Hvězdné Války: Návrat Jediho

III.

Písečná bouře všechno ztížila – výhled, dýchání, myšlení, pohyb. Samotný její řev je dezorientoval, vypadalo to, jako by ten zvuk přicházel ze všech stran najednou, jako by byl celý vesmír řval a tady byl střed toho chaosu.

Sedm hrdinů se prodíralo krok za krokem oslepující vichřicí, drželi se jeden druhého, aby se neztratili. Artoo šel první, sledoval signál z naváděcího zařízení, které mu zpívalo v jazyce, jenž ani vichřice nedokázala přehlušit. Druhý šel Threepio, pak Leia, která vedla Hana, a nakonec Luke a Lando, kteří podpírali belhajícího Wookieeho.

Artoo hlasitě zapípal a všichni vzhlédli; skrz tajfun zahlédli neurčité, tmavé obrysy.

„Já nevím,“ zakřičel Han. „Všude vidím jenom písek.“

„To vidíme všichni,“ odpověděla Leia.

„Tak to se asi uzdravuju.“

Po několika krocích temné obrysy ještě víc potemněly; a pak se z té temnoty vyloupl Millennium Falcon, po jehož stranách seděl Lukův X-plán a dvoumístný Y-plán. Jakmile se skupinka vměstnala pod Falconův trup, vítr se ztišil do té míry, že se dal nazvat nepříjemnou povětrnostní podmínkou. Threepio udeřil do spínače a lodní můstek se s hučením vyklopil.

Solo se obrátil ke Skywalkerovi: „Byl jsi fakt dobrý, chlapče, to se ti musí nechat.“

Luke to odmávl. „Hodně jste mi pomohli.“ Vydal se ke svému X-plánu.

Han ho zastavil, najednou se choval rozpačitěji než jindy, byl skoro vážný: „Děkuju, že jsi pro mě přišel, Luku.“

Luke byl z jakéhosi důvodu zmatený. Uměl starému pirátovi odpovídat jenom na vtipy. „Už na to nemysli,“ řekl nakonec.

„Ne, přemýšlím o tom hodně. Ten karbonový mrazák byl zatraceně podobný smrti. Nebyl to jenom spánek, byla to veliká, hluboká propast Nicoty.“

Nicoty, ze které ho Luke a ostatní zachránili – vystavili vlastní životy velkému nebezpečí jenom kvůli němu, pro nic jiného… jen proto, že byl jejich přítel. To bylo pro arogantního Sola něco nového – bylo to hrozné a zároveň krásné. Takový obrat událostí byl nebezpečný. Měl z toho pocit, že je jaksi méně rozumný než dřív, ale zároveň je prozíravější. Mátlo ho to. Kdysi byl sám; teď k někomu patřil.

Z toho poznání měl pocit, že někomu něco dluží, a takový pocit vždycky nesnášel; jenomže teď ten dluh byl jakýmsi druhem nového pouta, pouta bratrství. Zvláštním způsobem ho osvobozovalo.

Už nebyl tak sám.

Už nikdy nebude sám.

Luke viděl změnu, která se udala s přítelem, jako se proměňuje moře. Byla to něžná chvilka; nechtěl ji kazit. Takže jenom přikývl.

Chewie láskyplně zavrčel na mladého bojovníka Jedi a hrábl mu do vlasů jako pyšný strýček. A Leia ho vroucně objala.

Všichni měli Sola moc rádi, ale bylo snazší dát to najevo přes Luka.

„Uvidíme se zpátky ve flotile,“ zavolal Luke a odcházel k lodi.

„Proč tady tu kraksnu nenecháš a neletíš s námi?“ rýpl do něho Solo.

„Dal jsem slib, který musím dodržet… jednomu starému příteli.“ Velmi starému příteli, usmál se pro sebe.

„Tak si pospěš zpátky,“ naléhala Leia. „Celá Aliance by už měla být pohromadě.“ Zahlédla cosi v Lukově tváři; nemohla to pojmenovat, ale polekalo ji to a zároveň jí tím byl bližší. „Vrať se brzo,“ opakovala.

„Vrátím,“ slíbil. „Pojďme, Artoo.“

Artoo se sunul k X-plánu a pípal Threepio na rozloučenou.

