Síla silných

5. KLADENI SÍTÍ

El Schorr znovu zapnul zvukový stan a průchodem na verandu začal jako předtím proudit mihotavý vzduch. Yves naráz vyprázdnil sklenku, aniž pocítil chuť. El Schorr na něj hleděl s laskavým soucitem a drsnou něhou.

„Takže odvážný galaktický kapitán má citlivé srdce!“ pronesl zvolna. „Nevadí, všechno se může v určitou chvíli hodit. Ostatně, co se týče těch pemerů — víš, co to slovo znamená?“

„Antropoid, fyzická kopie člověka s předem zadanými vlastnostmi,“ hlesl Yves v odpověď. „Loutka, bezduchá loutka!“

„Správně. Ale neptal jsem se na tohle. Pemer pochází ze zkratky PMR — příslušník méněcenné rasy. Tenhle pojem zavedli fašisté.

Nepohrdej dějinami. Je v nich vědění, a kde je vědění, tam je úspěch.

Rozeberme si situaci. Tady na Plejádách uskutečňujeme dávný sen vyvolených o tisícileté Říši. Ale jako realista musím uznat, že silový i inteligenční potenciál Svazu hvězdných republik je o řád vyšší než náš, a nebýt těch jejich morálních náhubku, které si sami nasadili, byl by s námi rázem konec. To všechno je nesnesitelné, i když po určitou dobu nijak nebezpečné. Teď se situace změnila. Máme zbraň Předchůdců a víme, jak ji použít. Ještě poslední rozhodující zkouška, a pak ji použijeme. Potom celé to krásné — no prosím — a úžasně chytré — taky souhlasím — stádo naženeme do svého chléva. To je předem vyřízená věc, jestli to nezvrtáme, ale doufám, že ne. A tady se otevírají zajímavé vyhlídky pro nás. Možná sis už položil otázku, proč ten tvůj starý, i když ne hloupý otec filozofuje, chodí kolem dokola a přednáší ti čítanková i nečítanková poučení. Je to tak?

„Ano.“

„Chci, aby tě prostoupila myšlenka,“ řekl El Schorr tiše. „Ne abys ji prostě pochopil nebo jí uvěřil, ale aby tě celého ovládla. Jaká, o tom trochu později. Zatím… Jsi ochoten mě ve všem následovat?“

„Tati, tahle otázka je zbytečná. I tak jsem…“

„Nemyslím tohle. Ale až do konce, kdyby se měla celá Galaxie zhroutit, až do konce…“

Temné velitelské oči se od Yvesa neodpoutaly ani na chvíli.

Yves se pod tím pronikavým pohledem napřímil a oddaně strnul jako před samotným padišáhem, jenom ve spáncích mu zvonivě, ohromeně, vesele bušila krev.

„Ano!“

„Dobře. V téhle skříňce je uschována hrst země. Ve chvíli přísahy by se měla pokropit krví. ›Krev a půda!‹ To jsou nesmysly pro malé děti. Bez téhle veteše se obejdeme. Pro začátek ti označím místa, která budeš navštěvovat s vypnutým bzučákem.“

„Jak to, s vypnutým? A co rozkaz? Agenti Pozemšťanů…“

„Vypneš tu mašinku, co odchytává myšlenky, a objevíš se tam, kam Pozemšťané určitě polezou. Dokud není kolem zbraně všechno jasné, je jejich rozvědka nebezpečná a my musíme její akce překazit.

Síť už je připravena a teď do ní vložím svůj článek. Tebe. Budeš volavka, důstojníček, který semtam v duchu vyžvaní nějakou tu informaci. Nejspíš se na tebe někdo napojí, a toho pak chytneme.

Zařídíme to tak, aby mu všichni ostatní Pozemšťánci spěchali honem na pomoc. Ať ta jejich morálka zase jednou pracuje proti nim! Pak zatáhneme síť — a je to.“

„Ale proč já…“

„Protože jejich psychika je dobře vyvinutá a zkušeného agenta prokouknou razdva. Ale to není to nejdůležitější. Co jsi teď?

