Hvězdné Války: Návrat Jediho

IX.

Dvě vesmírné armády, podobné svým námořním protějškům z jiného času a galaxie, se vznášely na místě, loď vedle lodi, a pálily po sobě salvy v přímé konfrontaci.

Den byl ve znamení hrdinských, někdy sebevražedných manévrů. Povstalecký křižník, jehož záď se otřásala výbuchy a hořela, narazil přímo do císařského hvězdného destruktoru, než celý explodoval – a hvězdný destruktor vzal s sebou. Na kolizní kurs směrem k létajícím pevnostem byly navedeny nákladní lodě naložené výbušninami, posádky ponechaly své lodě osudu, který byl přinejlepším nejistý.

Lando, Wedge, Modrý velitel a Zelená letka se pustili do jednoho z větších destruktoru – byla to hlavní císařská komunikační loď. Už byla zneškodněna kanonádou z povstaleckého křižníku, který na oplátku zničila; ale její škody se daly opravit – takže povstalci museli zaútočit, dokud si líže rány.

Landova letka se pustila nízko – co by kamenem dohodil –, tím zabránili destruktoru, aby použil těžší děla. Tím také byly stíhačky neviditelné, dokud se nevynořily přímo před ním.

„Zvýšit příkon do čelních deflektorních štítů,“ hlásil Lando své partě. „Jdeme na to.“

„Jsem tu s tebou,“ odpověděl Wedge. „Letko, sevřít formaci.“

Spustili se do bleskurychlého náletu, kolmo k podélné ose císařského plavidla – kolmé lety přístroje těžko zachytávaly. Padesát stop od povrchu se otočili o devadesát stupňů, uháněli podle pancéřového trupu a přitom pálili z každého děla.

„Zahájit nálet na hlavní generátor,“ hlásil Lando.

„Rozumím,“ odpověděla Zelená letka. „Jdeme na pozicí.“

„Nepřibližujte se jim k předním bateriím,“ varoval je Modrý velitel.

„Dole je těžká palba.“

„Jsem na dostřel.“

„Vlevo od věže je loď těžce poškozená,“ poznamenal Wedge. „Soustřeďte se na tu stranu.“

„Souhlasím.“

Zelený dostal zásah. „Ztrácím energii!“

„Odpoutej se, vybuchneš!“

Zelený zamířil dolů jako raketa, přímo k předním bateriím destruktoru. Přídí otřásly mohutné exploze.

„Díky,“ řekl Modrý velitel tomu záblesku.

„Tím nám otevřel cestu!“ zaječel Wedge. „Jdem na to. Reaktory jsou přímo v tom nákladovém doku.“

„Za mnou!“ zvolal Lando a strhl Falcon do příkrého oblouku, který vystrašený personál reaktoru ohromil. Wedge a Modrý drželi formaci. Dělali, co mohli.

„Přímý zásah!“ zakřičel Lando.

„Už se veze!“

„Nahoru, nahoru!“

Rychle a strmě zamířili nahoru, protože destruktor se začal rozpadal v řadě stále mohutnějších výbuchů, až z něho zbyla malá hvězdička. Modrého velitele zachytila nárazová vlna a hodila ho proti boku menší císařské lodi, která také explodovala. Lando a Wedge unikli.

Na můstku velitelské lodi povstalců bylo plno kouře a křiku.

Ackbar dostihl Landa komlinkem. „Rušení přestalo. Máme štít na obrazovkách.“

„Ještě je tam?“ odpověděl Lando se zoufalou nadějí v hlase.

„Obávám se, že ano. Zdá se, že jednotka generála Sola to nezvládla.“

„Dokud nám nezničili poslední loď, máme naději,“ odpověděl Lando. Han neselže. Nemohl – ještě přece museli vyřídit Hvězdu smrti.

Na Hvězdě smrti Luke už téměř ztrácel vědomí pod neutuchajícími útoky císařových blesků. Bylo to nesnesitelné týrání, ochromila ho slabost, která pohlcovala jeho nitro, takže Luke už jenom toužil poddat se nicotě, do které padal.

Císař se usmíval na oslabeného mladého Jediho, zatímco Vader se vedle svého pána ztěžka stavěl na nohy.

„Ty mladý blázne!“ zaskřehotal na Luka. „Teprve teď, na konci, jsi porozuměl. Tvoje dětinské dovednosti nejsou ničím proti moci temné strany. Zaplatil jsi za nedostatek předvídavosti. A teď, mladý Skywalkere, zaplatíš cenu nejvyšší. Zemřeš!“

Smál se jako šílenec; a i když to Lukovi připadalo nemožné, blesky prýštící císaři z prstů nabyly na intenzitě. Sálem se rozlehl jejich kvil a vražedný jas všechno pohltil.

