ězdné Války: Návrat Jediho

II.

Han se namáhal, aby ji uviděl, i když měl oči jako novorozeně. „Leio! Kde jsme?“

„V Jabbově paláci. Musím tě odsud rychle dostat.“

Roztřeseně se posadil. „Všechno je rozmazané… Moc ti nepomůžu…“

Dlouho se na něho dívala, na svou nevidomou lásku – cestovala mnoho světelných let, aby ho našla, riskovala život, ztrácela tvrdě vybojovaný čas, který zoufale potřebovalo povstání, čas, který si ve skutečnosti nemohla dovolit utrácet na soukromé pátrání a osobní touhy… ale milovala ho.

Oči se jí zaplnily slzami. „Zvládneme to,“ zašeptala.

Impulzivně ho objala a znovu políbila. Také byl zaplaven city – vstal z mrtvých a v náručí má nádhernou princeznu, která ho vyrvala ze chřtánu věčnosti. Úplně ho to přemohlo. Nemohl se hýbat ani mluvit, jen ji pevně držel, slepé oči pevně zavřené před celým tím mrzkým světem, do kterého se brzo zase vrátí.

Vzápětí se to stalo. Za nimi se náhle zřetelně ozval odpudivý čvachtavý zvuk. Han otevřel oči, ale pořád nic neviděl. Leia se podívala do vedlejšího výklenku, a v jejích očích se objevila hrůza. Protože záclona nyní byla odsunuta stranou a celá místnost, od země po strop, byla zaplněná přehlídkou nejnechutnějších ukázek Jabbova dvora – všichni čuměli, slintali, hvízdali.

Leia si zakryla rukou ústa.

„Co je?“ Han ji stiskl. Bylo zřejmé, že něco je špatně. Napínal oči do temnoty.

Z druhé strany výklenku se ozvalo obscénní chichotání. Huttské chichotání.

Han se chytil za hlavu, znovu zavřel oči, jako by chtěl zadržet ještě na chvíli to, co bylo nevyhnutelné. „Já ten smích znám.“

Závěs na vzdálené straně se najednou rozhrnul. Seděl tam Jabba, Ishi Tib, Bib, Boba a několik strážných.

Všichni se chechtali, nepřestávali se smát, vysmívali se ze všech sil.

„Ale ale, jak dojemný pohled,“ předl Jabba. „Hane, chlapče můj, tvůj vkus ve výběru přítelkyň se zlepšil, i když o tvém štěstí se to říct nedá.“

I když byl slepý, dokázal Solo vklouznout do plynulého hovoru snáz než pojídač koření. „Poslouchej, Jabbo, už jsem byl na cestě, že ti zaplatím, ale trochu mě to zaneslo stranou. Už vím, že každý jsme jiný, ale určitě to nějak vyřešíme…“

Tentokrát se Jabba málem zalykal. „Na to už je příliš pozdě, Solo. Mohl jsi být nejlepší pašerák v branži, ale teď je z tebe krmivo pro banthy.“ Přestal se usmívat a pokynul strážím. „Seberte ho.“

Stráže popadly Leiu a Hana. Táhli piráta pryč, zatímco Leia se nepřestávala vzpouzet na místě, kde byla.

„Rozhodnu se později, jak ho zabít,“ zamumlal Jabba.

„Zaplatím ti trojnásobek,“ zavolal Solo. „Jabbo, zahazuješ celé jmění. Nebuď blázen.“ Pak byl pryč.

Z řady stráží rychle vystoupil Lando, vzal Leiu a pokusil se odvést ji.

Jabba je zastavil. „Počkej! Přiveď ji ke mně.“

Lando a Leia se zarazili v půli kroku. Lando vypadal napjatě, nejistě, co má dělat. Ještě nebyla vhodná chvíle na nějakou akci. Okolnosti zatím nebyly příznivé. Věděl, že je esem v rukávě, a člověk musí vědět, jak s takovým esem v rukávě hrát, aby vyhrál.

„Budu v pořádku,“ zašeptala Leia.

„Tím si nejsem jistý,“ odpověděl. Ale ta chvilka byla pryč; teď se nedalo nic jiného dělat. Spolu s Ishi Tibem, ptakoještěrem, odtáhli mladou princeznu k Jabbovi.

Threepio, který všechno sledoval ze svého místa za Jabbou, se už dál nemohl dívat. V hrůze se odvrátil.

Naproti tomu Leia stála hrdě před odporným monarchou. Její vztek dosáhl vrcholu. Celá galaxie válčí, a ji na téhle uprášené planetě zadržuje takový bezvýznamný hnilobný červ, to byla větší opovážlivost, než jakou mohla tolerovat. Přesto svůj hlas ovládala; neboť, koneckonců, byla princezna. „Máme mocné přátele, Jabbo. Brzo budeš litovat…“

„To určitě, určitě,“ brumlal starý gangster škodolibě, „ale mezitím si dosyta dopřeji potěšení z vaší společnosti.“

Dychtivě ji přitáhl k sobě, až jejich obličeje byly od sebe vzdálené jen několik centimetrů a její břicho přimáčknuté k jeho mastné hadí kůži. Pomyslela na to, že ho rovnou zabije, hned a na místě. Ale ovládla svou zlobu, protože zbytek té havěti tady by ji zabil dřív, než by s Hanem mohla uprchnout. Později se naskytne lepší příležitost. Takže jen těžce polkla a prozatím se k tomu slimákovi chovala, jak nejlépe dovedla.

Threepio na chvilku vykoukl a okamžitě se zase stáhl. „Ach, ne, to nemůžu vidět.“

To hnusné zvíře, Jabba, vystrčil svůj tlustý, odkapávající jazyk k princezně a vmlaskl jí zvířecí polibek přímo na ústa.

Hana hrubě vhodili do cely; dveře se za ním zabouchly. Ve tmě padl na zem, pak se sebral a posadil se u zdi. Po chvíli bušení pěstí do země se uklidnil a pokusil se uspořádat si myšlenky.

Tma. Ať to spere ďas, slepota je slepota. Nemá smysl přát si modré z nebe, když sedíte na meteoritu. Bylo to ale tak frustrující, vyváznout takhle z podmražení, když ho zachránila jediná osoba, která…

Leia! Hvězdnému kapitánovi se sevřel žaludek při pomyšlení, co se s ní teď asi děje. Kdyby tak jenom věděl, kde je. Opatrně zaťukal na stěnu za sebou. Pevná skála.

Co mohl dělat? Možná se dohodnout. Ale co by mohl nabídnout? Hloupá otázka, pomyslel si – měl vůbec někdy něco, o čem by stálo za to dohadovat se?

Takže co? Peníze? Jabba jich měl víc, než mohl spočítat. Požitky? Jabbovi nic neposkytne větší požitek, než když zneuctí princeznu a zabije Sola. Ne, bylo to zlé – vlastně se zdálo, že by na tom ani nemohli být o moc hůř.

Pak uslyšel zavrčení. Hluboké, hrozivé zavrčení, vycházející z husté tmy ve vzdálenějším rohu cely, vrčení velkého a zuřivého zvířete.

Solovi naskočila husí kůže. Rychle vstal, zády se tiskl ke zdi. „Zdá se, že mám společnost,“ zamumlal.

Divoké zvíře zaburácelo nepříčetné „Groawwwwwrl“ a hnalo se přímo k Solovi, dravě ho popadlo kolem těla, zvedlo ho několik stop do vzduchu a vymáčklo z něho všechen dech.

Han se několik dlouhých vteřin vůbec nehýbal – nemohl věřit vlastním uším. „Chewie, jsi to ty!?“

Mohutný Wookiee radostně štěkl.

