Těžká expedice

XIX. Nová dohoda

V řídicím středisku se rozhostilo mrazivé ticho. Hlava drobného Meskliňana zcela vyplňovala obrazovku, ale z výrazu jeho „obličeje“, prostého jakýchkoli lidských rysů, se nedalo naprosto nic vyčíst. Nikoho nenapadlo, jak zareagovat; ptát se Barlennana, co má na srdci, bylo zbytečné, protože se jim to zjevně chystal povědět. Dlouho se rozmýšlel, než se znovu dal do řeči, a dokonce Lacklanda překvapilo, jak dobře se naučil jeho jazyku.

„Doktore Rostené, před chvílí jste řekl, že nám dlužíte víc, než nám kdy dokážete splatit. Věřím, že jste svá slova v jistém smyslu myslel upřímně — nepochybuji o tom, že jste nám v této chvíli vděční — ale na druhé straně to jsou jen plané řeči. Nikdy jste neměli v úmyslu poskytnout nám víc, než na čemjsme se dohodli — informace o počasí, údaje o neznámých mořích, možná pomoc při sběru koření, kterou nám před časem nabídl Charles. Plně chápu, že podle vašich zákonů nemáme na nic víc nárok; uzavřeli jsme s vámi dohodu a měli bychom se podle ní řídit, zvláště když vy jste své závazky z velké části splnili.

Přesto ale chci víc; a protože si vážím mínění některých vašich lidí, rád bych vám vysvětlil své pohnutky — rád bych se ospravedlnil. Rovnou vám ale říkám, že ať už získám vaše pochopení anebo ne, v každém případě udělám, co jsem si usmyslel.

Jak dobře víte, jsem kupec a zajímá mě především zisk. Vzali jste to v úvahu a nabídli jste mi za naši pomoc spoustu různých věcí; nemůžete za to, že se nám nic z toho nehodilo. Tvrdili jste, že vaše stroje nemohou při zdejším tlaku a gravitaci pracovat; vaše kovy nemůžeme použít — a i kdybychom mohli, nepotřebovali bychomje; na mnoha místech Mesklinu volně leží na povrchu. Některé národy z nich dělají ozdoby; od Charlese ale vím, že k výrobě složitějších předmětů jsou zapotřebí opět stroje či alespoň vyšší žár, než jaký jsme schopni vyprodukovat. Mimochodem známe jev, kterému říkáte oheň, i v mnohem ovladatelnější podobě než je plamenný mrak; je mi líto, že jsem v tomto ohledu Charlese oklamal, ale zdálo se mi to tak lepší.

Ale abych neodbíhal; odmítl jsem všechno, co jste nám nabízeli, kromě zeměpisných údajů a zpráv o počasí. Napadlo mě, že by vám to mohlo připadat podezřelé, ale nedávali jste nic takového najevo. Souhlasil jsem s tím, že podnikneme nejdelší cestu všech dob, abychom vám pomohli vyřešit váš problém. Tvrdili jste, že nutně potřebujete vědění; nikoho z vás ale nenapadlo, že bych mohl chtít totéž, i když jsem vám neustále kladl různé otázky. Odmítali jste na ně odpovědět a pokaždé jste uváděli stejné výmluvy. Proto jsem dospěl k závěru, že mám právo vaše vědomosti získat po svém. Mnohokrát jste hovořili o hodnotě toho, čemu říkáte „věda“, a pokaždé jste zároveň naznačovali, že můj lid něco takového postrádá. Pokud je to dobré a prospěšné pro vás, nechápu, proč bychom to také nemohli mít. Už asi chápete, co mám na mysli. Podnikl jsem tuto cestu se stejným záměremjako vy, když jste mě na ni vyslali: získat poučení. Třeba vy, Charlesi, jste za pomoci vědy žil celou zimu v místech, kde byste bez ní v okamžiku zahynul; jistě uznáte, že by i pro náš lid mohla mít stejně zásadní význam.

