Druha planeta smrti

15

„Zato zaplatí — ach, jak ti za to zaplatí!”vyrážel ze sebe nepříliš zřetelně Hertug a jeho skřípající zuby vydávaly hrůzný zvuk. Usrkával ze skleničky brandy z Jasonovy výroby, očka a nos měl červenější než obvykle.

„Těší mě, když slyším, že to říkáš, protože přesně totéž mám na mysli já,” přizvukoval Jason. Napolo ležel na pohovce, na hrudi mu spočívala ještě větší sklenička, než měl Hertug. Sečnou ránu na noze si již vymyl horkou vodou a ovázal sterilním obvazem. Dosud v ní cítil určité cukání, ale nevěřil, že by s ní mohl mít nějaké problémy. Teď na ni nemyslel, spřádal plány. „Začněme hned,” navrhl.

Hertug zamrkal. „Není to předčasné? Chci říct — jsme už připraveni?”

„Přepadli tvůj hrad, zabili ti vojáky, zdemolovali…”

„Smrt Trozelligoj!” vykřikl Hertug a mrštil skleničkou o zeď, až se roztříštila.

„Je toho ještě víc. Nezapomeň, jací jsou to zákeřní bastardi, když dokážou takovou proradnost. To jim prominout nemůžeš. Plus ta skutečnost, že když nezačneme válku brzy, nebudeme mít šanci ji začít vůbec. Jestliže si Trozelligoj dali takovou práci, aby se mě zmocnili, musejí mít pořádně nahnáno. Jestliže jim ten plán selhal, napříště vymyslí silnější útok — a pravděpodobně se domluví s některým z dalších klanů, aby jim pomohl. Všichni se tě, Hertugu, začínají bát, takže uděláme nejlíp, když válku začneme, než se rozhodnou spojit a zlikvidovat nás. Dosud si to s klany můžeme rozdat, s jedním po druhém, a zajistit si vítězství.”

„Pomohlo by, kdybychom měli víc vojáků a trochu víc času na…”

„Máme zhruba dva dny — tak dlouho mi zabere vyzbrojit flotilu pro invazi. Pro tebe to bude dost času na to, abys povolal z venkova rezervy. Vycucej všecky svoje statky, protože potřebujeme zaútočit a dobýt pevnost Trozelligoj, a toto je jediná příležitost, jakou máme. A nový parní prak to dokáže.”

„Byl už vyzkoušen?”

„Jen do té míry, aby ukázal, že bude dělat, k čemu byl zkonstruován. Pro zaměření můžeme jako cíl použít Trozelligoj. Pustím se do práce, jak jen se trochu rozední, ale navrhuji, abys vyslal posly už teď, aby rezervisté měli dost času se sem dostavit. Smrt Trozelligoj!”

„Smrt!” opakoval Hertug, a když zvonil na služebníka, ústa měl zkřivena v hrozivém úšklebku.

Práce bylo hodně a Jason ani nešel spát, aby ji zvládl. A když ho přemáhala únava, pomyslel na proradného Mikaha a na to, co se asi přihodilo Ijale, a vztek ho donutil v práci pokračovat. Nevěděl, zda je Ijale naživu — jen se domníval, že ji unesli jako součást jeho domácnosti. Pokud jde o Mikaha, ten bude muset hodně vysvětlovat.

Jelikož parní stroj a lodní šroub byly namontovány do lodě a odzkoušeny za ochranou vodních vrat již dřív, dokončení bitevního plavidla netrvalo dlouho. Šlo vesměs o nýtování železných desek, které vymyslel k opancéřování plavidla až po čáru ponoru. Na přídi byly silnější desky, a Jason nezapomněl vyztužit příď mohutnějšími rozpěrami.

Původně zamýšlel nainstalovat parní prak do bitevního plavidla, pak se však rozhodl jinak. Jednodušší je lepší. Prak připevnil do velkého nákladního člunu s plochým dnem a s ním i parní kotel, nádrže s palivem a kolekci pečlivě zhotovených střel.

Perssonoj stále přicházeli, všichni překypovali hněvem nad zákeřným útokem a žíznili po odvetě. Chovali se velice hlučně, ale druhé noci se Jasonovi podařilo ukořistit pro sebe několik hodin spánku a probudit se za úsvitu. Flotila se zformovala a za nemalého bubnování a nelibozvučného troubení vyplula.

