Bouře přichází

8 Čisté košile

Říkalo se tomu dokmistrova obloha. Šedé mraky, zakrývající slunce, vrtošivé a nevrlé. Ostatní – tady v ležení těsně u Tar Valonu – si možná neodbytných mraků nevšimli, ale Siuan ano. Žádný námořník by je nepřehlédl. Nebyly dost tmavé, aby věštily bouři, ani dost světlé, aby slibovaly klidné moře.

Obloha jako tato byla dvojznačná. Mohli jste vyplout a nezahlédnout jedinou kapku či náznak bouřlivého větru. Nebo, varováni stěží kratičkou chvíli předem, jste se mohli ocitnout uprostřed bouře. Ta pokrývka z mraků byla zrádná.

Většina přístavních měst vybírala denní poplatek za každou loď, zakotvenou ve svých přístavech, ale během bouřek – kdy žádný rybář nedokázal nic chytit – býval poplatek snížen na polovinu nebo zcela prominut. Ve dnech, jako byl tento, však dokmistři účtovali plný nájem. A tak si rybář musel vybrat. Zůstat v přístavu a čekat, nebo vyplout na ryby, aby nahradil přístavní poplatek. Většina dnů jako tento nekončila bouřkou. Většina dnů byla bezpečná.

Jestliže však v takovýto den přišla bouře, bývala zlá. Mnohé z nej strašlivějších bouří v dějinách se zrodily z dokmistrovy oblohy. Proto měli někteří rybáři pro tyto mraky jiné jméno. Říkali jim perutýnův závoj. A už to byly celé dny, kdy jim obloha nabídla něco jiného. Siuan se zachvěla a přitáhla si šátek k tělu. Bylo to špatné znamení.

Pochybovala, že se dnes mnoho rybářů rozhodlo vyplout.

„Siuan?“ zeptala se Lelaine s náznakem rozmrzelosti v hlase. „Pospěš si. A už nechci slyšet žádné pověrčivé nesmysly o obloze. Vážně.“ Vysoká Aes Sedai se odvrátila a pokračovala v chůzi.

Pověrčivé? pomyslela si Siuan dopáleně. Moudrost stará tisíc generací není pověra. Je to zdravý rozum! Nic však neřekla a pospíšila si za Lelaine. Kolem nich pokračoval tábor Aes Sedai věrných Egwain v každodenních činnostech, pravidelný jako hodinový strojek. Pokud existovalo něco, v čem byly Aes Sedai dobré, bylo to vytváření řádu. Stany byly rozestavené v hloučcích podle adžah, jako kdyby napodobovaly rozložení Věže. Bylo zde málo mužů a většina těch, kteří je míjeli – vojáci zařizující pochůzky pro vojska Garetha Brynea, pacholci pečující o koně – spěchala za svými povinnostmi. Pracujících žen bylo mnohem víc a některé z nich si dokonce vyšily na sukně nebo živůtky znak plamene Tar Valonu.

Jedna z mála zvláštností ve vesnici – když člověk pominul skutečnost, že jsou zde stany místo pokojů a dřevěné chodníky místo dlážděných chodeb – bylo množství novicek. Byly jich stovky a stovky. Vlastně už jich muselo být víc než tisíc, mnohem víc, než jich v posledních dobách bylo ve Věži. Jakmile se Aes Sedai sjednotí, bude třeba otevřít prostory s pokoji novicek, které už celá desetiletí nikdo nepoužíval. Možná budou dokonce potřebovat druhou kuchyni.

Tyto novicky pobíhaly ve skupinách kolem a většina Aes Sedai se je snažila ignorovat. Některé to dělaly ze zvyku; kdo věnoval pozornost novickám? Jiné to však dělaly z nelibosti. Podle jejich názoru by ženy dost staré na to, aby byly matkami a babičkami – vskutku, mnohé byly matkami a babičkami – neměly být zapisovány do knihy novicek. Co se ale dalo dělat? Egwain al’Vere, amyrlinin stolec, vyhlásila, že to tak má být.

Siuan stále ještě cítila ohromení některých Aes Sedai, které míjela. Egwain měly pečlivě řídit. Co se pokazilo? Kdy jim amyrlin unikla? Siuan by z těch pohledů měla mnohem víc samolibého potěšení, kdyby si sama nedělala starosti s Egwaininým zajetím v Bílé věži. To byl skutečně perutýnův závoj. Mohl z toho být obrovský úspěch, ale taky obrovská katastrofa. Pospíšila si za Lelaine.

„Jaký je stav vyjednávání?“ zeptala se Lelaine, aniž se namáhala na Siuan podívat.

Mohla bys na některou schůzku zajít a zjistit si to sama, pomyslela si Siuan. Lelaine však chtěla být vidět, jak najednání dohlíží, ne se ho aktivně účastní. A veřejně se na to zeptat Siuan byl taky předem promyšlený krok. O Siuan se vědělo, že je jednou z Egwaininých důvěrnic, a stále byla do jisté míry proslulá jakožto bývalá amyrlin. Věci, které Siuan Lelaine říkala, nebyly důležité; avšak když ji viděli, jak je říká, posílilo to vliv té ženy v táboře.

„Nevyvíjí se dobře, Lelaine,“ řekla Siuan. „Elaidiny vyslankyně nikdy nic neslíbí a tváří se rozhořčeně pokaždé, když přijdeme s důležitým tématem, jako je třeba obnovení modrého adžah. Pochybuju, že mají od Elaidy vůbec nějaké skutečné pověření, aby uzavíraly závazné dohody.“

„Hmm,“ řekla zamyšleně Lelaine a kývla na skupinu novicek. Všechny předvedly pukrle. Lelaine okamžitě začala prohnaně mluvit o nových novickách velmi uznale.

Romandina nechuť k nim byla dobře známa; teď, když byla Egwain pryč, začala Romanda naznačovat, že jakmile dosáhnou usmíření, bude třeba se s tímhle „bláznovstvím“ týkajícím se starých novicek rychle vypořádat. Nicméně stále víc sester chápalo Egwaininu moudrost. Mezi novými novickami byla velká síla a nemálo z nich bude povýšeno na přijaté okamžitě po získání Bílé věže. Nedávno – tím, že tyto ženy mlčky přijala – si Lelaine vytvořila k Egwain další pouto.

Siuan sledovala odcházející rodinu novicek. Uklonily se Lelaine téměř stejně rychle a uctivě, jako by se uklonily amyrlin. Začínalo být zřejmé, že po měsících patové situace Lelaine v bitvě o nadřazenost s Romandou vítězí.

