Konec dětství

6

Padesát let je doba dostatečně dlouhá na to, aby se svět a jeho obyvatelé změnili téměř k nepoznání. Je k tomu nezbytná dokonalá znalost sociální struktury, jasně stanovený cíl — a moc.

Tím vším Vládci disponovali. Třebaže jejich cíl byl lidstvu neznámý, o jejich znalostech a moci nebylo pochyb.

Tato moc měla mnoho forem a lidé si byli vědomi jenom její části. Každému byla zřejmá moc ztělesněná v jejich velkých lodích, za onou ukázkou dřímajících sil však stály jiné, mnohem účinnější.

„Všechny politické problémy,“ řekl jednou Karellen Stormgrenovi, „se dají vyřešit správným použitím síly.“

„To zní dost cynicky,“ odpověděl Stormgren pochybovačně. „Je to něco jako — moc je zákon. Z naší vlastní historie víme, že použitím moci se nikdy nic nepodařilo vyřešit.“

„Důležitým slovem je zde ono správné. Vy jste nikdy neměli skutečnou moc, ani jste nevěděli, jak ji správné použít. V řešení všech problémů existuje správný a nesprávný přístup. Předpokládej například, že jeden z vašich národů, vedený nějakým fanatikem, se pokusí proti mně vzbouřit. Absolutně nesprávným přístupem by v tomto případě bylo použití miliónů koňských sil v podobě atomových bomb. Bylo by to konečné řešení, ale bylo by nesprávné.“

„A to správné řešení?“

„To vyžaduje mnohem méně energie než malý radiový vysílač — a pracuje to na podobném principu. Je to použití síly, ale ne velké síly. A to je rozhodující. Jak dlouho si myslíš, že by trvala kariéra Hitlera jako diktátora v Německu, kdyby ho všude pronásledoval hlas znějící v jeho uchu? Anebo hudební melodie, dost hlasitá na to, aby přehlušila všechny ostatní zvuky, aby mu bránila spát a mučila jeho mozek ve dne v noci? Jak vidíš, není to nic brutálního. Ale ve svém konečném důsledku je to mnohem účinnější než vodíková bomba.“

„Chápu,“ řekl Stormgren, „nebylo by kam se před tím schovat.“

„Ne, neexistuje žádné místo na světě, kam bych nemohl poslat své — ehm — zařízení, kdybych byl přesvědčen o nutnosti jeho použití. A proto nemusím k zachování svého postavení nikdy používat žádné drastické metody.“

Svět nyní věděl, že jejich velké lodě nebyly ničím jiným než symboly a přeludy. Ale jejich pouhá přítomnost změnila historii Země. Nyní byla jejich úloha u konce a jejich úspěch se za nimi bude jako ozvěna ještě dlouho odrážet staletími.

Karellenovy předpovědi byly správné. Náhlý šok z poznání rychle pominul, třebaže stále ještě existovali lidé, kteří ačkoliv se chlubili svým osvobozením se od předsudků a pověr, nikdy nebyli schopni podívat se do očí žádnému z Vládců. Bylo v tom něco podivného, něco, co se vymykalo veškerému rozumu a logice. Ve středověku lidé v ďábla věřili a báli se ho. Ale nyní bylo dvacáté první století. Je snad možné, že stále ještě existuje něco takového jako druhová paměť?

Bylo zřejmé, že Vládci nebo bytosti stejného druhu přišli do násilného kontaktu s dávným člověkem. To setkání se uskutečnilo někde v pradávné minulosti, protože o něm neexistovaly žádné záznamy. Byla to jedna z velkých záhad, ale nezdálo se, že by ji Karellen chtěl pomoci lidstvu rozluštit.

Vládci, přestože se už ukázali lidstvu, jen zřídkakdy opouštěli svou loď. Snad to pro ně na Zemi bylo fyzicky nepohodlné kvůli jejich velikosti nebo kvůli křídlům, která naznačovala, že přišli ze světa s mnohem nižší gravitací. Nikdy je nebylo vidět bez pásu, na němž bylo připevněno jakési složité zařízení. Vědci se domnívali, že kontroluje jejich tíhu a umožňuje komunikovat mezi sebou. Přímé sluneční světlo pro ně bylo nepříjemné a nikdy se na něm nezdrželi déle než pár sekund. Když museli vyjít ven na delší dobu, nosili tmavé brýle, což jim propůjčovalo dost nepatřičný vzhled. Ačkoliv se zdálo, že mohou dýchat pozemský vzduch, nosili s sebou malé plynové bombičky, z nichž se občas občerstvovali.

Možná, že příčinou toho, proč se lidí spíše stranili, byly skutečně pouze tyto fyzické problémy. Jenom velmi málo lidí se setkalo s Vládci a nikdo si netroufl odhadnout, kolik jich je v Karellenově lodi. Nikdo jich neviděl víc než pět pohromadě, třebaže na palubě onoho ohromného korábu jich mohly být stovky.

