Bouře přichází

24 Nová věrnost

Vyčerpaný dlouhými dny namáhavého putování seděl Gawyn na Výzvoví na nízkém pahorku jihozápadně od Tar Valonu.

Krajina se měla zelenat příchodem jara, ale na kopcích před ním rostl jen řídký porost suchého plevele, zabitého zimním sněhem. Místy vykukovaly trsy tisů a kapinic, a narušovaly tak hnědou krajinu. Napočítal nemálo míst, kde rostly jen pahýly. Válečné ležení pohlcovalo stromy jako hladoví červotoči, používalo je na šípy, ohně, stavby a obléhací stroje.

Gawyn zívl – celou noc neúnavně pokračoval v cestě. Bryneův tábor byl dobře zakopaný a hemžilo se to v něm pohybem a činností. Takto velká armáda plodila přinejlepším organizovaný chaos. Malý jezdecký oddíl mohl cestovat nalehko, jako to dělali Gawynovi molodci; síla jako tato se mohla rozrůst na několik tisíc a zůstat pružná. O zkušených jezdcích, jako byli Saldejci, se říkalo, že dokážou zvládnout vojska o síle sedmi či osmi tisíc jezdců a udržet je pohyblivá.

Avšak armáda, jako byla ta dole, byla úplně jiné zvíře. Byla to obrovská, rozlezlá věc ve tvaru ohromné bubliny s menším ležením uprostřed; to pravděpodobně patřilo Aes Sedai. Bryneovy síly také obsadily všechna městečka u mostů na obou březích řeky Erinin, čímž ostrov účinně odřízly od pozemního zásobování.

Armáda dřepěla blízko Tar Valonu jako pavouk, který pozoruje motýla, visícího těsně mimo dosah jeho sítě. Řady vojáků přijížděly a odjížděly na hlídky, nákup jídla nebo se zprávami. Tucty a tucty jednotek, některé jízdní, jiné pěší. Jako včely vylétající z úlu, zatímco jiné se rojily dovnitř. Východní strana hlavního tábora byla plná směsice chatrčí a stanů, patřící markytánům, kteří se stahovali kolem armády. Poblíž, těsně za hranicemi hlavního válečného ležení, se ve vysokém kruhu zvedala dřevěná palisáda, široká snad padesát kroků. Nejspíš velitelské stanoviště.

Gawyn věděl, že si ho Bryneovi zvědi při příchodu všimli, ale nikdo ho nezastavil. Nejspíš to ani neudělají, pokud se nepokusí odjet. Jediný muž – oblečený ve slušném šedém plášti a kalhotách a bílé košili se šněrováním – nebyl příliš zajímavý. Mohl to být žoldák, který přichází žádat o místo ve vojsku. Mohl být posel místního urozeného pána, kterého poslali se stížností na výzvědný oddíl. Dokonce mohl patřit k armádě. Zatímco mnozí v Bryneově vojsku nosili uniformy, jiní měli prostě jen žlutou stuhu na rukávu, neboť ještě neměli peníze na to, aby si nechali našít řádné insignie.

Ne, jediný muž, přijíždějící k vojsku, nepředstavoval nebezpečí. Avšak jediný odjíždějící muž byl důvod k poplachu. Muž, přijíždějící do tábora, mohl být přítel, nepřítel, nebo ani jedno z toho. Muž, který si prohlédl tábor, a pak odjel, byl téměř určitě špeh. Dokud se Gawyn nerozhodne odjet, aniž by vyjevil své úmysly, Bryneovi jezdci ho pravděpodobně nebudou obtěžovat.

Světlo, jak by si dal líbit postel. Strávil dvě neklidné noci, během nichž spal pokaždé jen pár hodin, zabalený v plášti. Cítil se podrážděný a rozmrzelý, částečně na sebe, protože odmítl jít do hostince pro případ, že ho molodci pronásledují. Zamrkal kalnýma očima a pobídl koně ze svahu. Teď už neměl na výběr.

Ne, to neměl od chvíle, kdy v Dorlanu opustil Sleeta. Teď už budou molodci o zradě svého velitele vědět. Sleete jim nedovolí ztrácet čas pátráním. Řekne jim všechno, co ví. Gawyn si přál, aby se dokázal přesvědčit, že budou překvapení, ale nejednou se mu dostalo zamračeného nebo zmateného pohledu v souvislosti s tím, jak mluvil o Elaidě a Aes Sedai.

Bílá věž si nezasloužila jeho věrnost, ale molodci – k těm se teď už nikdy nemůže vrátit. Svrbělo ho to; bylo to poprvé, kdy se o jeho kolísavosti dozvěděla větší skupina. Nikdo netušil, že pomohl Siuan utéct, ani se obecně nevědělo, že flirtoval s Egwain.

Přesto však bylo správné odejít. Poprvé za celé měsíce byly jeho činy v souladu se srdcem. Záchrana Egwain. V to mohl věřit.

S netečným výrazem dorazil k okraji tábora. Spolupráce se vzbouřenými Aes Sedai se mu protivila téměř stejně jako opuštění vlastních mužů. Tyhle rebelky nebyly o nic lepší než Elaida. To ony zvolily Egwain za amyrlin, jako terč. Egwain! Pouhou přijatou. Figurku. Kdyby se jim nepodařilo Věž získat, ony samy by možná unikly trestu. Egwain by byla popravena.

Dostanu se dovnitř, uvažoval Gawyn. Nějak ji zachráním. Pak si s ní rozumně promluvím a odvezu ji od všech těchhle Aes Sedai. Možná přesvědčím i Brynea, aby dostal rozum. Všichni se můžeme vrátit do Andoru a pomoct Elain.

