ězdné Války: Impérium vrací úder

V.

Na Hothu nikdo nic nezaslechl. Nejdřív to bylo příliš daleko, aby to přehlušilo kvílivý vítr. Navíc povstalečtí vojáci, bojující s chladem, když se připravovali na bitvu, měli příliš mnoho práce, než aby nějak zvlášť napínali sluch.

Ve sněhových zákopech povstalečtí důstojníci křičeli rozkazy, aby je bylo nad vichřicí slyšet. Vojáci pospíchali, aby rozkazy splnili, hnali se sněhem se zbraněmi podobnými bazukám na ramenou a pokládali jejich smrtonosné hlavně podél ledových okrajů zákopů.

Povstalecké energetické generátory poblíž střeleckých věží začaly popraskávat, bzučet a prskat ohlušujícími výbuchy elektrické energie – bylo jí dost na zásobování rozlehlého podzemního komplexu. Ale nad tím vším ruchem a hlukem byl slyšet podivný zvuk, zlověstné dunění, které se blížilo a začínalo otřásat zmrzlou půdou. Když už bylo tak blízko, že upoutalo pozornost důstojníka, snažil se zahlédnout skrz bouři zdroj těžkého, rytmického dunění. Ostatní muži také zvedli hlavy od práce, a potom uviděli něco, co vypadalo jako řada pohyblivých teček. Přes blizard se zdálo, že body postupují pomalým, ale pravidelným krokem, který cestou na povstaleckou základnu víří mračna sněhu.

Důstojník zvedl elektrotriedr a zaostřil na přibližující se objekty. Bylo jich nejméně tucet, rozhodně postupovaly sněhem, a vypadaly jako stvůry z neprobádané minulosti. Byly to však stroje, každý z nich našlapoval jako obrovitý kopytník na čtyřech kloubnatých nohou.

Kráčející kolosy!

Důstojník šokovaně identifikoval císařské terénní obrněné transportéry. Každý stroj byl hrozivě ozbrojen děly, která se tyčila po stranách jako rohy nějakého prehistorického zvířete. Kolosy se pohybovaly jako mechanizovaní tlustokožci a z otáčivých pušek a děl chrlily smrtonosný oheň.

Důstojník hmátl po komlinku: „Hlavní Gauner… Přicházejí! Bod nula tři.“

„Stanice Echo pět sedm, jsme na cestě.“

Sotva to Luke Skywalker dopověděl, výbuch rozrazil sníh a led kolem důstojníka a jeho hrůzou zkamenělých mužů. Kolosy je už měly na dostřel. Vojáci věděli, že jejich úkolem je odvrátit pozornost, zatímco transportní lodě budou startovat, ale žádný z povstaleckých vojáků nebyl připravený umřít pod tlapami nebo zbraněmi těchto příšerných strojů.

Z pušek kolosů vyšlehly třpytivé vlny oranžového a žlutého ohně. Povstalečtí vojáci nervózně zaměřili své zbraně na kolosy, a každý z nich cítil, jak jim tělem pronikají ledové, neviditelné prsty.

Z dvanácti spídrů se čtyři dostaly do čela, letěly na plný výkon a blížily se k nepříteli. Jeden terénní obrněný transportér vystřelil a těsně minul krajní letoun. Výstřel z děla proměnil druhý spídr v ohnivou kouli, která ozářila nebe.

Luke viděl z průzoru svého kokpitu, jak vybuchla první oběť z jeho letky. Zuřivě začal na kolosy střílet z palubních děl, což mu jenom vyneslo krupobití ohně císařských sil, takže se spídr otřásal pod uzavírací protiletadlovou palbou.

Když Luke znovu získal vládu nad lodí, připojil se k němu další sněžný spídr, Gauner tři. Poletovali jako komáři kolem neochvějně dupajících kolosů, zatímco ostatní spídry dál pálily na císařské útočné stroje. Gauner hlavní a Gauner tři se míhaly podél hlavního chodce, pak se rozdělily a oba obloukem odletěly napravo.

Luke viděl boje na obzoru, když manévroval spídrem mezi nohama kolosu, a pak se zpod obrovského stroje zase vznesl. Znovu letěl se spídrem horizontálně a mladý velitel kontaktoval doprovodnou loď: „Gauner hlavní Gaunerovi tři.“

„Slyším, Gaunere hlavní,“ potvrdil příjem Wedge, pilot Gaunera tři.

„Wedgi,“ zavolal Luke do komlinku, „rozděl svoji letku do dvojic.“ Lukův sněžný spídr se sklonil na bok a řízl zatáčku, zatímco Wedgova loď se s dalším povstaleckým plavidlem vydala opačným směrem.