Lukovy pohyby se zpomalily, tělo ochablo, nakonec pod tou strašnou palbou padlo. Luke se přestal hýbat. Nakonec se zdálo, že z něho všechen život vyprchal.

V tom okamžiku Vader vyskočil, chytil císaře zezadu a přitáhl Palpatinovi ruce k tělu. Vader byl slabší než kdykoli dřív, a tak několik posledních minut nehybně ležel a chystal každou buňku svého těla na tento jediný, soustředěný čin – jediný možný čin; jeho poslední, pokud selže. Nevšímal si bolesti, nevšímal si studu a slabosti, nevšímal si hluku, který mu drtil hlavu, zaměřil se pouze a slepě na svou vůli – vůli porazit ďábla, kterého císař ztělesňoval.

Palpatin se ve Vaderově necitelném sevření zmítal, z rukou mu stále všemi směry vystřelovaly výboje zkázonosné energie. Při tom divokém souboji jeden blesk proletěl místností a sjel do Vadera. Temný pán znovu padl, elektrické víry mu probíhaly po přilbě, po kápi, až zasáhly srdce.

Vader doklopýtal se svým břemenem doprostřed můstku nad černou propastí, vedoucí k energetickému jádru. Podržel kvílejícího despotu vysoko nad hlavou a s posledním vzepětím síly jej vrhl do propasti.

Palpatinovo tělo, ze kterého stále šlehaly blesky, se v pádu obracelo a naráželo do stěn šachty. Nakonec zmizelo; ale o několik vteřin později byla slyšet vzdálená exploze, ke které došlo v jádru stanice. Ze šachty se do trůnního sálu vyřinul závan vzduchu.

Vítr si pohrával s kápí Lorda Vadera, který se potácel a plazil k jámě, aby následoval svého pána až do konce. Ale Luke se připlazil ke svému otci a odtáhl Temného pána od okraje propasti do bezpečí.

Oba zůstali ležet na podlaze, zapletení do sebe a příliš slabí, aby se pohybovali, příliš pohnutí, aby mluvili.

V bunkru na Endoru císařský kontrolor sledoval na hlavní obrazovce bitvu Ewoků, která venku probíhala. I když obraz rušila statická elektřina, zdálo se, že boj utichá. Už bylo na čase, protože původně jim bylo řečeno, že domorodci na tomhle měsíci jsou neškodní neutrálové.

Poruchy se nějak zhoršovaly – nejspíš se v boji poškodila další anténa –, když se najednou na obrazovce objevil pilot kolosu a vzrušeně na něho mával.

„Je po všem, veliteli! Povstalce jsme zahnali a teď utíkají s těmi medvědy do lesa. Potřebujeme posily, abychom je mohli pronásledovat.“

Osazenstvo bunkru zajásalo. Štít byl v bezpečí.

„Otevřete hlavní vchod!“ nařídil velitel. „Pošlete jim na pomoc tři čety.“

Dveře bunkru se otevřely, z nich vyběhli císařští vojáci a vzápětí zjistili, že jsou obklíčeni povstalci a Ewoky, kteří vypadali zlověstně a nepříjemně. Císařští se bez boje vzdali.

Han, Chewie a pět dalších vběhlo do bunkru s náložemi v rukou. Umístili pekelné stroje na jedenáct strategických bodů kolem generátoru a v něm, a pak co nejrychleji vyběhli ven.

Leia, stále trpící bolestí ze zranění, ležela v pohodlném úkrytu ve vzdáleném křoví. Křičela rozkazy na Ewoky, aby dovedli vězně na vzdálenou stranu prostranství, pryč od bunkru, když tu se vyřítili Han a Chewie a mířili do krytu. V příští chvíli bunkr vyletěl do povětří.

Byla to úžasná podívaná, výbuch za výbuchem odpaloval stěny stovky metrů vysoko, a tlaková vlna srazila všechno živé k zemi. Zeleň kolem mýtiny zčernala.

Bunkr byl zničen.

K admirálovi Ackbarovi přiběhl kapitán, hlas se mu chvěl: „Pane, štít kolem hvězdy smrti ztratil energii.“

Ackbar se podíval na obrazovku; elektronicky generovaná pavučina zmizela. Měsíc a Hvězda smrti nyní pluly v černém, prázdném, nechráněném prostoru.

„Podařilo se,“ zašeptal Ackbar.

