Friday

XI

Každý z vás mladších, kteří jste tu noc nezažili, jste se o ní určitě učili ve škole. Stejně však musím shrnout, co se tenkrát stalo, abych vysvětlila, jak to ovlivnilo mě a celý můj výstřední život. Takzvaná Rada pro přežití o sobě prohlásila, že je tajná organizace „opravdových lidi“, předurčených k nápravě všeho zla, křivd a špatností na Zemi a na všech planetách a místech, kde žijí lidé. Tomuto cíli zaslíbili své životy.

Ale nejdříve si naplánovali zasvětit tomuto cíli hezkých pár životů jiných lidí. Řekli, že mají připraveny seznamy všech klíčových postav na celé planetě a mimo ni, zvláštní seznamy pro každý teritoriální stát, a k tomu dlouhý seznam celosvětových vůdců. Ti byli jejich terči.

Rada svým prohlášením ospravedlňovala započaté zabíjení a slíbila, že bude zabíjet ještě více a více, pokud její požadavky nebudou splněny.

Po seznamu celosvětových vůdců začal hlas, který z obrazovky doléhal až k nám, číst seznam Britské Kanady. Z výrazu tváře a zamyšleného pokyvování hlavou mých hostitelů a hostitelky jsem viděla, že s většinou tohoto výběru souhlasí. Místopředseda vlády na tom seznamu sice byl, ale ne už sám premiér, což bylo určité překvapení pro nás a ještě větší asi i pro něho samotného. Jak byste se cítili, kdybyste prožili celý život v politice, drápali se bezohledně nahoru a pak si přijdou klidně nějací drzí tlachalové a řeknou, že nejste dost důležití na to, aby vás zabili? No to je přeci výsměch.

Hlas slíbil, že v nejbližších deseti dnech se už nebude zabíjet a vraždit. Jestliže se ale situace nezlepší, vylosují jedno z deseti zbývajících jmen a dotyčný bude popraven. Nebude souzen, jednoduše ho zabijí. Za dalších deset dnů zas další. A tak dále, dokud ti, co přežijí, nebudou žít v dokonalém světě. Hlas vysvětlil, že Rada není žádná vláda a že žádnou vládu ani nenahrazuje. Je to prý, krátce řečeno, jakási morální garda, která ve veřejném zájmu uchopila moc. Ti mocní, kteří přežijí, by ve funkcích měli zůstat. Ale přežijí jenom tehdy, když budou vládnout spravedlivě. Varovali je, aby se nepokoušeli odstoupit.

„Tady je Rádio Přežití. Pozemský ráj je už na dosah.“ Odmlčel se.

Pak následovala dlouhá přestávka, až se na obrazovce živě objevil komentátor. Janet přerušila ticho: „Ano, ale…“

„Ano, ale co?“ zeptat se Ian.

„Není pochyb o tom, že na tom seznamuje skutečně většina mocných v téhle zemi. Představ si, že seš na té černé listině taky a že máš tak hrozný strach, že uděláš cokoliv, aby tě nezabili. Co budeš dělat? Co je to vládnout spravedlivě?“

(„Co je pravda?“ ptal se Pilát Pontský a umyl si ruce. Neznala jsem odpověď, a tak jsem byla zticha.)

„Drahoušku, to je jednoduché,“ odpověděl Georges. „Co to říkáš za nesmysly! Jak to?“

„Zařídili si to jednoduše. Každý vlastník nebo šéf nebo tyran ví, co by měl dělat. Je to jeho zaměstnání. Když dělá, co by měl, je všechno v pořádku. Když neuspěje, jeho chybu napraví — dr.Gilotina.“

„Georgi, nedělej si z toho legraci.“

„Drahoušku, nikdy jsem nic nemyslel vážněji. Když kůň nedokáže na závodech přeskočit překážku, tak ho zastřel. Dělej to pořád a nakonec najdeš koně, který se překážkám nebude vyhýbat. Pokud ti ovšem nedojdou koně. Tuhle pseudologickou pravděpodobnost si většina lidí přenáší s sebou i do politiky. A pak se člověk diví, že lidstvo je schopné docela dobře existovat pod každým systémem moci.“

„Vládnout je lumpárna,“ zabručel Ian.

