Hvězdné Války: Návrat Jediho

IV.

Darth Vader vystoupil z válcovitého výtahu tam, kde dřív bylo kontrolní středisko Hvězdy smrti a kde se nyní nacházel trůnní sál císaře. Po stranách dveří stáli dva královští gardisté, odění v červené od hlavy až po paty, červené přilbice je celé zakrývaly až na průzory, což ve skutečnosti byly elektricky modifikované obrazovky. Zbraně měli stále pohotově.

V místnosti bylo šero až na světelné kabely, které běžely po stranách výtahové šachty a které přenášely po celé vesmírné stanici energii a informace. Vader přešel po hladké černé ocelové podlaze kolem hučících obřích konvertorů, vystoupil po několika schůdcích na zvýšenou platformu, na které byl umístěn císařův trůn. Vpravo pod platformou bylo ústí šachty, která se hroužila hluboko do nitra bitevní stanice, až k jádru energetických generátorů. Propast byla temná, čpěl z ní ozón a neustále zněla hlubokým dutým duněním.

Na konci převislé platformy byla stěna a v ní veliké, kulaté pozorovací okno. Před oknem seděl a do vesmíru se díval sám císař.

Hned za oknem byla vidět nedokončená polovina Hvězdy smrti, kolem ní se rojily raketoplány a transportéry, lidé ve skafandrech a s malými raketkami pracovali na vnějších konstrukcích nebo povrchové úpravě. Nedaleko celé té rušné aktivity se vznášel usměvavý zelený měsíc Endor, který spočíval v černém sametu vesmíru jako drahokam – a kolem nekonečno poseté zářícími diamanty hvězd.

Císař to vše pozoroval, zatímco se Vader zezadu přibližoval. Pán ze Sithu poklekl a čekal. Císař ho nechal čekat. Studoval výhled před sebou se slavnostním pocitem: to všechno bylo jeho. A ještě slavnostnější bylo, že to všechno má k dispozici.

Vždycky to tak nebylo. V dávných dobách, kdy byl obyčejným senátorem Palpatinem, byla galaxie republikou hvězd, o kterou se staral a kterou chránil rytířský řád Jedi, jenž na ni po staletí dohlížel. Ale republika se nevyhnutelně příliš rozrostla – vyžadovala příliš mnoho let příliš rozbujelou byrokracii, aby mohla být zachována. Začala hnít.

Někdo říkal, že řetězovou reakci nepokojů začalo několik chtivých senátorů; ale kdo ví? Několik zvrácených byrokratů, arogantních, sobeckých – a hvězd se náhle zmocnila horečka. Guvernér útočil na guvernéra, hodnoty se rozpadaly, důvěra byla zrušena – strach se v těch prvních letech šířil jako epidemie, rychle a bez viditelné příčiny, a nikdo nevěděl, co a proč se děje.

A té chvíle využil senátor Palpatin. Pomocí klamu, chytrých slibů a rafinovanými politickými manévry se mu podařilo dosáhnout toho, že ho zvolili předsedou Rady. A po dalších uskocích, podplácení a teroru se prohlásil za císaře.

Císař. To mělo určitý zvuk. Republika se rozpadla, Impérium bylo neustále v ohni, a tak to vždycky bude – protože císař věděl to, čemu někteří odmítali věřit: že temné síly jsou nejmocnější.

Vždycky to v hloubi srdce věděl, ale každým dnem se o tom přesvědčoval; díky proradným poručíkům, kteří zrazovali své nadřízené, aby získali nějakou výhodu; díky bezzásadovým funkcionářům, kteří mu vydávali tajemství vlád místních hvězdných soustav; díky chtivým pánům a sadistickým gangsterům, a politikům chtivým moci. Nikdo nebyl imunní, jejich nitra potřebovala být sycena temnou energií. Císař pouze tuto pravdu rozeznal a využíval – samozřejmě pro další růst své moci.

Jeho srdce bylo černým středem Impéria.

Rozjímal nad neproniknutelnou hloubkou vesmíru za oknem. Byl černočerný jako jeho duše – jako by tou černotou byl v jistém smyslu on sám; jako by jeho nitro bylo tím prázdnem, nad kterým panoval. Při tom pomyšlení se usmál; on byl Impérium; on byl vesmír.