S novým odhodláním se rozjel vpřed a vyčerpání částečně potlačil. Aby se dostal k velitelskému stanovišti, musel projet táborem civilistů, kterých bylo víc než skutečných vojáků. Kuchaři, kteří vařili jídlo. Ženy, které ho roznášely a umývaly špinavé nádobí. Vozkové, kteří vozili jídlo. Kováři, aby kovali podkovy pro koně, kteří tahali vozy s jídlem. Kupci, kteří to jídlo kupovali, a ubytovatelé, kteří vše organizovali. Kupci s horší pověstí, kteří chtěli vydělávat na vojácích a jejich žoldu, a ženy, které chtěly totéž. Kluci, co dělali poslíčky a doufali, že jednoho dne budou mít vlastní meč.

Byl to naprostý chaos. Slepenec stanů a chatrčí nejrůznějších barev, tvarů a stavu. Dokonce i tak schopný generál jako Bryne si mohl v táboře těch, kteří táhli s vojskem, vynutit pořádek jen do určité míry. Jeho muži budou jakž takž udržovat klid, ale nemohou civilisty donutit udržovat vojenskou disciplínu.

Gawyn projížděl středem toho všeho, nevšímaje si těch, kteří mu s křikem nabízeli, že mu vyleští meč nebo prodají koláč. Ceny budou nízké – toto místo žilo z vojáků – ale podle válečného koně a lepšího oblečení by ho považovali za důstojnika. Kdyby si něco koupil od jednoho, ostatní by ucítili peníze a mohl by skončit v obklíčení těch, kteří by doufali, že mu něco prodají.

Nevšímal si výkřiků a upíral pohled dopředu na samotnou armádu před sebou. Její stany byly obecně postavené v úhledných řadách, seskupené podle oddílů a praporů, i když někdy i v menších hloučcích. Gawyn by mohl rozmístění odhadnout i bez toho, aby ležení viděl. Bryne měl rád pořádek, ale také silně věřil v přenášení pravomocí. Bryne důstojníkům dovolil vést tábory podle vlastní úvahy, což vedlo k méně jednotnému uspořádání, které ale fungovalo mnohem lépe.

Zamířil přímo k palisádě. Nebylo však snadné si lidí kolem nevšímat. Jejich volání se vznášela ve vzduchu společně s pachy jídla, latrín, koní a laciných voňavek. V táboře nebylo tak přelidněno jako ve městě, ale také nebyl tak dobře udržovaný. Pach potu se mísil s pachem hořících ohňů, zahnívající vody a nemytých těl. Měl chuť přidržet si na obličeji kapesník, ale zdržel se toho. Vypadal by jako rozmazlený urozenec, který nad prostými lidmi ohrnuje nos.

Zápach, zmatek a křik jeho náladě nijak nepomohly. Musel zatínat zuby, aby všechny prodavače neproklínal. Do cesty mu vklopýtala nějaká postava a Gawyn přitáhl koni uzdu. Žena měla hnědou sukni, bílou halenu a umazané ruce. „Uhni z cesty,“ obořil se na ni Gawyn. Jeho matku by rozčílilo, kdyby slyšela, jak mluví takto rozhněvaně. No, jeho matka teď byla mrtvá, al’Thorovou rukou.

Žena před ním pohlédla vzhůru a seběhla z cesty. Měla světlé vlasy svázané žlutým šátkem a lehce kyprou postavu. Když se obracela, Gawyn letmo zahlédl její tvář.

Ztuhl. Byla to tvář Aes Sedai! Ty byly nezaměnitelné. Ohromeně seděl na koni, zatímco žena si stáhla šátek dolů a odspěchala pryč.

„Počkej!“ zavolal a obrátil koně. Žena se však nezastavila. Zaváhal a svěsil paži, když spatřil, jak se žena připojila k řadě pradlen, pracujících u několika dřevěných koryt nedaleko od něj. Pokud předstírala, že je prostá žena, nejspíš k tomu měla nějaký svůj zatracený aessedaiovský důvod a nelíbilo by sejí, kdyby ji odhalil. Dobře. Gawyn potlačil rozmrzelost. Egwain. Musel se soustředit na Egwain.

Když dojel k palisádě kolem velitelského stanoviště, vzduch se zřetelně zlepšil. Na stráži stála čtveřice vojáků s halapartnami po boku, naleštěnými ocelovými klobouky a odpovídajícími hrudními pláty, zdobenými Bryneovými třemi hvězdami. Vedle brány se třepotala vlajka s plamenem Tar Valonu.

„Rekrut?“ zeptal se jeden z vojáků, když Gawyn dorazil. Podsaditý muž měl na levém rameni červený proužek, což ho označovalo jako dozorčího seržanta. Místo halapartny měl meč. Hrudní plát mu stěží seděl a na bradě se mu ježily zrzavé vousy. „Budeš se muset sejít s kapitánem Aldanem,“ zabručel muž. „Velký modrý stan asi ve čtvrtině cesty kolem ležení. Máš vlastního koně a meč; to ti zajistí dobrý žold.“ Muž ukázal ke vzdálenému místu v hlavním ležení mimo palisádu. To nepůjde. Vevnitř viděl vlát Bryneův prapor.

„Já nejsem rekrut,“ řekl Gawyn a otočil Výzvu tak, aby na muže lépe viděl. „Jmenuju se Gawyn Trakand. Musím okamžitě v naléhavé záležitosti mluvit s Garethem Brynem.“

Voják zvedl obočí. Pak se pro sebe uchechtl.

