Ariel

Kapitola jedenáctá Ruka ruku myje

Pan Linton poslal madraským novinám zprávu o neobyčejné události, jejímiž očitými svědky bylo několik set lidí. Zprávu uveřejnily noviny a redakce k ní připojila tuto poznámku.

„Místo, kde se událost sběhla, navštívil náš zvláštní dopisovatel a vyptal se svědků, kteří potvrdili fakta, která pan Linton uvádí ve své zprávě. Zřejmě jde o mazaný trik nebo o nový bezkřídlý letecký přístroj. V průzkumu této záhady se nadále pokračuje. Kdo je létající muž a chlapec, který ho provází, se dosud nezjistilo.“

Zprávu přetiskly ostatní noviny. Způsobila mnoho hluku a sporů. Indické noviny pokrokové náboženské společnosti „BrahmorSamadž“ se posmívaly lehkověrným.

„Copak ve dvacátém století člověk se zdravým rozumem může uvěřit, že nějaký mladík za bílého dne před zraky davu mohl popadnout chlapce jako sup kuřátko a uletět s ním?“ Připomeňme, že většina očitých svědků byla přesvědčena, že mladík dítě unesl. Naproti tomu časopisům bráhmanských zpátečnických „pravověrných“ sekt se tato neobyčejná historka dobře hodila. Nedělaly stejně nic jiného, než rozněcovaly náboženskou nesnášenlivost. Rozepsaly se o velikých tajemstvích jógů, o levitaci, o zázraku, a líčily neznámého mladíka div ne jako nové vtělení božstva, které sestoupilo na zemi, aby podepřelo upadající náboženství a zahanbilo malověrné.Anglické theosofické časopisy si netroufaly říci, co si samy myslí, vyčkávaly, až jaké stanovisko jim uloží londýnské ústředí. Nicméně se však redaktoři přikláněli k názoru, že v zájmu anglické nadvlády v Indii bude výhodnější podporovat verzi, že jde o opravdový zázrak. Ale nicméně spory a rozepře, které celá věc mezi indickým obyvatelstvem vyvolala, každopádně byly pro Angličany „jevem příznivým“ — vždyť přece čím víc rozporů a svárů mezi lidem, tím snáze jej lze ovládat. Významný bengálský vědec Ragupati na otázku listu „Brahmo-Samadž“ odpověděl vyhýbavě:

„Vědec může vyslovit svůj názor jen o faktech, která sám mohl za náležitých podmínek ověřit. Mohu říci jen tolik, že jsem ještě nikdy v životě nebyl svědkem levitace a že dnešní věda nezná ani pomyslné vysvětlení možnosti podobných jevů.“

Když si Bcharava-Pears přečetl zprávu o příhodě na tržišti, popadl se za hlavu.

„Ariel s Šaradem! Vida, kam uletěli!“ A zmocnila se ho hrůza, jaká bouřka se mu snese na hlavu. Brownlow! Ten bude ale řádit!

A bouřka věru nedala na sebe dlouho čekat.

Ještě ten den večer se Brownlow vřítil k Pearsovi a ředitel Dandaratu dosud nikdy neviděl hlavu indických theosofů tak rozlícenou.

Tak tak, že Brownlow Pearse neztloukl, vyhrožoval, že ho z Dandaratu vyhodí, a strašně mu vynadal.

„To bylo řečí, že na sebe berete všechnu odpovědnost. Teď ji tedy máte, a vyjezte si to! Kde máte ten váš hypnotický řetěz, co drží Ariela pevněji než železná pouta? Co teďka řekneme Bowdenovi a Huzzlonovi? Jak odpovíme londýnskému ústředí? A co si počneme s tím rámusem v novinách? Takový trumf, a pustit si ho z ruky!“

Když Brownlow notně ochraptěl a trochu se uklidnil, Pears řekl:

„Zato teď víme, kde Ariel je. I když ne přesně, alespoň přibližně. Bál jsem se, že uletí dál.