„Svatá pravda. Ale vraždy a atentáty jsou ještě špinavější.“ Tahle debata o politice by ještě pokračovala, kdyby se terminál opět nerozsvítil. Všimla jsem si, že takové diskuse o politice nikdy nekončí, jednoduše je něco zvenčí vystřídá. Na obrazovce se zase živě objevila moderátorka. „Záznam, který jste právě slyšeli,“ oznamovala, „byl do naší stanice doručen osobně. Úřad předsedy vlády už tento záznam dementoval a nařídil všem stanicím, které jej dosud nevysílaly, aby se toho vyvarovaly, jinak budou potrestány podle Zákona o veřejném zájmu. Takový precedens je samozřejmě protiústavní. Hlas Winnipegu bude pokračovat ve svém vysílání a informovat vás o vývoji situace. Vyzýváme vás, abyste zůstali tiše a nevycházeli ven, pokud nezajišťujete nezbytně nutné veřejné služby.“

Pak přehráli záznam se zprávami, který jsme slyšeli už dříve, takže Janet vypnula zvuk a nechala na obrazovce přehled zpráv. Řekla jsem: „Iane, domnívám se, že tady zůstanu dokud se vývoj v Impériu neutiší…“

„To není domněnka. To je skutečnost.“

„Ano, pane. Pak musím urychleně zavolat svému zaměstnavateli. Můžu použít váš terminál? Tady je moje úvěrová karta, to je samozřejmé.“

„Kartu si nech. Zavolám tam a hned se vyrovnáme.“

Vycítila jsem určitou rozmrzelost. „Iane, uvědomuju si, že vaše pohostinnost je nákladná. Ale když jste se rozhodli platit dokonce i výdaje, které by si měl host správně platit sám, pak bys mě měl přihlásit jako svou souložnici a zveřejnit svou odpovědnost za mé dluhy.“

„To je rozumné. Jaký plat očekáváš?“

„Počkej!“ požádal ho Georges. „Já platím lépe. Je to lakomý Skot.“

„Neposlouchej ani jednoho,“ radila mi Janet. „Georges by sice mohl platit lépe, ale čeká, že mu budeš pózovat a že mu zároveň poskytneš jedno vajíčko, to vše za jeden plat. A já vždycky chtěla harémovou otrokyni. Lásko, budeš skvělou odaliskou, i když nebudeš mít v pupku drahokam. Ale umíš masírovat záda? A jak umíš zpívat? A nyní se dostáváme ke klíčové otázce: jaký je tvůj vztah k ženám? Můžeš mi to pošeptat do ouška.“

„Možná bude lepší, když odejdu a vrátím se a všechno začneme znova. Teď bych chtěla zavolat Šéfovi. Můžu na to použít svou úvěrovou kartu. Je to MasterCard, trojitý A—úvěr.“

„Kde ji vystavili?“

„V Imperial Bank v Saint Louis.“

„Podle toho, co říkáš, usuzuju, že jsi neslyšela dřívější zprávy. Nebo chceš svou úvěrovou kartu zrušit?“

„Zrušit?“

„Děláš mi ozvěnu? Síť úvěrových bank Britské Kanady oznámila, že úvěrové karty vydané v Impériu a v Quebecu prohlašuje kvůli stavu ohrožení za neplatné. Takže si to strč za klobouk a nauč se divit zázrakům věku počítačů a doby zápachu ze spalování umělých hmot.“

„Teda!“

„Klidně řekni svůj názor. Myslel jsem, že řekneš to své teda.“

„Taky jsem to řekla. Iane, můžu se pokorně kát a sypat si popel na hlavu? Mohla bych si potom zavolat Šéfovi na tvůj úvěr?“

„Samozřejmě, že můžeš… Když si to dohodneš s Janet. Ona se stará o domácnost.“

„Janet?“

„Neodpověděla jsi na mou otázku, drahoušku. Tak mi to teď pošeptej do ouška.“

Pošeptala jsem jí to do ouška. Rozšířily se jí oči. „Nejdříve si zavoláš.“ Dala jsem jí telefonní čísla a ona to pro mě udělala. Použila při tom terminál ve svém pokoji.

Mezitím byl komentář na obrazovce přerušen a objevil se nápis: „BEZPEČNOSTNÍ NAŘÍZENÍ — ŽÁDNÉ SPOJENÍ DO CHICAGSKÉHO IMPERIA!“

Blikalo asi deset vteřin, pak zhaslo. Pořádně jsem od plic zaklela a uslyšela za sebou Ianův hlas. „Nezlob, nezlob, hezké holčičky a paní tohle neříkají.“

„Nejsem ani jedno ani druhé. A navíc jsem ve stresu.“

„To vidím. Já už jsem ty zprávy slyšel dřív. A vím, že to budeš tak dlouho zkoušet, až se o tom přesvědčíš sama.“