V mnoha ohledech přineslo sestoupení Vládců na Zem více problémů než jich vyřešilo. Jejich původ byl stále neznámý a jejich biologie byla zdrojem nekonečných spekulací. Ochotně odpovídali na spoustu otázek, ale v jistých ohledech bylo jejich chování velmi záhadné. Vcelku to však nikomu kromě vědců nevadilo. Obyčejný člověk, třebaže dával přednost tomu, se s Vládci nestýkat, jim byl vděčný za to, co udělali pro svět.

Soudě podle měřítek předchozích věků byl svět nyní Utopií. Ze světa se ztratila nevzdělanost, nemoci, bída, hlad. Vzpomínka na válku zmizela do minulosti jako zlý noční sen, který umírá s probuzením. Brzy úplně vymizí z paměti žijících lidí.

Tvář světa byla změněna s využitím lidské energie namířené správným směrem. Byl to skutečně doslova nový svět. Města, vyhovující předchozím generacím, byla přestavěna anebo opuštěna a ponechána jako muzea. Naprosto se změnila struktura obchodu a průmyslu. Výroba se stala převážně automatickou. Automatizované továrny chrlily spotřební zboží v neomezeném množství, takže všechny základní životní potřeby byly prakticky zadarmo. Lidé pracovali jenom když si to výslovně přáli a když to pro ně bylo druhem povyražení, anebo nepracovali vůbec.

Byl to Spojený Svět. Stále ještě se používala stará jména bývalých zemí, ale nesloužila k ničemu jinému než k poštovním účelům. Na Zemi nebyl nikdo, kdo by neuměl mluvit anglicky, kdo by neuměl číst, neměl k dispozici televizor nebo nemohl navštívit opačnou polokouli během dvaceti čtyř hodin…

Zločin prakticky vymizel. Stal se jak zbytečným, tak nemožným. Když nikomu nic nechybí, nemusí nic krást. Kromě toho, všichni potencionální zločinci věděli že trestu Vládců by neunikli. V ranných dobách své vlády ukázali tak zřetelně svůj smysl pro právo a pořádek, že tato lekce nebyla nikdy zapomenuta.

Také nebylo téměř slyšet o zločinech z vášně, třebaže nevymizely úplně. Bylo odstraněno množství psychických problémů a lidstvo uvažovalo mnohem racionálněji. A to, co se v minulých letech nazývalo neřestí, nebylo nyní ničím jiným než excentrismem nebo přinejhorším špatnými způsoby.

Jednou z pozoruhodných změn bylo zpomalení onoho šíleného tempa, jímž se vyznačovalo dvacáté století. Život současné generace byl oproti minulosti mnohem pokojnější. Nepatrnému množství lidí scházela ona horlivost, spěch a chvat, zatímco většina žila v pokoji a pohodě. Člověk západu se poučil — to, na co zbytek světa nikdy nezapomněl — že odpočinek není žádný hřích, pokud ovšem nezdegeneruje do naprosté lenosti.

Velkou část svého volného času lidstvo nyní věnovalo vzdělání. Bylo nejenom důkladnější, ale také delší. Jen málo lidí ukončilo studium před dvacátým rokem svého života — a to bylo pouze první stadium, protože za normálních okolností se většina lidí vracela do škol na další tři roky, po zkušenostech a cestách, které prohloubily jejich obzory. A dokonce i potom mnoho lidí po zbytek svého života studovalo v nejrůznějších kursech obory, které je nejvíc zajímaly.

Rozšíření lidského vzdělání tak daleko za hranici fyzické dospělosti podnítilo mnoho sociálních změn. Některé z nich byly po generace nezbytné, ale předchozí perioda je změnila nebo úplně odbourala. Zvlášť pak v oblastech sexuálních vztahů, které se radikálně změnily. Byly otřeseny dvěma vynálezy, které za svůj objev ironií osudu vděčily pouze lidem a neměly s Vládci nic společného.

Prvním z nich byla stoprocentně spolehlivá orální antikoncepce. Druhá byla stejně tak spolehlivá jako otisky prstů a byla založena na detailní analýze krve. Jednalo se o určení otcovství. Tyto dvě vymoženosti smetly pryč poslední zbytky puritánského poblouznění lidské společnosti.

Další velkou změnou byla extrémní pohyblivost nové společnosti. Díky dokonalosti letecké dopravy se každý okamžitě dostal tam, kam chtěl. V oblacích bylo mnohem víc místa než kdy předtím na silnicích a jestliže dvacáté století dostalo svět na kola, dvacáté první století mu dalo křídla. I když ne doslova. Typický osobní letoun vůbec neměl křídla a i hlučné vrtule starých helikoptér nenávratně zmizely. Ne, člověk ještě nepoznal tajemství antigravitace. To znali pouze Vládci. Létající stroje člověka byly poháněny silou, které by bratři Wrightové rozuměli. Byl to tryskový pohon, který vrhal piloty vzhůru na oblohu a udržel je tam. To, co nemohly dokázat žádné zákony či nařízení Vládců, dokázaly tyto všudypřítomné létající automobily. Smazaly poslední rozdíly mezi lidskými rasami.