Už podruhé během hodiny Sola zaplavilo štěstí; ale tohle mělo úplně jiný základ. „Dobrá, dobrá, počkej chvilku, vždyť mě umačkáš.“

Chewbacca postavil přítele na zem. Han natáhl ruku a poškrábal partnera na hrudi; Chewie zavrněl jako štěně.

„Oukej, co se tu vlastně děje?“ Han už byl zase ve své kůži. Tohle bylo neuvěřitelné štěstí – byl tu někdo, s kým mohl ukout nějaký plán. A nebyl to jen tak někdo, ale jeho nejvěrnější přítel v galaxii.

Chewie ho obšírně informoval: „Arh arhaghh spahrgh rahr aurowwwwrahrah grop rahp rah.“

„Landův plán? Co ten tady dělá?“

Chewie znovu zaštěkal.

Han zavrtěl hlavou. „Copak se Luke zbláznil? Proč jste ho poslouchali? Ten kluk se nepostará ani o sebe, natož aby sám někoho zachraňoval.“

„Rowr ahrgh awf ahraroww rowh rohngr grgrff rf rf.“

„Rytíř Jedi? Ale jdi. Z toho jsem už před časem vyrostl a každého občas někdo ošidí…“

Chewbacca nepřestával vrčet.

Han pochybovačně přikývl do temnot. „Uvěřím, až to uvidím na vlastní oči –“, poznamenal a tvrdě narazil do zdi. „Pokud mi promineš ten výraz.“

Hlavní železná brána Jabbova paláce se skřípavě rozevřela, mazadlem jí byl jenom písek a čas. Venku, v písečné bouři, stál Luke Skywalker a upíral oči do černého prostorného vchodu.

Byl oblečený jako rytíř Jedi – vlastně to byla sutana –, ale neměl u sebe pistoli ani světelný meč. Stál uvolněně, ale ne vyzývavě, a měřil si místo, kam měl vstoupit. Byl nyní mužem. Moudřejším – zestárlým spíše ztrátami než lety. Ztratil iluze, ztratil závislost. Ve válce ztratil přátele. Ve chvílích vypětí ztratil spánek. Ztratil schopnost smát se. Ztratil ruku.

Ale ze všech jeho ztrát tou největší byla ta, která pocházela ze znalostí a z hlubokého poznání, že už nikdy nemůže nevědět to, co ví. Přál si, aby se o mnoha věcech nedozvěděl. Zestárnul pod vahou poznání.

Vědění bylo samozřejmě také k něčemu dobré. Luke už byl méně impulzivní. Dospělost mu dala perspektivu, rámec, do kterého bude zařazovat události svého života – je to síť časoprostorových souřadnic, pokrývající celý jeho život, zpátky až k nejrannějším vzpomínkám a vstříc stovkám alternativních budoucností. Síť obepínající hlubiny, plná hlavolamů a průniků, kterými Luke mohl zahlédnout každou novou událost v životě, předvídat ji. Byla to síť plná stínů a záhybů, odvíjela se zpátky až k mizejícímu bodu na horizontu Lukovy mysli. A všechny ty stinné výklenky, které věcem propůjčovaly takovou perspektivu… nuže, tahle síť dodávala jeho životu určitou pochmurnost.

Nebylo to samozřejmě nic fatálního – a v každém případě by se dalo říct, že tyhle stíny dodávaly jeho osobnosti hloubky tam, kde dříve byly mělčiny bez rozměru – ačkoli takové vysvětlení by pravděpodobně pocházelo od přemrštěných kritiků, kteří mají na mysli Lukův dříve promarněný čas. Nicméně nyní tu jakási pochmurnost byla.

Vědění mělo další výhody; racionalitu, etiketu, možnost výběru. Hlavně posledně jmenovaná výhoda byla dvojsečným mečem; ale přesto měla své klády.

Navíc byl vycvičený v umění řádu Jedí, pro které měl dříve pouze nadání.

Teď věděl daleko víc.

Připusťme však, že to všechno byly záviděníhodné vlastnosti; a Luke věděl jako každý jiný, že vše živé muší růst. Přesto tak obrovské vědomosti v sobě nesly určitý smutek. Určitý náznak lítosti. Ale kdo by si v takových dobách mohl dovolit zůstat chlapcem?

Luke rozhodně vstoupil pod klenbu chodby.

Téměř zároveň vstali dva Gamorreáni a zastoupili mu cestu. Jeden promluvil tónem, který nepřipouštěl nějaké debaty: „No čaba!“

Luke zvedl ruku a ukázal na strážné. Než stačili vytasit zbraně, vyletěly jim ruce k hrdlům, začali se dusit, lapali po dechu. Padli na kolena.

Luke spustil ruku a vešel. Strážní, kteří najednou mohli zase dýchat, se zhroutili na Lukovy šlépěje v písku. Nesledovali ho.

Za dalším rohem Luke potkal Biba Fortunu. Fortuna začal něco říkat, když se mladý Jedi blížil, ale Luke nezvolnil, takže Bib musel v půli věty změnit směr chůze a spěchat vedle Skywalkera, aby mohl pokračovat v hovoru.

„Vy jste určitě ten, komu se říká Skywalker. Jeho Excelence vás nepřijme.“

„Budu s Jabbou mluvit, hned teď,“ řekl Luke klidně, aniž zpomalil. Na příští křižovatce minuli několik dalších strážných, které nechali daleko za sebou.

„Veliký Jabba spí,“ vysvětloval Bib. „Nařídil mi, abych vám řekl, že na žádnou dohodu nepřistoupí –“

Luke se náhle zastavil a zadíval se na Biba. Upřeně se zahleděl majordomovi do očí, zlehka pozvedl ruku a nepatrně se k němu pootočil. „Odvedeš mě k Jabbovi, hned teď.“

Bib se zarazil, nachýlil hlavu. Jaké byly jeho instrukce? Ach ano, už si vzpomněl. „Odvedu vás k Jabbovi, hned teď.“

Otočil se a kráčel kroutícím se koridorem, který vedl do trůnní komnaty. Luke ho následoval do temnot.

„Dobře sloužíš svému pánovi,“ zašeptal Bibovi do ucha.

„Dobře sloužím svému pánovi,“ přikývl Bib přesvědčeně.

„Určitě budeš odměněn,“ dodal Luke.

Bib se samolibě usmál. „Určitě budu odměněn.“

Jakmile Luke a Bib vstoupili mezi Jabbovy dvořany, vřava zmlkla, protože Lukova přítomnost na ně zapůsobila jako sprcha. Každý pocítil změnu.

Místodržící a rytíř Jedi přistoupili k trůnu. Luke uviděl Leiu, která byla usazena u Jabbova břicha. Byla přivázaná řetězem za krk a oblečená do nicotného kostýmu tanečnice. Okamžitě na dálku vycítil její bolest – ale nic neřekl, ani se na ni nepodíval, vytěsnil její muka ze své mysli. Potřeboval se totiž úplně soustředit na Jabbu.

Co se týče Leiy, ta to okamžitě poznala. Uzavřela před Lukem svou mysl, aby ho dál nerozptylovala, ale zároveň byla připravená přijmout jakýkoli zlomek informace, který by mohla potřebovat. Cítila, že se před nimi otvírají nové možnosti.

Když Bib stoupal na trůn, vykoukl zpoza stupínku Threepio. Po prvé po mnoha dnech skáno val svůj nadějeplný program. „Ach! Konečně přišel pan Luke, aby mě odsud vyvedl,“ zazářil.

Bib se hrdě postavil před Jabbu. „Pane, přivádím Luka Skywalkera, rytíře Jedi.“

„Řekl jsem ti, abys ho sem nepouštěl,“ zavrčel ten gangsterský slimák v huttštině.