„Ty mi nevěříš,“ řekl Gawyn zpříma.

„Měl by sis jít promluvit s kapitánem Aldanem,“ řekl muž líně a znovu ukázal mečem ke vzdálenému stanu.

Gawyn se zhluboka nadechl, aby se uklidnil, a pokusil se potlačit podráždění. „Kdybys prostě poslal pro Brynea, zjistil bys, že.

„Budeš dělat potíže?“ zeptal se voják a nafoukl se. Ostatní muži si připravili halapartny.

„Žádné potíže,“ řekl Gawyn klidně. „Jenom potřebuju…“

„Jestli chceš zůstat u nás v ležení,“ přerušil ho voják a vykročil vpřed, „budeš se muset naučit dělat, co se ti řekne.“

Gawyn muži pohlédl do očí. „Tak dobře. Můžeme to udělat takhle. Stejně to nejspíš bude rychlejší.“

Seržant položil ruku na meč.

Gawyn vytrhl nohu ze třmenu a sklouzl ze sedla. Z koňského hřbetu by bylo příliš těžké toho muže nezabít. Když jeho nohy dopadly na rozbahněnou zem, tasil meč se skřípěním, které se podobalo nádechu. Gawyn zaujal pozici zvanou Dub třese větvemi, jejíž rány nebyly smrtelné a učitelé ji často používali při výcviku. Také byla velmi účinná proti velké skupině bojovníků, používajících různé zbraně.

Než stihl seržant tasit meč, Gawyn do něj narazil a vrazil mu loket do břicha těsně pod špatně padnoucím hrudnim plátem. Muž vyhekl a zlomil se v pase a pak ho Gawyn jílcem meče praštil z boku do hlavy – muž měl mít rozum a nenosit přilbu takhle šikmo. Pak Gawyn přešel do Roztínání hedvábí, aby si to vyřídil s prvním halapartníkem. Zatímco další muž křičel o pomoc, Gawynův meč s řinčením přejel po hrudním plátu prvního halapartníka a přinutil muže ustoupit. Gawyn dokončil útok tím, že muži podrazil nohy, a změnil pozici na Vířící vítr, aby odrazil dva údery od dalších dvou mužů.

Bylo to nešťastné, ale musel se uchýlit k tomu, že dva stojící halapartníky sekne do stehna. Raději by se jejich zranění vyhnul, ale boj – dokonce i takový, proti mnohem méně zdatným protivníkům – byl tím nepředvídatelnější, čím déle trval. Člověk musel ovládnout bojiště rychle a důkladně, což znamenalo zbavit se těch dvou – nechat je padnout s krvácejícími stehny. Seržant byl mimo po ráně do hlavy, ale první halapartník se roztřeseně zvedal. Gawyn odkopl jeho halapartnu stranou a pak mu vrazil botu do obličeje a s krvácejícím nosem ho srazil zpátky.

Výzva za ním ržál, frkal a dupal. Válečný kůň cítil boj, ale byl dobře vycvičený. Věděl, že když jsou otěže spuštěné, má zůstat na místě. Gawyn si otřel čepel do kalhot a zasunul ji zpátky do pochvy, zatímco zranění vojáci sténali na zemi. Poplácal koně po nose a znovu se chopil otěží. Markytáni, kteří postávali nedaleko za ním, ucouvli a utekli. Zpoza palisády se k němu blížila skupina vojáků s připravenými luky. To nebylo dobré. Gawyn se k nim otočil čelem, odepnul si od opasku pochvu s mečem a hodil ji před muže na zem.

„Nejsem ozbrojen,“ řekl přes hlasy raněných. „A žádný z těchhle čtyři dneska nezemře. Běžte a řekněte svému generálovi, že jediný šermíř právě během deseti úderů srdce vyřídil jeho strážný oddíl. Býval jsem jeho student. Bude mě chtít vidět.“

Jeden z mužů vyrazil vpřed, aby si vzal Gawynův odhozený meč, zatímco další mávl na poslíčka. Ostatní stále drželi připravené luky. Jeden z padlých halapartníků se začal plazit pryč. Gawyn natočil koně tak, aby se za něj mohl ukrýt, kdyby vojáci začali natahovat luky. Mnohem raději by byl, kdyby k tomu nedošlo, ale z nich dvou měl mnohem větší naději na přežití pár zásahů šípy z krátkého luku Výzva než Gawyn.

Několik vojáků se odvážilo popojít a pomoct padlým druhům. Podsaditý seržant se pohnul a s nadávkami posadil. Gawyn nedělal žádné pohyby, které by se daly vyložit jako hrozba.

Možná byla chyba s těmi muži bojovat, ale už tak vyplýtval spoustu času. Egwain by už mohla být mrtvá! Když se muži jako tenhle seržant pokusili prosadit svou autoritu, ve skutečnosti jste měli jen dvě možnosti. Mohli jste si cestu byrokratickými překážkami vymluvit a přesvědčit cestou postupně každého vojáka, is jste důležití. Nebo jste mohli vyvolat výtržnost. Druhá možnost byla rychlejší a v ležení byl očividně dostatek Aes Sedai, aby bylo možné pár zraněných vojáků vyléčit.

Nakonec zevnitř palisády vyšel malý hlouček mužů. Uniformy měli dokonale upravené, držení těla nebezpečné a tváře ošlehané. V jejich čele kráčel silný statný muž s hranatou tváří a šedivějícími spánky. Gawyn se usmál. Samotný Bryne. Sázka se vyplatila.