„Na shledanou, Artoo,“ zavolal Threepio dojatě. „Výrobce ti požehnej. Dáte na něho pozor, viďte, pane Luku?“

Ale Luke a droidek už byli pryč, na druhé straně letounu.

Ostatní chvíli stáli nehybně, snažili se ve vířícím písku zahlédnout svou budoucnost.

Lando je nepříjemně vytrhl: „No tak, vypadneme z té zatracené špinavé koule.“ Neměl tady žádné štěstí; doufal, že v příští partičce se mu povede líp. Věděl, že ho nějakou dobu čeká přísný domovní řád; ale mohl by si cestou zfalšovat pár kostek.

Solo po poplácal po zádech. „Myslím, že tobě dlužím taky nějaké díky, Lando.“

„Došlo mi, že kdybych tě nechal zmrzlého, že bys mi celý život nosil smůlu, takže bych tě stejně dřív nebo později nechal rozmrazit.“

„Chce tím říct, že není zač,“ usmála se Leia. „Všichni chceme říct, že není zač.“ Políbila Hana na tvář, aby to vyjádřila ještě jednou a osobněji.

Zamířili nahoru po rampě Falconu. Solo se zastavil, než vstoupil dovnitř, a loď trochu poplácal. „Vypadáš dobře, holka. Už jsem si myslel, že tě nikdy neuvidím.“

Vstoupil jako poslední a zavřel za sebou poklop. Luke totéž učinil s X-plánem. Připoutal se v kokpitu, nastartoval motory a vychutnával uklidňující burácení. Podíval se na svou poškozenou ruku; dráty křížily hliníkové kosti jako rýhy ve skládačce. Napadlo ho, jaké má asi řešení. Natáhl přes obnaženou infrastrukturu černou rukavici, chopil se řízení X-plánu a podruhé v životě odletěl od své domovské planety ke hvězdám.

Hvězdný superdestruktor odpočíval v prostoru nad napůl dokončenou bitevní stanicí Hvězda smrti a jejím zeleným sousedem Endorem. Destruktor byl mohutnou lodí, kterou provázelo množství menších válečných lodí různých typů, které se vznášely nad velkou mateřskou lodí nebo se míhaly kolem jako děti různého věku i temperamentu; křižníky středního dosahu, mohutná nákladní plavidla, eskorty stíhaček TIE.

Hlavní poklop destruktoru se neslyšně otevřel. Vynořil se z něho císařský raketoplán, který v doprovodu čtyř letek stíhaček zamířil ke Hvězdě smrti.

Darth Vader sledoval na obrazovce na kontrolním stanovišti Hvězdy smrti, jak se přibližují. Těsně před dokováním odkráčel z velitelského centra, následován velitelem Jerjerrodem a falangou císařských těžkooděnců, a zamířil k doku. Chystal se přivítat svého pána.

Vaderův puls a dýchání reguloval stroj, takže se nemohlo zrychlit; ale při setkáních s císařem cítil v hrudi vyšší elektrizaci; nemohl ten pocit popsat. Byl to pocit plnosti, síly, temnoty a démonického tajemství – tajných chtíčů, nespoutané vášně, divoké pokory – to všechno Vader cítil v srdci, když se přiblížil ke svému císaři. A cítil toho ještě víc.

Když vstoupil do doku, tisíce císařských vojáků se jedním rázem vypjaly do pozoru. Raketoplán dosedl. Rampa se sklopila jako čelist draka, z ní seběhla císařská královská garda, červené pláště jim vlály, jako by byly jazýčky plamenů šlehající z tlamy, ohlašující zuřivý řev. Postavili se u napjatých stráží do dvou smrtonosných řad podle rampy. V rozlehlé hale se rozhostilo ticho. Nahoře na rampě se objevil císař.

Pomalu sešel dolů. Byl to malý muž, seschlý věkem a zlem. Opíral svoje ohnuté tělo o sukovitou hůl a byl celý schovaný pod dlouhým pláštěm s kapuci – velmi podobném plášti řádu Jedi, jenomže jeho byl černý. Jeho skrytý obličej měl na sobě tak málo masa, že to byla téměř lebka; pronikavé žluté oči jako by propalovaly všechno, na co se zahleděly.

Když císař sešel po rampě dolů, velitel Jerjerrod, jeho generálové a lord Vader před ním poklekli. Nejvyšší temný vládce pokynul Vaderovi a vydal se podle řady vojáků.

