ězdné Války: Z Dobrodružství Luka Skywalkera

IX.

Čím hlouběji se nořili do vnitřností gigantické stanice, tím hůř předstírali klid. Kdyby ale na obou vojácích ve zbroji někdo nějakou nervozitu poznal, považoval by to na štěstí za cosi přirozeného, a přičítal by to obrovskému nebezpečnému zajatci Wookiemu. S Chewbaccou by oba mladí muži nenápadně vypadat nemohli. Čím dále postupovali, tím více životu bylo. Další vojáci, úředníci, technici a mechanikové se hemžili kolem nich. Všichni se starali o své a trojice si nevšímali, jenom několik lidí vrhlo na Wookieho zvědavý pohled. Chewbaccovo pochmurné vzezření a sebevědomí jejich strážců rozptylovali každé podezření.

Nakonec se dostali k výtahům. Luke si oddychl úlevou. Dopravu tu řídil počítač. Musel se umět dorozumět mluveným slovem, takže z něho mohli získat informace. Prožili vteřinku nervozity, když nějaký úředníček se k nim chtěl do výtahu vecpat. Solo mu ale ostře pokynul, takže se úředníček bezeslova protestu přesunul k vedlejším dveřím.

Luke studoval ovládací desku a když promluvil do mluvítka, snažil se, aby to znělo zasvěceně a důležitě. Místo toho promluvil nervózně, až vyděšeně. Jenže výtah byl stroj zařízený na jednoduchou komunikaci a nebyl programován na to, aby vyhodnocoval přípustnost emocí v hlase. Dveře se tedy zavřely a výtah se rozjel. Po chvilce, která trvala několik minut, ačkoli jim připadala jako hodiny, se dveře otevřely. Vystoupili do bezpečnostního oddělení. Luke doufal, že tu najdou cosi podobného staromódním zamřížovaným celám, jako měli na Tatoinu ve městech jako je Mos Eisley. Místo toho spatřil úzké rampy vroubené bezednými ventilačními šachtami. Tyto můstky, sestavené v několika řadách nad sebou, probíhaly kolem mírně zakřivených stěn, proti nimž ležely beztvářné vězeňské cely.

Kamkoli pohlédli, spatřili ostražitě vyhlížející stráže a energetické brány. Byli si vědomi toho, že čím déle tu budou trčet na místě, tím dříve k nim někdo přijde a položí jim nezodpověditelné otázky. Luke horečně uvažoval, jakou akci by měli zahájit.

“To nepůjde,” zašeptal mu z blízka Solo.

“Proč si to neřekl dřív?” odsekl zmatený a vyděšený Luke.

“Myslím, že jsem to říkal. Já…”

“Psssst!” Lukovy nejhorší obavy se začaly naplňovat a Solo zmlkl. Přicházel k nim vytáhlý, zasmušile se tvářící důstojník. Prohlížel si tichého Chewbaccu a zamračil se.

“Kam vy dva vedete… tohle?” Chewbacca při té poznámce zavrčel a Solo ho uklidnil prudkým šťouchancem do žeber. Zpanikařený Luke zaslechl sám sebe, jak odpovídá téměř pudově:

“Převod vězně z bloku TS138.”

Důstojníka to zmátlo. “Nic nebylo hlášeno. Musím to ověřit.” Muž se otočil a poodešel nedaleko k malé konzoli. Začal na ní vyklepávat svůj dotaz. Luke s Hanem horečně obhlíželi situaci. Zraky jim putovaly z poplašných sirén na energetické brány, dálkově ovládané fotosenzory, až na tři strážné, umístěné v tomto sektoru. Solo uvolnil Chewbaccovi pouta a kývl na Luka. Pak něco pošeptal Wookiemu.

Chodbou otřásl sluch drásající řev. Chewbacca roztáhl obě tlapy a vytrhl Solovi pušku.

“Pozor!” zavolal Solo s hranou hrůzou v hlase. “Utrhl se. Roztrhá nás na kusy!” Jak on, tak Luke odskočili od běsnícího Wookieho, vytrhli z pouzder pistole a začali po něm střílet. Jejich reakce byla skvělá, jejich nadšení pro věc nepopiratelné – ale mířili mizerně. Žádný z jejich výstřelů se uhýbajícímu Wookiemu ani nepřiblížil. Místo něho zasahovali kamery, ovladače energetických bran a tři ohromené strážné.