Hlavní kapitán si Gawyna přeměřil a pak si rychle prohlédl padlé vojáky. Nakonec zavrtěl hlavou. „Odchod,“ řekl svým mužům. „Seržante Kordsi.“

Zavalitý seržant se napřímil. „Pane!“

Bryne se ohlédl zpátky na Gawyna. „Příště, až někdo přijde k bráně a bude o sobě prohlašovat, že je šlechtic, a ptát se po mně, pošlete pro důstojníka. Okamžitě. Je mi jedno, jestli má zanedbaný plnovous a páchne laciným pivem. Rozumíš?“

„Ano, pane,“ řekl seržant a zrudl. „Rozumím, pane.“

„Dohlédněte na to, ať se vaši muži dostanou na ošetřovnu, seržante,“ řekl Bryne, stále aniž se na Gawyna podíval. „Ty, pojď se mnou.“

Gawyn zaťal zuby. Gareth Bryne ho takto neoslovil od doby, kdy se Gawyn začal holit. Nicméně ve skutečnosti nemohl čekat, že bude mít radost. Těsně za palisádou si Gawyn všiml mladého chlapce, který se nejspíš staral o koně nebo dělal poslíčka. Předal vyjevenému mladíkovi Výzvu s příkazem, aby dohlédl, ať je o koně postaráno. Pak si vzal svůj meč od muže, který ho držel, a pospíšil si za Bryneem.

„Garethe,“ řekl, když ho dohonil„ já…“

„Drž jazyk za zuby, mladíku,“ přerušil ho Bryne, aniž se k němu otočil. „Ještě jsem se nerozhodl, co s tebou udělám.“

Gawyn sklapl. To bylo neslýchané! Gawyn byl stále bratr právoplatné královny Andoru, a podaří-li se Elain získat a udržet trůn, stane se prvním knížetem mečů! Bryne by mu měl prokazovat úctu.

Ale Bryne uměl být paličatý jako kanec. Gawyn držel jazyk za zuby. Došli k vysokému špičatému stanu, před nímž stáli na stráži dva vojáci. Bryne vklouzl dovnitř a Gawyn jej následoval. Uvnitř byl stan úhledný a uklizený, víc než Gawyn čekal. Na stole ležely hromady stočených map a uspořádané papíry a lůžka v rohu byla pečlivě stočená a pokrývky dokonale poskládané. Bryne se zjevně spoléhal na někoho pečlivého, kdo mu uklízel.

Bryne se obrátil, založil si ruce za záda a v jeho hrudním plátu se odrážel Gawynův obličej. „Dobře. Vysvětli mi, co tady děláš.“

Gawyn se napřímil. „Generále,“ řekl, „myslím, že se pleteš. Už nejsem tvůj žák.“

„Já vím,“ odpověděl Bryne odměřeně. „Chlapec, kterého jsem já cvičil, by nikdy neprovedl takový dětinský kousek, aby si získal mou pozornost.“

„Seržant na hlídce byl bojechtivý a já jsem neměl trpělivost na takové hloupé pózy. Tohle mi připadalo jako nejlepší způsob.“

„Nejlepší způsob čeho?“ zeptal se Bryne. „Jak mě rozčílit?“

„Podívej,“ řekl Gawyn, „možná jsem se zachoval unáhleně, ale mám důležitý úkol. Musíš si mě poslechnout.“

„A když ne?“ zeptal se Bryne. „Když tě místo toho vyhodím ze svého ležení za to, že jsi rozmazlené princátko, které má příliš mnoho pýchy a málo rozumu?“

Gawyn se zamračil. „Dávej si pozor, Garethe. Od chvíle, kdy jsme se naposledy setkali, jsem se hodně naučil. Myslím, že zjistíš, že mě tvůj meč už nepřemůže tak snadno jako dřív.“

„O tom nepochybuju,“ řekl Bryne. „Světlo, chlapče! Vždycky jsi měl nadání. Ale myslíš si, že jen proto, že to umíš s mečem, mají tvoje slova větší váhu? Měl bych tě poslouchat, protože když to neudělám, zabiješ mě? Myslel jsem, že jsem byl lepší učitel.“

Od chvíle, kdy ho Gawyn naposledy viděl, Bryne zestárl. Ale věk ho nijak neohnul – pohodlně mu spočíval na ramenou. Dalších pár bílých pramenů na spáncích, dalších pár vrásek kolem očí, přesto ale silný a zdatný, že vypadal o celé roky mladší, než ve skutečnosti byl. Nikdo se nemohl na Garetha Brynea dívat a vidět cokoli jiného, než muže v nejlepších letech – určitě ne takového, co je má za sebou.

Gawyn upíral generálovi pohled do očí a snažil se potlačit hněv, aby nevytryskl na povrch. Bryne jeho pohled klidně opětoval. Pevně. Byl takový, jaký by měl generál být. Jaký by měl být Gawyn.

Gawyn odvrátil oči a náhle se za sebe styděl. „Světlo,“ zašeptal, pustil meč a zvedl ruku k hlavě. Náhle se cítil velmi, velmi unavený. „Omlouvám se, Garethe. Máš pravdu. Byl jsem pitomec.“

Bryne zabručel. „Dobře, že tě to slyším říkat. Začínal jsem se divit, co se ti stalo.“

Gawyn vzdychl, otřel si čelo a zatoužil po něčem studeném k pití. Jeho hněv vychladl a on se cítil vyčerpaný. „Byl to těžký rok,“ řekl, „a já jsem se cestou sem příliš štval. Už jsem napůl šílený.“

„Nejsi jediný, chlapče,“ řekl Bryne. Zhluboka se nadechl a přešel k malému servírovacímu stolku a nalil Gawynovi šálek čehosi. Byl to jen teplý čaj, ale Gawyn ho vděčně přijal a upil.