Cítil, že Vader za ním stále v pokleku čeká. Jak dlouho tam Temný pán byl? Pět minut? Deset? Císař si nebyl jist. Na tom nezáleželo. Císař své rozjímání ještě nedokončil.

Lordu Vaderovi čekání nevadilo, ani si je neuvědomoval. Protože klečet vládci u nohou byla čest, ušlechtilá činnost. Obrátil pohled dovnitř a pátral po nějakém odrazu ve svém bezedném nitru. Jeho moc byla nyní veliká, větší než kdykoli dřív. Prýštila z něj a souzněla s vlnami temnoty, které prýštily z císaře. Měl pocit, že je plný té síly, šlehala z něj jako černý plamen, démonické elektrony, které hledají živnou půdu… ale bude čekat. Jeho císař ještě nebyl připraven; ani jeho syn nebyl připraven, a ještě nepřišel čas. Tedy čekal.

Nakonec se židle pomalu otočila, až císař pohlédl na Vadera.

Vader promluvil první: „Proč jsi mě k sobě povolal, můj pane?“

„Pošli na odvrácenou stranu Endoru flotilu. Zůstane tam až do odvolání.“

„A co s těmi hlášeními, že nedaleko Sollustu se shromažďuje povstalecká flotila ?“

„To nic neznamená. Povstání bude brzy rozdrceno a mladý Skywalker bude patřit k nám. Tvoje práce tady skončila, příteli. Běž do velitelské lodi a čekej na rozkazy.“

„Ano, můj pane.“ Doufal, že dostane rozkaz ke zničení povstalecké Aliance. Doufal, že to bude brzo.

Vstal a odešel, a císař se znovu otočil ke galaktickému panoramatu za oknem, znovu se zadíval na své panství.

Daleko za okrajem galaxie se v temném vzduchoprázdnu rozpínala mohutná povstalecká flotila, od předního až po zadní voj, daleko za dosah lidského vidění. Corelliánské bitevní lodě, křižníky, destruktory, nosiče, bombardéry, sullustské nákladní frachťáky, calamarské tankery, alderaanské těžce ozbrojené lodě, kesselské blokádové pašerácké lodě, bestinské stíhačky, X-plány, Y-plány, A-plány, raketoplány, transportní letouny, válečné lodě. Každý povstalec z galaxie, voják nebo civilista, napjatě čekal ve své lodi na pokyny. Vedl je největší povstalecký hvězdný křižník, Velitelská fregata.

V bojové kabině obřího hvězdného křižníku byly shromážděny stovky povstaleckých velitelů všech druhů a životních forem a čekaly na rozkazy od nejvyššího velitele. Všude vládlo pozdvižení a vzrušení se šířilo od letky k letce.

Ve středu instruktážní místnosti byla rozměrná, kruhová světelná tabule, nad kterou se projektoval holografický obraz nedokončené císařské Hvězdy smrti, visící vedle Endoru, jejíž jiskřící ochranný deflektorní štít pojal i měsíc.

Do místnosti vstoupila Mon Mothma. Vznešená, krásná žena středního věku; zdálo se, že kráčí nad hlučným zástupem. Měla na sobě bílé šaty se zlatým lemováním, a nebyla vážná bez příčiny – protože ona byla volenou vůdkyní povstalecké Aliance.

Jako Lein adoptivní otec – jako sám císař Palpatin – byla Mon Mothma starší senátorkou republiky, členkou nejvyšší rady. Když se republika začala hroutit, Mon Mothma zůstala senátorkou až do konce, organizovala odboj, stabilizovala stále méně výkonnou vládu.

Také až do konce organizovala buňky odboje. Ohniska odporu, z nichž žádné neznalo totožnost jiného ohniska – každé bylo odpovědné za podněcování revolty proti Impériu, až se revolta konečně projevila veřejně.

Měli i jiné vůdce, ale mnoho z nich bylo zabito, když první císařská Hvězda smrti anihilovala planetu Alderaan. Při té katastrofě zahynul i Lein adoptivní otec.

Mon Mothma se stáhla do ilegality. Spojila své politické buňky s tisíci partyzánskými válkami a vzpourami, které plodila krutá císařská diktatura. K povstalecké Alianci se připojili tisíce dalších. Mon Mothma se stala uznávanou vůdkyní všech stvoření galaxie, které Císař připravil o domov. Byli bez domova, ale ne bez naděje.