Kolosy, neustále pálící ze všech děl, dál pochodovaly sněhem. V jednom z útočných strojů dva císařští piloti zahlédli povstalecká děla, zřetelně se odrážející od bílého pole. Piloti začali chodce řídit k dělům, když tu si všimli osamělého sněžného spídru, který se bezhlavě řítil přímo do jejich hlavního zorného pole, s děly na plný výkon. Před neprůstřelným oknem zablýskla mohutná exploze, která se rozptýlila, až když spídr prohučel dýmem a zmizel nad nimi.

Když Luke stoupal vzhůru a pryč od kolosu, ohlédl se. Takové pancéřování je pro blastery silné, pomyslel si. Musí být nějaký jiný způsob, jak na tyhle příšery zaútočit; nějak jinak než palbou. Luke si vzpomněl na některé jednoduché taktiky, které kdysi na farmě používal proti divokým zvířatům. Pak, když otáčel sněžný spídr k dalšímu útoku proti kolosům, se rozhodl.

„Skupina Gauner,“ zavolal do komlinku, „použijte harpuny a vlečné kabely. Miřte na nohy. Jedině tak je můžeme zastavit. Hobbie, jsi tu ještě?“

Uklidňující hlas okamžitě odpověděl: „Ano, pane.“

„Tak teď se drž blízko.“

Když srovnal loď, byl Luke pevně odhodlaný klouzat v těsné formaci s Hobbiem. Oba se stočili a propadli se níž k povrchu Hothu.

S Backem, Lukovým střelcem, to při náhlém pohybu plavidla pořádně hodilo. Snažil se udržet v ruce harpunové dělo a křikl: „Hej! Luku, už mě svrbí ruce!“

Lukova loď se otřásala výbuchy, zmítala se v uzavírací protiletadlové palbě. Průzorem viděl další kráčející kolos, který vypadal, že na něm ani plná palebná síla povstaleckého útoku nezanechala následky. Tenhle neochvějně pochodující stroj se stal Lukovým terčem, a Luke se snášel sestupným obloukem. Kolos teď pálil přímo na něho, vytvořil stěnu z laserových výbojů a flaky.

„Jenom vydrž, Backu,“ zaječel Luke přes výbuchy, „a připrav se na odpálení vlečného kabelu!“

Další velký výbuch otřásl Lukovým sněžným spídrem. Luke měl co dělat, aby si udržel kontrolu nad lodí, která se začala potácet. Luke se začal hrozně potit, i když byl mráz, a zoufale se pokoušel ovládnout poskakující loď.

„Vydrž, Backu. Už tam skoro jsme. Jsi v přádku?“

Back neodpověděl. Lukovi se podařilo obrátit a uviděl, že Hobbieho spídr udržuje vedle něho kurs tak, jak kličkovali mezi explozemi okolo. Otočil hlavu a uviděl Backa, kterému po čele tekla krev, zhrouceného nad řízením.

„Backu!“ Na zemi střelecké věže u povstaleckých energetických generátorů pálily na kráčející císařské stroje, ale bez zjevného výsledku. Císařské zbraně bombardovaly celou oblast, mohutná mračna sněhu se zvedala k nebesům, exploze oslepovaly lidské terče nepřetržitým náporem. Důstojník, který první uviděl ty neuvěřitelné stroje a bojoval po boku svých mužů, byl také mezi prvními, koho zkosily trhavé paprsky kolosu. Vojáci mu běželi na pomoc, ale nemohli ho zachránit; ztratil příliš mnoho krve, která se na sněhu rozpíjela do šarlatové skvrny.

Z talířových děl u energetických generátorů se ozvala další povstalecká palba. Bez ohledu na mohutné výbuchy pochodovaly kolosy dál. Další spídr hrdinsky pronikl mezi dva kolosy, ale zachytila ho palba jednoho ze stojů a proměnil se v kouli šlehajících plamenů.

Výbuchy na povrchu otřásaly stěnami ledového hangáru a hluboké trhliny se neustále rozšiřovaly.

Han Solo a Chewbacca pokračovali se svařováním jako diví. Při práci začalo být zřejmé, že nebude dlouho trvat a díky rozšiřujícím se spárám na ně spadne ledový strop.

„Při první příležitosti,“ řekl Han, „uděláme té kraksně generálku.“ Ale věděl, že nejdříve by musel dostal Millenium Falcon z tohoto bílého pekla.

Už když s Wookiem pracovali na lodi, začali podzemní základnou dunět obrovské kusy ledu, uvolněné explozemi. Princezna Leia se snažila vyhýbat padajícím ledovým balvanům a rychle utíkala do velitelského centra.

