že má víc než jen pár let navíc, než aby oblékla bílou.

Gawyn ženu nechal, ať ho provede ležením Aes Sedai, a pokoušel se předstírat, že je jeho průvodcem a nikoli stráží, která má dohlédnout na to, že odejde, jak mu bylo nařízeno. Bryne měl pravdu; ty ženy neměly rády, když se lidé, kteří nemuseli – zvlášť vojáci – potulovali po té jejich pěkné napodobenině Bílé věže. Míjel chvátající skupinky bíle oděných žen, které procházely po chodnících a sledovaly ho s mírnou nedůvěrou, s jakou i ti nejpřátelštější lidé často hledí na cizince. Míjel Aes Sedai, sebevědomé, ať na sobě měly drahé hedvábí nebo hrubou vlnu. Minul i několik hloučků pracujících žen, mnohem upravenějších, než byly ty ve vojenském ležení. Samy téměř působily jako Aes Sedai, jako by tím, že byly vpuštěny do skutečného tábora, získaly určitou míru autority.

Všechny skupinky procházely přes otevřenou plochu podupané trávy, která tvořila společný prostor. To, co ho tomto táboře nejvíc mátlo, souviselo s Egwain. Stále více a více si uvědomoval, že zdejší lidé ji skutečně považují za amyrlin. Nebyla jen vějičkou nastraženou tak, aby vyvolala hněv, ani promyšlenou urážkou, která měla Elaidu podráždit. Pro ně Egwain byla amyrlin.

Očividně byla zvolena, protože vzbouřenkyně chtěly někoho, koho budou snadno ovládat. Ale nezacházely s ní jako s loutkou – Lelaine i Romanda o ní hovořily s úctou. Egwainina nepřítomnost představovala výhodu, protože vytvářela prostor v moci. Tudíž přijímaly Egwain jako zdroj autority. Byl snad jediný, kdo si pamatoval, že ještě před pár měsíci byla jen přijatá?

Byla v tom až po uši. Nicméně také na lidi v tomto ležení silně zapůsobila. Bylo to stejné, jako když se jeho matka před mnoha lety v Andoru dostala k moci.

Proč ale odmítala svolit k záchraně? Znovu bylo objeveno cestování – podle toho, co slyšel, ho objevila sama Egwain! Musel s ní mluvit. Pak může posoudit, jestli je příčinou její neochoty utéct strach, že ostatní vystaví nebezpečí, nebo jestli jde o něco jiného.

Odvázal Výzvu od kůlu na hranici mezi tábory vojáků a Aes Sedai, kývnutím se rozloučil s novickou, která ho doprovázela, a pak se vyhoupl do sedla a zkontroloval postavení slunce. Obrátil koně na východ na cestičku mezi vojenskými stany a rychlým klusem vyrazil. Když Lelaine říkal, že má další schůzku, nelhal; slíbil, že se sejde s Brynem. Gawyn tu schůzku samozřejmě zařídil, neboť věděl, že možná bude potřebovat nějaký důvod, jak Lelaine uniknout. Bryne ho to naučil: připravit si ústup předem nebyla známka strachu. Byla to jen dobrá strategie.

O více než hodinu později našel Gawyn svého bývalého učitele na místě, kde se měli sejít: jednom ze vzdálených strážních stanovišť. Bryne prováděl inspekci ne nepodobnou té, kterou Gawyn použil jako zástěrku ke svému útěku od molodců. Když Gawyn přijížděl po zakrslé trávě a bezbarvých jarních výhoncích, generál právě nasedal na svého hnědého valacha s velkou hlavou. Strážní stanoviště leželo v prohlubni v mírném svahu, odkud mělo dobrý výhled na přístupovou cestu ze severu. Vojáci uctivě stáli kolem generála a zakrývali nepřátelské pocity vůči Gawynovi. Rozneslo se, že vedl oddíl, který proti nim pořádal tak úspěšné nájezdy. Stratég jako Bryne si Gawyna mohl vážit pro jeho schopnosti bez ohledu na to, že stáli na opačných stranách, ale tito muži viděli své druhy, zabité Gawynovými vojáky.

Bryne otočil koně stranou a kývl na Gawyna. „Dorazils později, než jsi říkal, synu.“

„Ale ne později, než jsi čekal?“ řekl Gawyn a zastavil koně.