„Tyhle časy jsou pro muže zkouškou,“ řekl Bryne a sám si nalil šálek. Usrkl a ušklíbl se.

„Co je?“ zeptal se Gawyn a pohlédl na svůj šálek.

„To nic. Jenom to pití nesnáším.“

„Tak proč ho piješ?“ zeptal se Gawyn.

„Má to prospívat mému zdraví,“ zavrčel Bryne. Než se mohl Gawyn začít dál vyptávat, velký generál pokračoval. „Takže mám tě hodit někam do klády, nebo mi řekneš, proč ses rozhodl probojovat si cestu na moje velitelství?“

Gawyn popošel vpřed. „Garethe. Jde o Egwain. Mají ji.“

„Aes Sedai z Bílé věže?“

Gawyn naléhavě přikývl.

„Já vím,“ řekl Bryne, znovu se napil a zašklebil.

„Musíme pro ni jít!“ prohlásil Gawyn. „Přišel jsem tě požádat o pomoc. Chci sestavit záchranný oddíl.“

Bryne si tiše odfrkl. „Záchrana? Ajak se chceš do Bílé věže dostat? Dokonce ani Aielům se nepodařilo do toho města proniknout.“

„Nechtěli,“ řekl Gawyn. „Ale já se nepotřebuju zmocnit města, jenom musím dovnitř propašovat malý oddíl a pak jednu osobu dostat ven. Každá skála má praskliny. Najdu cestu.“

Bryne odložil šálek. Podíval se na Gawyna a jeho tvrdá ošlehaná tvář byla ztělesněním ušlechtilosti. „Ale pověz mi tohle, chlapče. Jak ji přesvědčíš, aby s tebou odešla?“

Gawyn sebou trhl. „Vždyť půjde ráda. Proč by nešla?“

„Protože zakázala, abychom ji zachraňovali,“ řekl Bryne a opět založil ruce za zády. „Nebo toho jsem se alespoň dopátral. Aes Sedai mi toho moc neříkají. Jeden by myslel, že muži, na kterého se spoléhají při vedení tohohle obléhání, budou víc důvěřovat. V každém případě s nimi amyrlin nějak dokáže komunikovat a nařídila jim, ať ji nechají být.“

Cože? To bylo směšné! Aes Sedai v táboře zjevně překrucovaly fakta. „Bryne, je uvězněná! Aes Sedai, které jsem slyšel, říkaly, že ji každý den bijí. Popraví ji!“

„Já nevím,“ řekl Bryne. „Je už u nich týdny a ještě ji nezabily.“

„Zabijou ji,“ řekl Gawyn naléhavě. „Víš, že ano. Možná poraženého nepřítele chvíli předvádíš svým vojákům, ale nakonec musíš narazit jeho hlavu na kůl, aby věděli, že je mrtvý a pryč. Víš, že mám pravdu.“

Bryne si ho změřil a pak přikývl. „Možná vím. Ale stejně nemůžu nic dělat. Jsem vázaný přísahami, Gawyne. Nemůžu nic dělat, pokud mi to to děvče nerozkáže.“

„Nechal bys ji umřít?“

„Pokud je to nutné, abych dodržel přísahy, tak ano.“

Pokud byl Bryne vázaný přísahou… nu, spíš Gawyn uslyší, jak Aes Sedai lže, než uvidí Garetha Brynea porušit slovo. Ale Egwain! Muselo existovat něco, co může udělat!

„Pokusím se ti zařídit slyšení u některých z Aes Sedai, kterým sloužím,“ řekl Bryne. „Možná můžou něco udělat. Pokud je přesvědčíš, že je záchrana nutná a že by to amyrlin chtěla, pak uvidíme.“

Gawyn přikývl. Bylo to aspoň něco. „Děkuju ti.“

Bryne nad tím mávl rukou. „I když bych tě měl nechat strčit do klády. Když za nic jiného, tak za to, žejsi zranil tři moje muže.“

„Ať je Aes Sedai vyléčí,“ řekl Gawyn. „Podle toho, co jsem slyšel, ti nechybí sestry, co by tě tyranizovaly.“

„Pche,“ ušklíbl se Bryne. „Málokdy je přinutím někoho vyléčit, když není ohrožen život. Onehdy jsem tu měl vojáka, který měl těžký pád z koně, a bylo mi řečeno, že léčení by ho jenom naučilo chovat se bezstarosfriě. ,Bolest sama je poučením,’ řekla mi ta zatracená ženská. ,Možná se příště nebude před svými kamarády při jízdě předvádět?“

Gawyn udělal obličej. „Ale pro tyhle muže určitě udělají výjimku. Konec konců jim ta zranění způsobil nepřítel.“

„Uvidíme,“ řekl Bryne. „Sestry jen zřídka navštěvují vojáky. Mají svoje vlastní starosti.“

„Jedna je teď ve vnějším ležení,“ podotkl Gawyn nepřítomně, ohlížeje se přes rameno.