„Musíte mi dovolit promluvit,“ řekl Luke tiše, ale jeho slova bylo slyšet po celé hale.

„Musíte mu dovolit promluvit,“ souhlasil Bib přemýšlivě.

Rozzuřený Jabba praštil Biba přes obličej, až se Bib odkutálel. „Ty slaboduchý hlupáku! Zkouší na tebe starý trik Jedi!“

Luke nechal nesourodou hordu, která ho obklopovala, zapadnout do hloubek jeho vědomí, aby jeho mysl úplně vyplnil Jabba. „Přivedeš mi kapitána Sola a Wookieeho.“

Jabba se krutě usmál. „Tvoje duševní schopnosti na mě neplatí, hochu. Lidský způsob myšlení na mě nemá vliv.“ Pak dodal, jako by ho to dodatečně napadlo: „Zabíjel jsem vaše lidi, když Jedi ještě něco znamenali.“

Luke trochu změnil přístup, vnitřně i navenek. „Přesto si kapitána Sola a jeho přátele odvedu. Můžeš na tom něco vyzískat… nebo můžeš být zničen. Máš na vybranou, ale upozorňuji tě, abys nepodceňoval moje schopnosti.“ Mluvil svým vlastním jazykem, kterému Jabba velmi dobře rozuměl.

Jabba se zasmál, jako se směje lev, když ho varuje myš.

Threepio, který ten souboj napjatě pozoroval, se naklonil dopředu a zašeptal k Lukovi: „Pane, stojíte na –“ Strážný zacloumal ustaraným robotem a zatlačil ho zpátky na místo.

Jabba se přestal chechtat a zamračil se. „Žádná dohoda nebude, mladý Jedi. Těším se na ten požitek, až tě uvidím umírat.“

Luke zvedl ruku. Z pouzdra nejbližšího strážného vyskočila pistole a bezpečně přistála v Jediho dlani. Luke namířil zbraň na Jabbu.

Jabba štěkl: „Boská!“

Podlaha se náhle propadla a Luke i se strážným se zřítili do jámy. Padací dveře se ihned zavřely. Všechna zvířata dvora se nahrnula kolem roštu v podlaze a dívala se dolů.

„Luku!“ zaječela Leia. Cítila, jak se část její osobnosti odtrhává, padá do jámy s ním. Vyrazila dopředu, ale okovy kolem hrdla ji zadržely. Na všech stranách najednou vypukl divoký chechtot, který ji strašně rozrušil. Chtěla vyrazit na útěk.

Jeden lidský strážný se jí dotkl ramene. Vzhlédla. Byl to Lando. Neznatelně zavrtěl hlavou, říkal Ne. Neznatelně uvolnila svaly. Nebyla to pravá chvíle, to věděl – ale byla to ta pravá sestava. Všechny trumfy už byly pohromadě – Luke, Han, Leia, Chewbacca… a starý divoch Lando Calrissian. Jenom nechtěl, aby Leia ukazovala karty dřív, než vynesou všechna esa. Sázky byly zatím pořád příliš vysoké.

Dole v jámě se Luke sbíral z podlahy. Zjistil, že se ocitl v rozlehlém žaláři podobném jeskyni, jehož stěny tvořily hrbolaté balvany, poseté temnými škvírami. Na podlaze ležely napůl ožvýkané kosti nespočetných zvířat, páchly hnijícím masem a křečí hrůzy.

Dvacet pět stop nad sebou, ve stropě, uviděl železný rošt, kterým sem nakukovali odpudiví Jabbovi dvořané.

Po straně jeskyně se s rachotem otevřely nějaké dveře a strážný vedle něho najednou začal nepříčetně řvát. Luke odložil dlouhý oděv a zůstal jenom v tunice řádu Jedi, aby měl větší volnost pohybu, a s neochvějným klidem zkoumal svoje okolí. Rychle ustoupil ke zdi a tam se přikrčil, jenom se díval.

Z boční chodby se vynořil obrovský rankor. Byl veliký jako slon, z části podobný plazu, zčásti beztvarý jako noční můra. V hlavě měl mohutnou, skřípající, nepřiměřeně velikou tlamu, také tesáky a drápy měl obrovské. Určitě to byl mutant, divoký jako každá zvrácenost.

Strážný popadl pistoli ze špíny, do které mu spadla, a začal na strašlivou příšeru pálit laserové výboje. Tím bestii jenom rozzuřil. Vrhla se na strážného.

Ten nepřestával střílet. Zvíře si laserových výbojů nevšímalo, popadlo hysterického strážného, vrazilo ho mezi slintající čelisti a naráz ho polklo. Obecenstvo nahoře zajásalo, chechtalo se a házelo dolů mince.

Pak se příšera otočila a vyrazila proti Lukovi. Ale rytíř Jedi vyskočil osm metrů do vzduchu a chytil se roštu ve stropě. Zástup začal pískat. Luke přeručkoval po roště do rohu jeskyně, snažil se udržet se, přestože se publikum jeho snaze vysmívalo. Jednou mu ruka po mastné příčce sklouzla a Luke se nebezpečně zahoupal nad zuřícím mutantem.

Po roštu přeběhli dva Jawové. Bušili Lukovi do prstů pažbami pušek; dav znovu pochvalně zaburácel.

Zespodu po Lukovi chňapal rankor, ale Jedi visel těsně mimo dosah. Najednou se Luke pustil, spadl přímo do oka vyjící příšery a pak se skutálel na zem.

Rankor zařval bolestí a zapotácel se, bil se do tváře, aby vytloukl nesnesitelná muka. Chvíli pobíhal dokola, pak znovu Luka zahlédl a vyrazil k němu. Luke se shýbl, zvedl dlouhou kost z nejblíže ležící oběti a ohnal se s ní. Obecenstvo to považovalo za zábavné a řičelo blahem.

Monstrum Luka chytilo a zvedlo ho ke slinící tlamě. Ale v poslední chvíli Luke kost zarazil rankorovi hluboko do jícnu a seskočil na zem, když se zvíře začalo dusit. Rankor řval a pobíhal sem a tam, až vběhl přímo do zdi. Několik kamenů odlétlo a uvolnilo tak lavinu, která skoro pohřbila Luka, který se zatím vmáčkl hluboko do štěrbiny, rozevírající se u země. Dav unisono tleskal.

Luke se snažil vyčistit si mysli. Strach je velký mrak, říkával mu Ben. Působí, že chladné je ještě chladnější a tmavé ještě tmavší; ale pozvedni ten mrak, sám se pak rozpustí. Takže Luke ho pozvedl bez ohledu na pokřikování zvířat nad ním a zkoumal způsoby, jakými by mohl zuřivost politováníhodné stvůry obrátit vůči ní samé.

Nebylo to špatné zvíře, to bylo jasné. Kdyby bylo čistě zlovolné, jeho zlomyslnost se mohla lehce obrátit proti němu – protože čisté zlo, jak říkal Ben, se na konec vždycky samo zničí. Ale tohle zvíře nebylo špatné – bylo jenom slabomyslné a špatně s ním zacházeli.

Bylo hladové a trpělo bolestí, proto se vrhalo na všechno, co se přiblížilo. Kdyby se na to Luke díval tak, že zlo je jenom projevem Lukových vlastních temných stránek – to by bylo falešné a určitě by mu to v této situaci nepomohlo.

Ne, bude si muset udržet mysl čistou – to bylo všechno – a divokou bestii prostě přelstít, aby z nebezpečí vyvázl.

Vhodnější by bylo pustit ji na Jabbův dvůr, ale to nevypadalo pravděpodobně. Pak uvažoval o tom, že by stvůře poskytl prostředky, aby se vyřídila samo – aby ukončila svou bolest. Ale zvíře bylo naneštěstí příliš rozzuřené, aby pochopilo, jakou útěchu nevědomí poskytuje. Luke si nakonec začal prohlížet zvláštní obrysy jeskyně, aby se pokusil provést svůj zvláštní plán.