A to byl opravdu velký problém.

Nedalo se říci, že by Siuan neměla Lelaine ráda. Byla schopná, cílevědomá a rozhodná. Kdysi bývaly přítelkyněmi, přestože se jejich přátelství drasticky změnilo spolu se změnou Siuanina postavení.

Ano, mohla by říci, že má Lelaine ráda. Ale nevěřila jí, a zvlášť ji nechtěla vidět jako amyrlin. V jiné době by si Lelaine v tom postavení vedla dobře. Ale tento svět potřeboval Egwain a – bez ohledu na přátelství – Siuan si nemohla dovolit nechat tuto ženu právoplatnou amyrlin sesadit. A musela se ujistit, že Lelaine nepodniká žádné kroky, aby zabránila Egwainině návratu.

„Nuže,“ řekla Lelaine, „budeme muset vyjednávání probrat ve sněmovně. Amyrlin si přeje, aby vyjednávání pokračovalo, tak s ním určitě nemůžeme přestat. Přesto ale musí být způsob, jak jej zefektivnit. Amyrlinina přání by se měla plnit, nemyslíš?“

„Nepochybně,“ odpověděla Siuan rozhodně.

Lelaine šiji přeměřila a Siuan se proklela za to, že dala najevo city. Lelaine musela věřit, že je Siuan na její straně. „Omlouvám se, Lelaine. Ta ženská mě vždycky rozčílí. Proč Elaida vede rozhovory, když nepřistoupí na jedinou věc?“

Lelaine přikývla. „Ano. Ale kdo může říct, proč Elaida dělá to, co dělá? Amyrlininy zprávy naznačují, že Elaidino vedení Věže je přinejlepším… nevyzpytatelné.“

Siuan jednoduše přikývla. Naštěstí to vypadalo, že ji Lelaine nepodezírá z neloajálnosti. Nebojí to bylo jedno. Bylo pozoruhodné, za jak neškodnou ta ženská Siuan považovala, když se teď její moc tak omezila.

Být slabá byla nová zkušenost. Už od prvních dnů, které strávila v Bílé věži, si sestry všímaly její síly a bystré mysli. Téměř okamžitě se začalo šeptat, že se stane amyrlin – občas to vypadalo, jako kdyby vzor Siuan dotlačil přímo na stolec. Přestože její rychlý vzestup na pozici amyrlin v tak mladém věku mnohé překvapil, ona samotná tím šokovaná nebyla. Když jste při rybaření používali jako návnadu oliheň, nemělo vás překvapit, když jste chytili žraloka. Pokud jste chtěli chytat úhoře, použili jste něco úplně jiného.

Poté, co byla vyléčena, byla její zeslabená moc zklamáním. Ale to se měnilo. Ano, bylo k vzteku stát níže než mnoho jiných, nemít úctu žen kolem. Nicméně, protože byla slabší v síle, zdálo se, že mnohé předpokládají, že zeslábly i její intrikánské schopnosti! Opravdu mohli lidé tak rychle zapomínat? Začínala mít pocit, že ji její nové postaveni mezi Aes Sedai osvobozuje.

„Ano,“ řekla Lelaine, zatímco kývnutím zdravila další skupinu novicek. „Věřím, že je načase poslat vyslance do království, která al’Thor nedobyl. Možná nedržíme samotnou Bílou věž, ale není důvod vzdát se našeho politického dozoru nad světem.“

„Jistě, Lelaine,“ řekla Siuan. „Ale víš určitě, že proti tomu nebude Romanda nic namítat?“

„Proč by měla?“ zeptala se Lelaine přezíravě. „Nedávalo by to smysl.“

„Málo z toho, co Romanda dělá, dává smysl,“ řekla Siuan. „Myslím, že nesouhlasí jen tobě natruc. Ale začátkem týdne jsem ji viděla klábosit s Maralendou.“

Lelaine se zamračila. Maralenda byla vzdálená sestřenka rodu Trakandů.

Siuan skryla úsměv. Bylo úžasné, kolik jste toho mohli dosáhnout, když vás lidé opomíjeli. Kolik žena ona pominula, protože neměly viditelnou moc? Jak často s ní někdo manipuloval tak, jako ona teď manipulovala s Leaine?

„Podívám se na to,“ řekla Lelaine. Nezáleželo na tom, co zjistí; dokud jí budou zaměstnávat starosti ohledně Romandy, nebude moct strávit tolik času kradením moci Egwain.

Egwain. Amyrlin si musí pospíšit a ukončit své intriky v Bílé věži. K čemu by bylo oslabit Elaidu, pokud se Aes Sedai venku rozpadnou, zatímco se Egwain nebude dívat? Siuan mohla odvádět Romandinu a Lelaininu pozornost jen po určitou dobu, zvlášť teď, když Lelaine získala tak výraznou výhodu. Světlo! Občas měla pocit, že se pokouší žonglovat se živými, máslem potřenými herynky.

Siuan zkontrolovala postavení slunce za dokmistrovou oblohou. Bylo pozdní odpoledne. „Rybí střeva,“ zamumlala. „Budu muset jít, Lelaine.“

Lelaine na ni pohlédla. „Máš prát, předpokládám? Pro toho svého surového generála?“

„On není surovec,“ obořila se na ni Siuan a pak se v duchu proklela. Ztratí velkou část výhody, když bude štěkat po lidech, kteří si myslí, že jsou jí nadřazení.

Lelaine se usmála a v očích jí zajiskřilo, jako by věděla něco extra. Nesnesitelná ženská. Kamarádky nebo ne, Siuan už měla napůl v úmyslu vymazat jí…

Ne. „Omlouvám se, Lelaine,“ přinutila se říct. „Když myslím, na to, co po mně chce, vždycky mě to rozčílí.“

„Ano,“ řekla Lelaine se svěšenými koutky úst. „Přemýšlela jsem o tom, Siuan. Amyrlin možná snášela, že Bryne tyranizuje sestru, ale já to nestrpím. Ty jsi teď jedna z mých společnic.“

Jedna z tvých společnic? pomyslela si Siuan. Myslela jsem, že tě mám jenom podporovat, dokud se nevrátí Egwain.

„Ano,“ přemítala Lelaine. „Řekla bych, že je načase to tvoje nevolnictví u Brynea ukončit. Vyplatím tvůj dluh, Siuan.“

„Vyplatíš můj dluh?“ řekla Siuan a na okamžik se jí zmocnila panika. „Je to moudré? Ne že by mi samozřejmě vadilo, že se od toho chlapa osvobodím, ale moje postavení mi nabízí docela užitečné příležitosti, jak naslouchat jeho plánům.“

„Plánům?“ svraštila Lelaine čelo.

