Hořící most

Třicet jedna

Morgarath otáčel koně na zadních nohou v širokém kruhu, aby k němu Horác nemohl. Horác věděl, že se brzy obrátí a zaútočí a že přitom využije své rychlosti a také síly meče v pokusu vyhodit ho ze sedla.

Horác stiskl koně koleny a odklonil se do opačného směru, stáhl z ramene kulatý štít, který mu visel na zádech, a levé předloktí provlékl jeho poutky. Ohlédl se přes rameno a ve vzdálenosti sta kroků spatřil Morgaratha, jak ostruhami pobízí koně do útoku. Spěšně popohnal koně patami a natočil ho čelem k černě oděné postavě.

Údery dvojích kopyt se střídavě překrývaly a splývaly a jezdci se řítili jeden proti druhému. Horác věděl, že protivník má výhodu delší zbraně, a tak se rozhodl přenechat mu první úder a potom se pokusit o protiúder, až se budou míjet. Už byli téměř u sebe, když se Morgarath náhle vztyčil v třmenech a z celé své výšky švihl mečem do střechy na chlapcovu hlavu. Horác úder očekával, a tak prudce zvedl štít nahoru.

Síla Morgarathova úderu byla zničující. V meči se spojila Morgarathova mimořádná tělesná výška, síla jeho paží a rychlost cválajícího koně. Dokonalým načasováním usměrnil a soustředil všechny tyto složky do jediného mohutného seknutí mečem. Horác nikdy předtím nepoznal tak drtivou sílu. Když meč hrozivě třeskl do štítu, přihlížející sebou trhli a sledovali, jak Horác pod mocným úderem zakolísal a byl hned na první pokus téměř smeten ze sedla.

Veškeré představy o protiúderu vzaly za své. Horác nedokázal víc než narovnat se znovu v sedle, zatímco jeho kůň vyděšeně uskakoval stranou, protože Morgarathův hřebec, vycvičený pro boj, navíc vyhodil zadními kopyty.

Horácova levá paže, v níž držel štít, byla po strašlivé ráně zcela ochromená. Když Horác odjížděl stranou, opakovaně ji ohýbal a nenápadně s ní kroužil, aby v ní znovu získal cit. Konečně ucítil tupou bolest, která se šířila celou paží. Teď poznal opravdový strach. Nevěděl o žádném způsobu, jak čelit drtivým úderům Morgarathova meče. Pochopil, že veškerá jeho průprava, všechen výcvik, že to vše neznamená nic v porovnání s dlouholetou Morgarathovou zkušeností.

Obrátil koně čelem k Morgarathovi a znovu se rozjel. Při prvním útoku se střetli štít proti štítu. Tentokrát Horác viděl, že protivník má v úmyslu postupovat po jeho pravém boku — na stranu, kde měl meč — a pochopil, že příští drtivý úder nebude směřovat na štít. Bude mu muset čelit mečem. V puse měl sucho, cválal vpřed a zoufale se snažil vzpomenout si, co ho naučil Gilan.

Jenomže Gilan ho nikdy nepřipravoval na to, že bude stát proti takové nepřemožitelné síle. Horác věděl, že je příliš nebezpečné lehce sevřít meč a zpevnit paži až v okamžiku údem. Klouby na jilci meče mu zbělely a najednou byl Morgarath u něj a mohutným širokým mečem švihl na jeho hlavu. Čepel se zablýskla a Horác v poslední chvilce napřáhl meč, aby úder kryl.

Mohutný třesk a skřípění oceli o ocel drásalo nervy přihlížejícím. Horác se pod sílou úderu znovu zakymácel v sedle. Pravá paže mu zmrtvěla od konečků prstů až po předloktí. Věděl, že se z toho sledu zničujících úderů musí nějak dostat. Nenapadalo ho ale jak.

Těsně za sebou zaslechl dusot kopyt. Otočil se a zjistil, že tentokrát se Morgarath nesnaží zaútočit z větší vzdálenosti. Místo toho téměř okamžitě otočil koně a větší sílu útoku obětoval za rychlý další úder. Opět se rozmáchl širokým mečem.

Horác zvedl koně na zadní, otočil se s ním na místě a Morgarathův meč zachytil opět štítem. Síla, která meč vedla, byla v tomto případě trochu méně zdrcující, ale jen nepatrně. Horác dvakrát ťal po černě oděném muži, jedním přímým a jedním rubovým sekem. Jeho menší a lehčí meč se ovládal snadněji než mohutný široký meč Morgarathův, ale Horác měl po krytí předchozího útoku paži stále ochromenou a údery nebyly dost silné. Morgarath je snadno odrazil štítem, téměř pohrdavě, a potom znovu sekl po Horácovi, tentokrát střechou, ze stoje v třmenech, aby se mohl více rozmáchnout.