Přispěchal ke komlinku a zakřičel na multifrekvenčním bojovém kanálu: „Všechny stíhačky provedou útok na hlavní reaktor Hvězdy smrti. Deflektorní štít padl. Opakuji. Deflektorní štít padl!“

Vzápětí uslyšel Landův hlas: „Vidím to. Jsme na cestě. Červená parta! Zlatá parta! Modrá letka! Všechny stíhačky za mnou!“ To je můj člověk, ten Han. Teď je řada na mně.

Falcon prudce klesl k plášti Hvězdy smrti, za ním smečky povstaleckých stíhaček, za nimi stále hrozivý, ale roztříštěný vějíř císařských stíhaček TIE – a tři povstalecké hvězdné křižníky, všichni zamířili k mohutnému císařskému hvězdnému superdestruktoru, Vaderově vlajkové lodi, která, jak se zdálo, měla potíže s řízením.

Lando a první voj X-plánů zamířili k nedokončené části Hvězdy smrti, protahovali se těsně nad zakřiveným povrchem k nedostavěné straně.

„Držte se nízko, dokud se nedostaneme na nedokončenou stranu,“ řekl Wedge své letce. Nikomu to nemusel říkat.

„Blíží se eskadra nepřátelských stíhaček –“

„Modrá letko,“ zavolal Lando, „vezmi svoji skupinu a odlákejte ty stíhačky TIE pryč –“

„Udělám, co budu moct.“

„Máme nějaké poruchy… Hvězda smrti nás asi ruší –“

„Z desáté se přibližují další stíhačky –“

„Tady jsou nástavby,“ zavolal Lando. „Dívejte se po šachtě hlavního reaktoru.“

Prudce zabočil k nedokončené straně a začal se dramaticky proplétat mezi vyčnívajícími trámy, zpola postavenými věžemi, spletitými kanály, prozatímním lešením, světlomety. Nebyla tu ještě příliš rozvinutá protivzdušná obrana – úplně se spoléhali na deflektorní štít. Takže povstalci se museli obávat zejména fyzických překážek, vyčnívajících ze stanice, a císařských stíhaček TIE, které jim byly v patách.

„Vidím to – energetický systém,“ hlásil Wedge. „Jdu na to.“

„Vidím to taky,“ souhlasil Lando. „Pohoda.“

„Nebude to snadné –“

Přeletěli nad věží a pod mostem – a najednou letěli nejvyšší rychlostí uvnitř hluboké šachty, která třem stíhačkám sotva stačila, křídlo na křídle. Klikatila se a navíc byla po celé délce proděravělá myriádami palivových šachet a tunelů, různými křižovatkami a slepými výklenky; a k tomu ještě byla prošpikovaná množstvím znepokojivých překážek přímo uvnitř: těžkými stroji, stavebními dílci, kabely, schodišti, přepážkami, hromadami odpadků.

Skupina povstaleckých stíhaček zabočila do energetické šachty, za ní dvojnásobný počet TIE. Vzápětí ztratili dva X-plány, které se vyhýbaly první laserové salvě a přitom vrazili do jeřábu.

Honička pokračovala.

„Kam letíme, Zlatý veliteli?“ zavolal Wedge rozjařeně. Laserový výboj zasáhl šachtu nad ním a po jeho průzoru se rozletěly jiskry.

„Míříme k nejsilnějšímu energetickému zdroji,“ hlásil Lando. „Měl by to být generátor.“

„Červená letko, zůstaňte v pohotovosti – může se stát, že nám tu hodně rychle bude těsno.“

Rychle přeskupovali formaci, když začínalo být zjevné, že šachta není jenom posetá pobočnými průduchy a vyčnívajícími překážkami, ale že se za každou zatáčkou zužuje.

Stíhačky TIE zasáhly dalšího povstalce, který zmizel v plamenech. Pak jedna stíhačka TIE narazila do nějakého stroje, s podobným výsledkem.

„Před námi v šachtě velká překážka,“ oznámil Lando.

„Zrovna jsem ji zachytil. Zvládneš to?“

„Bude to těsné.“

Bylo to těsné. Byla to žárová bariéra zabírající tři čtvrtiny tunelu, přičemž ve stejném místě se snižoval strop. Lando musel Falcon obrátit o 360 stupňů a přitom stoupat, klesat a přidávat. X-plány a Y-plány naštěstí nebyly tak objemné. Ještě ale zbývali dva, kteří měli proletět. Menší TIE dotahovaly.

Najednou všechny obrazovky oslepil bílý zášleh statické elektřiny.

„Můj skop je zničený!“ zaječel Wedge.

„Uber rychlost,“ varoval ho Lando. „Jsou to nějaké výboje, které působí poruchy.“

„Přepni na vizuální skenování.“

„To při téhle rychlosti nemá smysl – musíme letět skoro naslepo.“

Dva oslepené X-plány narazily do stěn, když se šachta znovu zúžila. Třetí rozstřílela přibližující se císařská stíhačka.