V tu chvíli si službu konající důstojník uvědomil, že špatná muška obou vojáků si nachází své cíle s vybraným vkusem. Už se chystal spustit všeobecný poplach, když ho zasáhla střela Lukovy pistole a padl bezeslova na šedivou podlahu. Solo přiběhl k otevřenému komplikovanému komunikátoru, který skřehotal znepokojené otázky, co se vlastně děje. Podle všeho vězeňský úsek byl s kýmsi spojen nejen kamerami, ale i odposlechem. Nevšímal si přívalu hrozeb a dotazů a studoval displej umístěný na vedlejším panelu.

“Musíme zjistit, ve které cele ta tvoje princezna vězí. Musí tu být tucet pater a… Tady to je. Cela 2187. Dělej, já s Chewiem je tu zdržíme.” Luke přikývl a uháněl úzkou chodbou. Solo ukázal Wookiemu na místo, odkud bylo možno krýt výtahy, zhluboka se nadýchl a odpověděl na ustavičné výzvy:

“Všechno je pod kontrolou,” řekl do mluvítka pokud možno úředním tónem. “Situace je normální.”

“Nezní to tak,” odsekl hlas tónem odmítající nějaké nesmysly. “Co se stalo?”

“Eh, tedy, jednomu vojínovi selhala zbraň.” Solo se zajíkl a úřední hlas mu sklouzl do nervozity. “Už je po problémech, je nám fajn, díky. A co vy?”

“Posíláme nahoru oddíl,” řekl hlas z nenadání.

Han mohl na druhém konci linky téměř cítit podezření. Co má říct? Raději za sebe nechával hovořit provozní konec pistole.

“Nepovoluji – nepovoluji. Máme tu únik energie. Dejte nám pár minut na zvládnutí. Velký únik – moc nebezpečný.”

“Selhání zbraně, únik energie… Kdo je to tam? Jaké je vaše služební…” Solo namířil na panel pistoli a změnil přístroj na mlčící trosku.

“Stejně to byly pitomý řeči,” zabručel. Otočil se a křikl dolů do chodby: “Pospěš si, Luku! Dostaneme návštěvu.” Luke ho slyšel, ale soustředil se na běh od jedné cely ke druhé. Četl čísla, zářící nad každým vchodem. Jak se zdálo, žádná cela 2187 neexistovala.

Ale existovala a našel ji právě, když se chtěl vzdát a chystal se zkusit štěstí o patro níž. Dlouho zkoumal neosobní vypouklou kovovou stěnu. Nastavil pistoli na maximum. Zadoufal, že se mu neroztaví v ruce dřív, než se dostane dovnitř, a vypálil proti dveřím. Když se rozpálila tak, že ji nemohl udržet, přehodil ji do druhé ruky. Za tu chvilku se kouř poněkud rozptýlil a Luke ke svému překvapení shledal, že dveře se otevřely. Z kouře vyhlédla mladá žena, jejíž portrét mu Artoo Detoo promítl v garáži na Tatoinu před několika staletími, tak mu to alespoň připadalo. Tvářila se nechápavě. Luke na ní civěl. Líbila se mu ještě víc, než když byla na obraze.

“Jste ještě… krásnější, než jsem…” výraz zmatku a nejistoty v zápětí ustoupil a nahradily ho nejdřív rozpaky a pak netrpělivost.

“Na vojáka jste trochu malý,” poznamenala konečně.

“Cože? Aha, mám uniformu.” Sejmul přilbu a trochu se vzpamatoval. “Přišel jsem vás zachránit. Jmenuji se Luke Skywalker.”

“Prosím?” pravila zdvořile.

“Řekl jsem, že jsem vás přišel zachránit. Je se mnou Ben Kenobi. Máme vaše dva droidy…” Při zmínce starcova jména nejistotu okamžitě vystřídal výraz naděje.

“Ben Kenobi!” Podívala se za Luka. Hledala Jediho a jemu nevěnovala pozornost.

“Kde je? Obi-Wane!”

Guvernér Tarkin sledoval Darth Vadera, jak přechází po jinak prázdném konferenčním sále. Konečně Temný pán stanul a rozhlédl se, jako by někde zazněl veliký zvon, který může slyšet jenom on.

“Je tady,” oznámil Vader věcně. Tarkin se zatvářil užasle. “Obi-Wan Kenobi! To je nemožné.”

“Proč si to myslíte?”