Horácův štít náraz meče opět zachytil. Kruhová ocelová část byla po dvou mocných úderech, které zachytila, výrazně zprohýbaná. Ještě pár takových úderů a štít mu nebude skoro k ničemu, napadlo ho. Pobídl koně, odjel z Morgarathova dosahu a ze všech sil se snažil udržet v sedle.

Dýchal rychle a trhaně a obličej měl zbrocený potem. Potil se strachy i námahou, to věděl. Zuřivě potřásal hlavou, aby alespoň jasně viděl. Morgarath se na něj znovu řítil. Horác na poslední chvíli změnil směr, táhl hlavu svého koně doleva, zkřížil cestu Morgarathovu útočícímu koni, a pokoušel se tak vyhnout obrovskému meči. Morgarath poznal, k čemu se chystá, takže změnil úder na reverzní a třískl do okraje Horácova štítu.

Široký meč se hluboko zasekl do oceli štítu a uvízl v něm. Horác toho využil, postavil se v třmenech a sekl střechou po Morgarathovi. Černý štít se zdvihl o zlomek vteřiny později, než měl, a Horácův meč se odrazil od černé zobákovité helmice. Horác tu ránu cítil v celé paži, ale nyní to byl pocit příjemný. Znovu udeřil, zatímco Morgarath zápolil s vyprošťováním svého meče.

Morgarath tentokrát zachytil úder štítem. Horácovi se však poprvé podařilo vložit do úderu náležitou sílu, a pán Deštných a temných hor zavrčel, když to s ním v sedle zahoupalo. Jeho štít se nalomil.

Teď Horác využil kratší čepel svého meče a rychle bodl do mezery, která se otevřela mezi štítem a tělem, a hrotem zasáhl Morgaratha do žeber. V mužích, kteří souboji přihlíželi, nakrátko vzplála naděje. Výpad však byl vedený z nevýhodného postoje a s nedostatečnou silou, takže černý pancíř odolal. Ale Morgarath byl zraněn, pod brněním měl zlomené žebro. Klel bolestí a znovu vztekle zalomcoval uvízlým mečem.

A vzápětí přišla pohroma!

Horácův štít, poškozený po předchozích Morgarathových drtivých úderech, prostě nevydržel. Velký meč se konečně uvolnil, a jak vyjížděl ven, přeťal kožené řemeny, které štít přidržovaly na Horácově paži. Rozbitý, zprohýbaný štít odletěl pryč. Horác v sedle opět zakolísal a zoufale se snažil udržet rovnováhu. Morgarath byl příliš blízko na to, aby mohl použít dlouhou čepel, a tak jilcem obouručního meče zasadil ze strany ránu do chlapcovy hlavy chráněné helmicí. Mezi přítomnými to smutně zašumělo, když Horác vypadl ze sedla.

Nohou uvízl v třmenu a vyděšený kůň odklusal nějakých pětadvacet kroků. Horáce přitom vlekl s sebou. Což však Horácovi nejspíš zachránilo život, protože se tak dostal mimo dosah vražedného širokého meče. Nakonec se mu podařilo nohu kopnutím vyprostit a převalit se v prachu. Meč stále svíral v pravé ruce.

Potácivě se vyhrabal na nohy, oči zalité potem a plné prachu. Nejasně viděl, že Morgarath se na něj znovu žene. S mečem sevřeným oběma rukama kryl šikmý sek velkého meče, ale síla úderu ho srazila na kolena. Zadní kopyta Morgarathova koně vylétla, jedno Horáce zasáhlo do žeber a on se opět poroučel do prachu. Morgarath odcválal.

Mezi přihlížejícími zavládlo ticho. Wargalové hleděli na tu podívanou bez pohnutí, ale královští vojáci sledovali nerovný boj v tiché hrůze. Všichni věděli, že konec je neodvratný.

Pomalu a s bolestí se Horác znovu zvedl. Morgarath otočil koně a zahájil další útok. Horác sledoval, jak přijíždí, a uvědomoval si, že tenhle střet může mít jen jediný výsledek. Když se proti němu Morgarath řítil na mrtvolně bílém koni, jehož stočil mírně vedle Horácova pravého boku, aby měl dost prostoru na úder shora, začal se v chlapcově hlavě rodit zoufalý nápad. Vůbec netušil, zda mu pancíř poskytne dostatečnou ochranu. Ten nápad ho mohl stát život. Potom se mdle zasmál sám pro sebe. Zemřel by tak jako tak.

Celý se napjal, byl připraven. Kůň už byl téměř u Horáce a uhýbal vpravo od něj, aby Morgarath mohl zasáhnout protivníka pravou rukou co nejsilnějším úderem. Když už zbývalo jen posledních pár kroků, vrhl se Horác doprava k němu, záměrně pod přední kopyta koně.