„Vstaň, příteli. Promluvím si s tebou.“

Vader vstal a připojil se ke svému pánovi. Za nimi následoval průvod císařských dvořanů, královské gardy, byl tam Jerjerrod a elitní garda Hvězdy smrti, všichni se smíšenými pocity úcty a strachu.

Vader měl po boku císaře pocit úplnosti. I když ho prázdnota v nitru nikdy neopouštěla, v záři císařova studeného světla se z ní stala nádherná, velebná prázdnota, která mohla pojmout celý vesmír. A jednoho dne vesmír pohltí… až císař zemře.

To byl Vaderův poslední sen. Když se od tohoto ďábelského génia naučil o temné síle všechno, co mohl, toužil mu tu sílu odebrat, uchvátit ji a ukrýt její chladné světlo ve svém nitru – zabít císaře, pohltit jeho temnotu a vládnout vesmíru. Vládnout se synem po boku.

Neboť to byl další jeho sen – znovu se přihlásit ke svému chlapci, ukázat Lukovi majestát té stinné síly; proč je tak mocná, proč si vybral správně, když se rozhodl vydat se na temnou cestu. A Luke s ním půjde, věděl to. Semeno bylo zaseto. Budou vládnout spolu, otec a syn.

Jeho sen už se blížil naplnění, cítil to; bylo to blízko. Každá událost zapadla přesně na své místo, protože ji postrčil s citlivostí Jediho; a stiskl jemnou temnou silou.

„Hvězda smrti bude dokončena podle harmonogramu, můj pane,“ vydechl Vader.

„Ano, vím,“ odpověděl císař. „Vedl jste si dobře, lorde Vadere… a teď cítím, že si přejete pokračovat v hledání toho mladého Skywalkera.“

Vader se pod pancířem masky usmál. Císař vždycky vycítil, co se děje v jeho srdci; i když nechtěl znát podrobnosti. „Ano, můj pane.“

„Trpělivost, příteli,“ varoval ho nejvyšší vládce. „Vždycky jste měl s trpělivostí potíže. On vás včas vyhledá… a až to udělá, musíte ho přivést ke mně. Stal se silným. Jenom společně ho můžeme obrátit k temné straně síly.“

„Ano, můj pane.“ Společně toho chlapce zkazí – dítě svého otce. K veliké, temné slávě. Protože starý císař brzo zemře – a i když se galaxie skloní hrůzou nad tou ztrátou, Vader zůstane, aby vládl s mladým Skywalkerem po boku. A tak to vždycky mělo být.

Císař pozvedl hlavu a nahlížel do všech možných budoucností. „Všechno pokračuje tak, jak jsem předvídal.“

Stejně jako Vader i on měl své plány – plány na duševní násilí, manipulaci s životy a osudy. Zasmál se pro sebe, vychutnával blížící se vítězství; až konečně svedou mladého Skywalkera.

Luke vylezl ze svého X-plánu zaparkovaného na břehu a opatrně postupoval přes přilehlou bažinu. Kolem něho se v chuchvalcích vznášela mlha. Džungle se pařila. Z chomáče popínavých rostlin na něho vylétl nějaký podivný hmyz, jako šílený se mu třepetal kolem hlavy a zmizel. V podrostu cosi zavrčelo. Luke se na okamžik soustředil. Vrčení ustalo. Luke šel dál.

Na tomhle místě měl velmi smíšené pocity. Dagobah. Tady podstupoval zkoušky a výuku, aby se stal Jedim. Tady se doopravdy naučil využívat sílu, aby skrz něj proudila kamkoliv, kam jí ukázal. Také se naučil, jak musí být opatrný, aby používal sílu správně. Bylo to jako chůze po světelném paprsku; ale pro Jediho byl pevný jako poctivá podlaha.

V téhle bažině se skrývala nebezpečná stvoření; ale pro Jediho nebylo žádné z nich zlé. Nenasytná oka pohyblivého písku vyčkávala, nehybná jako kaluže; chapadla se prolínala s visícími liánami. Luke je už všechny znal, patřili k životu planety, nedělitelná součást síly, jejíž jednou pulsující podobou byl také on.

Ale byly tu i temné věci – nepředstavitelně temné, odrazy tmavých koutů jeho duše. Už je tady viděl. Utíkal od nich, bojoval s nimi; dokonce jim čelil. Některé z nich porazil.