Přešla místností k holografickému displeji, kde se radila se dvěma hlavními poradci, generálem Madinem a admirálem Ackbarem. Madine byl Correlián – houževnatý, pohotový, i když trochu puntičkář. Ackbar byl ryzí Calamarián – jemná, lososově zbarvená bytost, s velikýma, smutnýma očima posazenýma do vysoko klenuté hlavy, a s plovacími blánami na rukou, díky kterým byl více doma ve vodě nebo volném prostoru než na palubě lodi. Ale pokud pažemi povstání byli lidé, pak Calamariáni byli jeho duší – čímž netvrdíme, že nedovedli bojovat, když nátlak překročil jisté meze. A zkázonosné Impérium tu hranici překročilo.

Zástupem se prodíral Lando Calrissian a prohlížel si obličeje. Uviděl Wedge, se kterým měl letět ve dvojici – kývli na sebe, zvedli palec vzhůru; pak šel Lando dál. Wedge nebyl ten, koho hledal. Došel až k volnějšímu prostranství uprostřed, rozhlédl se, a nakonec uviděl své přátele stát u bočních dveří. Usmál se a šel k nim.

Han, Chewie, Leia a dva droidi pozdravili Landa směsicí pozdravů, smíchu, pípání a štěkotu.

„No to se podívejme,“ hulákal Solo, narovnával Calrissianovi klopu na nové uniformě a tahal za výložky: „Generál!“

Lando se potěšeně smál. „Jsem muž mnoha tváří a mnoha kostýmů. Někdo jim určitě řekl o tom mém nepatrném manévru v bitvě u Tannabu.“ Tannab byl zemědělskou planetou, na kterou pravidelně podnikaly nájezdy bandité z Norulacu. Calrissian – před tím, než vykonával funkci guvernéra Oblačného města – bandity proti všem očekáváním zlikvidoval, a používal při tom teď už legendární, neslýchanou leteckou taktiku. A to všechno udělal, protože se vsadil.

Hanovi se rozšířily oči a uštěpačně řekl: „Hele, na mě se nedívej. Jenom jsem jim řekl, že jsi „slušný“ pilot. Neměl jsem tušení, že hledají někoho, kdo by vedl tenhle bláznivý útok.“

„To je v pořádku, žádal jsem o to. Chci tenhle útok vést.“ Z jednoho důvodu se rád oblékal jako generál. Lidé mu prokazovali úctu, po které toužil. A za druhé – konečně se chystal přilepit se k té císařské flotile, přilepit se tak, aby to pořádně bolelo, jako vždycky, když se přilepil. Přilepit se a zanechat po sobě znamení. Generále Calrissiane, díky.

Solo se díval na svého dávného přítele, v jeho pohledu se mísil obdiv s nedůvěrou. „Viděl jsi vůbec nějakou tu hvězdu smrti? Čeká tě moc krátké generálování, kamaráde.“

„Překvapilo mě, že o to nepožádali tebe,“ usmíval se Lando.

„Možná požádali,“ řekl Han vyhýbavě. „Ale nejsem blázen. Ty jsi úctyhodný občan, pamatuješ? Baron – správce Oblačného města na Bespinu?“

Leia přistoupila k Solovi a ochranným gestem ho vzala za paži. „Han zůstane se mnou na velitelské lodi… oba jsme ti vděční za to, co děláš, Lando. A jsme na tebe hrdí.“

Najednou se ze středu místnosti ozvala Mon Mothma, žádala o pozornost. Místnost ztichla. Všichni dychtivě naslouchali.

„Údaje, které nám přinesli bothanští zvědové, se potvrdily,“ oznámila nejvyšší velitelka. „Císař se dopustil kritické chyby a čas našeho útoku nadešel.“

To způsobilo v místnosti velké pozdvižení. Jako by ta zpráva byla ventilem uvolňujícím tlak, vzduch se zatetelil poznámkami. Otočila se k hologramu Hvězdy smrti a pokračovala: „Nyní známe přesné umístění nové císařské bitevní stanice. Útočné systémy této Hvězdy smrti ještě nejsou v provozu. Císařská flotila je roztroušená po celé galaxii a marně se pokouší nás zdržet, takže Hvězda smrti je poměrně nechráněná.“ Na tomto místě se odmlčela, aby její další prohlášení mělo co největší dopad. „A co je nejdůležitější, dozvěděli jsme se, že na výstavbu osobně dohlíží císař.“

V shromáždění se zvedla vlna komentářů. To bylo ono. Šance. Naděje, ve kterou už nikdo nedoufal. Úder přímo na císaře.

