Mytolog vám poví,
že cesta vede
Zemí duší.
Ale existují i dálnice,
špinavé a hmatatelné,
a vybledlé mosty,
jež ukrývají zástupy trollů,
předražené hostince plné havěti
a značky pokroucené
vandaly a poutníky,
kteří nemají co na práci.
To je cesta,
z níž vyvstanou mýty,
když se nejrozviklanější
mosty náhle
rozhýbou a zlámou světlem.
V tu chvíli řekneš,
že křižovatka je víc než křižovatka,
že kraj cesty je nadpřirozený a
posetý symboly.
To je příběh,
když most se zřítí
a ty si na nerovné cestě
roztržitě zvrtneš kotník.
Takový příběh
vždy zvolí si trollové,
protože nebezpečí mýtu
leží v jeho mnohoznačnosti.
Někdy jsou hvězdy
nebo špičatý mrak
hmotné i v oparu či mlze.
Cesta je prach,
jenž odvádí pryč z víry,
a značky jsou kámen na kameni.
V tu chvíli, v podstatný ten čas,
leží pouť před tebou a čeká.
Je to sídlo
všech mytologií,
jež nedokáží vysvětlit,
nevysvětlují.
V tu chvíli začíná cesta.