Rankor si mezitím kost z tlamy vyrazil, zuřivě se drápal z hromady spadlých kamenů a sápal se po Lukovi. Luke, i když měl výhled částečně zakrytý hromadou kamenů, které ho dosud tížily, teď zahlédl za zvířetem jeskyni, která sloužila jako chlév – a tam byly pomocné dveře. Kéž by se k nim dostal.

Rankor odhodil balvan a zahlédl Luka, který se choulil ve štěrbině. Dychtivě se natáhl, aby chlapce vytáhl ven. Luke chytil veliký kámen a ze všech sil jím udeřil do prstu stvůry. Rankor vyskočil, znovu zavyl bolestí, a Luke utíkal do vedlejší jeskyně.

Dorazil k ní a vběhl dovnitř. V cestě mu bránila brána ze silných mříží. Za bránou seděli dva dozorci rankora a pojídali večeři. Vzhlédli, když Luke vběhl, pak vstali a šli k mříži.

Luke se otočil a uviděl, jak se k němu blíží rozzuřená příšera. Otočil se zpátky k bráně a pokusil se ji otevřít. Dozorci do něho píchali ostrými kopími, bodali ho přes mříže, smáli se a žvýkali sousta, zatímco rankor se blížil k mladému Jedimu.

Když se rankor po Lukovi natáhl, přitiskl se Luke k postranní zdi. Najednou na protější stěně uviděl ovládači panel dveří. Rankor se začal sunout do chléva, aby zabil, když tu Luke bleskurychle zvedl z podlahy nějakou lebku a mrštil jí proti panelu.

Panel vybuchl v přepršce jisker a mohutné železo, které nahoře udržovalo dveře zavřené, padlo rankorovi na hlavu a ta se roztříštila, jako když sekera protne zralý meloun.

Obecenstvo nahoře zalapalo po dechu a ztichlo. Takový nečekaný obrat událostí je opravdu ohromil. Všichni se podívali na Jabbu, který byl vztekem bez sebe. Nikdy necítil takovou zuřivost. Leia se snažila nedávat najevo blaženost, ale nedokázala se zdržet úsměvu, a to Jabbův hněv jenom roznítilo. Drsně štěkl na stráže: „Vytáhněte ho odtamtud. Přiveďte mi Sola a Wookieeho. Za takovou urážku budou všichni pykat.“

Luke dole v jámě klidně stál, když dovnitř vběhli Jabbovi pochopové, nasadili mu pouta a vedli ho ven.

Rankorův dozorce neskrývaně naříkal a pak se vrhl na tělo svého mrtvého miláčka. Ode dneška bude život velmi nudný.

Han a Chewie byli předvedeni před soptícího Jabbu. Han pořád ještě tápal a při každém kroku zakopával. Threepio stál za Huttem, trpěl nesnesitelnou úzkostí. Jabba držel Leiu na krátkém řetězu, hladil ji po vlasech, jak se snažil uklidnit se. V místnosti se ozývalo neustále brebentění, jak se celá lůza dohadovala, co se komu stane.

Několik strážných – včetně Landa Calrissiana – spěšně táhlo Luka přes místnost. Dvořané se před nimi rozestupovali jako neklidné moře. Když před trůnem stanul Luke, s úsměvem šťouchl do Sola: „Jsem rád, že tě zase vidím, kamaráde.“

Solo zvedl hlavu. Zdálo se, že zástup přátel, na které narážel, bude nekonečný. „Luku! Ty jsi v tom zmatku tady taky?“

„To bych si nenechal ujít,“ usmál se Skywalker. Na chvíli se znovu cítil skoro jako chlapec.

„No, tak jak si stojíme?“ Han zvedl obočí.

„Jako vždycky,“ řekl Luke.

„Ohó,“odpověděl Solo polohlasem. Cítil se naprosto uvolněný. Jako za starých časů – jenomže o vteřinku později, zamrazila ho neradostná myšlenka.

„Kde je Leia? Je…“

Upírala na něho oči od chvíle, kdy vstoupil do místnosti – střežila jeho mysl zároveň se svou vlastní. Když o ní teď mluvil, ihned odpověděla, zavolala ze svého místa na Jabbově trůnu: „Jsem v pořádku, ale nevím, jak dlouho ještě budu moci zadržovat tvého slintavého přítele.“ Záměrně byla bezstarostná, aby se Solo uklidnil. Kromě toho při pohledu na všechny svoje přátele měla pocit, že je skoro nepřemožitelná. Han, Luke, Chewie, Lando – dokonce i Threepio se tu někde krčil ve snaze, aby se na něho zapomnělo. Leia se skoro hlasitě rozesmála, málem dala Jabbovi pěstí do nosu. Stěží se ovládala. Nejradši by je všechny objala.

Najednou Jabba zařval; celá místnost okamžitě ztichla. „Mluvící droid!“

Threepio bojácně postoupil vpřed a se zmateným pokývnutím hlavy, kterým naznačoval, že on s tím nemá nic společného, oslovil zajatce: „Jeho Nejvyšší vznešenost, velký Jabba Hutt, prohlásil, že budete okamžitě popraveni.“

Solo hlasitě pronesl: „Prima, nesnáším dlouhé čekání.“

„Protože jste se dopustili nejvyšší urážky Jeho Výsosti,“ pokračoval Threepio, „zasloužíte si tu nejmučivější smrt…“

„Nemá smysl dělat něco polovičatě,“ prohodil Solo. Jabba někdy dovedl být strašně pompézní, přednášel tady ty svoje proslovy, a do toho ten dobrák Žluťásek…

Threepio ale v každém případě nesnášel, když ho někdo přerušoval. Přesto se ovládl a pokračoval: „Odvedou vás do Dunového moře, kde budete uvrženi do Velké jámy Carkoona –“

Han se otřásl, pak se otočil k Lukovi: „To nezní tak špatně.“

Threepio si vyrušování nevšímal… „…místa, kde odpočívá všemocný sarlak. V jeho břiše naleznete novou podobu bolesti a muk, až vás bude pomalu, tisíc let trávit.“

„Když to pořádně rozvážíme, mohli bychom to vydržet,“ přemýšlel Solo. Tisíc let bylo trochu mnoho.

Chewie štěkl, ze srdce souhlasil.

Luke se jenom usmál. „Měl jsi se s námi dohodnout, Jabbo. To je poslední chyba, které ses kdy dopustil.“ Luke nedokázal v hlase potlačit uspokojení. Zjistil, že Jabba je opovrženíhodný – galaktická pijavice, vysávající život ze všeho, čeho se dotkne. Luke chtěl toho bídáka zničit, takže byl vlastně trochu rád, že Jabba dohodu odmítl – protože teď se Lukovi splní přání dokonale. Samozřejmě, že na prvním místě chtěl osvobodit přátele, které velmi miloval; teď ho vedl tento úmysl, který přehlušil ostatní. Ale zároveň osvobodit vesmír od toho gangsterského slimáka – to byla vyhlídka, která podbarvovala Lukovy záměry lehce pochmurným uspokojením.

Jabba se zle zachechtal. „Odveďte je!“ Přece jenom kousek čiré radosti v jinak příšerném dni – krmení sarlaka byla jediná věc, ze které se radoval stejně jako z krmení rankora. Chudák rankor.

Dav propukl v jásot, když vězně odváděli. Leia se za nimi dívala velmi starostlivě; ale když zahlédla Lukovu tvář, na které tkvěl upřímný úsměv, neubránila se pohnutí. Zhluboka vzdychla, aby zahnala pochyby.