„Zelený velitel!“ zavolal Lando.

„Slyším, Zlatý veliteli.“

„Rozdělte se a zamiřte na povrch – Domov-jedna právě volal, že chce jednu stíhačku, a vy můžete od nás odlákat nějakou palbu.“

Zelený velitel a jeho kohorta se odloupli a vyletěli z energetické šachty zpátky do bitvy křižníků. Jedna stíhačka TIE se za ním pustila a nepřestávala pálit.

Z komlinku se ozval Ackbarův hlas. „Hvězda smrti se odděluje od flotily – vypadá to, že se přesunuje, aby mohla zničit Endor.“

„Jak dlouho bude trvat, než zaujme pozici?“ zeptal se Lando.

„Nula celá nula tři.“

„To je málo času! Nestihneme to!“

Wedge se vmísil do hovoru: „No, my už taky budeme na konci.“

V tom okamžiku Falcon škrábl o stěnu při průletu ještě menším otvorem a tentokrát utrpěl škodu na zadních tryskách.

„Tohle už bylo o chlup,“ zamumlal Calrissian.

„Gdzhng dzn,“ přikývl druhý pilot.

Ackbar se díval rozšířenýma očima pozorovacím průzorem. Díval se dolů na hvězdný superdestruktor; byl jenom několik mil vzdálený. Palba mu mířila na záď a císařská bitevní loď se povážlivě nakláněla na pravý bok.

„Zneškodnili jsme jejich čelní štíty,“ řekl Ackbar do komlinku. „Palte na můstek.“

Nízkým letem se zespodu, od Hvězdy smrti, vyloupla skupina Zeleného velitele.

„S radostí vám pomůžeme, Domove-jedna,“ zavolal Zelený velitel.

„Odpaluji protonová torpéda,“ oznámil Zelený.

Zasáhli můstek, výsledek byl oslňující. Zažehla se rychlá řetězová reakce, od jedné elektrárny ke druhé po celé střední třetině mohutného destruktoru vyletovaly oslepující duhy explozí, které se po lodi šířily v pravých úhlech, a roztáčely ji jako větrník, který se nakonec zabořil do Hvězdy smrti.

Hvězda smrti se poprvé otřásla. Srážka s explodujícím destruktorem byla jenom začátek, který vedl k tomu, že selhaly různé systémy, což vedlo k tavení reaktorů, a to zase způsobilo paniku personálu, který opouštěl svá místa, čímž se působily další škody a všeobecný zmatek.

Všude byl kouř, ze všech stran se ozýval hrozivý rachot, lidé pobíhali a křičeli. Elektřina sršela, pára vybuchovala, kabiny byly dekomprimovány, řetěz velení byl porušen. A neustálé bombardování povstaleckými křižníky – které vycítily, že nepřítel má strach –, jenom zvyšovalo hysterii, která se začala všech zmocňovat.

Protože císař byl mrtev. Hlavní, mocné zlo, které bylo stmelující silou Impéria, zmizelo; a když se temná strana takto rozptýlila, pak to vedlo prostě k bezvládí.

Ke zmatku.

Zoufalství.

Čiré hrůze.

Uprostřed toho burácení se Lukovi nějak podařilo dojít do doku – snažil se donést mohutné tělo svého slábnoucího otce k císařskému raketoplánu. Ale v půli cesty ho opustila síla; po strašlivé námaze se zhroutil.

Pomalu se začal znovu zvedat. Jako automat si přehodil otcovo tělo přes rameno a dopotácel se k poslednímu zbývajícímu raketoplánu.

Luke položil otce na zem a snažil se naposledy sebrat zbytky sil, zatímco všude kolem nich sílily výbuchy. V nosnících sršely jiskry; jedna stěna se zhroutila a ze škvíry se vyvalil dým. Podlaha se otřásla.

Vader pokynul Lukovi, aby se k němu sklonil. „Luku, pomoz mi sundat tu masku.“

Luke zavrtěl hlavou. „Zemřel bys.“

Hlas Temného pána byl unavený. „Tomu už nic nezabrání. Dovol mi, abych se ti aspoň jednou podíval do tváře bez masky. Dovol mi, abych se na tebe podíval vlastníma očima.“

Luke se bál. Bál se vidět otce tak, jakým doopravdy byl. Bál se vidět člověka, který mohl být tak zlovolný – člověka, který byl zároveň otcem Luka a Leiy. Bál se poznat Anakina Skywalkera, který žil uvnitř Darth Vadera.