“Pohyb síly – toho druhu, jaký jsem zakoušel jen v přítomnosti mého starého mistra. Nelze se zmýlit.”

“Určitě… určitě musí už být mrtev.” Vader zaváhal a jeho sebejistota ho najednou opustila.

“Možná.”

“Rytíři řádu Jedi vymřeli,” prohlásil Tarkin přesvědčeně. “Jejich oheň vyhasl před desetiletími. Vy, příteli můj, jste jejich jediným pozůstatkem.” Komlink si zabzučením vyžádal pozornost. “Ano?” ozval se Tarkin.

“Máme mimořádnou událost ve vězeňském bloku AA23.”

“Princezna!” zaječel Tarkin a vyskočil. Vader se otočil, jako by se pokoušel prohlédnout skrz stěny.

“Věděl jsem to. Obi Wan je zde. Věděl jsem, že se nemohu zmýlit. Byl to pohyb nesmírně velké síly.”

“Vyhlašte poplach ve všech sekcích,” nařídil Tarkin do komlinku. Obrátil se a zíral na Vadera. “Pokud máte pravdu. Nesmí nám uniknout.”

“Obi-Wan Kenobi nestojí o to, aby unikl,” odpověděl Vader. Zápasil s vlastními city. “Je to poslední Jedi – a je největší. Nesmíme podceňovat nebezpečí, které zosobňuje pro nás všechny. Jenom já se mu mohu postavit.” Obrátil hlavu k Tarkinovi. “Sám.”

Luke s Leiou se rozběhli zpátky chodbou, když jim průchod před nimi zahradila série oslepujících výbuchů. Několik vojáků se pokusilo přijet výtahem, ale Chewbacca je jednoho po druhém zakousl. Vzdali se tedy výtahu a prostříleli si ve stěně velkou díru. Byla tak velká, že Solo s Wookiem jí nedokázali úplně pokrýt. Po dvou, po třech pronikali císařští do vězeňského bloku. Han s Chewbaccou ustupovali chodbou a setkali se s Lukem a Leiou.

“Tudy to nejde,” řekl jim Solo. Tvář měl poznamenanou vzrušením a obavami.

“Jak se zdá, podařilo se vám odříznout jedinou únikovou cestu,” souhlasila Leia stroze.

“Tohle je vězeňské oddělení, chápete? To se nestaví s několika východy.” Solo zhluboka oddychoval a prohlédl si ji od hlavy až k patě.

“Račte prominout, Vaše Výsosti,” řekl sarkasticky, “ale možná že by jste dala přednost návratu do své cely?” Lhostejně odvrátila tvář.

“Musí tu být ještě nějaká cesta,” zabručel Luke. Odepnul malý vysílač od opasku a pečlivě navolil frekvenci. “Volám Threepio! Volám Threepio!” Známý hlas odpověděl s báječnou rychlostí.

“Ano, pane.”

“Odřízli nás tu. Vede odsud nějaká jiná cesta – jakákoli?” V malém reproduktoru to zapraskalo, jak Solo s Chewbaccou udržovali císařské vojáky ukryté na druhém konci chodby.

“Co to bylo? Nerozumím.” Daleko odsud v dozorčí místnosti Artoo Detoo horlivě hvízdal a pípal, zatím co Threepio se snažil vyladit vysílačku.

“Jak říkám, pane, všem systémům je vyhlášen poplach. Zdá se, že hlavní vchod je jediná cesta, jak se dostat z vězeňského bloku.” Tiskl tlačítka a obrazy se střídaly na displeji. “Všechny další informace o vaší sekci jsou utajené.”

Někdo začal bušit na zamčené dveře kanceláře – nejdříve zvolna, ale když se nikdo neozval, stále prudčeji.

“Ne, ne,” zakňučel Threepio.

V chodbě bylo už tolik dýmu, že se Solovi a Chewbaccovi špatně mířilo. V jistém smyslu měli štěstí, protože proti nim byla přesila a kouř právě tak halil i palbu císařských. Jakmile některý z vojáků pronikl kouřem, ocitl se v přesné palbě vetřelců. Hleděl se rychle vrátit a připojit se k ležícím vojákům, kterých se na opačné straně chodby hromadilo čím dál víc. Pod příkrovem energetických blesků klikatících se po celém bloku se Luke připlazil k Solovi.

“Jinudy se odsud nedostaneme,” hulákal na něho přes ohlušující řev soustředěné palby.

