Ariel

Kapitola osmnáctá Marné pátrání

Nakonec přece jen uviděla Jana skutečnou Indii. Přes všechno vzrušení z nadcházejícího shledání s nemocným bratrem, kterého už léta neviděla, krása paláců a parků dívku uchvátila. Jako naschvál před hlavním palácem zrovna vedli slony, bohatě ozdobené zlatem vyšívanými čabrakami. To už byli opravdoví sloni, ne jen tak něco jako z cirkusu!

Rádža velmi vlídně přijal hosty v pracovně po evropsku zařízené a po evropsku oblečen, čímž Janu hluboce zklamal. Nejzvědavější byla na to, jak se s rádžou budou dorozumívat. Ale ukázalo se, že rádža skvěle mluví anglicky. Nicméně však to byl typický východní člověk. Sněhobílá náprsenka naškrobené košile jen zdůrazňovala snědost jeho pleti. Rádžův obličej Janě připomínal Othella.

Bowden stručně vysvětlil účel návštěvy.

Čím dál hovořil, tím rozpačitěji se rádža tvářil.

„Velmi mne mrzí,“ řekl, když Bowden domluvil, „že je mi odepřeno potěšení vyhovět vaší prosbě. Aurelius Halton, jak zázračného mladíka nazýváte, skutečně u mne byl, ale už není. A. dál nemám co dodat. Váš Aurelius zmizel.“

Tato nečekaná zvěst všechny ohromila. Jana, Bowden, Pears a Dotaller chrlili otázky, ale rádža si jen nervosně poškubával vousy a na všechno odpovídal:

„Nemám co dodat. Sluhové mi hlásili, že včera v noci zmizel, a víc už jsem o něm neslyšel.

Nepřejete si čaj? Cesta vás jistě unavila. Ne? Nepřejete si zhlédnout mé poklady?“

„Sire,“ vykřikl Bowden. „Dovoluji si mít za to, že plně chápete svou odpovědnost.“ Nedomluvil. Z rádžovy tváře okamžitě spadla maska předstírané evropské vlídnosti. V očích mu zajiskřilo tak, že se Bowden zajíkl a zbledl.

„Dovoluji si mít za to, že také vy chápete svou odpovědnost za svá slova, sire!“ přerušil rádža Bowdena. „Považoval bych za těžkou urážku už jen vaše pomyšlení, že j á,“ a rádža zvlášť zdůraznil toto „já“, „říkám něco, co neodpovídá skutečnosti.“

Všichni pochopili, že jednání skončilo a že už se od rádži víc nedoví. Loučení bylo mnohem chladnější a obřadnější než setkání.

Když sestupovali po mramorovém schodišti pokrytém koberci a tonoucím v záplavě květin, Bowden pošeptal Janě a i sobě samému na uklidněnou:

Nermuťte se, Jano! Aurelius zřejmě zase znovu uprchl. Samozřejmě, je to velmi smutné, ale určitě ho brzičko najdeme. Však on daleko neute. neutekl.“

Jana si povzdechla.

„Rádža nechce ztratit létajícího člověka. Určitě ho u sebe skrývá,“ řekl Pears Dotallerovi, když už šli parkem podél nevysoké zdi. „Ale zmobilizujeme všechno, a bude-li třeba, požádáme místokrále, aby nařídil prohlídku v paláci a vydání Aurelia.“

Dotaller se zamyslil nad svými vlastními záležitostmi. Pears kráčel mlčky, všechny předešel. Najednou zaslechl nějaký hlas. Za zídkou někdo mluvil. Několik hindustánských slov ho přinutilo, aby se zastavil a zaposlouchal.

Na cestě stál metař, u něho hubený stařec a dívka.

„Ať se převtělím do nejposlednějšího hada, jestli lžu!“ rozkřikl se metař. Zřejmě ho pohněvalo, že mu nevěřili. „Opakuji jen to, co mi řekl člověk, který vlastníma rukama létajícího člověka svázal, než ho na rádžův rozkaz hodili do bezedné studně.“ Stařec máchl rukou, svraštil obličej a zaúpěl:

“Je po všem, pojďme, Lolito!“

Ale dívka se nehýbala. Nechápavě hleděla na starce a řekla odhodlaně:

„Ne, nemůže zemřít!. Řekl přece:, Čekej mne, Lolito!' A já budu na něho čekat.“

„Co je to s vámi, pane Pearsi?“ polekal se Dotaller a přistoupil k Pearsovi. Když však spatřil zsinalou Pearsovu tvář, poplašeně zamumlal: „Co se stalo?“

“Ale nic. to jenom srdce. to tak někdy mívám. Hned to přejde!“ Dotaller se naň podezřívavě zahleděl.

Večer, když už u vchodu hotelu čekalo na ně auto, dospěl Pears ve svých úvahách k závěru, že vlastně už nemá, proč by věc tajil. I řekl Bowdenovi: „Pane Bowdene, už nemáme oč se hádat. Ariel-Aurelius Halton už není mezi živými. Zavraždili ho na rádžův příkaz.“ A Pears vyprávěl o rozmluvě, kterou vyposlechl.

Za stěnou se ozval hlasitý nářek. Tyhle proradně tenké stěny indických venkovských hotelů!

Pears a Bowden zastihli Janu v slzách.

Hluk přivolal i Dotallera. Když se dověděl, co se stalo, stěží potlačil výbuch radosti. Všechno se obrátilo, že si ani lépe nemohl přát.