Siuan se v duchu přikrčila. To poslední, co chtěla, bylo naznačovat, že se Bryne něčím provinil. Světlo, ten chlap byl tak přísný, že i strážci vedle něj vypadali, že si s dodržováním přísah nelámou hlavu.

Měla by prostě Lelaine nechat, ať tohle pošetilé nevolnictví ukončí, ale při té představě sejí sevřel žaludek. Bryne byl už zklamaný, že před několika měsíci porušila přísahu, kterou mu dala. No, ona tu přísahu neporušila – jen odložila nástup do služby. Ale zkuste o tom toho paličatého blázna přesvědčit!

Kdyby si teď vybrala snadnou cestu ven, co by si o ní myslel? Myslel by si, že vyhrál, protože se prokázalo, že ona nedokáže držet slovo. To Siuan v žádném případě nehodlala dopustit.

Kromě toho nechtěla, aby Lelaine byla tou, kdo ji osvobodí. To by její dluh jen přesunulo z Brynea na Lelaine. Aes Sedai by si ho vybrala mnohem delikátnějším způsobem, ale tak či onak by Siuan splatila každý měďák, i kdyby jen požadavkem na věrnost.

„Lelaine,“ řekla Siuan tiše, „našeho dobrého generála z ničeho nepodezřívám. Nicméně ovládá naše vojsko. Opravdu se mu dá věřit, že bude bez dozoru dělat to, co požadujeme?“

Lelaine ohrnula nos. „Nejsem si jistá, že se dá bez dozoru věřit kterémukoli muži.“

„Já to praní prádla nenávidím,“ řekla Siuan. Nu, nenáviděla. Dokonce i když by to nepřestala dělat ani za všechno zlato Tar Valonu. „Ale když mě povinnosti budou nutit držet se poblíž a budu moct naslouchat…“

„Ano,“ přikývla pomalu Lelaine. „Ano, vidím, že máš pravdu. Nezapomenu na tvou oběť, Siuan. Dobrá, můžeš jít.“

Lelaine se obrátila a zalétla pohledem dolů k ruce, jako by po něčem toužila. Nejspíš si přála, aby nastal den, kdy by mohla — jako amyrlin – nastavit při rozchodu s jinou sestrou k polibku svůj prsten s Velkým hadem. Světlo, Egwain se opravdu musí rychle vrátit. Slaneček na másle! Zatracený slaneček na másle!

Siuan se vydala kolem okraje tábora Aes Sedai. Bryneova armáda obklopovala ležení Aes Sedai ve velkém kruhu, ale Siuan byla na opačné straně kruhu než Bryne. Bude trvat dobře půl hodiny, než dojde k jeho velitelskému stanovišti. Naštěstí narazila na vozku, který vezl vojsku zásoby dovezené průchodem. Sporý, prošedivělý chlapík okamžitě souhlasil, že ji nechá jet s tuříny, i když vypadal zmateně, proč si nevzala koně, jak se slušelo na Aes Sedai. Ale tak daleko to nebylo a jet se zeleninou byl mnohem méně nedůstojný čin než být nucena natřásat se kolem na koňském hřbetu. Pokud si Gareth Bryne bude chtít stěžovat na její nedochvilnost, tak to pěkně schytá, to tedy ano!

S nohama pod hnědou sukní spuštěnýma přes okraj vozu se opřela o těžký pytel s tuřínem. Zatímco vůz vyjížděl na malé návrší, viděla na tábor Aes Sedai – s bílými stany a organizovaný jako město. Obklopovalo jej vojenské ležení s menšími stany v úhledných rovných řadách a kolem něj ještě stály stany markytánů.

Za tím vším se táhla hnědá země, z níž už stál zimní sníh, ale jen řídce na ní rašily jarní výhonky. Krajina byla posetá remízky zakrslých dubů; stíny v údolích a vinoucí se kouř ukazovaly na vzdálené vesnice. Bylo překvapivé, jak známé a jak vítané jí tyto lučiny připadaly. Když poprvé přišla do Bílé věže, byla si jistá, že tuhle vnitrozemskou krajinu nikdy mít ráda nebude.

Nyní už strávila mnohem větší část života v Tar Valonu než v Team. Občas bylo těžké vzpomenout si na tu dívku, která zašívala sítě a časně ráno vyrážela s otcem chytat ryby. Stal se z ní někdo jiný, žena, která obchodovala s tajemstvími, ne s rybami.

Tajemství, ta mocná, vše ovládající tajemství. Stala se jejím životem. Žádná láska s výjimkou mladických flirtů. Žádný čas na pletky a málo prostoru na přátelství. Soustředila se na jedinou věc; nalezení Draka Znovuzrozeného. Na to, aby ho našla, pomohla mu a snad ho i ovládla.

Moirain při plněné stejného úkolu zemřela, ale alespoň mohla vyjet ven a vidět svět. Siuan zestárla – na duchu, ne na těle – zavřená ve Věži, tahaj íc za nitky a pošťuchujíc svět. Vykonala mnoho dobrého. Ale teprve čas ukáže, zda to úsilí stačilo.

Nelitovala svého života. Přesto, v tuto chvíli, když projížděla kolem stanů – díry a vyježděné koleje vozem otřásaly, až rachotil jako suché kosti ve džbánu – Moirain záviděla. Jak často se Siuan namáhala vyhlédnout z okna na nádhernou zelenou krajinu, než se to všechno pokazilo? Ona a Moirain bojovaly tak tvrdě, aby tento svět zachránily, ale nenechaly si nic, z čeho by se v něm mohly těšit.

Možná Siuan udělala chybu, když zůstala u modrých, na rozdíl od Leany, která využila příležitost, kterou jim utišení a vyléčení nabídlo, a změnila adžah na zelené. Ne, pomyslela si Siuan v rachotícím voze, páchnoucím po tuřínu. Ne, pořád se soustředím na záchranu tohohle zatraceného světa. Ona k zeleným nepřejde. Ačkoli když přemýšlela o Bryneovi, přála si, aby se modré v některých směrech podobaly zeleným.

Amyrlin Siuan neměla čas na pletky, ale co Siuan pomocnice? Vést lidi prostřednictvím tiché manipulace bylo mnohem větší umění, než jim vyhrožovat mocí amyrlinina stolce, a ukazovalo se, že je to i víc naplňující. Ale také to z ní sňalo to drtivé břímě odpovědnosti, které cítila během let, kdy vedla Bílou věž. Bylo snad v jejím životě místo pro pár dalších změn?