„Mladší děvče? Tmavé vlasy, bez bezvěké tváře?“

„Ne, tohle byla Aes Sedai. Poznal jsem to díky tváři. Byla taková buclatá se světlými vlasy.“

„Nejspíš jenom pátrá po strážcích,“ vzdychl Bryne. „Dělávají to.“

„Nemyslím,“ řekl Gawyn a znovu se ohlédl. „Schovávala se mezi pradlenami.“ Když o tom teď přemýšlel, uvědomil si, že to klidně mohla být špiónka z Bílé věže.

Bryne se zachmuřil. Možná jej napadlo totéž. „Ukaž mi ji,“ řekl a vyrazil ke stanovým chlopním. Odhrnul je stranou a vyšel zpět do ranního světla. Gawyn ho následoval.

„Nevysvětlil jsi mi, co tady děláš, Gawyne,“ řekl Bryne, když kráčeli spořádaným ležením a vojáci míjejícímu generálovi salutovali.

„Řekl jsem ti to,“ odpověděl Gawyn s rukou pohodlně položenou na hlavici meče. „Najdu způsob, jak Egwain z té smrtící pasti dostat.“

„Nemyslel jsem, co děláš v mém táboře. Měl jsem na mysli, co vůbec děláš tady v okolí. Proč nejsi v Caemlynu a nepomáháš sestře?“

„Ty máš zprávy o Elain,“ řekl Gawyn a zastavil se. Světlo! Měl se zeptat dřív. Opravdu byl unavený. „Slyšel jsem, že předtím byla ve vašem táboře. Ona se vrátila do Caemlynu? Je v pořádku?“

„Už s námi není pěkně dlouho,“ odpověděl Bryne. „Ale vypadá to, že sejí daří dobře.“ Zarazil se a pohlédl na Gawyna. „Chceš říct, že to nevíš?“

„Cože?“

„No, řeči jsou nespolehlivé,“ řekl Bryne. „Ale spoustu jsem si jich potvrdil u Aes Sedai, které cestovaly do Caemlynu, aby si poslechly, co je nového. Tvoje sestra drží Lví trůn. Zdá se, že napravila spoustu nepořádku, který jí zanechala vaše matka.“

Gawyn se zhluboka nadechl. Světlu díky, pomyslel si se zavřenýma očima. Elain byla naživu. Elain držela trůn. Otevřel oči a zatažená obloha mu připadala o něco jasnější. Pokračoval v chůzi a Bryne s ním srovnal krok.

„Ty jsi to opravdu nevěděl,“ řekl Bryne. „Kde jsi byl, chlapče? Teď jsi první kníže mečů, nebo jím budeš, až se vrátíš do Caemlynu! Tvé místo je po sestřině boku.“

„Nejdřív Egwain.“

„Složil jsi přísahu,“ řekl Bryne přísně. „Přede mnou. Zapomněl jsi?“

„Ne,“ odpověděl Gawyn. „Ale pokud má Elain trůn, tak je prozatím v bezpečí. Dostanu Egwain a odtáhnu ji do Caemlynu, kde na ni budu moct dávat pozor. Kde můžu dávat pozor na obě.“

Bryne si odfrkl. „Myslím, že bych se rád podíval, jak se budeš snažit o to první,“ poznamenal. „Ale stejně, kde jsi byl, když se Elain snažila získat trůn? Co jsi dělal, že to bylo důležitější?“

„Já… do něčeho jsem se zapletl,“ řekl Gawyn s očima upřenýma před sebe.

„Zapletl?“ zeptal se Bryne. „Byl jsi v Bílé věži, když tohle všechno…“ zmlkl. Chvíli kráčeli bok po boku.

„Kde jsi slyšel sestry mluvit o Egwainině zajetí?“ zeptal se Bryne. „Jak bys věděl, že ji trestají?“

Gawyn neodpověděl.

„Krev a zatracenej popel!“ vykřikl Bryne. Generál klel jen málokdy. „Věděl jsem, že ten člověk, co vede nájezdy proti mně, je příliš dobře informovaný. A já jsem hledal únik mezi vlastními důstojníky!“

„Na tom už teď nezáleží.“

„To posoudím já,“ řekl Bryne. „Zabíjel jsi moje muže. Vedl proti mně výpady!“

„Vedl jsem výpady proti vzbouřencům,“ prohlásil Gawyn a tvrdě se na Brynea podíval. „Můžeš mi vyčítat, že jsem si násilím vynutil cestu do tvého tábora, ale opravdu čekáš, že se budu cítit provinile za to, že jsem pomáhal Bílé věži proti vojsku, které ji obléháš

Bryne zmlkl. Pak stroze přikývl. „Dobře. Ale to z tebe dělá nepřátelského velitele.“

„Už ne,“ řekl Gawyn. „To velení jsem opustil.“

„Ale…“

„Pomáhal jsem jim,“ pokračoval Gawyn. „Už to nedělám. Nic z toho, co tady uvidím, se k vašim nepřátelům nevrátí. Přísahám při Světle.“

Bryne neodpověděl hned. Když se blížili k palisádě, míjeli stany, pravděpodobně patřící vysokým důstojníkům. „Dobře,“ řekl Bryne. „Dokážu věřit, že ses nezměnil natolik, abys porušil slovo.“

„Nikdy bych tu přísahu neporušil,“ prohlásil Gawyn drsně. „Jak sis mohl myslet, že ano?“

„V poslední době jsem měl zkušenost s nečekaným vzdáním se přísahy,“ řekl Bryne. „Řekl jsem, že ti věřím, chlapče. A věřím. Ale pořád jsi mi nevysvětlil, proč ses nevrátil do Caemlynu.“

„Egwain byla s Aes Sedai,“ řekl Gawyn. „Podle toho, co jsem věděl, Elain taky. Tohle vypadalo jako správné místo, kde být, i když jsem si nebyl jistý, jestli se mi líbí Elaidina moc.“

„A co pro tebe znamená Egwain?“ zeptal si tiše Bryne.