Ale pár těch temných věcí se tu ještě krčilo.

Prolézal kolem barikády zkroucených kořenů, kluzkých mechem. Na druhé straně se odvíjela čistá stezka přesně tím směrem, kudy chtěl jít; ale nevkročil na ni. Místo toho se znovu vnořil do podrostu.

Z výšky se k němu blížilo cosi černého a pleskavého, pak to odletělo pryč. Luke si toho nevšímal. Šel pořád dál.

Džungle trochu prořídla. Za dalším močálem to Luke uviděl – malé stavení podivného tvaru, z jehož malých okének se do vlhkého deštného pralesa linulo teplé žluté světlo. Obešel mokřinu, hodně se přikrčil a vešel do chalupy.

Uvnitř stál Yoda a usmíval se, malou zelenou rukou svíral vycházkovou hůl a opíral se o ni. „Očekával jsem tě,“ kývl na něho.

Pokynul Lukovi, aby se posadil v rohu. Chlapec byl vyděšený tím, jak strašně křehce Yoda vypadá – ruka se mu chvěla, hlas měl slabý. Luke se bál promluvit, aby neprozradil, jak jím mistrovo vzezření otřáslo.

„Jak se to tváříš,“ pozvedl Yoda unavené obočí vesele. „Vypadám snad pro mladé oči tak zle?“

Luke se snažil skrýt svůj žalostný výraz, trochu se posunul v tom těsném prostoru. „Ne, mistře… samozřejmě že ne.“

„Ale ano, vypadám!“ zachichotal se drobný mistr Jedi. „Jsem nemocný. Ano. Starý a slabý.“ Namířil zahnutý prst na svého mladého žáka. „Až ti bude devět set let, taky nebudeš vypadat tak dobře.“

Stvořeníčko se dobelhalo k posteli, stále se uchichtávalo, a pak si s námahou lehlo. „Brzo si odpočinu. Ano, budu navždycky spát. Zasloužil jsem si to.“

Luke zavrtěl hlavou. „Nemůžete umřít, mistře Yodo – nenechám vás.“

„Jsi dobře vycvičený a máš sílu – ale tak silný nejsi! Přišel ke mně podvečer a brzo padne noc. Takový je koloběh… koloběh síly.“

„Ale já potřebuju, abyste mi pomohl,“ nedal se Luke odbýt. „Chci dokončit výcvik.“ Velký učitel ho teď nemohl opustit – ještě zbývalo tolik věcí, které chtěl pochopit. A už si vzal od Yody tolik, a zatím nic nevrátil. Chtěl se podělit se starým stvořením o spoustu věcí.

„Není ti zapotřebí dalšího výcviku,“ ujistil ho Yoda. „Už víš všechno, co potřebuješ.“

„Takže jsem Jedi?“ naléhal Luke. Ne. Věděl, že není Jedi tak docela. Něco stále chybělo.

Yoda svraštil svoji seschlou tvář. „Ještě ne. Jedna věc zbývá. Vader… Musíš se postavit Vaderovi. Potom, až potom budeš hotový Jedi. A ty se mu postavíš, dřív nebo později.“

Luke věděl, že to bude jeho zkouška, jinak to nemohlo být. Každé hledání mělo své ohnisko, a Vader byl neoddělitelně vpleten do jádra Lukova zápasu. Bylo pro něho trýznivé vyjádřit tu otázku slovy; ale po dlouhé odmlce znovu promluvil ke starému Jedimu: „Mistře Yodo – je Darth Vader mým otcem?“

Yodovy oči se zaplnily unaveným soucitem. Tenhle chlapec ještě nebyl hotovým mužem. Obličej mu zvrásnil smutný úsměv, zdálo se, že se v posteli ještě zmenšil. „Potřebuji si odpočinout. Ano. Odpočinout.“

Luke se díval na ztrácejícího se učitele, snažil se dát starci sílu, jenom silou své lásky a vůle. „Yodo, musím to vědět,“ zašeptal.

„Je tvým otcem,“ řekl Yoda prostě.

Luke zavřel oči, ústa, srdce, aby tu pravdu odehnal, i když věděl, že to pravda je.

„Pověděl ti to, že?“ zeptal se Yoda.