Vader se také bál – dovolit synovi, aby se na něho díval, aby odstranil pancéřovou masku, která mezi nimi tak dlouho byla. Tu černou, pancéřovou masku, která jediná mu umožňovala existenci po více než dvacet let. Byla jeho hlasem, dechem a neviditelností – jeho štít proti každému lidskému kontaktu. Ale teď ji odstraní; aby dřív, než zemře, uviděl svého syna.

Společně stáhli těžkou přilbu Vaderovi z hlavy – uvnitř byla připevněná maska, museli odepnout komplikovaný dýchací aparát, od pohonné jednotky vzadu museli odpojit modulátor hlasu a stínítko. Když byla maska konečně dole a odložena stranou, Luke se zadíval otci do obličeje.

Byl to smutný, laskavý obličej starého muže. Bez vlasů, bez vousů, s hlubokou jizvou, která se táhla od temene po skalpu dozadu, měl zakalené, hluboko zapadlé, tmavé oči, a jeho kůže byla šedobílá, protože neviděl slunce víc než dvacet let. Stařec se slabě usmál; v očích se mu zatřpytily slzy. Na chvilku nebyl tak docela nepodobný Benovi.

V tom obličeji bylo plno znamení, která si Luke bude vždycky připomínat. Nejzřetelněji viděl lítost. A stud. Viděl, jak se na tváři odrážejí vzpomínky… vzpomínky na dobré časy. A na hrůzy. A také lásku.

Byl to obličej, který se neukázal světu celý život. Celý Lukův život. Viděl, jak se svraštělé nozdry chvějí, jako by nejdřív opatrně okoušely vzduch. Viděl, jak se hlava nepatrně nachýlila, aby naslouchala – poprvé bez elektronického zesilování zvukových vstupů. Luke pocítil lítost, že jediné zvuky, které teď může slyšet, jsou výbuchy a jediné vůně jsou odporné pachy elektrických oblouků. Ale i tak to byl kontakt. Hmatatelný, nezprostředkovaný.

Viděl, že staré oči se na něho zaostřily. Lukovi proudily po tvářích slzy a padaly otci na rty. Jeho otec se nad tou chutí usmál.

Byla to tvář, která neviděla sebe sama dvacet let. Vader viděl, že jeho syn pláče, a věděl, že to musí být hrůzou z obličeje, na který chlapec hledí.

Na chvíli to ve Vaderovi probudilo vztek – ke svým zločinům si nyní přičítal i vinu za tak odpudivý vzhled, jaký předpokládal, že má. Ale pak mu přišla na mysl vzpomínka na to, jak kdysi vypadal – krásný, ušlechtilý, s čelem, které napovídalo nepřemožitelnost. Ano, tak kdysi vypadal.

A tahle vzpomínka mu přivodila další vzpomínky. Vzpomínky na bratra a na domov. Na drahou ženu. Svobodu kosmického prostoru. Obi-Wana.

Obi-Wan, jeho přítel… a jak se to přátelství zvrtlo. Zvrtlo se, nevěděl jak – ale byl uštknut jakousi nákazou, kterou zanedbal, a ta se podebírala, až… ho dostala celého. Na tohle vzpomínat nechtěl, teď ne. Vzpomínky na tekutou lávu, která mu teče po zádech… ne.

Ten chlapec ho z té jámy vytáhl – tady, teď, svým jednáním. Tenhle chlapec byl dobrý.

Tenhle chlapec byl dobrý, a vyšel z něho – takže v něm tedy také musí být dobro. Znovu se na syna usmál, a poprvé k němu cítil lásku. A poprvé po mnoha letech pocítil lásku i k sobě.

Najednou něco ucítil – rozšířil nozdry, začichal ještě jednou. Lesní květiny, to ucítil. Právě kvetly; určitě je jaro.

A ozval se hrom – natáhl krk, napínal uši. Ano, jarní bouřka, přijde jarní déšť. Aby květiny mohly kvést.

Ano… ucítil na rtech kapku deště. Slízl tu malou kapku… ale počkat, nebyla sladká, byla slaná, byla to… slza.

Znovu zaostřil na Luka a uviděl, že syn pláče. Ano, tak to bylo, ochutnával chlapcův žal – protože vypadal tak strašlivě; protože byl strašný.

Ale chtěl to s Lukem dát do pořádku, chtěl, aby Luke věděl, že není ve skutečnosti tak hrozný, v jádru ne, vůbec ne. S omluvným úsměvem zavrtěl na Luka hlavou, omlouval to nevzhledné zvíře, které syn viděl. „Jsme zářivé bytosti, Luku – ne tahle hrubá hmota.“

Luke také zavrtěl hlavou – aby otci řekl, že je to v pořádku, aby zahnal starcův stud, aby mu řekl, že teď na ničem nezáleží. A zároveň záleží na všem – ale nemohl mluvit.