Vůz dojel na opačnou stranu tábora a ona zavrtěla hlavou nad vlastní pošetilostí, zatímco seskakovala, a pak na vozku kývla na znamení díků. Byla snad malá holka, sotva dost stará na to, aby se poprvé vypravila na celodenní rybolov? Nemá cenu o Bryneovi takhle uvažovat. Přinejmenším ne teď. Měla příliš mnoho práce.

Kráčela po obvodu tábora se stany po levici. Stmívalo se a lucerny, spalující vzácný olej, osvětlovaly neorganizované chatrče a stany napravo. Před ní se na straně vojska zvedala malá kruhová palisáda. Neobklopovala celé vojsko – ve skutečnosti stačila jen na to, aby se do ní vešlo pár tuctů důstojnických a několik větších velitelských stanů. V případě nouze měla sloužit jako opevnění, ale vždy byla řídícím centrem. Bryneovi vyhovovalo, když měl fyzickou bariéru, oddělující hlavní část ležení od místa, kde se scházel se svými důstojníky. Vzhledem ke zmatku v ležení pomocných sil a k tomu, jak dlouhou hranici bylo třeba střežit, by se jinak špehové příliš snadno mohli dostat až k jeho stanům.

Palisáda byla hotová jen ze tří čtvrtin, ale práce rychle postupovala. Možná se nakonec rozhodne obehnat celou armádu, pokud bude obléhání pokračovat dost dlouho. Prozatím měl Bryne pocit, že malé opevněné velitelství nejen dává vojákům jistotu, ale také jim propůjčuje pocit autority.

Před ní se zvedaly ze země téměř půldruhého sáhu vysoké kůly, řada stráží stojících bok po boku, s hroty namířenými k obloze. Při obléhání si podobné práce obecně vyžadovaly mnoho pracovních sil. Stráže u brány v palisádě věděly, že ji mají nechat projít, a Siuan rychle zamířila k Bryneovu stanu. Měla prádlo na praní, ale většina ho nejspíš bude muset počkat do rána. Ihned po setmění se měla setkat s Egwain v Tel’aran’rhiodu a záře zapadajícího slunce už začínala blednout.

V Bryneově stanu jako vždy svítilo jen velmi slabé světlo. Zatímco lidé venku plýtvali olejem, on škudlil. Většina jeho mužů si žila lépe než on. Blázen. Siuan se bez upozornění protáhla do stanu. Jestli je takový hlupák, aby se převlékal, aniž si stoupne za zástěnu, pak byl takový hlupák, že ho při tom mohli vidět.

Seděl u stolu a pracoval při světle jediné svíčky. Vypadalo to, že čte hlášení zvědů.

Siuan začichala a spustila za sebou cíp stanu. Ani jediná lampa! Ten chlap! „Čtením v tak mizerném světle si zničíš oči, Garethe Bryne.“

„Většinu životajsem četl při světle jediné svíčky, Siuan,“ řekl. „Aujišťuju tě, že můj zrak je stejný, jako když jsem byl kluk.“

„Ano?“ zeptala se Siuan. „Takže říkáš, žejsi špatně viděl už od malička?“

Bryne se zazubil, ale pokračoval v četbě. Siuan opět začenichala, hlasitě, aby měla jistotu, že ji slyšel. Pak utkala kouli světla a nechala ji vznášet vedle jeho stolu. Hlupák. Nenechá ho zkazit si oči, aby se pak v bitvě stal obětí útoku, který neviděl. Poté, co mu světlo umístila vedle hlavy — možná příliš blízko, než aby mu to bylo příjemné, aniž by uhnul – vydala se posbírat prádlo ze šňůry, kterou mu natáhla prostředkem stanu. Nijak si nestěžoval, že suší prádlo uvnitř jeho stanu, a nesundal ho. To bylo zklamání. Očekávala, že ho kvůli tomu pokárá.

„Dnes za mnou přišla žena z vnějšího ležení,“ řekl Bryne, odsunul židli a zvedl další hromádku stránek. „Nabídla mi praní prádla. Organizuje v táboře skupinu pradlen a tvrdila, že mi dokáže vyprat prádlo rychleji a lépe než jedna služka, kterou pořád něco rozptyluje.“

Siuan ztuhla a vrhla po něm pohled. Bryne si prohlížel papíry. Silnou čelist měl zleva osvětlenou rovnoměrným bílým světlem z její koule a zprava mihotavým oranžovým světlem svíčky. Některé muže věk oslabil, jiní vypadali unaveně nebo neupraveně. Bryne ovšem jen vyhlížel vznešeně, jako sloup vytvořený mistrem kameníkem a pak ponechaný živlům. Věk nijak neumenšil Bryneovu výkonnost nebo sílu. Prostě mu jen dodal charakter, poprášil mu spánky stříbrem a zbrázdil mu rozhodnou tvář vráskami moudrosti.

„A co jsi té ženě řekl?“ zeptala se.

Bryne obrátil list. „Řekl jsem jí, že jsem se svým prádlem spokojený.“ Podíval se na ni. „Musím říct, Siuan, žes mě překvapila. Předpokládal jsem, že Aes Sedai toho o podobné práci moc vědět nebude, ale jen zřídka byly moje uniformy tak naškrobené a zároveň pohodlné. Musím tě pochválit.“

Siuan se odvrátila, aby zakryla ruměnec. Hlupák! Přinutila i krále, aby před ní poklekli! Manipulovala Aes Sedai a plánovala vysvobození samotného lidstva! A on ji chválí za to, jak to umí s prádlenf!

Šlo ale o to, že od Brynea to byla poctivě a vážně míněná pochvala. Nehleděl na pradleny nebo poslíčky spatra. Se všemi zacházel stejně. V očích Garetha Brynea jste nezískali velikost tím, že jste byli král nebo královna; svou velikost jste získali tím, že jste drželi slovo a konali svou povinnost. Pro něj měla pochvala za dobře odvedenou práci s prádlem stejný význam jako medaile pro vojáka, který neustoupil před nepřítelem.

Ohlédla se na něj. Stáleji sledoval. Hlupák! Rychle sundala další jeho košili a začala ji skládat.

„Nikdy jsi mi uspokojivě nevysvětlila, proč jsi porušila přísahu,“ řekl.