Luke přikývl, ale nic neřekl. Chtěl tu chvíli udržet navěky, schovat ji tady, zamknout v tomhle pokoji čas a prostor, aby nikdy nemohl uniknout do okolního vesmíru s tím děsivým poznáním, s tou bezcitnou pravdou.

Na Yodově tváři se rozhostil starostlivý výraz. „Je to nečekané, a nešťastné –“

„Nešťastné, že znám pravdu?“ Do Lukova hlasu se vkradla hořkost, ale nemohl se rozhodnout, jestli je namířená proti Vaderovi, Yodovi, proti němu samému nebo proti celému vesmíru.

Yoda se s námahou pozvedl, zdálo se, že ho to stojí veškerou sílu. „Nešťastné bylo, že jsi spěchal, aby ses s ním setkal – že tvůj výcvik nebyl úplný… že jsi nebyl připravený na takové břemeno. Obi-Wan by ti to řekl už dávno, kdybych mu to dovolil… teď v sobě neseš velikou slabost. Bojím se o tebe. Bojím se o tebe, bojím.“ Zdálo se, že z něho vyprchává veliké napětí, a Yoda zavřel oči.

„Mistře Yodo, je mi to líto.“ Luke se chvěl, když viděl, že mocný Jedi je tak slabý.

„Já vím, ale musíš se Vaderovi postavit ještě jednou, a lítost ti nepomůže.“ Naklonil se dopředu a pokynul Lukovi, aby šel blíž. Luke přikrčeně přelezl místnost a posadil se vedle svého mistra. Yoda pokračoval, hlas mu slábl čím dál víc. „Pamatuj si, moc řádu Jedi plyne ze síly. Když jsi zachraňoval přátele, měl jsi v srdci pomstu. Varuj se zlosti, strachu a agrese. Patří na temnou stranu. Plynou lehce, rychle se k tobě v boji připojí. Jakmile se jednou vydáš po temné cestě, navždycky ovládne tvůj osud.“

Lehl si zpátky na lůžko, dech se stal mělčím. Luke tiše čekal, bál se pohnout, bál se starce jakkoli rozptýlit, aby ho tím nevyrušil při úsilí ještě zadržet tu prázdnotu za přehradou.

Po několika minutách se Yoda podíval na chlapce ještě jednou a s nejvyšším úsilím se jemně usmál, jeho vetché tělo držela při životě jenom velikost jeho ducha. „Luku – varuj se císaře. Nepodceňuj jeho moc, jinak tě čeká osud tvého otce. Až budu pryč… posledním Jedim budeš ty. Luku, ve vaší rodině je síla mocná. Předávej dál, co… jsi se… naučil…“ Začal se zajíkat, zavřel oči. „Je… ještě… jiné… nebe…“

Nadechl se, a pak vydechl, jeho duch z něho odešel jako slunný vítr vanoucí k jinému nebi. Tělo se jednou zachvělo; a pak zmizel.

Luke seděl vedle malé, prázdné postele více než hodinu a snažil se změřit hloubku té ztráty. Byla nezměrná.

Prvním pocitem byl nesmírný zármutek. Nad sebou, nad vesmírem. Jak mohl někdo takový jako Yoda navždycky odejít? Měl pocit, jako by se mu na místě v srdci, kde žil Yoda, roztáhla černá, bezedná jáma.

Luke už dříve zažil odchody starých vychovatelů. Bylo to beznadějně smutné; a zároveň nevyhnutelnou součástí jeho vyrůstání. Takže tohle ho čekalo s přicházejícími roky? Sledovat, jak milovaní přátelé stárnou a umírají? Získávat nové rozměry síly nebo dospělosti, když se učitelé krátce mihnou kolem?

Ve chvíli, kdy všechna světla v chaloupce pohasla, ho zavalila tíha beznaděje. Několik minut ještě zůstal sedět, cítil, že je to konec všeho, že zhasla všechna světla ve vesmíru. Poslední Jedi sedí uprostřed bažiny, zatímco celá galaxie se chystá k poslední bitvě.

Ale projel jím chlad, narušil tu nicotu, do které se propadlo jeho vědomí. Otřásl se, rozhlédl se. Šero bylo neproniknutelné.

Vylezl ven a postavil se. Tady v mokřině se nic nezměnilo. Pára se srazila, odkapávala z pokroucených kořenů zpátky do slatiny; byl to cyklus, který se opakoval už miliónkrát a bude se opakovat věčně. Možná, že tohle byla další lekce. Jestli ano, neubrala na jeho smutku ani trochu.