Důstojník, jakých je hodně. A čím se staneš? Hrdinou, který pochytal a odhalil Pozemšťany! O to už se postarám. Yves Schorr bude slavný a známý. A to je nesmírně důležité právě teď, kdy se má určit, kdo bude velitelem tvého Rozhodného. Ostatně, má stejnou posádku jako dřív?“

„Ne. A vlastně jsem si s tebou o tom chtěl promluvit,“ setřásl ze sebe Yves rozpaky. „Dochází k nepochopitelným přesunům. Přišli nějací noví lidé a nejsou všichni… no, kompetentní. Vždyť je to nebezpečné! Právě před válkou…“

„Ach, Yvesi! Ty jsi opravdu ještě děťátko,“ vzdychl El Schorr.

„No dobrá, to si řekneme potom. Nejdříve strategie. Tak tedy — o válce je rozhodnuto. Zvítězíme. A potom, potom,“ snížil El Schorr hlas, „začíná to hlavní. Lidé, planety, celá Galaxie v rukou!

Všemohoucnost na dosah!“ Ruce s nateklými žilami se sevřely. El Schorr neodbytným pohledem sledoval, jaký dojem učinila na syna jeho slova. Yves hleděl na otce nadšeně, pln zmatku, nadšení i hrůzy, na spánku mu splašeně tepala namodralá žilka.

„Ale nad tebou, nad tebou je přece padišáh!“

„Ano, správně. Jak jsem na to mohl zapomenout?“ El Schorr se uvolněně zvrátil do křesla a rozesmál se. „Je to tak hloupé! Máme Říši, a v jejím čele stojí padišáh. Co se dá dělat, to je dávný ústupek muslimským fundamentalistům. A to si myslíš, že když položím na lopatky ne nějakého padišáha, ale celou Galaxii, budu dál olizovat jeho nejsvětější střevíc, posázený pitomými drahokamy? Co takhle dynastie Schorrů, ta by se ti nelíbila?“

Jakkoli byl Yves připraven na to poslední, osudové slovo, jeho vědomí jako by omráčil hrom a všechno kolem pokryla na okamžik mlha. On jako následník trůnu! Zalapal po dechu.

„Ale to není všechno,“ dolehl k němu jako zdáli triumfující otcův hlas. „To ještě není myšlenka, jenom cestička k ní.

Všemohoucnost! Nám dvěma se podřizuje Galaxie! Jsi jejím vládcem a bohem. Nejlepší vědci, básníci a malíři Hvězdných republik polezou k trůnu po kolenou. Daisy, tu opravdovou Daisy, povalíš do postele. Nebo že bychom se o ni podělili? No, no, no, dělám si legraci! Bude mi sloužit intelekt celého lidstva. A já moc dobře vím, k čemu je Říše dobrá a jak ji využít! Ti naši idioti si z ní kovali zbraň, ale až zvítězí, nedokážou si ti troubové představit, co s ní udělat. Věčné ›ňam, ňam‹, to je jejich ideál. A ti blahoslavení Pozemšťané použili sílu rozumu ke zdokonalování rozumu a člověka, jako kdyby to k něčemu potřeboval. Já vrhnu všechen rozum na vesmír a obrátím ho naruby jako kapsu. Hledat, hledat, proniknout do jiných galaxií, jiných kosmů, kam možná odešli Předchůdci! Vyslechnout všechny ty broukooké nebo vůbec bezoké!

Není možné, aby se někde nenašla nesmrtelnost! Já dosáhnu toho prvního, ty nebo tvůj syn toho druhého. A možná že to stihnu sám.

Věčný vládce a bůh! Rozumíš? Chápeš to? To je ta myšlenka, ten ideál, k tomu nás vedly dějiny, k tomu je nutná moc! Na tisíce, milióny nebo snad miliardy let vládce a bůh! Proto je třeba, aby nám všichni lidé padali k nohám, k tomu vedou všechny životy i smrti, vrcholy vědy a umění, celé dějiny. Kdo přede mnou se toho odvážil?

Nikdo! Vstaň, můj hochu, ať tě políbím.“

Yves se toporně zvedl. Polibek zazněl jako výstřel. El Schorr syna pustil a padl do křesla. Jeho planoucí pohled zhasl, hlas mu teď zněl suše a stroze.

„Tak tedy — kdo má zbraň Předchůdců, ten ovládá vesmír.