Siuan ztuhla s očima upřenýma na zadní stěnu stanu pokrytou stíny stále pověšeného prádla. „Myslela jsem, že to chápeš,“ řekla a pokračovala ve skládání. „Měla jsem důležitou zprávu pro Aes Sedai v Salidaru. Kromě toho jsem dost dobře nemohla nechat Logaina volně pobíhat, nemyslíš? Musela jsem ho najít a dostat do Salidaru.“

„To jsou výmluvy,“ řekl Bryne. „Ano, vím, že jsou pravdivé. Ale ty jsi Aes Sedai. Umíš uvést čtyři fakta a použít je, abys skryla skutečnou pravdu, stejně účinně, jako by jiný použil lež.“

„Takže říkáš, že jsem lhářka?“ zeptala se důrazně.

„Ne,“ řekl. „Jenom porušuješ přísahy.“

Pohlédla na něj široce rozevřenýma očima. Jakže, teď si to od ní pěkně vyslechne…

Zaváhala. Pozoroval ji, zalitý dvěma světly a se zamyšlenýma očima. Byl odměřený, ale neobviňoval ji. „Víš, ta otázka mě dohnala až sem,“ řekl. „Proto jsem tě pronásledoval celou cestu. Proto jsem nakonec přísahal vzbouřeným Aes Sedai, přestože jsem vůbec netoužil nechat se zatáhnout do další války o Tar Valon. Všechno jsem to udělal, protože jsem to chtěl pochopit. Proč? Proč žena s takovýma očima – vášnivýma, znepokojenýma očima – porušila přísahu?“

„Řekla jsem ti, že jsem se chtěla vrátit a splnit ji,“ prohlásila Siuan, odvrátila se od něj a protřepala košili, aby ji vyhladila.

„Další výmluva,“ řekl tiše. „Další odpověď Aes Sedai. Řekneš mi někdy celou pravdu, Siuan Sanče? Řeklas ji někdy někomu?“ Vzdychl a ona uslyšela šustit papíry a světlo svíčky se zatřepotalo, jak se vracel ke svým hlášením.

„Když jsem ještě byla přijatá v Bílé věži,“ řekla Siuan tiše, „byla jsem jedním ze čtyř lidí přítomných ve chvíli, kdy věštba oznámila blízké narození Draka Znovuzrozeného na svazích Dračí hory.“

Listování ustalo.

„Jedna ze tři dalších přítomných,“ pokračovala Siuan, „na místě zemřela. Druhá zemřela krátce poté. Jsem si jistá, že – samotný amyrlinin stolec – byla zavražděna černými adžah. Ano, existují. Jestli někomu řekneš, že jsem to přiznala, vyříznu ti jazyk.

Každopádně, než zemřela, vyslala amyrlin Aes Sedai, aby pátraly po Drakovi. Ty ženy jedna po druhé zmizely. Černé musely z Tamry mučením vypáčit její jména, než ji zabily. Nevydala by ta jména snadno. Stále se občas chvěju při představě, čím si musela projít.

Brzy jsme zbyly jen dvě, které o tom věděly. Moirain a já. Neměly jsme tu předpověď slyšet. Byly jsme jen přijaté, které se v místnosti nacházely jen shodou okolností. Věřím, že Tamře se nějak podařilo uchránit před černými naše jména, protože kdyby ne, nepochybně by nás zavraždily jako ostatní.

Takže jsme zbyly dvě. Jediné dvě na celém světě, které věděly, co přichází. Přinejmenším jediné dvě, které slouží Světlu. A tak jsem udělala, co jsem musela, Garethe Bryne. Zasvětila jsem svůj život přípravám na Drakův příchod. Přísahala jsem, že nás provedu Poslední bitvou. Ze udělám cokoli, co je nutné – cokoli - abych unesla břímě, které jsem dostala. Byla jen jediná další osoba, o níž jsem věděla, že jí můžu důvěřovat, a ta je mrtvá.“

Siuan se obrátila a setkali se pohledem. Větřík rozvlnil stěny a rozkmital plamen svíčky, ale Bryne nehybně seděl a pozoroval ji.

„Takže, Garethe Bryne,“ řekla„ jsem musela odložit splnění své přísahy, protože jsem musela dodržet jiné. Přísahala jsem, že to dotáhnu do konce, a Drak se ještě nesetkal se svým osudem v Šajol Ghúlu. Přísahy, které člověk dal, musí plnit podle důležitosti. Když jsem ti skládala přísahu, neslíbila jsem, že ti budu sloužit hned. V tom bodě jsem byla úmyslně opatrná. Ty to nazveš aessedaiovským slovíčkařením. Já bych to nazvala jinak.“

„A jak?“ zeptal se.

„Dělat to, co je nutné, abych ochránila tebe, tvou zemi i tvé lidi, Garethe Bryne. Obviňuješ mě ze ztráty stodoly a pár krav. No, navrhuju, abys zvážil cenu, kterou by tvoji lidé zaplatili, kdyby Drak Znovuzrozený selhal. Někdy je třeba zaplatit, aby byla splněna důležitější povinnost. Čekala bych, že to voják pochopí.“

„Melas mi to říct,“ řekl a stáleji hleděl do očí. „Mělas mi vysvětlit, kdo jsi.“

„Cože?“ zeptala se Siuan. „Ty bys mi věřil?“

Zaváhal.

„Kromě toho,“ prohlásila otevřeně, „jsem ti nevěřila. Naše předchozí setkání nebylo zrovna… přátelské, pokud si vzpomínám. Mohla jsem to riskovat, Garethe Bryne, s mužem, kterého neznám? Mohla jsem mu svěřit tajemství, která znám jenom já, tajemství, která bylo třeba předat novému amyrlininu stolci? Měla jsem tomu obětovat byť i jen okamžik, zatímco má celý svět kolem krku katovu oprátku?“

Neúhybným pohledem se dožadovala odpovědi.

„Ne,“ přiznal nakonec. „Ať shořím, Siuan, ale ne. Neměla jsi čekat. Především jsi vůbec neměla skládat tu přísahu!“

„Ty jsi měl pozorněji naslouchat,“ řekla, popotáhla a konečně přerušila oční kontakt. „Navrhuju, aby sis příště, až ti bude někdo přísahat službu, nezapomněl ujednat i čas.“

Bryne zabručel a Siuan stáhla ze šňůry poslední košili, až se šňůra roztřásla a vrhla na zadní stěnu stanu rozmazaný stín.