V čele plulo válečné plavidlo Neohroženec s Jasonem a Hertugem na obrněném můstku a s člunem přivázaným na laně. Za jeho zádí plul zástup nejrozmanitějších člunů všech velikostí s nákladem vojáků. Celé město vědělo, co se děje, a kanály byly opuštěné — pevnost Trozelligoj byla neprodyšně uzavřena a čekala. Jason zahvízdal na parní p횝alu, když se nacházeli ještě dost daleko od nepřátelských valů, a flotila se zvolna zastavila. „Proč nezaútočíme?” zeptal se Hertug.

„Protože je máme na dostřel, ale oni na nás nedostřelí. Podívej.” Dobrých třicet metrů před jejich přídí se do vody bořila obrovská kopí s železnou špicí.

„Šípy z jetilo.” Hertug se zachvěl. „Viděl jsem, jak takový šíp proletěl těly sedmi lidí, aniž ztratil rychlost.”

„Tentokrát to bude jinak. Hodlám ti předvést nádheru technické války.”

Palba z jetiloj nebyla o nic účinnější než zvukové vlny od vojáků na valech, kteří bušili meči do chráničů a chrlili nadávky, a brzy ustala. Jason přestoupil do člunu s prakem a dohlédl na to, aby ho pečlivě zakotvili s přídí směřující k pevnosti. Zatímco tlak páry stoupal, nasměroval prak podle osové čáry, korekci na výšku zhruba odhadl.

To zařízení bylo jednoduché, ale velice účinné a Jason do něho vkládal velké naděje. Na plošině, kterou bylo možno otáčet a která se dala nadzvedávat, spočíval jednoduchý válec na páru, jehož píst byl přímo spojen s krátkým ramenem páky. Po vpuštění páry do válce se krátký, ale velice výkonný zdvih převedl na mechanický rychlý pohyb na vzdálený konec ramena. Rameno prudce vylétlo vzhůru, narazilo do příčníku vyloženého tlumicí vrstvou a zastavilo se, ale to, co bylo v misce na konci ramena, vylétlo jako blesk do vzduchu. Mechanismus byl odzkoušen, fungoval dokonale, ale nebyl dosud seřízen.

„Plný tlak!” zvolal Jason na své techniky. „Naložte do misky jeden z těch kamenů.” Připravil si různé střely, ale všechny měly stejnou hmotnost, aby nenastaly problémy se zastřelováním. Zatímco nabíjeli prak, zkontroloval ještě jednou ohebné parní trubky — ty byly na výrobu nejnáročnější a dosud se u nich vyskytovaly problémy s těsností, když byly pod tlakem po delší dobu.

„Tak si le!” vykřikl a stáhl klapku ventilu.

Píst se dostatečně rychle rozběhl, rameno vylétlo a hlučně narazilo do zarážky — kámen se syčivě vzdaloval jako zmenšující se bod. Všichni Perssonoj propukli v jásot, který však odumřel, když kámen proletěl dobrých padesát metrů nad největší věžičkou tvrze a zmizel na druhé straně. A když kámen dopadl neškodně do kanálu za tvrzí, propukli v nevázaný jásot Trozelligoj.

„To byl jen zaměřovací výstřel,” poznamenal bezstarostně Jason. „Sjedu trochu níž a pustím jim to na nádvoří jako bombu.”

Trhl vypouštěcím ventilem a dlouhé rameno se vlivem gravitace vrátilo opět do horizontální polohy. S ramenem se vrátil do výchozí polohy i píst. Jason pečlivě ventil uzavřel a otočil kolem, aby spustil plošinu níž. Založili kámen a Jason znovu vystřelil.

Tentokrát se jásání ozvalo pouze z pevnosti Trozelligoj — kámen vylétl téměř kolmo vzhůru, pak dopadl a ve vzdálenosti necelých padesáti metrů potopil jeden z vlastních člunů.

„Nemám o tom tvém ďábelském stroji valné mínění,” neudržel se Hertug, který se vrátil, aby se díval, jak ostřelování probíhá.