Bez rozmyslu se prodíral zpátky k místu, kde čekala jeho loď. Artoo mu spěchal vstříc a pípal vzrušené pozdravy; ale Luke byl sklíčený a důvěřivého malého droida si nevšímal. Artoo krátce soustrastně pískl a pak se uctivě odmlčel.

Luke se sklesle posadil na nějaké poleno, vložil hlavu do dlaní a potichu si řekl: „To nemůžu udělat. Nemůžu jít sám.“

Z kalné mlhy k němu dolehl hlas: „Yoda a já budeme vždycky s tebou.“ Byl to Benův hlas.

Luke se rychle obrátil a uviděl, že za ním stojí chvějící se obraz Obi-Wan Kenobiho. „Bene!“ zašeptal. Chtěl říct tolik věcí, vířily mu v mysli jako potácející se smítko lodě v maelstromu. Ale jedna otázka se rychle prodrala na hladinu nad ostatní: „Proč, Bene? Proč jsi mi to neřekl?“

Nebyla to jen otázka. „Chtěl jsem ti to říct, až dokončíš výcvik,“ odpověděl Benův obraz. „Ale ty jsi považoval za nutné odspěchat nepřipravený. Varoval jsem tě, abys nebyl netrpělivý.“ Jeho hlas se nezměnil, stále stejný náznak hubování, náznak lásky.

„Řekl jsi mi, že Darth Vader zradil a zavraždil mého otce.“ Hořkost, kterou dřív pocítil u Yody, si nyní našla cíl v Benovi.

Ben přijal tu sžíravost, aniž se bránil, a pak ji zmírnil poučením: „Tvého otce, Anakina, svedla temná strana síly – přestal být Anakinem Skywalkerem, a stal se Darth Vaderem. Když k tornu došlo, zradil všechno, v co Anakin Skywalker věřil. Dobrý člověk, kterým byl tvůj otec, byl zničen. Takže to, co jsem ti řekl, byla pravda… z určitého hlediska.“

„Z určitého hlediska!“ zachraptěl Luke výsměšně. Cítil se zrazený – spíše životem než čímkoli jiným, i když nablízku byl jenom ubohý Ben, na koho mohl obrátit hlavní nápor konfliktu, který prožíval.

„Luku,“ promluvil Ben jemně, „zjistíš, že mnohé pravdy, na které se upínáme, závisejí z velké části na našem hledisku.“

Luke ochladl. Chtěl si podržet svůj vztek, střežit ho jako poklad. Byl vším, co měl, nechtěl dovolit, aby mu ho někdo ukradl, jako mu bylo ukradeno už všechno. Ale už cítil, jak mu vyklouzává, měkne pod Benovým soucitem.

„Nevyčítám ti, že máš zlost,“ vemlouval se mu Ben. „Jestli jsem se mýlil v tom, co jsem dělal, určitě se to nestalo poprvé. Víš, to, co se stalo tvému otci, byla moje vina…“

Luke vzhlédl s náhle probuzeným zájmem. Tohle ještě neslyšel a vztek ho rychle přecházel, aby byl nahrazen zvědavostí a pozorností – protože vědění bylo návyková droga, a čím více jí měl, tím více ji chtěl.

Jak tak seděl na svém pařezu, stále více fascinován, Artoo přešlapoval poblíž, mlčel, jenom ho svou přítomností povzbuzoval.

„Když jsem se s tvým otcem setkal poprvé,“ pokračoval Ben, „byl už skvělým pilotem. Ale mě udivilo to, kolik s ním bylo síly. Vzal jsem na sebe úkol vycvičit Anakina ve způsobech řádu Jedi. Udělal jsem chybu, když jsem si myslel, že bych mohl být stejně dobrým učitelem jako Yoda. Nebyl jsem. Ta moje hloupá pýcha. Císař vycítil Anakinovu moc a zlákal ho na temnou stranu.“ Smutně se odmlčel a podíval se Lukovi přímo do očí, jako by chlapce žádal o odpuštění. „Moje pýcha měla strašné následky pro celou galaxii.“

Luke byl u vytržení. Bylo strašné, že přílišné sebevědomí Obi-Wana mohlo způsobit pád jeho otce. Strašné kvůli tomu, co se z jeho otce zbytečně stalo, strašné, protože Obi-Wan nebyl dokonalý, nebyl ani dokonalý Jedi, strašné, protože temná strana mohla zaútočit tak blízko jeho domova, dovedla změnit dobro ve zlo. Darth Vader určitě ukrývá někde hluboko v sobě jiskřičku Anakina Skywalkera. „Je v něm pořád ještě kousek dobra,“ prohlásil.