Vader znovu promluvil, tentokrát ještě slaběji – skoro neslyšně. „Jdi, synu. Nechej mě tady.“

Po tomhle Luke našel hlas. „Ne. Půjdeš se mnou. Nenechám tě tady. Musím tě zachránit.“

„To už jsi udělal, Luku,“ zašeptal. Na krátko zatoužil, aby se setkal s Yodou, poděkoval starému Jedimu za výcvik, který Lukovi poskytl… ale teď už možná brzy s Yodou bude, v té éterické jednotě síly. A také s Obi-Wanem.

„Otče, neopustím tě,“ protestoval Luke. Exploze vážně otřásaly dokem, celá jedna stěna se zřítila, strop praskal. Z nedaleké plynové trysky vyšlehl modrý plamen hořícího plynu. Přímo pod ním se začala tavit podlaha.

Vader si Luka přitáhl těsně k sobě a promluvil mu do ucha. „Luku, měl jsi pravdu… měl jsi pravdu, pokud jde o mě… Řekni své sestře…, že jsi měl pravdu.“

Potom zavřel oči a Darth Vader – Anakin Skywalker – zemřel.

V zadní části doku došlo k mohutnému výbuchu, který Luka srazil na zem. Pomalu vstal; a jako automat se potácel k poslednímu raketoplánu, který tu zůstal.

Millennium Falcon dál uháněl křivolakými cestami labyrintu energetických kanálů a prodíral se stále blíž k jádru gigantické koule – hlavnímu reaktoru. Povstalecké křižníky nepřestávaly shazovat bomby na nechráněnou, nedokončenou část Hvězdy smrti, a každý zásah působil citelné otřesy po celé mohutné stanici, které měly za následek další katastrofy.

Velitel Jerjerrod seděl hluboce zamyšlen v kontrolním středisku Hvězdy smrti a pozoroval, jak se všechno kolem něj hroutí. Polovina jeho posádky byla mrtvá, raněná nebo na útěku – tam, kde doufali, že najdou úkryt, vládl zmatek, pokud ne přímo šílenství. Ostatní bezcílně bloumali nebo nadávali nepřátelským lodím, nebo stříleli ze všech děl na všechny sektory, nebo řvali rozkazy, nebo se zoufale zaměřovali na svůj jediný úkol, jako by je to mohlo zachránit. Nebo, podobně jako Jerjerrod, jenom přemýšleli.

Nemohl přijít na to, co udělal špatně. Byl přece trpělivý, byl loajální, byl chytrý, byl tvrdý. Byl velitelem největší bitevní stanice, jaká kdy byla postavena. Nebo aspoň skoro postavena. Teď povstaleckou Alianci nenáviděl, byla to dětinská nenávist, bezuzdná. Kdysi ji měl rád – byla pro něho malým chlapečkem, kterého mohl ztlouct, rozzuřené mládě, které mohl týrat. Ale chlapeček vyrostl; naučil se, jak se účinně bránit. Přetrhl svoje pouta.

Jerrjerod ho nenáviděl.

Zdálo se však, že v téhle chvíli s tím může dělat jen málo. Mohl by, samozřejmě, zničit Endor – mohl by to udělat. Byl to nepatrný čin, přímo almužna – zpopelnit něco živého a zeleného jenom kvůli zvrácenému, zlovolnému potěšení ze zbytečného ničení. Nepatrný čin, ale zahřeje u srdce.

Přiběhl k němu pobočník. „Blíží se povstalecká flotila, pane.“

„Soustřeďte do toho sektoru veškerou palbu,“ odpověděl vyděšeně. Konzole na vzdálené stěně začala hořet.

„Stíhačky ve struktuře jsou mimo dosah našich obranných systémů, veliteli. Neměli bychom –“

„Zaplavte sektory 304 a 138. To by je mělo zastavit.“ Zvedl na pobočníka obočí.

Pobočníkovi to nedávalo příliš smysl, důvodně pochyboval, jestli velitel dobře chápe situaci. „Ale pane…“

„Jaký je rotační faktor vzhledem k dostřelu na Endor?“

Pobočník zkontroloval počítačovou obrazovku. „Cíl měsíc je nula celá, nula dva, pane. Veliteli, flotila –“

„Zrychlete rotaci, dokud nebude měsíc na dosah, a pak na můj povel zahájíte palbu.“

„Ano, pane.“ Pobočník stiskl řadu spínačů. „Zrychlujeme rotaci, pane. Cíl měsíc nula celá, nula jedna, pane. Šedesát vteřin, než budeme na dostřel. Pane, sbohem, pane.“ Pobočník zasalutoval, přistrčil odpalovací spínač Jerjerrodovi do ruky a vyběhl ze dveří, zatímco kontrolním střediskem otřásla další exploze.