„Ano, mermomocí bych to zkoušela. Iane, nejsem jen ve stresu, uvázla jsem na mělčině. Dostala jsem neomezený úvěr od Imperial Bank of Saint Louis a nemohu na něj sáhnout. Mám několik novozélandských dolarů a něco málo vyměněno. A padesát říšských korun. A zastavenou úvěrovou kartu. Stačilo by to na tu smlouvu o konkubinátu? Můžeš mě najmout lacino. Přistoupím na návrh kupce.“

„Přijde na to. To jsou ale podmínky vynucené okolnostmi a teď bych stejně nesměl jít výš než za ubytování a stravu. Co jsi to pošeptala Janet, že to vzalo takový grády?“

Janet odpověděla: „Zašeptala mi: 'Honi soit qui mal y pense'. Prostě cit, který ti doporučuji, můj milý mužíčku. Marjorie, nejsi na tom o moc hůř než před hodinou. Stále ještě nemůžeš jet domů, dokud se vše neuklidní… pak teprve začne fungovat doprava a spojení, protože se otevřou hranice a poběží ti zase úvěr… Když ne tady, tak určitě za hranicí ani ne sto kilometrů odsud. Takže si klidně slož ruce do klína a čekej…“

„S klidnou hlavou a klidným srdcem. Ano, to udělej,“ souhlasil Ian, „a Georges tě bude malovat. Protože ten nemyslí na nic jiného. Oba dva jste nebezpeční cizí státní příslušníci a jestliže uděláte jediný krok z tohoto domu, budete internováni.“

„Nepropásli jsme nějaké další zprávy?“ zeptal se Ian. „Ano. Ačkoliv to už asi opakovali. Jak Georges, tak Marjorie se budou muset hlásit na nejbližší policejní stanici. Nepřipomněla jsem jim to. Georges to hodlá ignorovat a dělat ze sebe blba. Řekne, že nevěděl, že se to týká i trvale žijících cizinců. Samozřejmě, že by ho mohli propustit na čestné slovo. Nebo by mohl taky trávit celou příští zimu v provizorních barácích, kde to profukuje. Teď nikdo nezaručí, co bude za týden. To všechno ten hloupý stav ohrožení.“

Přemýšlela jsem o tom. Zase jsem to zpackala sama. Při plnění úkolů nikdy necestuji jenom s jedním typem úvěru a vždy si vozím dostatečné množství peněz v hotovosti. Ale nekriticky jsem předpokládala, že při prázdninovém výletu nebudu telefonovat, protože při volání s hotovostí je každý impuls nehorázně drahý. Když ale máte hromadu peněz v hotovosti, můžete si vymoci, že podplacená úřednice přimhouří očko. Aniž byste se jí představili. Ale bez peněz v hotovosti to nejde. Od té doby, co jsem prošla výcvikem, jsem nezkoušela žít pod širákem. Aspoň uvidím, jestli ten výcvik ve mně něco zanechal. Díky bohu, že bylo teplé počasí.

Georges zakřičel: „Zesilte zvuk! Nebo pojďte sem!“

„… našeho Pána. Nevšímejte si domýšlivé pýchy hříšníků! My sami jsme zodpovědní za zkázu a úpadek, které vidíte všude kolem sebe. Satanovi služebníci začali uchvacovat Svaté dílo, které nám zanechal Pán, a překrucují ho k svému ničemnému obrazu. Ale budou potrestáni. Prozatím nařizujeme světovládcům světských věcí vykonat následující Svaté dílo:

— Skoncujte se všemi prohřešky proti Nebeské říši. Umožněte lidem zaslíbeným Pánu cestovat vesmírem, aby On dostal svá křídla.

— Nestrpte při životě čaroděje a čarodějnice. Takzvané genetické inženýrství zesměšňuje nejdražší úmysly Pána. Zničte ta hnusná doupata, v nichž se páchají takové věci. Zabte chodící mrtvoly stvořené kejklíři v těch černých jámách zla. Pověste čaroděje a čarodějnice, kteří se zabývají tím špinavým řemeslem.“

„Svatá dobroto!“ řekl Georges. „Tím myslí mě.“

Neřekla jsem nic. Věděla jsem, že myslí mě.

„…Muži, kteří žijí s muži, ženy, které žijí se ženami, každý, kdo žije se zvířaty, ti všichni zemřou ukamenováním, stejně jako ženy, které cizoložily.