„Nu,“ ozval se Bryne, „řekl jsem si, že tě nechám pracovat jen tak dlouho, než dostanu odpověď. Teď ji mám. Řekl bych, že…“

„Mlč!“ obořila se na něj Siuan, prudce se obrátila a ukázala na něj prstem.

„Ale…“

„Neříkej to,“ pohrozila. „Vrazím ti roubík a pověsím tě do vzduchu až do zítřejšího západu slunce. Nemysli si, že ne.“

Bryne mlčky seděl.

„Ještě jsem s tebou neskončila, Garethe Bryne.“ Protřepala košili a složila ji. „Řeknu ti, až to bude.“

„Světlo, ženská,“ zamumlal téměř neslyšně. „Kdybych býval věděl, že jsi Aes Sedai, než jsem se za tebou hnal až do Salidaru… kdybych věděl, co dělám…“

„Co?“ zeptala se. „Nehonil bys mě?“

„Samozřejmě, že ano,“ prohlásil rozhorleně. „Jenom bych byl opatrnější a možná dorazil lip připravený. Vyrazil jsem na kance s nožem na stahování zajíců místo s oštěpem!“

Siuan položila složenou košili na vrcholek hromádky ostatních a pak celou kupku zvedla. Věnovala mu trpitelský pohled. „Udělám, co budu moct, a pokusím se předstírat, žes mě právě nepřirovnal ke kanci, Bryne. Jinak se octneš bez služky a budeš muset ty dámy v táboře nechat, ať se ti starají o prádlo.“

Vrhl po ní zmatený pohled. Pak se zasmál. Nepodařilo sejí ubránit se vlastnímu zakřenění. Nu, po tomhle rozhovoru bude Bryne vědět, kdo má tohle spojenectví pod palcem.

Ale… Světlo! Proč mu pověděla o předpovědi? Řekla o tom stěží vůbec někomu! Zatímco ukládala košile do truhly, zalétla pohledem k Bryneovi, který stále ještě vrtěl hlavou a pochechtával se.

Až už mě nebudou vázat žádné další přísahy, pomyslela si. Až si budu jistá, že Drak Znovuzrozený dělá to, co má, možná pak bude čas. Pro jednou se opravdu začínám těšit, až budu mít ten úkol z krku. Jak pozoruhodné.

„Už by sis měla jít lehnout, Siuan,“ řekl Bryne.

„Ještě je brzo,“ odvětila.

„Ano, ale slunce už zapadá. Každý třetí den chodíš spát neobvykle brzy a máš ten zvláštní prsten, který ukrýváš mezi polštáři u sebe na kavalci.“ Obrátil papír, který měl na stole. „Prosím, pozdravuj ode mě amyrlin.“

Obrátila se k němu s otevřenou pusou. Nemohl vědět o Tel’aran’rhiodu, že ne? Zahlédla, jak se spokojeně usmál. Snad nevěděl o Tel’aran’rhiodu, ale očividně uhodl, že prsten a její program nějak souvisejí se spojením s Egwain. Mazané. Když procházela kolem, podíval se na ni přes vršek papíru a v očích mu jiskřilo.

„Nesnesitelný chlap,“ zamumlala, když usedala na své lůžko, a pak rozptýlila kouli světla. Poté rozpačitě vylovila prstenový ter’angrial a pověsila si ho na krk, obrátila se k Bryneovi zády, lehla si a snažila se přimět ke spánku. Každý třetí den vstávala brzy, aby byla večer unavená. Kéž by dokázala usnout tak snadno jako Egwain.

Nesnesitelný… nesnesitelný chlap! Bude mu to muset nějak oplatit. Myši v ložním prádle. To by byla dobrá pomsta.

Dlouho ležela, ale nakonec se ukolébala ke spánku, s mírným úsměvem na tváři, jak si představovala patřičnou pomstu. Probudila se v Tel’aran’rhiodu, oblečená jen v pohoršující spodní košili, která sotva něco zakrývala. Vyjekla a okamžitě ji vyměnila – pomocí soustředění – za zelené šaty. Zelené? Proč zelené? Chtěla modré. Světlo! Jak bylo možné, že Egwain vždy dokázala věci v Tel’aran’rhiodu tak dobře ovládat, zatímco Siuan stěží dokázala zabránit tomu, aby sejí oblečení neměnilo při každé zběžné představě? Muselo to mít něco společného s tím, že Siuan musí nosit tuhle podřadnou kopii ter’angrialu, která nefunguje tak dobře jako originál. Kvůli ní připadala ostatním, kdo ji viděli, nehmotná.

Stála uprostřed tábora Aes Sedai, obklopená stany. Chlopně různých stanů byly v jednu chvíli otevřené a v druhé se zavřely. Na obloze řádila divoká, přesto však podivně tichá bouře. Zvláštní, ale v Tel’aran’rhiodu byly věci často podivné. Zavřela oči a přinutila se objevit se v pracovně správkyně novicek v Bílé věži. Když oči otevřela, byla tam. Malá, dřevem obložená místnost, s masivním psacím stolem a menším na výprasky.

Ráda by měla originální prsten, ale ten si Elain vzala s sebou. Měla by být vděčná i za malý úlovek, jak říkával její otec. Taky jí nemusel zůstat žádný prsten. Přísedící se domnívaly, že tento měla u sebe Leana, když ji chytily.

Byla Leana v pořádku? Falešná amyrlin se kdykoli mohla rozhodnout pro popravu. Siuan až příliš dobře věděla, jak záštiplná dokáže Elaida být; stále pocítila bodnutí zármutku vždy, když si vzpomněla na ubohého Alrika. Pocítila Elaida byť i jen na okamžik vinu za to, že chladnokrevně zavraždila strážce dřív, než byla žena, kterou se snažila svrhnout, řádně sesazena?

„Meč, Siuan?“ zeptal se náhle Egwainin hlas. „To je novinka.“

Siuan sklopila pohled a ohromilo ji, když zjistila, že drží zakrvácený meč, pravděpodobně s úmyslem vrazit ho Elaidě do srdce. Nechala ho zmizet a pak si prohlédla Egwain. Dívka vypadala jako amyrlin, na sobě měla velkolepou zlatou róbu a hnědé vlasy upravené ve složitém účesu a posázené perlami. Ještě neměla bezvěkou tvář, ale začínala být velice dobrá v předvádění klidu a vyrovnanosti Aes Sedai. Vlastně to vypadalo, že se v tom od svého zajetí výrazně zlepšila.

„Vypadáš dobře, matko,“ řekla Siuan.