Když hluk poněkud utichl, Mon Mothma pokračovala. „Svou cestu podnikl v největší tajnosti, ale podcenil naši špionážní síť. Zemřelo hodně Bothanů, aby nám mohli přinést tuto informaci.“ Hlas jí náhle znovu zpřísněl, aby všem připomněla, jakou cenu má tento podnik.

Admirál Ackbar postoupil vpřed. Byl odborníkem na císařskou obranu. Zvedl ploutev a ukázal na holografickém modelu silové pole, které tryskalo z Endoru. „I když Hvězda smrti není dokončená, není zcela bezbranná,“ instruoval je klidným calamarským hlasem. „Je chráněna energetickým štítem, který generuje blízký měsíc Endoru, tady. Neproletí jím žádná loď, nepronikne jím žádná zbraň.“ Na dlouho se odmlčel. Chtěl, aby jeho informaci všichni vstřebali. Když měl za to, že se to stalo, promluvil ještě pomaleji. „Jestli se máme pokusit o jakýkoli útok, musí být štít dezaktivován. Jakmile štít zmizí, křižníky zaujmou pozice kolem obvodu a stíhačky vletí do superstruktury, zde… a pokusí se zasáhnout hlavní reaktor…,“ ukázal na nedokončenou část Hvězdy smrti, „…ten je někde zde.“

V místnosti se zvedl nový hovor jako vlna rozbouřeného moře.

Ackbar uzavřel: „Bojový útok povede generál Calrissian.“

Han se otočil k Landovi, jeho pochyby zastínila úcta: „Hodně štěstí, kamaráde.“

„Díky,“ řekl Lando prostě.

„Budeš ho potřebovat.“

Admirál Ackbar ustoupil generálovi Madinovi, který byl pověřený krycími manévry. „Získali jsme malý císařský raketoplán,“ prohlásil Madine sebejistě. „Pod tímto pláštíkem přistane na měsíci přepadová četa a dezaktivuje generátor štítu. Ovládací bunkr je dobře střežený, ale malá četa by měla být schopna proniknout jeho obranou.“

Tyto novinky vyvolaly další všeobecné brebentění.

Leia se otočila k Hanovi a potichu řekla: „Zajímá mě, koho na tenhle úkol našli?“

Madine zvolal: „Generále Solo, máte už útočnou četu pohromadě?“

Leia se podívala na Hana, šok se rychle měnil v radostný obdiv. Věděla, že ho nemiluje bezdůvodně – přes jeho obvyklou necitlivost a okázalé chvástání. Pod tím vším skrýval srdce.

Navíc od té chvíle, kdy přestál karbonizaci, se změnil. Už nebyl takový samotář. Ztratil svůj břit sobectví a zdálo se, že se jaksi stal součástí celku. Vlastně teď něco dělal pro někoho jiného, a to Leiu dojalo. Madine ho nazval generálem; to znamenalo, že Han se stal oficiálním členem armády. Součástí celku.

Solo Madinovi odpověděl: „Moje četa je připravená, pane, ale potřebuji posádku pro raketoplán.“ Tázavě se podíval na Chewbaccu a nízkým hlasem řekl: „Bude to drsné, kamaráde. Nechtěl jsem o tobě mluvit.“

„Rúúú rúúwfl,“ vyjádřil stroze svou lásku Chewbacca, zavrtěl hlavou a zvedl chlupatou tlapu.

„Tady je jeden,“ zavolal Han.

„Dva!“ vykřikla Leia a její paže vylétla do vzduchu. Potichu řekla Solovi: „Už tě nespustím z očí, Vaše Generálstvo.“

„A já jdu s vámi taky!“ ozval se nějaký hlas zezadu.

Všichni se otočili a uviděli, že na vrcholku schodiště stojí Luke.

Posledního Jediho pozdravil jásot.

Han nedokázal zakrýt radost, i když to nebyl jeho styl. „To jsou tři,“ usmíval se.

Leia vyběhla k Lukovi a vřele ho objala. Najednou k němu cítila zvláštní náklonnost, kterou přičítala závažnosti chvíle, důležitosti výpravy. Ale pak u něj také vycítila změnu, jakýsi rozdíl v tom, co jako by vyzařovalo z jeho nitra – cosi, co rozeznala jenom ona.