— Baptisté a mohamedáni a nevěřící a židé a všichni, kdo se klanějí modlářským sochám, andělé Páně vám říkají: Kajte se, protože poslední hodina je blízko! Kajte se, nebo pocítíte plamenný meč Pánových služebníků.

— Výrobci pornografie a běhny a ženy nestydatých mravů, kajte se! Nebo budete trpět hrozným hněvem Páně!

— Hříšníci jakéhokoliv druhu, zůstaňte na tomto kanálu, dostanete pokyny, jak ještě můžete najít Světlo.

— Podle rozkazu Velkého generála andělů Páně.“ Záznam skončil a už byl znova přerušen.

„Janet, pamatuješ se, jak jsme poprvé viděli anděly Páně?“

„Na to jen tak nezapomenu. Ale nikdy bych od nich nečekala něco tak směšného jako tohle.“

Řekla jsem: „Jsou to doopravdy andělé Páně? Není na obrazovce jen nějaký zlý noční sen?“

„Hm, je těžké si spojit anděly, co jsme viděli Ian a já, s tímhle. Koncem března nebo začátkem dubna jsem jela do přístavu, abych odvezla Iana. Povalovalo se tam plno Hare Kršnových podivínů v šafránových rouchách a s vyholenými hlavami. Všelijak legračně poskakovali sem a tam a žebrali. Z brány vycházeli scientologové a směřovali k nim. Myslím si, že to byla Severoamerická dohoda. Když se obě skupiny smíchaly, přišli sem andělé Páně s vlastními odznaky a bubínky a paličkami.“

„Marjo, to ti byla nejkřiklavější výtržnost, co jsem kdy viděl. Všechny tři zúčastněné strany se daly bez potíží rozeznat. Vyznavači Hare Kršny vypadali jako klauni. Andělé a hubbardité neměli roucha, takže jsi je snadno rozpoznala. Ellronneři byli čistí a upravení a nakrátko ostříhaní. Andělé vypadali jako neustlané postele. Nesli také svou smradlavou pietu. Byl jsem od nich po větru, takže to vím. Radši jsem pak rychle odešel.

Scientologové určitě už mnohokrát bojovali za svá práva. Rvali se s disciplínou, bránili jeden druhého a rychle se dostali ven a raněné vzali s sebou. Příznivci Hare Kršny, vlasatí Kršnové, bojovali jako skuhrající kuřata a nechali tam své zraněné. Ale andělé Páně se prali tak, jako by se zbláznili. A já si myslím, že se zbláznit museli. Útočili přímo, točili paličkami a máchali pěstmi a nepřestali, dokud se nedostali ven a nebyli schopni se zvednout od země. Vyžádalo si to tolik jízdních policistů, kolik bylo andělů, než je trochu umravnili… Obvyklý poměr je jeden polda na koni, jeden hlouček demonstrantů.“

„Zdá se, že andělé věděli, že hubbardité v té době odjíždějí, a přišli, aby je napadli. Tlupa vyznavačů Hare Kršny se objevila asi náhodou. Byli v přístavu, zřejmě proto, že je to dobré místo, kde můžete přenocovat na zemi a dát na chodník bedničky na peníze. Ale když andělé zjistili, že jsou tady vlasatci a že nejsou schopni uzemnit scientology, smířili se s tím, že budou od těch Kršnových unikátů biti.“

Ian souhlasil. „Viděl jsem to z druhé strany zábradlí. Ti andělé bojovali s vražednou zběsilostí. Myslím si, že mohli být opilí. Ale nikdy bych nevěřil, že taková chátra otrhanců a špinavců by mohla ohrozit celou planetu. K čertu, nemohu tomu uvěřit ani teď. Myslím, že se pokoušejí získat důvěru stejně jako lidé trpící psychózou, kteří se přiznají k jakémukoli kriminálnímu činu.“

„Ale nechtěla bych se s nimi setkat tváří v tvář.“

„Máš pravdu. To se radši postavím čelem smečce divokých psů. Ale nedokážu si představit, že by divocí psi svrhli vládu. Tím spíše že by ohrozili celý svět.“

Žádný z nás neuhodl, že by si ještě někdo další mohl činit nároky na světovládu. Ale za dvě hodiny předložili své požadavky Stimulátoři.

„Tady je mluvčí Stimulátorů. Začali jsme s popravami a pečlivě vybrali oběti. Od té doby jsme nezahájili žádné povstání ani výtržnost, ani jsme se nedopustili žádných zvěrstev a krutostí. Zjistili jsme, že je nezbytné přerušit některé komunikace, ale jakmile to podmínky dovolí, budou obnoveny. Události nás přinutily změnit naše nenásilné plány, které jsme měli původně. Oportunisté, kteří si v anglicky mluvících zemích říkají Rada pro přežití a jinde Dědicové Lva Trockého nebo jinak bezvýznamně, se pokusili ukrást nám náš program. Ukázali tak, že sami žádný vlastní nemají.