„Děkuju ti,“ odpověděla s náznakem úsměvu Egwain. V Siuanině společnosti ukazovala své pravé já víc než před ostatními. Obě věděly, jak moc se Egwain spoléhala na Siuaniny lekce, aby se dostala tam, kde je.

Ačkoli by se tam pravděpodobně dostala tak či tak, přiznala Siuan. Jen ne tak rychle.

Egwain se rozhlédla po místnosti a lehce se zašklebila. „Uvědomuju si, že jsem minule navrhla tohle místo, ale v poslední době jsem tenhle pokoj vídala až dost. Sejdeme se v jídelně novicek.“ Zmizela.

Zvláštní volba, ale s největší pravděpodobností by je neuchránila před nechtěnýma ušima. Siuan s Egwain nebyly jediné, kdo využíval Tel’aran’rhiod pro tajné schůzky. Siuan zavřela oči – nebylo to nutné, ale zdálo se, že jí to pomáhá – a představila si jídelnu novicek s řadami lavic a holými zdmi. Když otevřela oči, byla tam, stejně jako Egwain. Amyrlin se usadila ve velkolepém polstrovaném křesle, které se objevilo za ní a umožnilo jí půvabně usednout. Siuan si s něčím tak složitým nevěřila; prostě se posadila na jednu z lavic.

„Myslím, že se možná budeme chtít setkávat častěji, matko,“ řekla Siuan a ťukala prsty o stůl, jak si snažila utřídit myšlenky.

„Ano?“ zeptala se Egwain a narovnala se. „Stalo se něco?“

„Několik něco,“ řekla Siuan, „a obávám se, že některé z nich páchnou jako týden starý úlovek.“

„Pověz mi o tom.“

„Jedna ze Zaprodanců byla v našem táboře,“ řekla Siuan. Na tohle nechtěla myslet příliš často. Naskakovala jí z toho husí kůže.

„Je někdo mrtvý?“ zeptala se Egwain klidným hlasem, přestože její oči vypadaly jako z oceli.

„Ne, Světlo požehnej,“ řekla Siuan. „Kromě těch, o kterých už víš. Romanda si to spojila. Egwain, ta stvůra s námi už nějakou dobu byla, ukrytá.“

„Kdo?“

„Delana Mosalaine,“ odpověděla Siuan. „Nebo její služebná Halima. S největší pravděpodobností Halima, protože Dělánu jsem znala hodně dlouho.“ Egwain jen nepatrně rozevřela oči. Halima Egwain obsluhovala. Egwain se dotýkala a sloužila jí jedna ze Zaprodanců. Vzala tu novinu dobře. Jako amyrlin.

„Ale Anaiju zabil muž,“ řekla Egwain. „Byly ty vraždy odlišné?“

„Ne. Anaiju nezabil muž, ale žena vládnoucí saidínem. Muselo to tak být – je to jediné vysvětlení, které dává smysl.“

Egwain pomalu přikývla. Když se to týkalo Temného, bylo možné cokoli. Siuan se usmála, spokojeně a pyšně. To děvče se učilo, jak být amyrlin. Světlo, byla to amyrlin!

„Ještě něco?“ zeptala se Egwain.

„K téhle věci ne,“ řekla Siuan. „Naneštěstí nám utekly. Zmizely zrovna toho dne, kdy jsme je odhalily.“

„Zajímalo by mě, co je varovalo.“

„No, to se týká jedné z dalších věcí, o kterých ti musím říct.“ Siuan se zhluboka nadechla. To nejhorší bylo venku, ale při tom dalším jí nebude o moc lépe. „Toho dne se sešla sněmovna, za účasti Dělaný. Na tom setkání jeden asa’man oznámil, že v táboře cítí usměrňujícího muže. Myslíme si, že to ji varovalo. Spojily jsme si to až poté, co Delana uprchla. Byl to stejný aša’man, který nám tvrdil, že jeho kamarád potkal ženu, která dokázala usměrňovat saidín.“

„A co dělal v táboře aša’man?“ zeptala se nevzrušeně.

„Poslali ho jako vyslance,“ vysvětlila Siuan. „Od Draka Znovuzrozeného. Matko, vypadá to, že někteří z mužů, kteří následují al’Thora, k sobě připoutali Aes Sedai.“

Egwain jedinkrát mrkla. „Ano, slyšela jsem takové zvěsti. Doufala jsem, že jsou přehnané. Pověděl vám ten aša’man, kdo dal Randovi svolení spáchat takovou ohavnost?“

„On je Drak Znovuzrozený,“ řekla s úšklebkem Siuan. „Nemyslím, že má pocit, že potřebuje svoleni. Ale na jeho obraňuje nutno říct, že zřejmě nevěděl, že se to děje. Ženy, s nimiž se jeho muži spojili, poslala Elaida, aby zničily Černou věž.“

„Ano.“ Egwain konečně dala najevo špetku emocí. „Takže jsou ty pověsti přesné. Až příliš přesné.“ Střih jejích nádherných šatů zůstal zachován, ale barva se změnila na tmavě hnědou, jakou nosili Aielové. Zdálo se, že si Egwain změny nevšimla. „Copak Elaidina katastrofická vláda nikdy neskončí?“

Siuan jen zavrtěla hlavou. „Jako jakousi náhradu nám nabídli čtyřicet sedm aša’manů, aby se s námi spojili, za ženy, které připoutal al’Thor. Je to sotva férový obchod, ale sněmovna se i tak rozhodla nabídku přijmout.“

„Jak by měla,“ řekla Egwain. „S Drakovou pošetilostí se budeme muset vypořádat později. Jeho muži možná jednali bez výslovných rozkazů, ale Rand musí přijmout odpovědnost. Muži. Připoutávající ženy!“

„Prohlašují, že saidín je očištěn,“ řekla Siuan.