„Co je to, Luku?“ zašeptala. Najednou ho chtěla pevně obejmout; nedovedla říct proč.

„Nic. Jednou ti to řeknu,“ zamumlal potichu. Ale bylo znát, že to nějaké „nic“ není.

„Dobře,“ odpověděl a nenaléhala. „Počkám.“ Byla zvědavá. Možná to bylo jenom tím, že byl jinak oblečený – tím to nejspíš bylo. Byl teď celý oblečený v černém – vypadal starší. Starší, to je ono.

Kolem Luka se ihned mačkali Han, Chewie, Lando, Wedge a několik dalších, všichni ho zdravili a různě pokřikovali. Celé shromáždění se rozdrobilo na množství podobných skupinek. Byl čas na poslední rozloučení a povzbuzení.

Artoo zpěvavě zapípal k poněkud méně optimistickému Threepio.

„Myslím, že „vzrušující“ není to pravé slovo,“ odpověděl zlatý droid. Threepio byl podle hlavního programu samozřejmě překladatel, takže se zajímal spíš o nalezení správného výrazu, který by situaci vystihl.

Millennium Falcon spočíval v hlavním doku povstaleckého hvězdného křižníku, nabíral náklad a podroboval se prohlídce. Nedaleko stál ukradený císařský raketoplán, který se uprostřed povstaleckých X-plánů nápadně vyjímal.

Chewie dohlížel na poslední nakládku zbraní a zásob do raketoplánu a na umístění přepadové čety. Han a Lando stáli mezi oběma loděmi a loučili se – pokud věděli, navždy.

„Myslím to vážně, vezmi si ho!“ přesvědčoval ho Solo a ukazoval na Falcon. „Přinese ti štěstí. Přece víš, že je to nejrychlejší loď z flotily.“ Han skutečně vylepšil výkon motorů, když loď na Landovi vyhrál. Vždycky byla rychlá, ale teď byla mnohem rychlejší. A Solo ji ještě vylepšil tak, že se stal skutečně součástí Falconu – vložil do něho velkou dávku lásky a potu. Svou duši. Takže tím, že ji teď Landovi dával, se Solo skutečně proměnil – byl to nejnezištnější dar, jaký kdy dal.

A Lando porozuměl. „Díky, kamaráde. Dobře se o něho postarám. Stejně víš, že já jsem s ním vždycky lítal líp. Když budu u kormidla já, vyvázne bez nejmenšího škrábnutí.“

Solo se vřele zadíval na oblíbeného kamaráda. „Mám tvoje slovo – ani škrábnutí.“

„Odstartuj, ty piráte – nebo budeš po mně ještě chtít, abych ti složil kauci.“

„Brzo na shledanou, kamaráde.“

Rozešli se, aniž dali najevo své pravé pocity, jak bylo v těch dobách zvykem mezi skutečnými hrdiny; kráčeli po rampách do svých lodí.

Han vstoupil do kokpitu císařského raketoplánu, zatímco Luke jemně dolaďoval zadní navigátorský panel. Chewbacca na sedadle druhého pilota se snažil přijít na kloub císařskému řízení. Han se posadil na místo pilota a Chewie nad panelem mrzutě zabručel.

„Jo, jo,“ odpověděl Solo, „nemyslím, že by Impérium při konstrukci myslelo na Wookiee.“

Z nákladového prostoru vyšla Leia a sedla si vedla Luka. „Vzadu jsou všichni na svých místech.“

„Rrrwfr,“ řekl Chewie a probral se první řadou spínačů. Podíval se na Sola, ale Han se nehýbal, hleděl na cosi průzorem. Chewie a Leia sledovali jeho pohled až k předmětu jeho neskrývané pozornosti – Millennium Falcon.

Leia do pilota jemně strčila. „Haló, probuď se!“

„Měl jsem jenom takový divný pocit,“ řekl Han zádumčivě. „Jako bych Falcon už nikdy neměl vidět.“ Vzpomněl si na chvíle, kdy ho Falcon zachránil svou rychlostí, na chvíle, kdy ho zase Han zachránil svou šikovností nebo umem. Vzpomněl si na vesmír, který spolu viděli, na úkryt, který mu poskytl; vzpomněl si, že ho znal skrz na skrz. Vzpomněl si na chvíle, kdy si spali v náručí a tiše driftovali jako nehlučný sen v černém tichu hlubokého vesmíru.