„Problémům v praxi se člověk nikdy nevyhne,” procedil Jason mezi sevřenými zuby. „Jen počkej na příští výstřel.” Rozhodl se zanechat pokusů o elegantní balistické dráhy a střílet rovně, protože prak měl mnohem větší výkon, než si původně myslel. Zuřivě otáčel kolem, když zvedal zadní část plošiny, dokud prak nebyl skloněn tak, aby vystřelený kámen letěl téměř rovnoběžně s vodní hladinou.

„Tohle bude výstřel, který jim ukáže,” oznámil s mnohem větší přesvědčivostí, než jakou pocioval, a když vystřelil, držel si palec pro štěstí. Kámen se zasvištěním odlétl a zasáhl hradbu s cimbuřím těsně pod jejím horním okrajem. Vytrhl z ní velkou porci zdiva a zcela zlikvidoval vojáky, kteří se tam nacházeli. Od obléhaných Trozelligoj se žádný jásot již neozval.

„Jsou podělaní strachy!” vykřikl jásavě Hertug. „Zaútoč!”

„Ještě ne. Uniká ti smysl obléhacích zbraní,” vysvětloval trpělivě Jason. „Než zaútočíme, způsobíme jim tolik škod, kolik jen budeme moci — tím si zlepšíme šanci.” Otočil zaměřovacím kolem a následující střela vykousla kus hradby vedle prvního zásahu. „A taky změníme druh střeliva, abychom je udrželi v nervozitě.”

Když kamenné střely rozhlodaly hradební zeď a začaly dělat díry do hlavní budovy, Jason zaměřil o kousek výš. „Nabijte speciál!” rozkázal. Speciál, to byly hadry napuštěné ropou, zatížené kameny a převázané provazy.

Uložili speciál do misky praku, pak ho samotný Jason zapálil a nechal dobře rozhořet, než vystřelil. Střela proletěla vzduchem jako burácející kometa a po nárazu při dopadu se rozprskla na doškové střeše tvrze, která začala okamžitě doutnat a hořet. „Vyzkoušíme jich ještě pár,” prohlásil Jason a mnul si radostí ruce.

Vnější stěna hradeb byla na mnoha místech proražena, dvě věže smeteny a většina střechy v plamenech, než se zoufalí Trozelligoj pokusili o protiútok. Jason něco takového očekával, věděl, že protiútok přijde, když se vodní vrata začala rychle otevírat.

„Palbu zastavit!” zavelel. „A dávejte pozor na tlak! Jestli necháte kotel vybuchnout, každého z vás, kdo přežije, vlastníma rukama zabiju!” Skočil do člunu s veslaři, který nechal čekat nedaleko. „Veslujte k bitevnímu plavidlu!” zvolal, a člun se prudce zakymácel, když se Hertug vrhl za ním.

„Hertug je vždy v čele!” vykřikl Hertug a málem usekl hlavu jednomu veslaři — tak divoce mával mečem.

„Proti tomu nic nemám,” řekl Jason, „ale dávej pozor, kam s tím mečem míříš, a kryj se, až se začne střílet.”

Když Jason dorazil na můstek Neohrožence, spatřil, že neforemná nepřátelská loď s bočními kolesy již proplula vraty a že míří přímo k nim. O této mocné zbrani zkázy slýchával nervy drásající vyprávění, a proto ho nyní potěšilo, když se na vlastní oči přesvědčil, že je to jenom zchátralé, nevyzbrojené plavidlo, takové, jaké očekával. „Plnou parou vpřed!” zařval do hovorové trubky a převzal kormidlo.

Obě lodě se k sobě rychle čelně přibližovaly — od pancéřové desky Neohrožence se odrazily dlouhé šípy z jetiloj, obrovských samostřílů, a spadly do vody, aniž způsobily nejmenší škodu. Obě lodě dál jely proti sobě po dráze hrozící srážkou. Pohled na nízký, broukovitý tvar Neohrožence, vydechujícího kouř, musel kapitánem nepřátelské lodě otřást — ten si zřejmě uvědomil, že srážka při této rychlosti nemůže jeho plavidlu prospět, protože náhle změnil kurs. Jason otáčel kormidlem, aby plul k němu a udržoval příď namířenou na jeho bok.