“Vy jste mi ale zachránci,” zaprotestoval za nimi podrážděný hlas. Oba muži se ohlédli a spatřili zcela znechucenou princeznu, která na ně hleděla s královským odporem a nadhledem. “Přišli jste sem bez plánu, jak se dostat pryč?”

Solo kývl na Luka.

“Od přemejšlení je tu on, zlatíčko.” Lukovi se podařil rozpačitý úsměv a beznadějně pokrčil rameny. Obrátil se, aby pomohl udržovat palbu, ale než se k tomu dostal, princezna mu sebrala pistoli z ruky.

“Hej!” Luke ji sledoval, jak se pohybuje podél stěny, až se zastavila u nedalekých dvířek. Namířila na ně pistoli a vystřelila. Solo na ní nedůvěřivě hleděl.

“Co to sakra děláte?”

“Jak se zdá, musím naše kůže zachránit sama. Tak hup do odpadové šachty, pilote!” Zatímco ostatní užasle zírali, skočila první do otvoru a zmizela. Chewbacca výhružně zařval, ale Solo pomalu zavrtěl hlavou.

“Ne, Chewie, ji nesmíš roztrhat na kusy. Nejsem si s ní ještě jistý. Buď se mi začne líbit, nebo ji zabiju sám.” Wookie ještě něco zabručel, ale Solo se na něho rozkřikl: “Zapadni, ty blbe jeden chlupatá! Kašlu na to, že to tam smrdí. Na to teď není čas.” Dostrkal vzpouzejícího se Wookieho k nevelkému otvoru a pomohl mu vecpat dovnitř objemný trup. Corellián ho pak následoval. Luke vypálil poslední sérii výstřelů, spíš v naději, že vyvolá ještě víc kouře, než že by někoho zasáhl, vklouzl do šachty a byl ten tam.

Pronásledovatelé se zastavili. Nechtěli utrpět v tak stísněném prostoru další ztráty. Čekali tedy na posily a na těžší zbraně. Kořist byla navíc v pasti, a přesto že jim nechyběla odvaha, nechtělo se jim zbytečně umírat. Luke se zřítil do spoře osvětleného otvoru. Aby se poznalo, co tu je, nebylo třeba světla. Ucítil puch rozložených odpadků dlouho před tím, než do nich padl. Komora na odpadky byla vyzdobena pouze osvětlovacími tělesy. Byla do čtvrtiny naplněna slizkým neřádem. Většina z něho dostoupila takového stupně rozkladu, že to stačilo nadělat na Lukově nosu vrásky. Solo klopýtal podél stěny místnosti, klouzal a nořil se až po kolena ve snaze najít východ. Jediné, co našel, byl malý poklop, který se snažil se supěním vypáčit.

Poklop se odmítal pohnout.

“Byl to bezva nápad s odpadkovou šachtou,” řekl princezně sardonicky. “Kápla jste na senzační smrad. Bohužel, nedokážeme odsud na oblaku smradu uletět a jinak se odsud nedostaneme. Leda že bych otevřel ten poklop.” Ustoupil, vytáhl pistoli a vystřelil na kryt. Blesk se odrazil a s vytím létal po místnosti, takže se všichni schovali do smetí. Poslední pohled a blesk detonoval přímo nad nimi. Leia jako první opustila smrdutý úkryt. Na okamžik pozbyla něco ze své důstojnosti.

“Dejte tu věc pryč,” řekla Solovi pochmurně, “nebo nás všechny zabijete.”

“Ano, Vaše Výsosti,” zabručel Solo s falešnou zdvořilostí. Ani ho nenapadlo dát pistoli do pouzdra. Díval se nad sebe do otevřené šachty. “Nebude jim dlouho trvat a napadne je, co s námi dělat. Měli jsme je dobře pod kontrolou – dokud jste nás sem nezavedla.”

“To určitě,” odsekla, setřásajíc si odpadky z vlasů a z ramen. “No ovšem, mohlo to být horší…” Děsivé zařvání naplnilo jako na odpověď místnost. Zdálo se jim, že přichází odkudsi ze zadu. Chewbacca také děsivě zavyl a pokusil se přitisknout ke stěně. Luke vytáhl pistoli a snažil se prohlédnout skrz hromadu zbytků, ale nic neviděl.

“Co to bylo?” zeptal se Solo.

“Nejsem si jistý.” Luke najednou vyskočil a podíval se pod sebe a kolem sebe. “Myslím, že se kolem mě něco pohnulo. Dávejte pozor…”

S úděsnou rychlostí Luke zmizel v odpadcích.