Jabbův obrovský antigravitační admirálský člun pomalu klouzal přes nekonečné Dunové moře. Pískem ošlehaný železný trup skřípal v lehkém vánku, vítr se zvedal v póry věch, jako by se v Jabbově přítomnosti zmocňoval strašlivý neklid i přírody. Jabba byl nyní s většinou dvořanů v podpalubí, schovával svoji zkaženost před očistným sluncem.

Vedle lodě pluly dva malé čluny – jeden byl vojenským plavidlem se šesti otrhanými vojáky; druhý, dělový člun vezl vězně: Hana, Chewieho a Luka. Všichni byli spoutaní a obklopení ozbrojenými strážemi – Baradu a dvěma Weequayi. A také tam byl Lando Calrissian.

Barada patřil k chlapíkům typu žádný-nesmysly-netrpím, a nezdálo se, že by mu něco proklouzlo pod rukama. Držel pušku s dlouhou hlavní tak, jako by se nemohl dočkat, až někdo promluví.

Weequayové byli zvláštní. Byli to bratři, kožnatí a lysí až na kmenovou šošolku na temeni, spletenou do copánku a spuštěnou po straně. Nikdo nevěděl jistě, jestli Weequay je jméno jejich kmene nebo členů kmene; nebo jestli všichni v kmeni byli bratři, nebo jestli se všichni jmenují Weequayové. Vědělo se jenom, že těmhle dvěma se tak říká, a že ke všem ostatním stvořením se chovají netečně. K sobě byli jemní, až něžní; ale stejně jako Barada vypadali, že se těší, až se vězni dopustí nějakého přestupku.

A Lando samozřejmě zůstával zticha a připravený – čekal na příležitost. Připomnělo mu to ten podfuk s lithiem, ve kterém měl prsty na Pemenbenu IV – narafičili na tamější duny poprašek uhličitanu lithia, aby si císařský guvernér planetu pronajal. Lando vystupoval v roli mimoodborového strážce dolu a ve chvíli, kdy na ně najížděli „odboroví úředníci“, donutil guvernéra lehnout si tváří dolů na dno lodi a vyhodit nabízený úplatek přes palubu. Vyvázli tehdy bez potrestání; Lando očekával, že se historie zopakuje, až na to, že přes palubu poletí stráže.

Han měl stále nastražené uši, protože oči mu zatím nesloužily. Začal bezstarostně mluvit, aby strážné uklidnil – aby si zvykli, že mluví a pohybuje se, takže až přijde čas, kdy se bude muset skutečně hýbat, stráže promeškají kritický okamžik. A samozřejmě – jako vždy – mluvil proto, aby se prostě slyšel.

„Myslím, že se mi zrak zlepšuje,“ řekl a mžoural na písek. „Místo velkého černého fleku vidím velký žlutý flek.“

„Věř mi, že o nic nepřicházíš.“ Luke se usmíval. „Vyrostl jsem tady.“

Luke myslel na svoje mládí na Tatooinu, na život na strýčkově farmě, na vyjížďky ve vylepšovaném spídru s několika přáteli – syny dalších usedlíků, usazených na osamělých výspách. Tady muži nebo chlapci opravdu neměli co dělat, jenom křižovat jednotvárné duny a snažit se vyhnout nevlídným loupeživým Tuskenům, kteří hlídali písek, jako by to byl zlatý prach. Luke to tady znal.

Setkal se tady s Obi-Wan Kenobim – starým Benem Kenobim, poustevníkem, který žil v té divočině už tak dlouho, že nikdo nevěděl, kdy přišel. Byl to muž, který jako první Lukovi ukázal způsoby řádu Jedi.

Luke na něho nyní myslel s velkou láskou i velkou lítostí. Protože Ben jako nikdo jiný znamenal pro Luka objevy a ztráty – a objevy ztrát.

Ben vzal Luka do Mos Eisely, pirátského města na západní straně Tatooinu, do taverny, kde se poprvé setkali s Hanem Solem a Chewbaccou Wookieem. Vzal ho tam poté, co císařští vojáci začali hledat uprchlé droidy, Artoo a Threepio, a přitom zavraždili strýčka Owena a tetu Beru.

Tak to pro Luka všechno začalo, tady na Tatooinu. Jako v opakujícím se snu to tady poznával; a přece přísahal, že se sem nikdy nevrátí.

„Vyrostl jsem tady,“ opakoval tiše.

„A teď tady umřeme,“ odpověděl Solo.

„To jsem neměl v plánu,“ vytrhl se Luke ze snění.

„Jestli je tohle ten tvůj velký plán, tak zatím z něho nejsem nijak nadšený.“

„Jabbův palác je příliš dobře hlídaný. Musel jsem vás odtamtud dostat. Jenom se drž u Chewieho a Landa. O všechno se postaráme.“

„Už se nemůžu dočkat.“ Solo měl skličující pocit, že jejich grandiózní útěk závisí na Lukově domněnce, že je Jedi – což byl přinejlepším sporný předpoklad, když se vezme v úvahu, že nějaké vymizelé bratrstvo používalo sílu, ve kterou stejně doopravdy nevěřil. Rychlá loď a dobrý blaster, v takové věci Han věřil, a přál si, aby je v téhle chvíli měl u sebe.

Jabba seděl v hlavní kabině admirálského člunu, obklopený celou svou družinou. Večírek započatý v paláci prostě za pochodu pokračoval – výsledkem bylo trochu potácivé hýření, které mělo ráz oslavy na zahájení lynče. Hlad po krvi a válkychtivost se rozběsnily.

Threepio se překonával. V téhle chvíli byl nucen překládat hádku mezi Ephantem Monem a Ree Yeesem, týkající se kvarkového vedení války, čemuž naprosto nerozuměl. Ephant Mon, mohutný vzpřímený tlustokožec s odporným rypákem, zaujímal (podle Threepiova způsobu myšlení) neudržitelné stanovisko. Na rameni mu však seděl Oplzlík, šílená malá plazovitá opice, která měla ve zvyku opakovat doslova všechno, co Ephant řekl, a tím účinně zvyšovala váhu Ephantových argumentů.

Ephant uzavřel svůj proslov typickým bojovným prohlášením: „Wúsie jawamba búg!“

Na to Oplzlík přikývl a dodal: „Wúsie jawamba búg!“

Threepio opravdu netoužil tohle překládat Ree Yeesovi, tomu trojokému kozlímu obličeji, který byl už opilý jako kořenář, ale udělal to.

Všechny tři oči se zuřivě rozšířily. „Bakawa! Bakawa!“ Bez dalších úvodů praštil Ephanta Mona do rypáku, až odletěl mezi chobotnatíky.

See Threepio měl pocit, že taková odpověď nepotřebuje překládat, a využil příležitosti stáhnout se do pozadí – kde vzápětí vrazil do malého droida, který servíroval pití. Sklenky se rozletěly všemi směry.

Sporý malý droid vydal plynulou sérii popuzených hvizdů, tutání a pískání – Threepio je okamžitě poznal.

Podíval se dolů s neskrývanou úlevou, „Artoo! Co tady děláš?“

„dúWílp chWHRrnrí bedzhng.“

„To vidím, že servíruješ pití. Ale tady je to nebezpečné. Chtějí popravit pana Luka, a jestli nebudeme opatrní, popraví nás taky!“

Artoo hvízdl – poněkud lehkomyslně, aspoň z hlediska Threepio. „Přál bych si, abych měl tvou sebedůvěru,“ odpověděl mrzutě.

Jabba se chechtal, když viděl, jak Ephant Mon padá k zemi – miloval dobré bitky. Zvlášť rád viděl, jak padá někdo silný, hrdý.