„Připravte se — vrazíme do nich!” vykřikl, když se před nimi mihl velký drak na přídi nepřátelské lodě a vystrašené obličeje u zábradlí. Pak kovové beranidlo na přídi Neohrožence narazilo přímo doprostřed promáčeného hrazení pro lodní koleso na levoboku a zařízlo se hluboko do trupu nepřátelského plavidla. Otřes z nárazu, po němž se Neohroženec náhle zastavil, jim sebral palubu pod nohama.

„Zpětný chod strojů, a se můžeme odpoutat!” zavelel Jason a rychle přetáčel kormidlo.

Na pancéřové palubě Neohrožence se objevil nepřátelský voják, který sem seskočil, nebo byl sražen z napadené lodě. Za kvílivého bitevního pokřiku se Hertug protáhl okénkem můstku a zaútočil na něho — sekl ho mečem do krku a pak odkopl jeho tělo do vody. Z kolesové lodě zaznívaly výkřiky, tlumené údery a pronikavý sykot unikající páry. Hertug uskočil zpět do bezpečí můstku, jakmile se na palubu snesly první šípy ze samostřílů.

Lodní šroub se otáčel nejvyšší rychlostí vzad, ale Neohroženec se nepohnul, jen se zachvíval. Jason zabručel něco nezřetelného a prudce otočil kormidlem opačným směrem. Plavidlo se zakolébalo a vyprostilo, pak začalo bez potíží plout dozadu.

Voda se zurčivě valila do vykrojené rány v kolesové lodi, která se začala naklánět a potápět.

„Viděls, jak jsem zdolal toho padoucha, který na nás zaútočil?” zeptal se navýsost spokojeně Hertug.

„Dosud to dokážeš s mečem báječně,” ocenil Jason. „Viděls ty, jak jsem do těch jejich necek vyklovl díru? — A je to! Odešel kotel,” dodal, když se ze zasažené nepřátelské lodě ozvalo mohutné zadunění doprovázené otřesy a následované oblakem páry a kouřem — loď se rozlomila na dva kusy a rychle se potápěla.

A když Jason otáčel svým bitevním plavidlem zpět do výchozího postavení, kolesová loď již zmizela pod hladinou a vodní vrata byla opět zavřená. „Doraz všechny, co se zachránili!” zavelel Hertug, ale Jason si ho nevšímal.

Z padacích dveří vykoukla mužská hlava. „Dole je voda, přímo se v ní brodíme.”

„Po nárazu některé ze spojů povolily,” odfrkl Jason. „Co sis myslel? Proto jsem tam dole nainstaloval čerpadla, a na palubě máme deset otroků navíc. A se dají do práce.”

„Je to den vítězství,” nafukoval se Hertug a radostným pohledem spočinul na svém zakrváceném meči. „Jak ty svině musí litovat, že na naši tvrz zaútočily!”

„Než dnešek skončí, budou toho litovat ještě víc,” řekl Jason. „Teď přistoupíme k závěrečné fázi. Ručíš za to, že tví muži vědí, co mají dělat?”

„Sám jsem jim to mnohokrát řekl a předal jsem jim archy s natištěnými rozkazy, které jsi připravil. Všechno čeká už jenom na signál. Kdy ho mám dát?”

„Už to nebude dlouho trvat. Ty zůstaneš na můstku, s rukou na parní p횝ale, a já jim pošlu ještě pár střel.”

Přesunul se do člunu a poslal několik zápalných speciálů na střechu, aby udržel burácející oheň při životě. Za nimi přišlo na řadu šest sedm kartáčových střel — kožených pytlů se solidně velkými kameny, které se po odpálení rozprskly — a vyčistil scénu od hasičů a vojáků, kteří byli tak nerozumní, že nezůstali v úkrytu. Pak znovu zpracovával těžkými kameny hradební zeď — rozbíjel ji ještě znatelněji — dokud se jeho zhoubné střely nedostaly k vodním vratům. Stačily čtyři zásahy a ze silných dřevěných desek se staly třísky a z vrat nefunkční troska. Cesta se otevřela. Jason zamával pažemi a vyskočil na bitevní plavidlo. Parní píst ala třikrát zaječela a čekající loďstvo Perssonoj vyrazilo k útoku.