„Nejsem si jist, jestli můžeme chránit dva transportéry najednou,“ řekl jí generál Rieekan, když vstoupila do místnosti. „Je to riskantní,“ odpověděla, „ale naše zdržovací akce už selhávají.“ Leia si uvědomila, že startování transportérů zabírá příliš mnoho času a že by se celá procedura měla urychlit. Rieekan vydal komlinkem rozkaz: „Odpalovací patrola, urychlete start…“

Když generál vydával příkaz, Leia se podívala na pobočníka a řekla: „Začněte stahovat zbývající pozemní posádku.“ Ale věděla, že jejich útěk zcela závisí na úspěchu povstalců v pokračující bitvě nahoře.

Uvnitř studeného a stísněného kokpitu hlavního císařského kolosu přecházel mezi piloty generál Veers. „Jaká je vzdálenost k energetickým generátorům?“

Aniž vzhlédl od řídicího panelu, jeden z pilotů odpověděl: „Šest čtyři jedna.“

Generála Veerse to uspokojilo, sáhl po elektroteleskopu a zahleděl se do hledáčku, který zaměřil na energetické generátory a povstalecké vojáky, kteří je bránili. Najednou se kolos začal silně otřásat pod soustřednou palbou povstaleckých děl. Veerse to odhodilo dozadu a piloti se škrábali zpátky k ovládacím panelům, ale dokázali udržet stroj na nohou.

Sněžný spídr Gauner tři právě zaútočil na hlavní kolos. Jeho pilot, Wedge, zahulákal vítězný povstalecký pokřik, když viděl, jakou škodu jeho děla způsobila.

Wedge minuly další sněžné spídry, uháněly opačným směrem. Zaměřil svoje plavidlo k další kráčející smrtonosné mašině. Když se k příšeře přiblížil, Wedge křikl na svého střelce: „Aktivuj harpunu!“

Střelec stiskl odpalovací spínače, zatímco pilot odvážně vmanévroval mezi nohy stroje. V té chvíli ze zadní části spídru vysvištěla harpuna a za ní se odvíjel dlouhý kabel.

„Kabel venku!“ zařval střelec. „Tak do toho!“

Wedge viděl, jak se harpuna zasekla do jedné kovové nohy, a kabel byl pořád spojený s jeho sněžným spídrem. Mrkl na kontrolky, pak se spídrem zamířil obloukem přes císařský stroj. Wedge prudce obrátil, vedl loď kolem jedné zadní nohy a omotával kabel kolem ní jako kovové laso.

Zatím, pomyslel si Wedge, Lukův plán vychází. Teď už jenom musel se spídrem obletět kolos dozadu. Wedge při manévru zahlédl Gaunera hlavního.

„Pustit kabel!“ křikl znovu střelec, když Wedge prolétal kolem kabelem omotaného kolosu, těsně kolem kovového trupu. Wedgův střelec stiskl další knoflík a lano ze spídru uvolnil.

Spídr odsvištěl a Wedge se chechtal, když se podíval dolů na výsledky akce. Kráčející kolos se úporně snažil pokračovat v cestě, ale kabel mu dokonale spoutal nohy. Nakonec se naklonil na stranu a s třeskotem se zřítil k zemi, až se při tom nárazu zdvihl vír sněhu a ledu.

„Gauner hlavní … Jeden je dole, Luku,“ oznámil Wedge pilotovi vedlejšího spídru.

„Vidím, Wedgi,“ odpověděl velitel Skywalker. „Dobrá práce.“

Povstalečtí vojáci v zákopech vítězně zajásali, když viděli, jak se útočný stroj hroutí. Jeden důstojník vyskočil ze sněžného okopu a mávl na svoje muže. Vylezli ze zákopů, s rykem zaútočili na padlý kolos a dostali se ke kovovému trupu dřív, než se mohl jediný císařský voják osvobodit.

Povstalci chtěli právě do kolosu vlézt, když to najednou uvnitř vybuchlo, rozeklané kusy potrhaného kovu se rozletěly všemi směry a nárazová vlna odhodila překvapené vojáky do sněhu.

Luke a Zev při přeletu viděli zničení kolosu, kličkovali vlevo a vpravo, aby se vyhnuli flakům, které kolem nich pálily. Když konečně srovnali let, jejich lodí otřásly rány z kanónů kolosů.

„Připravte se, Gaunere dva,“ řekl Luke a podíval se na sněžný spídr, který letěl paralelně s ním. „Zasekni harpunu. Budu tě krýt.“

Ale ozval se další výbuch, který tentokrát poškodil přední sekci Zevovy lodi. Pilot sotva viděl přes valící se mračno kouře, které mu zamlžovalo přední sklo. Snažil se udržet loď v horizontálním směru, ale další výbuchy lodí strašně házely.