Gawyn mu pohlédl do očí. „Nevím,“ přiznal. „Kéž bych věděl.“

Bryne se kupodivu zasmál. „Chápu. A rozumím. Pojď, najdeme tu Aes Sedai, kterou si myslíš, žes viděl.“

„Já jsem ji skutečně viděl, Garethe,“ řekl Gawyn, a když procházeli branou, kývl na stráže. Muži Bryneovi zasalutovali, ale Gawyna pozorovali stejně jako černého chřestýše. Což by měli.

„Uvidíme, co najdeme,“ řekl Bryne. „Ale i tak, jakmile ti zařídím setkání s vůdkyněmi Aes Sedai, chci tvé slovo, že se vrátíš do Caemlynu. Necháš Egwain nám. Musíš pomoct Elain. Tvé místo je v Andoru.“

„Mohl bych říct totéž o tobě.“ Gawyn pozoroval hemžení v civilním táboře. Kde byla ta žena?

„Mohl bys,“ souhlasil nevrle Bryne. „Ale nebyla by to pravda. Tvoje matka se o to postarala.“

Gawyn se na něj podíval.

„Vykázala mě na venkov. Vypudila mě a vyhrožovala mi smrtí.“

„To není možné!“

Bryne vypadal zachmuřeně. „Cítil jsem to stejně. Ale i tak je to pravda. Věci, které řekla… byly jako žihadla, Gawyne. To opravdu byly.“

Nic jiného Bryne neřekl, ale od něj to vypovídalo o mnohém. Gawyn nikdy neslyšel, že by si ten muž jediným slovem stěžoval na své působiště nebo rozkazy. Byl Morgase věrný – věrný tím neochvějným způsobem, v nějž mohl každý vládce jen doufat. Gawyn nikdy nepoznal spolehlivějšího muže nebo muže, od nějž by se daly stížnosti čekat méně.

„Musela to být součást nějakého plánu,“ řekl Gawyn. „Znáš matku. Pokud ti ublížila, měla k tomu důvod.“

Bryne zavrtěl hlavou. „Žádný jiný důvod než pošetilá láska k tomu floutkovi Gaebrilovi. Zakalila sejí hlava tak, že Andor málem zničila.“

„To by nikdy neudělala!“ obořil se na něj Gawyn. „Garethe, ze všech lidí právě ty bys to měl vědět!“

„Měl bych,“ řekl Bryne tišeji. „A kéž by ano.“

„Měla nějaký jiný motiv,“ prohlásil Gawyn paličatě. Cítil, jak se v něm opět zvedá vlna žhavého hněvu. Podomní obchodníci kolem je pozorovali, ale nic neříkali. Nejspíš věděli, že se k Bryneovi nemají přibližovat. „Ale teď už se to nikdy nedozvíme. Ne když je mrtvá. Proklínám al’Thora! Už se nemůžu dočkat dne, kdy mu proženu tělem meč.“

Bryne se na Gawyna ostře podíval. „Al’Thor Andor zachránil, synu. Nebo učinil něco velmi podobného.“

„Jak to můžeš říct?“ řekl Gawyn. „Jak o té zrůdě můžeš mluvit dobře? On zabil moji matku!“

„Nevím, jestli těm řečem věřím, nebo ne,“ řekl Bryne a promnul si bradu. „Ale pokud ano, tak možná Andoru prokázal službu. Nemáš tušení, jak zlé to tam ke konci bylo.“

„Nemůžu uvěřit, že tohle slyším,“ řekl Gawyn a spustil ruku k meči. „Nebudu poslouchat, jak někdo takhle špiní její jméno. Myslím to vážně.“

Bryne mu pohlédl přímo do očí. Jeho pohled byl tak pevný. Jako oči vytesané ze žuly. „Já vždycky říkám pravdu, Gawyne. Bez ohledu na to, kdo ji odmítá. Je těžké to poslouchat? No, bylo těžší v tom žít. Ze stěžování si nevzejde nic dobrého. Ale její syn to musí vědět. Na konci, Gawyne, se tvoje matka obrátila proti Andoru, když přijala Gaebrila. Bylo nutné ji odstranit. A jestli to za nás al’Thor udělal, pak mu musíme poděkovat.“

Gawyn zavrtěl hlavou. Svářely se v něm zuřivost a šok. Tohle byl Gareth Bryne?

„To nejsou slova zhrzeného milence,“ řekl Bryne s nehybnou tváří, jako by odsouval city stranou. Při chůzi mluvil s Gawynem potichu a lidé se jim širokým obloukem vyhýbali. „Chápu, že žena může přestat cítit k muži náklonnost a věnovat ji jinému. Ano, Morgase ženě můžu prominout. Ale Morgase královně? Dala království tomu hadovi. Nechávala své spojence bít a věznit. Neměla to v hlavě v pořádku. Někdy, když se vojákovi podebere paže, je třeba ji uříznout, aby mu zachránili život. Jsem rád za Elainin úspěch a bolí mě takhle mluvit. Ale tu nenávist k al’Thorovi musíš pohřbít. On nebyl problém. To tvoje matka.“

Gawyn zatínal zuby. Nikdy, pomyslel si. Já al’Thorovi nikdy neodpustím. Ne tohle.