S Šaradem na zádech mu to asi tak nejde. A Šarada on na holičkách nenechá. Však my je chytíme.“

„Chytíme!“ vskočil mu do řeči Brownlow. „Lapneme ptáčky, co uletěli z klece. Na to bychom museli ze všech lovců nadělat létající lidi, jako je Ariel, a to je vyloučeno.“

„Ale vždyť přece na ptáky si lidé vymysleli čihadla,“ namítl Pears.Ariel a Šarad nemohou žít ze vzduchu, musí jíst a pít. A bude-li třeba, rozešleme stovky lidí, slíbíme odměnu venkovanům, upozorníme obyvatelstvo. Přiznávám, že mne Ariel oklamal, přelstil. To je opravdu má vina. Ale kdo by si byl pomyslil, že dovede tak skvěle předstírat, že se dovede tak přetvařovat? Je to má vina. A nebudu litovat ani vlastních prostředků, abych tuto chybu napravil. A Bowden a Huzzlon nám také pomohou. Už jsem je zpravil a dostal jsem telegram, že sem Bowden letí. A až budeme mít Ariela a Šarada zase v hrsti, pak už snadno podplatíme noviny a svědky, a ze všeho se udělá vtip a podvod, pořádná novinářská kachna. A až se na všechno pozapomene.“

„Začneme Ariela předvádět, aby si lidé celou tu historii připomněli. Kdepak, pro Dandarat už je létající člověk ztracen. Ariela a Šarada chytit musíme, to je fakt, ale jen proto, aby se nikdo nic nedověděl o Dandaratu, co vlastně je to za školu. Tu mohou zavřít, a nás.“

„A nás postavit před soud? Tak daleko to, doufám, nepoženou. Londýn by něco takového nedopustil. To by byla ostuda nejen pro indického místokrále, ale pořádný skandál i pro londýnskou vládu. K jakému cíli pracuje Dandarat? Čí vůli tady plníme? Copak si myslíte, že budu mlčet, když mne postaví před soud?“

„Budete.“

„Udám všechno.“

„To neuděláte, Pearsi!“

„Udělám. Pak nemám co ztratit. A v Londýně to zatraceně dobře vědí. Prozradím věci, že užasne celý svět.“

„Pearsi, nezapomínejte, že už než jste našel útočiště v Dandaratu, měl jste všelijaké hříšky za sebou. Nezapomínejte, že byste dnes byl určitě někde na nucených pracích, a kdo vás z toho dostal?

Ušel j ste tomu jen s jednou podmínkou. Že budete na slovo plnit všechny příkazy a mlčet.“

„To pak jsem ušel nuceným pracím jen proto, aby mne tam teď poslali za to, co napáchali jiní? A co vy, vy sám, hlasatel lásky k bližnímu, dobročinnosti a milosrdenství, vy si myslíte, že nevím, co všechno vy máte za sebou? Jen hezky klidně se mnou, vím toho dost a dost. A to ani nemluvím o vaší bohulibé činnosti tady, v Dandaratu. Přece dobře víte, kolik dětí bylo uloupeno rodičům na váš příkaz? A kolik jich tu bylo umučeno, zmrzačeno, kolik jste jich tady dohnali k sebevraždě? A mám na to všechno písemné doklady. A za to všechno bych měl odpovídat j á? Já?“ Oba soupeři se chvíli měřili, jako se při kohoutích zápasech na sebe dívají dva sokové před novým utkáním.

Avšak rozvaha zvítězila. Brownlow důvěrně poklepal Pearsovi po rameni, ušklíbl se a řekl:

„Odpusťme si, co jsme si. Nebudeme se přece přít. Musíme se z toho dostat, Bcharavo, učiteli.“

„Tak je to v pořádku,“ horlivě přitakal Pears.

„A s Arielem zřejmě bude nejlepší, když to skoncujeme.“

„Uděláme s ním konec.“ zpřesnil Pears.

„Až ho dostaneme.“

A začali pokojně domlouvat plán společného postupu.