„To vůbec ne,“ usmál se statný muž. „Byl jsi navštívit Aes Sedai.“

Gawyn se zakřenil a společně obrátili koně a vydali se otevřenými pahorky na sever. Bryne měl v plánu prověřit všechna strážní stanoviště na západ od Tar Valonu, což znamenalo spoustu ježdění, takže se Gawyn nabídl, že ho doprovodí. Jinak toho měl požehnaně málo na práci; jen málo vojáků si s ním chtělo zašermovat, a ti, kteří ano, by se až moc snažili způsobit „nehodu“. Aes Sedai snesly jen omezené množství jeho dorážení a na dámu neměl Gawyn v poslední době náladu. Byl příliš nervózní, dělal si starosti o Egwain a byl znechucený tím, jakého mála dosáhl. Po pravdě řečeno v té hře především nikdy nebyl příliš dobrý – ne jako jeho matka. Bryne trval na tom, aby ji Gawyn stejně hrál, jako způsob, jak se naučit bitevní strategii.

Úbočí byla řídce posetá žlutým plevelem a keři s drobnými namodralými listy a zkroucenými větvemi. Kopce měly být porostlé lučním kvítím, ale nevykvetl jediný kvítek. Krajina působila nemocně – místy byla žlutá, místy bílá s modrým nádechem, hojně porostlá trsy suchého hnědého křoví, které se po drsné zimě už znovu nezazelenalo.

„A řekneš mi, jak schůzka probíhala?“ zeptal se Bryne cestou, při níž je následoval oddíl vojáků jako čestná stráž.

„Vsadím se, že to už jsi taky uhodl.“

„No nevím,“ řekl Bryne. „Doba je neobvyklá a dějí se divné věci. Možná se Lelaine rozhodla na chvíli přestat intrikařit a opravdu tvoje prosby vyslechnout.“

Gawyn se ušklibl. „Myslím, že spíš najdeš trolloka, který se dal na tkaní, než Aes Sedai, která přestala intrikařit.“

„Věřím, žejsi byl varován,“ řekl Bryne.

Na to neměl Gawyn co namítat, takže prostě chvíli jeli mlčky a minuli vzdálenou řeku vpravo. Za ní se tyčila věž a střechy Tar Valonu. Vězení.

„Nakonec si budeme muset promluvit o oddílu vojáků, které jsi opustil, Gawyne,“ řekl náhle Bryne s očima upřenýma vpřed.

„Nechápu, co je na tom k diskusi,“ řekl Gawyn, ale nebyla to tak zcela pravda. Tušil, na co se bude Bryne ptát, a na ten rozhovor se netěšil.

Bryne zavrtěl hlavou. „Budu potřebovat informace, chlapče. Polohu, počty, seznam vybavení. Vím, že jste si udělali základnu v jedné z vesnic na východě, ale v které? Kolik je v jednotce mužů a jak je Elaidiny Aes Sedai podporují?“

Gawyn stále upíral oči vpřed. „Přišel jsem pomoct Egwain. Ne zradit ty, kdo mi důvěřují.“

„Už jsi je zradil.“

„Ne,“ prohlásil Gawyn pevně. „Opustil jsem je, ale nezradil. A nemám to v úmyslu.“

„A ty čekáš, že takovou možnou výhodu nevyužiju?“ zeptal se Bryne a obrátil se k němu. „To, co máš v hlavě, by mohlo zachránit životy.“

„Nebo stát životy,“ řekl Gawyn, „když se na to podíváš z druhé strany.“

„Neztěžuj to, Gawyne.“

„Nebo co?“ zeptal se Gawyn. „Necháš mě vyslýchat?“

„Trpěl bys pro ně?“

„Jsou to moji muži,“ řekl Gawyn prostě. Nebo přinejmenším byli. V každém případě už měl dost toho, jak ho okolnosti a války postrkují sem a tam. Nebude věrný Bílé věži, ale věrnost nenabídne ani těmto vzbouřencům. Jeho srdce a čest patřily Egwain a Elain. A pokud je nebude moct dát jim, dá je Andoru – a celému světu – tím, že uštve Randa al’Thora a postará se, aby zemřel.

Rand al’Thor. Gawyn nevěřil tomu, co Bryne na jeho obranu říkal. Ano, věřil tornu, že Bryne to, co říkal, myslel vážně – ale mýlil se. To se mohlo stát i těm nejlepším, že podlehli kouzlu tvora, jako je al’Thor. Obloudil i samotnou Elain. Jediný způsob, jak jim všem pomoct, bude tohohle Draka odhalit a zbavit se ho.

Podíval se na Brynea, který se odvrátil. Nejspíš stále přemýšlel o molodcích. Bylo nepravděpodobné, že Bryne podrobí Gawyna výslechu. Gawyn generála a jeho smysl pro čest znal až příliš dobře. To se nestane. Ale mohl by se rozhodnout Gawyna uvěznit. Možná by bylo moudré mu něco nabídnout.

„Jsou mladí, Bryne,“ řekl Gawyn.