“Dostalo to Luka!” vzkřikla princezna. “Stáhlo ho to dolů!” Stejně náhle jako zmizel, Luke se objevil – a spolu s ním i část čehosi dalšího. Těsně kolem krku měl omotané bělavé chapadlo.

“Střelte to, zabte to!” ječel Luke. “Střelte to!”

“Já to skoro nevidím,” protestoval Solo. Neznámý majitel hnusného chapadla ještě jednou stáhl Luka pod povrch. Solo se zoufale rozhlížel po pestrobarevném povrchu. Kdesi se ozval hluk těžkých strojů a protější stěny místnosti se k sobě pohnuly o několik centimetrů. Hluk ustal a znovu bylo ticho. Luke se objevil neočekávaně blízko Sola. Hrabal se ven z neřádu, který ho dusil, a třel si pohmožděný krk.

“Co se s tím stalo?” ptala se Leia. Ostražitě pohlížela na poklidné odpadky. Luke vypadal zcela zmateně.

“Nevím. Drželo mě to – a najednou sem byl volný. Prostě mě to pustilo a zmizelo. Možná, že jsem na jeho vkus málo smrděl.”

“Mám z toho špatnej pocit,” zabručel Solo. Znovu se v místnosti ozval temný zvuk a znovu se stěny daly jedna druhé vstříc na pochod. Jenže tentokrát se nezdálo, že by zvuky i pohyb stěn chtěly ustat.

“Nestůjte tu a necivte jeden na druhého!” vybídla je princezna. “Zkuste to nějak zastavit.”

Ani tlustými trámy a kovovými traverzami, jež unesl jenom Chewbacca, se jim nepodařilo postup zpomalit. Zdálo se, že čím silnější předmět vzpříčili o stěnu, tím snadněji praskl.

Luke vytáhl svůj komlink a najednou se snažil mluvit a vůlí zastavit stěny.

“Threepio, pojď… Threepio!” Ani po slušné odmlce nedostal odpověď. Luke se starostlivě podíval na své druhy. “Nechápu, proč neodpovídá.” Zkusil to znovu.

“Volám Threepio. Ozvi se. Slyšíš mě?”

“Volám Threepio,” ustavičně volal ztlumený hlas. “Volám Threepio.” Byl to Lukův hlas a střídal se s bzukotem v reproduktoru malého příručního komlinku, upuštěného na počítačové konzoli. Kromě těchto přerušovaných výzev bylo ve služební místnosti ticho.

Tlumené výzvy přerušila ohromná detonace. Odhodila dveře kanceláře přes celou místnost a kovové úlomky se rozlétly na všechny strany. Několik zasáhlo komlink. Spadl na zem a Lukův hlas v půli slova zmlkl. Rozbitým vchodem vstoupili hned za první vlnou zkázy čtyři ozbrojení vojáci v plné pohotovosti. První prohlídka je přesvědčila, že kancelář je prázdná – dokud nezaslechli slabý vyděšený hlas, vycházející z jedné ze skříněk umístěných v zadní části místnosti.

“Pomóc! pomóc! Pusťte nás ven!” Několik vojáků se sklánělo nad těly službu konajícího důstojníka a jeho pobočníka a podrobilo je prohlídce. Ostatní otevřeli hlučnou skřínku. Do kanceláře vešli dva roboti, jeden vysoký, humanoidního typu, druhý čistě mechanikalský, třínohý. Ten vyšší budil dojem, že strachem je skoro bez sebe.

“Jsou to šílenci, říkám vám, šílenci!” Naléhavě ukazoval ke dveřím. “Myslím, že povídali něco o vězeňském bloku. Zrovna odešli. Když si pospíšíte můžete je chytit. Tudy, tudy!”

Dva z vojáků, kteří byli uvnitř, vyběhli, přidali se k těm, kteří čekali v hale, a společně se rozběhli chodbou. V kanceláři zůstali dva na stráži. O roboty se vůbec nestarali a diskutovali o tom, co se vlastně stalo.

“Přemíra vzrušení přetížila obvody mého druha,” oslovil je Threepio opatrně. “Kdyby vám to nevadilo, rád bych ho odvedl dolu do údržby.”