Navrhuji vám proto novou dohodu. Uvědomuji si, že když, jsem nedodržel tu starou, nebudete třeba mít chuť se mnou dál jednat. Pak byste ale měli smůlu; nemusím zdůrazňovat, že nic jiného vám nezbývá. Nejste tady a nikdy se sem nedostanete; a i když připustím, že byste na nás v hněvu mohli svrhnout nějaké ty své výbušniny, dokud jsme v blízkosti vašeho stroje, nemůžete to udělat. Dohoda je prostá: vědění za vědění. Jsme ochotni pro vás stroj rozebrat a předat vám poznatky, které se v něm skrývají, pokud s nimi zároveň seznámíte mne, či Dondragmera, nebo některého dalšího člena posádky, který na to bude mít čas a předpoklady.“

„Co si to…“

„Počkejte, veliteli,“ přerušil Lackland Rostenovy protesty. „Znám Baria lépe než vy. Nechtě mě mluvit.“

„Dobrá, Charlie. Máte slovo.“

„Barle, zmínil jste se před chvílí s jistým despektem o naší neochotě vysvětlit vám princip našich strojů. Věřte mi, že jsme se vás nesnažili napálit. Ty stroje jsou složité; tak složité, že lidé, kteří je vymýšlejí a vyrábějí, nejprve musí strávit téměř polovinu života tím, že se učí poznávat zákony, na jejichž základě ta zařízení pracují, a techniku jejich výroby. Nechtěli jsme ani nijak znevažovat vědomosti vašich lidí; víme toho sice víc, ale měli jsme i delší čas na to, abychom se všemu naučili.

Pokud vás správně chápu, chcete se v raketě seznámit se všemi přístroji, tak jak je budete demontovat. Rád bych vás ujistil, že já sám bych něco takového nedokázal, protože ani jednomu z nich nerozumím; navíc i kdybyste je pochopil, nebylo by vám to k ničemu dobré. Nedovedu to vyjádřit lip, než že se jedná o přístroje k měření věcí, které není možné vidět ani slyšet ani cítit ani ochutnat — věcí, jejichž účinky byste museli sledovat jiným způsobem po dlouhou dobu, než byste jim vůbec začali rozumět. To vůbec nemínímjako urážku; co říkám, platí téměř stejně i o mně, třebaže jsem vyrostl obklopený těmito silami a některých dokonce využívám. Přesto jim nerozumím a do smrti je nepochopím; naše věda zahrnuje takové množství znalostí, že se všemjediný člověk ani nemůže začít učit. Musí se spokojit s oborem, který zná, a případně k němu přidávat to málo, co dokáže za celý život poznat.

Váš návrh, Barle, nemůžeme přijmout, protože je fyzicky nemožné, abychom splnili to, co požadujete.“ Barlennan se nedokázal po způsobu lidí usmívat a dal si dobrý pozor na to, aby ani jinak nenarušil vážnost okamžiku. „Můžete toho udělat víc než si myslíte. Když jsme se poprvé vydali na tuto výpravu, bylo všechno opravdu tak, jak jste právě řekl. Měl jsem plně v úmyslu najít s vaší pomocí raketu, pak dát rádia stranou, abyste nic neviděli, a začít s prohlídkou přístrojů, abych ovládl celou vaši vědu.

Postupně jsem si ale uvědomoval, že všechno, co říkáte, je pravdivé. Už když jste nás tak rychle a pečlivě seznámili se zákonitostmi létání a s postupy, kterých používají stavitelé kluzáků tam na ostrově, mi bylo jasné, že před námi vědomosti záměrně netajíte. Ještě víc jste mě o tom přesvědčili, když jste Dondragmerovi pomohli sestrojit diferenciální kladkostroj.

V době, kdy jste nás učili, o létajících strojích, jsem poprvé začal matně tušit, co znamená váš pojem „věda“. Uvědomil jsem si, že zařízení, které je tak prosté, že už jste je dávno přestali používat, vyžaduje pochopení spousty přírodních zákonů, „o jejichž existenci nikdo z nás dosud neměl ani tušení. Jednu chvíli jste výslovně řekl, že vaši lidé tento typ kluzáků přestali užívat před více než dvěma sty lety. Mohu se jen dohadovat, o kolik víc jste toho za tu dobu poznali — a stačí mi to, abych si uvědomil, co všechno neznáme.