Bryne svraštil čelo.

„Mladí,“ zopakoval Gawyn. „Sotva ukončili výcvik. Patří na cvičiště, ne na bojiště. Jsou stateční a zdatní, ale když jsem teď pryč, představují pro vás mnohem menší hrozbu. Já byl jediný, kdo zná tvoji strategii. Beze mě to budou mít při nájezdech mnohem těžší. Myslím, že jestli budou pokračovat v nájezdech, brzy se sejdou se smrtí. Není nutné, abych je popoháněl.“

„Dobře,“ odvětil Bryne. „Počkám. Ale jestli jejich útoky dál ponesou výsledky, znovu ode mě tu otázku uslyšíš.“

Gawyn přikývl. To nej lepší, co mohl pro molodce udělat, bylo pomoct ukončit tenhle spor mezi vzbouřenci a věrnými. To se však zdálo daleko přesahovat jeho možnosti. Možná, že potom, co osvobodí Egwain, by mohl vymyslet nějaký způsob, jak pomoct. Světlo! Nemohli mít vážně v úmyslu přejít k boji, že ne? Šarvátka po pádu Siuan Sanče byla už tak dost zlá. Co by se stalo, kdyby se armády srazily tady, hned u Tar Valonu? Aes Sedai proti Aes Sedai, strážce proti strážci na bitevním poli? Katastrofa.

„K tomu nesmí dojít,“ slyšel se, jak říká.

Bryne se na Gawyna podíval, zatímco jejich koně kráčeli po louce.

„Nemůžete zaútočit, Bryne,“ řekl Gawyn. „Obléhání je jedna věc. Ale co uděláš, když ti nařídí zaútočit?“

„To co vždycky,“ řekl Bryne. „Poslechnu.“

„Ale…“

„Dal jsem slovo, Gawyne.“

„A za kolik smrtí stojí? Útok na Bílou věž bude katastrofa. Bez ohledu na to, jak uražené se tyhle Aes Sedai cítí, k žádnému usmíření nedojde, pokud se to stane mečem.“

„To není naše rozhodnutí,“ řekl Bryne. Se zamyšleným výrazem na tváři pohlédl na Gawyna.

„Co je?“ zeptal se Gawyn.

„Přemýšlím, proč ti na tom záleží. Myslel jsem, že jsi tady jen kvůli Egwain.“

„Já…“ zaváhal Gawyn.

„Kdo jsi, Gawyne Trakande?“ vyptával se Bryne dál. „Kde opravdu leží tvá věrnost?“

„Znáš mě lip než většina ostatních, Garethe.“

„Vím, kým jsi měl být,“ řekl Bryne. „První kníže mečů, vycvičený strážci, ale nepřipoutaný k žádné ženě.“

„A to nejsem?“ zeptal se Gawyn podrážděně.

„Klid, synu,“ řekl Bryne. „Nemyslel jsem to jako urážku. Jen pozorování. Vím, že jsi nikdy nebyl tak zaměřený pouze najeden cíl jako tvůj bratr. Asi jsem to v tobě měl vidět.“

Gawyn se obrátil ke stárnoucímu generálovi. O čem to ten chlap mluví?

Bryne vzdychl. „Je to věc, na kterou většina vojáků nikdy nenarazí. Ano, můžou o ní přemýšlet, ale nenechají se jí týrat. Je to otázka pro někoho jiného, někoho mnohem výše postaveného.“

„Jaká otázka?“ zeptal se Gawyn zmateně.

„Výběru strany,“ řekl Bryne. „A když si jednu zvolíš, rozhodnutí, zda sis zvolil správně. Pěšáci tuhle volbu dělat nemusejí, ale ti z nás, kteří stojí v čele… ano, vidím to v tobě. Tvoje šermířské umění není malý dar. Kde ho používáš?“

„Pro Elain,“ řekl Gawyn rychle.

„Jako teď?“ zeptal se pobaveně Bryne.

„No, až zachráním Egwain.“

„Akdyž Egwain nepůjde?“ zeptal se Bryne. „Znám ten pohled, který máš v očích, chlapče. A taky něco málo vím o Egwain al’Vere. Ona tohle bojiště neopustí, dokud nebude vybrán vítěz.“

„Odvedu ji pryč,“ řekl Gawyn. „Zpátky do Andoru.“

„A přinutíš ji odejít?“ zeptal se Bryne. „Jako sis vynutil vstup do mého tábora? Stane se z tebe násilník a lupič, pozoruhodný jen svojí schopností zabíjet či trestat ty, kdo s ním nesouhlasí?“

Gawyn neodpověděl.