Když to Chewbacca slyšel, sám vrhl na Falcon toužebný pohled. Leia položila Solovi ruku na rameno. Věděla, že měl svou loď ve zvláštní oblibě, a nechtělo se jí rušit loučení. Ale čas byl drahý a každou chvíli byl ještě dražší. „Pojďme, kapitáne,“ zašeptala. „Odstartujeme.“

Han se okamžitě vzpamatoval. „Správně. Oukej, Chewie, zjistíme, co tohle děťátko svede.“

Zažehli motory ukradeného raketoplánu, vyrolovali z doku a vzlétli do nekonečné noci.

Výstavba Hvězdy smrti pokračovala. Dopravní ruch v této oblasti byl velmi hustý, všude transportní lodě, stíhačky TIE a pomocné raketoplány. Nad celou oblastí periodicky kroužil hvězdný superdestruktor a sledoval postup prací na stanici ze všech možných úhlů.

Na můstku hvězdného destruktoru to bzučelo jako v úle. Poslové běhali sem a tam podél řady kontrolorů, kteří sledovali vyhledávací obrazovky, monitorovali plavidla, která vstupovala do štítu a vystupovala z něho. Vysílali a přijímali kódy, vydávali rozkazy, sestavovali diagramy. Do operace bylo zapojeno tisíc lodí a všechno pokračovalo s maximální efektivností, dokud kontrolor Jhoff nenavázal spojení s raketoplánem třídy lambda, který se přibližoval ke štítu ze sedmého sektoru.

„Raketoplán kontrole, chceme sestoupit dolů,“ ozval se hlas v Jhoffově přilbě s normální dávkou praskání statické elektřiny.

„Máme vás na obrazovce,“ odpověděl kontrolor do komlinku. „Laskavě se identifikujte.“

„Tady raketoplán Tyridium, žádáme dezaktivaci deflektorního štítu.“

„Raketopláne Tyridium, odvysílejte přístupový kód pro průchod štítem.“

Nahoře v raketoplánu Han vrhl ustaraný pohled na ostatní a řekl do komlinku: „Vysílání započato.“

Chewie zacvakal řadou spínačů, které vydaly sérii synkopovaných vysokofrekvenčních zvuků.

Leia se kousla do rtu, pořádně se opřela, chystala se na boj nebo útěk. „Teď zjistíme, jestli ten kód má cenu, kterou jsme za něho zaplatili.“

Chewie nervózně zakňučel.

Luke hleděl na mohutný hvězdný superdestruktor, který před nimi zabíral veškerý prostor. Upoutal jeho oči tou třpytivou temnotou, zaplňoval jeho zrak jako hrozivý katarakt – ale zamlžoval se mu nejen zrak. I jeho mysl se plnila temnotou; a také jeho srdce. Černá hrůza, a zvláštní jistota. „Na té lodi je Vader,“ zašeptal.

„Jsi trochu nervózní, Luku,“ uklidňoval Han všechny. „Je tu spousta velitelských lodí. Ale Chewie,“ upozorňoval, „držme si pěkně distanc, ale tak, aby to nevypadalo, že si ho držíme.“

„Awroff rwrgh rrfraf?“

„Já nevím – leť hezky nonšalantně,“ štěkl na něho Han taky.

„Nějak jim to trvá s tím kódovým přístupem,“ řekla Leia napjatě. Co když nefunguje? Aliance nemohla nic dělat, dokud byl císařský deflektorní štít zapojený. Leia se snažila udržet čistou hlavu, snažila se soustředit se na generátor štítu, ke kterému se chtěla dostat, snažila se zahnat všechny pochybnosti nebo strach, které snad pocítila.

„Ohrožuji výpravu,“ promluvil Luke v jakémsi citovém souznění s jeho tajnou sestrou. Myslel ale na Vadera: jejich otce. „Neměl jsem s vámi letět.“

Han se snažil vzpružit náladu. „Hele, proč nezkusíme být trochu optimističtí?“ Takové poraženectví mu dělalo starosti.

„Ví, že jsem tady,“ řekl Luke otevřeně. Nespouštěl oči z velitelské lodi v průzoru. Zdálo se, že se mu posmívá. Čekala.

„Ale jdi, hochu, něco si představuješ.“

„Ararh gragh,“ zamručel Chewie. Dokonce i on byl zachmuřený.