Přihlížejících hlasitě zaúpěli a celé dějiště souboje na chvíli zahalilo mračno zvířeného prachu. Horác ucítil, jak ho kůň jedním kopytem zasáhl do zad mezi lopatky. Vzápětí se mu před očima rudě zablesklo, když pocítil úder dalšího kopyta do helmice. Upínací řemen se přetrhl a helmice mu sletěla z hlavy. Potom schytal další rány, bylo jich víc, než byl schopen spočítat, a svět byl jen zmatenou směsicí bolesti a prachu a nejvíc ze všeho rámusu.

Kůň nebyl na Horácův sebevražedný čin připraven, takže se zoufale pokusil srážce vyhnout. Chvíli klopýtal se zkříženýma předníma nohama, potom se převrátil po hlavě do prachu. Morgarathovi se podařilo včas skopnout třmeny, byl však vymrštěn přes hlavu svého koně a sletěl na zem. Široký meč mu vypadl z ruky.

Bílý kůň se s hrabáním zvedl a přitom poplašeně a zuřivě řičel. Ještě jednou kopl do schýlené postavy, která zavinila jeho pád, a potom odklusal. Horác hekal bolestí a pokoušel se vstát. Zvedl se do kleku a matně zaslechl slabé jásání z řad přihlížejících vojáků.

Potom jásot zvolna utichal, protože mlčenlivá, černě oděná postava ležící několik kroků od Horáce se také pohnula.

Morgarath si jenom vyrazil dech. Zhluboka se nadechl a vstal. Rozhlédl se, spatřil svůj meč ležet napůl pohřbený v prachu a zvedl ho. V Horácovi se všechno sevřelo, když se dlouhá postava, která se teď rýsovala proti nízkému odpolednímu slunci, krok za krokem začala blížit k němu. Zoufale zvedl meč a vyhrabal se na nohy. Morgarath odhodil svůj černý štít. Sevřel meč oběma rukama a postupoval vpřed. Horáce mučivě bolel každý kousíček těla, ale stál pevně a čekal.

Znovu se ozvalo nervy drásající, skřípavé třesknutí oceli. Morgarathovy údery pršely na Horácův meč a bojovnický učeň je z posledních sil vykrýval. S každým dalším mocným úderem však jeho paže umdlévaly. Začal ustupovat, ale Morgarath na něj pořád dotíral a drtil Horácovu obranu jedním úderem za druhým.

A potom, když hrot Horácova meče klesl k zemi a on nebyl schopen najít sílu a opět ho pozvednout, zasvištěl Morgarathův široký meč ještě jednou, udeřil do kratšího Horácova meče a přeťal jeho čepel na dva kusy.

Morgarath s krutým úsměvem ve tváři o krok ustoupil a Horác tupě zíral na uťatou čepel ve své pravici.

„Myslím, že už jsme skoro u konce,“ pronesl Morgarath svým tichým, mdlým hlasem. Horác pořád civěl na nepoužitelný meč. Jeho ruka téměř samovolně sáhla po dýce a vytáhla ji z pouzdra. Morgarath si toho pohybu všiml.

„Myslím, že tohle ti nejspíš k ničemu nebude,“ zasmál se. Potom zvolna a s rozvahou zvedl svůj široký meč do výše a rozmáchl se k poslednímu mocnému seku střechou, kterým rozsekne Horáce až k pasu.

Chviličku předtím, než to provedl, Gilan pochopil, co bude následovat.

„Můj bože, on chce…“ uniklo mu ze rtů a zároveň pocítil vlnu bláznivé naděje.

Široký meč padal v oblouku dolů. Horác teď vložil všechno do posledního pokusu odolat. Vykročil vpřed zkřížil dvě čepele, které držel v rukou, tak aby dýka podepřela useknutý meč.

Mohutný Morgarathův úder třeskl do pevně zkřížených čepelí. Horác však přikročil blíž k vysokému protivníkovi a tím snížil sílu úderu i páku dlouhého meče.

Horác podklesl v kolenou, ale udržel se na nohou. Chvíli zůstali s Morgarathem stát zaklesnutí zbraněmi hruď na hrudi. Horác viděl zášť i zmatek ve tváři šíleného muže, který nechápal, co se to děje. Pak se zášť změnila v překvapení a Morgarathovi náhle celým tělem projela hluboká, palčivá bolest, neboť Horác uvolnil dýku a ze všech sil ji přes kroužkovou zbroj vrazil Morgarathovi přímo do srdce.

Pán Deštných a temných hor se pomalu zhroutil na zem.

Na dlouhých deset vteřin všichni přihlížející omráčeně ztichli. Potom propukl jásot.