Zatahal svými oteklými prsty za řetěz, který měla princezna Leia připevněný ke krku. S čím větším odporem se setkal, tím víc slintal – dokud si nepřitáhl vzpurnou, spoře oděnou princeznu ještě jednou k sobě.

„Nezabíhej se moc daleko, moje milá. Brzo budeš mít příležitost ocenit všechny moje přednosti.“ Přitáhl ji velmi blízko a donutil ji, aby se napila z jeho sklenky.

Leia otevřela ústa a uzavřela svou mysl. Byla to nechutná břečka, samozřejmě; ale existovaly horši věci, a v každém případě tohle nebude dlouho trvat.

Ty horší věci dobře poznala. Srovnávacím měřítkem pro ni byla noc, kdy ji mučil Darth Vader. Skoro ji zlomil. Temný pán se nikdy nedozvěděl, jak blízko měl k informaci, kterou po ní chtěl, totiž umístění povstalecké základny. Zajal ji těsně poté, co se jí podařilo poslat Artoo a Threepio pro pomoc – zajal ji, vzal na Hvězdu smrti, dával jí injekce chemikálií, které oslabovaly vůli… a mučil ji.

Nejdříve mučil její tělo, pomocí svých výkonných trestných droidů. Jehly, ohnivé nože, elektrošoky. Všechnu tu bolest vydržela, stejně jako teď vydržela hnusný Jabbův dotyk – pomocí přirozené vnitřní síly.

Sklouzla o několik stop dál od Jabby, když se jeho pozornost rozptýlila, a pohnula se, aby vyhlédla ven mezi žaluziemi, zamžourala prašným slunečním světlem na skif, ve kterém se vezli její zachránci.

Zastavovali.

Vlastně celý konvoj se zastavoval nad mohutnou jámou v písku. Admirálský člun se spolu s eskortním skifem přesunul k jedné straně obří propadliny. Skif s vězni se vznášel přímo nad jámou, asi dvacet stop vysoko.

Na dně hlubokého písečného trychtýře se krabatila odporná, slizem lemovaná, růžová, membránovitá díra, nyní téměř nehybná. Jáma měla v průměru osm stop, po obvodu byly natěsnané tři řady zubů ostrých jako jehla a stočených mírně dovnitř. Na sliz se lepil písek, který občas sklouzl do černé jeskyně uprostřed.

To byla sarlakova tlama.

Z boku vězeňského skifu bylo vytaženo železné prkno. Dva strážní rozvázali Lukovi pouta a hrubě ho na prkno vystrčili, přímo nad ústí jámy, která se hned začala vlnit peristaltickými pohyby a vylučovat ještě více slizu, protože ucítila, že brzo dostane maso.

Jabba odvedl svoji společnost nahoru na pozorovací palubu.

Luke si mnul zápěstí, aby se mu rozproudila krev. Vedro tetelící se nad pouští mu zahřálo duši – koneckonců, vždycky to byl jeho domov. Uviděl Leiu, která stála u zábradlí velké lodě, a mrkl. Oplatila mu to.

Jabba přivolal k sobě Threepio a pak zlatému droidovi mumlal příkazy. Threepio se postavil ke komlinku. Jabba zvedl paži a nesourodé shromáždění intergalaktických pirátů zmlklo. Threepio pozvedl hlas, zesílený reproduktorem.

„Jeho Excelence doufá, že zemřete čestně,“ oznámil Threepio. Vůbec to neznělo vznešeně. Někdo určitě založil nesprávný program. Byl to přece jenom droid s podrobně vymezenými funkcemi. Jeho úlohou bylo pouze překládat, nějaké improvizace nejsou žádoucí. Potřásl hlavou a pokračoval: „Ale pokud by si někdo z vás přál žádat o milost, Jabba nyní vyslechne vaše prosby.“

Han vykročil kupředu, aby se s tím opuchlým slimákem podělil o své poslední myšlenky, pro případ, že by dál nic nevyšlo. „Řekni té oslizlé červí skete –“

Naneštěstí byl Han obrácený tváří k poušti, na opačnou stranu od admirálského člunu. Chewie se natáhl a Sola otočil, takže teď se díval správně na tu oslizlou červí sketu, ke které mluvil.

Han přikývl a nepřestával mluvit. „– červí skete, že mu takovou radost neuděláme.“

Chewie vydal několik bručivých zvuků na znamení úplného souhlasu.

Luke byl připraven. „Jabbo, to je tvoje poslední šance,“ zakřičel. „Propusť nás, nebo zemřeš.“ Vrhl pohled na Landa, který se nenápadně přesunoval na záď skifu. Už je to tady, spočítal si Lando – prostě vyhodí stráže přes palubu a uletí všem před nosem.

Zrůdy na velkém člunu řvaly smíchy. Artoo se v tom všeobecném pozdvižení tiše přesunul po rampě na horní palubu.

Jabba zvedl ruku a jeho nohsledi ztichli. „Jsem si jist, že máš pravdu, můj mladý příteli Jedi,“ usmíval se. Pak obrátil palec dolů. „Hoďte ho tam.“

Diváci propukli v jásot, když Weequay postrkoval Luka k okraji prkna. Luke se podíval na Artoo, který stál osaměle u zábradlí, a furiantsky malému droidovi zasalutoval. Na tento předem domluvený signál se na zakulacené hlavě Artoo odsunul poklop, a vysoko do vzduchu vystřelil jakýsi projektil, který nad pouští opsal půvabný oblouk.

Luke skočil; zvedl se další krvežíznivý jásot. Ale v okamžiku kratším než vteřina se Luke ve volném pádu otočil a prsty se zachytil za okraj prkna. Tenký kov se pod jeho vahou prudce ohnul, téměř se zlomil, strnul, a pak Luka katapultoval vzhůru. Luke ve vzduchu udělal salto a dopadl doprostřed prkna – na místo, které před chvilkou opustil, jenomže teď za zády zmatených stráží. Nedbale natáhl ruku do strany, dlaní vzhůru – a do otevřené ruky mu přesně vklouzl světelný meč, který Artoo odpálil směrem k němu.

S rychlostí rytířů Jedi Luke zažehl meč, zaútočil na strážného na okraji rampy a ten s ječením spadl do cukající se sarlakovy tlamy.

Na Luka se vyrojili další strážní. Luke se k nim zlověstně blížil, světelný meč zapálený.

Byl to jeho vlastní světelný meč – ne otcův. Ten otcův ztratil v souboji s Darth Vaderem, při kterém přišel také o ruku. S Darth Vaderem, který Lukovi řekl, že on je jeho otcem.

Ale tento světelný meč si Luke vyrobil sám, v opuštěné chatrči Obi-Wan Kenobiho na druhé straně Tatooinu – vyrobil ho pomocí nástrojů a součástek starého mistra Jedi, vyrobil ho s láskou, zručností a ze zoufalé potřeby. Teď jím vládl, jako by mu přímo vyrostl z raky; jako by byl prodloužením jeho paže. Tenhle světelný meč byl opravdu Lukův.

Kosil útočníky jako světlo pronikající stíny.

Lando se chytil do křížku s kormidelníkem, snažil se dostat k řízení. Laserová pistole kormidelníka vypálila a roztříštila nejbližší panel; skif se sklonil na stranu – další strážný přepadl do jámy, a v pádu srazil všechny na palubě na hromadu. Luke se zdvihl a utíkal ke kormidelníkovi, světelný meč napřažený. Stvůra před tím oslňujícím pohledem ustoupila, zakolísala… a už také přepadla přes okraj do nenasytného chřtánu.

Vyděšený strážný přistál na měkkém, písečném svahu jámy a začal neúprosně klouzat k zubatému, slizkému ústí. Zoufale zarýval ruce do písku a ječel. Najednou se ze sarlakovy tlamy vynořilo svalnaté chapadlo, sklouzlo po slepeném písku, pevně se obtočilo kolem kormidelníkova kotníku a stáhlo ho do jámy s groteskním mlasknutím.