Ben zavrtěl lítostivě hlavou. „Taky jsem si myslel, že by bylo možné vrátit ho na správnou stranu. Nebylo to možné. Nyní je spíše strojem než člověkem – pokřiveným a zlým.“

Luke vycítil skrytý význam Kenobiho prohlášení, slyšel v těch slovech příkaz. Zavrtěl hlavou. „Nemůžu zabít vlastního otce.“

„Neměl bys na ten stroj myslet jako na otce.“ To znovu mluvil učitel. „Když jsem viděl, co se z něho stalo, snažil jsem se ho odradit, stáhnout ho z temné strany zpátky. Bojovali jsme… tvůj otec spadl do žhavého kráteru. Když se vyplazil z té ohnivé lázně, vypálila se do něj ta změna navždycky – byl Darth Vader, po Anakinu Skywalkerovi nezůstala ani stopa. Nenapravitelně temný. Znetvořený. Naživu ho udržují jenom přístroje a jeho černá vůle…“

Luke se podíval na svoji mechanickou pravou ruku. „Jednou jsem se pokusil ho zastavit. Nedokážu to.“ Nevyzve svého otce znovu na souboj. Nemůže.

„Vader tě pokořil, když jsi se s ním setkal poprvé, Luku – ale tahle zkušenost byla součástí tvého výcviku. Naučila tě, mimo jiné, jakou cenu má trpělivost. Kdybys tehdy nebyl tak netrpělivý, mohl jsi dokončit výcvik u Yody. Byl bys připraven.“

„Musel jsem pomoci přátelům.“

„A pomohl jsi jim? To oni zachránili tebe. Bojím se, že jsi získal jen málo, když jsi tak předčasně spěchal pryč.“

Lukovo rozhořčení pomalu mizelo a zanechávalo po sobě jenom smutek. „Zjistil jsem, že Darth Vader by můj otec,“ zašeptal.

„Jestli chceš být Jedi, Luku, musíš čelit temné straně a pak ji překročit – tu stranu, kterou tvůj otec nedokázal překonat. Nejbližšími dveřmi k ní je netrpělivost – pro tebe, stejně jako pro tvého otce. Jenomže tvého otce zlákalo to, co našel na druhé straně těch dveří, a ty jsi se držel pevně. Už nejsi tak lehkomyslný, Luku. Jsi silný a trpělivý. A jsi připraven na konečný souboj.“

Luke znovu zavrtěl hlavou, když si ujasnil, kam míří řeč starého Jediho. „Nemůžu to udělat, Bene.“

Ramena Obi-Wan Kenobiho poraženě sklesla „Takže císař už vyhrál. Byl jsi naše jediná naděje.“

Luke hledal jiné možnosti. „Yoda říkal, že bych mohl cvičit někoho jiného, aby…“

„Ten druhý, o kom mluvil, je tvé dvojče, sestra,“ řekl stařec a nevesele se usmál. „Zničit Darth Vadera pro ni nebude o nic snazší než pro tebe.“

Lukem ta informace viditelně otřásla. Vyskočil, aby té novince mohl čelit. „Sestra? Žádnou sestru nemám.“

V hlase Obi-Wana se znovu objevil ten jemný tón aby utišil bouři, která vzkypěla v duši jeho mladého přítele. „Když jste se narodili, rozdělili vás, abyste byli oba chráněni před císařem. Císař věděl stejně jako já že Skywalkerovi potomci budou za pomoci síly představovat pro něho hrozbu. Z toho důvodu zůstala tvoje sestra v bezpečí anonymity.“

