Druhá generace

Předmluva

Kdysi dávno se páreček ťulpasů, Margaret Weis a Tracy Hickman, rozhodl odejít z domova na Krynnu a vydat se za dobrodružstvím. Mám dojem, že ti dva v sobě musí mít kapku šotčí krve. Prostě nedokázali odolat a museli vyrazit za novými, vzrušujícími světy.

Ale Weis a Hickman jsou jako šotci a falešná pence — pořád se vracejí. Takže jsou zpátky, aby nám vypověděli, co úžasného se na Krynnu zase stalo.

Některé příběhy už jsme slyšeli, ale mají i pár nových. Budou nám vyprávět o dětech skupinky dobrodruhů, které známe jako Hrdiny kopí.

Od války uběhlo už mnoho let. Děti Hrdinů vyrůstají, vydávají se za vlastními dobrodružstvími do světa, který je, ačkoli to nerad říkám, pořád plný nebezpečí a potíží.

Až budete číst tyto příběhy, zjistíte, že vyprávění Weis a Hickmana protiřečí některým příběhům, které už jste možná slyšeli. Některé z vás možná trochu zmate jejich povídání o minulosti Hrdinů — bude se lišit od vyprávění jiných.

Ale vysvětlení je jednoduché.

Po Válce kopí se z Tanise, Karamona, Raistlina a ostatních Hrdinů staly Legendy. Jejich příběhy se nám tolik líbily, že jsme nechtěli, aby skončily. Chtěli jsme slyšet víc. A tak nám bardové z celého Krynnu vyhověli a vyprávěli úžasné historky. Někteří z nich znali Hrdiny dobře. Jiní si prostě vypůjčili příběh od trpaslíka, který ho slyšel od šotka, který si ho vypůjčil od rytíře, který měl tetu, která znala Hrdiny…

Chápete?

Některé z příběhů jsou naprosto a určitě pravdivé. Jiné jsou naprosto a určitě pravdivé, ale ne tak docela. Jiným se ve slušné společnosti říká „šotčí historky“ — nejsou sice pravdivé, ale jeden se u nich nádherně baví!

Atak se ptáte: Fišpáne, velký a mocný čaroději, jak je od sebe poznáme?

A já, Fišpán, velký a mocný kouzelník, odpovídám: Pokud se vám, vy hejhulové, příběhy líbí, copak na tom záleží?

No, jsem rád, že jsme si to vyjasnili.

Teď si běžte zabalit věci. A nezapomeňte na kapesníky. Popadněte brašny. Čekají nás velká dobrodružství. Pojďte! Hoďte starosti za hlavu! Vydejte se s Weis a Hickmanem znovu po Krynnu, i když jen na chvíli. Nezůstanou dlouho, ale určitě se vrátí.

(A možná dostanu příště zpátky klobouk!)

Jak že se jmenuju?

Ach, ano.

Váš oddaný služebník