Lord Vader stál úplně nehybně, díval se z velikého průzoru na Hvězdu smrti. By vzrušen tou ukázkou monumentální temné strany síly. Laskal ji svým ledovým pohledem.

Zářila na něho jako vznášející se ornament. Magický glóbus. Po povrchu běžela drobná světla a uchvacovala Temného pána, jako malé dítě očaruje zvláštní hračka. Nacházel se v transcendentním stavu, byla to chvíle zvýšeného vnímání.

A pak náhle, uprostřed klidného rozjímání, dokonale znehybněl; ani dech, ani úder srdce nenarušil jeho soustředění. Napínal všechny své smysly do éteru. Co to cítil? Naklonil hlavu a naslouchal. Vnímal jen jakousi ozvěnu, jakousi vibraci, která minula – ne, neminula. Zavířila a všechno změnila. Nic už nebylo stejné.

Kráčel podle řady kontrolorů, až došel ke stanovišti, u kterého se přes vyhledávací obrazovku kontrolora Jhoffa nakláněl admirál Piett. Když se Vader přiblížil, Piett se vypjal a ztuhle, jen hlavou, se uklonil.

„Kam letí ten raketoplán?“ zeptal se Vader tiše a bez úvodů.

Piett se otočil zpátky k obrazovce a promluvil do komlinku. „Raketopláne Tyridium, jaký máte náklad a cil?“

Z reproduktoru se ozval pozměněný hlas pilota raketoplánu: „Součástky a technický personál pro Posvátný Měsíc.“

Velitel můstku se podíval, jak na to Vader reaguje. Doufal, že všechno je v pořádku. Lord Vader chyby nepromíjel.

„Mají kódový přístup?“ zeptal se Vader.

„Je to nějaký starší kód, ale souhlasí,“ odpověděl Piett okamžitě. „Chtěl jsem je pustit.“ Nemělo smysl lhát pánovi ze Sithu. Vždycky poznal, když člověk lhal; lež zněla Temnému pánovi falešně.

„Mám z té lodi divný pocit,“ řekl Vader spíš pro sebe než k někomu jinému.

„Mám je zadržet?“ přispěchal Piett starostlivě, aby potěšil svého mistra.

„Ne, nechte je projít, vezmu si to na starost sám.“

„Jak si přejete, můj pane.“ Piett se uklonil, částečně proto, aby skryl překvapení. Kývl na kontrolora Jhoffa, který komlinkem zavolal raketoplán Tyridium.

Skupina v raketoplánu Tyridium napjatě čekala. Čím víc se jich budou vyptávat na náklad a cíl, tím pravděpodobněji se prozradí.

Han se něžné zadíval na svého dávného wookijského partnera. „Chewie, jestli nám tohle nezbaští, tak to rychle sbalíme.“ Byla to vlastně řeč na rozloučenou; všichni věděli, že tenhle malý raketoplán nemůže předehnat nic, co se v jejich okolí vyskytovalo.

Ozval se hlas kontrolora, nejdřív smíšený se statickou elektřinou, a pak zazněl z komlinku jasněji. „Raketopláne Tyridium, bezprostředně následuje dezaktivace štítu. Sledujte svůj současný kurs.“

Všichni kromě Luka si oddychli úlevou; jako by už bylo po všech problémech, přestože vlastně začínaly. Luke nepřestával sledovat velitelskou loď, jako by byl pohroužený do nějakého mlčenlivého, spletitého dialogu.

Chewie hlasitě štěkl.

„No tak, co jsem vám říkal?“ zubil se Han. „Je to v pohodě.“

Leia se laskavě usmála. „Opravdu jsi nám to říkal?“

Solo zmáčkl hlavní páku a ukradený raketoplán hladce vyrazil k zelenému Posvátnému Měsíci.

Vader, Piett a Jhoff pozorovali obrazovku v kontrolním středisku, když se mřížování deflektoru podobné pavučině rozdělilo, aby přijalo raketoplán Tyridium, který se pomalu pohyboval ke středu pavučiny – k Endoru.

Vader se otočil k palubnímu důstojníkovi a promluvil s větší naléhavostí v hlase, než bylo u něj obvyklé. „Připravte můj raketoplán. Musím jít k císaři.“

Temný pán nečekal na odpověď a odkráčel, zcela zaujat svými temnými myšlenkami.