To všechno se udalo během několika vteřin. Když Jabba viděl, co se děje, vybuchl vzteky a řval zuřivé příkazy na všechny kolem sebe. Ve chvilce nastala všeobecná vřava a stvůry pobíhaly sem a tam. A v tomhle nesmyslném zmatku začala Leia jednat.

Skočila na Jabbův trůn, popadla řetěz, který ji zotročoval, a omotala ho kolem odulého krku. Pak se spustila na druhou stranu podstavce a pevně za řetěz zatáhla. Malé kovové kroužky se zabořily do měkkých podbradků Huttova krku, jako škrtící smyčka.

Táhla silou, přesahující její možnosti. Vzepřela se proti tomu mohutnému tělesu, až jí skoro praskaly prsty, až se jí paže skoro vytrhly z kloubů. Jabba nemohl najít žádnou oporu, tělo měl příliš nemotorné. Ale jeho obrovitá hmotnost skoro stačila, aby zlomila jakýkoli fyzický odpor.

Ale Leino sevření nebylo jenom fyzické. Zavřela oči a zapomněla na bolest v rukou, soustředila veškerou svoji životní sílu – všechno, co mohla v sobě zmobilizovat – na to, aby z té odporné kreatury vymáčkla dech.

Táhla, potila se, představovala si, jak se řetěz milimetr po milimetru boří hlouběji do Jabbova hrtanu – a Jabba se divoce zmítal, horečně se snažil vykroutit se tomuto nejméně očekávanému nepříteli.

Jabba sebral zbytek sil, napjal každičký sval a vrhl se dopředu. Jeho hadovité oči začaly vylézat z důlků, když se řetěz napjal; jeho slizký jazyk vyklouzl z úst. Těžký ocas sebou škubal v křečovitém úsilí, až konečně zůstal tiše ležet – mrtvá hromada masa.

Leia se začala vyprošťovat ze řetězu, zatímco venku vypukla bitva.

Boba Fett zapojil pomocné raketky, vyletěl do vzduchu a jedním rázem přeletěl z člunu na skif právě ve chvíli, kdy Luke osvobodil z pout Hana a Chewieho. Boba zamířil svoji laserovou pistoli na Luka, ale než stačil vystřelit, mladý Jedi se otočil a máchl světelným mečem v oblouku tak, že pistoli nájemného zabijáka rozpůlil.

Z velkého děla na horní palubě člunu se najednou ozvala série ran, kanonáda zasáhla bok skifu a srazila loď do čtyřiceti stupňového náklonu. Landa to z paluby shodilo, ale v poslední chvíli se chytil zlomené vzpěry a zoufale se pohupoval nad sarlakem. Takový vývoj událostí naprosto neměl v plánu a přísahal si, že už nikdy se nedá zatáhnout do žádné finty, kterou by od začátku až do konce osobně neřídil.

Skif dostal další přímý zásah z lodního děla, až to Chewieho a Hana odhodilo k zábradlí. Wookiee byl zraněn a zavyl bolestí. Luke se ohlédl na svého chlupatého přítele; v té chvíli Boba Fett využil chvíle nepozornosti a vytáhl z pancéřového rukávu pružný drát.

Drát se několikrát omotal kolem Luka, přitiskl mu ruce k bokům, takže Luke teď měl paži s mečem volnou jenom od zápěstí dolů. Zkroutil zápěstí, aby světelný meč mířil přímo nahoru… a pak se Luke podle lana otočil k Bobovi. Ve chvilce se světelný meč dotkl drátěného lasa a okamžitě ho přeřízl. Luke kabel setřásl, a v té chvíli skifem otřásla další rána, která srazila Bobu v bezvědomí na palubu. Výbuch naneštěstí také uvolnil vzpěru, na které visel Lando, a Lando dopadl na bok do sarlakovy jámy.

Lukem výbuch otřásl, ale nezranil ho. Lando dopadl na písečný svah, křičel o pomoc a snažil se vydrápat ven. Sypký písek ho jenom srážel hlouběji do zející díry. Lando zavřel oči a snažil se vymyslet všechny způsoby, jak by mohl přežít těch tisíc let trávení v sarlakově břiše. Vsadil si tři ku dvěma, že by mohl všechny v žaludku stvůry přežít. Možná kdyby přemluvil toho posledního strážného, aby mu dal svou uniformu…

„Nehýbej se!“ zakřičel Luke, ale jeho pozornost okamžitě upoutal blížící se druhý skif, plný strážných, kteří pálili ze svých zbraní.

Byla to praktická zásada řádu Jedi, ale pro vojáky z druhého skifu pořádné překvapení; aby ten, kdo je v menšině, zaútočil. Tím se síla nepřítele obrátí proti němu samému. Luke skočil přímo do středu skifu a okamžitě začal vojáky kosit svítivými rozmachy světelného meče.

Na druhé lodi se Chewie snažil vyprostit se z trosek a Han se slepě pokoušel postavit se na nohy. Chewie na něho štěkal, snažil se ho nasměrovat ke kopí, které volně leželo na palubě.

Lando řval, začal klouzat blíž k lesknoucím se čelistem. Byl hazardním hráčem, ale v téhle chvíli by si na svůj útěk nevsadil ani pětník.

„Nehýbej se, Lando!“ zavolal Han. „Už jdu!“ Pak k Chewiemu: „Kde to je, Chewie?“ Horečně tápal rukama po palubě a Chewie Sola vrčením směroval a navigoval. Konečně Han kopí nahmatal.

V té chvíli se vyhrabal na nohy Boba Fett, pořád ještě trochu omámený po explozi. Ohlédl se po druhém skifu, kde Luke urputně bojoval se šesti strážnými. Boba se jednou rukou opřel o zábradlí; v druhé držel zbraň a tou zamířil na Luka.

Chewie štěkl na Hana.

„Kam?“ křikl Solo. Chewie zavyl.

Nevidomý vesmírný pirát mrštil dlouhé kopí směrem k Bobu Fettovi. Fett instinktivně ránu předloktím odrazil; a znovu zamířil na Luka. „Jdi mi z cesty, ty slepý blázne,“ proklínal Sola.

Chewie překotně štěkal. Han znovu mrštil kopí, tentokrát opačným směrem, a rána padla přesně doprostřed Bobova raketového pohonu.

Náraz způsobil, že se raketa zažehla. Boba nečekaně odstartoval, vystřelil nad druhý skif jako řízená střela a zapadl přímo do jámy. Jeho opancéřované tělo proklouzlo kolem Landa a hladce vjelo sarlakovi do tlamy.

„Rrgrrowrrbrú fro bo,“ zabručel Chewie.

„Opravdu?“ usmál se Solo. „Škoda, že jsem to neviděl –“

Mohutná rána z palubního děla velkého člunu překlopila skif na bok a Han a skoro všechno ostatní letělo přes palubu. Ale Han se botou zachytil o zábradlí, takže se riskantně houpal nad sarlakem. Zraněný Wookiee se držel jako klíště zkroucených trosek na zádi.

Luke konečně překonal své protivníky na druhém skifu, rychle odhadl problém a přeskočil přes písečnou propadlinu na hladký kovový bok velkého člunu.

Pomalu začal lézt po trupu vzhůru k palubnímu dělu.

Mezitím se Leia na pozorovací palubě zas a znova pokoušela přetrhnout řetěz, který ji poutal k mrtvému gangsterovi, ale musela se schovávat za mohutnou mrtvolou pokaždé, když kolem proběhl strážný. Teď se natahovala co nejdál, aby se pokusila sebrat laserovou pistoli – bezvýsledně. Naštěstí ji konečně přišel zachránit Artoo, který nejdřív ztratil ložiska a potom zabočil na špatný můstek.

