Ariel

Kapitola šestatřicátá Nanebevstoupení

Aby svou misionářskou činnost v Indii důstojně zakončil, rozhodl se pastor Kingsley, že s pomocí Bena uspořádá poslední slavnostní představení, nanebevzetí svatého, něco jako když svatého Enocha pro pevnou víru vzal bůh živého do nebe.

To určitě musí mít mimořádný náboženský účin, a přitom to bude nejlepší způsob, jak Ben zmizí ze scény.

Mnohostránková misionářská zpráva už byla doplněna tabulkami a diagramy, znázorňujícími prudký vzrůst počtu novověrců a tempo šíření křesťanství. Arcibiskup bude na výsost spokojen a apoštolské úsilí Kingsleye jak náleží odměněno. Pastor si už mnul ruce v očekávání úspěchu. Ben ochotně svolil a všecko určitě skvěle klapne. Svatý uletí do nebe, pastor nalodí zavazadla a ještě ten den odpluje do Anglie.

O slavnostním dnu, určeném k nanebevstoupení, už za svítání spousty lidí z městečka i okolí zaplnily palouk před kostelem, aby na zázrak zblízka viděly. Dokonce i pastýři přihnali svá stáda do hájku u palouku, aby spatřili nevídané divadlo. Na místní sáhiby zde čekalo několik řad židlí. K desáté už by byl kolem kostela špendlík nepropadl. Mnoho lidi sem přijelo zdaleka na buvolech, na koních a oslech. I na vozech stah lidé. Stromy se podobaly hroznům. Tak byly ověšeny dětmi. Tetička Florencie ušila Benovi dlouhou řízu, asi takovou, jakou malíři přiodívají na obrazech Krista, a Zuzana, div se světe, uvila mu věneček z tmavofialových karafiátů.

V tomto úboru Ariel předstoupil před davy. Vypadal vskutku efektně. Pozdravné výkřiky, pastor na zvlášť k tomu účelu sroubené kazatelně vztahuje ruce, a nastává posvátné ticho. Z kostela otevřenými dveřmi a okny dokořán zaznívá slavnostní jásavá melodie varhan. Varhany umlkaj í, pastor začíná kázat, ale dav se rozhlučel, zřejmě z nedočkavosti. Kingsley musel kázání velmi podstatně zkrátit.

Ariel vykročil, došel doprostřed louky, pousmál se a plavně se vznesl. Lehounký vánek rozvíval dlouhou řízu a vzrostlé zvlněné vlasy.

Několik vteřin jako zakletý vzhlížel dav k Arielovi, pak se rázem rozvlnil, rozšuměl, zahlučel. Lidé padají na kolena, u vytržení ječí, vztahují ruce: „Pane, proč nás opouštíš?“ Už ho zřejmě mají za boha. Matky zdvihají na rukou děti a vřeští: „Žehnej, Hospodine!“

Když se Ariel vznesl asi tak do výše kostelní věže, zastavil se ve vzduchu, vztažením rukou požádal o ticho, a když dav ztichl, zavolal:

„Haló! Haló! Zavítal k nám Chatfieldův cirkus! Nejlepší cirkus v Americe a na celém světě! Haló! V

nejbližších dnech zahájí v tomto městě svá představení! Neotálejte, kupte si vstupenky, nebudou!

Tam zhlédnete ještě jinačí zázraky!“

Pustil věneček. Ten padl k nohám užaslé tetičky Florencie a Ariel se prudce vznesl, přeletěl kostelní bleskosvod a zmizel za háječkem.

Zakrátko se odtamtud ozvalo uširvoucí zahoukání klaksonu. Vylekaný osel zahýkal: „Iá! Iá! Iá!“ a ostatní osli se přidali.

Jako by se napálenému pastoru Kingsleyovi vysmívali.