Jerjerrod se na průzor klidně usmíval. Ze stínu Hvězdy smrti začínal vyplouvat Endor. Jerjerrod v ruce laskal odpalovací spínač. Cíl měsíc nula celá, nula nula pět. Ve vedlejší místnosti se zvedl řev. Třicet vteřin do zahájení palby.

Lando letěl k cíli šachtou k hlavnímu reaktoru. Z ostatních zůstal jenom Wedge, který letěl před ním, a Zlatý, který se držel těsně za ním. V patách stále měli několik stíhaček TIE.

Tady blízko středu byly zákruty široké sotva pro dva letouny, a při té rychlosti, kterou se Lando řítil, museli ostře zatáčet každých pět nebo deset vteřin. Další císařský tryskáč se roztříštil o stěnu; druhý sestřelil Zlatého. Zbývali dva.

Landovi střelci na zádi nutili zbývající stíhačky TIE v úzkém prostoru poskakovat, dokud nebyla na dohled šachta hlavního reaktoru. Nikdy neviděli tak děsivý reaktor.

„Je moc velký, Zlatý veliteli,“ zaječel Wedge. „Moje protonová torpéda ho ani neškrábnou.“

„Zaměř se na energetický regulátor na severní věži,“ nařídil Lando. „Já si vezmu na starost hlavní reaktor. Vezeme třaskavé střely – měly by pláštěm proniknout. Ale jakmile je vypustím, nebudeme mít moc času, abychom se odsud vymotali.“

„Už jsem na cestě,“ vykřikl Wedge. Odpálil svoje torpéda s corelliánským válečným pokřikem, zasáhl obě strany severní věže a vzápětí se od Landa oddělil a zrychlil.

Falcon čekal ještě tři nebezpečné vteřiny, a pak s mohutným rachotem odpálil třaskavé střely. V příští vteřině nastal výbuch, příliš jasný, než aby bylo možné vidět, co se stalo. A pak se začal celý reaktor hroutit. „Přímý zásah!“ zakřičel Lando. „Teď to bude ostré.“ Šachta nad ním se už propadala a připomínala tunel. Falcon manévroval křivolakou výpustí přes ohňové stěny a hroutícími se šachtami, a stále se nořil do dalších a dalších explozí.

Wedge vyletěl na povrch rychlostí blízkou světelné, obkroužil přivrácenou stranu Endoru a zamířil do volného vesmíru, mělkým obloukem zpomaloval, a pak se vracel do bezpečí na měsíci.

O chvíli později Luke v nestabilním císařském raketoplánu unikl z hlavního doku právě v okamžiku, kdy se sekce začala naprosto rozpadat. Jeho rozkymácené plavidlo také zamířilo do nedalekého zeleného útočiště.

A nakonec ze srdce toho strašného požáru vylétl jako střela Millennium Falcon a zamířil k Endoru, právě včas, než Hvězda smrti v oslepujícím záblesku padla do zapomnění, podobná planoucí supernově.

V údolíčku zarostlém kapradím Han právě ovazoval Leinu zraněnou ruku, když Hvězda smrti vybuchla. Upoutala pozornost všech, ať byli kdokoli – Ewoků, zajatých těžkooděnců, povstaleckých vojáků – všichni sledovali tento poslední, bouřlivý záblesk sebezničující exploze, který ozářil večerní nebe. Povstalci propukli v jásot.

Leia se dotkla Hanovy tváře. Sklonil se k ní a políbil ji; pak se znovu posadil a díval se, jak se její oči upírají na hvězdné nebe.

„No tak,“ vyrušil ji. „Vsadím se, že Luke se odtamtud dostal dřív, než to bouchlo.“

Přikývla. „Ano. Cítím to.“ Prostřednictvím síly pocítila dotek živé bratrovy přítomnosti. Vyslala mu svoje nitro vstříc, aby ten dotek opětovala, aby Luka ujistila, že je v pořádku. Všechno bylo v pořádku.

Han se na ni díval a cítil hlubokou, zvláštní lásku. Protože byla zvláštní ženou. Princeznou nejen podle titulu, ale i srdcem. Obdivoval, jak je statečná, a přitom tak křehká. Kdysi chtěl pro sebe všechno, co mohl chtít, protože to chtěl. Teď chtěl všechno pro ni. Všechno pro ni. A teď viděl, že to, po čem velmi touží, je Luke.