— Horší jsou náboženští fanatici, co si říkají andělé Páně. Jejich takzvaný program je přihlouplý výběr antiintelektuálských hesel a zvrácených předsudků. Nemohou dosáhnout úspěchu, ale jejich doktrína nenávisti může snadno postavit bratra proti bratru, souseda proti sousedu. Proto je musíme zastavit.

— Výnos ve stavu ohrožení číslo l: Všechny osoby, které se vydávají za anděly Páně, se odsuzují k smrti. Úřady a úřední činitelé vykonají tento rozsudek ihned, všude a za jakýchkoli podmínek. Soukromé osoby, poddaní a trvale žijící osoby musí předvést výše uvedené anděly na nejbližší úřady, které použijí místní vězení. Mohou při tom použít silové prostředky, nutné k eskortování andělů do vězení.

Podporování, podněcování, přispívání nebo ukrývání kterékoli z těchto zakázaných skupin se prohlašuje za hrdelní zločin.

— Výnos ve stavu ohrožení číslo 2: Falešné vystavení úvěru nebo platební odpovědnosti na jakoukoli akci Stimulátorů nebo falešné vystavení úvěru na jakoukoli akci prováděnou podle rozkazu Stimulátorů se prohlašuje za hrdelní zločin. Všem úřadům, ať jsou kdekoli, se nařizuje stejný postup jako v předchozím případě. Tento výnos se týká především skupin a jednotlivců, kteří si říkají Rada pro přežití, ale není omezen jenom na ně.

— Reformní program: Zavádějí se ihned následující reformní opatření: političtí, finanční, jakož i obchodní vůdci jsou pod trestem smrti jednotlivě i kolektivně zodpovědní za provádění každého reformního kroku.

— Okamžité reformy: Všechny mzdy, ceny a renty jsou zmrazeny. Ruší se všechny hypotéky na obydlí obsazené nájemníky. Všechny úroky se stanovují pevně na šest procent.

— Ve všech zemích se znárodňuje zdravotnictví a farmaceutický průmysl bez ohledu na to, jaký podíl z něho už byl znárodněn. Lékaři budou dostávat stejný plat jako středoškolští učitelé, chůvy a ošetřovatelky, jako učitelé na základní škole. Veškerý léčebný a pomocný personál bude dostávat srovnatelnou mzdu. Všichni občané, poddaní a trvale žijící osoby, obdrží nejlepší lékařskou péči.

— Veškerý v tuto chvíli fungující obchod a služby budou pracovat i nadále. Po přechodném období v nich budou povolovány změny, zejména tam, kde přinesou veřejnosti větší prospěch.

— Další názorné popravy potrvají deset dnů, poté plus minus dva dny. Seznam činitelů ohrožených takzvanou Radou pro přežití ani nepotvrzujeme, ani neodmítáme. Každý z vás musí nahlédnout do svého nitra a položit si otázku, zda toho pro své bližní skutečně udělal dost podle svých sil a schopností. Jestliže zjistíte, že ano, jste v bezpečí. Jestliže ne, mohou si vás ti, kteří chtějí změnit naši krásnou planetu v peklo nespravedlnosti a zvláštních výhod, vybrat jako své pokusné králíky.

— Zvláštní výnos: Sériová výroba pseudolidí bude ihned zastavena. Všichni tzv. umělí lidé nebo artefakty budou zadrženi poté, co se sami vzdají na nejbližších reformních úřadech, kde budou registrováni. Během přerušení jejich výroby, kdy bude připravován plán jak tyto pseudolidi využít tak, aby neškodili lidem, budou tyto zrůdy nadále pracovat, ale zůstanou navždy izolovány.

— Místním úřadům se zakazuje, až na dále uvedené výjimky, zabít…“

Náhle byly zprávy přerušeny. Pak se na obrazovce objevila zpocená a ustaraná tvář nějakého muže. „Jmenuji se četař Malloy a hovořím za šéfa Hendersona. Dále už nepovolujeme vysílání těchto podvratných televizních stanic. Budou pokračovat pouze obvyklé programy. Ale zůstaňte na tomto nouzovém kanálu.“ Povzdechl si: „Teď jsou zlé časy, sousedé. Buďte trpěliví.“