„Vidím ve tvém pohledu úmysl,“ řekl Bryne. „To je jen další důvod, aby ses vrátil do Andoru. Uvidíš sám. Když mi nevěříš, zeptej se své sestry. Poslechni si, co o tom říká ona.“

Gawyn rázně přikývl. To stačí. Před sebou zahlédl místo, kde viděl tu ženu. Zalétl pohledem ke vzdálené řadě pradlen, pak se obrátil a vyrazil směrem k nim. Protáhl se mezi dvěma obchodníky, kteří měli páchnoucí ohrádky plné kuřat a prodávali vajíčka. „Tudy,“ řekl, možná příliš ostře.

Neohlédl se, aby zjistil, zda jde Bryne za ním. Generál jej brzy dohonil, a přestože se tvářil nespokojeně, držel s ním krok. Prošli po klikatici se cestičce plné lidí v hnědé a mdlé šedé a brzy dorazili k řadě žen, klečících před dvěma dlouhými dřevěnými koryty s pomalu tekoucí vodou. Na vzdáleném konci stáli muži, kteří do koryt nalévali vodu, a řada žen prala oblečení v mydlinkové vodě a pak ho máchala v čistším korytu. Není divu, že zem byla tak promáčená! Tady to alespoň vonělo mýdlem a čistotou.

Ženy měly rukávy vyhrnuté až nad lokty a většina z nich při práci naprázdno tlachala, zatímco drhla oblečeni na valchách v korytech. Všechny měly stejné hnědé sukně, jaké viděl na Aes Sedai. Gawyn nedbale položil ruku na hlavici meče a prohlížel si ženy zezadu.

„Která?“ zeptal se Bryne.

„Chviličku,“ řekl Gawyn. Byly zde tucty žen. Opravdu viděl to, co si myslel? Proč by Aes Sedai byla zrovna tady v táboře? Elaida by přece neposlala špehovat některou z Aes Sedai; jejich tváře se daly příliš snadno rozeznat.

Ale ovšem, pokud bylo snadné rozeznat jejich tváře, tak proč ji teď nemůže najít?

A pak ji uviděl. Byla to jediná žena, která si nevykládala s těmi okolo. Klečela se sklopenou hlavou, kolem níž měla uvázaný žlutý šátek tak, že jí stínil tvář a zpod něj trčelo několik pramenů světlých vlasů. Působila tak poníženě, že ji málem přehlédl, ale tvarem těla vyčnívala. Byla baculatá a šátek byl jediný žlutý v řadě.

Gawyn se vydal podél řady pracujících žen, z nichž několik vstalo a s rukama v bok mu rázně vysvětlilo, že „vojáci s velkýma nohama a nemotornými lokty“ by se neměli pracujícím ženám plést do cesty. Gawyn si jich nevšímal a kráčel dál, dokud nezůstal stát vedle žlutého šátku.

Tohle je šílené, napadlo ho. V celé historii nebyla jediná Aes Sedai, která by se přinutila zaujmout takovouhle pózu.

Bryne se zastavil vedle něj. Gawyn se sklonil a pokusil se ženě pohlédnout do tváře. Ještě víc se sklonila a zuřivěji drhla košili ve žlabu.

„Ženo,“ řekl Gawyn. „Mohu vidět tvou tvář?“

Neodpověděla. Gawyn se podíval nahoru na Brynea. Generál se váhavě natáhl a stáhl kypré ženě šátek. Tvář pod ním zřetelně náležela Aes Sedai, neboť měla nezaměnitelný bezvěký vzhled. Žena nevzhlédla. Prostě pokračovala v práci.

„Říkala jsem, že to nebude fungovat,“ ozvala se statná žena poblíž. Vstala a kolébavou chůzí se vydala podél řady, oblečená v zelených a hnědých šatech podobných stanu. ,„Má paní,’ řekla jsem jí„můžeš si dělat, co chceš, já někoho jako ty neodmítnu, ale někdo si tě všimne.’“

„Ty řídíš pradleny,“ řekl Bryne.

Velká žena rázně přikývla, až jí červené kudmy poskočily. „To skutečně ano, generále.“ Obrátila se k Aes Sedai a uklonila se. „Urozená paní Tagren, varovala jsem tě. Ať shořím, ale varovala. Je mi líto.“

Žena jménem Tagren sklonila hlavu. Měla na tvářích slzy? Bylo to vůbec možné? O co tady šlo?

„Má paní,“ řekl Bryne, který si k ní přidřepl. „Jsi Aes Sedai? Pokud ano a přikážeš mi odejít, bez otázek to udělám.“

Dobrý způsob, jak k tomu přistoupit. Pokud opravdu byla Aes Sedai, nemohla lhát.

„Nejsem Aes Sedai,“ zašeptala žena.

Bryne svraštil čelo a zvedl tvář ke Gawynovi. Co to znamenalo, že říká něco takového? Aes Sedai nemohly lhát. Takže…

Žena tiše pokračovala: „Jmenuji se Šemerin. Kdysi jsem byla Aes Sedai. Ale už ne. Ne od…“ Znovu sklopila pohled. „Prosím. Prostě mě nechte pracovat v hanbě.“

„Nechám,“ řekl Bryne. Pak zaváhal. „Ale nejdřív potřebuji, aby sis promluvila se sestrami z tohoto tábora. Když tě za nimi nevezmu, utrhnou mi uši.“

Žena, Šemerin, vzdychla, ale vstala.

„Pojďme,“ řekl Bryne Gawynovi. „Nepochybuju, že si budou chtít promluvit i s tebou. Raději ať už to máme rychle za sebou.“