“Hmmm?” Jeden ze strážných lhostejně vzhlédl a kývl na robota. Threepio a Artoo Detoo vyběhli ze dveří a ani se neohlédli. Když odešli, jeden ze strážných si uvědomil, že typ onoho vyššího robota ještě nikdy před tím neviděl.

Pokrčil rameny. To nebylo nic divného na tak velké stanici.

“Bylo to o vlas,” zašeptal Threepio, když upalovali po chodbě. “Teď musíme najít novou konzoli informační kontroly a připojit tě, jinak je vše ztraceno.”

Odpadková komora se nemilosrdně zmenšovala. Kovové stěny se k sobě klouzavě přibližovaly s tupou přesností. Větší kusy odpadků spustily koncert praskání a pukání, které se vzdouvalo do konečného děsivého crescenda. Chewbacca zoufale vyl, jak se snažil s veškerou svou neuvěřitelnou silou a váhou zadržet jednu ze stěn, podoben chlupatému Tantalovi, snažícímu se odvrátit pád hory.

“Jedno je jisté,” poznamenal Solo nešťastně. “Všichni budeme tenčí. Hubnutí je dobrá věc. Jediný problém je v tom, jak dlouho nám to vydrží.”

Luke nabral dech a hněvivě zatřásl nevinným komlinkem.

“Co se mohlo s Threepio stát?”

“Zkuste ještě jednou ten poklop,” radila Leia. “Je to naše jediná naděje.”

Solo si zakryl oči a vystřelil. Neúčinný blesk vyvolal výsměšnou ozvěnu v čím dál menší místnosti.

Údržbářská dílna byla opuštěná. Všichni zřejmě odběhli podívat se, proč nastal rozruch. Threepio obezřetně obhlédl místnost a pak pokynul Artoo Detoo, aby ho následoval. Společně začali spěšně prohledávat četné servisní panely. Artoo Detoo zapípal a Threepio k němu přiběhl. Netrpělivě vyčkával, zatímco maličká jednotka opatrně vkládala své chapadélko do otevřené zásuvky. Reproduktor malého droida vychrlil superrychlou záplavu elektronických hvizdů.

“Počkej, zpomal!” Tóny byly nižší, zpomalily se. “To už je lepší. Kde jsou? Cože? Ale ne! Oni se odtamtud dostanou jako kapalina!”

Obyvatelům odpadkové komory zbýval už jen metr životního prostoru. Leia a Solo byli nuceni se otočit stranou, tak že hleděli jeden na druhého. Z princezniny tváře poprvé opadla povýšenost. Napřáhla paži a vzala Sola za ruku. Když se jí pohyblivé stěny poprvé dotkly, sevřela ji. Luke upadl a ležel na boku a snažil se držet hlavu nad povrchem vzdouvajícího se neřádu. Málem vdechl rozdrcené bahno, když v tom začal varovně bzučet jeho komlink.

“Threepio!”

“To jste vy, pane?” odpověděl droid. “Měli jsme několik drobných problémů. Nevěřil byste…”

“Drž hubu, Threepio!” zařval Luke do vysílačky. “A vypni všechny odpadní agregáty na vězeňském podlaží a bezprostředně pod ním. Pochopil jsi to? Vypni odpadní…” O několik chvil později se Threepio chytil za hlavu. Strašlivý skřípot a jekot vycházející z vysílačky mu způsobil bolest.

“Ne, vypni je všechny!” vybízel jednotku Artoo Detoo. “Pospěš si! Notak poslouchej mě – oni umírají, Artoo Detoo! Budiž proklet kov mého těla… nebyl jsem dost rychlí. Zavinil jsem to já. Můj ubohý pán – oni všichni… ne, ne!” Jekot a výkřiky ale pokračovaly déle, než se dalo čekat. Ve skutečnosti to byly výkřiky úlevy. Jakmile Artoo Detoo vypnul agregáty, stěny komory dostaly příkaz ke zpětnému chodu a začaly se zase od sebe vzdalovat.

“Artoo Detoo, Threepio,” hulákal Luke do komlinku, “už je to v pořádku, jsme v pořádku! Slyšíš mě? Jsme oukej, udělali jste to perfektně!” S odporem ze sebe setřásl zbytky slizu a co nejrychleji se prodral k poklopu. Sklonil se k němu a seškrábl vrstvu špíny. Objevil číslo.

“Otevřete poklop lisovací jednotky 366117891.”

“Ano, pane,” potvrdil Threepio. Byla to asi nejsladší slova, jež Luke kdy slyšel.