„Ty ho máš opravdu ráda, viď?“

Přikývla a prohlížela si nebe. Byl naživu, Luke byl naživu. A ten druhý – ten Temný – byl mrtvý.

„No, poslouchej,“ pokračoval Han. „Já to chápu. Až se vrátí, nebudu vám stát v cestě…“

Pokradmu se na něho podívala, najednou si uvědomila, že si nějak nerozumějí, každý mluví o něčem jiném. „O čem to mluvíš?“ řekla. Pak si uvědomila, o čem mluví. „Ach ne. Ne,“ rozesmála se, „tak to vůbec není – Luke je můj bratr.“

Hana to nejdřív ohromilo, pak zmátlo a rozradostnilo. Tím pádem všechno bylo báječné, prostě báječné.

Vzal ji do náručí, objal, a položil ji zpátky do kapradí… a opatrně, aby neublížil její zraněné ruce, si pod blednoucím jasem hořící Hvězdy lehl vedle ní.

Luke stál na lesní mýtině před velikou hranicí polen a větví. Nahoře leželo neživé tělo Darth Vadera, tiché a oblečené jako za živa. Luke přistrčil k roští pochodeň.

Když plameny mrtvolu pohltily, z průduchů masky se začal řinout dým, podobný černému duchu, který byl konečně osvobozen. Luke se s hlubokým žalem díval do plamenů. Mlčky mu dával poslední sbohem. Jen on sám věřil, že v otci zůstal kousek dobra. Jeho vykoupení teď spolu s plameny stoupalo vstříc noci.

Luke sledoval žhavé uhlíky, které se vznášely k nebi. Tam se ztratily mezi ohňostroji, které povstalečtí bojovníci odpalovali na oslavu vítězství. A ty se naopak mísily s táborovými ohni, které blikaly mezi stromy ve vesnicích Ewoků – byly to ohně radosti, pohody a triumfu. Slyšel dunění bubnů, světly ohňů se proplétala hudba a jásot veselících se hrdinů. Lukova radost byla němá, protože se díval do plamenů svého vítězství a ztráty.

Na návsi ewokské vesnice hořel veliký slavnostní táborák. Povstalci a Ewokové se v chladné noci společně sešli u ohně – zpívali, tancovali a smáli se ve společném jazyce svobodných lidí. Dokonce i Teebo a Artoo se usmířili a společně křepčili, zatímco ostatní jim tleskali do taktu. Threepio, jehož královské časy ve vesnici skončily, se spokojil s tím, že seděl vedle malého otáčejícího se droida, který byl jeho nejlepším přítelem ve vesmíru. Děkoval Výrobci, že se kapitánovi Solovi podařilo Artoo opravit, nemluvě o paní Leie – přestože Solo neměl o protokolu ponětí, měl svoje světlé chvíle. A poděkoval Výrobci, že ta krvavá válka skončila.

Zajatce poslali v raketoplánech ke zbytkům císařské flotily – o všechno se staraly povstalecké hvězdné křižníky. Tam někde nahoře. Hvězda smrti vyhořela na popel.

Han, Leia a Chewbacca stáli kousek stranou od toho veselí. Stáli blízko u sebe, nemluvili; chvílemi se podívali na stezku, která vedla do vesnice. Napůl čekali, napůl se snažili nečekat; nemohli dělat nic jiného.

Nakonec byla jejich trpělivost odměněna; po chodníku klopýtali Luke a Lando, vyčerpaní, ale šťastní, a vynořili se ze tmy do světla. Přátelé je pospíchali pozdravit. Všichni se objímali, jásali, poskakovali, padali, a nakonec se jenom objímali, neschopní slova, spokojení s tím, že cítí jeden druhého na blízku.

Po chvíli se sem přikradli také oba droidi, a postavili se po bok svým nejlepším kamarádům.

Chlupatí Ewokové pokračovali v divokých oslavách hluboko do noci, zatímco malá skupina statečných dobrodruhů je pozorovala.

Luke hleděl do plamenů, a na prchavý okamžik se mu zdálo, že v plamenech vidí tančit tváře – Yodovu a Benovu; nebo to byl jeho otec? Oddělil se od svých společníků a snažil se uvidět, co tváře říkají; byly téměř nepostižitelné, promlouvaly jenom ke stínům, které plameny vrhaly, a pak zmizely docela.

Luka to na chvíli rozesmutnilo, ale potom ho Leia vzala za ruku a přivedla zpátky k ostatním, zpátky do kruhu tepla, přátelství a lásky.

Impérium bylo mrtvé.

Ať žije Aliance.