Došlo i k dalším významným událostem. Nastal dokonale světský věk. Z církví, které existovaly před příchodem Vládců, přežívala pouze forma očištěného buddhismu, snad ta nejpřísnější ze všech věrouk. Víry, které byly založeny na zázracích a zjevení, zmizely úplně. S růstem vzdělanosti už pomalu zanikaly i předtím a Vládci samotní se do těchto věcí nikdy nemíchali. Ačkoliv po Karellenovi často chtěli, aby vyjádřil svůj postoj vůči náboženství, vždy odpověděl, že víra člověka je pouze jeho vlastní záležitostí, pokud neomezuje svobodu druhých.

Možná, že by staré církve přetrvávaly ještě celé generace, kdyby nebylo lidské zvědavosti. Bylo známo, že Vládci mají přístup do minulosti a historikové nejednou žádali Karellena, aby jiní pomohl objasnit určité historické spory. Možná, že Karellen byl z jejich naléhání už příliš unaven, ale je docela dobře možné, že si byl vědom toho, co bude důsledkem jeho ochoty…

Zařízení, které natrvalo propůjčil Světové historické nadaci, vypadalo jako obyčejný televizor s ovládacím panelem pro určení souřadnic místa a času. Celé zařízení bylo napojeno na mnohem dokonalejší přístroj, který se nacházel v Karellenově lodi. Na jakém principu pracoval, to nikdo nevěděl. Stačilo ale zmáčknout příslušná tlačítka a před člověkem se otevřelo okno do minulosti. Měl k dispozici téměř celou lidskou historii posledních pěti tisíc let. Dál do minulosti se vědci nedostali a rovněž v průběhu celé dlouhé historie se vyskytovala záhadná prázdná místa. Mohlo to mít svůj přirozený důvod, ale mohla to být také záměrná cenzura ze strany Vládců.

Ačkoliv bylo každému rozumně uvažujícímu člověku jasné, že všechny světové církve najednou nemohou mít pravdu, lidstvo i tak prožilo hluboký šok. Díky tajemnému zařízení Vládců člověk uviděl skutečné počátky veškerých církví a během několika málo dní všichni Mesiášové, které si lidstvo vytvořilo, ztratili svou božskost. To, čemu milióny lidí věřily po dva tisíce let, zmizelo pod oním prudkým a nemilosrdným světlem pravdy tak rychle jako ranní rosa. Všechno zlo i všechno dobro bylo najednou smeteno do minulosti, aby už nikdy víc nezatěžovalo lidskou mysl.

Lidstvo ztratilo své staré bohy a bylo dostatečně zralé na to, aby nemuselo mít nové.

Ačkoliv si to uvědomovalo jen velmi málo lidí, pád církví byl paralelní s úpadkem vědy. Na světě bylo mnoho vědců, ale jenom málo z nich se dostalo za hranice dosavadního lidského poznání. Stále ještě existovala přirozená lidská zvědavost a kromě toho, člověk měl spoustu času, ale přesto základní vědecký výzkum odumíral. Zdálo se naprosto marné celý život se pídit po tajemství, které Vládci mohli odhalit už před dlouhými věky.

Tento úpadek byl částečně zmírněn nesmírným rozkvětem popisných nauk jako byly zoologie, botanika a astronomie. Nikdy předtím nebylo na světě tolik amatérských vědců, shromažďujících fakta pro své vlastní potěšení. Profesionálních teoretiků ale existovalo velmi málo.

To, že lidstvo nebylo vystaveno žádnému strádání a neznalo konflikty, znamenalo rovněž konec tvůrčího umění. Množství lidí, amatérů i profesionálů, pracovalo v oblasti zábavy, ale nevznikala žádná pozoruhodná díla v oblasti literatury, hudby, malířství či sochařství. V této oblasti žil svět ze slávy minulosti, která se nikdy nemohla vrátit.

S výjimkou několika filosofů si s tím nikdo nedělal starosti. Lidstvo bylo příliš zaměřeno na své nově získané pohodlí a osvobození se od všeho nepříjemného a nebylo schopno dívat se dál do budoucnosti. Konečně zde byla utopie a protože byla zcela nová, nebyla ještě napadena nejhorším nepřítelem všech utopií — nudou.

Možná, že Vládci měli připraveno řešení i pro tento případ, stejně jako jej měli pro všechny ostatní lidské problémy. Nikdo nevěděl, co je jejich konečným cílem. Lidstvo si zvyklo věřit jim a přijímat bez dotazů onen nadlidský altruismus, který držel Karellena a jeho druhy tak dlouho mimo jejich domov.

Jestli to ovšem byl skutečný altruismus. Protože stále ještě se našli lidé, kteří přemýšleli nad tím, zda politika Vládců bude vždy ve shodě se skutečným blahem lidstva.