„Komu sloužit?“ řekl zamyšleně Bryne. „Naše vlastní schopnosti nás někdy děsí. Co je schopnost zabíjet, když člověk nemá jak ji použít? Promrhané nadání? Cesta k tomu, aby se z člověka stal vrah? Moc bránit a ochraňovat je děsivá. Takže hledáš někoho, komu svou schopnost dáš, někoho, kdo ji využije moudře. Nutnost se rozhodnout tě užírá, dokonce i poté, co jsi učinil rozhodnutí. U mladších mužů tu otázku vídám častěji. My staří psi jsme prostě šťastní, když máme místo někde u krbu. Když nám někdo řekne, ať bojujeme, nechceme věcmi příliš míchat. Ale mladší muži… ti o tom přemýšlejí.“

„Taky jsi dřív přemýšlel?“ zeptal se Gawyn.

„Ano,“ řekl Bryne. „Nejednou. Během aielské války jsem nebyl hlavní kapitán, ale we/jsem kapitánskou hodnost. Mnohokrát jsem o tom přemýšlel.“

„Jakjsi mohl uvažovat o straně zrovna za aielské války?“ nakrčil Gawyn čelo. „Přišli sem vraždit.“

„Nešli po nás,“ řekl Bryne. „Chtěli jen Cairhieňany. Nejprve to samozřejmě nebylo tak jasné, ale po pravdě řečeno, někteří z nás se ptali. Laman si zasloužil zemřít. Proč bychom měli umírat, abychom tomu zabránili? Možná si tu otázku mělo položit víc z nás.“

„Tak jaká je odpověď?“ zeptal se Gawyn. „Komu věříš? Komu sloužím?“

„Nevím,“ odpověděl Bryne upřímně.

„Tak proč se vůbec ptát?“ obořil se na něj Gawyn a zarazil koně.

Bryne přitáhl svému zvířeti uzdu a otočil ho. „Odpověď neznám, protože žádná není. Nebo přinejmenším má každý člověk tu svoji. Když jsem byl mladý, bojoval jsem pro čest. Nakonec jsem si uvědomil, že v zabíjení se moc cti najít nedá, a zjistil jsem, že jsem se změnil. Pak jsem bojoval, protože jsem sloužil tvé matce. Věřil jsem jí. Když mě zklamala, znovu jsem se začal ptát. Co všechny ty roky služby? Co muži, které jsem v jejím jménu zabil? Jaký význam cokoli z toho mělo?“

Otočil se, škubl otěžemi a znovu se rozjel. Gawyn pobídl Výzvu, aby Brynea dohonil.

„Divíš se, proč jsem tady, a ne v Andoru?“ zeptal se Bryne. „Je to proto, že to nedokážu nechat být. Je to proto, že svět se mění a já toho musím být součástí. Je to proto, že když jsem přišel o všechno v Andoru, potřeboval jsem svou věrnost dát někomu jinému. Vzor mi přinesl tuhle příležitost.“

„A ty sis ji vybral jen proto, že tu byla?“

„Ne,“ řekl Bryne. „Vybral jsem šiji, protože jsem blázen.“ Pohlédl Gawynovi do očí. „Ale zůstal jsem, protože to bylo správné. Co bylo rozbité, je třeba zacelit, a já jsem viděl, co může mizerný vůdce udělat s královstvím. Elaidě se nesmí dovolit, aby s sebou ke dnu stáhla i svět.“

Gawyn sebou škubl.

„Ano,“ řekl Bryne. „Opravdu jsem jim začal věřit. Bláznivé ženské. Ale při Světle, Gawyne, ony mají pravdu. To, co dělám, je správné. Ona má pravdu.“

„Kdo?“

Bryne potřásl hlavou a zamumlal: „Zatracená ženská.“

Egwain? napadlo Gawyna.

„Moje motivy pro tebe nejsou důležité, synu,“ řekl Bryne. „Nejsi jeden z mých vojáků. Ale musíš udělat pár rozhodnutí. Ve dnech, které přicházejí, budeš muset stát na některé straně a vědět, proč sis ji vybral. To je všechno, co ti k tomu povím.“

Pobídl koně do rychlejší chůze. V dálce už Gawyn rozeznával další strážní stanoviště. Když se k němu Bryne s vojáky přiblížil, zůstal Gawyn pozadu.

Vybrat si stranu. Co když s ním Egwain nepůjde?

Bryne měl pravdu. Něco přicházelo. Cítili jste to ve vzduchu i v slabých slunečních paprscích, kterým se podařilo prodrat skrz mraky. Cítili jste to v dálce na severu, praskající na obzoru jako neviditelná energie.

Války, bitvy, konflikty změny. Gawyn měl pocit, jako když neví, které různé strany vlastně existují. Natož kterou si vybrat.