Luke to nejdřív odmítal přijmout. Žádné dvojče nepotřeboval ani nechtěl. Byl jedináček! Nic mu nechybělo – až na ruku, jejíž mechanickou náhražku nyní pevně svíral. Copak je jenom figurkou ve spiknuti mocných? Pomíchané kolébky, sourozenci rozděleni a bleskurychle odvezeni, aby žili rozdílné, tajné životy? Nemožné. Věděl, kým je! Byl Luke Skywalker, který se narodil Jedimu, později řečenému ze Sithu, vyrostl na pouštní farmě na Tatooinu a vychoval ho strýc Owen a teta Beru, žil životem bez zbytečného přepychu, jako tvrdě pracující čestný chuďas – protože jeho matka… jeho matka… Co bylo s jeho matkou? Co říkala, kdo byla? Co mu řekla? Obrátil mysl dovnitř sebe sama, na místo a čas vzdálený bažinaté půdě Dagobahu, do matčiny komnaty, ke své matce a své… sestře. Sestře…

„Leia! Leia je moje sestra,“ vykřikl a málem upadl přes pařez.

„Tvůj vnitřní pohled ti slouží dobře,“ kývl Ben. Ale rychle zpřísněl. „Pohřbi své pocity hodně hluboko, Luku. Dělají ti čest, ale mohly by posloužit císaři.“

Luke se snažil pochopit, co mu starý učitel říkal. Tolik informací, tak převratných, tak nečekaných… téměř z toho omdlel.

Ben pokračoval ve vyprávění. „Když tvůj otec odešel, nevěděl, že tvoje matka je těhotná. Tvoje matka a já jsme věděli, že to nakonec zjistí, ale chtěli jsme, abyste byli co nejdéle v co největším bezpečí. Takže jsem tě odvedl ke svému bratrovi Owenovi na Tatooin… a tvoje matka odvedla Leiu na Alderaan, aby žila jako dcera senátora Organy.“

Když to Luke uslyšel, znovu si sedl, a Artoo se usadil vedle něho a bzučel v neslyšitelném rejstříku, aby ho uklidnil.

Také Ben mluvil klidným hlasem, jako by jejich zvuky mohly poskytnout útěchu, která ve slovech nebyla. „Rodina Orgánů byla urozená a ve sluneční soustavě poměrně hodně politicky mocná. Leia se podle rodinné posloupnosti stala princeznou – nikdo samozřejmě nevěděl, že ji adoptovali. Ale byl to titul bez skutečné moci, protože Alderaan byl už dlouho demokracií. Ale i tak byla rodina nadále politicky významná, a Leia, která kráčela ve stopách svého pěstouna, se stejně jako on stala senátorkou. Samozřejmě to není všechno, čím se stala – stala se vůdkyní buňky v Alianci proti shnilému Impériu. A protože měla diplomatickou imunitu, byla důležitou spojkou, která poskytovala povstalcům informace.

To právě dělala, když se vaše cesty zkřížily – protože její pěstouni jí vždycky říkali, aby mě vyhledala na Tatooinu, kdyby se dostala do bezvýchodné situace.“

Luke se snažil uspořádat svoje zmatené pocity – láska, kterou vždycky k Leie cítil i na dálku, nyní měla jasné základy. Ale najednou se cítil také jako ochránce, jako starší bratr – přestože, pokud věděl, mohla být o několik minut starší.

„Teď ji do toho nesmíš zatahovat, Bene,“ naléhal. „Vader ji zničí.“ Vader. Jejich otec. Leia by v něm snad dokázala vzkřísit dobro.

„Nemá výcvik řádu Jedi jako ty, Luku – ale síla v ní je mocná, stejně jako v celé vaší rodině. Proto se naše cesty zkřížily – protože její sílu musí vychovávat Jedi. Ty jsi teď posledním Jedim, Luku… ale ona se k nám vrátila – ke mně –, aby se učila a rostla. Protože to byl její osud, učit se a růst; a mým osudem bylo učit.“

Mluvil stále pomaleji, každé slovo bylo rozvážené, každá odmlka významná. „Nemůžeš utéct svému osudu, Luku.“ Zadíval se Lukovi do očí a vložil do toho pohledu ze sebe co nejvíc, aby se Lukovi navždycky vtiskl do mysli. „Neprozrazuj totožnost své sestry, protože jestli selžeš, bude naší opravdu poslední nadějí. Dívej se na mě, Luku – nadcházející boj bude jenom tvůj, ale na jeho výsledku bude záviset mnohé, a možná si budeš moci přivolat trochu síly z mé paměti. Ale není možné vyhnout se bitvě – nemůžeš svému osudu uniknout. Budeš se muset znovu postavit Darth Vaderovi…“