Ariel

Kapitola devětatřicátá Jednání ve výšinách

Pears a všichni jeho theosofičtí kumpáni se pomalu začali smiřovat s myšlenkou, že Ariela definitivně ztratili. Létající člověk ještě naposled dal o sobě slyšet jako o „zázraku pastora Kingsleye“, který jak tvrdily noviny, byl mazaným reklamním trikem amerického cirkusového trustu. Pak Ariel zmizel. Patrně ho někam zašantročili američtí cirkusáci. Pearsovi bylo jasné, že těm by Ariela těžko vyrval z rukou. To se může podařit leda Bowdenovi. A informoval tedy Bowdena a Huzzlona o situaci:

„Uslyšíme-li vůbec ještě o létajícím člověku,“ napsal Pears, „pak nejpravděpodobněji ze Spojených států, kam také musíte zaměřit své pátrání.“

Jako kočka kráčel Pears po nádvoří Dandaratu do své pracovny. Obloha byla bez mráčku, slunce ještě ani úplně nevyšlo nad obzor a už nesnesitelně pálilo. Čerstvý ranní vánek už utichal. A jako vždycky, jak na nádvoří, tak v budovách, bylo hrobové ticho. Jen oblázky skřípaly Pearsovi pod nohama.

Pearsovo stále nastražené ucho zaslechlo čísi kroky od brány. Prudce se ohlédl a spatřil, že se k němu blíží Ariel. Od té doby, co ho Pears naposled viděl, Ariel zmužněl a měl teď na sobě elegantní bílý oblek.

To by byl Pears věru nečekal! Zaradoval se, ale vzápětí se nastražil. Až poněkud příliš jistým krokem kráčel k němu mladík.

A za ním, v dosti značné vzdálenosti, šli dva gentlemani.Stačí zavolat o pomoc, a přispěchají vychovatelé, dozorci a sluhové. I nasadil tedy Pears výraz příjemného překvapení, jako by až teprve teď Ariela poznal, obrátil se a spěchal mládenci v ústrety. Obě ruce mu podával. Vítej, Arieli! Dobře jsi udělal, že ses sám vrátil!“ A pevně sevřel pravičkou zápěstí Arielovy levé ruky. Už už chtěl stejně přátelsky stisknout Arielovi i pravici, ale Ariel ho předešel a pravičkou ho uchopil v zápěstí levé ruky. A v tomto pevném stisknutí rukou stáli a hleděli si navzájem do očí, a jeden se snažil uhodnout úmysly druhého.

„Aby to čert vzal! Kdo koho z nás teď vlastně chytil?“ v duchu zaklel Pears. Gentlemani, co šli za Arielem, se zastavili a zvědavě pozorovali celý výjev.

„Pojďme třeba ke mně. Tam si můžeme v klidu pohovořit. Nemáš hlad, Arieli? Nejsi unaven po cestě?“ zeptal se Pears a stěží se. ovládal.

„Pane Pearsi!“ neodpověděl Ariel na otázku, „přišel jsem jen proto, abych si zjistil svůj původ, a okamžitě. Musíte mi to říci ihned.“

Pears si ani neuvědomil, že najednou začal Arielovi vykat a odpověděl: „Před patnácti lety vás přivezl do Dandaratu člověk, kterého neznám. Neřekl mi ani své jméno ani nic o vašem původu. V Dandaratu je hodně takových dětí.“

Ariel ještě pevněji stiskl Pearsovi ruku, a ten náhle pocítil, že ho mládenec táhne vzhůru. Pearsovi vyvstal na čele studený pot. Chtěl vykřiknout, ale uvědomil si, že si tím může jen pohoršit. Ariel s ním uletí a zúčtuje s ním někde mezi čtyřma očima. I stiskl tedy sám Arielovu levičku ještě pevněji, aby se neutrhl. Hlavu měl ve výši mládencova pasu. Vysoko nad zemí Ariel zůstal stát ve vzduchu a prohlásil:

„Teď v našem rozhovoru můžeme pokračovat, nikdo nás neruší. Dobře poslouchejte, pane Pearsi!“

Arielův hlas zněl výhružně, ale přece jen se poněkud zachvěl. Pears byl pořádně těžký.

Řekne se poslouchejte, ale Pearsovi cvakaly zuby a v smrtelné hrůze pošilhával dolů na žlutavý štěrk.

„Neřeknete-li ihned celou pravdu, co a jak se mnou bylo, pustím tu vaši pravičku a začnu tu s vámi točit, až se utrhnete a rozbijete na padrť!“

„Řeknu, a celou pravdu,“ zasípal Pears. Hrůzou úplně ztratil hlas. Ariel se okamžitě snesl k ohromenému Chatfieldovi a Greegovi. Stěží popadal dech.

„Pane Greegu. prosím. zapište výpovědi. tohohle.

Greeg vyndal zápisník, plnicí pero a Pears sípavě, jako při nejtěžším zachlazení vypověděl všechno, co o Arielovi věděl. Udal i adresu Bowdena a Jany Haltonové. Ariel pustil Pearsovu ruku a řekl suše:

„Můžete jít. Ale pamatujte si, jestli jste něco nalhal.“Jistě ne!“ vykřikl shrbený Pears. Nohy se mu klepaly a stěží se dostal do své pracovny.

Nu, pane Bene, splnili jsme svůj slib. Spoléháme, že i vy svůj splníte,“ řekl James a tázavě pohlédl na Ariela.

“Splním. Jedeme do Ameriky,“ odpověděl Ariel. „Sestra může přijet za mnou. Napíšu jí.“ A vsedli do auta.