Egwain zvedla obočí, ale nic nenamítla. „Ano,“ řekla. „Myslím, že by to mohla být docela přijatelná možnost. Samozřejmě budeme potřebovat další potvrzení. Poskvrnění se však objevilo, když se zdálo, že je všechno vyhrané; proč by nemělo zmizet, když to vypadá, že se všechno blíží k čirému šílenství?“

„Tak jsem o tom neuvažovala,“ řekla Siuan. „Tak tedy, co bychom měly udělat, matko?“

„Ať se o to postará sněmovna,“ řekla Egwain. „Zdá se, že mají všechno pevně v rukou.“

„Udržely by to lépe, kdyby ses vrátila, matko.“

„Časem,“ řekla Egwain. Opřela se, ruce s propletenými prsty položila do klína a z nějakého důvodu vypadala mnohem starší, než jak by člověk hádal podle obličeje. „Prozatím mám práci tady. Ty budeš muset dohlédnout, aby sněmovna dělala, co má. Mám v tebe plnou důvěru.“

„A já to oceňuju, matko,“ řekla Siuan a potlačila nespokojenost. „Ale začínám nad nimi ztrácet kontrolu. Lelaine se začala tvářit jako druhá amyrlin – a dělá to tím, že předstírá, že tě podporuje. Pochopila, že když vypadá, jako že jedná tvým jménem, poslouží jí to.“

Egwain našpulila rty. „Myslela bych, že výhodu získá Romanda, vzhledem k tomu, že ona objevila Zaprodance.“

„Myslím, že předpokládala, že tu výhodu bude mít,“ řekla Siuan, „ale příliš dlouho se slunila ve svém vítězství. Lelaine se s nemalou námahou stala nejoddanější služebnicí amyrlin, jaká kdy žila. Kdybys ji slyšela mluvit, myslela bys, že jste byly nejdůvěmější kamarádky! Udělala ze mě svoji pomocnici, a pokaždé, když se sněmovna sejde, je to samé ,Egwain chtěla tohle‘ a ,vzpomeňte si, co Egwain říkala, když jsme udělaly tohle’.“

„Chytré,“ řekla Egwain.

„Brilantní,“ vzdychla Siuan. „Ale věděly jsme, že jedna z nich se nakonec vydrápe před druhou. Pořád se snažím odvádět její pozornost k Romandě, ale nevím, jak dlouho se mi ještě bude dařit ji rozptylovat.“

„Dělej, co můžeš,“ řekla Egwain. „Ale nedělej si starosti, když se Lelaine nenechá rozptýlit.“

Siuan se zamračila. „Ale ona si uzurpuje tvoje místo!“

„Tím, že na něm staví,“ usmála se Egwain. Konečně si všimla, že její šaty změnily barvu na hnědou, protože je v okamžiku změnila zpátky, aniž přerušila hovor. „Její gambit bude úspěšný jen tehdy, když se nevrátím. Používá jako zdroj autority mě. Až se vrátím, nebude mít jinou možnost než přijmout mé vedení. Všechnu svou námahu vyplýtvá na to, aby mě posílila.“

„A když se nevrátíš, matko?“ zeptala se tiše Siuan.

„Pak bude pro Aes Sedai lepší mít silného vůdce,“ řekla Egwain. „Jestli je Lalaine ta, kdo si tu sílu zajistí, budiž.“

„Víš, má dobrý důvod se ujistit, že se nevrátíš,“ řekla Siuan. „Přinejmenším sází proti tobě.“

„No, to jí dost dobře nemůžu vyčítat.“ Egwain se přestala ovládat natolik, aby jí unikl úšklebek. „Kdybych byla venku, sama bych byla v pokušení sázet proti sobě. Prostě se s ní budeš muset nějak vypořádat, Siuan. Já se nemůžu nechat rozptylovat. Ne když tady vidím tak velkou šanci na úspěch, a ne když cena za neúspěch je dokonce ještě vyšší.“

Siuan znala tu rozhodně zaťatou čelist. Dnes v noci ji nic nepřesvědčí. Siuan to prostě bude muset při příštím setkání zkusit znovu.

Všechny ty záležitosti – očištění, aša’manové, rozpad Věže – v ní vyvolávaly nepříjemné chvění. Přestože se na tyto události připravovala většinu života, bylo stále znepokojující, když nakonec nastaly. „Poslední bitva přichází,“ pronesla Siuan, převážně sama pro sebe.

„Přichází,“ řekla Egwain vážným hlasem.

„A já jí budu čelit sotva se špetkou své dřívější síly,“ zašklebila se Siuan.

„Možná ti můžeme sehnat angrial, až bude Věž zase celá,“ řekla Egwain. „Až vyjedeme proti Stínu, použijeme všechno, co máme.“

Siuan se usmála. „To by bylo milé, ale není to nutné. Myslím, že bručím jenom tak ze zvyku. Vlastně se… se svou novou situací učím vypořádat. Není to tak těžký spolknout, teď když vidím, že to má i nějaké výhody.“

Egwain svraštila čelo, jako by se pokoušela přijít na to, jaké výhody může zmenšená síla mít. Nakonec zavrtěla hlavou. „Elain se mi jednou zmínila o místnosti ve Věži, plné předmětů spojených se silou. Předpokládám, že opravdu existuje?“

„Samozřejmě,“ řekla Siuan. „Skladiště ve sklepení. Je ve druhém podzemním podlaží, na severovýchodní straně. Malá místnost s prostýma dřevěnýma dveřma, ale nemůžeš ji minout. Je jediná v chodbě, která je zamčená.“

Egwain si pro sebe přikývla. „Nemůžu Elaidu porazit hrubou silou. Ale stejně je dobré to vědět. Stalo se ještě něco významného, co bys mi chtěla ohlásit?“

„V tuhle chvíli ne, matko,“ řekla Siuan.

„Tak se vrať a trochu se vyspi.“ Egwain zaváhala. „A příště se sejdeme za dva dny. Tady v jídelně novicek, i když se možná budeme chtít začít setkávat ve městě. Tomuhle místu nevěřím. Pokud byl v našem táboře Zaprodanec, vsadila bych půl otcova hostince, že i v Bílé věži nějaký špehuje.“

Siuan přikývla. „Dobře.“ Zavřela oči a brzy už rozlepovala oči v Bryneově stanu. Svíčka byla zhasnutá a Siuan slyšela, jak Bryne tiše oddechuje na svém lůžku na opačné straně stanu. Posadila se a zahleděla se na něj, přestože zde byla příliš velká tma, než aby viděla něco víc než stíny. Zvláštní, poté, co mluvila o Zaprodancích a aša’manech, ji přítomnost houževnatého generála uklidňovala.

Stalo se ještě něco významného, co bych ti chtěla ohlásit, Egwain? pomyslela si naprázdno Siuan, zatímco vstávala, aby si za zástěnou svlékla šaty a oblékla noční košili. Myslím, že jsem se možná zamilovala. Je to dost významné? Jí samotné to připadalo podivnější než očištěné poskvrnění nebo žena, která usměrňuje saidín.

Zatřásla hlavou, zastrčila snový ter’angrial zpátky do úkrytu a zachumlala se do přikrývek.

Ty myši nechá být, ale jen pro tentokrát.