Prozradím ti tajemství. Bude instalována na Rozhodném. Ano, ano, na tvé lodi, hochu. Z toho vyplývají všechny moje manévry a šibování s posádkou. Ostatní taky nejsou hlupáci, každý chce tu zbraň dostat do ruky, ale s tvou pomocí je přechytračím. Mezi těmi ›nekompetentními‹ jsou i moji lidé. Loď budeš řídit ty, právě ty. To ostatní potom. A teď jdi. Dole na tebe bude čekat můj čimandr. Ten tě uvede do správné duševní kondice a spolehlivě zablokuje vzpomínky na tenhle rozhovor. Do toho, můj hochu, a svatá Alcyona ať tě provází!“

Yves se rozkolísaným krokem pohnul k východu. El Schorr ho provázel pohledem bez úsměvu. Když se dveře zavřely, otřel si čelo rukávem županu, chvíli unaveně otálel, pak přešel ke stolu, vytáhl zásuvku, odpojil kontakty a vyndal malou obrazovku. „Podívám se, synáčku, co sis vlastně myslel. Jestli jsem se zmýlil…,“ potřásl hlavou. „Ne, nemohl jsem se mýlit!“

A přece se mu ruka, kterou stiskl tlačítko, zachvěla. Obrazovka se rozsvítila. El Schorr si ji netrpělivě přisunul před oči.

Ano, první náraz. Trochu rozpaky, trochu údiv. A tohle byl skutečný výbuch. To víš, hochu, dovídat se o životě pravdu není příjemné. To nic, to nic, však si zvykneš. Tvoje tvárná psychika to už všechno přijala. Projevila se příprava. A vůbec, není přece možné žít ve společnosti a nevstřebávat do sebe jejího ducha. Tohle je zajímavá reakce. Má mě rád. A co je tohle? Cha! — romantická zamilovanost.

Tak na tohle by člověk přišel i bez čtečky. Ale ten cit je silnější, než jsem si myslel. Jaká to byla duševní bouře, když se ta maličká plazila k mojí ruce a když přišel na to, že je to pemerka! Hochu, hochu, důstojník, a on si sní o nějaké hvězdné krásce. Ale kdo někdy netoužil po nějaké té spanilé princezně nebo princovi. Je smutné přesvědčit se, že nic takového neexistuje. No nic, tuhle lyrickou pasáž vynecháme. Ale! To je mi blesk! Já jako následník trůnu! A tady už je úplný zmatek. Neodhalil jsem se příliš? Ne, chytlo ho to, chytlo. Na okamžik jsem před ním stál jako bůh, černý, oslnivý bůh –

asi tak nějak. Strach a vytržení. To je dobře. Sám sebe si jako vládce a boha nepředstavil ani na okamžik. To je také výborné. Ale ta lítost, když jsem mluvil o tom, že odmítám smrt a že lidská existence je nesmyslná. Lítost, úlek, soucit. Tohle jsem snad přehnal… Komu jinému bych to však měl povědět, když ne jemu? Hlavní je, že je se mnou. Je tu jenom jeden mimovolný poryv odporu a nenávisti — to když jsem se zmínil, že bychom se o tu jeho princeznu mohli podělit.

Tak tady se vloudila chybička, to jsem přestřelil. Jsi přece jenom telátko, Yvesi, milé, hodné telátko, i když jsi důstojník! Co se dá dělat, syna si člověk nevybere, a bez tebe to nejde… Na druhou stranu to vlastně není špatné, aspoň mi nebudeš stát v cestě.

Infantilita jako daň za protekci. No dobrá. Můj milý, strašně se mi nechce tě do toho zatahovat. Ale musí to být. Nevadí, otrkáš se.

Vlohy máš, a zatím je dobře, že s tebou nikdo nepočítá jako se silou.

Začínáme velikou věc, velikou! Není možné, aby ve všech těch světech někde nebyla nesmrtelnost. A pak to teprve roztočíme! A ta Daisy je mimochodem moc půvabná. Zvlášť na kolínkách…

Proboha, na co to myslím, fuj!

El Schorr málem čtečku odhodil. Ale hned se vzpamatoval a záznam pečlivě vymazal. A je to! Zádně další stopy rozhovoru neexistují. Teď si může i odpočinout.

Pomalým krokem vyšel na verandu a ztěžka se opřel o zábradlí.

Alcyona dávno zašla, nebe se třpytilo mihotavým leskem hvězdné mlhoviny, ve které pronikavě a chladně planuly Merona, Elektra, Maia, desítky a stovky menších bílomodrých hvězd. U El Schorrových nohou se stříbřitě lesklo město, to velkolepé hlavní město Plejád, Avalon.

El Schorr zdvihl hlavu a dlouho se díval do nebe. Jeho obličej zchladl. Kolika hvězdám je souzeno zmizet, než se stane jejich vládcem?