Jelikož si Jason nemohl být jist, že by někdo jiný mohl odvést spolehlivou práci, působil nejen jako vrchní velitel útočících sil, ale dělal také nabíječe děla a dělostřelce, kapitána velitelského plavidla a spoustu dalších věcí — od neustálého přebíhání sem a tam ho bolely nohy. Vyšplhat na můstek Neohrožence ho za chvíli stálo spoustu námahy. Až když útočníci pronikli do pevnosti, mohl si odpočinout a nechat je, aby dokončili akci efektním krvežíznivým způsobem. Svou úlohu splnil — oslabil obranu a způsobil nepříteli značné ztráty — a nyní se utkají vojáci v boji muže proti muži, aby dovedli útok k úplnému vítězství.

Menší plavidla, poháněná plachtami a vesly, již urazila polovinu vzdálenosti k zdemolovaným hradbám, než se Neohroženec dal do pohybu, avšak díky svému parnímu pohonu je brzy dohonil. Útočící lodě rozevřely formaci a spěchající Neohroženec jí projel a zamířil k šikmo vychýleným zbytkům vodních vrat. Pancéřová příď do nich narazila, za doprovodu skřípotu je vytrhla ze závěsů — a Neohroženec se vřítil do přistávací nádrže za nimi. Přestože zpětný chod pracoval na plný výkon, loď se stále pohybovala vpřed, než narazila do přistávací plošiny, o níž se se zachvěním zarazila — ostrá příď se hluboko zařízla mezi piloty. Za nimi dorazili řvoucí Perssonoj a před nimi se vynořili bránící se Trozelligoj — ihned se rozpoutala bitva na život a na smrt. Hertugův šlechtický osobní strážce se pohyboval v prvních řadách, připraven chránit svého vůdce, který se vrhal do útoku.

Jason vytáhl z ochranného pouzdra pohotovostní láhev s domácky vyrobeným destilátem a dopřál si rychlý, povzbuzující doušek. Pak si nalil další dávku do pohárku, aby ji ve volnějším tempu vychutnal, a ze svého výhodného místa na můstku pozoroval bitvu.

Od prvního okamžiku, kdy se obě strany do sebe pustily, nebylo o výsledku bitvy pochyb. Obránci byli potlučeni, popáleni a přečísleni — a morálně zdecimováni. Zmohli se pouze na ústup, když Perssonoj přes pobořené hradby a vyvrácenými vodními vraty zaútočili. Nádvoří se rychle vyprázdnilo a boj se přesunul do hloubek tvrze — nastal čas, aby se Jason pustil do další části své úlohy.

Vyprázdnil pohárek, na levé rameno si připevnil ochranný štít a uchopil hvězdici, která se již tolik osvědčila. Ijale je někde uvnitř, tím si byl jist, a musí ji osvobodit dřív, než ji potká něco neblahého. Cítil za to děvče odpovědnost — jestli něco nepodnikne, Ijale se i v budoucnu bude potloukat s tlupou otroků po nehostinném pobřeží. A tak či onak, do této nepříjemné situace se dostala kvůli němu a on ji z ní musí bez nějaké újmy dostat. Pospíšil si na břeh.

Oheň na vlhké doškové střeše už zřejmě přestal hořet, aniž by kamenné budově způsobil nějaké další škody, ale kouř se dosud valil a v chodbách bylo plno štiplavého zápachu. Ve vstupní hale zůstala jen smrt — mrtvá těla a krev a jen několik zraněných. Jason kopnutím otevřel dveře a vydal se hlouběji do pevnosti. V prostorné jídelně se odehrávala závěrečná fáze boje proti hrstce obránců, ale Jason se jí vyhnul a vrazil do kuchyňských prostor. Zde byli pouze otroci, krčící se pod stoly, a vrchní kuchař, který ho napadl sekáčkem. Jason ho trhavým úderem hvězdicí odzbrojil — pohrozil mu, že zajde hroznou smrtí, jestli mu neřekne, kde se nachází Ijale. Kuchař odpovídal ochotně, držel si zakrvácenou paži, ale nic nevěděl. Otroci jen koktali strachem a nedalo se z nich nic kloudného dostat. Jason se vypravil dál.

Halasný řev a nepřetržitý třeskot ho přilákaly k dějišti poslední hlavní srážky, kterým byla zřejmě hlavní hala, osvětlená vysokými okny a ověšená prapory a trojúhelníkovými vlajkami. Teď, kdy se bojující strany přetlačovaly z jednoho místa na druhé, klouzaly v krvi a klopýtaly přes těla mrtvých a zraněných, proměnila se na jatka. Náhlý příval šípů z opačného konce haly bojující muže oddělil a ty, kteří útočili, donutil pozvednout štíty, aby se kryli.