Konečně k ní přijel, z boku trupu vysunul řezací paži a překrojil jí pouta.

„Díky, Artoo, dobrá práce. Teď musíme odsud.“

Spěchali ke dveřím. Cestou minuli Threepio, který ležel na podlaze a ječel, protože na něm seděl obrovský bradavičnatý kolohnát jménem Hermi Odle. Oplzlík, plazovitá opičí příšera, se krčil u hlavy Threepio a vytahoval zlatému droidovi pravé oko.

„Ne! Ne! Oči ne!“ křičel Threepio.

Artoo vypálil energetický výboj do zad Hermiho Odla, který s kvílením proletěl oknem. Další záblesk odpálil Oplzlíka ke stropu, odkud už nedopadl zpátky. Threepio rychle vstal, oko mu viselo na svazku drátů; pak spolu s Artoo spěšně následovali Leiu ven ze zadních dveří.

Palubní dělo ještě jednou vypálilo na nakloněný skif a vytřáslo tak ven všechno, co ještě zbylo uvnitř, až na Chewbaccu. Zoufale se držel svou zraněnou rukou, natahoval se přes zábradlí a svíral kotník pohupujícího se Sola, který se na oplátku nevidomě natahoval dolů po vyděšeném Calrissianovi. Landovi se podařilo zastavit skluz tím, že ležel co nejklidněji. Ale teď pokaždé, když hmátl po natažené Solově ruce, ho sypký písek posunul o kousek blíž k hladové jámě. Upřímně doufal, že Solo nepodniká tenhle bláznivý kousek, aby mu oplatil jistou záležitost z Bespinu.

Chewie štěkl na Hana další směrnici.

„Jo, já vím, už vidím o hodně líp – určitě je to tou krví, co se mi nahrnula do hlavy.“

„Skvěle,“ zavolal Lando nahoru. „A nemohl bys teď o pár palců vyrůst?“

Dělostřelci na člunu se zaměřovali na ten lidský řetěz, aby jim zasadili ránu z milosti, když před ně vkročil Luke s úsměvem pirátského krále. Zapjal světelný meč dřív, než mohli zmáčknout spoušť; o chvíli později z nich byly kouřící mrtvoly.

Najednou po schodech z nižších palub vyběhl hlouček stráží, které okamžitě zahájily palbu. Jedna rána vyrazila Lukovi meč z ruky. Utíkal po palubě pryč, ale rychle ho obklíčili. Dva vojáci znovu zaujali pozice u děl. Luke se podíval na ruku; byl vidět její mechanismus – komplex obvodů a oceli, nahrazující jeho vlastní ruku, kterou mu usekl Vader při jejich posledním střetu.

Zahýbal mechanismem; stále fungoval.

Dělostřelci začali pálit na skif pod nimi. Zasáhli bok malé lodi. Otřes málem srazil Chewieho dolů, ale díky tomu, že se loď ještě víc naklonila, mohl Han chytit Landa za zápěstí.

„Tahej!“ zaječel Solo na Wookieeho.

„Chytil mě!“ zařval Calrissian. Vyděšeně se podíval dolů a viděl, jak se mu jedno sarlakovo chapadlo pomalu omotává kolem kotníku. Další divoká karta – oni si v téhle partii mění pravidla každých pět minut. Chapadla! Kolik by si člověk vsadil na chapadla? Hodně, došel k závěru s fatalistickým zamručením; hodně mastnou částku.

Palubní dělostřelci se zaměřovali k poslednímu úderu, ale než mohli vystřelit, měli po starostech k dělu na druhé palubě na opačném konci lodi se postavila Leia. První ranou roztříštila ráhnoví, které stálo mezi dvěma palubními děly. Druhou ranou první dělo smetla.

Výbuchy otřásly velkým člunem a na chvíli odvedly pozornost pěti strážných, kteří obklopovali Luka. V té chvíli se Luke natáhl a světelný meč, který ležel na palubě deset stop daleko, mu vklouzl do ruky. Když na něho dva strážní vystřelili, vyskočil Luke přímo nahoru – a strážní se laserovými výboji zabili navzájem. V letu zažehl čepel, při dopadu se jí rozmáchl a zbytek stráží smrtelně zranil.

Zakřičel přes palubu na Leiu: „Miř dolů!“ Sklonila dělo přímo do paluby a kývla na Threepio u zábradlí. Artoo vedle něho divoce pípal. „Já nemohu, Artoo!“ naříkal Threepio. „Je to moc vysoko… áááááá!“

Artoo do zlatého droida strčil a ten přepadl přes okraj, pak vystoupil i Artoo a v letu dělal kotrmelce.

Mezitím pokračovalo přetahování mezi sarlakem a Solem, s baronem Calrissianem ve funkci lana a zároveň ceny pro vítěze. Chewbacca držel Hana za nohu, zapíral se o zábradlí a přitom se mu podařilo druhou rukou z vraku vytáhnout laserovou pistoli. Zamířil zbraň směrem k Landovi, pak ji sklonil, starostlivě zaštěkal.

„Má pravdu!“ zavolal Lando. „Je to moc daleko!“ Solo vzhlédl. „Chewie, dej mi tu pušku.“ Chewbacca mu ji podal. Solo ji vzal jednou rukou, zatímco druhou stále držel Landa.

„Počkej přece, kamaráde,“ protestoval Lando, „myslel jsem, že jsi slepý.“

„Už je to lepší, věř mi,“ ujišťoval ho Solo. „Mám jinou možnost? Hej! Trochu výš, prosím tě.“ Schoval hlavu.

Han přimhouřil oči… stiskl spoušť… a podařil se mu přímý zásah do chapadla. Ta červovitá věc okamžitě povolila sevření a stáhla se zpátky do tlamy.

Chewbacca mocně tahal, nejdřív na loď vytáhl Sola – a pak Landa.

Mezitím Luke Leiu pevně jednou rukou objal; pravačkou chytil lano visící z napůl zhrouceného stěžně, nohou kopl do spouště druhého palubního děla – a vyskočil do vzduchu ve chvíli, kdy kanón vypálil přímo do paluby.

Oba se zhoupli na laně až na prázdný eskortní skif.

Luke s ním okamžitě zamířil ke stále se naklánějícímu vězeňskému skifu, a pomohl Chewbaccovi, Hanovi a Landovi na palubu.

Za nimi se otřásal explozemi admirálský člun. Z poloviny stál v plamenech.

Luke řídil skif k hořícímu člunu, kde z písku trčely nohy See Threepio. Vedle nich se z duny nořil periskop Artoo Detoo. Skif se zastavil přímo nad nimi a spustil z lodního prostoru dolů velký elektromagnet. Oba droidi vystřelili z písku a přilepili se k magnetu, až to zazvonilo.

„Au,“ zaúpěl Threepio.

„bíííDÚÚ dwllt!“ souhlasil Artoo.

Během několika minut byli ve skifu všichni pohromadě, více méně celí; poprvé se mohli na sebe pořádně podívat a uvědomili si, že jsou všichni spolu a skoro v pořádku, takže nastalo velké objímání, smích, pláč a pípání. Pak kdosi náhodou zmáčkl Chewbaccovu zraněnou paži a on zařval; a všichni se rozběhli zabezpečit loď, kontrolovat okolí, hledat zásoby – a pak odpluli pryč.

Velký admirálský člun se pomalu bortil v neustálých explozích a ohni, a ve chvíli, kdy malý skif tiše letěl nad pouští, člun konečně zmizel v oslepujícím záblesku, který jen z části překrylo žhoucí odpolední světlo obou sluncí Tatooinu.