Měl už tak zatemněný výhled, že uviděl masívní obrys dalšího císařského kolosu, až když byl přímo v palebné linii. Pilot Gaunera dvě najednou pocítil bolest: pak jeho tuponosé plavidlo, chrlící kouř a řítící se přímo na kolos, náhle vybuchlo v ohnisku dělové palby. Ze Zeva i jeho lodi zbylo jenom málo, co dopadlo na zem.

Luke explozi viděla ze ztráty dalšího přítele mu bylo zle. Ale nemohl si dovolit žádnou lítost, zvlášť teď, když na jeho chladnokrevném velení závisí tolik životů.

Zoufale se rozhlédl, pak promluvil do komlinku: „Wedgi… Wedgi… Gaunere tři. Zasekni harpunu a následuj mě.“

Když mluvil, narazil do Luka hrozný výboj, který mu spídr rozpáral. Bojoval s řízením v marném úsilí udržet plavidlo pod kontrolou. Projela jím ledová hrůza, když si všiml hustých kotoučů černého dýmu, který se valil ze zádi. Uvědomil si, že poškozený spídr nijak ve vzduchu neudrží. A aby to bylo ještě horší, přímo před ním se vynořil kráčející kolos.

Luke zápasil s řízením a loď padla přímo k zemi, zanechávajíc za sebou kouřovou a ohňovou stopu. V té chvíli už byl žár v kokpitu skoro nesnesitelný. Plameny začaly šlehat i uvnitř spídru a nepříjemně se k Lukovi přibližovaly. Nakonec navedl loď dolů na klouzavé přistání a dopadl do sněhu jenom několik metrů od císařského kolosu.

Po nárazu se Luke překotně snažil vylézt z kokpitu a zděšeně se zahleděl na vynořující se obrys blížícího se kolosu. Luke sebral všechny síly, rychle se vmáčkl pod zkroucený kov řídící desky a vzepřel se proti příklopu kokpitu. Nějak se mu podařilo příklop otevřít a vysoukat se z lodi. S každým krokem blížícího se obra se spídr zachvěl. Luke si neuvědomil, jak jsou tyhle čtyřnohé příšery obrovité, dokud se na jednu zblízka, bez ochrany lodi, nepodíval.

Pak si vzpomněl na Backa a obrátil se, aby se pokusil vytáhnout mrtvé tělo z vraku. Ale Luke toho musel nechat. Tělo bylo příliš pevně zaklíněno v kokpitu, a kolos už byl skoro nad ním. Bez ohledu na plameny Luke hmátl do spídru a popadl harpunové dělo.

Hleděl na blížící se mechanickou obludu a najednou dostal nápad. Sáhl zpátky do kokpitu a tápal po zemní mině, schované uvnitř lodi. S velkou námahou roztáhl prsty a pevně minu uchopil.

Luke sebou hodil pryč od letounu zrovna ve chvíli, kdy stroj zvedl masivní nohu a přitlačil ji na sněžný spídr, až z něho byla placka.

Luke se choulil pod kolosem a pohyboval se zároveň s ním tak, aby se mu nepřipletl pod nohy. Když zvedl hlavu, aby si prohlédl široké břicho příšery, cítil, jak mu do obličeje fičí studený vítr.

Když běžel pod strojem, Luke zamířil harpunu a vystřelil. Z děla vylétl silný magnet připojený k dlouhému tenkému kabelu a pevně se přichytil stroji na břicho.

Luke v běhu trhl kabelem, aby vyzkoušel, jestli ho udrží. Pak si buben kabelu připojil k opasku a nechal se mechanismem zvednout ze země. Teď Luke visel příšeře z břicha a viděl zbývající kolosy a dva povstalecké spídry, které pokračovaly v boji a prolétaly mezi výbuchy.

Vylezl až k trupu stroje, kde zahlédl malý poklop. Rychle ho prořízl laserovým mečem, otevřel ho, hodil dovnitř minu a spustil se po kabelu dolů. Když Luke sjel na konec, dopadl tvrdě do sněhu a ztratil vědomí; jeho netečné tělo málem smetla zadní noha kolosu.

Sotva se kolos vzdálil, roztrhala mu tlumená exploze vnitřnosti. Mechanické zvíře najednou prasklo ve švech a zařízení a kousky trupu se rozletěly všemi směry. Císařský útočný stroj se sesypal na kouřící, nehybnou hromadu, která spočinula na zbytcích čtyř chůdovitých nohou.