Po místnosti se roztáhla řada těžkooděnců s ochrannými štíty a na jejím konci se utvořil hlouček bojovníků v pestřejší zbroji s drahokamy, nepochybně příslušníků samotného šlechtického rodu Trozelligoj. Stáli na vyvýšeném pódiu pro pořádání hostin, nyní zbaveném veškerého nábytku, a shlíželi přes hlavy bojujících postav pod sebou. Jeden z nich, když vstoupil, zahlédl Jasona a ukázal na něho mečem — současně něco rychle povídal ostatním. Pak k němu obrátili pozornost všichni a rozestoupili se.

Jason spatřil, že drží mezi sebou Ijale, pevně spoutanou a v řetězech, a že jeden z nich jí tiskne k hrudi meč. Posuňkem Jasona na tuto skutečnost upozornili a to, co tím chtěli sdělit, bylo zřejmé: neútočte, nebo ona zemře. Neměli tušení, co pro něho Ijale znamená, nebo zda pro něho vůbec něco znamená, ale zřejmě nabyli dojmu, že k ní má nějaký vztah. Nečekalo je nic než jistá smrt, takže stálo za to zkusit jakýkoli zoufalý tah.

Jasona se zmocnil sžíravý vztek a ten ho přiměl vyrazit vpřed. Samozřejmě věděl, že žádný kompromis už není možný — vítězství bylo na dosah ruky a každý pokus o dohodu mezi Hertugem a zoufalými Trozelligoj by skončil smrtí Ijale. Musí se k ní dostat!

Bránící vojáci odlétli stranou, když mezi ně zezadu skočil, aby se vrhl na ochrannou řadu těžkooděnců. Zasyčel šíp, těsně ho minul, ale ani si ho nevšiml — a už byl u nich. Zaútočil tak rychle a nečekaně, že vlivem jeho setrvačné hmotnosti těžkooděnci na okamžik ustoupili, a v rozestupu mezi dvěma štíty hvízdla jeho hvězdice, dopadla přímo na tvář pod přilbou. Svým štítem zachytil ránu mečem a vojáka, který ho napadl, srazil úderem k zemi. Jakmile se dostal za řadu těžkooděnců, nezdržoval se bojem a prodíral se dál, zatímco těžkooděnci se pokoušeli vytvořit sevřený útvar, aby mohli čelit nepříteli, který bez otálení využil Jasonova sebevražedného útoku ve svůj prospěch.

Na vyvýšeném pódiu byl mezi elitní skupinou ještě někdo, koho si Jason dosud nevšiml — zahlédl ho až teď, když zaútočil. Tím dotyčným byl zrádce Mikah! Stál vedle Ijale, které hrozila bezprostřední smrt, protože se k ní Jason sotva dostane včas. Meč se již snášel ke smrtelnému úderu.

Jen na zlomek okamžiku zahlédl Jason Mikaha, jak přiskakuje vpřed, chápe exekutora s mečem za ramena a strhává ho dozadu k zemi. Pak Jasona napadli ze všech stran a on musel ze všech sil bojovat o svůj život.

Nadějí moc neměl — jednu ku pěti až šesti — a všichni útočníci byli chráněni pancířem. A byli zoufalí. Avšak Jason nepotřeboval nad nimi zvítězit, stačilo mu, aby jim několik sekund vzdoroval, než se sem probijí jeho vojáci. A ti byli kousek za ním — slyšel jejich vítězný křik, když linie obránců padla. Zachytil úder meče na štít, dalšího útočníka odkopl a třetího srazil hvězdicí.

Bylo jich však příliš mnoho, obklopovali ho ze všech stran. Odstrčil dva stranou, pak se otočil, aby čelil těm, co byli za ním. Tam stál jejich vůdce, již v pokročilém věku, s hněvem v očích… a s dlouhým mečem v ruce…

„Zhyň, démone! Zhyň, ty zhoubo!” zaječel a provedl výpad. Dlouhá, chladivá čepel zasáhla Jasona kousek nad opaskem, s pronikavou bolestí mu vnikla do těla, znehybnila ho a vynořila se mu ze zad.