Přesto ale můžete udělat, co od vás žádám. Částečně jste s tím už začali, když jste nám ukázali diferenciální zdvihadlo. Nerozumím mu a nepochopil je ani Dondragmer, který s ním strávil spoustu času; jsme ale přesvědčeni o tom, že má něco společného s pákami, které celý život používáme. Chceme začít od samého počátku, i když víme, že nám ani celý život nebude stačit k tomu, abychom si osvojili všechno, co znáte. Doufám, že se naučíme dost na to, abychom pochopili, jak jste takové věci mohli objevit. Je mi jasné, že vaše věda nejsou žádné dohady, ani filozofování učenců, kteří nám tvrdí, že Mesklin má tvar mísy. Jsem ochotný pro tuto chvíli připustit, že pravdu máte vy; rád bych ale věděl, jak jste zjistili, jak vypadá váš vlastní svět. Jsem přesvědčený o tom, že jste to museli znát dávno předtím, než jste se vznesli nad jeho povrch a mohli ho celý přehlédnout. Chtěl bych vědět, proč Bree plave a proč jistou dobu plula i kánoe. Chci zjistit, co ji vlastně rozdrtilo. Chci vědět, proč rozsedlinou neustále vane vítr — ne, vašemu vysvětlení jsem neporozuměl. Chci vědět, proč je nám v zimě nejtepleji, když tak dlouhou dobu nevidíme slunce. Chci vědět, proč oheň žhne a plamenný prach zabíjí. Chci, aby mé děti, pokud nějaké budu mít, či alespoň jejich děti věděly, jak pracuje toto rádio, váš tank a časem i tato raketa. Chci toho vědět hodně — nepochybně víc, než se dokážu naučit; ale pokud se mi podaří mé lidi přimět k tomu, aby se sami začali zajímat o vědění, pak snad přestanu obchodovat pro zisk.“ Ani Lacklanda ani jeho velitele dlouhou chvíli nenapadalo, co odpovědět. Nakonec přerušil mlčení Rosten. „Barlennane, pokud získáte vědomosti, které potřebujete, a začnete je předávat svým krajanům, řeknete jim, odkud jste se všechno dověděli? Myslíte, že by jim to mohlo nějak prospět?“

„Některým ano; vyvolalo by to u nich zájem o jiné světy a o lidi, kteří podstoupili stejnou cestu k vědění. Ostatní — no, máme u nás i takové, co se raději spoléhají na druhé. Kdyby o vás věděli, nenamáhali by se sami s učením; prostě by se jen zeptali na to, co by zrovna potřebovali vědět, a kdybyste jim neodpověděli, nepochopili by, že nemůžete; mysleli by si, že je chcete ošálit. Myslím, že kdybych někomu o vás pověděl, tento typ lidí by to dřív nebo později zjistil — asi bude lepší, když je nechám, aby si mysleli, že to já jsem takový génius. Anebo Don; o tom to každý spíš uvěří.“ Rostenova odpověď byla stručná a k věci. „Přijímáme vaše podmínky.“ XX. Vzdušná plavba „Bree“

Nad plochým temenem pahorku vyčníval do výše osmi stop lesklý kovový skelet. Meskliňané se právě s elánem pouštěli do další řady poklopů, jejichž horní uzávěry odkryli. Někteří odhrnovali čerstvě vykopanou hlínu a oblázky k okraji náspu, jejich druhové spěchali sem a tam po upravené cestě, vedoucí ke skalnímu převisu, zapražení do plochých dvoukolých kár, v jednom směru prázdných, v opačném obtížených zásobami potravin. Všude vládl čilý ruch; zdálo se, že každý sleduje přesně vymezený cíl.

Barlennan se vypravil k Bree. Už byla připravená vyrazit, se dvěma námořníky na palubě a roztopeným ohništěm. Pohled na rozsáhlou plochu třpytivé, téměř průhledné tkaniny ho pobavil; myslel na Reejaarena, co by asi řekl tomu, jak využili jeho materiál. Pak že není spolehnutí na pevnost šitých švů! Barlennanovi lidé věděli své a občas k tomu ani nepotřebovali Letce, aby jim poradili. Sotva urazili deset tisíc mil od ostrova, kde látku získali, použili ji k záplatování plachet a jejich švy vydržely dokonce i vichřici ve větrném údolí.

Barlennan proklouzl otvorem v zábradlí, pečlivě ho za sebou uzavřel a pohlédl do ohniště vyloženého kovovou fólií z kondenzátoru, který jim Letci darovali. Všechna lana byla napjatá a na svých místech; kapitán kývl na posádku. Jeden z námořníků přihodil několik kousků dřeva do žhnoucího ohniště; druhý uvolnil kotvy.

Zářivá látková koule o průměru čtyřiceti stop, naditá horkým vzduchem, se lehce vznesla nad náhorní plošinu a nová Bree, poháněná mírným vánkem, zvolna zamířila k řece.